Mateus 13
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARIB
1 Loù sâ Yeésò yuo ké lɔ, à nde den seér ké dùà sòn tuùb njèh feh den.
1 No mesmo dia, tendo Jesus saído de casa, sentou-se à beira do mar;
2 Cìlì nùàr ŋgún bilí nde gi teèn. À yeé ŋene aá ménâ, à ŋaá yila te kɔme, à den nde doó, sâ cìlì nùàr baá gi sòn nòmò teé den.
2 e reuniram-se a ele grandes multidões, de modo que entrou num barco, e se sentou; e todo o povo estava em pé na praia.
3 À duɔɔ́m bɔ̀ nùàr njèh kókoó mbaá te kàne silí keêh, ye bɔ́ a: «Nuaré déì lé ndeè naâ ké ŋueh bèh gèh vuû.
3 E falou-lhes muitas coisas por parábolas, dizendo: Eis que o semeador saiu a semear.
4 À yeé baá gèh vuú, kèb déì sue le ceér dueè. Bɔ̀ non waà, gwaré yieé sɔm.
4 e quando semeava, uma parte da semente caiu à beira do caminho, e vieram as aves e comeram.
5 Kèb déì nde sue yila te kérré taâ, bèh sâ tàbè teèn màgà ŋgwéh. Ba yuoô wágácén ndɔ.
5 E outra parte caiu em lugares pedregosos, onde não havia muita terra: e logo nasceu, porque não tinha terra profunda;
6 Lou yeé baá li, ŋema yuo cu. Lòù sam, bèh jɔgɔb yiî lé teèn ná ŋgwêh.
6 mas, saindo o sol, queimou-se e, por não ter raiz, secou-se.
7 Kèb déì nde sue yila lètenè bɔ̀ ŋgobó deduanê, ba yuo ter. Yeé baá kulá, bɔ̀ ŋgobó deduanê hèllè lané wula sɔm.
7 E outra caiu entre espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Kèb déì nde dé seèn sue yila bèh tàbè bagaà, ba yuo kelà, wa tàb: tab déì mvum teèn yuií, tab déì yulà ténjén, déì yulà tagár.»
8 Mas outra caiu em boa terra, e dava fruto, um a cem, outro a sessenta e outro a trinta por um.
9 Yeésò den cuù, ye bɔ́ a: «Nuaá né mé tie, bú a, ŋgwé nyégé ŋgòr hên bagasé.»
9 Quem tem ouvidos, ouça.
10 Jomo sâ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn ŋgoró nde kwarè seèn, bɔ́ ye bú a: «Wò bɔ́ ŋgòr te kàne ménâ si gi né dé keì wa?»
10 E chegando-se a ele os discípulos, perguntaram-lhe: Por que lhes falas por parábolas?
11 Ye bɔ́ a: «Dé biì, ŋgòr felè *Lò Càŋ mé Càŋ lɔ naâ lòù leér kwaá doô, Càŋ né bí ceér feh te bí ŋgweé komo. Dé bɔɔ̀n môn sam.
11 Respondeu-lhes Jesus: Porque a vós é dado conhecer os mistérios do reino dos céus, mas a eles não lhes é dado;
12 Mè tueé bí, nuaré déì nde gi né mé njèh beè, bɔ́ haá sagá cu bú déì teèn, te merré den bú beè lòù. Nuaré déì dé seèn mé njèh beè sam nde ŋgweéh, né mene dé maàn mé à né mé njéh dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde né bú beè horó sɔm.
12 pois ao que tem, dar-se-lhe-á, e terá em abundância; mas ao que não tem, até aquilo que tem lhe será tirado.
13 Mè bɔ́ te kàne silí keéh den né dé cî. Lòù sam, bɔ́ né mbaá ke den, bɔ́ ŋéné ŋgwéh; bɔ́ né mbaá felá den, bɔ́ ŋgwé kɔ́ ŋgwéh ndɔ.
13 Por isso lhes falo por parábolas; porque eles, vendo, não vêem; e ouvindo, não ouvem nem entendem.
14 Yeé baá mân, yuo baá-re felè bɔɔ̀n faá Esáyà *sòn-Càŋ lé naá giì tueé nɔ ye:
14 E neles se cumpre a profecia de Isaías, que diz: Ouvindo, ouvireis, e de maneira alguma entendereis; e, vendo, vereis, e de maneira alguma percebereis.
