Lucas 23
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ARA
1 Te nchaa‑güedé ní ndacuɨ́ñɨ́‑güedé, te ndèca‑güedé Jèsús cuáháⁿ núú tě Pìlatú,
1 Levantando-se toda a assembleia, levaram Jesus a Pilatos.
2 te núú těe‑áⁿ nǐ ngüíta‑güedé sàcáⁿ cuéchi‑güedé cuèndá‑gá, te xǎhaⁿ‑güedě: —Ní naníhí‑ndɨ̌ tée‑a dàndahú‑dé ñáyiu ñuú‑ó, chi xǎhaⁿ‑dě xií‑yu sá vǎ chǎhu‑gá‑yu impuèstú xii té Cèsár tée ío cùnuu, te càchí‑dé sá dɨ́ú‑dě cúú‑dě Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a te yɨ̀ndaha‑dé ñáyiu càchí‑dé —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
2 E ali passaram a acusá-lo, dizendo: Encontramos este homem pervertendo a nossa nação, vedando pagar tributo a César e afirmando ser ele o Cristo, o Rei.
3 Te té Pìlatú ní xícáⁿ tnúhu‑dé núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —¿Ndáá sá dɨ́ú‑n cùu‑n tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu isràél‑ǎⁿ? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Dɨu‑í yɨ́ndàha‑í‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
3 Então, lhe perguntou Pilatos: És tu o rei dos judeus? Respondeu Jesus: Tu o dizes.
4 Te té Pìlatú ní xáhaⁿ‑dě xii nchaa ñáyiu, ndɨhɨ cue tée cùu dútú cúnùu: —Yúhú cútnùní iní‑í sá ñà túú nì ɨɨⁿ cuéchi tée‑a —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
4 Disse Pilatos aos principais sacerdotes e às multidões: Não vejo neste homem crime algum.
5 Dico níhi‑gá ní cáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě: —Càchí‑ndɨ́ sá ǐo dusaⁿ xǐquide ñáyiu cuèndá nchaa sá dánèhé ñáhá‑dě xií‑yu, te ní quesaha‑dě ndéé distrìtú Galìleá, te ní yáha‑dé nɨhìí distrìtú Jùdeá dánèhé‑dé ñáyiu, te vitna ní sáá‑ni‑tu‑dé ndéé ndíha dànehé‑dé‑yu —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii té Pìlatú.
5 Insistiam, porém, cada vez mais, dizendo: Ele alvoroça o povo, ensinando por toda a Judeia, desde a Galileia, onde começou, até aqui.
6 Te sá dúcáⁿ nǐ tecú dóho té Pìlatú ní cacu nehé‑yu distrìtú Galìleá, núu xíǎⁿ ní xícáⁿ tnúhú‑dě núǔ‑yu núu tée Galìleá cúú‑gǎ.
6 Tendo Pilatos ouvido isto, perguntou se aquele homem era galileu.
7 Te ní xáhǎⁿ‑yu sá dɨ́ú těe yàcáⁿ cúú‑gǎ, núu xíǎⁿ ní na dàyáha ñaha‑dě xii‑gá ndaha té Hèrodés tée cùu gobiernú distrìtú Galìleá chi nduu‑ǎⁿ ndécú‑dě tnàhá‑dé ñuú Jerusàlén‑áⁿ.
7 Ao saber que era da jurisdição de Herodes, estando este, naqueles dias, em Jerusalém, lho remeteu.
8 Te òré ní xiní té Hèrodés‑áⁿ Jèsús te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑dé, chi ní cunaha dùcaⁿ‑ni cuiní‑dé quiní ñáhá‑dě xii‑gá te ñá túú tnàhí xìní ñáhá‑dě xii‑gá ní cùu, chi cuèndá‑ni tnúhu nìhí‑dé cuèndá‑gá, te ndètu‑dé sáá ɨɨⁿ nduu quìní ñáhá‑dě xii‑gá, te cada‑gá ɨɨⁿ sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada cundehe‑dé ní sani iní‑dé.
8 Herodes, vendo a Jesus, sobremaneira se alegrou, pois havia muito queria vê-lo, por ter ouvido falar a seu respeito; esperava também vê-lo fazer algum sinal.
