Atos 13
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVI
1 Bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ fèh-njèh bɔ̀ lé naâ lè bɔ̀ŋ bɔ̀ Yeésò bɔ̀ ké Antiôs teèn. Lé naâ bɔ̀ Bàrnàbâs mé Simeɔ̂ŋ; bɔ́ bú yilá né Nùà Yilî. Lùsiûs nùà Sirên lé naâ teèn ndɔ, bɔ̂ Manahên. Dé seèn, bɔ̂ mgbè *Herôde lé kulà naâ bècénè. Sɔ̂l lé naâ teèn ndɔ.
1 Na igreja de Antioquia havia profetas e mestres: Barnabé, Simeão, chamado Níger, Lúcio de Cirene, Manaém, que fora criado com Herodes, o tetrarca, e Saulo.
2 Cieé déì, bɔ́ yeé baá Càŋ dua, bɔ́ né yáb jolo, Cúcuí Ŋagâ ye bɔ́ a: «Bí sɔ̀m kwá Bàrnàbâs bɔ̂ Sɔ̂l hiín, mè né bɔ́ mé seé déì yilá.»
2 Enquanto adoravam ao Senhor e jejuavam, disse o Espírito Santo: "Separem-me Barnabé e Saulo para a obra a que os tenho chamado".
3 Bɔ́ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ jolo cu yáb, bɔ́ dua Càŋ, bɔ́ ba bɔ́ be felè, bɔ́ yi njií bɔ́.
3 Assim, depois de jejuar e orar, impuseram-lhes as mãos e os enviaram.
4 — ausente —
4 Enviados pelo Espírito Santo, desceram a Selêucia e dali navegaram para Chipre.
5 — ausente —
5 Chegando em Salamina, proclamaram a palavra de Deus nas sinagogas judaicas. João estava com eles como auxiliar.
6 Jomo sâ bɔ́ kela keéh lɔɔ́ sâ, bɔ́ yuo kela ké Pafôs. Bɔ́ wa teèn, bɔ́ kwa nùà táhunò déì, yilí seèn né Bar-Yeésò, né nùà Jûf, à né bɔ̀ nùàr bele den, wa nyí né sòn-Càŋ.
6 Viajaram por toda a ilha, até que chegaram a Pafos. Ali encontraram um judeu, chamado Barjesus, que praticava magia e era falso profeta.
7 Dene seèn lé naá loôm kwarè ŋgɔ́mnà Serjíù Polûs. Ŋgɔ́mnà sâ lé naâ mé feh teèn. À yeé ŋgweé aá njàgà Bàrnàbâs bɔ̂ Sɔ̂l, à yilá njiî bɔ́ ká toò seèn bèh ŋgòr Càŋ ŋgweê ndɔ.
7 Ele era assessor do procônsul Sérgio Paulo. O procônsul, sendo homem culto, mandou chamar Barnabé e Saulo, porque queria ouvir a palavra de Deus.
8 Nùà táhunò hèllè, yilí seèn lè ju lɔɔ̂ bɔɔ̀n né Elímà, à yeé ŋene aá ménâ, à furú kuú mé sà, à né kèkènè déì bɔɔ́, te ŋgɔ́mnà temé te ŋgòr Càŋe kwá njí cú.
8 Mas Elimas, o mágico ( esse é o significado do seu nome ) opôs-se a eles e tentava desviar da fé o procônsul.
9 Sâ Sɔ̂l mé yilí déì né cu Pɔ̂l, lé naâ mé terreb Cúcuí Ŋagâ yoòr, à yila nùà doô njolò ke njegeè,
9 Então Saulo, também chamado Paulo, cheio do Espírito Santo, olhou firmemente para Elimas e disse:
10 ye bú a: «Mè jue né wò ŋunà *Sátàn, wò bɔ̀ nùàr bele wula gi né kɔɔ́, nùà bùnò bɔ̀ gècên bɔ̀ né wò, nùàr veên. Wò nde né mé bɔ̀ njèh Fehtoò beèh ménâ bɔɔ́ gobó ndeé den wa?
10 "Filho do diabo e inimigo de tudo o que é justo! Você está cheio de toda espécie de engano e maldade. Quando é que vai parar de perverter os retos caminhos do Senhor?
11 Mè tueé wò, kènê Fehtoò beèh nde né wò lobo cugó sɔm, wò njolo loù ŋéné ndé cú, kɔ ndeè baá cu déì.» Njolo Elímà nyimé yuo ndɔ. À duɔɔ̂m lòù bobô, à né nùàr fɔɔ́n te derré bú be.
