Marcos 5
Kálaad Zɛmbî : Sɔ ̧ á Gúgwáan (MCP) vs VC
1 Ntɔ́ bwə́ mú kə wɔ́ɔ́s cíndú faŋwíny shí á Ogerazeniyɛ̧̂.
1 Passaram à outra margem do lago, ao território dos gerasenos.
2 Yésus mú shulə byɔ́ɔ́lʉ́d. A ká nə́mə́ shîn tə̂l məkuú shí, ŋgwɔ́lʉ́gá múúd mú wú mə́shwoŋ dɨ́, bɔ́w-bɔ̂w *shíshim ŋgə́ lwáfʉlə nyə, zə bwəma nə Yésus.
2 Assim que saíram da barca, um homem possesso do espírito imundo saiu do cemitério
3 Muud wɔɔŋgʉ́ nyə á dʉ ji baŋ mə́shwoŋ. Tɔɔ muud ŋgwúd nyə a shígɛ́ ná bə nə ŋkul mə wálʉ́lə nyə, tɛɛm bə nə mimbwagə́ mí íŋkwánz.
3 onde tinha seu refúgio e veio-lhe ao encontro. Não podiam atá-lo nem com cadeia, mesmo nos sepulcros,
4 Ija ŋkí bulya bwə́ á dʉ tɛɛm wɔ́ɔlə nyə məbwə̂ nə mikwoolú mí íŋkwánz, bwə́ wá nyə mimbwagə́ məkuúd, njɨ nyə á dʉ tɨ̂ isâ ínɨ byɛ̂sh. Tɔɔ muud ŋgwúd nyə a shígɛ́ bə nə ŋkul mə káágʉ́lə́ nyə.
4 pois tinha sido ligado muitas vezes com grilhões e cadeias, mas os despedaçara e ninguém o podia subjugar.
5 Bulú nə mwásə́ nyə á dʉ bul bə njɨ baŋ mə́shwoŋ nə mímbʉ́ŋʉ́d, kə́ dʉ kɨ̂m, a ŋgə́ bɛ́wʉli nyúúl nyɛ́ nə məkwóógʉ́.
5 Sempre, dia e noite, andava pelos sepulcros e nos montes, gritando e ferindo-se com pedras.
6 Ntɔ́ nda nyə á dʉ́g Yésus ná shwóg-shwóg nə́, nyə á ju kʉ́lə́, kə kúd Yésus məbwóŋ shí, jəgʉla nə nyə,
6 Vendo Jesus de longe, correu e prostrou-se diante dele, gritando em alta voz:
7 a ŋgə́ kɨ̂m nə́: «Yésus, *Mwân mə́ Zɛmbî á gwɔ́w-gwɔ̂w, shwə̂ bâŋ nə inɛy? Mə́ jəgʉla nə wo jínə́ mə́ Zɛmbî dɨ́ nə́, wo kú tə̂l mə cwúndʉd.»
7 Que queres de mim, Jesus, Filho do Deus Altíssimo?Conjuro-te por Deus, que não me atormentes.
8 Nyə á jəgʉla nə Yésus ntʉ́nɨ nəcé Yésus nyə á ŋgə cɨ nə nyə nə́: «bɔ́w-bɔ̂w shíshim, wúg nyə nyúúlʉ́d.»
8 É que Jesus lhe dizia: Espírito imundo, sai deste homem!
9 Yésus mú jí nyə nə́: «Jínə́ dwô wə́ zə́?» Nyə nə́: «Jínə́ dâm wə́ “Kínda”, nəcé sə́ bɨ́ ŋkí bulya.»
9 Perguntou-lhe Jesus: Qual é o teu nome? Respondeu-lhe: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Bwə́ mú tɛ́ɛ́g Yésus məbwə̂ nə́ a kú yîl bwo lɔɔm dɨ́ kənd kʉ̂l shús.