9 Te vài sá nǐ xícáⁿ tnúhú‑dě núú Jèsús, dico ni ɨ̀ɨⁿ tnúhu ñá túú ní cǎháⁿ‑gá.
9 E de muitos modos o interrogava; Jesus, porém, nada lhe respondia.
10 Te xíáⁿ xǐndecu tnàhá cue tée cùu dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te cue tée‑áⁿ sǔúní ìó iní‑güedé sàcáⁿ cuéchi‑güedé cuèndá‑gá.
10 Os principais sacerdotes e os escribas ali presentes o acusavam com grande veemência.
11 Te té Hèrodés ndɨhɨ cue tée cùu sandadú‑dé ñá túú ní cùu váha iní‑güedé núú Jèsús, te ní cudɨ́quɨ́ ndeé ñáhá‑güedě xii‑gá, te ní dácuíhnú ñàha‑güedé dóó vǎha xii‑gá dàtná cáá dǒó sácuǐhnu cue tée sàquɨ́ndaha ñàha xii ñáyiu. Te dǎtnùní té Hèrodés ní dánùhú ñáhá tùcu‑dé xii‑gá ndaha té Pìlatú.
11 Mas Herodes, juntamente com os da sua guarda, tratou-o com desprezo, e, escarnecendo dele, fê-lo vestir-se de um manto aparatoso, e o devolveu a Pilatos.
12 Te nduu‑ǎⁿ nǐ tnahá tnúhu té Pìlatú ndɨhɨ té Hèrodés, chi cùu úhú iní tnáhá‑güedě ní cùu.
12 Naquele mesmo dia, Herodes e Pilatos se reconciliaram, pois, antes, viviam inimizados um com o outro.
13 Te té Pìlatú ní nadatàcá‑dé nchaa cue tée cùu dútú cúnùu ndɨhɨ dava‑gá cue tée cùnuu, ndɨhɨ nchaa ñáyiu ñuú‑áⁿ,
13 Então, reunindo Pilatos os principais sacerdotes, as autoridades e o povo,
14 te ní xáhaⁿ‑dě: —Nchòhó ndécá‑ndó těe‑a véxi ní taxi cuèndá‑ndó‑dě iha, te càchí‑ndó sǎ ǐo dusaⁿ quìde ñáyiu cuèndá nchaa sá dánèhé ñáhá‑dě xií‑yu, te núú‑ndó ndùcu tnúhu‑í núú‑dě nǔu ná ní quide‑dé. Dico yúhú cútnùní iní‑í sá ñà túú nì ɨɨⁿ cuéchi‑dé dàtná càháⁿ‑ndó‑ǎⁿ.
14 disse-lhes: Apresentastes-me este homem como agitador do povo; mas, tendo-o interrogado na vossa presença, nada verifiquei contra ele dos crimes de que o acusais.
15 Te cuěi té Hèrodés dɨu‑ni ducaⁿ càháⁿ‑dé sá ñà túú cuěchi‑dé nǔu ní techìuⁿ ñaha tucu‑dé cuándixi‑dé iha. Te vitna sa ní cutnùní iní‑ó sǎ ñà túú tàú‑xi cahni‑o‑dě chi ñá túú cuěchi ni quìde‑dé.
15 Nem tampouco Herodes, pois no-lo tornou a enviar. É, pois, claro que nada contra ele se verificou digno de morte.
16 Te na dàndoho‑ni‑í‑dé te dàcácu‑í‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
16 Portanto, após castigá-lo, soltá-lo-ei.
17 Te ndɨ tnahá nduu vìco pascuá te dacuɨtɨ́í sǎ dácǎcu té Pìlatú‑áⁿ ɨɨⁿ cue tée yɨ̀hɨ vecaá, chi ducaⁿ tnàhí quìde‑dé.
17 [E era-lhe forçoso soltar-lhes um detento por ocasião da festa.]
18 Dico nchaá‑yu ní cuáá‑yu, te xǎhǎⁿ‑yu xii‑dé: —¡Queñuhu tée nàni Jesús‑áⁿ, te cahni‑n‑dě! ¡Te dàcácu‑n tě Barràbás! —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑dé.
