João 6

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu, te ní quee Jèsús cuáháⁿ‑gá ɨngá xio yuhu làgúná Galìleá, àdi Tiberiás chi úú dɨ̀u‑xi.
1 Depois disso, Jesus atravessou o mar da Galileia, conhecido também como mar de Tiberíades.
2 Te ío cuéhé ñǎyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá cuáháⁿ cuèndá sá nǐ xiní‑yu nchaa sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada ní quide‑gá, chi ní quide tátna‑gá nchaa ñáyiu cùhú.
2 Uma grande multidão o seguia por toda parte, pois tinham visto os sinais que ele havia realizado ao curar os enfermos.
3 Te ní sáá Jèsús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ɨɨⁿ núú tɨ̀ndúú, te xíáⁿ nǐ ngóo‑gá ndɨhɨ‑güedé.
3 Então Jesus subiu a um monte e sentou-se com seus discípulos.
4 Te ta cùyatni coo vico pascuá, vico quìde ñáyiu isràél.
4 Era quase tempo da festa judaica da Páscoa.
5 Te ní xiní‑gá sá ǐo vài ñáyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá cuáháⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Lìpé: —¿Ndèé quɨ́hɨ́ⁿ‑ó quɨ̌nguaaⁿ‑o sǎ cáxí nchàa ñáyiu‑a? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
5 Jesus logo viu uma grande multidão que vinha a seu encontro. Voltando-se para Filipe, perguntou: “Onde podemos comprar pão para alimentar toda essa gente?”.
6 Te ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé cuèndá sá cuìní‑gá quiní‑gá nása cunduu tnúhu cáháⁿ‑dé, dico mee‑gǎ sa xìní‑gá nàcuáa cada‑gá.
6 Disse isso para pôr Filipe à prova, pois já sabia o que ia fazer.
7 Te ní xáhaⁿ tě Lìpé xii‑gá: —Te cuěi úú cièndú díhúⁿ denàriú ná dàndoñuhu‑o cuaaⁿ‑o paá, te ni vǎ tnàhá caxí‑yu luha luha —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
7 Filipe respondeu: “Mesmo que trabalhássemos vários meses, não teríamos dinheiro suficiente para dar alimento a todos!”.
8 Te té Ndrǐxí ɨngá tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, ñaní té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, ní xáhaⁿ‑dě:
8 Então um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, falou:
9 —Iha ndècu ɨɨⁿ té lǐhli nèhe‑dé úhúⁿ pàá cebàdá te úú chácá, dico nděé tnahá xéhé, te cuéhé víhí ñǎyiu —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
9 “Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixes. Mas que adianta isso para tanta gente?”.
10 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé: —Chí cǔñaha nà ngóo‑yu nchaá‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ. Te ñáyiu‑áⁿ nǐ ngóo‑yu, te càa vihi ité núú nǐ ngóo‑yu‑áⁿ, te xínu dàtná úhúⁿ mǐl mee‑ni cuè tée, te dɨ̀ɨⁿ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ndɨhɨ landú.
10 Jesus respondeu: “Digam ao povo que se sente”. Todos se sentaram na grama que cobria o monte. Só os homens eram cerca de cinco mil.
11 Te ní queheⁿ Jèsús pàá, te ní ndacáⁿ táhú‑gǎ núú Yǎ Ndiǒxí, te ní sáñaha‑gǎ pàá‑áⁿ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te cue tée‑áⁿ nǐ dácǎhñu‑güedé ní xexi nchaa ñáyiu xǐxúcu‑áⁿ. Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑gá chácá, te ní dácǎhñu tucu‑güedé‑dɨ ní xexi ñáyiu ní ndahá xɨtɨ́‑yu.
11 Então Jesus tomou os pães, agradeceu a Deus e os repartiu entre o povo. Em seguida, fez o mesmo com os peixes. E todos comeram à vontade.
