Lucas 6

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs BKJ

Sair da comparação
1 Loù sóù déì bɔ̀ Yeésò yeé baá te ŋueèh yolò gɔ kelá, bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn yila lùà kwalé weèh, bɔ́ né segé yieé.
1 E sucedeu que, no segundo shabat após o primeiro, ele passou entre os campos de trigo; e os seus discípulos arrancaram espigas de trigo e, esfregando-as nas mãos, as comiam.
2 Bɔ̀ *Farisiên deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Bɔɔ́ né naàn mé *sóú beèh né yiín, bí né lùà loù sóù kwalé yieé wa?»
2 E alguns dos fariseus lhes disseram: Por que fazeis o que não é lícito fazer nos dias do shabat?
3 Yeésò ye bɔ́ a: «Njií mé *Davîd nùà njèh lé naâ bɔɔ́ doô, bí née jáŋé kè ŋgwéeh ye wa? Loù sâ cùè lé naâ bɔ́ bɔ̀ nùàr seèn sie,
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Não lestes o que fez Davi quando estava com fome, ele e os que estavam com ele?
4 à yila nde te gwà Càŋe, à nde jɔgɔ weh yáb mé bɔ́ lé kwaá lɔɔ̀ naâ ké toò Càŋ, à yieé, à haá njií bɔ̀ nùàr seèn kèb déì, bɔ́ yieé ndɔ. Sâ bí né kɔɔ́ ye, né yeé jolo, bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè yieé cegé yeé kɔɔ́.»
4 Como ele entrou na casa de Deus, e tomou e comeu os pães da proposição, e deu também aos que estavam com ele, dos quais não é lícito comer senão aos sacerdotes?
5 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Bí kɔ́ɔ ye, *Huaán Nùàr né cieé sóù yɔgɔ́.»
5 E dizia-lhes: O Filho do homem é o Senhor também do shabat.
6 Yeé baá cu loù sóù déì, Yeésò yila nde lè *gwà sóù, à né njèh teèn feh den. Nuaré déì lé naâ gwò sâ teèn, be gaâ seèn né ŋemásé.
6 E aconteceu também em outro shabat, que ele entrou na sinagoga e ensinava; e havia ali um homem que tinha a mão direita atrofiada.
7 Sâ bɔ̀ *njí-sóù mé bɔ̀ *Farisiên né Yeésò mé ju taáb kwaá, ye mɔ à taré sɔm nùà sâ loù sóù, te bɔ́ sie bú teèn.
7 E os escribas e fariseus observavam-no, se ele o curaria no dia do shabat, para que eles pudessem encontrar uma acusação contra ele.
8 Sâ Yeésò né gi mùnò bɔɔ̀n kɔɔ́ ndɔ, ye nùà mé be ŋemâ doô a: «Wùò njébá ter njolò bɔ̀ nùàr.» À komo wuo ter ndɔ.
8 Mas ele conhecia os seus pensamentos, e disse ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te, e fica em pé no meio. E ele levantando-se, ficou em pé.
9 Yeésò ye bɔ̀ nùàr a: «Mè bie njií né mé bí: Sóú biì ye naàn wa? Ye loù sóù béh bɔ́ njèh bagaà wa, béh bɔ́ sér dé veên wa? Ye huɔm kela né nùàr loù sóù yili sɔɔ̀m wa, dé nùàr wulá seêr wa?»
9 Então, Jesus lhes disse: Eu quero vos perguntar uma coisa: É lícito no dia do shabat fazer bem, ou fazer mal? Salvar a vida ou destruí-la?
10 À né bɔ́ doó dɔɔ́ŋ ke laré. À tueé njií mé nùà be ŋemâ doô, ye bú a: «Nèbbè be yeè nebbè.» Nùà hèllè nebbé be ndɔ, be seèn taré yuo.
10 E, olhando para todos em redor, ele disse ao homem: Estende a tua mão. E ele assim o fez, e a sua mão foi restaurada, sã como a outra.
