Lucas 13
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NTLH
1 Te dɨu‑ni òré‑áⁿ nǐ ngúnutnɨ́ɨ ɨɨⁿ ǔú ñáyiu núú Jèsús cánǐ‑yu cuèndú núú‑gǎ nàcuáa ní quide ñaha té Pìlatú xii cue tée distrìtú Galìleá cue tée ní sahni quɨtɨ nduu táhú Yǎ Ndiǒxí, te mei òré ní sahni‑güedé cue quɨtɨ‑áⁿ nǐ táúchíúⁿ tě Pìlatú cue sandàdú‑dé ní sahni‑güedé cue tée Galìleá‑áⁿ, te ní xica nɨ́ñɨ́‑güedě núú ñúhú ndɨ̀hɨ nɨ́ñɨ́ cue quɨtɨ‑áⁿ, te ní nadácánuu‑xi.
1 Naquela mesma ocasião algumas pessoas chegaram e começaram a comentar com Jesus como Pilatos havia mandado matar vários galileus, no momento em que eles ofereciam sacrifícios a Deus.
2 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Te núu nchòhó sání ìní‑ndó sǎ sà dúcáⁿ nǐ yáha cue tée distrìtú Galìleá‑áⁿ te cùu‑güedé cue tée ndècu vihi‑gá cuéchi‑xi dàcúúxí cuè tée ñuú‑güedé ñá.
2 Então Jesus disse:
3 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ñǎhá. Te núu nchòhó vá ndíxí cuěchi iní‑ndó cuèndá nchaa sá cuèhé sá dúhá quìde‑ndo ndecu‑ndo ña, te tnàhá nchaa nchòhó cuíta nihnu‑ndo te núu vá nátnɨ̀ɨ‑ndo ichi Yá Ndiǒxí.
3 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
4 Te núu nchòhó sání ìní‑ndó sǎ ñǎyiu sáhúⁿ úní ní xíhí ní táú ñáhá vèhe ducúⁿ Silòé ío‑gá ndécú cuěchi‑yu dàcúúxí nchàa ñáyiu xǐndecu ñuú Jerusàlén ñá,
4 E lembrem daqueles dezoito, do bairro de Siloé, que foram mortos quando a torre caiu em cima deles. Vocês pensam que eles eram piores do que os outros que moravam em Jerusalém?
5 te na càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo sǎ ñǎhá. Te núu nchòhó vá ndíxí cuěchi iní‑ndó cuèndá nchaa sá cuèhé sá dúhá quìde‑ndo ndecu‑ndo ña, te tnàhá nchaa nchòhó cuíta nihnu‑ndo te núu vá nátnɨ̀ɨ‑ndo ichi Yá Ndiǒxí —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
5 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
6 Te Jèsús ní cani tucu‑gá ɨɨⁿ cuèndú núǔ‑yu nàcuáa tecú tnùní‑yu tnúhu‑gá, te xáhaⁿ‑gǎ: —Ɨɨⁿ tée nùtnɨ́ɨ ɨɨⁿ yutnu ngǔxí núú ñúhú‑dě, te cuáháⁿ ndéhé‑dě nǔu ní cuuⁿ sávìdí‑xi ni cùu, te ni ɨ̀ɨⁿ ñá túú ní cùuⁿ.
6 Então Jesus contou esta parábola :
7 Te ní xáhaⁿ těe‑áⁿ xii tée ndèé ñuhu‑dé: “Nàha‑n sá vìtna ní cuu úní cuíá quíxí còto‑í yutnu ngǔxí‑a te ñá túú xìní‑í ni ɨ̀ɨⁿ sávìdí‑xi. Te quehndé‑n vìtna, chi àúⁿ nǎ cuu nùtnɨ́ɨ‑xi quìde tneñu‑xi núú ñuhu‑áⁿ”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii tée ndèé ñuhu‑dé‑áⁿ.
7 Aí disse ao homem que tomava conta da plantação: “Olhe! Já faz três anos seguidos que venho buscar figos nesta figueira e não encontro nenhum. Corte esta figueira! Por que deixá-la continuar tirando a força da terra sem produzir nada?”
8 Te tée ndèé ñuhu‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě: “Pàtróóⁿ, daña na cuìhnu‑xi cuíá vitna‑ná, te na nàdatayá‑í ñuhu núú sàhá‑xi, te chihi‑í saháⁿ.
8 Mas o empregado respondeu: “Patrão, deixe a figueira ficar mais este ano. Eu vou afofar a terra em volta dela e pôr bastante adubo.
