Mateus 9
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARA
1 Yẹ́sụ̃ tụ dó filé íꞌbó agâ sĩ zajó táwụ̃nị̃ ĩꞌdi ꞌbã sĩ uꞌájó rĩ gá.
1 Entrando Jesus num barco, passou para o outro lado e foi para a sua própria cidade.
2 ꞌBá ãzí ají kí ágọ́bị́ ãzí ãcá trũ la ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé, la ru bị́rị̃sị̃ drị̃ gá. Yẹ́sụ̃ la mụ ãꞌị̃táŋá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbadrị̂ ndrelé ꞌbo, jọ ꞌbá ãcá trũ rĩ nî, “Mâ ngọ́tị̂, ími ásị́ ꞌbã adru ũkpó ru, ị́jọ́ ũnzí mídrị̂ kí útrũ kí rá.”
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico: Tem bom ânimo, filho; estão perdoados os teus pecados.
3 Ímbáꞌbá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ ꞌbã ãzí jọ kí, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ la Ãdróŋá uꞌdá.”
3 Mas alguns escribas diziam consigo: Este blasfema.
4 Yẹ́sụ̃ nị̃ ị́jọ́ ĩꞌbã kí ũrãlé kí agâlé rĩ kí rá, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ kí ũrã ĩmi ásị́ gâlé ãꞌdu sĩ yã?
4 Jesus, porém, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que cogitais o mal no vosso coração?
5 Ị́jọ́ íngõ áŋmátrẽ rú la nĩ yã, jọjó la, ‘Ị́jọ́ ũnzí mídrị̂ kí útrũ kí rá rĩ ꞌi’ jõku jọjó la, ‘Mí angá ụrụgá ãzíla ímụ rĩ ꞌi yã?’
5 Pois qual é mais fácil? Dizer: Estão perdoados os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Wó ị́jọ́ ꞌdĩ dó fẽ ĩmi dó sĩ nị̃ la Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã ũkpõ cí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ sĩ ị́jọ́ ũnzí trũjó.” Yẹ́sụ̃ jọ dó ꞌbá ãcá trũ rĩ ní, “Mí angá ụrụgá, íꞌdụ mî bị́rị̃sị̃ ãzíla ímụ lị́cọ́ gá.”
6 Ora, para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse, então, ao paralítico: Levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa.
7 Ágọ́bị̂ angá dó ãzíla mụ dó lị́cọ́ gá.
7 E, levantando-se, partiu para sua casa.
8 ꞌBá wẽwẽ rú ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí ndrelé, uꞌá kí ụ̃rị̃ sĩ, ãzíla ịcụ́ kí dó Ãdróŋá ũkpó ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ fẽlépi ꞌbání rĩ ꞌi.
8 Vendo isto, as multidões, possuídas de temor, glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Yẹ́sụ̃ aꞌbe dó ãngũ ꞌdã rá, ĩꞌdi ꞌbã mụ agá acị́ trũ, ndre ꞌbá ãzí mụ̃sọ́rọ̃ tralépi la umvelé Mãtáyõ ꞌi ri angá ãngũ sĩ mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó rĩ gá ꞌdãá. Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Mí ãbĩ áma vú.” Mãtáyõ angá ụrụgá ãzíla ꞌde dó vú la gâ sĩ.
9 Partindo Jesus dali, viu um homem chamado Mateus sentado na coletoria e disse-lhe: Segue-me! Ele se levantou e o seguiu.
10 Ị́jọ́ ꞌdã kí ũngúkú gá, Yẹ́sụ̃ kí ãkónã na agá Mãtáyõ drị́ jó agá. ꞌBá wẽwẽ rú mụ̃sọ́rọ̃ tralépi ꞌdĩ kí ꞌbá ị́jọ́ ũnzí idélépi ꞌdĩ abe amụ́ kí ãkónã nalé Yẹ́sụ̃ trũ ãzíla ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí abe.
10 E sucedeu que, estando ele em casa, à mesa, muitos publicanos e pecadores vieram e tomaram lugares com Jesus e seus discípulos.