15 Lòù sam, temé bɔ̀ nùà hên baá gi lè maŋgwan,
15 Porque o coração deste povo se endureceu, e com os ouvidos ouviram tardiamente, e fecharam os olhos, para que não vejam com os olhos, nem ouçam com os ouvidos, nem entendam com o coração, nem se convertam, e eu os cure.
16 Dé biì, njua biì wa: njolo biì né ŋené, tie biì né ŋgweé.
16 Mas bem-aventurados os vossos olhos, porque vêem, e os vossos ouvidos, porque ouvem.
17 Mè né tueé ye bí a: dàm bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ didilí bɔ̀ kókoó mbaá lɔ ye te bɔ́ ŋene faá bí né ŋené hên, ndɔ́g. Bɔ́ ye te bɔ́ ŋgweé kwa faá bí né ŋgweé hên, ndɔ́g ndɔ, dɔɔ́ŋ lé naá giì bɔ́ liím.»
17 Pois, em verdade vos digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vedes, e não o viram; e ouvir o que ouvis, e não o ouviram.
18 «Bí ŋgwé nyégé kwɔ̀m kàn nùà vú-gèh doô bagasé:
18 Ouvi, pois, vós a parábola do semeador.
19 bɔ̀ɔ́ mé né ŋgòr felè Lò Càŋ ŋgweé, bɔ́ ŋgwé kòmò ŋgwéh dɔɔ́ŋ, né gi faá kpɔŋ ceêr mé gèh lé sue leé naâ teèn cie doô. Nùà bùnò yeé waà, à luaga sɔm gi bɔ́ gèh njèh sâ lè ndɔ.
19 A todo o que ouve a palavra do reino e não a entende, vem o Maligno e arrebata o que lhe foi semeado no coração; este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Bɔ̀ déì felá né tàbè kérré taâ mé gèh lé sue yilà naâ teèn doô ndɔ: bɔ́ nde né ŋgòr Càŋ ŋgweé, bɔ́ gwaán nyegé mé vɔ́gɔ́-temé mene.
20 E o que foi semeado nos lugares pedregosos, este é o que ouve a palavra, e logo a recebe com alegria;
21 Njèh cén, ŋgòr sâ jɔgɔb lè bɔɔ̀n yí ŋgwéh; bɔ́ gwaán lom né cuúr cén mbaá. Gèr sé yeé baá bɔ́ te ŋgòr Càŋe coró, bɔ̀ nùàr né bɔ́ mé njéh bunó, bɔ́ cuaré yuo wúwágá.
21 mas não tem raiz em si mesmo, antes é de pouca duração; e sobrevindo a angústia e a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Bɔ̀ɔ́ mé né lètenè bɔ̀ ŋgobó deduanê sue yilá doô né bɔ̀ɔ́ mé né ŋgòr Càŋ ŋgweé, bɔ́ nyamé le mé *wɔ́ŋ, bɔ́ né te ŋgùlù wɔ́ŋe faá bɔ́ gwaán nê nɔ samé ndeé, né mé bɔ́ bele ndeé ndɔ. Nde nde bɔ̀ njèh hèllè karé wula sɔm njií ŋgòr Càŋ lè bɔɔ̀n, bɔ́ le cùr.
22 E o que foi semeado entre os espinhos, este é o que ouve a palavra; mas os cuidados deste mundo e a sedução das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 Bɔ̀ nuaré déì dé bɔɔ̀n den né faá bɔ̀ gèh mé bɔ́ vuú né te tàbè bagaà nɔ. Bɔ̀ sâ bɔ̀ né ŋgòr Càŋ ŋgweé, bɔ́ né ŋgweé nyegé. Yeé baá ménâ, bɔ́ né tàb waá ndɔ; tab déì mvum teèn yuií, tab déì yulà ténjén, déì yulà tagár.»
23 Mas o que foi semeado em boa terra, este é o que ouve a palavra, e a entende; e dá fruto, e um produz cem, outro sessenta, e outro trinta.
