Lucas 11
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ACF
1 Cieé déì Yeésò naâ beré déì, à né Càŋ dua den. À yeé dua sɔm aá, mbɔ̀ŋ seèn déì ye bú a: «Fehtoò beèh, dùà fèh béh Càŋ teèn, dùà fèh béh faá Jâŋ lé dua feéh naâ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn nɔ.»
1 E aconteceu que, estando ele a orar num certo lugar, quando acabou, lhe disse um dos seus discípulos: Senhor, ensina-nos a orar, como também João ensinou aos seus discípulos.
2 Yeésò ye bɔ́ a: «Mɔ bí baá dua, bí júée:
2 E ele lhes disse: Quando orardes, dizei: Pai nosso, que estás nos céus, santificado seja o teu nome; venha o teu reino; seja feita a tua vontade, assim na terra, como no céu.
3 Wò né béh yáb cieé dɔɔ́ŋ haá.
3 Dá-nos cada dia o nosso pão cotidiano;
4 Kúlú njí bɔ̀ veên beèh doó faá béh né dé bɔ̀ mbeí beèh lè beèh kulú sɔm nɔ.
4 E perdoa-nos os nossos pecados, pois também nós perdoamos a qualquer que nos deve, e não nos conduzas à tentação, mas livra-nos do mal.
5 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Hên, den né faá mɔ lètenè biì nuaré déì kwa kìn lètenè cibî: à wuo ter, à nde ké lɔ mbeí seèn déì, ye bú a: Hùà há nyí yáb teèn; há nyí sér weh tagár ma.
5 Disse-lhes também: Qual de vós terá um amigo, e, se for procurá-lo à meia-noite, e lhe disser: Amigo, empresta-me três pães,
6 Kìn kwa né nyí kɔɔ́; né mbeí nyî cén déì waà né kɔɔ́, à nde né bèh gò. Ké gwò nyî njií mé à nde né sònò yií njií, teèn sam.
6 Pois que um amigo meu chegou a minha casa, vindo de caminho, e não tenho que apresentar-lhe;
7 Mɔ mbeí den seér cuù kèb gwò ye bú a: Té nyí kì, nyí colo gi aá hin kèn. Bɔ́ bɔ̀ huaán nyî cer gi aá doó, nyí ter wùò ndé cú te nyí haá wò sér. Té nyí kì ma.»
7 Se ele, respondendo de dentro, disser: Não me importunes; já está a porta fechada, e os meus filhos estão comigo na cama; não posso levantar-me para tos dar;
8 Yeésò den cuù, ye bɔ́ a: «Mɔ à né mene ménâ tueé, sâ à mbeí gàm ndé ŋgwéh wa? Mè tueé bí, à nde né ter wuo, à gam bú. Njèh cén, à ter wùò ndé cú, ye né mbeí nyî, baá seér dé te mbeí bú dùà kì dèn cú. Bɔ̀ njií mé mbeí gwaán keéh né dɔɔ́ŋ, à nde né bú haá gií.
8 Digo-vos que, ainda que não se levante a dar-lhos, por ser seu amigo, levantar-se-á, todavia, por causa da sua importunação, e lhe dará tudo o que houver mister.
9 «Mè tueé bí: Bí dùduaà, bɔ́ nde né bí haá; bí féfɔɔ̀n, bí nde né kwa; bí gɔ́ hin gɔɔ̀, bɔ́ nde né bí gulu keéh.
9 E eu vos digo a vós: Pedi, e dar-se-vos-á; buscai, e achareis; batei, e abrir-se-vos-á;
10 Lòù sam, nuaá mé né dua dɔɔ́ŋ, nde né kwa; nuaá mé né fɔɔ́n dɔɔ́ŋ, nde né ŋené; bɔ́ nde né nuaá mé né gɔɔ́ dɔɔ́ŋ gulu keéh ndɔ.
10 Porque qualquer que pede recebe; e quem busca acha; e a quem bate abrir-se-lhe-á.
11 «Hên mɔ nuaré déì lètenè biì né tele, ŋuna dua bú ŋgò, à sie haá seér nde né bú sàb wa?