10 E pediam-lhe com instância que não os lançasse fora daquela região.
11 Na, məma sɔɔnz óŋkuú, í á ŋgə də mbʉ́mbʉ́ŋʉ́d.
11 Ora, uma grande manada de porcos andava pastando ali junto do monte.
12 Məjamb mə́ mú tɛ́ɛ́g Yésus məbwə̂ nə́ a nyíŋgálʉ́g mwo óŋkuú bɔɔŋgʉ́d.
12 E os espíritos suplicavam-lhe: Manda-nos para os porcos, para entrarmos neles.
13 A mú magʉlə nə́ í sɨ́yʉ́g ntɔ́. Bɔ́w-bɔ̂w míshíshim myɔɔŋgʉ́, mí mú zə wú múúd wɔɔŋgʉ̂ nyúúlʉ́d, kə nyíi óŋkuúd. Sɔɔnz óŋkuú nɨ, je bə ótɔ́ɔ́shin óbá, jɛ̂sh mú shwal bumb nə mikʉ́lə́, wú mbʉ́mbʉ́ŋʉ́d, kə juwa máŋʉ́d. Bwə́ mú ŋgul mə́júwó nə́ ndɛɛ́ fudə.
13 Jesus lhos permitiu. Então os espíritos imundos, tendo saído, entraram nos porcos; e a manada, de uns dois mil, precipitou-se no mar, afogando-se.
14 Buud bwə́ á ŋgə baagʉlə oŋkuú wá, bwə́ mú wɛɛnzh kə ŋgə jaaw buud ŋgwə́la nə mílɔɔm milɔɔm. Buud bwə́ mú zə, zə dʉ́g sâ í ámə sɨ̂y yí.
14 Fugiram os pastores e narraram o fato na cidade e pelos arredores. Então saíram a ver o que tinha acontecido.
15 Bwə́ mú zə wɔ́ɔ́s kʉ́l Yésus nyə á bə yí. Bwə́ dʉ́g múúd məjamb mə́ á dʉ lwáfʉlə yɛ́, a njúl cínɔŋg shí nə jɔ̧jɔ̧ míkáándə́, a njúl nə́mə́ nə́ shɛɛ. Bwə́ mú bul gwág ífwaas.
15 Aproximaram-se de Jesus e viram o possesso assentado, coberto com seu manto e calmo, ele que tinha sido possuído pela Legião. E o pânico apoderou-se deles.
16 Buud bwə́ á dʉ́g sɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ í á sɨ̂y wá bwə́ mú jaaw bwo sâ í ámə bə nə muud wɔɔŋgʉ̂ nə oŋkuú yí.
16 As testemunhas do fato contaram-lhes como havia acontecido isso ao endemoninhado, e o caso dos porcos.
17 Ntɔ́ bwə́ mú tɛ́ɛ́g Yésus məbwə̂ nə́ a wúg bwə́dɨ́ lɔɔmʉd.
17 Começaram então a rogar-lhe que se retirasse da sua região.
18 Ja Yésus mə́ kə bád byɔ́ɔ́l dɨ́ yí, muud nyə á bə nə məjamb yɛ́, mú tɛ́ɛ́g nyə məbwə̂ nə́ a ŋwág nyə nyə́dɨ́ gwooŋgʉd.
18 Quando ele subia para a barca, veio o que tinha sido possesso e pediu-lhe permissão de acompanhá-lo.
19 Njɨ Yésus nyə a shígɛ́ magʉlə. A mú yida cɨ nə nyə nə́: «Kag wódɨ́ kwáádə́ kə jaaw búúd bwô sâ jɛ̂sh Cwámba mə́ sá wo yí, nda á mə́ gwág wo ŋkúŋkwóŋʉ́lə nə́.»
19 Jesus não o admitiu, mas disse-lhe: Vai para casa, para junto dos teus e anuncia-lhes tudo o que o Senhor fez por ti, e como se compadeceu de ti.
20 Muud ɛ́nɛ músə kyey, kə ŋgə jaaw buud wâ Dekapwôl sâ jɛ̂sh Yésus nyə á sá nyə yí. Bɔɔŋg bɛ̂sh bwə́ á gwág wá bwə́ mú bul káam.
20 Foi-se ele e começou a publicar, na Decápole, tudo o que Jesus lhe havia feito. E todos se admiravam.
21 Ja Yésus mə́ sɔw kə faŋwíny byɔ́ɔ́l dɨ́ yí, buud bwə́ mú zə lyɛ̧ nyə áncuncuma, a njúl ná bwúŋʉ́d.
21 Tendo Jesus navegado outra vez para a margem oposta, de novo afluiu a ele uma grande multidão. Ele se achava à beira do mar, quando
22 Ŋgwɔ́l njwû á *mpáánzə́ minjɨ́ɨ́gʉ́lá, nə jínə́ nə́ Zharus mú wɔ́ɔ́s. Njɨ nyə á dʉ́g Yésus yí, nyə á zə kúd mə́bwóŋ shí,
22 um dos chefes da sinagoga, chamado Jairo, se apresentou e, à sua vista, lançou-se-lhe aos pés,
23 tɛ́ɛ́g nyə məbwə̂. Nyə nə́: «Sʉ́sás jâm í ŋgə júgʉla. Mə́ jəgʉla nə wo nə́ wo zə́g kə kɛɛl nyə məbwə̂, a bə́g mpwogɛ́, a cʉ́gəg.»
