Neemias 13
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ úlã dó Bụ́kụ̃ Mụ́sã drị̂ ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ꞌbá kí dị̃ are sĩ la. Ị́jọ́ ịsụ́lé ala gá rĩ agá úlẽ ꞌbá ãzí Ãmọ́nị̃ rú jõku Mụ̃wábụ̃ rú la ꞌbã fi jõ ãngũ ꞌbá Ãdróŋá drị̂ ꞌbã kí sĩ rũ trajó rĩ agá ku,
1 Naquele tempo, por ocasião de uma leitura pública do livro deMoisés, descobriu-se um texto no qual se dizia que o amonita e o moabita jamais deviam ingressar na assembléia de Deus,
2 ãꞌdusĩku gã kí ándrá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ị̃yị́ fẽlé ãkónã be kõtórõ agá ꞌdãá úmgbé sáwã ĩꞌbã kí ándrá ãfũjó Mị̃sị́rị̃ gá rĩ sĩ, wó rá la ayú kí ándrá Bãlámũ ꞌi séndẽ sĩ sĩ kí wãjó. Wó ị́jọ́ la múké rĩ, Ãdróŋá ãmadrị̂ wi ándrá ãmaní sụ̃sụ́ áwãtáŋá ꞌdã ꞌbã kẹ̃jị́ gá.
2 porque não tinham vindo ao encontro dos filhos de Israel com pão e água, e haviam contratado Balaão para amaldiçoá-los - maldição que nosso Deus mudara em bênção.
3 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí dó mụ ãzị́táŋá lãlé rĩ arelé ꞌbo, awa kí dó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú ku rĩ kí ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí abe ndú-ndú.
3 Logo que se ouviu a leitura dessa lei, excluíram de Israel todos os elementos estrangeiros.
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ nga drĩ ru ku rú, úꞌbã ándrá átáló Ĩlĩyãsíbũ ꞌi Jó Ãdróŋá ãmadrị̂ drị́ sĩ ãko kí tãmbajó rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru, Tõbíyã ándrá ĩꞌdi ꞌbã kãká ãni rú la.
4 Antes disso, o sacerdote Eliasib, intendente dos depósitos da casa de nosso Deus, e parente de Tobias,
5 Ĩlĩyãsíbũ idé dó Tõbíyã ní jó ꞌa ãzí mgbọ la, ꞌdĩ jó ꞌa ándrá sĩ ãnáfóró fẽlé ídétáŋá ru rĩ kí ꞌbãjó, ãko ngụ̃lépi vĩrĩ rĩ kí abe, ãko ndú-ndú ayúlé Jó Ãdróŋá drị̂ agá rĩ kí, ãlu mụdrị́ ãná drị̂, wáyĩnĩ ãzíla ãdu kí abe rĩ ꞌi. Ála ándrá ãko ꞌdĩ kí fẽ ãzị́táŋá sĩ ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ ꞌbaní, ꞌbá úngó ngolépi rĩ kí abe, ꞌbá kẹ̃jị́tị andre ũtẽlépi rĩ kí trũ ãzíla ãko vâ fẽlé ãtalo ꞌbaní rĩ kí abe.
5 colocara à disposição deste último uma grande sala, onde se depositavam até então as oferendas, o incenso, os utensílios, o dízimo do trigo, do vinho e do azeite, a taxa dos levitas, dos cantores e porteiros e as ofertas devidas aos sacerdotes.
6 Wó sáwã ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã kí ru idéjó rĩ gá, ma ꞌdĩ sĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá yụ, ãꞌdusĩku ágõ ándrá ꞌdĩ sĩ úpí Ãrĩtãsẽrĩsésĩ Bãbụ̃lọ́nị̃ drị̂ rụ́ ílí kãlị́na drị̃ ị̃rị̃ ĩꞌdi ꞌbã ũpĩ najó rĩ sĩ. Sáwã ãzí vúlé gá ázị rụ́kụ̃sã úpí drị́ sĩ gõjó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé vúlé.
6 Quando fazia tudo isso, eu não estava mais em Jerusalém; porque no trigésimo segundo ano do reinado de Artaxerxes, rei de Babilônia, fui ter com o rei.
