Lucas 20
Kálaad Zɛmbî : Sɔ ̧ á Gúgwáan (MCP) vs VC
1 Í á bə dúl jwɔ́wʉ́d nə́, Yésus ŋgə́ yə buud minjɨ́ɨ́gʉ́lá *Luŋ mə́ Zɛmbî, a ŋgə́ jaaw Jɔ̧jɔ̧ Kɛ́ɛl, seegya nə́ milúlúú myâ ofada, nə *Oyɨ́ɨ́gʉli ɔ́ mə́cɛ̧ɛ̧, nə ocúmbá buud bwə́ mə́ wɔ́ɔ́s.
1 Num daqueles dias, Jesus ensinava no templo e anunciava ao povo a boa nova. Chegaram os príncipes dos sacerdotes e os escribas com os anciãos,
2 Bwə́ mú jí nyə nə́: «Jaawʉg sə̂. Nyáyɛ́ ŋkul wó ŋgə́ sá ísâ ínɨ nə ndɨ́ yí? Zə́ nyə ámə yə wo ŋkul nyɔɔŋgʉ̂?»
2 e falaram-lhe: Dize-nos: com que direito fazes essas coisas, ou quem é que te deu essa autoridade?
3 A mú bɛ̧sa nə bwo nə́: «Mə zə́ nə́mə́ fwo jí bɨ́ njígá.
3 Jesus respondeu: Também eu vos farei uma pergunta.
4 Nduwán Yuánɛs nyə á ŋgə duu buud yí, í á bə nə nyáyɛ́ ŋkûl? Ye ŋkul á gwɔ́w wə́ Zɛmbî, ye ŋkul á buud?»
4 Respondei-me: o batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Bwə́ mú tə́dʉga nə́: «Ŋkí sə́ mə́ cɨ nə́: “gwɔ́w”, nyə e jí sə́ nə́: “Ká nəcé jɨ́ bɨ́ a shígɛ́ *búgʉla nyə yí?”
5 Eles começaram a raciocinar entre si, dizendo: Se dissermos: Do céu, ele dirá: Por que razão, pois, não crestes nele?
6 Sə́ mə́ ká mɛɛl cɨ nə́ í á bə ŋkul á buud ɨɨ́, kúl búúd jɛ̂sh gwú sə́ nə məkwóógʉ́, nəcé bɛ̂sh bwə́ ŋgə magʉlə nə́ Yuánɛs nyə á bə *muud micúndə́.»
6 Se, porém, dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará, porque está convencido de que João era profeta.
7 Bwə́ mú bɛ̧sa nə́ bwə́ ampúyɛ́ kʉ́l í á ŋgə wú yí.
7 Responderam por fim que não sabiam de onde era.
8 Yésus mú cɨ nə bwo nə́: «Mə ajááwɛ́ nə́mə́ bɨ́ ŋkul mə́ ŋgə́ sá misɔ́ɔ́lʉ́gʉ́ míga nə ndɨ́ yí.»
8 Replicou-lhes também Jesus: Nem eu vos direi com que direito faço estas coisas.
9 Yésus nyə á ka kənd buud kanda ga nə́, «Ŋgwɔ́l múúd nyə a sá fambə́ *vînyə a mú yə búúd fambə́ jɔɔŋg mə́céd. A músə kə njɔɔnd dɨ́ nə́ nyə é já fwámɛ́ fwála.
9 Então Jesus propôs-lhes esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a vinhateiros e ausentou-se por muito tempo para uma terra estranha.
10 Fwála lʉ́ mə́mwáágʉlə dɨ́, nyə á kənd ŋgwɔ́l sɔ́ɔl məsáal yé nə́ a kə́g ŋwa nyə dɛ́ kɔw lʉ mpúmə́ búúd bwə́ á lʉ́g nə fambə́ wá dɨ́. Njɨ buud bɔɔŋgʉ́ bwə́ mú kə daŋgʉlə cú sɔ́ɔl məsáal nə́ ndɛɛ́ nyiŋg nyə məbwə̂ məbwə̂.
10 No tempo da colheita, enviou um servo aos vinhateiros para que lhe dessem do produto da vinha. Estes o feriram e o reenviaram de mãos vazias.
11 Muud fambə́ mú ŋwa cígʉ́lá nə́ á nyiŋgə nə́mə́ kənd ŋgwɔ́l sɔ́ɔl məsáal yé. Bwə́ mú nə́mə́ kə daŋgʉlə cú nyâŋ, sɛ́ɛ́mbʉli nyə nə məlwíy nə́ ndɛɛ́ nyiŋg nyə məbwə̂ məbwə̂.