11 E qual o pai de entre vós que, se o filho lhe pedir pão, lhe dará uma pedra? Ou, também, se lhe pedir peixe, lhe dará por peixe uma serpente?
12 Mɔ sam, à sie haá seér bú taŋtàŋ, sâ ŋuna dua né bú gei cuaàr wa?
12 Ou, também, se lhe pedir um ovo, lhe dará um escorpião?
13 Bí, mé jéré-temé biì mene, bí né bɔ̀ ŋuna biì bɔ̀ njèh bebagaà haá komo; sé tagá Tele biì ké te vulúu wa? Bí kɔ́ɔ ye, bɔ̀ɔ́ mé né bú Cúcuí Ŋagâ dua dɔɔ́ŋ, à nde né bɔ́ haá.»
13 Pois se vós, sendo maus, sabeis dar boas dádivas aos vossos filhos, quanto mais dará o Pai celestial o Espírito Santo àqueles que lho pedirem?
14 Cieé déì, sâ Yeésò né tándulu yoòr nuaré déì kwɔgɔ́. Tándulu hèllè lé naâ nùà sâ sòn sie huné. Yeésò yeé kwɔgɔ sɔm aá bú, nùà hèllè yila sòn tueê ndɔ. Geí laré bɔ̀ nùàr doó dɔɔ́ŋ.
14 E estava ele expulsando um demônio, o qual era mudo. E aconteceu que, saindo o demônio, o mudo falou; e maravilhou-se a multidão.
15 Bɔ̀ déì tueé seér ye: «*Beljebu mgbè bɔ̀ tándulù haá né bú terreb mân kɔɔ́, à bɔ̀ tándulu kwɔgɔ́ den né mé njéh.»
15 Mas alguns deles diziam: Ele expulsa os demônios por Belzebu, príncipe dos demônios.
16 Bɔ̀ déì né bú sòn lòù felá seér, ye bú a: «Jɔ̀gɔ̀ bɔ́ ke fém cén déì te feh keéh ye wò seé hên bɔɔ́ né mé terreb Càŋ.»
16 E outros, tentando-o, pediam-lhe um sinal do céu.
17 Yeésò kɔ gi mùnò bɔɔ̀n ndɔ, ye bɔ́ a: «Né mene lè lò mgbè dé heè, mɔ bɔ̀ nùàr né lètenè bɔɔ̀n kerré kuú, lò sâ nde né tɔb yuo, bɔ́ kum le mé gwà mene.
17 Mas, conhecendo ele os seus pensamentos, disse-lhes: Todo o reino, dividido contra si mesmo, será assolado; e a casa, dividida contra si mesma, cairá.
18 Hên mɔ Sátàn bɔ̂ ŋgàŋ yoòr seèn lege kuú cu né kɔɔ́, sâ lò seèn tɔ̀b yùò ndé ŋgwéh wa? Bí ye: mè bɔ̀ càŋ tándulu lòù kwɔ́gɔ́ ŋgwéh, mgbè bɔɔ̀n mè terreb haá né kɔɔ́ sé wa?
18 E, se também Satanás está dividido contra si mesmo, como subsistirá o seu reino? Pois dizeis que eu expulso os demônios por Belzebu.
19 Mɔ sé né gècên, ye mè tándulu kwɔgɔ né mé terreb Sátàn, sâ, dé bɔ̀ ŋuna biì nɔ, neì bɔ́ terreb haá yeé kɔɔ́, bɔ́ kwɔgɔ tándulu mé njéh wa? Bí kwá biì nɔɔ́ŋ, bɔ̀ ŋuna biì sie nde né bí nyeén kɔɔ́.»
19 E, se eu expulso os demônios por Belzebu, por quem os expulsam vossos filhos? Eles, pois, serão os vossos juízes.
20 À den cuù ye bɔ́ a: «Mè bɔ̀ tándulu kwɔgɔ né mé terreb Càŋ Dueè. Sâ bí kɔ́ɔ ye: Mbàm Càŋ die waà baá ká yoòr biì kèn.
