Lucas 7
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT
1 Yeésò yeé tueé gi aá bɔ̀ nùàr njií hên dɔɔ́ŋ, à fɔɔ́n gò, à nde cu Kapernahûm.
1 Quando Jesus terminou de dizer tudo isso à multidão, entrou em Cafarnaum.
2 Ké teèn sâ, nùà seê kwaá-taâb bɔ̀ Rɔ̂m bɔ̀ déì lé naâ baán, à nde aá kuú dɔlé, à né lom huaán yíé-temê kwaá-taâb hèllè ndɔ.
2 Naquela ocasião, um escravo muito estimado de um oficial romano estava enfermo, à beira da morte.
3 Kwaá-taâb doô yeé nde ŋgweé njií njàgà Yeésò mân, à sɔm bɔ̀ kokoô bɔ̀ déì lètenè bɔ̀ *Jûf, à tema njií bɔ́ yoòr seèn; ye bɔ́ ndé júée Yeésò a: ndê táré sɔ̀m nyí nùà seê nyî teèn ma.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, mandou alguns líderes judeus lhe pedirem que fosse curar seu escravo.
4 Bɔ́ wa, bɔ́ tueé Yeésò ndɔ, bɔ́ né bú bɔŋ, ye bú a: «Nùà sâ né nùàr, ndé gàm bú teèn,
4 Os líderes suplicaram insistentemente que Jesus socorresse o homem, dizendo: “Ele merece sua ajuda,
5 à né yeé béh bɔ̀ Jûf gwaán, à lé bɔɔ́ naâ kɔɔ́, te bɔ́ me ye *gwà sóù beèh ndɔ.»
5 pois ama o povo judeu e até nos construiu uma sinagoga”.
6 Yeé baá mân, bɔ́ bɔ̀ Yeésò yuo gò. Bɔ́ yeé nde aá kwarè lɔɔ̂ waá, kwaá-taâb doô tema njií bɔ̀ mbeí seèn déì, ye bɔ́ ndé júée Yeésò a: «Dé koô, té yeè ká lɔ nyî mbaá ndé hómó kû, nyí nuaá mé wò nde né lɔ seèn yilá, wúlú ŋgwéh.
6 Jesus foi com eles, mas, antes de chegarem à casa, o oficial mandou alguns amigos para dizer: “Senhor, não se incomode em vir à minha casa, pois não sou digno de tamanha honra.
7 Wa nyí la ké yoòr yeè yùò kélá ná ŋgwêh dé cî ma. Kòmò njí cégé yeè léláŋ sòn, nde né nùà seê nyî taré sɔm.
7 Não sou digno sequer de ir ao seu encontro. Basta uma ordem sua, e meu servo será curado.
8 Nyí né kɔɔ́, ye bɔ̀ kokoô bɔ̀ né mé terreb teèn. Lòù sam, nyí né ka bɔ̀ déì, bɔ̀ déì né ka nyî. Nyí né mé bɔ̀ŋ bɔ̀ sɔ́jì beè. Mɔ nyí ye déì a: Ndé mân! à nde. Mɔ nyí ye cén déì a: Ndê! à ndeè. Mɔ nyí ye nùà seê nyî a: Bɔ́ mân! à bɔɔ́ ka ménâ nág ndɔ. Mɔ né mân, túé cégé yeè lòù, nùà seê nyî nde né taré yuo ma.»
8 Sei disso porque estou sob a autoridade de meus superiores e tenho autoridade sobre meus soldados. Só preciso dizer ‘Vão’, e eles vão, ou ‘Venham’, e eles vêm. E, se digo a meus escravos: ‘Façam isto’, eles fazem”.
9 Te Yeésò yeé nde ŋgweé njií mân, hiím lɔ bú mé kwaá-taâb doô mbaá. À bele seér, à tueé njií mé cìlì nùàr jomo seèn, ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, ká te tàbè *Iserálà hên dɔɔ́ŋ, mè gèh ndèm hên teèn ŋéné ŋgúŋgwéh.»
9 Quando Jesus ouviu isso, ficou admirado. Voltou-se para a multidão que o seguia e disse: “Eu lhes digo a verdade: jamais vi fé como esta em Israel!”.