12 Te òré ní túhú cóhǒ‑yu, te ní xáhaⁿ Jèsús xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá sá ná nàqueheⁿ‑güedé nchaa sá nǐ quendóo cuèndá sá vǎ quɨ̀hɨ́ⁿ‑xi núú míhí.
12 Depois que todos estavam satisfeitos, Jesus disse a seus discípulos: “Agora juntem os pedaços que sobraram, para que nada se desperdice”.
13 Te cue tée‑ǎⁿ ní naqueheⁿ‑güedé nchaa sá nǐ quendóo, te ní chítú ùxúú tɨ́dihi núú ùhúⁿ‑ni pàá cebàdá.
13 Eles juntaram o que restou e encheram doze cestos com as sobras.
14 Te sá nǐ xiní‑yu ní nadacàyá‑gá sá nǐ xexí‑yu, xíǎⁿ ní ngüíta‑yu ní xítnàhá‑yu: —Ndáá sá těe‑a sa ìó cuèndú sá quíxí‑dě ñuyíú‑a cáháⁿ‑dé tnúhu Yá Ndiǒxí —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
14 Quando o povo viu Jesus fazer esse sinal, exclamou: “Sem dúvida ele é o profeta que haveria de vir ao mundo!”.
15 Te ní cutnùní iní Jèsús sá cádá yìcá‑yu candeca ñàhá‑yu xii‑gá quɨ́hɨ́ⁿ cuèndá cundecu‑gá quɨndaha ñàha‑gá xií‑yu ni cùu, núu xíǎⁿ ní xica tucu‑gá cuáháⁿ‑gá xɨtɨ́ yucu mee dìi chícuú‑gá.
15 Jesus sabia que pretendiam obrigá-lo a ser rei deles, de modo que se retirou, sozinho, para o monte.
16 Te òré ní cuu ndɨquɨⁿ, te cuáháⁿ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá yuhu làgúná.
16 Ao entardecer, os discípulos de Jesus desceram à praia,
17 Te ní quée‑güedé bàrcú cuáháⁿ‑güedé ñuú Capèrnaúm cáá ndàa ɨngá xio yuhu làgúná, te sa ní cuu ndɨquɨⁿ, te ñá túú Jèsús quéxìo quée‑gá bàrcú ñúhú‑güedě‑áⁿ.
17 entraram no barco e atravessaram o mar em direção a Cafarnaum. Quando escureceu, porém, Jesus ainda não tinha vindo se encontrar com eles.
18 Te ní ngüíta‑xi quène táchí nǐhi, te níhi dàcandau ndéé tnáhá ndùte lagúná‑áⁿ.
18 Logo, um vento forte veio sobre eles, e o mar ficou muito agitado.
19 Te sa ní cuu dàtná úhúⁿ kìlómetrú cuáháⁿ‑güedé, te ní xiní‑güedé Jèsús tá cùyatni‑gá bàrcú ñúhú‑güedě véxi‑gá núú ndúté, te ní yùhú‑güedé.
19 Depois de remarem cinco ou seis quilômetros, de repente viram Jesus caminhando sobre o mar, em direção ao barco. Ficaram aterrorizados,
20 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑güedé: —Yúhú véxi‑í, vá yùhú‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
20 mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo”.
21 Te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑güedé sá nǐ quexìo‑gá cuánguee‑gá bàrcú, te òré‑ni ní quexìo‑güedé ndɨhɨ‑gá ndéé ɨngá xio yuhu làgúná núú cuàháⁿ‑güedé.
21 Eles o receberam no barco e, logo em seguida, chegaram a seu destino.
22 Te ɨngá nduu‑ǎⁿ xǐndecu‑ni nchaa ñáyiu ní quendóo yuhu làgúná. Te ní quide cuèndá‑yu sá ɨ́ɨ́ⁿ dìi‑ná bàrcú nútnɨ̌ɨ‑áⁿ ní cùu ñá túú‑gǎ, chi cue tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús ní quée‑güedé bàrcú‑áⁿ cuǎháⁿ‑güedé. Te ní níhǐ‑yu tnúhu sá ñà túú ní quěe tnàhá Jèsús.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar viu que os discípulos haviam pegado o único barco dali e que Jesus não fora com eles.