20 Mas, se eu expulso os demônios pelo dedo de Deus, certamente a vós é chegado o reino de Deus.
21 «Mɔ nùà terrèb déì mɔm né gwà seèn kɔɔ́, à né gi mé bɔ̀ njèh salê beè, ndɔ́g yíb bɔ̀ njèh seèn kèmà ndé ŋgwéh.
21 Quando o valente guarda, armado, a sua casa, em segurança está tudo quanto tem;
22 Mɔ siíb déì wa cuù felè seèn, né bú mé terreb yɔgɔ́, bú sâ nde né bú bɔ̀ njèh taâb mé temé seèn né gi teèn doô ŋgaá weh, à geé sɔm bilí mé ŋgúlú seèn mene ndɔ.»
22 Mas, sobrevindo outro mais valente do que ele, e vencendo-o, tira-lhe toda a sua armadura em que confiava, e reparte os seus despojos.
23 À den cuù ye bɔ́ a: «Nuaá mé jomo mò sam, né nùà bùnò mò. Nuaá mé mè nùàr teèn bílí gàm ŋgwéh, né nùà ŋéllé-nùàr ndɔ.»
23 Quem não é comigo é contra mim; e quem comigo não ajunta, espalha.
24 «Sâ càŋ tándulu déì lé naâ yoòr nuaré déì dula yuo kelá, à nde ké ya dueè; à né bèh cèrrè te hobó ŋemâ fɔɔ́n gɔ. Mé njéh mene, à bèh cèrrè kwà ŋgwéh. Yeé baá ménâ, ye: kènê nyí nde cu nde aá ké lɔ, lè nuaá mé nyí lé yuoó naâ teèn doô.
24 Quando o espírito imundo tem saído do homem, anda por lugares secos, buscando repouso; e, não o achando, diz: Tornarei para minha casa, de onde saí.
25 À wa, sâ ké gwò bɔ́ fɔ gi aá, bɔ́ te nyegé gi aá bèh denè gwò ndɔ.
25 E, chegando, acha-a varrida e adornada.
26 À yeé ŋene aá ménâ, à nde yilá fɔɔ́n cu bɔ̀ càŋ déì téhbeh mé né bú jelá yɔgɔ́; bɔ́ bɔ́ waà, bɔ́ bilí yila nde lè nùà hèllè. Nùà doô die cu péb; beén seèn taré yɔgɔ́ keéh cu dé jomò.»
26 Então vai, e leva consigo outros sete espíritos piores do que ele e, entrando, habitam ali; e o último estado desse homem é pior do que o primeiro.
27 Yeésò yeé nde aá mân tueé gií, ma déì deên yí lètenè bɔ̀ nùàr, lɔgɔ njií ké ter, ye bú a: «Lèì njuaà jɔgɔ̀ naâ wò kɔɔ́; mbán njuaà koó naâ wò kɔɔ́ ndɔ.»
27 E aconteceu que, dizendo ele estas coisas, uma mulher dentre a multidão, levantando a voz, lhe disse: Bem-aventurado o ventre que te trouxe e os peitos em que mamaste.
28 Yeésò ye bú a: «Nùà njuaà né seér bɔ̀ɔ́ mé né ŋgòr Càŋ ŋgweé, mé né ŋgòr Càŋ jolo ndɔ.»
28 Mas ele disse: Antes bemaventurados os que ouvem a palavra de Deus e a guardam.
29 Cu sâ, bɔ̀ nùàr kɔ lom né ké kwarè Yeésò bilí ndeê. À yeé ŋene aá ménâ, à duɔɔ́m baá-re tueê ndɔ, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ cafanê bɔ̀ né lom bɔ̀ jélá-temé bɔ̀ dé gècên. Kɔ bɔ́ ŋene aá fém, te bɔ́ ŋene kɔ ye terreb Càŋ. Mè tueé bí, bɔ́ ŋéné ndé cú, faga le aá te fém mé Càŋ lɔ bɔɔ́ naâ yoòr Jonâs doô.