7 Ma dó mụ acálé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌbo, má ịsụ́ dó ị́jọ́ ụ̃nị̃lé ị́jọ́ ũnzíkãnã Ĩlĩyãsíbũ ꞌba idélé ĩꞌdi ꞌbã sĩ rụ́mụ̃ fẽjó Tõbíyã ní lị́cọ́ ꞌa Jó Ãdróŋá drị̂ agá rĩ drị̃ gá.
7 Decorrido algum tempo, voltei a Jerusalém com a aquiescência do rei, e tive conhecimento do mal que havia cometido Eliasib em favor de Tobias, colocando-lhe à disposição uma sala nos átrios da casa de Deus.
8 Ũmbã na dó ma ũnzí, má aꞌbé dó sĩ ãko Tõbíyã drị́ idélé báwũ sĩ rĩ kí jó agâlé rĩ sĩ ãmvé.
8 Fiquei grandemente indignado. Mandei tirar para fora do quarto todo o mobiliário de Tobias,
9 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, áfẽ dó ãzị́táŋá sĩ rụ́mụ̃ kí ꞌbãjó ãlá ru, má ají dó sĩ ãko ndú-ndú ayúlé jó Ãdróŋá drị̂ agá rĩ kí vúlé ãnáfóró ãwãꞌdĩfô rú rĩ kí abe ãzíla ãko ngụ̃lẹ́pị vĩrĩ rĩ be.
9 ordenei que purificassem a sala, e fiz recolocar os utensílios da casa de Deus, as oferendas e o incenso.
10 Má ịsụ́ vâ ụ̃nị̃lé la ãko tátí fẽlé ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ ꞌbaní rĩ kí úfẽ kí ĩꞌbaní gẹ̃rị̃ sĩ ku, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ kí ꞌbá úngó ngolépi rĩ kí abe tátí icólépi ãzị́ ngalépi rĩ gõ kí dó ãzị́ ngalé ĩꞌbadrị́ ámvụ́ kí agá.
10 Soube também que as dádivas devidas aos levitas não lhes tinham sido entregues, e que os levitas e os cantores encarregados do serviço tinham se retirado cada um para as suas terras.
11 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ má uzá dó drị̃lẹ́ka ꞌdã kí drị̃ gá, ázị kí, “ꞌBá kí jó Ãdróŋá drị̂ aꞌbe ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?” ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, má atrá dó ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ kí pírí vúlé ãzíla áꞌbã dó ꞌbá ãlu-ãlu ãzị́ ĩꞌdidrị̂ ꞌbã tị gá.
11 Censurei os magistrados e disse-lhes: Por que foi abandonada a casa de Deus? Depois reuni os levitas e cantores, e os recoloquei em seus postos.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá Yụ́dã drị̂ iꞌdó kí dó ãlu mụdrị́ ãná drị̂ kí ajílé wáyĩnĩ trũ ãzíla ãdu trũ ꞌbãlé jó sĩ ãko kí tãmbajó rĩ kí agá.
12 Então todo o Judá trouxe para os armazéns o dízimo do trigo, do vinho e do óleo.
13 Má uja dó átáló Sẽlẽmíyã kí ꞌbãlé Zãdókĩ kãránĩ rú rĩ be ãzíla Pẽdãyíyã Lẹ́vị̃ gó rú rĩ trũ drị̃lẹ́ jó sĩ ãko kí tãmbajó rĩ drị̂ rú. Áꞌbã vâ Hãnánĩ Zãkụ́rị̃ ngọ́pị Mãtãníyã umvelépi áyị́pị rĩ sĩ kí ãzã kojó ãꞌdusĩku ꞌdĩ kí ꞌbá ãzí ándrá nị̃lé cé kí ꞌbá mgbã íni la kî. Ãzị́ ĩꞌbadrị̂ ándrá sĩ ãkónã tralé rĩ kí awajó ĩꞌbã ádrị́pịka Lẹ́vị̃ rú rĩ ꞌbanî.
13 Confiei a intendência dos armazéns ao sacerdote Selemias, ao escriba Sadoc, e a Fadaías, um dos levitas, com o seu auxiliar Hanã, filho de Zacur, filho de Matanias, porque tinham reputação de integridade. Foram encarregados de fazer a distribuição aos seus irmãos.