23 Te dɨu‑ni nduu‑ǎⁿ nǐ quee ɨɨⁿ ǔú bàrcú ñuú Tìberiás ní sáá‑xi yatni núú nǐ xexí‑yu pàá sá nǐ ndacáⁿ táhú Jèsús núú Yǎ Ndiǒxí.
23 Alguns barcos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde o povo tinha comido os pães depois que o Senhor os abençoou.
24 Te ní xiní‑yu sá ñà túú Jèsús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, núu ní quée‑yu bàrcú‑áⁿ cuǎháⁿ‑yu ñuú Capèrnaúm cuánúndúcú ñàhá‑yu xii‑gá.
24 Quando a multidão viu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, todos entraram nos barcos e atravessaram para Cafarnaum, a fim de procurá-lo.
25 Te ní sáá‑yu ɨngá xio yuhu làgúná, xíáⁿ nǐ naníhǐ‑yu Jèsús, te ní xáhǎⁿ‑yu xii‑gá: —Mèstrú, ¿ná òré ní sáá‑n ìha? —cachí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
25 Encontraram-no do outro lado do mar e lhe perguntaram: “Rabi, quando o senhor chegou aqui?”.
26 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Na càchí tnúhu ndáá‑í sá nchòhó nándùcu ñaha‑ndo xii‑í cuèndá‑ni sá nǐ xexi‑ndo nǐ ndahá xɨtɨ́‑ndó, dico ñá dɨ́ú cuèndá sá nǐ quide‑í sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada nanducu ñaha‑ndo.
26 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: vocês querem estar comigo não porque entenderam os sinais, mas porque lhes dei alimento.
27 Te vá cádá cuèndá‑ndó sǎ méé‑ní sǎ cáxí‑ndó càda chiuⁿ‑ndo chi xíǎⁿ vá cúdǐi‑xi. Chi ío‑gá xíní ñùhu‑xi cada cuendá‑ndó tnǔhu Yá Ndiǒxí te tnɨɨ‑ndo, te naníhí tàhú‑ndó. Te tnúhu‑áⁿ cachí tnúhu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, te xíǎⁿ candeca‑xi iní‑ndó nɨ̀ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ, chi mee Dǔtú Ndiǒxí ní cachí‑gá sá dúcáⁿ càda‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
27 Não se preocupem tanto com coisas que se estragam, como a comida, mas usem suas energias buscando o alimento que permanece para a vida eterna, o qual o Filho do Homem pode lhes dar. Pois Deus, o Pai, colocou em mim seu selo de aprovação”.
28 Te ní xáhǎⁿ‑yu: —¿Nása cada‑ndɨ́ cuèndá ngúnu ichi‑ndɨ́ nàcuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí cunduu‑i? —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
28 “Nós também queremos realizar as obras de Deus”, disseram eles. “O que devemos fazer?”
29 Te ní xáhaⁿ Jèsús xií‑yu: —Yá Ndiǒxí cuìní‑gá sá quɨ̀ndáá iní ñáhá‑ndó xìi yúhú, tée ní tendaha‑gǎ véxi ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
29 Jesus lhes disse: “Esta é a única obra que Deus quer de vocês: creiam naquele que ele enviou”.
30 Te ní xáhaⁿ tùcú‑yu xii‑gá: —¿Ná cúú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, cada‑n cùndehe‑ndɨ́ cuèndá quɨ́ndáá iní ñáhá‑ndɨ̌ xii‑n‑i? ¿Àdi nágá cúú sǎ cádá‑n cuèndá cutnùní iní‑ndɨ́ sá ndàá càháⁿ‑n‑í?