23 rogando-lhe com insistência: Minha filhinha está nas últimas. Vem, impõe-lhe as mãos para que se salve e viva.
24 Bá Yésus bwə́ mú kə, buud bwə́ ŋgə́ bɛ̧ bwo áncuncuma, bwə́ ŋgə́ shúsə Yésus ikɔ́ɔ́mb byɛ̂sh.
24 Jesus foi com ele e grande multidão o seguia, comprimindo-o.
25 Ŋgwɔ́l múdá nyə á bə cínɔŋg, məcií mə́ á dʉ wú nyə nyúúlʉ́d tɛ́ mímbú wûm nə mímbá.
25 Ora, havia ali uma mulher que já por doze anos padecia de um fluxo de sangue.
26 Nyə á bul dʉ́g cúŋ ncúlyá ojwɔ́wʉda dɨ́ sɔ̧́lə nə́ a yâl, a shîn kɛɛnzh *mwaanɛ̂ yé yɛ̂sh. Njɨ, a kú yâl, bwas ŋgə́ yida yáág yáágʉ́g.
26 Sofrera muito nas mãos de vários médicos, gastando tudo o que possuía, sem achar nenhum alívio; pelo contrário, piorava cada vez mais.
27 Nda nyə á gwág lâŋ mə́ Yésus nə́, nyə á kə Yésus mpʉ́sə kwoŋ na áncuncuma buud dɨ́, kə kúnya nə nyə káándə́,
27 Tendo ela ouvido falar de Jesus, veio por detrás, entre a multidão, e tocou-lhe no manto.
28 a ŋgə́ tə́dʉga nə́: «Ŋkí mə kúnyá nə njɨ káándə́ mə́ Yésus, mə yâl.»
28 Dizia ela consigo: Se tocar, ainda que seja na orla do seu manto, estarei curada.
29 Njɨ nyə á kúnya nə nyə káándə́ yí, məcií tɔ̂w ntâg nyə cé nə cé, nyə mú gwádʉga nyúúl nyɛ́d nə́ a mə́ yâl.
29 Ora, no mesmo instante se lhe estancou a fonte de sangue, e ela teve a sensação de estar curada.
30 Yésus mú gwádʉga nə́ nyúl mpífə́ mə́ wú nyə nyúúlʉ́d. A mú yág mpʉ́sə búúd dɨ́, jí nə́: «Zə́ mə́ kúnya mə nə káándə́ ɛ́nɛ?»
30 Jesus percebeu imediatamente que saíra dele uma força e, voltando-se para o povo, perguntou: Quem tocou minhas vestes?
31 *Ompwíín bɛ́ bwə́ mú bɛ̧sa nə nyə nə́: «Wo ŋgə́ dʉ́g buud ɔ́ ŋgə́ shúsə wo íkɔ́ɔ́mb byɛ̂sh, wo nyiŋgə jí nə́: “Zə́ mə́ kúnya nə mə káándə́ ɛ́nɛ?”»
31 Responderam-lhe os seus discípulos: Vês que a multidão te comprime e perguntas: Quem me tocou?
32 Njɨ Yésus mú ŋgə kənd mísh mə́koogʉ́ məkoogʉ́ nə́ a dʉ́g múúd nyə́ ámə sá sɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ wɔɔŋgʉ̂ yɛ́.
32 E ele olhava em derredor para ver quem o fizera.
33 Mudá ɛ́nɛ nyə á ŋgə lilya nə ifwaas, nəcé nyə á mpu sâ í ámə sɨ̂y nə nyə yí. A mú zə wusə nyúúl shí Yésus dɨ́ mpwóómbʉ́d, jaaw nyə bʉ́bə́lɛ́ yɛ̂sh.
33 Ora, a mulher, atemorizada e trêmula, sabendo o que nela se tinha passado, veio lançar-se-lhe aos pés e contou-lhe toda a verdade.