11 Saiba agora que a mão do Senhor está contra você, e você ficará cego e incapaz de ver a luz do sol durante algum tempo". Imediatamente vieram sobre ele névoa e escuridão, e ele, tateando, procurava quem o guiasse pela mão.
12 Ŋgɔ́mnà yeé ŋene aá ménâ, à kwaá njií temé yoòr Fehtoò beèh. Lòù sam, njií mé bɔ́ la naá giì bú mé yilí Fehtoò beèh tueé dɔɔ́ŋ naâ bú hiím yɔgɔ́.
12 O procônsul, vendo o que havia acontecido, creu, profundamente impressionado com o ensino do Senhor.
13 Pɔ̂l bɔ́ bɔ̀ mbaábɔn yila cu bàtô, bɔ́ yuo Pafôs, bɔ́ nde ké Pêrgè te tàbè Pamfilî. Bɔ́ wa ké teèn, Jáŋ-Mârk si lɔ bɔ́ ké sâ, à cu cu dé seèn ké Jerusalem.
13 De Pafos, Paulo e seus companheiros navegaram para Perge, na Panfília. João os deixou ali e voltou para Jerusalém.
14 Bɔ́ yuo cu Pêrgè, bɔ́ nde Antiôs lè tàbè Pisidî. Yeé baá mé *cieé sóù, bɔ́ yila nde ké gwà sóù, bɔ́ den nde doó nɔɔ́ŋ.
14 De Perge prosseguiram até Antioquia da Pisídia. No sábado, entraram na sinagoga e se assentaram.
15 Bɔ̀ nùàr né mvù *sóú Músì jaŋé, bɔ́ né dé bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ jaŋé. Bɔ́ yeé jaŋé weh aá, bɔ̀ kokoô bɔ̀ gwà sóù bie njií, ye bɔ̀ Pɔ̂l a: «Beè biì njèh tueê né teèn wa, bí gàm bɔ̀ nùàr mé njéh teèn, te yo taré bɔ́ tarè.»
15 Depois da leitura da Lei e dos Profetas, os chefes da sinagoga lhes mandaram dizer: "Irmãos, se vocês têm uma mensagem de encorajamento para o povo, falem".
16 Pɔ̂l komo wuo ter ndɔ, à fɔ njií be ter, ye bɔ́ a: «Bí bɔ̀ *Iserálà bɔ̀, mé bɔ̀ dùlà-Càŋ bɔ̀ déì dɔɔ́ŋ, bí ndɔ̀gɔ̀ tie.
16 Pondo-se de pé, Paulo fez sinal com a mão e disse: "Israelitas e gentios que temem a Deus, ouçam-me!
17 Béh bɔ̀ Iserálà bɔ̀ dɔɔ́ŋ, Tele beèh Càŋ lé naâ bɔ̀ jɔ̀gɔ̀ bɔ̀ beèh balé sɔm, à bɔɔ́ yam bɔ́ ké Ejíptò, sâ bɔ́ ké sâ né kìn. Nde nde, à sɔm cu bɔ́ ké teèn mé be terrèb seèn.
17 O Deus do povo de Israel escolheu nossos antepassados, e exaltou o povo durante a sua permanência no Egito; com grande poder os fez sair daquele país
18 Mé njéh mene, à nde yolo sɔɔ́ bɔ́ ké ya dueè nyèmà yulà nèà.
18 e os aturou no deserto durante cerca de quarenta anos.
19 «Jomo sâ à kum sɔm ndugo téhbeh te tàbè Kanahân felè bɔɔ̀n, te bɔ́ cer keéh.
19 Ele destruiu sete nações em Canaã e deu a terra delas como herança ao seu povo.
20 Bɔ̀ njií sâ dɔɔ́ŋ lé naâ nyèmà yuií nèà mé yulà tîn bɔɔ́, te jomo sâ à sie sɔm ye bɔ́ bɔ̀ téná-juù bɔ̀ teèn. Bɔ́ bɔɔ́ nde den ka mé njéh ménâ, tɔ́g nde yuo kela lè nàm Samuel sòn-Càŋ.
20 Tudo isso levou cerca de quatrocentos e cinqüenta anos. "Depois disso, ele lhes deu juízes até o tempo do profeta Samuel.