30 Eles responderam: “Se deseja que creiamos no senhor, mostre-nos um sinal. O que o senhor pode fazer?
31 Chi cue ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha nǐ xexí‑yu pàá nání mànáá xɨtɨ́ yucu dàtná yódó tnùní núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi: “Yá Ndiǒxí ní sáñaha‑gǎ sá nǐ xexí‑yu, te ní cuuⁿ túu‑xi andɨu”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
31 Afinal, nossos antepassados comeram maná no deserto! As Escrituras dizem: ‘Moisés lhes deu de comer pão do céu’”.
32 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ ñà dɨ́ú ndǐi Moìsés ní sǎñaha ndǐi pàá ní cuuⁿ andɨu nǐ xexí‑yu, chi mee Tǎtà‑í ní sáñaha‑gǎ sá nǐ xexí‑yu. Te sá táxí‑gǎ vitna cùu‑xi
32 Jesus disse: “Eu lhes digo a verdade: não foi Moisés quem lhes deu pão do céu. É meu Pai quem dá o verdadeiro pão do céu a vocês.
33 datná pàá véxi cuuⁿ andɨu càndeca‑xi iní‑ndó nɨ̀ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
33 O verdadeiro pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo”.
34 Te ní xáhǎⁿ‑yu xii‑gá: —Tǎtá, mee‑ni pàá‑áⁿ taxi‑n càxi‑ndɨ́ —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
34 “Senhor, dê-nos desse pão todos os dias”, disseram eles.
35 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Yúhú cúù‑í dàtná ɨɨⁿ sá xéxí‑ndó cǎndeca‑xi iní‑ndó. Te duha ndùu tnúhu càháⁿ‑í, chi nchaa ñáyiu na quɨ̀ndáá iní ñáhá xìi‑í, te vá ndóhó‑gǎ‑yu docó te vá ndóhó‑gǎ‑yu ndute.
35 Jesus respondeu: “Eu sou o pão da vida. Quem vem a mim nunca mais terá fome. Quem crê em mim nunca mais terá sede.
36 Dìcó‑ni sá nchòhó ñá túú sàndáá iní ñáhá‑ndó cuěi xìní ñáhá‑ndó xìi‑í.
36 Mas vocês não creram em mim, embora me tenham visto.
37 Te nchaa ñáyiu na càchí Tǎtà‑í nduu cuèndá‑í nasaá‑yu núù‑í, te ñáyiu‑áⁿ vǎ dáquèe tɨ́hù‑í‑yu.
37 Contudo, aqueles que o Pai me dá virão a mim, e eu jamais os rejeitarei.
38 Te ñá dɨ́ú yǔhú sá věxi cuuⁿ‑í andɨu te quìde‑í nchaa sá cúú ìní méè‑í, chi véxi cuuⁿ‑í sá cádà‑í nchaa nàcuáa ní táúchíúⁿ mèe Tátà‑í Dútú Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a.
38 Pois desci do céu para fazer a vontade daquele que me enviou, e não minha própria vontade.
39 Te cuìní‑gá sá ncháá ñǎyiu ní cachí‑gá nduu cuèndá‑í vá dáñà‑í‑yu cuíta nihnú‑yu, te na sàá nduu te dɨu‑ni‑í dandòto‑í‑yu.
39 E esta é a vontade de Deus: que eu não perca um sequer de todos que ele me deu, mas que ressuscite todos no último dia.
40 Chi ducaⁿ nǐ cachí Dútú Ndiǒxí cunduu sá ncháá ñǎyiu na tnɨ̀ɨ tnúhu càháⁿ‑í, te quɨndáá ndisa iní ñáhǎ‑yu xii yúhú Déhe‑gá, te nduu táhǔ‑yu cundecú‑yu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ, te yúhú dandòto‑í‑yu na sàá nduu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
40 Pois é a vontade de meu Pai que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41 Te ñá ní tnàhá iní ñáyiu isràél tnúhu ní cáháⁿ Jèsús nǔu ní ngüíta‑yu ní cáháⁿ cuèhé‑yu cuèndá‑gá cuèndá sá nǐ xáhaⁿ‑gǎ sá méé‑gǎ cúú‑gǎ dàtná sá xéxí‑ó věxi cuuⁿ andɨu.