34 Ntɔ́ Yésus mú cɨ nə nyə nə́: «Shilə wâm, wo mə́ *dʉ́g cʉg nəcé búgə́ gwô. Kaág nə́ shɛɛ. Bwas í shínʉ́g wo!»
34 Mas ele lhe disse: Filha, a tua fé te salvou. Vai em paz e sê curada do teu mal.
35 Yésus ŋgə́ ná lás ntʉ́nɨ, buud bwə́ mú wɔ́ɔ́s wúlə wə́ njwû á mpáánzə́ minjɨ́ɨ́gʉ́lá zə cɨ nə nyə nə́: «Shilə wô mə́ yə. Wó ka kwo ŋgə ntágʉlə Yɨ́ɨ́gʉli nə jɨ?»
35 Enquanto ainda falava, chegou alguém da casa do chefe da sinagoga, anunciando: Tua filha morreu. Para que ainda incomodas o Mestre?
36 Njɨ, Yésus kú bísh sâ bwə́ á ŋgə cɨ yí, a mú cɨ nə Zharus nə́: «Kú bɛɛg fúndə, bə́g njɨ nə búgə́.»
36 Ouvindo Jesus a notícia que era transmitida, dirigiu-se ao chefe da sinagoga: Não temas; crê somente.
37 A mú cɨ nə́ tɔɔ muud kú bɛ̧ nyə, a kə́ nə njɨ Pyɛ̂r nə Zhâk bá mínyɔŋʉ̂ yé Yuánɛs.
37 E não permitiu que ninguém o acompanhasse, senão Pedro, Tiago e João, irmão de Tiago.
38 Ja bwə́ mə́ jé njwû á mpáánzə́ minjɨ́ɨ́gʉ́lá dɨ́ njɔ́w yí, Yésus mú dʉ́g buud bwə́ ŋgə́ sá saagʉwo mímbií mímbii, bwə́ ŋgə́ jɨɨ, bwə́ ŋgə́ kɨ̂m.
38 Ao chegar à casa do chefe da sinagoga, viu o alvoroço e os que estavam chorando e fazendo grandes lamentações.
39 A mú nyíi njɔ́w, nyə nə bwo nə́: «Bɨ́ ŋgə jɨɨ nə ŋgə sá bímbí lʉ́ saagʉwo nɨ nəcé jɨ? Mwân nyə afwóyɛ́ yə, a ŋgə yida jâ.»
39 Ele entrou e disse-lhes: Por que todo esse barulho e esses choros? A menina não morreu. Ela está dormindo.
40 Bwə́ mú yida ŋgə cágʉlə nyə. Nə́ ndɛɛ́ a mú wééshʉli bɛ̂sh tɔ́ɔ́n, lʉ́gə njɨ sɔ́ɔ́ŋgʉ́ nə nyɔɔŋgʉ́ mə mwân, nə buud ɔ́ gwooŋg jé. Bwə́ mú nyíi fúm, kʉ́l mwân nyə á bə yí.
40 Mas riam-se dele. Contudo, tendo mandado sair todos, tomou o pai e a mãe da menina e os que levava consigo, e entrou onde a menina estava deitada.
41 A mú bii mwân wɔɔŋgʉ̂ mbwə̂. Nyə nə nɛ́ nə́: «Talita, kûm!» Ntɔ́ mə́ kə́ nə́ «Mwámuda! Mə́ cɨ nə wo nə́: wɔɔlʉ́g!»
41 Segurou a mão da menina e disse-lhe: Talita cumi, que quer dizer: Menina, ordeno-te, levanta-te!
42 Cé nə cé, shilə wɔɔŋg mú wɔɔl, tɛ́ɛ́d kyeyʉ́lə, nəcé nyə á bə nə mimbû wûm nə mímbá. Ja bwə́ mə́ dʉ́g ntʉ́nɨ yí, bwə́ mú ŋgə káám mbií á nə́ fʉg jímb lúúd.
42 E imediatamente a menina se levantou e se pôs a caminhar {pois contava doze anos}. Eles ficaram assombrados.
43 Ntɔ́ Yésus mú bul báásʉlə bwo nə́ bwə́ kú bwiiŋg múúd sâ í mə́ sɨ̂y yí. A mú cɨ nə́ bwə́ yə́g nyə sâ mə́ də̂.
43 Ordenou-lhes severamente que ninguém o soubesse, e mandou que lhe dessem de comer.Jesus de Nazaré
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.