11 Tornou a enviar outro servo; eles feriram também a este, ultrajaram-no e despediram-no sem coisa alguma.
12 Muud fambə́ nə́ á nyiŋgə nə́mə́ kənd sɔ́ɔl məsáal álɛ́ɛl. Bwə́ mú kə wá nyâŋ məfə́ŋ nə́ ndɛɛ́ bwə́ wɨ́ɨ́ŋg nyə.
12 Tornou a enviar um terceiro; feriram também este e expulsaram-no.
13 «Muud fambə́ mú ka zə cɨ nə́: “Mə sáág nə́ e? Mə zə́ kənd mwân waam mə́ búl cɛɛl yɛ́, ka bwə́ é gwɔ̧́ɔ̧ nyə.”
13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei meu filho amado; talvez o respeitem.
14 Ká, buud bwə́ á lʉ́g nə fambə́ wá, dʉ́gʉ́lə bwə́ á dʉ́g *Mwân mə Múúd fambə́ mə́ wɔ́ɔ́s yí, bwə́ á nyímbʉla bwə́mɛ́ nə bwə́mɛ́ nə́: “Muud mə bá lʉ́g nə lʉ́gí wə́ ɛ́nɛ. Shé gwúgá nyə shé bâg lʉ́g nə lʉ́gí.”
14 Vendo-o, porém, os vinhateiros discorriam entre si e diziam: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que se torne nossa a herança.
15 Bwə́ mú julə wú nə nyə fambə́, kə gwú nyə ncâ.» Yésus mú jí bwo nə́: «Muud fambə́ mə́ bá sá búúd ɔ́nɨ ntʉdɛl?
15 E lançaram-no fora da vinha e mataram-no. Que lhes fará, pois, o dono da vinha?
16 Ŋgaá nə́ a bá zə gwú bwo nə́ ndɛɛ́ a ŋwa fambə́ yə búúd oshús?»
16 Virá e exterminará estes vinhateiros e dará a vinha a outros. A estas palavras, disseram: Que Deus não o permita!
17 Yésus mú dʉ́g bwo nə́ figə́-figə́, a mú jí bwo nə́: «Micilyá míga mí kə́ nə́ jɨ?
17 Mas Jesus, fixando o olhar neles, disse-lhes: Que quer dizer então o que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram tornou-se a pedra angular {Sl 117,22}?
18 Muud mə bá bʉ́l kwóógʉ́ dɔɔŋg dɨ́ yɛ́ mə bá kweshʉli búg; nyɔɔŋg kwóógʉ́ dɔɔŋg í bá káda yɛ́ mə bá cugʉli.»
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará despedaçado; e sobre quem ela cair, este será esmagado!
19 Oyɨ́ɨ́gʉli ɔ́ mə́cɛ̧ɛ̧ bə́nɔ̂ŋ milúlúú myâ ofada bwə́ á mpu nə́ lə́sʉ́ wáŋ wə́ Yésus nyə á ŋgə lás kaanə́d nɨ. Bwə́ mú tɛ́ɛ́d ŋgə́lə sɔ̧́ məzhɨɨ́ nə́ bwə́ bii nyə nə́mə́ wəla dɔɔŋgʉ́d. Njɨ bwə́ á ka ŋgə fúndə məŋkúmbə mə búúd.
19 Naquela mesma hora os príncipes dos sacerdotes e os escribas procuraram prendê-lo, mas temeram o povo. Tinham compreendido que se referia a eles ao propor essa parábola.
20 Nə́ ndɛɛ́ bwə́ mú ŋgə baagʉsə Yésus. Bwə́ kə kənd búúd nə́ bwə́ kə́g nda buud wâ tʉ́təlî. Bwə́ ká dʉ bwéél nə́ ka bwə́ é gwág gúl ciyá í ajə́láyɛ́ yí, bwə́ kusha nə nyə, a bə mə́nyámá mə́ ŋgwə́mʉna dɨ́, nyə́dɨ́ mpə̂l dɨ̂.
20 Puseram-se então a observá-lo e mandaram espiões que se disfarçassem em homens de bem, para armar-lhe ciladas e surpreendê-lo no que dizia, a fim de o entregarem à autoridade e ao poder do governador.
21 Buud bwə́ mú zə jí Yésus nə́: «Yɨ́ɨ́gʉli! Sə́ ŋgə mpu nə́ lə́sʉ́ wô nə njɨ́ɨ́gʉ́lá wô bísə tʉ́təlî. Wó dʉ nə́mə́ dʉ́g búúd njɨ nda njɨ́ɨ́gʉ́lá wô wɨ́ nə́. Wo ŋgə jɨ́ɨ́gʉli sə́ cʉg á Zɛmbî bʉ́bə́lɛ́.