41 Então os judeus começaram a criticá-lo, pois ele havia afirmado: “Eu sou o pão que desceu do céu”.
42 Te ní xítnàhá‑yu: —¿Náa ñá dɨ́ú těe‑a cùu‑dé Jèsús déhe té Chèé? Nchoo xìní‑ó tǎtá‑dě, te xìní‑ó nǎná‑dě, ¡ná cachí‑tu tée‑a sá andɨu věxi cuuⁿ‑dé! —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
42 Diziam: “Este não é Jesus, filho de José? Conhecemos seu pai e sua mãe. Como ele pode dizer: ‘Desci do céu?’”.
43 Te ní xáhaⁿ Jèsús xií‑yu: —Vá càháⁿ cuèhé‑gá‑ndó cuèndá‑í, chí dáñá.
43 Jesus, porém, respondeu: “Parem de me criticar.
44 Vá yǒo quɨndáá iní ñáhá xìi yúhú nǔu ñá túú mèe Tátà‑í táxí cuèndá ñáhá‑gǎ xií‑yu. Te dɨu‑gá ní tendaha ñàha‑gá xii‑í véxi‑í, te yúhú dandòto‑í‑yu na sàá nduu.
44 Pois ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer a mim; e no último dia eu o ressuscitarei.
45 Te núú tùtú cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha càchí‑xi: “Yá Ndiǒxí danèhé ñáhá‑gǎ xií‑yu tnúhu‑gá”, duha càchí‑xi. Te nchaa ñáyiu na cùndedóho nchaa tnúhu càháⁿ Dútú Ndiǒxí, te cutúha‑yu nàcuáa càháⁿ‑gá, te ñáyiu‑áⁿ quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii yúhú.
45 Como dizem as Escrituras: ‘Todos eles serão ensinados por Deus’. Todo aquele que ouve o Pai e aprende dele vem a mim.
46 ’Te vá yǒo xìní ñáhá xìi Dútú Ndiǒxí chi ɨɨⁿdìi‑ni yúhú xìní‑í‑gá, chi núú ndécú‑gǎ ní quee‑í véxi cuuⁿ‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
46 Não que alguém tenha visto o Pai; somente eu, que fui enviado por Deus, o vi.
47 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchàa ñáyiu na quɨ̀ndáá iní ñáhá xìi‑í, te naníhí tàhú‑yu.
47 “Eu lhes digo a verdade: quem crê tem a vida eterna.
48 Te yúhú cúù‑í dàtná ɨɨⁿ sá xéxí‑ndó cǎndeca‑xi iní‑ndó, te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu‑í chi yúhú cada‑í te nduu táhú‑ndó cùndecu‑ndo ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
48 Sim, eu sou o pão da vida!
49 Te cue ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha nǐ xexí‑yu pàá nání mànáá xɨtɨ́ yucu, dico ní sáá nduu te dacuɨtɨ́í nǐ xíhí‑yu.
49 Seus antepassados comeram maná no deserto, mas morreram;
50 Te yúhú càháⁿ‑í cuèndá méè‑í, chi véxi cuuⁿ‑í andɨu. Te cùu‑í dàtná ɨɨⁿ sá nchító‑ndó, te nchaa ñáyiu na càxi te candeca‑xi iní‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ te vá cuǐta nihnu‑gá‑yu. Te sá táxì‑í xii‑ndo xíǎⁿ cúú‑xí yɨ̀quɨ cuñú‑í, te cùu‑xi cuendá nchaa ñáyiu nɨhìí ñuyíú cuèndá nduu táhǔ‑yu cundecú‑yu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
50 quem comer o pão do céu, no entanto, jamais morrerá.
51 — ausente —
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá para sempre; e este pão, que eu oferecerei para que o mundo viva, é a minha carne”.