18 Toda a multidão, porém, gritava: Fora com este! Solta-nos Barrabás!
19 Te té Barràbás‑áⁿ nǐ sanu ichi‑dé ñáyiu ñuú ɨngá ichi, te ní ngüíta‑yu ndɨhɨ‑dé ní cuu úhú iní‑yu cue tée cùchiuⁿ, te ní sahni‑dé ndɨ́yɨ núu xíǎⁿ ní chihi ñaha‑güedě vecaá xii‑dé.
19 Barrabás estava no cárcere por causa de uma sedição na cidade e também por homicídio.
20 Te té Pìlatú cuìní‑dé dàcácu‑dé Jèsús nǔu xíǎⁿ càháⁿ ndɨhɨ ñaha tùcu‑dé xií‑yu ni cùu,
20 Desejando Pilatos soltar a Jesus, insistiu ainda.
21 dico uuⁿ‑gá níhi ní cuáá‑yu, te ní xáhǎⁿ‑yu xii‑dé úú xito: —¡Cata caá‑dé núú cùrúxí! ¡Cata caá‑dé núú cùrúxí! —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑dé.
21 Eles, porém, mais gritavam: Crucifica-o! Crucifica-o!
22 Te xito cuu úní ní xáhaⁿ tě Pìlatú: —¿Te ná cúú cuěchi ní quide‑dé te núu ducaⁿ cuìní‑ndó càda‑í‑dé‑i? Te yúhú cútnùní iní‑í sá ñà túú cuěchi ni quìde‑dé nǔu xíǎⁿ ñá túú tàú‑xi cahni‑o‑dě, te na dàndoho‑ni‑í‑dé te dàcácu‑í‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
22 Então, pela terceira vez, lhes perguntou: Que mal fez este? De fato, nada achei contra ele para condená-lo à morte; portanto, depois de o castigar, soltá-lo-ei.
23 Dico níhi‑ni càháⁿ‑yu xǎhǎⁿ‑yu sá ná càta caa ñaha‑dé xii‑gá núú cùrúxí, te ñáyiu‑áⁿ ndɨhɨ nchaa cue tée cùu dútú cúnùu xícáháⁿ níhi‑güedé ndɨhɨ́‑yu ndéé ní xínu iní té Pìlatú cada‑dé nàcuáa càchí iní‑yu.
23 Mas eles instavam com grandes gritos, pedindo que fosse crucificado. E o seu clamor prevaleceu.
24 Te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu sá cúú càda‑dé nàcuáa xǎhǎⁿ‑yu.
24 Então, Pilatos decidiu atender-lhes o pedido.
25 Te ducaⁿ te ní dácǎcu‑dé té Barràbás tée ní sanu ichi ñáyiu ñuú ɨngá ichi, te dɨu‑ni‑dé ní sahni‑dé ndɨ́yɨ núu xíǎⁿ ní xɨ́hɨ‑dé vecaá, te dǎtnùní ní táúchíúⁿ‑dě cada‑güedé Jèsús nàcuáa xǎhǎⁿ‑yu.
25 Soltou aquele que estava encarcerado por causa da sedição e do homicídio, a quem eles pediam; e, quanto a Jesus, entregou-o à vontade deles.
26 Te ndèca‑güedé Jèsús cuáháⁿ núú cátá càa ñaha‑güedé xii‑gá, te ichi cuáháⁿ‑güedé ndɨhɨ‑gá ní tnɨɨ‑güedé ɨɨⁿ tée ñuú Cìrené nání‑dě Xǐmú ñúhú‑dě ichi duha cuándixi‑dé ní sáháⁿ‑dé yucu, te ní dácuídó ñàha‑güedé xii‑dé cùrúxí nchídó Jèsús, te ní ngüíta nchicúⁿ‑dé sátá‑gǎ.
26 E, como o conduzissem, constrangendo um cireneu, chamado Simão, que vinha do campo, puseram-lhe a cruz sobre os ombros, para que a levasse após Jesus.
27 Te ío cuéhé ñǎyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá cuáháⁿ, te vài ñáyiu dɨ̀hɨ́ ío níhi ndàhí‑yu sá ndɨ̀hú iní‑yu cuèndá Jèsús.
27 Seguia-o numerosa multidão de povo, e também mulheres que batiam no peito e o lamentavam.
28 Te Jèsús ní nchócótó‑gǎ núǔ‑yu, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Nchòhó ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñuú Jerusàlén, vá ndàhyú‑ndó cuèndá‑í chí ndàhyú cuèndá méé‑ndó ndɨ̀hɨ cuendá déhe‑ndo.