9 Te ducaⁿ te cudana cuuⁿ sávìdí‑xi, àdi núu ñá túú ní cùuⁿ sávìdí‑xi ña te téhndé‑nǎ‑xi”, càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii pàtróóⁿ‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
9 Se no ano que vem ela der figos, muito bem. Se não der, então mande cortá-la.”
10 Te ɨɨⁿ xito cùu‑xi nduu ndetatú ñáyiu, te yɨ̀hɨ Jesús ɨɨⁿ veñúhu dànehé‑gá ñáyiu.
10 Certo sábado, Jesus estava ensinando numa sinagoga .
11 Te xíáⁿ ndécú ɨ̀ɨⁿ ñadɨhɨ́ ní cuu sáhúⁿ úní cuíá sǎ cùhú‑aⁿ yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha xii‑aⁿ, te xíǎⁿ ní ndada cueyɨ‑xi sǎtá‑aⁿ, te ñá dáñá‑gǎ‑xi nucúnutnɨ́ɨ ndáá‑aⁿ.
11 E chegou ali uma mulher que fazia dezoito anos que estava doente, por causa de um espírito mau. Ela andava encurvada e não conseguia se endireitar.
12 Te òré ní xiní ñáhá Jèsús xii‑aⁿ te ní cana ñaha‑gǎ, te xáhaⁿ‑gǎ: —Yòhó ñaha cùhú, ndúha‑n cuěhé tnàhá‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
12 Quando Jesus a viu, ele a chamou e disse:
13 Te ní dácàá‑gá ndaha‑gá ní tendaha ñàha‑gá xii‑aⁿ, te òré‑ni‑áⁿ nǐ ndúha‑aⁿ te ní nucúnutnɨ́ɨ ndáá‑aⁿ, te ní ngüíta‑aⁿ ní cachí‑aⁿ sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí.
13 Aí pôs as mãos sobre ela, e ela logo se endireitou e começou a louvar a Deus.
14 Dico tée tàxi tnuní veñúhu ní cudééⁿ‑dě sá dúcáⁿ nǐ quide Jèsús ní quide tátna‑gá ñaha cùhú‑áⁿ nduu ndètatú‑yu, te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu: —Ìó íñú nduu tàú‑ó càda chiuⁿ‑o, te ndědani càa nduu‑áⁿ quixi‑ndo cùtátna‑ndo, dico ñá dɨ́ú ndùu cuu‑xi nduu ndetatú‑ó —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
14 Mas o chefe da sinagoga ficou zangado porque Jesus havia feito uma cura no sábado. Por isso disse ao povo: — Há seis dias para trabalhar. Pois venham nesses dias para serem curados, mas, no sábado, não!
15 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Nchòhó chi ío dàndahú‑ndó mèe‑ndo sá quídé ndǎá‑ndó dico ñá ndàá sá quídé ndǎá‑ndó, ¿náa ñá túú nàndaxi‑ndo ndɨcutu‑ndo àdi búrru‑ndo dàcoho‑ndo‑güedɨ ndute nduu ndetatú‑ó ǎⁿ?
15 Então o Senhor respondeu:
16 Te ñadɨ̀hɨ́‑a cùu‑aⁿ ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám, te dìcó‑ni sá yùcu ñávǎha quìde duha cuhú‑aⁿ ní cuu sáhúⁿ úní cuíá, ¿te náa ñá túú xìni ñuhu‑xi cutátna‑aⁿ cuěi cùu‑xi nduu ndetatú‑ó ǎⁿ? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
16 E agora está aqui uma descendente de Abraão que Satanás prendeu durante dezoito anos. Por que é que no sábado ela não devia ficar livre dessa doença?
17 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, núu nchaa cue tée cùu úhú iní ñáhá xìi‑gá ní cucahaⁿ núú‑güedě, dico nchaa dava‑gá ñáyiu chi xǐcudɨ́ɨ́ ìní‑yu xǐndéhě‑yu nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada quide‑gá.
17 Os inimigos de Jesus ficaram envergonhados com essa resposta, mas toda a multidão ficou alegre com as coisas maravilhosas que ele fazia.
18 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Na càni‑í ɨɨⁿ cuèndú núú‑ndó nàcuáa tecú tnùní‑ndó nàcuáa cada‑xi òré ndɨ́hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑ndo.
18 Jesus disse:
19 Ɨɨⁿ tée ní queheⁿ‑dé ndɨ́quɨ́ⁿ yutnu nàni mostázá te nèhe‑dé cuáháⁿ ní sacáⁿ‑dé núú ñúhú‑dě te ní xínu‑xi, te ní sahnu‑xi ní cuu dùcúⁿ‑xi, te cue quɨtɨ ndàva núú tàchí cádǔha‑güedɨ tacá‑güedɨ núú dìté‑xi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
19 Ele é como uma semente de mostarda que um homem pega e planta na sua horta. A planta cresce e fica uma árvore, e os passarinhos fazem ninhos nos seus ramos.