52 Te ní ngüíta ñáyiu isràél xǐtnàhá‑yu: —¿Nása cada‑tu tée‑a núu càchí‑tu‑dé sá yɨ̀quɨ cuñú‑dé taxi‑dé caxi‑o‑i? —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
52 Então os judeus começaram a discutir entre si a respeito do que ele queria dizer. “Como pode esse homem nos dar sua carne para comer?”, perguntavam.
53 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nǔu na càda iní‑ndó sǎ dàtná sá cáxí‑ndó yɨ̀quɨ cuñú yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, te cada tucu iní‑ndó sǎ dàtná sá cóhó‑ndó nɨ̌ñɨ̀‑í ñá, te xíǎⁿ quéé‑xí sǎ quɨ̀ndáá iní ñáhá‑ndó nɨ̀ yuhu nɨ iní‑ndó te naníhí tàhú‑ndó, te núu ñáhá te cuíta nihnu‑ndo.
53 Então Jesus disse novamente: “Eu lhes digo a verdade: se vocês não comerem a carne do Filho do Homem e não beberem o seu sangue, não terão a vida em si mesmos.
54 Nchaa ñáyiu na càda iní‑xi sá dàtná sá cáxǐ‑yu yɨquɨ cùñú‑í te cohó‑yu nɨ́ñɨ̀‑í, ñáyiu‑áⁿ naníhí tàhú‑yu te yúhú dandòto‑í‑yu na sàá nduu.
54 Mas quem come minha carne e bebe meu sangue terá a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Chi yɨquɨ cùñú‑í ndɨhɨ nɨ́ñɨ̀‑í cúú‑xí mèe‑í.
55 Pois minha carne é a verdadeira comida, e meu sangue é a verdadeira bebida.
56 Te nchaa ñáyiu na càda iní‑xi sá dàtná sá cáxǐ‑yu yɨquɨ cùñú‑í te cohó‑yu nɨ́ñɨ̀‑í, te ñáyiu‑áⁿ ɨɨⁿ‑nǎ cuu‑í ndɨhɨ́‑yu chi cundecu ndɨhɨ‑í‑yu.
56 Quem come minha carne e bebe meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57 Te yúhú nchìto‑í chi ducaⁿ nchìto Tátà‑í Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a. Te dɨu‑ni ducaⁿ nchàa ñáyiu na quɨ̀ndáá iní ñáhá xìi‑í te cundecu ndɨhɨ‑í‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
57 Eu vivo por causa do Pai, que vive e me enviou; da mesma forma, quem se alimenta de mim viverá por minha causa.
58 Te yúhú cúù‑í dàtná ɨɨⁿ sá nchító‑ndó věxi cuuⁿ andɨu, dico ñá dɨ́ú pàá sá nání mànáá ní xèxi cue ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha, chi ní xexí‑yu pàá te dacuéi ní xíhí‑yu. Te nchaa ñáyiu na quɨ̀ndáá iní ñáhá xìi yúhú Yaá véxi cuuⁿ andɨu, te cundecu ndɨhɨ‑í‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
58 Eu sou o verdadeiro pão que desceu do céu. Seus antepassados comeram maná e morreram; quem comer este pão não morrerá, mas viverá para sempre”.
59 Nchaa tnúhu‑a ní cáháⁿ‑gá xɨtɨ́ veñúhu ñáyiu ñuú Capèrnaúm.
59 Ele disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu vài ñáyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá ní xítnàhá‑yu: —Vá tnɨ́ɨ́ cuɨ̀tɨ‑o tnúhu càháⁿ‑dé chi ñá dɨ́ú tnǔhu sá cúú vǎha iní‑ó càháⁿ‑dé —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
60 Muitos de seus discípulos disseram: “Sua mensagem é dura. Quem é capaz de aceitá-la?”.
61 Te ní cutnùní iní Jèsús sá ñà túú càháⁿ váha‑yu cuèndá tnúhu ní cáháⁿ‑gá, núu ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —¿Náa ñá tnàhá iní‑ndó nàcuáa càháⁿ‑í‑a?