10 Bɔ̀ tebé bɔ̀ doô cu cu jomo ndɔ; bɔ́ wa, sâ nùà seê doô taré yuo aá kèn.
10 E, quando os amigos do oficial voltaram para a casa dele, encontraram o escravo em perfeita saúde.
11 Jomo sâ Yeésò nde lè lɔɔ́ déì, yilí lɔɔ́ sâ né Nàîn. Bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn mé bɔ̀ nùàr lé naâ kɔɔ́.
11 Logo depois, Jesus foi com seus discípulos à cidade de Naim, e uma grande multidão o seguiu.
12 Bɔ́ yeé nde aá lɔ yilá, bɔ́ bɔ̀ tèb komô kwaré; lé naâ ŋunà ma kû déì lé kuú naâ kɔɔ́. Sâ huaán gi lom né ka ma kû hèllè cén sâ. Bɔ̀ lɔɔ̂ bɔ̀ ŋgún né kwarè bilí den.
12 Quando ele se aproximou da porta da cidade, estava saindo o enterro do único filho de uma viúva, e uma grande multidão da cidade a acompanhava.
13 Fehtoò beèh yeé ŋene aá ma kû doô, jere bɔɔ́ bú njèh, ye bú a: «Té yúé!»
13 Quando o Senhor a viu, sentiu profunda compaixão por ela. “Não chore!”, disse ele.
14 À kela nde yí kwarè tèb ndɔ, à kema njií be teèn. Bɔ̀ɔ́ mé né tèb doô jɔgɔ́, njebá le. À tueé njií mé komó ye bú a: «Huaán ndà, mè né wò yilá; wùò ter.»
14 Então foi até o caixão, tocou nele e os carregadores pararam. E disse: “Jovem, eu lhe digo: levante-se!”.
15 Komó nyimé den ter ndɔ, duɔɔ́m cu sòn tueê. Yeésò haá njií bú mé meí.
15 O jovem que estava morto se levantou e começou a conversar, e Jesus o devolveu à sua mãe.
16 Bɔ̀ nùàr yeé nde ŋene njií ménâ, veéh bɔɔ́ bɔ́ njèh, bɔ́ né Càŋ seén, ye: «Môn, *sòn-Càŋ dé koô baá ká doó lètenè beèh teèn.» Bɔ́ den cuù ye: «Càŋ baá bɔ̀ nùàr seèn yɔŋ ke.»
16 Grande temor tomou conta da multidão, que louvava a Deus, dizendo: “Um profeta poderoso se levantou entre nós!” e “Hoje Deus visitou seu povo!”.
17 Ŋgɔ́g Yeésò kela baá-re te tàbè Judê dɔɔ́ŋ, ŋgulí nde mé bɔ̀ lɔɔ́ dé kukwarè mene.
17 Essa notícia sobre Jesus se espalhou por toda a Judeia e seus arredores.
18 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ Jâŋ yeé ŋgweé aá bɔ̀ njií mé Yeésò né bɔɔ́ dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde Jâŋ ménâ tueé njií ndɔ. Jâŋ yilá njií bɔ̀ fà déì teèn,
18 Os discípulos de João Batista lhe contaram tudo que Jesus estava fazendo. Então João chamou dois de seus discípulos
19 à tema njií bɔ́ yoòr Fehtoò beèh, ye bɔ́ ndé júée bú a: «Né bú mé béh né kela den doô wa, dé béh kèlà sèr nùà dé hiîn wa?»
19 e os enviou ao Senhor, para lhe perguntar: “O senhor é aquele que haveria de vir, ou devemos esperar algum outro?”.
20 Bɔ́ wa ké yoòr Yeésò, bɔ́ ye bú a: «Jâŋ Bàptîs tema njií naâ ye béh ndé júée wò a: Né wò mé béh né kela den doô wa, dé béh kèlà sèr nùà dé hiîn wa?»
20 Os dois discípulos de João encontraram Jesus e lhe disseram: “João Batista nos enviou para lhe perguntar: ‘O senhor é aquele que haveria de vir, ou devemos esperar algum outro?’”.
21 Sâ loù sâ Yeésò né bɔ̀ beén bɔ̀ ŋgún taré sɔm. Bɔ̀ déì lé naâ mé yúlá yoòr, bɔ̀ déì yoòr mé càŋ, bɔ̀ déì njolo né cugó. Dɔɔ́ŋ bɔ́ lé naá giì taré yuo.
21 Naquela mesma hora, Jesus curou muitas pessoas de suas doenças, enfermidades e espíritos impuros, e restaurou a visão a muitos cegos.