20 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xií‑yu: —Te na càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo nàcuáa cada tucu Yá Ndiǒxí òré ndɨ́hu ndaha ñàha‑gá xii‑ndo.
20 Jesus continuou:
21 Ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ ní queheⁿ‑aⁿ levadùrá ní chihi‑aⁿ úní arròbá yuchi trìú, te levadùrá‑áⁿ nǐ quide‑xi ní ndaa nɨhìí yusaⁿ‑áⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
21 Ele é como o fermento que uma mulher pega e mistura em três medidas de farinha, até que ele se espalhe por toda a massa.
22 Te ichi ñùhu Jesús cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén, te nchaa ñuú náhnú, ndɨ̀hɨ nchaa ñuú lǐhli ta yǎha‑gá ducaⁿ ta dànehé‑gá ñáyiu tnúhu‑gá cuáháⁿ.
22 Jesus atravessava cidades e povoados, ensinando na sua viagem para Jerusalém.
23 Te ɨɨⁿ ñuú‑áⁿ nǐ xáhaⁿ ɨ̀ɨⁿ tée xii‑gá: —Mèstrú, cuìní‑í cácáⁿ tnúhu‑í ɨɨⁿ tnúhu núú‑n, ¿ndáá sá ǐo sacú ñáyiu nàníhí tàhú‑ǎⁿ? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé ndɨhɨ nchaa ñáyiu:
23 Alguém perguntou: — Senhor, são poucos os que vão ser salvos? Jesus respondeu:
24 —Cada‑ndo sǎ nánìhí tàhú‑ndó, te tnɨɨ‑ndo ìchi Yá Ndiǒxí, te ichi‑gá‑áⁿ cúú‑xí dàtná ɨɨⁿ yuyèhe cuɨñɨ, te càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ ǐo cuéhé ñǎyiu cachí iní‑yu quɨ́hu‑yu yuyèhe cuɨñɨ́‑áⁿ dico vá ndácǔ‑yu.
24 — Façam tudo para entrar pela porta estreita. Pois eu afirmo a vocês que muitos vão querer entrar, mas não poderão.
25 Te na càni tucu‑í ɨngá cuèndú núú‑ndó nàcuáa tecú tnùní‑ndó tnǔhu càháⁿ‑í. Te òré ná ndàcuɨ́ñɨ́ tée cùu xítohó vehe, te nacadɨ́‑dé yuyèhe, te nchaa nchòhó ñáyiu na quèndóo quehé dacàsaⁿ‑ndo yuyehe, te quesaha‑ndo cǔñaha‑ndo xìi‑dé: “Tǎtá, nacaáⁿ yuyèhe na quɨ́hu‑ndɨ́”, quesaha‑ndo cǔñaha‑ndo xìi‑dé. Dico tée cùu xítohó vehe‑áⁿ cǔñaha‑dě xii‑ndo: “Ñá túú xìní‑í nchòhó ndèé ñáyiu cùu‑ndo”, duha cúñaha‑dě xii‑ndo.
25 — O dono da casa vai se levantar e fechar a porta. Então vocês ficarão do lado de fora, batendo na porta e dizendo: “Senhor, nos deixe entrar!” E ele responderá: “Não sei de onde são vocês.”
26 Te dǎtnùní ngüíta nchòhó cúñaha‑ndo xìi‑dé: “Nchúhú ní xexi ndɨhɨ ñaha‑ndɨ̌, te ní xihi ndɨhɨ ñaha‑ndɨ̌ xii‑n, te nchaa ichi ní xóo dacuàha ñaha‑n xii‑ndɨ́”, quesaha‑ndo cǔñaha‑ndo xìi‑dé.
26 Aí vocês dirão: “Nós comemos e bebemos com o senhor. O senhor ensinou na nossa cidade.”
27 Dico cachí tucu tée cùu xítohó vehe‑áⁿ cǔñaha‑dě xii‑ndo: “Sa ní cachí‑í sá ñà túú xìní‑í ndèé ñáyiu cùu‑ndo. Te chí xócuɨ̀ñɨ́ nchòhó ñáyiu ndècu ichi cuehé ichi duha núú ndècu‑í”, quesaha‑dě cúñaha‑dě xii‑ndo.