28 Porém Jesus, voltando-se para elas, disse: Filhas de Jerusalém, não choreis por mim; chorai, antes, por vós mesmas e por vossos filhos!
29 Chi sáá nduu quèsaha ñáyiu: “Sá vǎha táhú nchaa ñáyiu ñá túú càcu déhe‑xi, ndɨhɨ nchaa ñáyiu vátá quìní‑gá cuhuⁿ déhe‑xi, chi ni ñà túú xìní‑yu dacàdí‑yu”, duha quesàhá‑yu.
29 Porque dias virão em que se dirá: Bem-aventuradas as estéreis, que não geraram, nem amamentaram.
30 Te dàvá‑áⁿ cǔñaha ñǎyiu xii nchaa tɨndúú ndɨhɨ nchaa núú xɨ̀quɨ́: “Chí tácùuⁿ ngónchihi ñaha‑ndo xìi‑ndɨ́”, duha cúñàhá‑yu.
30 Nesses dias, dirão aos montes: Caí sobre nós! E aos outeiros: Cobri-nos!
31 Te núu yúhú tée quìde ndáá duha quìde ñaha‑güedé xii‑í vitna, te ndèé‑gá cada‑güedé nchaa ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
31 Porque, se em lenho verde fazem isto, que será no lenho seco?
32 Te ndèca tucu‑güedé úú tnàhá cue tée ndècu ndisa cuéchi‑xi cuáháⁿ cuèndá cahni ñaha‑güedě xii‑güedé ndɨhɨ Jèsús.
32 E também eram levados outros dois, que eram malfeitores, para serem executados com ele.
33 Te òré ní quexìo‑güedé ndɨhɨ‑gá ɨɨⁿ xichi núú nání Yɨ̀quɨ Dɨ́quɨ́ Ndɨ̌yɨ, te xíáⁿ nǐ sata caa ñaha‑güedě xii‑gá núú cùrúxí, ndɨhɨ úú cue tée ndècu ndisa cuéchi‑xi‑áⁿ, te ɨɨⁿ‑dé ní sata caa‑güedé xio cùha‑gá te ɨngá‑dé ní sata caa‑güedé xio dàtni‑gá dɨu‑ni núú cùrúxí tucu.
33 Quando chegaram ao lugar chamado Calvário, ali o crucificaram, bem como aos malfeitores, um à direita, outro à esquerda.
34 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí: —Táu, cada càhnu iní sá quídé‑güedě, chi ñá túú cùtnuní iní‑güedé ná cúú sǎ quídé‑güedě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ. Te cue tée cùu sandadú ní xito ndéé‑güedé nǔu ndědacàa‑güedé cuu cuèndá‑güedé dóó‑gǎ.
34 Contudo, Jesus dizia: Pai, perdoa-lhes, porque não sabem o que fazem. Então, repartindo as vestes dele, lançaram sortes.
35 Te nchaa ñáyiu xǐndecu‑áⁿ ndéhě‑yu nàcuáa quìde‑güedé Jèsús, te nchaa cue tée cùnuu ní cudɨ́quɨ́ ndeé ñáhá‑güedě xii‑gá, te ní xítnàha‑güedé: —Te dava ñáyiu ní ndacu‑dé ní dácǎcu nihnu‑dé, te vitna na dàcácu nihnu‑dé méé‑dě, te núu ndisa sá Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a cùu‑dé —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
35 O povo estava ali e a tudo observava. Também as autoridades zombavam e diziam: Salvou os outros; a si mesmo se salve, se é, de fato, o Cristo de Deus, o escolhido.