22 Yeésò tueé njií mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ Jâŋ ndɔ, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ njií mé bí né ŋené mé bí né ŋgweé dɔɔ́ŋ, bí ndé túé gí mé Jâŋ ménâ, bí júée bú a: bɔ̀ cùgò njolo bɔ̀ baá njolo ŋené, bɔ̀ gule kuú bɔ̀ baá gɔ, bɔ̀ beén veên bɔ̀ né taré yuo bele, bɔ̀ tándúg baá ŋgweé, bɔ̀ komó baá lè cio nyimé yuo bele, bɔ̀ saám bɔ̀ baá Njàgà Bagaà ŋgweé ma.
22 Em seguida, disse aos discípulos de João: “Voltem a João e contem a ele o que vocês viram e ouviram: os cegos veem, os aleijados andam, os leprosos são purificados, os surdos ouvem, os mortos são ressuscitados e as boas-novas são anunciadas aos pobres”.
23 Nuaá mé temé yoòr mò sɔ̀m ŋgwéh wa, nde né samésé den ma.»
23 E disse ainda: “Felizes são aqueles que não se sentem ofendidos por minha causa”.
24 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ Jâŋ sɔm gò ndɔ. Bɔ́ yeé nde gi aá, Yeésò duɔɔ́m ye bɔ̀ nùàr njèh felè Jâŋ tueé ŋagâ, ye bɔ́ a: «Bí lé ké ya dueè nde ŋenè naâ kei wa? Fu lé kobo jilí deén naâ gui wa? Háyè ndɔ!
24 Depois que os discípulos de João saíram, Jesus começou a falar a respeito dele para as multidões: “Que tipo de homem vocês foram ver no deserto? Um caniço que qualquer brisa agita?
25 Á, bí lé ké sâ ke deén naâ kei wa? Bí lé ŋenè naâ nuaré déì mé cɔ̀gɔ̀ nyàgàm yoòr wa? Bɔ̀ɔ́ mé né cɔ̀gɔ̀ nyàgàm su, mé né *wɔ́ŋ yieé, bɔɔ̀n yuo yeé ké mbàm ndɔ.
25 Afinal, o que esperavam ver? Um homem vestido com roupas caras? Não, quem veste roupas caras e vive no luxo mora em palácios.
26 Á, ké ya dueè nɔ, bí lé nde ŋenè naâ kei wa? Lé naâ *sòn-Càŋ déì wa? Mè tueé bí, né sòn-Càŋ sâ bɔ̀n! Njèh cén, bí kɔ́ɔ ye, nùà dé sâ né sòn-Càŋ yɔgɔ́ keéh.
26 Acaso procuravam um profeta? Sim, ele é mais que profeta.
27 Lòù sam, Jâŋ dé seèn né nùà tebê mé bɔ́ lé naâ felè seèn nyagá kwaá ye: Càŋ ye, nyí nde né nùà tebê nyî toò yeè temá njií, te à tɔɔ́ nyegé wò ceér.»
27 João é o homem ao qual as Escrituras se referem quando dizem: ‘Envio meu mensageiro adiante de ti, e ele preparará teu caminho à tua frente’.
28 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, bèh lɔ mé wɔ́ŋ lɔ deén naâ, bɔ́ lɔ née nùà koô déì faá Jâŋ nɔ ŋàr ŋgúŋgwéeh ye. Mé njéh mene, te *Lò Càŋe né mene huaán dé maàn, à ham kela seér cu né kɔɔ́ mé Jâŋ.»
28 Eu lhes digo: de todos que nasceram de mulher, nenhum é maior que João Batista. E, no entanto, até o menor no reino de Deus é maior que ele”.
29 Bɔ̀ɔ́ mé weh yeé kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ mé bɔ̀ nùàr kókoó mbaá yeé baá ménâ ŋgweé, bɔ́ gwaán ndɔ. Lòù sam, cu mé Jâŋ lé naâ bɔ́ ŋgòr Càŋ tueé, bɔ́ lé naá giì gècên Càŋ teèn ŋgweé kɔɔ́; Jâŋ lé naâ bɔ́ kou ndɔ.
29 Todos que ouviram as palavras de Jesus, até mesmo os cobradores de impostos, concordaram que o caminho de Deus era justo, pois tinham sido batizados por João.
