Mateus 22
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NAA
1 Yeésò né cu ka mé kàn tetoò si ndeé, ye bɔ̀ nùàr a:
1 De novo Jesus lhes falou por parábolas, dizendo:
2 «*Lò Càŋ né faá mgbè déì lé naâ kùrmò fù ŋuna seèn neé nɔ.
2 — O Reino dos Céus é semelhante a um rei que preparou uma festa de casamento para seu filho.
3 Yáb yeé bela baá, à ye bɔ̀ seé bɔ̀ a: Bí ndé júée bɔ̀ nùàr a: yáb bela baá ma. Wa ké toò, bɔ̀ nùàr berɔ́ŋ gi teèn ndeê.
3 Enviou os seus servos a chamar os convidados para a festa, mas estes não quiseram vir.
4 Mgbè doô yeé ŋgweé aá môn, à tema sɔm cu bɔ̀ seé bɔ̀ déì, ye bɔ́ a: bí ndé júée bɔ́ a: Né mé núɔ́gɔ́ nàgà cèllè, bɔ́ ne bela gi aá ndɔ; bɔ́ ndé gî kùrmò fù yieé ma.
4 Enviou ainda outros servos, dizendo: “Digam aos convidados: Eis que já preparei o meu banquete; os meus bois e animais da engorda já foram abatidos, e tudo está pronto; venham para a festa.”
5 Mé njéh mene, bɔ́ bú mé njéh táŋ ŋgwéh, bɔ́ né lom bèh sénâ bɔɔ̀n sané ndeé. Dé kàn fɔɔ́n gò ŋueèh seèn, dé kân gò toôn seèn.
5 Mas os convidados não se importaram e se foram, um para o seu campo, outro para o seu negócio.
6 Bɔ̀ déì kem sue bɔ̀ seé bɔ̀ nùà koô doô yoòr, bɔ́ né bɔ́ selé, bɔ́ né bɔ́ wulá ndɔ.
6 Outros, agarrando os servos, os maltrataram e mataram.
7 «Mgbè doô yeé ŋene aá mân, temé ŋaâ bú lè, ye bɔ̀ sɔ́jì seèn a: Bí ndé sá kùm sɔ̀m bɔ́ mé lɔɔ́ mene; né bɔ̀ wúlá-nùàr bɔ̀.
7 — O rei ficou furioso e, enviando as suas tropas, exterminou aqueles assassinos e incendiou a cidade deles.
8 À den cuù ye bɔ̀ seé bɔ̀ a: Yáb baá gi doó. Bɔ̀ɔ́ mé béh naá giì yilá dɔɔ́ŋ nùàr wúlú ŋgwéh.
8 Então disse aos seus servos: “A festa está pronta, mas os convidados não eram dignos.
9 Bí yùò bèlè ceér; bɔ̀ɔ́ mé bí né ŋené dɔɔ́ŋ, bí yílá kèm njî bɔ́ ká teèn.
9 Vão, pois, para as encruzilhadas dos caminhos e convidem para o banquete todos os que vocês encontrarem.”
10 Bɔ̀ seê bɔ̀ doô kem bele ceér ndɔ, bɔ́ né bɔ̀ nùàr ké teèn dɔɔ́ŋ yilá kabé njií. Tètèì sam nùàr baá gwò mbéráŋgáŋ.
10 E, saindo aqueles servos pelas estradas, reuniram todos os que encontraram, maus e bons; e a sala do banquete ficou cheia de convidados.
11 «Mgbè doô yila nde gwò bɔ̀ nùàr yɔŋ ke ndɔ. À yeé baá yɔŋ, à ŋene njií nuaré déì yí doó lètenè bɔ̀ nùàr, à dé seèn mé cɔ̀gɔ̀ fù yoòr sam;
11 — Mas, quando o rei entrou para ver os que estavam à mesa, notou ali um homem que não trazia veste nupcial
12 ye bú a: Nùàr mò, wò mé cɔ̀gɔ̀ fù yoòr sam, wò ká gwò yila kelà naàn wa? Nùàrè sòn kòmò ŋgwéh.
12 e perguntou-lhe: “Amigo, como você entrou aqui sem veste nupcial?” E ele emudeceu.
13 Yeé baá ménâ, mgbè doô ye bɔ̀ seé bɔ̀ a: Sìè kàgà bú kagaà, bí kàgà bú gule mé be mene, bí jɔgɔ si njií bú kèb cieè te cibi, bèh kéŋ silî mé nyie yieé kuû.»
13 Então o rei ordenou aos serventes: “Amarrem os pés e as mãos dele e atirem-no para fora, nas trevas; ali haverá choro e ranger de dentes.”
14 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Bí kɔ́ɔ ye, dé yilâ, bɔ́ nde né nùàr kókoó yilá. Njèh cén, bɔ́ balé weh lom nde né ŋgɔ́b.»
