Mateus 21
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NTLH
1 Bɔ́ né ka ndeé, bɔ́ wa lè lɔɔ́ Betafajê kwarè Jerusalem. Lɔɔ́ sâ né ké te tòr Oliviê. Bɔ́ yeé nde aá lɔɔ́ yilá, Yeésò tema keéh bɔ̀ mbɔ̀ŋ fà déì toò, ye bɔ́ a:
1 Quando Jesus e os discípulos estavam chegando a Jerusalém, pararam no povoado de Betfagé, que fica perto do monte das Oliveiras. Dali Jesus enviou dois discípulos na frente,
2 «Bí ndé lè lɔɔ́ toò biì sâ, bí nde né vuɔmndeè déì te yuiî ŋené, à né mé huaán jomo, bí sè ndé gî mé bɔ́.
2 com a seguinte ordem:
3 Mɔ nuaré déì bie bí njeré déì, bí júée bú a: Nùà Dueè né bɔ́ gwaán ma, bɔ́ nde né bí kwaá lɔɔ́.»
3 Se alguém falar alguma coisa, digam que o Mestre precisa deles. Assim deixarão vocês trazerem logo os animais.
4 Sâ dɔɔ́ŋ bɔɔ́ gi né te yuo faá *sòn-Càŋ déì lɔ naâ tueé nɔ, ye:
4 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito:
5 «Bí júée lɔɔ́ Siyɔ̂ŋ a:
5 “Digam ao povo de Jerusalém: Agora o seu rei está chegando. Ele é humilde e está montado num jumento e num jumentinho, filho de jumenta.”
6 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ fà doô fɔɔ́n gò ndɔ, bɔ́ nde bɔɔ́ faá Yeésò tueé naâ bɔ́ nɔ;
6 Então os discípulos foram e fizeram o que Jesus havia mandado.
7 bɔ́ se ndeè mé vuɔmndeè doô bɔ̂ ŋuna, bɔ́ huaré weh bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ suù bɔɔ̀n, bɔ́ te njií gi bɔ́ ŋgètenè. Yeésò ŋaá den teèn ndɔ.
7 Levaram a jumenta e o jumentinho, jogaram as suas capas sobre eles, e Jesus montou.
8 Nùàr kókoó mbaá né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ bɔɔ̀n ceceér huaré teé njií, bɔ̀ déì né bɔ̀ cù kwa, bɔ́ né ceceér teé bele ndɔ.
8 Da grande multidão que ia com eles, alguns estendiam as suas capas no chão, e outros espalhavam no chão ramos que tinham cortado das árvores.
9 Léh né lom gè toò mé ké jomo mene sue, ye: «Lieê né mé wò Ŋunà *Davîd! Kùsèm Càŋ a, kúlú nyégé nuaá mé ndeè né mé yilí seèn hên kulù. Vulú a, sén Càŋ seèn!»
9 Tanto os que iam na frente como os que vinham atrás começaram a gritar: — Que Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor! Hosana a Deus nas alturas do céu!
10 Te Yeésò yeé nde yila nde baá-re Jerusalem mân, lɔɔ́ jilí; bɔ̀ nùàr né lom bieé ye: «Dé sâ né nùà dé heè mân wa?»
10 Quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade ficou agitada, e o povo perguntava: — Quem é ele?
11 Cìlì nùàr ye bɔ́ a: «Né Yeésò sòn-Càŋ, nùà Najarêt ké Galilê.»
11 A multidão respondia: — Este é o
12 Yeésò yila nde yí cie gwà Càŋ koô ndɔ. À wa, sâ bɔ̀ nùàr né toón teèn bɔɔ́ den: bɔ̀ déì né go, bɔ̀ déì né ŋge, bɔ̀ déì né kàgàlɔ̀ŋ kwellé. À yeé nde ŋene njií ménâ, à kwɔgɔ sɔm keéh gi bɔ́ cie, à vela ŋellé sɔm gbàgà kàgàlɔ̀ŋ mé kɔgɔ bɔ̀ gò-vɔgɔb bɔ̀ mene,
12 Jesus entrou no pátio do Templo e expulsou todos os que compravam e vendiam naquele lugar. Derrubou as mesas dos que trocavam dinheiro e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 ye bɔ́ a: «Né gi lè mvù Càŋe nyagá den ye: Bɔ́ yilá nde né gwà mò, gwà Càŋ duaà. Keí mé bɔɔ́, bí weh kwaá seér aá gùr yîb biì wa?»