14 Má uja dó ị́jọ́ zịlé Ãdróŋá tị gá, ꞌbárĩ Ãdróŋá mádrị̂, mí ũrã drĩ mání ị́jọ́ áma drị̃ gá ị́jọ́ mání ngalé ꞌdĩ kî sĩ. Mí ãvĩjõ ị́jọ́ ãzị́ mání ngalé ãꞌị̃táŋá sĩ jó mídrị̂ agá ꞌdĩ kí drị̃ gá ku fô.
14 Recordai-vos de mim, ó meu Deus, que fiz tudo isso, e não apagueis de vossa memória os atos de piedade que fiz pela casa de meu Deus e por seu culto.
15 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã kí agá, ándre ꞌbá kí sụ́rụ́ Yụ́dã drị̂ agá zãbíbũ ãka tu sĩ wáyĩnĩ idéjó Sãbátũ sĩ, kí vâ ãná ĩꞌbã kí lãlé rĩ kí umbé ũꞌbãlé kãyĩnõ kí drị̃ gá wáyĩnĩ trũ, zãbíbũ sụ́ trũ, úlúgó ãka abe ãzíla tẹ́rị́ ãzí ndú-ndú ꞌdĩ kí abe. Ri kí ãko ꞌdĩ kí ajílé pírí Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá Sãbị́tị̃ sĩ. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ áli dó kí bị́lẹ́ ị̃ndụ́ ĩꞌbã kí ãkónã ụzịjó Sãbị́tị̃ sĩ rĩ sĩ.
15 Na mesma época, encontrei em Judá homens que pisavam uvas durante o sábado, carregavam molhos, e transportavam em jumentos vinho, uva, figos, e toda a espécie de fardos, levando-os para Jerusalém em dia de sábado. Admoestei-os então a respeito do dia em que vendiam os seus produtos.
16 ꞌBá Tụ́rọ̃ gá ándrá uꞌálépi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ ri kí Ị̃ꞌbị ãzíla ãko ũví ndú-ndú ꞌdĩ kí ujílé ãzíla ụzịlé ꞌbá Yụ́dã gá rĩ ꞌbaní Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá ụ́ꞌdụ́ Sãbátũ drị̂ sĩ.
16 Havia também alguns de Tiro, estabelecidos na cidade, que traziam peixes e toda espécie de mercadorias, que vendiam em dia de sábado aos judeus, em Jerusalém.
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ má uzá dó ꞌbá ãmbogo rú Yụ́dã gá rĩ kí drị̃ gá, ájọ ĩꞌbaní, “Ĩmi ị́jọ́ ũnzíkãnã ꞌdĩ kí idé sĩ ụ́ꞌdụ́ Sãbátũ drị̂ ꞌbãjó ãndị́ ru íni la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?
17 Dirigi-me aos importantes de Judá: Procedeis muito mal, profanando o dia do sábado.
18 Ĩmĩ áyị́pịka ꞌbã kí ándrá ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ áni rĩ idéjó rĩ sĩ, Ãdróŋá ãmadrị̂ ají ándrá sĩ lị́kị̃ ãma drị̃ gá pírí táwụ̃nị̃ ꞌdĩ be ku yã? Úꞌdîꞌda ĩmi dó adrã ãzí ají ꞌdã ꞌbã drị̃ gá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ gá ĩminí ụ́ꞌdụ́ Sãbátũ drị̂ ꞌbãjó ãndị́ ru rĩ sĩ.”
18 Vossos pais faziam o mesmo; e foi por isso que Deus fez cair todas essas desgraças sobre vós e sobre esta cidade. E vós ireis acender sua cólera contra Israel, profanando o sábado?
19 Áfẽ ãzị́táŋá ãngũ drĩ dó iꞌdó nịlé ụ́ꞌdụ́ tõwú ãlu ãlu ꞌbã ĩndró sĩ ꞌbo, lẽ ûpị̃ kẹ̃jị́tị Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ drị̂ cí, ꞌbá ãzí ꞌbã nzị̃ ĩꞌdi ku kpere Sãbátũ ꞌbã alị agá rá ká. Ápẽ vâ ãtíꞌbó áma ãmgbã rĩ drị̂ ꞌbã ãzí kí tị sĩ mụjó kẹ̃jị́tị andre tẽjó ĩndĩ, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ málĩ ãzí ajílé la ꞌbã fi dó sĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ agâlé Sãbátũ sĩ ku.