24 Yeésò si cu bɔ́ kàn déì, ye bɔ́ a: «Lò Càŋ den cu né faá nuaré déì lé naâ gèh ké ŋueh seèn vuú nɔ.
24 Propôs-lhes outra parábola, dizendo: O reino dos céus é semelhante ao homem que semeou boa semente no seu campo;
25 Cíbíteèn, bɔ̀ nùàr yeé baá gi lɔ́m, nùà bùnò seèn nde gui teèn naáb kɔ yií bele, à fɔɔ́n gò seèn.
25 mas, enquanto os homens dormiam, veio o inimigo dele, semeou joio no meio do trigo, e retirou-se.
26 Jomo sâ gèh doô ba yuoô, kula gi. Yeé baá velé, gui haá feh ndɔ.
26 Quando, porém, a erva cresceu e começou a espigar, então apareceu também o joio.
27 Bɔ̀ seê bɔ̀ seèn yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ waà ye bú a: Tele beèh, ŋgweéh wò lé ké ŋueh vuú loóm naâ léláŋ gèh bagaà wa? Á, gèh nyure veên ké teèn kela he wa?
27 Chegaram, pois, os servos do proprietário, e disseram-lhe: Senhor, não semeaste no teu campo boa semente? Donde, pois, vem o joio?
28 Ye bɔ́ a: Nùà bùnò déì bɔɔ́ né ménâ kɔɔ́. Bɔ́ ye bú a: Kwá béh nde nyure veên hèllè komó sɔm wa?
28 Respondeu-lhes: Algum inimigo é quem fez isso. E os servos lhe disseram: Queres, pois, que vamos arrancá-lo?
29 Ye bɔ́ a: Sam, bí nde né mé yab mene komó bilí.
29 Ele, porém, disse: Não; para que, ao colher o joio, não arranqueis com ele também o trigo.
30 Bí kwá bɔ́ bɔ́ den bɔɔ̀n ménâ, kɔ bɔlé baá kèn. Loù sâ mè tueé nde né ye bɔ̀ seé bɔ̀ a: kènê, bí ndé hóbó bá hobò; bí jɔ̀gɔ̀ kòmò sɔ̀m gî nyure veên ye, bí ŋuaán bilí kwaá keém keém, te bí fu njií tuar; jomo sâ bí weh kwaá njiî yab ká lɔ te mbáŋe.»
30 Deixai crescer ambos juntos até a ceifa; e, por ocasião da ceifa, direi aos ceifeiros: Ajuntai primeiro o joio, e atai-o em molhos para o queimar; o trigo, porém, recolhei-o no meu celeiro.
31 Yeésò si cu bɔ́ kàn déì ndɔ, ye bɔ́ a: «*Lò Càŋ den né faá mvum tàb làm mé nuaré déì lé naâ ké ŋueh seèn dobo kwaá nɔ.
31 Propôs-lhes outra parábola, dizendo: O reino dos céus é semelhante a um grão de mostarda que um homem tomou, e semeou no seu campo;
32 Támbên lètenè bɔ̀ mvuùm dɔɔ́ŋ né lom bú; tàyàm lètenè bɔ̀ toû né cu bú ndɔ. Mɔ à kula baá, bɔ̀ non nde fulu tieé gi yeé teèn.»
32 o qual é realmente a menor de todas as sementes; mas, depois de ter crescido, é a maior das hortaliças, e faz-se árvore, de sorte que vêm as aves do céu, e se aninham nos seus ramos.
33 Yeésò si cu bɔ́ kàn déì, ye bɔ́ a: «*Lò Càŋ den né faá kulu nɔ. Ma déì lé naâ dɔɔ́m weh, à si ŋgàb tàgà ndètoón cùɔ̀b tîn mé njéh. Yeé baá jelá, fulu komo njií gùm tàgà dɔɔ́ŋ ter.»
33 Outra parábola lhes disse: O reino dos céus é semelhante ao fermento que uma mulher tomou e misturou com três medidas de farinha, até ficar tudo levedado.
34 Yeésò bɔ̀ ŋgòr hên dɔɔ́ŋ si keéh lom né bɔ̀ nùàr te kàne te kàne; à ŋgòr mbaá túé njí ŋgwéh.
34 Todas estas coisas falou Jesus às multidões por parábolas, e sem parábolas nada lhes falava;
35 À lé ménâ bɔɔ́ belé naâ, ye te yuo faá *sòn-Càŋ déì lé naâ tueé nɔ, ye: «Mè bɔ́ njèh si keéh nde né te kàne te kàne, mè bɔ́ teèn tueé keéh nde né bɔ̀ njií mé bɔ́ lé naâ lòù leér kwaá, sâ wɔ́ŋ duɔɔ́m née lòù ye.»