13 Ele lhes disse:
14 Jomo sâ, bɔ̀ cùgò njolo bɔ̀ mé bɔ̀ gule kuû bɔ̀ ŋgoró nde bele kwarè seèn ké cie gwà Càŋ koô sâ, à taré sɔm gi bɔ́ ndɔ.
14 Cegos e coxos iam encontrar Jesus no pátio do Templo, e ele os curava.
15 Bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù yeé ŋene, à baá ménâ bɔɔ́ huɔɔ́m, temé ŋaá seér bɔ́ lè lòù. Sâ bɔ́ ŋgweé naâ mé bɔ̀ huaán memanè naâ bú seén, ye bú a: «Lieê né mé wò, ŋunà *Davîd!»
15 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei ficaram zangados quando viram as coisas maravilhosas que ele fazia e ouviram as crianças gritando no pátio do Templo: —
16 Yeé baá ménâ, bɔ́ ye bú a: «Wò né njií mé bɔ́ né tueé hên ŋgweé wa?» Yeésò ye bɔ́ a: «Nyea. Bí née te mvù Càŋe jáŋé ŋéné ŋgwéeh ye ndɔ wa? Dé mé nyagá den né ter ye: Bɔ̀ huaán tetɔɔ̂r mé bɔ̀ dé mbembɔgɔ̀ mene nde gi né Càŋ mé sòn bɔɔ̀n seén doô!»
16 E eles disseram a Jesus: — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 À yeé tueé gi aá ménâ, à kwaá lɔ bɔ́ ndɔ, à yuo lɔ sâ, à nde cu ké Betanî, à cer le toò.
17 Então Jesus os deixou, saiu da cidade e foi para o povoado de Betânia. E passou a noite ali.
18 Cieé ŋaga maánjɔ̀gɔ̀ à komo cu cuù ye ká jomo te lɔɔ́ koô, sâ cùè baá bú sie.
18 No dia seguinte, quando estava voltando para a cidade, Jesus teve fome.
19 À ŋene njií toú déì kwarè ceêr mân, à njebá nde ké teèn, ye kɔ ŋgweéh tàb né teèn wa? Wa ké teèn, à ter kwa lom léláŋ yùè. À deên ndɔ, ye toú a: «Ndɔ́g wò tàb wá ndé cú.» Toú hèllè ŋema yuo njolò bɔɔ̀n doó sâ ndɔ.
19 Ele viu uma figueira na beira da estrada e foi até lá, mas não encontrou nada; só folhas. Aí disse para a figueira: E na mesma hora a figueira secou.
20 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ yeé ŋene aá ménâ, geí lɔ bɔ́ mbaá, bɔ́ ye: «Toú hên kènê mbaá ŋema weh né kei wa?»
20 Os discípulos viram isso, ficaram muito admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a, mɔ bí temé kwaá njií né mé Càŋ, bí sàn ŋgwéh, sâ dé toú hên njeré déì sam gùm dɔɔ́ŋ; né mene tòr hên, mɔ bí ye bú a: ndé kòmò dìè ké dùà kíê, nde né te sòn biì bɔɔ́.
21 Então Jesus disse:
22 Mɔ bí né temé cén kwaá njií, njií mé bí né Càŋ teèn dua dɔɔ́ŋ, bí nde né kwa gií.»
22 Se crerem, receberão tudo o que pedirem em oração.
23 Yeésò yila nde cu yí cie *gwà Càŋ koô ndɔ, à duɔɔ́m njèh feèh. À yeé baá feh, bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂ ŋgoró nde ye bú a: «Wò bɔ̀ njií hên bɔɔ́ né mé gèh terrèb dé heè? Neì wò jegé naâ kɔɔ́ wa?»