19 Em conseqüência, logo que as portas de Jerusalém foram cobertas pela sombra, antes do sábado, mandei que se fechassem as portas e só as abrissem depois do sábado. Ademais, coloquei nas portas alguns dos meus homens, a fim de impedir que qualquer mercadoria entrasse no dia do sábado.
20 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá ãko ndú-ndú ꞌdĩ kí ụzịlépi rĩ ko kí dó ụ́ꞌdụ́ ãmvé, fi kí Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ agâlé gẹ̃rị̃ sĩ ku pâlé ãlu jõku ị̃rị̃ ꞌdĩpí.
20 Então os negociantes e vendedores de toda espécie de produtos passaram uma ou duas vezes a noite fora de Jerusalém.
21 Wó áli kí bị́lẹ́ ị̃ndụ́ ãzíla ájọ ĩꞌbaní, “Ĩmi ko bõrõ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ drị̂ andre gá ãmvé ꞌdâ la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã? Ĩdrĩ idé la ꞌdĩ áni ị̃dị́, ma ĩmi rụ rá.” Iꞌdójó sáwã ꞌda gá, ꞌbá ãzí ãꞌbã dó pá ꞌdãá Sãbátũ sĩ ị̃dị́ ku.
21 Interroguei-os: Por que passais a noite diante das muralhas? Se recomeçardes, mandar-vos-ei castigar. Cessaram então de vir durante o sábado.
22 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, áfẽ dó ãzị́táŋá ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ ꞌbaní sĩ ru ꞌbãjó ãlá ru rá ká ꞌbã tẽ kí dó sĩ kẹ̃jị́tị kí andre ĩndõ, kí dó sĩ ụ́ꞌdụ́ Sãbátũ drị̂ ꞌbã ãlá ru benĩ.
22 E ordenei aos levitas que se purificassem e viessem guardar as portas para santificar o dia do sábado. Recordai-vos de mim, ó meu Deus, por causa disso, e tende piedade de mim segundo a vossa grande misericórdia.
23 Sáwã ãlu ꞌdã agá má ịsụ́ vâ ụ̃nị̃lé la ãgọbị Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã ãzí ꞌdụ kí ándrá ũkú angájó sụ́rụ́ Ãsị̃dọ́dị̃ drị́, Ãmọ́nị̃ drị́ ãzíla Mụ̃wábụ̃ drị̂ kí agá.
23 Naqueles dias, encontrei judeus que haviam desposado mulheres de Azot, de Amon e de Moab.
24 Anzị ꞌbá ꞌdĩ ꞌbadrị̂ kí ꞌbã nụ́sụ̃ ri kí dó tị Ãsị̃dọ́dị̃ drị̂ jọlé jõku ri kí tị sụ́rụ́ ndú la ꞌbadrị̂ jọlé áyụ, icó kí dó sĩ tị Yụ́dã drị̂ jọlé ku.
24 A metade de seus filhos falava a língua de Azot e não sabia mais o hebraico; o mesmo sucedia com a língua dos outros povos.
25 Ájọ ị́jọ́ ĩꞌbaní ũmbã sĩ, áwã kí, áco ãzí ri kí ãzíla ási kí drị̃ꞌbị́ rá. Áfẽ ĩꞌbaní ũyõ nalé rụ́ Ãdróŋá drị̂ sĩ ãzíla ájọ, “Ĩmi icó izonzi ĩmidrị̂ kí fẽlé anzị ĩꞌbadrị̂ ꞌbaní ũkú ru ku, anzị ĩmidrị̂ kí jõku ĩmi ãmgbã rĩ ꞌbã ꞌdụ kí izonzi ĩꞌbadrị̂ kí ĩminí ũkú ru ku.
25 Admoestei-os e os amaldiçoei; bati em muitos, arranquei os cabelos de alguns, e ordenei-lhes, em nome de Deus, que não mais dessem suas filhas aos filhos de estrangeiros e não tomassem filhas estrangeiras para os seus filhos nem para si mesmos.