29 E, ajuntando-se a multidão, começou a dizer: Maligna é esta geração; ela pede um sinal; e não lhe será dado outro sinal, senão o sinal do profeta Jonas;
30 Gèh fém mé bɔ̀ Ninivè bɔ̀ lɔ naâ yoòr Jonâs ŋené sâ, bɔ̀ cafanê bɔ̀ nde cu né ménâ yoòr Huaán Nùàr ŋené ndɔ.
30 Porquanto, assim como Jonas foi sinal para os ninivitas, assim o Filho do homem o será também para esta geração.
31 Bí kɔ́ɔ ye, loù ju tenâ, mgbè dé vêh mé lɔ deén naâ ké túno, nde né ter komo wuo, à sie bɔ̀ cafanê bɔ̀ nyeén. Lòù sam, à lɔ yuoó naâ tɔ́g ké kunduŋ, bèh mé tàbè bɔ̂ vulú né teèn kwaré, à ndeè bèh ŋgòr kɔ́gɔ̀n sònò Salomɔ̂ŋ ŋgweê. Sâ, nuaá mé né Salomɔ̂ŋ yɔgɔ́ keéh, né gi kwarè bɔ̀ cafanê bɔ̀ teèn. Mé njéh mene, bɔ́ né lòù saán seér.
31 A rainha do sul se levantará no juízo com os homens desta geração, e os condenará; pois até dos confins da terra veio ouvir a sabedoria de Salomão; e eis aqui está quem é maior do que Salomão.
32 Loù téná-juù, bɔ̀ Ninivè bɔ̀ nde né ter kem wuo, bɔ́ sie bɔ̀ cafanê bɔ̀ nyeén. Lòù sam, bɔ̀ Ninivè bɔ̀ lé naâ dé bɔɔ̀n ŋgòr Jonâs ŋgweé, bɔ́ kweéh seér temé. Sâ nuaá mé né Jonâs yɔgɔ́ keéh, né gi kwarè bɔ̀ cafanê bɔ̀ teèn ndɔ. Mé njéh mene, bɔ́ temé kwéh sér ŋgwéh.»
32 Os homens de Nínive se levantarão no juízo com esta geração, e a condenarão; pois se converteram com a pregação de Jonas; e eis aqui está quem é maior do que Jonas.
33 «Bɔ́ lâm mɔ̀gɔ̀ bèh, ye te bɔ́ leér kwaá lòù, wa te bɔ́ kibí kwaá ka sɔɔ̀ ndɔ. Bɔ́ lâm mɔgɔ seér né te bɔ́ tuú njií yí te súgo, te bɔ̀ nùàr yilà gwò, bɔ̀ ŋene njolo mé njéh.
33 E ninguém, acendendo uma candeia, a põe em oculto, nem debaixo do alqueire, mas no velador, para que os que entram vejam a luz.
34 Njolo yeè né yoòr yeè faá lâm nɔ: mɔ njolo yeè né ŋené, gùm yeè dɔɔ́ŋ nde né bèsɔ́nè ŋagá den. Mɔ njolo yeè baá nyimé, gùm yeè dɔɔ́ŋ den nde né bèh cibì.
34 A candeia do corpo é o olho. Sendo, pois, o teu olho simples, também todo o teu corpo será luminoso; mas, se for mau, também o teu corpo será tenebroso.
35 Sâ kè keè, wanɔɔ́ŋ ŋagâ mé né yoòr yeè doô nde né cibi die.
35 Vê, pois, que a luz que em ti há não sejam trevas.
36 Mɔ yoòr yeè ŋagâ né teèn, bèh cibì déì teèn sam, sâ gùm yeè dɔɔ́ŋ né bèh ŋagâ, ŋagá nde né yoòr yeè faá lâm ba den né kɔɔ́ nɔ.»