11 Te bɔ́ yeé nde ŋene njií baá-re ménâ, temé ŋaâ bɔ́ lè, bɔ́ yila lètenè bɔɔ̀n bieé kuû, te bɔ́ kwa ceér felè Yeésò.
11 E eles ficaram cheios de furor, e uns com os outros conversavam sobre o que eles poderiam fazer a Jesus.
12 Lè cu sâ, Yeésò ŋaá nde ké te tòre bèh Càŋ duaà. À dua ŋagá mé Càŋ.
12 E aconteceu que, naqueles dias ele subiu ao monte para orar, e ele passou a noite toda orando a Deus.
13 Yeé baá maánjɔ̀gɔ̀, à yilá njiî bɔ̀ mbɔ̀ŋ, à balé weh yulà cùɔ̀b fà lètenè bɔɔ̀n, à yilá bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê.
13 E quando já era dia, ele chamou a si os seus discípulos; e escolheu doze deles, a quem também deu o nome de apóstolos:
14 Lé naâ: Simɔ̂ŋ; ye yilí seèn déì baá cu Piêr ma. Lé naâ mé Andrê dìm Piêr ndɔ, Jâk bɔ̂ Jâŋ, mé Filîp bɔ̂ Bartelemî,
14 Simão (a quem ele também chamou Pedro), e André, seu irmão, Tiago e João, Filipe e Bartolomeu,
15 Matíô bɔ̂ Tomâs, mé Jâk ŋunà Alfê bɔ̂ Simɔ̂ŋ nuaá mé gwàn bèh dé mé bɔ̀ kìn den felè bɔ̀ lɔɔ́ bɔ̀ doô,
15 Mateus e Tomé, Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote,
16 bɔ̂ Júdàs ŋunà Jâk mé Júdàs Iskariô sàrnyé Yeésò.
16 e Judas, irmão de Tiago, e Judas Iscariotes, que também foi o traidor.
17 Bɔ́ bɔ́ yeé suaga cuù aá ké te tòre, bɔ́ waà te bela. Sâ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn déì ŋgún mé cìlì nùàr né doó bilí den. Bɔ̀ déì yuoô ké Jerusalem mé bɔ̀ lɔɔ́ déì lè tàbè Judê. Bɔ̀ déì yuoô ké Tîr bɔ̂ Sídɔ̀ŋ kwarè nòmò koô.
17 E, descendo com eles, parou em uma planície, na companhia de seus discípulos, e uma grande multidão de povo de toda a Judeia e Jerusalém, e do litoral de Tiro e de Sidom, que tinham vindo para ouvi-lo, e para serem curados das suas enfermidades,
18 Bɔ́ nde giì bèh ŋgòr Càŋ sònò Yeésò ŋgweê, te à taré sɔm bɔ́ ndɔ. Bɔ̀ɔ́ mé lé naâ mé tándulu yoòr lé naá giì loù sâ taré yuo.
18 e os que eram atormentados por espíritos imundos, e eles eram curados.
19 Nùàr dɔɔ́ŋ né lom lege ndeé te bɔ́ kema kwa bú. Terreb déì lé naâ yoòr seèn yuo, né bɔ́ dɔɔ́ŋ taré sɔm ndɔ.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe; porque saía virtude dele, e curava a todos.
20 Yeé baá môn, Yeésò ke njií bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn ndɔ, ye bɔ́ a:
20 E ele levantando os olhos para os seus discípulos, disse: Abençoados sois vós, os pobres; porque vosso é o reino de Deus.
21 Samésé né bí bɔ̀ɔ́ mé né kènê mé cùè;
21 Abençoados sois vós, que agora tendes fome; porque sereis fartos. Abençoados sois vós, que agora chorais; porque haveis de rir.