35 para que se cumprisse o que foi dito pelo profeta: Abrirei em parábolas a minha boca; publicarei coisas ocultas desde a fundação do mundo.
36 Jomo sâ Yeésò kwaá lɔ bɔ̀ nùàr doó sâ, à nde cu ké gwò. Wa ké teèn, bɔ̀ mbɔ̀ŋ ŋgoró nde ké kwarè seèn, bɔ́ ye bú a: «Sè yeè béh kàn nyure veên ké ŋueh doô teèn.»
36 Então Jesus, deixando as multidões, entrou em casa. E chegaram-se a ele os seus discípulos, dizendo: Explica-nos a parábola do joio do campo.
37 Yeésò ye bɔ́ a: «Nuaá mé naâ gèh dé bagaà dobo né *Huaán Nùàr;
37 E ele, respondendo, disse: O que semeia a boa semente é o Filho do homem;
38 ŋueèh né wɔ́ŋ; gèh dé bagaà né bɔ̀ *Lò Càŋ bɔ̀; nyure veên dé seèn né bɔ̀ŋ bɔ̀ vevenê bɔ̀.
38 o campo é o mundo; a boa semente são os filhos do reino; o joio são os filhos do maligno;
39 Nùà bùnò mé naâ nyure veên dobo né *Sátàn. Cu yab hobô né loù mé wɔ́ŋ nde né teèn gií; bɔ̀ seé bɔ̀ né bɔ̀ cìlì Càŋ.
39 o inimigo que o semeou é o Diabo; a ceifa é o fim do mundo, e os celeiros são os anjos.
40 Gèh dé mé bɔ́ komó ŋgie njií yeé nyure veên tuar doô, loù mé wɔ́ŋ gi nde né teèn nde cu né ménâ nág ndɔ.
40 Pois assim como o joio é colhido e queimado no fogo, assim será no fim do mundo.
41 Huaán Nùàr nde né bɔ̀ cìlì seèn te bɔ̀ŋ bɔ̀ nùàr seèn temá njií. Bɔ́ nde né bɔ̀ vevenê bɔ̀ mé bɔ̀ njèh dé vevenê lètenè bɔɔ̀n dɔɔ́ŋ geí sɔm gií,
41 Mandará o Filho do homem os seus anjos, e eles ajuntarão do seu reino todos os que servem de tropeço, e os que praticam a iniqüidade,
42 bɔ́ bilí ŋgie njií tuar te we tarê, bèh kéŋ silî mé nyie yieé kuû.
42 e lançá-los-ão na fornalha de fogo; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 Loù sâ, bɔ̀ didilí bɔ̀ te Lò Tele bɔɔ̀n ba nde né faá lou nɔ. Nuaá né mé tie, bú a, ŋgwé nyégé ŋgòr hên bagasé.»
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no reino de seu Pai. Quem tem ouvidos, ouça.
44 «*Lò Càŋ den né faá ŋgùlù mé lé naâ ké ŋueh leér den nɔ. Nuaré déì yeé ŋa kwa baá, à baré leér cu, à nde bɔ̀ njèh seèn mé vɔ́gɔ́-temé mene go sɔm gií, à ŋge weh seér ŋueèh sâ.»
44 O reino dos céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem, ao descobri-lo, esconde; então, movido de gozo, vai, vende tudo quanto tem, e compra aquele campo.
45 «*Lò Càŋ den né faá nùà toôn déì lé naâ gɔ̀m matàn fɔɔ́n gɔ nɔ.
45 Outrossim, o reino dos céus é semelhante a um negociante que buscava boas pérolas;
46 À yeé kwa baá, à nde bɔ̀ njèh seèn go sɔm gií, à ŋge weh seér cí.»
46 e encontrando uma pérola de grande valor, foi, vendeu tudo quanto tinha, e a comprou.
47 «*Lò Càŋ den cu né faá ndoór mé bɔ́ né ké dùà vuú, à né ŋgò dɔɔ́ŋ kabé bilí nɔ.