21 «Yeé wa baá te nàm Samuel, bɔ́ ye Càŋ a, há sér bɔ́ mgbè. Càŋ haá bɔ́ Sàwúlù ŋunà Kîs ndɔ; né bɔ̀ gèh Benjamên. Sàwúlù bɔɔ́ te kɔgɔ nyèmà yulà nèà.
21 Então o povo pediu um rei, e Deus lhes deu Saul, filho de Quis, da tribo de Benjamim, que reinou quarenta anos.
22 Càŋ yeé sɔm si njií aá bú doó, à haá keéh cu kɔgɔ mé *Davîd. À tueé kwaá bɔ̀ nùàr dene Davîd tieè ndɔ, ye bɔ́ a: Nyí ŋene Davîd ŋunà Jésè né nyí yoòr yilá, à nde né sòn nyî ŋgweé ma.»
22 Depois de rejeitar Saul, levantou-lhes Davi como rei, sobre quem testemunhou: ‘Encontrei Davi, filho de Jessé, homem segundo o meu coração; ele fará tudo o que for da minha vontade’.
23 Pɔ̂l den cuù, ye bɔ́ a: «Mè tueé bí, *ndùté ndùtù Davîd déì né Yeésò. Càŋ lé naâ bú Nùà dueè bɔ̀ Iserálà bɔ̀ sie kwaá, te à yili sɔm bɔ́. Né faá à lé naá giì bɔ́ tueé kwaá nɔ.
23 "Da descendência desse homem Deus trouxe a Israel o Salvador Jesus, como prometera.
24 Mé Yeésò ndeè waà, sâ Jâŋ baá bɔ̀ huaán Iserálà dɔɔ́ŋ tueé ye bɔ́ a, kwéh sér temé kweèh, te bɔ́ weh nòmò Càŋ ma.
24 Antes da vinda de Jesus, João pregou um batismo de arrependimento para todo o povo de Israel.
25 Jâŋ yeé nde aá seé bɔɔ́ gií, à ye bɔ̀ nùàr a: Bí ye nyí né neì wa? Nyí tueé bí, nyí nuaá mé bí né kela den doô sam. À dé seèn baá jomo nyî ndeê, à né nyí mé terreb yɔgɔ́. Nyí wúlú ŋgwéh nuaá mé nde né bú débágá gulè sɔm.»
25 Quando estava completando sua carreira, João disse: ‘Quem vocês pensam que eu sou? Não sou quem vocês pensam. Mas eis que vem depois de mim aquele cujas sandálias não sou digno nem de desamarrar’.
26 Pɔ̂l yeé tueé sɔm aá dé sâ, à den cuù ye bɔ́ a: «Bɔ̀ nùàr mò, né mene bí bɔ̀ ndùté ndùtù Abrahâm, né mene bí bɔ̀ dùlà-Càŋ bɔ̀ déì, bɔ́ ŋgòr hên tema njií kuú né felè beèh dɔɔ́ŋ, te yili sɔm béh.
26 "Irmãos, filhos de Abraão, e gentios que temem a Deus, a nós foi enviada esta mensagem de salvação.
27 Mé njéh mene, bɔ̀ Jerusalem bɔ̀ mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ bɔɔ̀n mene lé ndègè Yeésò ŋéné kɔ́ ná ŋgwêh. Mé *cieé sóù dé kàn bɔ́ né mene felè seèn lè mvù bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ jaŋé, dɔɔ́ŋ né gi beè bɔɔ̀n ndúg. Mé njéh mene, bɔ́ yeé sií njií aá bú ju yoòr, mboón ye faá bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ lé naá giì tueé nɔ.
27 O povo de Jerusalém e seus governantes não reconheceram Jesus, mas, ao condená-lo, cumpriram as palavras dos profetas, que são lidas todos os sábados.
28 Bɔ́ mene bú mé kwɔ̀m cioò yoòr ŋéné ŋgwéh, bɔ́ ye *Pilátò a, wúlá lòm bú wulà.
28 Mesmo não achando motivo legal para uma sentença de morte, pediram a Pilatos que o mandasse executar.
29 Bɔ̀ njií mé ŋgòr Càŋ tueé gi né felè seèn yeé mboón gi aá, bɔ́ mvualé sɔm ye bú te toú fagâ, bɔ́ nde jɔgɔ furu sɔm bú ndɔ.