21 Perguntaram-lhe eles: Mestre, sabemos que falas e ensinas com retidão e que, sem fazer acepção de pessoa alguma, ensinas o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Ntɔ́, jaawʉg sə̂. Ye məcɛ̧ɛ̧ mə́shé mə́ ŋgə magʉlə nə́ sə́ jə́nág tóya mə *Káázɛl, ye mə́ aŋgɛ̂ nə magʉlə?»
22 É-nos permitido pagar o imposto ao imperador ou não?
23 Ká, Yésus nyə á bwey mpu məkə́ŋ máŋ, a mú cɨ nə bwo nə́:
23 Jesus percebeu a astúcia e respondeu-lhes:
24 «Lwógá ná mə saŋ *danarî. Zə́ jɨ́ nə vʉgʉli mpwoombʉ́ nə jínə́ bwə́ á lúlə wa ga?» Bwə́ nə́: «Jísə Káázɛl.»
24 Mostrai-me um denário. De quem leva a imagem e a inscrição? Responderam: De César.
25 Nyə ntâg nə bwo nə́: «Ntɔ́, yə́gá Káázɛl isâ í Káázɛl, bɨ́ yə Zɛmbî isâ í Zɛmbî.»
25 Então lhes disse: Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Bwə́ mú kú nə sá bwə́ júmʉg Yésus mísh mə́ búúd dɨ́ yí; bwə́ mú bul káam mpɛ̧sá nɨ, bwə́ shwal fad mímpu.
26 Assim não puderam surpreendê-lo em nenhuma de suas palavras diante do povo. Pelo contrário, admirados da sua resposta, tiveram que calar-se.
27 Gúl bʉ́baalɛ̂ *Osadwisyɛ̂ŋ, buud bwə́ dʉ cɨ nə́ mimbimbə mí ábʉ́lɛ gwûm mə́shwoŋ dɨ́ wá, í á ka zə wə́ Yésus, zə jí nyə nə́:
27 Alguns saduceus - que negam a ressurreição - aproximaram-se de Jesus e perguntaram-lhe:
28 «Yɨ́ɨ́gʉli, Moyîz nyə á yə sə́ cɛ̧ɛ̧ nə́: “Ŋkí muud mə yə́ kundú, mínyɔŋʉ̂ yé mə́ jəlá nə shúgʉla nə kúsə́ yé, a byág nyɔɔŋg mə́ yə yɛ́ mpwoŋ buud.”
28 Mestre, Moisés prescreveu-nos: Se alguém morrer e deixar mulher, mas não deixar filhos, case-se com ela o irmão dele, e dê descendência a seu irmão.
29 Bɔ́ɔ́l ómínyɔŋʉ̂ bwə́ á byɛ̂l wa zaŋgbá budûm nə budûm. Acúmbá mú bâ múdá, a mú yə kú nə mwân.
29 Ora, havia sete irmãos, o primeiro dos quais tomou uma mulher, mas morreu sem filhos.
30 Nyɔɔŋg nyə á bɛ̧ nə nyə yɛ́ mú ŋwa múdá,
30 Casou-se com ela o segundo, mas também ele morreu sem filhos.
31 álɛ́ɛl ŋwa nə́mə́ nyə, nə́ ndɛɛ́ bɛ̂sh zaŋgbá bwə́ á ŋwa mudá wɔɔŋgʉ̂, bwə́ ŋgə́ yə kú byá mwân.
31 Casou-se depois com ela o terceiro. E assim sucessivamente todos os sete, que morreram sem deixar filhos.
32 Zhúgʉ́lá zhúgʉ́lâ, mudá mú nə́mə́ yə.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Ja búúd bwə́ bá gwûm yí, nyáyɛ́ mə bá ka ŋwa mudá? Ŋgaá nə́ bɛ̂sh bwə́ á shí bə ógwúm bɛ́?»
33 Na ressurreição, de qual deles será a mulher? Porque os sete a tiveram por mulher.
34 Yésus mú bɛ̧sa nə bwo nə́: «Buud wâ cʉg ga bwə́ ŋgə bə, budûm bâ búdá, budá kə məbáád.
34 Jesus respondeu: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento,
35 Njɨ, bɔɔŋg bwə́ bá nyîn nə́ bwə́ jəlá nə gwûm bwə́ cʉgə cʉg í zág wá, bwə́ ábʉ́lɛ dʉ sá mə́bâ: budúm nda ná bâ búdá, budá nda ná kə mə́báád.
35 mas os que serão julgados dignos do século futuro e da ressurreição dos mortos não terão mulher nem marido.
36 Bwə́ ábʉ́lɛ ná nə́mə́ bə nə ŋkul yə, nəcé bwə́ bá bə nda *wəéŋgəles. Bwə́ bá bə bwân ɔ́ Zɛmbî nəcé í bá bə bwə́ mə́ wú shwɨy dɨ́ kə cʉgʉd.