30 Bɔ̀ *Farisiên mé bɔ̀ *njí-sóù lé ceér Càŋ berɔ́ŋ seér naâ kɔɔ́, bɔ́ nòmò Càŋ beè Jâŋ kòù ŋgwéh.
30 Os fariseus e mestres da lei, no entanto, rejeitaram o propósito de Deus para eles, pois recusaram o batismo de João.
31 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Bɔ̀ cafanê bɔ̀ den né faá kei wee? Bɔ́ felá né bɔ̀ neì wa?
31 “Assim, a que posso comparar o povo desta geração?”, perguntou Jesus.
32 Mè tueé bí, bɔ́ den né faá bɔ̀ huaán mé né ké mbartɔgɔ̂ vɔgɔ́ den nɔ; bɔ̀ déì né mé bɔ̀ mbeí tueé njií, ye bɔ́ a: Béh né mé térèm mbaá tuagá kuú, bí ŋgɔ̀ ŋgwéh! Béh né mene bɔ̀ bené kú-jerè genné, bí yúé ŋgwéh ndɔ! Bí ye: bɔ́ sà bá naàn wa?
32 “Como posso descrevê-los? São como crianças que brincam na praça. Queixam-se a seus amigos: ‘Tocamos flauta, e vocês não dançaram, entoamos lamentos, e vocês não choraram’.
33 Wanɔɔ́ŋ Jâŋ Bàptîs yeé waà, à sér yíé ŋgwéh, à mbè ŋúé ŋgwéh, bí ye: À né mé tándulu yoòr.
33 Quando João Batista apareceu, não costumava comer e beber em público, e vocês disseram: ‘Está possuído por demônio’.
34 *Huaán Nùàr yeé waà dé seèn, à yieé sér, à ŋueé mbè, bí den cuù ye: Nùà hên kɔ lom né yieê mé ŋueê; à né mbeí bɔ̀ vevenê bɔ̀ mé bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀ mene!
34 O Filho do Homem, por sua vez, come e bebe, e vocês dizem: ‘É comilão e beberrão, amigo de cobradores de impostos e pecadores’.
35 Mé njéh mene, mè tueé bí, bɔ̀ɔ́ mé né bɔ̀ ŋunà Càŋ dɔɔ́ŋ né gi dé bɔɔ̀n kɔ́ŋkɔŋ Càŋ ŋené kɔɔ́, ye yila né teèn.»
35 Mas a sabedoria é comprovada pela vida daqueles que a seguem.”
36 Nùà Farisiên déì yilá njií Yeésò ké gwò seèn bèh yáb yieê. Yeésò wa ké teèn ndɔ, bɔ́ bɔ̀ nùàr baá yáb yieé.
36 Um dos fariseus convidou Jesus para jantar. Jesus foi à casa dele e tomou lugar à mesa.
37 Sâ ma yɔ̀ŋ yàgà déì né lɔ sâ teèn. Ma doô yeé ŋgweé ye Yeésò né te yábe ké gwò nùà Farisiên doô, à nde jɔgɔ sie mbémbɔ́ŋ kómó múmû beè, à nde ké teèn ndɔ,
37 Quando uma mulher daquela cidade, uma pecadora, soube que ele estava jantando ali, trouxe um frasco de alabastro contendo um perfume caro.
38 à njebá nde mé kómó doô yí jomo Yeésò ké gulè seèn. À né yueé, à né bú yímé gulè yueé berré njií, à fɔ ŋemá sɔm mé yúlí feèh seèn. À kumó sie bú gule ndɔ, à waá njií bú kómó múmû jɔ̀gɔ̀ teèn.
38 Em seguida, ajoelhou-se aos pés de Jesus, chorando. As lágrimas caíram sobre os pés dele, e ela os secou com seu cabelo; e continuou a beijá-los e a derramar perfume sobre eles.
39 Nùà Farisiên doô yeé nde ŋene njií ménâ, à duɔɔ́m ké lè seèn munó den ye: mɔ nùà hên sé la né *sòn-Càŋ dé gècên bɔ̀n, à sé la naâ gèh dé mé ma hên den nê ŋené kɔɔ́, ye né ma yɔ̀ŋ yàgà; à sé la gwàn ná ŋgwêh dé ma hên kema bú mé be.
39 Quando o fariseu que havia convidado Jesus viu isso, disse consigo: “Se este homem fosse profeta, saberia que tipo de mulher está tocando nele. Ela é uma pecadora!”.
40 À yeé baá ménâ munó den, Yeésò yilá bú ndɔ, ye: «Simɔ̂ŋ, mè nde né wò njeré déì bieé.» Simɔ̂ŋ ye bú a: «Bíbieè, Nùà fèh-njèh.»