29 Tendo cumprido tudo o que estava escrito a respeito dele, tiraram-no do madeiro e o colocaram num sepulcro.
30 Càŋ mé ŋgeér sam, à yeé kuú aá, Càŋ komo sɔm cu bú lè cio.
30 Mas Deus o ressuscitou dos mortos,
31 À bɔɔ́ cu ká lè wɔ́ŋe cieé kɔ́beè, à dé sâ ŋené yuo kela lom aá njolò bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn. Bɔ̀ sòn seèn kènê né bɔ́. Bɔ́ bɔ̀ sâ bɔ̀ lé yuoó naâ Galilê kɔɔ́, bɔ́ njií lɔ bú ké Jerusalem.
31 e, por muitos dias, foi visto por aqueles que tinham ido com ele da Galiléia para Jerusalém. Eles agora são testemunhas dele para o povo.
32 «Béh hên nde kuú naâ bí Njàgà Bagaà sâ tueé ndɔ. Béh tueé bí, ndéb mé Càŋ lé tueé lɔɔ̀ naâ mé bɔ̀ jɔ̀gɔ̀ bɔ̀ beèh dɔɔ́ŋ
32 "Nós lhes anunciamos as boas novas: o que Deus prometeu a nossos antepassados
33 kènê mboón aá ká lètenè beèh, béh bɔ̀ ndùté ndùtù bɔɔ̀n. Càŋ lé naâ Yeésò te cio komo sɔm cu, faá bɔ́ lé nyagá kwaá naâ lè mvù bene *Davîd kɔ̀b fà nɔ, ye:
33 ele cumpriu para nós, seus filhos, ressuscitando Jesus, como está escrito no Salmo segundo: ‘Tu és meu filho; eu hoje te gerei’.
34 Pɔ̂l den cuù ye bɔ́ a: «Càŋ lé ye, nyí nde né bú dé seèn te cio komo sɔm, te à dé seèn tàbè ŋá cú. À lé naá giì ménâ tueé ye:
34 O fato de que Deus o ressuscitou dos mortos, para que nunca entrasse em decomposição, é declarado nestas palavras: ‘Eu lhes dou as santas e fiéis bênçãos prometidas a Davi’.
35 Davîd beré déì tueé cu né ménâ ndɔ, ye:
35 Assim ele diz noutra passagem: ‘Não permitirás que o teu Santo sofra decomposição’.
36 Á sâ, Davîd lé bɔɔ́ naá kaà te nàm dé seèn sâ faá Càŋ gwaán nê ndɔ. Mé njéh mene, à kuú, bɔ́ furu yií bú lè sà mé bɔ́ lé furú naâ bɔ̀ tele seèn léí jɔ̀gɔ̀ teèn, à ŋa dé seèn tàbè.
36 "Tendo, pois, Davi servido ao propósito de Deus em sua geração, adormeceu, foi sepultado com os seus antepassados e seu corpo se decompôs.
37 Dé nuaá mé Càŋ lé naâ lè cio komo sɔm, môn sam, à lé dé seèn lòù fɔ̀ ná ŋgwêh.
37 Mas aquele a quem Deus ressuscitou não sofreu decomposição.
38 «Sâ bɔ̀ nùàr mò, bí kɔ́ɔ ye, Càŋ bí veên yoòr kulu sɔm lom nde né mé yilí nùà bú sâ. Né Yeésò.
38 "Portanto, meus irmãos, quero que saibam que mediante Jesus lhes é proclamado o perdão dos pecados.
39 Bí kɔ́ cú kɔɔ̀ ye, bɔ̀ɔ́ mé né temé yoòr seèn kwaá njií dɔɔ́ŋ yili yuo nde né mé bú, dèn ŋgwéh mé *sóú Músì. Lòù sam, sóú Músì dé seèn nùàr yìlì kòmò ndé ŋgwéh.
39 Por meio dele, todo aquele que crê é justificado de todas as coisas das quais não podiam ser justificados pela lei de Moisés.
40 Sâ bí bɔ̀ŋ feh biì. Mɔ sam, njií mé bɔ̀ sòn-Càŋ bɔ̀ lé naâ toò nyagá kwaá doô nde né bí kwa; bɔ́ lé ye:
40 Cuidem para que não lhes aconteça o que disseram os profetas:
41 Ménâ, bí kè fàŋ dèn mé njolo, bí bɔ̀ sèb-nùàr bɔ̀.
41 ‘Olhem, escarnecedores, admirem-se e pereçam; pois nos dias de vocês farei algo que vocês jamais creriam se alguém lhes contasse! ’"
42 Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs tueé gi ndɔ. Bɔ́ yeé baá cie yuo kelá, bɔ̀ gwà-sóù bɔ̀ bɔŋ bɔ́, ye bɔ́ a: «Bí cú cû mé sóú dé toò hên, te bí tueé ferré cu béh.»