14 Porque muitos são chamados, mas poucos são escolhidos.
15 Jomo sâ bɔ̀ *Farisiên yuo nde sòn felè Yeésò nyɔgɔ ndɔ, ye bɔ́ nde né bú sòn felá.
15 Então os fariseus se retiraram e consultaram entre si como surpreenderiam Jesus em alguma palavra.
16 Bɔ́ né bɔ̀ no bɔɔ̀n mé bɔ̀ no dé mgbè *Herôde ké yoòr seèn temá njií bele, ye bú a: «Nùà fèh-njèh, béh né gècên yeè kwaga; wò né bɔ̀ nùàr ceér Càŋ mé gècên mene feh dilí. Bɔ̀ nùàr tueé mene felè yeè naàn dɔɔ́ŋ, wò táŋ bèh, wò nùàr lòù bàlè bèh ndɔ.
16 E enviaram-lhe discípulos, juntamente com os herodianos, para lhe dizer: — Mestre, sabemos que o senhor é verdadeiro e que ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade, sem se importar com a opinião dos outros, porque não olha para a aparência das pessoas.
17 Mɔ né mân, sâ jɔ̀gɔ̀ túé ke béh ndɔ ye: *Sóú beèh ye gwɔ̀m làmpɔ̂ŋ mgbè Rɔ̂m gwɔɔ̀m wa, té gwɔ̀m wa?»
17 Assim sendo, diga-nos o que o senhor acha: é lícito pagar imposto a César ou não?
18 Yeésò yeé ŋene njií aá bɔ́ mé ndìèm veên lè ménâ, à ye bɔ́ a: «Bɔ̀ leba bɔ̀ faá bí nɔ! Bí mè mân tab tena né dé keì wa?
18 Mas Jesus, percebendo a maldade deles, respondeu:
19 Bí jɔ̀gɔ̀ wèh kéh ke mè kàgàlɔ̀ŋ mé bɔ́ gwɔm yeé làmpɔ̂ŋ mé njéh, sâ ye.» Bɔ́ weh haá keéh bú ndɔ.
19 Mostrem-me a moeda do imposto. Trouxeram-lhe um denário.
20 À bie njií cu mé bɔ́, ye bɔ́ a: «Feh nùàr mé yilí nùàr ká teèn hên nyagá den né dé neì wa?»
20 E Jesus lhes perguntou:
21 Bɔ́ ye bú a: «Né gi dé mgbè Rɔ̂m.» À deén baá-re, ye bɔ́ a: «Sâ bɔ̀ njií mé né dé mgbè dɔɔ́ŋ, bí gwɔ̀m njí cú mé mgbè; bí bɔ̀ dé Càŋ há njí cú mé Càŋ ndɔ.»
21 Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
22 Bɔ́ yeé ŋgweé aá ménâ, hiím yɔgɔ́ bɔ́, bɔ́ yuo kwaá lɔ njií bú doó sâ ndɔ.
22 Ouvindo isto, se admiraram e, deixando-o, foram embora.
23 Loù cên sâ bɔ̀ *Sadusiên lé naâ kwarè Yeésò bilí ndeé, te bɔ́ bie bú njèh. Sâ bɔ́ né yeé tueé, ye mɔ nùàr kuú baá, sâ gi aá, à lè cio kòmò yùò ndé cú.
23 Naquele dia, alguns saduceus, que dizem não haver ressurreição, aproximaram-se de Jesus e lhe perguntaram:
24 Bɔ́ yeé waà baá, bɔ́ ye bú a: «Nùà fèh-njèh, Músì lɔ naâ tueé ye: mɔ nuaré déì kuú kwaá lɔ véh mé huaán sam, dìm a, sàgà cú ma kû doô, à ŋar yilá cu bei ma.
24 — Mestre, Moisés disse: “Se alguém morrer, não tendo filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.”
25 Yeé baá ménâ, nuaré déì bɔ́ bɔ̀ dìm lé naâ lètenè beèh téhbeh ndɔ. Bei yeé jɔgɔ aá véh, à kuú yuo, huaán sam. Dìm sagá weh ma kû doô,
25 Ora, havia entre nós sete irmãos. O primeiro, tendo casado, morreu e, não tendo descendência, deixou sua mulher para seu irmão.
26 à kuú cu, huaán sam. Dìm bɔɔ̀n déì sagá weh keéh cu, bɔɔ́ cu bú môn ndɔ. Né ka mé bɔ́ méménâ bɔɔ́ ndeé. Nde nde bɔ́ kuú gi téhbeh dɔɔ́ŋ, huaán sam.
26 O mesmo aconteceu com o segundo, com o terceiro, até o sétimo.
27 Jomo bɔɔ̀n ma kû doô kuú yuo ndɔ.
27 Por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
28 Á sâ, loù mé bɔ̀ komó ndeè né teèn komo yuo gií, ma hèllè ŋa sɔm nde né veèh dé heè? Ŋgweéh lètenè bɔɔ̀n téhbeh dɔɔ́ŋ bɔ́ lé naá giì bú sagá laré wa?»