27 Mas ele responderá: “Não sei de onde são vocês. Afastem-se de mim, vocês que só fazem o mal.”
28 Te na sàá nduu dùcaⁿ cada‑xi te quiní‑ndó tě Àbrahám, ndɨhɨ té Isàác, ndɨhɨ té Jàcób, ndɨhɨ nchaa cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí, te nchaa cue tée‑áⁿ ndécú‑güedě núú ndécú‑gǎ táxí tnùní‑gá, te nchòhó quee tɨ́hú‑ndó nǔú‑gǎ sá tnǔhu ñá túú ní cuìní cada ndáá, te dàvá‑áⁿ ndǎhyú‑ndó te cuu rúhñú‑nǎ núhu‑ndo sǎ sàtú iní‑ndó cuèndá sá ndóhó‑ndó.
28 Quando vocês virem Abraão, Isaque, Jacó e todos os
29 Te dàvá‑áⁿ quɨ̌hu nchaa ñáyiu ndɨ cùmí xio ñuyíú nǔú ndécú Yǎ Ndiǒxí táxí tnùní‑gá caxí‑yu ndɨhɨ‑gá, te cundecú‑yu ndɨhɨ‑gá.
29 Muitos virão do Leste e do Oeste, do Norte e do Sul e vão sentar-se à mesa no Reino de Deus.
30 Te dava ñáyiu nchìcúⁿ ñá túú cùnuu ndecu ichi Yá Ndiǒxí vitna, ñáyiu‑áⁿ sǎá nduu te ío cunùú‑yu. Te dava ñáyiu cùnuu ndecu ichi‑gá vitna, ñáyiu‑áⁿ sǎá nduu te vá ǐo‑gá cunùú‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
30 E os que agora são os últimos serão os primeiros, e os primeiros serão os últimos.
31 Te dɨu‑ni nduu‑ǎⁿ nǐ quexìo ɨɨⁿ úú cue tée cùu fariséú núú ndécú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Quee‑n ìha quɨ́hɨ́ⁿ‑n nǔu ndèé quɨ́hɨ́ⁿ‑n, chi tée cùu Herodés cuìní‑dé cahni ñaha‑dě xii‑n —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
31 Naquele momento alguns fariseus chegaram perto de Jesus e disseram: — Vá embora daqui, porque Herodes quer matá-lo.
32 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Chí cuàháⁿ te cúñaha‑ndo xìi tée nèhe mañá‑áⁿ sǎ càchí‑í sá ná cùndedóho váha‑dé ɨɨⁿ tnúhu càháⁿ‑í, chi cùmání ɨɨⁿ ǔú‑gá nduu cundecu‑í xocàni‑í nchaa espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha yɨ̀hɨ ñaha xii ñáyiu, te cada tátna‑í nchaa dava‑gá ñáyiu cùhú, te ducaⁿ te ndɨhɨ chìuⁿ‑í, duha cúñaha‑ndo xìi‑dé.
32 Jesus respondeu:
33 Dico dacuɨtɨ́í sǎ cúhùⁿ‑í ichi ɨɨⁿ ǔú‑gá nduu, te ducaⁿ te sáá‑í núú quɨ̀hɨ́ⁿ‑í, chi vá cúú tnàhí cuú ɨɨⁿ tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ɨngá ñuú, chi mei ñùú Jerusàlén cuú‑güedé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
33 E Jesus continuou:
34 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii ñáyiu ñuú Jerusàlén: —Nchòhó chi sàhni‑ndo nchaa cue tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí, cue tée ní tendaha‑gǎ véxi, te mee‑ni ndɨ̀hɨ yúú sáhní‑ndó‑güedě. ¡Te tɨtnɨ́ xito ní cuiní‑í nadatàcá ñáhà‑í xii‑ndo dàtná nádàtacá ɨɨⁿ nchuxi cuè déhe‑dɨ sàquɨhɨ‑güedɨ xɨtɨ́ ndíxíⁿ‑dɨ, dico ñá ní cuìní‑ndó, te ducaⁿ‑ni sàni iní‑í ndéé vitna!
34 — Jerusalém, Jerusalém, que mata os profetas e apedreja os mensageiros que Deus lhe manda! Quantas vezes eu quis abraçar todo o seu povo, assim como a galinha ajunta os seus pintinhos debaixo das suas asas, mas vocês não quiseram!
35 Te chí cúndèdóho tucu ɨngá tnúhu na càháⁿ‑í‑a: Yá Ndiǒxí daña ñàha‑gá xii‑ndo. Te na càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo sǎ vǎ quìní ñáhá‑gǎ‑ndó xìi‑í, dico sáá nduu te quiní ñáhá tùcu‑ndo, te nduu‑ǎⁿ cachí‑ndó sǎ ǐo càhnu cuu yúhú Yaá ní tendaha Dǔtú Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
35 Agora a casa de vocês ficará completamente abandonada. Eu afirmo que vocês não me verão mais, até chegar o tempo em que dirão: “Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor!”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.