47 Igualmente, o reino dos céus é semelhante a uma rede lançada ao mar, e que apanhou toda espécie de peixes.
48 Yeé baá deí, bɔ́ tulu nde mé njéh yí sòn nòmò, bɔ́ den nde doó, bɔ́ geí weh bɔ̀ dé bebagaà teèn, bɔ́ kwaá ter; bɔ́ su njií cu bɔ̀ mvuagàr dùà.
48 E, quando cheia, puxaram-na para a praia; e, sentando-se, puseram os bons em cestos; os ruins, porém, lançaram fora.
49 Mè tueé bí, loù mé wɔ́ŋ nde né teèn gií, nde né ménâ nág. Bɔ̀ cìlì Càŋ nde né bɔ̀ vevenê bɔ̀ lètenè bɔ̀ dé bebagaà geí sɔm,
49 Assim será no fim do mundo: sairão os anjos, e separarão os maus dentre os justos,
50 bɔ́ su njií tuar te we tarê, bèh kéŋ silî mé nyie yieé kuû.»
50 e lançá-los-ão na fornalha de fogo; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Yeésò ye bɔ́ a: «Bí né gi dɔɔ́ŋ ŋgweé komo wa?» Bɔ́ ye bú a: «Nyea!»
51 Entendestes todas estas coisas? Disseram-lhe eles: Entendemos.
52 Yeé baá ménâ, à den cuù ye bɔ́ a: «Sâ *njí-sóù mé nde né mbɔ̀ŋ te *Lò Càŋe ŋaá dɔɔ́ŋ, den né faá nùà njèh nɔ. À te ŋgúlú seèn sɔm weh né bɔ̀ njèh dé fefeê mé bɔ̀ njèh dé cucuûm mene.»
52 E disse-lhes: Por isso, todo escriba que se fez discípulo do reino dos céus é semelhante a um homem, proprietário, que tira do seu tesouro coisas novas e velhas.
53 Yeésò yeé si gi aá bɔ̀ kàn sâ, à fɔɔ́n gò ndɔ,
53 E Jesus, tendo concluído estas parábolas, se retirou dali.
54 à cu cu lè lɔɔ́ mé à lé kulà naâ teèn. Wa ké teèn, à yila keéh lom njèh te *gwà sóù feh cuû. Bɔ̀ nùàr yeé ŋgweé aá, hiím gi bɔ́ doó dɔɔ́ŋ; bɔ́ ye: «À gèh kɔ́ŋkɔŋ mé fém dé hên weéh naâ he wa?
54 E, chegando à sua terra, ensinava o povo na sinagoga, de modo que este se maravilhava e dizia: Donde lhe vem esta sabedoria, e estes poderes milagrosos?
55 Ŋgweéh hên né ŋunà nùà kób-toû doô wa? Ŋgweéh meí seèn né Marî ndɔ wa? Ŋgweéh Jâk bɔ̂ Josêf, mé Simɔ̂ŋ bɔ́ bɔ̀ Jûde né gi bɔ̀ dìm seèn wa?
55 Não é este o filho do carpinteiro? e não se chama sua mãe Maria, e seus irmãos Tiago, José, Simão, e Judas?
56 Ŋgweéh lètenè beèh hên né gi bɔ̀ tie seèn ndɔ wa? À gèh terreb dé hên weéh naâ he?»
56 E não estão entre nós todas as suas irmãs? Donde lhe vem, pois, tudo isto?
57 Yeé baá ménâ, bɔ́ temé yoòr seèn kwá njí cú ndɔ. Yeésò yeé ŋene aá môn, ye bɔ́ a: «Bèh dɔɔ́ŋ, bɔ̀ nùàr né gi nuaá mé né *sòn-Càŋ veéh; sòn seèn ŋgeén seér yeé bɔ̀ lɔɔ́ bɔ̀ seèn mé bɔ̀ nùàr seèn ndɔ.»
57 E escandalizavam-se dele. Jesus, porém, lhes disse: Um profeta não fica sem honra senão na sua terra e na sua própria casa.
58 À yeé ŋene bɔ́ temé teèn kwá njí ŋgwéh ménâ, à fém ké sâ kókoó bɔ́ cú ndɔ.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.