22 Samésé né bí ndɔ, mɔ bɔ̀ nùàr baá bí bunó, bɔ́ né bí faá bɔ̀ mbaâ bɔ̀ nɔ ke njií, bɔ́ né bí selé, bɔ́ né bí seb, ye bí né bɔ̀ mbɔ̀ŋ Huaán Nùàr fí.
22 Abençoados sereis quando os homens vos odiarem, e quando eles vos separarem da sua companhia, e vos insultarem, e rejeitarem o vosso nome como mau, por causa do Filho do homem.
23 Mè tueé bí, bí sàmè sér dé biì cu sâ lòù, bí né tàbè dobo, ye sàgà biì né ké te vulúu ŋgún ma. Bí té njeré déì mùnò; né seé bɔɔ̀n, bɔ̀ tele bɔɔ̀n lé naâ bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ faá bèh mân bunó ndɔ.
23 Regozijai-vos nesse dia, e salteis de alegria, porque eis que é grande a vossa recompensa no céu; porque de maneira semelhante faziam os seus pais aos profetas.
24 Bí bɔ̀ lilieê bɔ̀, dé biì né seér gèr. Sàgà biì gi né ŋgúlú sâ, bí sàgà déì ké toò kwà ndé cú.
24 Mas ai de vós que sois ricos! Porque já recebestes a vossa consolação.
25 Bí bɔ̀ɔ́ mé né jùjùɔ̀b kènê yieé, gèr né felè biì teèn, ké toò bí né bɔ̀ cùè bɔ̀.
25 Ai de vós que estais fartos! Porque tereis fome. Ai de vós que agora rides! Porque haveis de lamentar e chorar.
26 Gèr né felè biì teèn, mɔ bɔ̀ nùàr dɔɔ́ŋ né bí lòù seén seér. Lòù sam, bɔ̀ tele bɔɔ̀n lé naâ bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ dé kòkòb ménâ seén ndɔ.»
26 Ai de vós quando todos os homens falarem bem de vós! Porque assim faziam seus pais aos falsos profetas.
27 Yeésò ye bɔ́ a: «Bí bɔ̀ɔ́ mé né ŋgòr mò ŋgweé, bí gwàn bɔ̀ bùnò bɔ̀ biì gwaàn, bí bɔɔ́ seér bɔ́ bagaà.
27 Mas a vós que ouvis, eu digo: Amai aos vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam;
28 Mɔ bɔ̀ nùàr né bí duagá, bí kúlú sér bɔ́ lòù. Mɔ bɔ́ né bí jamé, bí dùà sér Càŋ felè bɔɔ̀n lòù ndɔ.
28 abençoai os que vos amaldiçoam, e orai pelos que vos maltratam.
29 Mɔ nuaré déì né wò geí mbaá bɔɔ́ weh, kéh cú bú geí kèb déì, à bɔ ndɔ. Mɔ nuaré déì né wò cɔ̀gɔ̀ wagâ ŋgaá weh, húár há bílí bú mé cɔ̀gɔ̀ suù yeè mene.
29 Ao que te ferir em uma face, oferece-lhe também a outra; e ao que te tomar a capa, não o proíba de tirar-te a túnica também.
30 Mɔ nuaré déì né wò njeré déì dua, há bú teèn. Mɔ nuaré déì né wò njèh weh, té bú bíé.
30 Dá para cada homem que te pedir; e aquele que levar os teus bens, não lhe exijas que os devolva.
31 Bí bɔ́ mé bɔ̀ nùàr faá bí ye bɔ̀ nùàr a, bɔ́ mé bí nɔ.
31 E assim como quereis que os homens vos façam, fazei-lhes igualmente.
32 «Mɔ bí gwaán lom né bɔ̀ɔ́ mé né bí gwaán, sâ neì seèn bí vra nde né kɔɔ́ wa? Ŋgweéh né mene bɔ̀ vevenê bɔ̀, bɔ́ né gi bɔ̀ mbeí bɔɔ̀n gwaán komo wa?