40 Jesus disse ao fariseu: “Simão, tenho algo a lhe dizer”. “Diga, mestre”, respondeu Simão.
41 Ye Simɔ̂ŋ a: «Nuaré déì lé naâ nùà fà hùà bele; déì kám yuií tîn, déì kám yulà tîn.
41 Então Jesus lhe contou a seguinte história: “Um homem emprestou dinheiro a duas pessoas: quinhentas moedas de prata a uma delas e cinquenta à outra.
42 Bɔ́ fà dɔɔ́ŋ, bɔ́ gwɔ̀m kòmò ŋgwéh. Nùà doô yeé ŋene aá môn, à yilá njiî bɔ́ ká toò seèn fà dɔɔ́ŋ, à ye bɔ́ a: Bí kwá lɔ́ á hùà doô môn, bí té biì mè gwɔ̀m cú ma. Mɔ né môn Simɔ̂ŋ, beè yeè dé heè vra kela nde né nùà doô kɔɔ́ wa?»
42 Como nenhum dos devedores conseguiu lhe pagar, ele generosamente perdoou ambos e cancelou suas dívidas. Qual deles o amou mais depois disso?”.
43 Simɔ̂ŋ ye bú a: «Mè ye kɔ ŋgweéh, nde né nuaá mé hùà dé seèn maga kela né kɔɔ́ doô wa?» Yeésò ye bú a: «Môn, wò tueé yií né teèn.»
43 Simão respondeu: “Suponho que aquele de quem ele perdoou a dívida maior”. “Você está certo”, disse Jesus.
44 Yeésò bele seér ndɔ, ke njií ma doô, tueé njií mé Simɔ̂ŋ, ye bú a: «Wò né ma hên ŋené wa? Mè la naâ ká gwò yeè yilá, wò mè nòmò gule yagaà há ŋgwéh; ma hên yueé berré yaga mè gule mé yímé njolò seèn, à fɔ ŋemá cu mé yúlí feèh seèn ndɔ.
44 Então voltou-se para a mulher e disse a Simão: “Veja esta mulher ajoelhada aqui. Quando entrei em sua casa, você não ofereceu água para eu lavar os pés, mas ela os lavou com suas lágrimas e os secou com seus cabelos.
45 Wò la yeè mè bíé nyégé ná ŋgwêh; à yeé waà dé seèn, à kɔ lom né mè gule kumó den, à né mè bieé nyegé.
45 Você não me cumprimentou com um beijo, mas, desde a hora em que entrei, ela não parou de beijar meus pés.
46 Wò mè kómó felè túán njí ná ŋgwêh; à mè dé seèn gulè waá naâ kómó múmû.
46 Você não me ofereceu óleo para ungir minha cabeça, mas ela ungiu meus pés com um perfume raro.
47 Mè tueé wò: gèh gwaân mé ma hên né mè feh keéh hên né tueé ye bɔ́ naâ dàm bɔ̀ veên seèn dɔɔ́ŋ doó kulú njií. Mɔ bɔ́ veên nùàr kulu sɔm lom né kèb cén, nùà sâ bɔ́ gwaán lom nde né kèb cén ndɔ.»
47 “Eu lhe digo: os pecados dela, que são muitos, foram perdoados e, por isso, ela demonstrou muito amor por mim. Mas a pessoa a quem pouco foi perdoado demonstra pouco amor”.
48 À yeé tueé gi aá mân, à tueé njií mé ma doô ndɔ, ye bú a: «Bɔ̀ veên yeè gi aá wò mé njéh kèn.»
48 Então Jesus disse à mulher: “Seus pecados estão perdoados”.
49 Bɔ̀ɔ́ mé bɔ́ bɔ́ naâ gwò sâ bèh yâb yila baá-re lè bɔɔ̀n ndugó beleè ye: «Nùà hên yuoô he, mé à ye nùàr a: bɔ̀ veên seèn gi aá bú mé njéh kèn wa?»
49 Os homens que estavam à mesa diziam entre si: “Quem é esse que anda por aí perdoando pecados?”.
50 Yeésò tueé njií cu mé ma doô, ye bú a: «Wò né temé cén yoòr mò kwaá njií, wò yili yuo aá kèn. Ndé bá-re.»
50 E Jesus disse à mulher: “Sua fé a salvou. Vá em paz”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.