23 Jesus chegou ao Templo, e, quando já estava ensinando, alguns chefes dos sacerdotes e alguns líderes judeus chegaram perto dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
24 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè nde né bí njeré déì bieé ndɔ; mɔ bí né tueé kɔɔ́, mè se ye bí kwɔ̀m dé mò hên:
24 Jesus respondeu:
25 Neì lé Jâŋ Bàptîs tema njií naâ kɔɔ́, ye bú a: ndé bɔ̀ nùàr kou bele wa? Lé naâ Càŋ wa, lé naâ nùàr wa?»
25 Respondam: quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas? Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
26 Á, mɔ béh ye bú a: bɔ̀ nùàr lé bú temà naâ kɔɔ́, sâ dàm bɔ̀ nùàr nde né béh yoòr kem sue ndɔ; lòù sam, beè bɔɔ̀n Jâŋ lé naâ *sòn-Càŋ.»
26 Mas, se dissermos que foram pessoas, temos medo do que o povo pode fazer, pois todos acham que João era profeta .
27 Yeé baá ménâ, bɔ́ ye bú a: «Béh kɔ́ ŋgwéh.» Yeésò ye bɔ́ a: «Sâ mè bí nuaá mé jegé naâ mè doô túé ndé ŋgwéh ndɔ.»
27 Por isso responderam: — Não sabemos.
28 Yeésò si cu bɔ́ kàn déì, ye bɔ́ a: «Bí né ŋgweé wa? Nuaré déì lɔ naâ mé bɔ̀ huaán fà. Loù sâ à nde ye bei a: Huaán mò, ndé lan ké ŋueh bèh seê mò.
28 Jesus continuou:
29 Ŋuna ye bú a: nyí ndé ŋgwéh. Jomo sâ, à munó nyegé cu mé be seèn, à fɔɔ́n gò ŋueèh doô.
29 — Ele respondeu: “Eu não quero ir.” Mas depois mudou de ideia e foi.
30 Tele nde tueé cu mé dìm ménâ ndɔ, ye bú a: Ndé lan ké ŋueh bèh seê mò. Dìm gwaán nyegé, ye tele a: nyí nde né ndeé. Jomo sâ à nomo.»
30 — O pai foi e deu ao outro filho a mesma ordem. E este disse: “Sim, senhor.” Mas depois não foi.
31 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Lètenè bɔ̀ huaán fà hên à, dé heè ŋgweé né sòn teleè kɔɔ́ wa?» Bɔ́ ye bú a: «Né bei.» Yeésò ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a: bɔ̀ɔ́ mé weh yeé kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ, mé bɔ̀ sɔrmbe wa lɔgɔ́ nde né ké te *Lò Càŋe kɔɔ́ mé bí.
31 — Qual deles fez o que o pai queria? — perguntou Jesus. E eles responderam: — O filho mais velho. Então Jesus disse a eles:
32 Wanɔɔ́ŋ Jâŋ yeé ndeè yoòr biì, ye te nyí feh bí ceér, bí temé teèn kwá njí ŋgwéh. Bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀ mé bɔ̀ sɔrmbe temé teèn kwaá njií seér kɔɔ́. Bí né mene bɔ́ ménâ ŋené, njeré déì bí yúlá ŋgwéh; kwá nɔɔ́ŋ.»
32 Pois João Batista veio para mostrar a vocês o caminho certo, e vocês não creram nele; mas os cobradores de impostos e as prostitutas creram. Porém, mesmo tendo visto isso, vocês não se arrependeram e não creram nele.
33 «Bí ŋgwé cú kàn déì: nuaré déì lé kieè naâ ŋueèh seèn; à yeé dobo gi aá yab, à kaga sie ŋueèh sâ beè, à nde ke beré déì, à sio kwaá vua dé tàb dorô teèn, à sie kwaá gbàgà teèn ndɔ. Jomo sâ, à haá kwaá ŋgɔgɔ̂ beè bɔ̀ seé bɔ̀, te bɔ́ ke nyegé den jomo, à nde dé seèn bèh gò.
33 Jesus disse:
34 «Cu mé yab yeé baá bɔlé, à tema njií bɔ̀ seé bɔ̀ seèn ké yoòr bɔ̀ kè-ŋueèh bɔ̀ doô, ye te nyí kwa yab teèn ndɔ.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono mandou alguns empregados a fim de receber a parte dele.