32 Porque, se amardes aos que vos amam, qual é o vosso reconhecimento? Pois os pecadores também amam os que os amam.
33 Mɔ bí bagaà bɔɔ́ njií lom né mé bɔ̀ɔ́ mé bɔɔ́ yeé bí bagaà, sâ beè biì né njèh kàm déì wa? Ŋgweéh né mene bɔ̀ vevenê bɔ̀, bɔ́ né gi ménâ lètenè bɔɔ̀n bɔɔ́ kuú ndɔ wa?
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, qual é o vosso reconhecimento? Pois os pecadores também fazem o mesmo.
34 Mɔ bí hùà haá lom né mé bɔ̀ɔ́ mé nde cu né bí hùà haá, sâ beè biì né njèh kàm déì wa? Ŋgweéh né mene bɔ̀ vevenê bɔ̀, bɔ́ né gi dé sâ lètenè bɔɔ̀n haá kuú ndɔ wa?
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais receber, qual é o vosso reconhecimento? Pois os pecadores também emprestam aos pecadores, para receberem novamente outro tanto.
35 Dé biì, bí gwàn sér bɔ̀ bùnò bɔ̀ biì lòù, bí né bɔ́ bagaà bɔɔ́ seér. Bí há bɔ̀ nùàr hùà teèn. Mɔ bí baá bɔ́ haá, bí sɔ̀m temé teèn. Bí kɔ́ɔ ye, bí nde né sàgà dé koô kwa. Càŋ mé né ké ter te vulúu, bí nde né bɔ̀ ŋuna seèn ŋaá. Lòù sam, à dé seèn né Càŋ húɔ́m-temê felè bɔ̀ɔ́ mé né be seèn seb, à né Càŋ húɔ́m-temê felè bɔ̀ jélá-temé bɔ̀ mene dɔɔ́ŋ.
35 Amai, pois, a vossos inimigos, e fazei bem, e emprestai, sem nada esperardes de volta, e será grande a vossa recompensa, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é bondoso para com os ingratos e para com os maus.
36 Bí kɔ́ lòm bɔ̀ nùàr jere, faá Tele biì Càŋ né yeé bí jere kɔɔ́ nɔ.»
36 Sede, pois, misericordiosos, assim como vosso Pai também é misericordioso.
37 «Bí té ju felè bɔ̀ mbaábiì mbaá téná gɔ̀, te Càŋ ju felè biì téná cú. Bí té nùàr dúágá, te Càŋ bí dúágá cú. Bí kúlú njí veên bɔ̀ mbaábiì doó, te Càŋ kulu sɔm ye bɔ̀ veên biì lè seèn ndɔ.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados;
38 Bí há bɔ̀ mbaábi teèn, Càŋ nde cu né bí haá; bɔ́ me kwaá cu nde né bí kàŋ deí, bɔ́ né baá, kèb déì né doó sueé kelá. Mòù mé bí né bɔ̀ nùàr njèh teèn me haá dɔɔ́ŋ, Càŋ bí me haá cu nde né teèn.»
38 dai, e vos será dado, boa medida, prensada, sacudida e transbordante, os homens vos darão no vosso regaço; porque com a mesma medida com que medirdes vos medirão novamente.
39 Yeésò si cu bɔ́ kàn déì, ye bɔ́ a: «Tácugó yeé mbeí be dèrrè bèh; mɔ sam bɔ̂ mbeí fà dɔɔ́ŋ nde né ké dòù lùgò vulú sue yilá.»
39 E falou-lhes uma parábola: Pode um cego conduzir um cego? Não cairão ambos na cova?
40 À ye bɔ́ a: «Mbɔ̀ŋ a, dèn méné naàn, à kɔɔ́ táré kélá ŋgwéh mé ŋgàŋ. Kɔ loù mé mbɔ̀ŋ weéh baá kèn, sâ à baá ye mé terreb faá ŋgàŋ nɔ.»