36 Te tnàhá cue tée cùu sandadú ní cudɨ́quɨ́ ndeé ñáhá‑güedě xii‑gá, chi ní sándehe yatni‑güedé núú tácàa‑gá sǎñaha‑güedě ndudí íá còho‑gá ní cùu,
36 Igualmente os soldados o escarneciam e, aproximando-se, trouxeram-lhe vinagre, dizendo:
37 te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Te núu yòhó cúú‑n těe yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu isràél, te dàcácu nihnu mee‑n —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
37 Se tu és o rei dos judeus, salva-te a ti mesmo.
38 Te ní taxi ndecu‑güedé ɨɨⁿ sá ndèé lètrá ndàa dɨ́quɨ́‑gǎ te ndèé úní núú tnǔhu, tnúhu grìégú, ndɨhɨ tnúhu làtín, ndɨhɨ tnúhu hèbreú, te duha quèe‑xi ndɨ nuní núú tnǔhu‑áⁿ “Tée‑a cùu‑dé tée yɨ̀ndaha ñaha xii ñáyiu isràél”, duha quèe‑xi.
38 Também sobre ele estava esta epígrafe [em letras gregas, romanas e hebraicas]: Este é o Rei dos Judeus .
39 Te ɨɨⁿ tée ndècu ndisa cuéchi‑xi, tée ní sata caa‑güedé dɨ̀ñɨ‑gá xǐcuèhé ñáhá‑dě xii‑gá, te xǎhaⁿ‑dě: —Te núu yòhó cúú‑n Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a, te dàcácu nihnu mee‑n, te dàcácu nihnu ñaha xìi nchúhú tnàhá‑ndɨ́ tucu —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
39 Um dos malfeitores crucificados blasfemava contra ele, dizendo: Não és tu o Cristo? Salva-te a ti mesmo e a nós também.
40 Dico ɨngá tée cùndɨhɨ‑dé tée tàcaa ɨngá xio dɨ̀ñɨ‑gá ní tenàá ñáhá‑dě xii‑dé, te xǎhaⁿ‑dě: —¿Te náa ñá túú ndàcu iní‑n Yǎ Ndiǒxí vitna duha càa‑o ndoho‑o ndɨhɨ tée nàni Jesús‑a ñǎ?
40 Respondendo-lhe, porém, o outro, repreendeu-o, dizendo: Nem ao menos temes a Deus, estando sob igual sentença?
41 Chi nchoo tàú ndisa‑o sǎ dúhá ndòho‑o nacháhu‑o cuěchi‑o, dico Jèsús‑a chi ñá túú cuěchi‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée tàcaa ndɨhɨ‑dé‑áⁿ.
41 Nós, na verdade, com justiça, porque recebemos o castigo que os nossos atos merecem; mas este nenhum mal fez.
42 Te dǎtnùní ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Jèsús, ndacu iní ñáhá‑n xìi‑í òré ná quìxi‑n taxi tnuní‑n ñùyíú‑a —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
42 E acrescentou: Jesus, lembra-te de mim quando vieres no teu reino.
43 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑n sǎ méí ndùu vitna cundecu ndɨhɨ ñaha‑í xii‑n nǔú nǐ nduu táhù‑í cundecu‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
43 Jesus lhe respondeu: Em verdade te digo que hoje estarás comigo no paraíso.
44 Te òré ní cuu cuádava nduu. Te ní cunee nɨhìí ñuyíú, te ducaⁿ‑ni càa ní cuu ndéé caá úní sacuaa.
44 Já era quase a hora sexta, e, escurecendo-se o sol, houve trevas sobre toda a terra até à hora nona.
45 Chi ñá túú‑gǎ ní dàyehé nchícanchii te ní ndátá dǒó cúú còrtiná veñúhu càhnu sá ǐo cùnuu ní quée dava ndáá.
45 E rasgou-se pelo meio o véu do santuário.
46 Te níhi ní cáháⁿ Jèsús, te xáhaⁿ‑gǎ xii Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí: —Táu, naqueheⁿ cuèndá‑n espíritú‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii Tǎtá‑gǎ. Te tnúhu‑ná‑áⁿ nǐ cáháⁿ‑gá te ní xíhí‑ni‑gá.
46 Então, Jesus clamou em alta voz: Pai, nas tuas mãos entrego o meu espírito! E, dito isto, expirou.
47 Te òré ní xiní tée cùu capitáⁿ sá dúcáⁿ nǐ cuu, te ní ndacu iní‑dé Yǎ Ndiǒxí, te ní cachí‑dé: —Sá ndàá ndisa sá těe‑a cùu‑dé ɨɨⁿ tée ío quìde ndáá ndécú ñùyíú‑a ni cùu —duha ní cachí‑dé.