42 Quando Paulo e Barnabé estavam saindo da sinagoga, o povo os convidou a falar mais a respeito dessas coisas no sábado seguinte.
43 Jomo bilî sâ, bɔ̀ *Jûf mé bɔ̀ɔ́ mé ŋa né Jûf lòù kókoó mbaá bele gi Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs. Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs né bɔ̀ nùàr tueé nyegé, te bɔ́ kuú nde den mé fùgò beè Càŋ tetoò.
43 Despedida a congregação, muitos dos judeus e estrangeiros piedosos convertidos ao judaísmo seguiram Paulo e Barnabé. Estes conversavam com eles, recomendando-lhes que continuassem na graça de Deus.
44 Sóú sâ yeé waà baá, nùàr lɔɔ́ dɔɔ́ŋ kem waà ndɔ, bɔ́ bilí ndeè ŋgòr Càŋ ŋgweé.
44 No sábado seguinte, quase toda a cidade se reuniu para ouvir a palavra do Senhor.
45 Bɔ̀ Jûf yeé nde ŋene njií cìlì nùàr ménâ, sà ŋaâ bɔ́ lè. Bɔ́ duɔɔ́m bɔ̀ njèh sònò Pɔ̂l tueé vurú beleè, bɔ́ né bú selé.
45 Quando os judeus viram a multidão, ficaram cheios de inveja e, blasfemando, contradiziam o que Paulo estava dizendo.
46 Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs né lom tég te ŋgòr Càŋe njebá taré, bɔ́ ye bɔ̀ Jûf a: «Njua mé béh lé ŋgòr Càŋ duɔɔ́m naâ ká lètenè biì, te bí ŋgweé lɔgɔ̂ kɔɔ́. Mɔ bí né lòù berɔ́ŋ seér, ye bí yɔ̀ŋ tètàgà beè Càŋ gwàn ŋgwéh, wa bí wúlú ŋgwéh, sâ béh mé njéh nde ser nde aá yoòr bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam,
46 Então Paulo e Barnabé lhes responderam corajosamente: "Era necessário anunciar primeiro a vocês a palavra de Deus; uma vez que a rejeitam e não se julgam dignos da vida eterna, agora nos voltamos para os gentios.
47 te den faá Nùà Dueè naá giì béh tueé nɔ, à lé ye:
47 Pois assim o Senhor nos ordenou: ‘Eu fiz de você luz para os gentios, para que você leve a salvação até aos confins da terra’ ".
48 Bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam yeé nde ŋgweé njií mân, bɔ́ samé ŋellé doó dɔɔ́ŋ, bɔ́ né ŋgòr Fehtoò beèh seén. Bɔ̀ɔ́ mé Càŋ lé naâ dé yɔ̀ŋ tètàgà balé kwaá dɔɔ́ŋ kwaá njií gi temé mé Yeésò.
48 Ouvindo isso, os gentios alegraram-se e bendisseram a palavra do Senhor; e creram todos os que haviam sido designados para a vida eterna.
49 Ŋgòr Càŋ né ka yaám ndeé. Nde nde, laré sie lò sâ beè dɔɔ́ŋ.
49 A palavra do Senhor se espalhava por toda a região.
50 Bɔ̀ Jûf yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ soób bɔ̀ dùlà-Càŋ bɔ̀ lètenè bɔ̀ véh dé kokoô, mé bɔ̀ njonjolo bɔ̀ lɔ sâ, te bɔ́ bunó Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs. Bɔ́ kwɔgɔ sɔm bɔ́ te tàbè sâ ndɔ.
50 Mas os judeus incitaram as mulheres piedosas de elevada posição e os principais da cidade. E, provocando perseguição contra Paulo e Barnabé, os expulsaram do seu território.
51 Pɔ̂l bɔ̂ Bàrnàbâs yeé baá mé gò, bɔ́ karé sɔm fùfú gulè, bɔ́ fulú njií bɔ́ yoòr, bɔ́ fɔɔ́n gò Ikoniûm.
51 Estes sacudiram o pó dos seus pés em protesto contra eles e foram para Icônio.
52 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ le ké Antiôs ndɔ. Sâ bɔ́ baá gi mé Cúcuí Ŋagâ yoòr ŋgulí den, temé lé naâ bɔ́ mé gècên mene vɔgɔ́.
52 Os discípulos continuavam cheios de alegria e do Espírito Santo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.