40 O discípulo não está acima do seu mestre; mas todo o que for perfeito será como o seu mestre.
41 À den cuù ye bɔ́ a: «Mbeí mò, wò yeè tòmò nyurè dé njolò mbeí yeè ŋene keéh naâ he, mé gùm ndilí toû dɔɔ́ŋ né wò njolò ŋgelá den, wò cí ŋéné ŋgwéh wa?
41 E por que tu reparas no cisco que está no olho de teu irmão, e não reparas na viga que está no teu próprio olho?
42 Wò ye bú a: Mbeí nyî, kwá nyí ge sɔm wò tòmò nyurè njolò! Wò gùm ndilí toû njolò yeè ŋéné ŋgwéh, wò bú tòmò nyurè njolò ge sɔm nde né naàn wa? Nùà lòbò-kàŋ, jɔ̀gɔ̀ mvúá sɔ̀m lɔ́gɔ ndilí toû dé njolò yeè; mɔ njolo ŋagá baá, wò ge sɔm ye nyure dé njolò mbeí yeè.»
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o cisco que está no teu olho, não reparando tu mesmo na viga que está no teu próprio olho? Hipócrita, tira primeiro a viga do teu próprio olho, e, então, verás claramente para tirar o cisco que está no olho de teu irmão.
43 «Toú dé bagaà tàb dé veên wá bèh. Toú veên tàb dé bagaà wá bèh ndɔ.
43 Porque não há árvore boa que produza mau fruto, nem árvore má que produza bom fruto.
44 Bɔ́ toú dé kàn ŋene kɔ né mé tàb seèn. Mè tueé bí, kaáŋkaŋ máŋgɔ̀rè wá bèh. Nyie ŋgòbò màkpelâŋ wá bèh ndɔ.
44 Porque toda árvore é reconhecida pelo seu próprio fruto. Porque dos espinheiros o homem não colhe figos, nem de um arbusto se colhe uvas.
45 Nùà bagaà lè né mé bɔ̀ njèh bebagaà, à cie sɔm keéh yeé bɔ̀ njèh bebagaà. Nùà veên lè né mé bɔ̀ njèh vevenê, à dé seèn cie sɔm keéh yeé bɔ̀ njèh dé vevenê ndɔ. Bí kɔ́ɔ ye, sònò nùàr yuo kela yeé njií mé né lè seèn goón den.»
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o que é bom, e o homem mau, do mau tesouro do seu coração tira o que é mau; porque da abundância do seu coração fala a boca.
46 «Bí mè Nùà dueè, Nùà dueè, yilá kuú né dé keì mé bí sòn mò ŋgúŋgwéh wa?
46 E por que me chamais, Senhor, Senhor, e não fazeis as coisas que eu digo?
47 Nuaá mé né ká yoòr mò ndeê, né ŋgòr mò ŋgweé, né ménâ bɔɔ́ dɔɔ́ŋ,
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem ele é semelhante;
48 mè bú me njií nde né mé nuaá mé nde aá gwà seèn meé. À lé naâ bèh cu, à si maàŋ te kweêh, à me gwà. Loù sâ nòmò yuo, né gwà luú, gwà hèllè lé naâ ter njebá le. Lòù sam, nùà doô lé naâ teèn meé yií.
48 ele é semelhante a um homem que edificou uma casa, e cavou fundo, e pôs os alicerces sobre a rocha; e, vindo a enchente, a corrente batia veementemente sobre aquela casa, e não a pôde abalar, pois esta estava fundada sobre a rocha.
49 «Nuaá mé né ŋgòr mò ŋgweé, à ménâ bɔ́ ŋgwéh, né faá nùà mé-gwà déì ndɔ; à dé seèn gwà me njií né te bàŋ tàbe mbaá, à maàŋ sì ŋgwéh. Nòmò yeé baá yuo, suú si njií gwà hèllè doó mvúɔ́b dé kèì cên.»
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre a terra, sem alicerces; na qual a corrente batia veementemente, e imediatamente desabou; e foi grande a ruína daquela casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.