36 Se, pois, todo o teu corpo é luminoso, não tendo em trevas parte alguma, todo será luminoso, como quando a candeia te ilumina com o seu resplendor.
37 Yeésò yeé tueé gi aá mân, nùà Farisiên déì yilá njií bú ké lɔ seèn bèh yâb ndɔ. Wa ké gwò, bɔ́ yeé baá yáb yieé,
37 E, estando ele ainda falando, rogou-lhe um fariseu que fosse jantar com ele; e, entrando, assentou-se à mesa.
38 hiím seér nùà Farisiên dé hiîm. Lòù sam, Yeésò né yáb yieé, à be faá tabɔ́ né tueé nɔ, yàgà ŋgwéh.
38 Mas o fariseu admirou-se, vendo que não se lavara antes de jantar.
39 Fehtoò beèh deên ndɔ, ye bú a: «Kè kú-re bí bɔ̀ Farisiên kán: bí bɔ̀ ŋgàb mé bɔ̀ sɔɔ̀ biì dɔɔ́ŋ yaga seér né kèb cieè, kèb lè tena le môn, te bí teèn kurú kwaá yíb mé jéré-temé.
39 E o Senhor lhe disse: Agora vós, os fariseus, limpais o exterior do copo e do prato; mas o vosso interior está cheio de rapina e maldade.
40 Bɔ̀ kùlù bɔ̀ faá bí nɔ sam! Bí ye Càŋ nuaá mé bɔɔ́ naâ kèb cieè, à kèb lè kɔɔ́ bɔ́ ná ŋgwêh wa?
40 Loucos! Quem fez o exterior não fez também o interior?
41 Mɔ bí ye te huɔm, bí nyàmè sér kèb lè biì. Njií mé né lè ŋgàb biì dɔɔ́ŋ, bí há bɔ̀ saám bɔ̀ teèn. Mɔ bí né ménâ bɔɔ́, sâ njèh dɔɔ́ŋ nde gi né beè biì ŋagásé.
41 Antes dai esmola do que tiverdes, e eis que tudo vos será limpo.
42 «Bí bɔ̀ Farisiên, bí nde né gèr ŋené! Bí kɔ lom né Càŋ mbe haâ; mɔ njèh baá yulà, bí né gi bú cécéné haá nyegé: bɔ̀ sìbì mé bɔ̀ san mé bɔ̀ nyure hihiné. Bí haá gi né bú mbe ménâ dág. Njèh cén, bí bɔ̀ *sóú dé kokoô jòlò kɔ́ ŋgwéh; wanɔɔ́ŋ bí sé la né ju mé gècên mene tená kɔɔ́, bí sé la né Càŋ mé temé cén gwaán, te bí nde ye bú mbe haá.
42 Mas ai de vós, fariseus, que dizimais a hortelã, e a arruda, e toda a hortaliça, e desprezais o juízo e o amor de Deus. Importava fazer estas coisas, e não deixar as outras.
43 «Bí bɔ̀ Farisiên, bí nde né gèr ŋené! Lè *gwà sóù, bí gwaán lom né bèh denè dé kokoô. Né mene ké tan mé ké mbartɔgɔ̂, bí ye kɔ bɔ̀ nùàr gìbì bíé bèlè bí lòù.
43 Ai de vós, fariseus, que amais os primeiros assentos nas sinagogas, e as saudações nas praças.
44 Bí nde né gèr ŋené! Bí den né faá sà nɔ; bɔ̀ nùàr né teèn mbaá gɔlé kelá, bɔ́ ŋéné kɔ́ ŋgwéh.»
44 Ai de vós, escribas e fariseus, hipócritas! que sois como as sepulturas que não aparecem, e os homens que sobre elas andam não o sabem.
45 Nuaré déì deên yí lètenè bɔ̀ *njí-sóù ndɔ, ye bú a: «Nùà fèh-njèh, gèh dé mé wò né tueé hên, wò seb bilí né mé béh mene.»