47 Vendo o centurião o que tinha acontecido, deu glória a Deus, dizendo: Verdadeiramente, este homem era justo.
48 Te chitu ñǎyiu ní tacá xíáⁿ chi cuìní‑yu cundèhé‑yu nása cada‑güedé Jèsús. Te sátá nǐ yáha ní xiní‑yu nàcuáa ní quide ñaha‑güedě xii‑gá, te ní ndɨhɨ́‑yu ní ndaca ta càní‑yu pèchú‑yu cuánuhú sá ndɨ̀hú iní‑yu.
48 E todas as multidões reunidas para este espetáculo, vendo o que havia acontecido, retiraram-se a lamentar, batendo nos peitos.
49 Dico ndècu tnahá cue ñáyiu xìní tnáhá ndɨ̀hɨ Jesús, ndɨhɨ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ní chinchícúⁿ ñáhá xìi‑gá ndéé distrìtú Galìleá, te ñáyiu‑áⁿ xica‑ni xǐxínutnɨ́ɨ‑yu xǐndéhě‑yu nchaa nàcuáa ní quide ñaha‑güedě xii‑gá.
49 Entretanto, todos os conhecidos de Jesus e as mulheres que o tinham seguido desde a Galileia permaneceram a contemplar de longe estas coisas.
50 Te ndècu ɨɨⁿ tée ñuú Arimàteá nání‑dě Chèé, te ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi distritú Jùdeá, te ío váha iní‑dé te quìde ndáá‑dé núú Yǎ Ndiǒxí, te tnàhá‑dé cúú‑dě chìuⁿ te ní xíndecu‑dé jùndá cue tée isràél.
50 E eis que certo homem, chamado José, membro do Sinédrio, homem bom e justo
51 Te ñá ní tnàhá tnàhí iní‑dé nàcuáa ní cáháⁿ‑güedé núú jùndá nàcuáa cada‑güedé Jèsús. Te tée‑áⁿ ndétú‑dě sáá nduu ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑dé ndɨhɨ ñáyiu.
51 (que não tinha concordado com o desígnio e ação dos outros), natural de Arimateia, cidade dos judeus, e que esperava o reino de Deus,
52 Te tée‑áⁿ nǐ sáháⁿ‑dé núú tě Pìlatú te ní xáhaⁿ‑dě sá nǔu vá cúndèe iní‑dé daña‑dě chindúxi‑dé yɨquɨ cùñú Jèsús. Te té Pìlatú‑áⁿ nǐ sáha‑dé tnúhu.
52 tendo procurado a Pilatos, pediu-lhe o corpo de Jesus,
53 Te ní nunehe‑dé yɨquɨ cùñú‑gá núú cùrúxí, te ní chidúcúⁿnuu‑dé ɨɨⁿ dóó cuìxíⁿ, te ní chihi‑dé ɨɨⁿ yaú nchìí yɨquɨ naha càva, te vátá yǒo ɨɨⁿ‑gá nguɨ́ndǔxi yaú‑áⁿ.
53 e, tirando-o do madeiro, envolveu-o num lençol de linho, e o depositou num túmulo aberto em rocha, onde ainda ninguém havia sido sepultado.
54 Te cùu‑xi nduu vispré nduu ndètatú ñáyiu, núu xǐquide túha‑ná‑yu sá cúú ɨ̀ngá nduu.
54 Era o dia da preparação, e começava o sábado.
55 Te nchaa ñáyiu dɨ̀hɨ́ ní chinchícúⁿ ñáhá xìi Jesús ndéé distrìtú Galìleá nděndàhá‑yu té Chèé ní sáháⁿ núú nchìí yaú‑áⁿ, núu ní xiní‑yu nàcuáa ní sacáⁿ‑dé yɨquɨ cùñú‑gá xɨtɨ́ yaú‑áⁿ.
55 As mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus, seguindo, viram o túmulo e como o corpo fora ali depositado.
56 Te ducaⁿ te cuánuhú‑yu vehé‑yu, te ní quide túha‑yu acìtí sàháⁿ tnámí, ndɨhɨ pomàdá, te ní ndetatú‑yu ɨngá nduu‑ǎⁿ nǐ quidé‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí.
56 Então, se retiraram para preparar aromas e bálsamos. E, no sábado, descansaram, segundo o mandamento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.