26 Ị́jọ́ ũkú Ịsịrayị́lị̃ rú ku rĩ kí ꞌdụjó ũkú ru rĩ ándrá bãsĩ fẽlépi la úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Sũlũmánĩ ꞌbã sĩ ị́jọ́ izajó Ãdróŋâ drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ. Sụ́rụ́ ũꞌbí ꞌdĩ kí agá pírí, úpí ãzí ĩꞌdi áni la ándrá ꞌdáyụ, Ãdróŋá ĩꞌdidrị̂ lẽ ándrá ĩꞌdi rá, fẽ ándrá dó sĩ ĩꞌdiní adrujó úpí ru ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá pírí ũkú ꞌdã ꞌbaní táni ĩꞌdi fẽ agâ ị́jọ́ ũnzí idéjó Ãdróŋâ drị̃lẹ́ gá rá tí.
26 Não foi esse, disse eu, o pecado de Salomão, rei de Israel? Não existia rei algum como ele entre a multidão das nações; era amado de seu Deus, e Deus o havia tornado rei de todo o Israel; entretanto, foram as mulheres estrangeiras que induziram tal homem a pecar.
27 Ĩmi icó dó ị́jọ́ ũrãlé sĩ ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ idéjó Ãdróŋá ãmadrị̂ aꞌbejó rá sĩ ũkú Ịsịrayị́lị̃ rú ku ꞌdĩ kí ꞌdụjó íngoní ru?”
27 E haveremos de ouvir que estais cometendo esse grande crime, e que sois assim infiéis ao nosso Deus, desposando mulheres estrangeiras?
28 Anzị ágọ́bị́ umvelé Yõyĩyádã átáló ãmbógó ãndânĩ Ĩlĩyãsíbũ ꞌbã ngọ́pị rú rĩ drị̂ ꞌbã ãzí ãlu la ĩgbã Sãnĩbãlátĩ Họ̃rọ́nị̃ gó ru rĩ ꞌbã ị̃zẹ́pị ãzí ĩꞌdiní ũkú ru. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ádro dó ĩꞌdi áma andre gá ꞌdãá rĩ sĩ rá.
28 Ora, um dos filhos de Jojada, filho do sumo sacerdote Eliasib, tornara-se genro de Sanabalat, o horonita; expulsei-o para longe de mim.
29 Ájọ dó sĩ Ãdróŋá ní, Ãdróŋá mádrị̂, mí igá jõ ị́jọ́ ꞌbá ꞌdĩ kí drị̃ gá rá fô, ãꞌdusĩku fẽ kí ãzị́ átáló drị̂ ní acájó ãndị́ ru, aꞌbe kí ũyõ ándrá ĩꞌbã kí nalé sĩ tị icíjó mí be sĩ ãzị́ ngajó átáló ru jõku Lẹ́vị̃ rú rĩ rá.
29 Recordai-vos, ó meu Deus, daqueles que profanaram assim o sacerdócio e os deveres sagrados dos sacerdotes e dos levitas!
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ má idé dó ãtalo kí ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ kí abe ãlá ru ị́jọ́ pírí sụ́rụ́ ndú ndú ꞌdã ꞌbadrị̂ kí agá rĩ sĩ ãzíla áfẽ dó ĩꞌbaní ãzị́. ꞌBá ãtalo rú rĩ kí ãzị́ ĩꞌbadrị̂ tị gá ãzíla ꞌbá Lẹ́vị̃ rú rĩ kí vâ ãzị́ ĩꞌbadrị̂ tị gá.
30 Foi assim que purifiquei o povo de todo o elemento estrangeiro. Coloquei em vigor os regulamentos que sacerdotes e levitas deviam observar em seus respectivos mesteres,
31 Áfẽ vâ ijijá ayúlé sĩ ãwãꞌdĩfô kí ivéjó rĩ ajílé sáwã la pịrị rĩ gá ãzíla sĩ wókõ ãkónã ãfũlépi ámvụ́ agá drị̃drị̃ fẽlé Ãdróŋá ní rĩ ajíjó sáwã la pịrị rĩ gá.
31 e restabeleci a oferenda da madeira nas épocas determinadas, bem como as primícias. Levai-o em conta, ó meu Deus, para o meu bem!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Neemias 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.