45 E, respondendo um dos doutores da lei, disse-lhe: Mestre, quando dizes isso, também nos afrontas a nós.
46 Yeésò ye bú a: «Mé bí mene, bí nde né gèr ŋené, bí bɔ̀ njí-sóù. Bí né seé tarê felè bɔ̀ nùàr mbiín kwaá, bí be teèn yí ŋgwéh. Né mene nyɔ̀gɔ̀ beè cén, bí teèn cór njí bèh te gam bɔ́.
46 E ele lhe disse: Ai de vós também, doutores da lei, que carregais os homens com cargas difíceis de transportar, e vós mesmos nem ainda com um dos vossos dedos tocais essas cargas.
47 «Bí ŋene nde né gèr fî! Dàm bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ ŋgíb, bɔ̀ tele biì lɔ wula giì naâ kɔɔ́. Bí ké toò bɔɔ́ nde den né mé seé bɔ̀ tele biì, bí né sà bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ meé nyegé,
47 Ai de vós que edificais os sepulcros dos profetas, e vossos pais os mataram.
48 bí mé njéh feh keéh né ye, bí bɔ̀ tele biì né mé seé cên, wa bɔ́ lɔ dé bɔɔ̀n wulà naâ dé wulâ, bí me dé biì sà ma.
48 Bem testificais, pois, que consentis nas obras de vossos pais; porque eles os mataram, e vós edificais os seus sepulcros.
49 Né dé cî mé Càŋ lɔ naá giì mé kɔ́gɔ̀n seèn tueé, ye nyí nde né bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê ké yoòr bɔɔ̀n temá njií, bɔ́ nde né bɔ̀ déì bunó, bɔ́ wula bɔ̀ déì lòù.
49 Por isso diz também a sabedoria de Deus: Profetas e apóstolos lhes mandarei; e eles matarão uns, e perseguirão outros;
50 Bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ mé bɔ́ lé naá giì wulá sâ wɔ́ŋ duɔɔ́m nê lòù, tɔ́g nde wa mé nàm hên dɔɔ́ŋ, húɔ́m bɔɔ̀n nde gi né bɔ̀ cafanê bɔ̀ bieé.
50 Para que desta geração seja requerido o sangue de todos os profetas que, desde a fundação do mundo, foi derramado;
51 Duɔɔ́m nde né mé húɔ́m Ábèl, nde wa mé húɔ́m Jakarî. Bɔ́ lɔ bú dé seèn wula lɔɔ̀ naâ lètenè caá gwà Càŋ, sâ mɔ̀ né yí toò, kɔ ká jomo mân. Mè né tueé ye bí a, húɔ́m bɔɔ̀n dɔɔ́ŋ nde gi né bɔ̀ cafanê bɔ̀ bieé.
51 Desde o sangue de Abel, até ao sangue de Zacarias, que foi morto entre o altar e o templo; assim, vos digo, será requerido desta geração.
52 «Bí bɔ̀ njí-sóù, bí nde né gèr ŋené! Lòù sam, huaán kî mé komo yeé gwà kɔ́gɔ̀n, bí lé naâ sɔm weh. Bí mé feh biì gwò yílá ŋgwéh; bɔ̀ɔ́ mé gwaán né yilâ, bí né bɔ́ toò yiín tená ndɔ.»
52 Ai de vós, doutores da lei, que tirastes a chave da ciência; vós mesmos não entrastes, e impedistes os que entravam.
53 Jomo sâ Yeésò yuo ndɔ. À yeé yuo aá, temé fulu ŋaâ bɔ̀ njí-sóù mé bɔ̀ Farisiên lè. Bɔ́ duɔɔ́m baá-re bú bɔ̀ njèh mé yúlá-temé mene bieé baâ,
53 E, dizendo-lhes ele isto, começaram os escribas e os fariseus a apertá-lo fortemente, e a fazê-lo falar acerca de muitas coisas,
54 te bɔ́ fɔɔ́n keéh bú sòn teèn, bɔ́ sie bú mé njéh.
54 Armando-lhe ciladas, e procurando apanhar da sua boca alguma coisa para o acusarem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.