36 Eles jamais poderão morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, porque são ressuscitados.
37 Kɔ́ɔ́mb á mimbimbə bálə gwûm mə́shwoŋ dɨ́, Moyîz nyə a lwágʉlə ntɔ́ ja nyə á kwey ŋgwiilɛ ŋkaŋ dɨ́ yí; nyə á jɔ̂w Cwámba nə́ Zɛmbî mə́ *Abʉraham, Zɛmbî mə́ *Izaag, Zɛmbî mə́ *Yákwab.
37 Por outra parte, que os mortos hão de ressuscitar é o que Moisés revelou na passagem da sarça ardente {Ex 3,6}, chamando ao Senhor: Deus de Abraão, Deus de Isaac, Deus de Jacó .
38 Ntɔ́ jɨ nə́ Zɛmbî cugɛ́ Zɛmbî mimbimbə, a jɨ yidá bə Zɛmbî á buud bwə́ ŋgə́ cʉgə wá. Ntɔ́ jɨ shú dɛ́d nə́ bɛ̂sh bwə́ ŋgə cʉgə.»
38 Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos; porque todos vivem para ele.
39 Bɔ́ɔ́lʉ́gá *Oyɨ́ɨ́gʉli ɔ́ mə́cɛ̧ɛ̧ bwə́ mú lás cɨ nə́: «Yɨ́ɨ́gʉli, wo mə́ mpu lás.»
39 Alguns dos escribas disseram, então: Mestre, falaste bem.
40 Bwə́ áshígɛ́ ná nyiŋgə bwɛlɛ jí Yésus tɔɔ njígá ŋgwúd nə ŋgwúd.
40 E já não se atreviam a fazer-lhe pergunta alguma.
41 A mú cɨ nə bwo nə́: «Ntʉdɛlɛ́ búúd bwə́ mpú dʉ cɨ nə́ *Krîst jɨ mwân mə Dávid yɛ́?
41 Jesus perguntou-lhes: Como se pode dizer que Cristo é filho de Davi?
42 Ŋgaá Dávid nyə á cɨ nyə́dɨ́ kálaad Osôm dɨ́ nə́:
42 Pois o próprio Davi, no livro dos Salmos, diz: Disse o Senhor a meu Senhor: Senta-te à minha direita,
43 kə wɔ́ɔ́s ja mə é culʉshi mízhízhíŋ myô,
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés {Sl 109,1}.
44 Ŋkí Dávid mə́ bwey jɔ̂w *Krîst nə́ Cwámba, nyə é ka bə Dávid mwân na ntʉdɛlɛ?»
44 Portanto, Davi o chama de Senhor! Como, pois, é ele seu filho?
45 Yésus mú cɨ nə *ompwíín bɛ́ buud bɛ̂sh bwə́ ŋgə́ gwág nə́:
45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse a seus discípulos:
46 «Bɨ ɔ káálʉ́gə́ nə Oyɨ́ɨ́gʉli ɔ́ mə́cɛ̧ɛ̧ bwə́ cɛ́ɛ́l dʉ mɛ̧ɛ̧la nə ŋwɔ̧ɔ̧la ŋwɔ̧ɔ̧la íjud wá, bwə́ cɛ́ɛ́l nə́mə́ nə́ buud bwə́ dʉ́g bə́da bwo məbə́dá mə́ gúmə́ mə́ŋkúmbə mə búúd dɨ̂ wá, bwə́ nə́mə́ wə́ bwə́ cɛ́ɛ́l dʉ́lə kə ji njɨ íjiya yâ shwóg ja bʉ́sə́ *mə́mpáánzə́ mə́ mínjɨ́ɨ́gʉ́lá mə́ *Oyúdɛn dɨ́ yí, nə dʉ́lə dʉ ji njɨ lúú tʉ́wʉli dɨ́ ja bwə́ dʉ́ kə ídína dɨ́ yí.
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar de roupas compridas e gostam das saudações nas praças públicas, das primeiras cadeiras nas sinagogas e dos primeiros lugares dos banquetes;
47 Bwə́ dʉ dɛ́ɛ́g míkúsə́ mí búdá isâ byáŋ byɛ̂sh ka dʉ sá igwaa-gwaa í mə́jəgʉla nə́ bwə́ dʉ́gʉ́g nə́ bʉ́sə ijɔ̧ɔ̧́ i búúd. Intʉ́gʉ́lí byáŋ í bá bə ŋkí jág bul nyaan.»
47 que devoram as casas das viúvas, fingindo fazer longas orações. Eles receberão castigo mais rigoroso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.