61 Jesus, sabendo que seus discípulos reclamavam, disse: “Isso os ofende?
62 Te uuⁿ‑gá cada nchòhó nǔu quiní‑ndó yǔhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ndaa‑í núú nǐ xíndecu‑í díhna.
62 Então o que pensarão se virem o Filho do Homem subir ao céu, onde estava antes?
63 Te espíritú ndécú ndɨ̀hɨ yɨquɨ cuñú‑ó, xíǎⁿ ndécá ñàha‑xi xii‑o, te núu ñá túú xǐǎⁿ, te yɨquɨ cùñú‑ó ñà túú nàndɨ́hɨ‑xi. Dico núu nchaa tnúhu càháⁿ‑í‑a quée‑xi iní‑ndó ñá, te quiní‑ndó nǎ xéhé candeca ñaha‑xi xìi‑ndo núú cuàháⁿ núú věxi.
63 Somente o Espírito dá vida. A natureza humana não realiza coisa alguma. E as palavras que eu lhes disse são espírito e vida.
64 Te dava nchòhó chi ñá túú sàndáá iní‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ chi sa nàha‑gá nándɨ cùu ñáyiu vá quɨ̀ndáá iní ñáhá xìi‑gá. Te ducaⁿ sà naha‑gá ndědacàa tée cuáha cuèndá ñáhá xìi‑gá núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá.
64 Mas alguns de vocês não creem em mim”. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem não acreditava nele e quem iria traí-lo.
65 Te ní xáhaⁿ tùcu Jesús xií‑yu: —Te duha càháⁿ‑í chi sa ní cachí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ vǎ yǒo ɨɨⁿ cuìní tnɨɨ tnúhu‑í te núu ñá túú Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí sánú ìchi ñaha‑gá xií‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
65 E acrescentou: “Por isso eu disse que ninguém pode vir a mim a menos que o Pai o dê a mim”.
66 Te òré‑áⁿ ǐo vài ñáyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá ní xócǒo‑yu ñá ní xìca cuu‑gá‑yu ndɨhɨ‑gá.
66 Nesse momento, muitos de seus discípulos se afastaram dele e o abandonaram.
67 Te xíǎⁿ ní xáhaⁿ Jèsús xii ndɨ ùxúú cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —¿Cuìní‑ndó dàndóo ñaha‑ndo tnàhá‑ndó‑ǎⁿ? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
67 Então Jesus se voltou para os Doze e perguntou: “Vocês também vão embora?”.
68 Te ní xáhaⁿ tě Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé: —Mèstrú, ñá túú‑gǎ ndèé quɨ́hɨ́ⁿ‑ndɨ́, chi nchúhú náhá‑ndɨ̌ sá tnǔhu mee‑n cùu‑xi sá vǎha candeca‑xi iní‑ndɨ́ nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
68 Simão Pedro respondeu: “Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna.
69 Chi nchúhú sa ní sándáá iní ñáhá‑ndɨ̌ xii‑n chi nàha‑ndɨ́ sá yòhó cúú‑n Crìstú Déhe Dútú Ndiǒxí yaá ndécú àndɨu —cachí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
69 Nós cremos e sabemos que o senhor é o Santo de Deus”.
70 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Nàha‑ndo sá yǔhú ní cáháⁿ ñáhà‑í xii ndɨ ùxúú‑ndó xìca cuu ndɨhɨ ñaha‑í xii‑ndo, dico ɨɨⁿ‑ndo quɨ̌hu ñaha yùcu ñávǎha xii‑ndo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
70 Então Jesus disse: “Eu escolhi vocês doze, mas um de vocês é um diabo”.
71 Duha ní cáháⁿ Jèsús cuèndá té Jùdás déhe té Xǐmú Iscàrioté ɨɨⁿ tée ñùtnahá núú ùxí ɨɨⁿ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, chi sa nàha‑gá sá těe‑ǎⁿ cuǎha cuèndá ñáhá‑dě xii‑gá ɨɨⁿ nduu núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, um dos Doze, que mais tarde o trairia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.