35 Wa ké teèn, bɔ̀ kè-ŋueèh bɔ̀ doô kem sue bɔ́ yoòr: bɔ́ duún déì núr, bɔ́ wula sɔm déì, bɔ́ yuo die dé tagâr yoòr mé taá ndɔ.
35 Mas os lavradores agarraram os empregados, bateram num, assassinaram outro e mataram ainda outro a pedradas.
36 Nùà ŋueèh doô yeé ŋene aá ménâ, à bɔ́ ké teèn tema njií lom ŋgún. Wa ké toò, bɔ̀ kè-ŋueèh bɔ̀ bɔɔ́ cu bɔ̀ sâ bɔ̀ ménâ ndɔ.
36 Aí o dono mandou mais empregados do que da primeira vez. E os lavradores fizeram a mesma coisa.
37 «Yeé baá ménâ, nùà ŋueèh doô tema njií ŋuna seèn, ye dé hên né huaán nyî, bɔ́ nde né bú dé seèn veéh.
37 Depois de tudo isso, ele mandou o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles vão respeitar.”
38 Mé njéh mene, wa ké toò, bɔ̀ kè-ŋueèh bɔ̀ doô yeé nde ŋene njií baá-re bú mân, bɔ́ nyɔgɔ sòn lètenè bɔɔ̀n, bɔ́ ye: Hên né nuaá mé nde né nùà ŋueèh ŋaá sâ. Mɔ sam, kɔ béh wula sɔm bú lòù, te ŋueèh hên ŋa dé beèh.
38 Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
39 Bɔ́ cab sie bú ndɔ, bɔ́ tulu sɔm keéh bú ké luaà ŋueèh, bɔ́ wula si lɔ bú ké teèn.»
39 — Então agarraram o filho, e o jogaram para fora da plantação, e o mataram.
40 Yeésò den cuù, ye bɔ̀ nùàr a: «Sâ mɔ nùà ŋueèh wa ké teèn, à bɔɔ́ nde né bɔ̀ kè-ŋueèh bɔ̀ hèllè naàn wa?»
40 Aí Jesus perguntou:
41 Bɔ́ ye bú a: «À wula njií nde né bɔ̀ vevenê bɔ̀ doô mbaá, à jere kɔ́ ndé cú; à haá kwaá seér ŋueèh beè bɔ̀ déì; mɔ yab baá bɔlé te bɔ̀ sâ bɔ̀ kwa haá bú teèn.»
41 Eles responderam: — Com certeza ele vai matar aqueles lavradores maus e vai arrendar a plantação a outros. E estes lhe darão a parte da colheita no tempo certo.
42 Yeésò ye bɔ́ a: «Bí née dé mé né lè mvù Càŋe nyagá den doô jáŋé ŋéné ŋgwéeh ye wa? Bèh sâ né tueé ye:
42 Jesus então perguntou:
43 Yeésò den cuù, ye bɔ́ a: «Mè tueé bí: mɔ né mân, sâ bɔ́ nde né bí *Lò Càŋ beè luaga sɔm, bɔ́ haá njií seér bɔ̀ɔ́ mé nde né tàb dé Lò Càŋe waá.
43 E Jesus terminou:
44 Kwá nɔɔ́ŋ, nuaá mé ceén die te taá sâ nde né teèn ŋerré le. Mɔ komo die seér né nuaré déì yoòr lòù, sâ nùà hèllè nde né faá fùfú nɔ nyoló den ndɔ.»
44 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
45 Bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *Farisiên yeé baá bɔ̀ kàn sònò Yeésò ménâ ŋgweé, bɔ́ kɔ ye à si njií den né mé bɔ́.
45 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus ouviram as parábolas que Jesus contou e sabiam que ele estava falando a respeito deles.
46 Bɔ́ duɔɔ̂m bú filî ndɔ. Njèh cén, bɔ́ veéh den née cìlì nùàr mé né temé yoòr Yeésò kwaá njií, ye à né *sòn-Càŋ doô.
46 Por isso queriam prendê-lo, mas tinham medo da multidão porque o povo achava que Jesus era profeta .
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.