28 Portanto, na ressurreição, de qual dos sete ela será esposa? Porque todos casaram com ela.
29 Yeésò deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Dé sâ ndugó gɔ né bí. Lòù sam, bí ŋgòr Càŋ ŋéné kɔ́ ŋgwéh, bí terreb Càŋ kɔ́ ŋgwéh ndɔ.
29 Jesus respondeu:
30 Bí kɔ́ɔ ye, loù mé bɔ̀ komó nde né te cio komo yuo, bɔ̀ siíb bɔ́ bɔ̀ véh ndeè jɔ́gɔ́ kú ndé cú, bɔ́ den nde aá faá bɔ̀ cìlì Càŋ ké te vulúu nɔ.
30 Porque, na ressurreição, nem casam, nem se dão em casamento, mas são como os anjos no céu.
31 Dé lè cio komo yuoò, bí dé mé Càŋ lɔ naâ bí tueé kwaá doô, jáŋé kè ŋgwéh wa? À lɔ ye:
31 Quanto à ressurreição dos mortos, vocês nunca leram o que Deus disse a vocês:
32 Nyí né Càŋ mé bɔ̀ tele biì Abrahâm bɔ̂ Isâk mé Jakɔ̂b né yeé dua doô ma. Mè tueé bí: Càŋ né Càŋ bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀, à Càŋ bɔ̀ komô sam.»
32 “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó”? Ele não é Deus de mortos, e sim de vivos.
33 Cìlì nùàr yeé ŋgweé aá gèh dé mé à feh ŋagá né sâ, hiím lɔ bɔ́ mbaá.
33 Ouvindo isto, as multidões se maravilhavam da sua doutrina.
34 Jomo sâ, bɔ̀ *Farisiên domó bilí ndɔ, sâ bɔ́ ŋgweé naâ ye sòn naâ bɔ̀ Sadusiên beè Yeésò ŋemá. Bɔ́ waà.
34 Entretanto, os fariseus, sabendo que Jesus havia silenciado os saduceus, reuniram-se em conselho.
35 Cén déì lètenè bɔɔ̀n mé né *njí-sóù, bie felá njií Yeésò sòn, ye bú a:
35 E um deles, intérprete da Lei, querendo pôr Jesus à prova, perguntou-lhe:
36 «Nùà fèh-njèh, sóú dé koô lètenè bɔ̀ sóù dɔɔ́ŋ né dé heè wa?»
36 — Mestre, qual é o grande mandamento na Lei?
37 Yeésò ye bú a: «Gwàn gí Càŋ Nùà Dueè mé temé yeè mene, mé càŋ yeè mene, mé mùnò yeè mene dɔɔ́ŋ.
37 Jesus respondeu:
38 Sâ né dé koô mé jolo kela né kɔɔ́.
38 Este é o grande e primeiro mandamento.
39 Jomo seèn né cu dé hên, bɔ́ bú né felá; à dé seèn ye: Gwàn mbeí yeè faá wò gwaán né ŋgàŋ yoòr yeè nɔ.
39 E o segundo, semelhante a este, é: “Ame o seu próximo como você ama a si mesmo.”
40 Dàm bɔ̀ sóù mé Músì bɔ́ bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ lɔ naá giì feh dɔɔ́ŋ yila gi né teèn.»
40 Destes dois mandamentos dependem toda a Lei e os Profetas.
41 Sâ bɔ̀ *Farisiên née ka bècénè bilí den ye. Yeésò yeé ŋene aá ménâ, à bie njií ye bɔ́ a:
41 Estando reunidos os fariseus, Jesus lhes perguntou:
42 «Bí ye Nùà Cɔ̀ŋ né neì, à yuoô te gèh bɔ̀ neì wa?» Bɔ́ ye bú a: «À yuoô te gèh bɔ̀ Davîd.»
42 — O que vocês pensam do Cristo? De quem é filho? Eles responderam: — De Davi.
43 Yeésò ye bɔ́ a: «Á, dé mé Cúcuí Ŋagâ lé naâ Davîd ceér feh, à yilá seér Nùà Cɔ̀ŋ sâ Nùà koô seèn doô nɔ? À lé ye:
43 E Jesus perguntou:
44 Nùà Dueè ye Nùà koô nyî a:
44 “Disse o Senhor ao meu Senhor:
45 Hên mɔ Davîd mé feh seèn Nùà Cɔ̀ŋ sâ yilá né Nùà koô seèn, sâ Nùà Cɔ̀ŋ né cu ndùté ndùtù seèn wa?»
45 — Portanto, se Davi o chama de Senhor, como ele pode ser filho de Davi?
46 Yeé baá ménâ, nuaá mé nde né Yeésò sòn komo sɔm teèn yùò cú. Duɔɔ́m kaà loù sâ, nuaré déì njolo toò seèn kàgà nyì cú, ye nyí nde né bú njeré déì bieé ndɔ.
46 E ninguém podia lhe responder uma palavra; e a partir daquele dia ninguém mais ousou fazer perguntas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.