11 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí mụ ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí ndrelé, zị kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kî, “Ímbápị ĩmidrị́ gá rĩ la ãkónã na ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi ãzíla ꞌbá ũnzí ꞌdĩ kí abe ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
11 Ora, vendo isto, os fariseus perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com os publicanos e pecadores?
12 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, umvi ĩꞌbaní, “ꞌBá ãyánĩ kóru rĩ lẽ dãkĩtárĩ ku, wó rá la ꞌbá ãyánĩ rú rĩ ꞌi.
12 Mas Jesus, ouvindo, disse: Os sãos não precisam de médico, e sim os doentes.
13 Wó ĩmụ ị́jọ́ mání jọlé ꞌdĩ ꞌbã ífí ndrụ̃lé, ‘Álẽ ásị́ ị̃gbẹ̃ adru ídétáŋá ku.’ Ãꞌdusĩku má amụ́ ꞌbá ãlá rĩ kí umvelé ku, wó ꞌbá ũnzí rĩ kî.”
13 Ide, porém, e aprendei o que significa:
14 ꞌBá Yõhánã ꞌbã imbálé ꞌdĩ amụ́ kí Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé ãzíla zị kí ĩꞌdi, “Ãma ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ abe ãgã íná nalé úmgbé sĩ Ãdróŋá ãꞌị̃jó, wó ꞌbá míní imbálé ꞌdĩ gã kí ꞌbãngá íná naŋá sĩ Ãdróŋá ãꞌị̃jó rĩ ku íngoní ru?”
14 Vieram, depois, os discípulos de João e lhe perguntaram: Por que jejuamos nós, e os fariseus [muitas vezes], e teus discípulos não jejuam?
15 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ãmụ́ ị́zị́gọ́ drị̂ ꞌbã kí drĩ adru agá ĩꞌdi andre gá ꞌdĩ, aꞌbe ãmụ́ kí uꞌálé ãko ãzí naŋâ kóru ku, ị́zị́gọ́ ꞌbã adru agá ĩꞌba abe cí rĩ sĩ kí awá rá yã? Wó ụ́ꞌdụ́ ãzí la amụ́ lé ꞌdĩ, ála mụ ị́zị́gọ́ ꞌdụlé ĩꞌba rụ́ ꞌdâ rá, ãzíla ꞌdã dó ĩꞌbã kí íná gãjó najó rĩ ꞌi.
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem, acaso, estar tristes os convidados para o casamento, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, contudo, em que lhes será tirado o noivo, e nesses dias hão de jejuar.
16 “ꞌBá ãzí icó bõngó úꞌdí rĩ ụrụꞌbá gá úkõ la ãsĩlé sĩ ụ̃kụ rĩ ịgbẹjó la ku. Drĩ kí idé la ꞌdĩ ꞌbã áni, údrĩ bõngó ũjĩ ꞌbo ĩꞌdi ru isé ĩzí ru, ụ̃kụ ꞌdã la asi úꞌdí ꞌdã ꞌbã iséŋá sĩ rá, ĩꞌdi fẽ ãngũ lũlépi mgbọ rĩ la ru nzị̃ ị̃dị́.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em veste velha; porque o remendo tira parte da veste, e fica maior a rotura.
17 ꞌBá ãzí icó wáyĩnĩ úꞌdí rĩ tõlé wáyĩnĩ ꞌbã íníríkó ụ̃kụ rĩ agá ku, wáyĩnĩ la dra ala gâlé ĩꞌdi íníríkó asi rá ãꞌdusĩku icó ru nzãlé ị̃dị́ ku. Wáyĩnĩ la asu rá ãzíla íníríkô la kpẹ̃ rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, wáyĩnĩ úꞌdí rĩ lẽ útõ ĩꞌdi íníríkó úꞌdí rĩ agá kí sĩ ru tãmba ị̃rị̃ trá.”
17 Nem se põe vinho novo em odres velhos; do contrário, rompem-se os odres, derrama-se o vinho, e os odres se perdem. Mas põe-se vinho novo em odres novos, e ambos se conservam.
18 Yẹ́sụ̃ ꞌbã drĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí jọ agá ꞌdâ, ꞌbá ꞌbá drị̃ celépi Yãhụ́dị̃ ꞌbã ãni la amụ́ ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé, tị̃ ãja vụ̃rụ́ drị̃lẹ́ la gá, ãzíla jọ ĩꞌdiní, “Mâ ị̃zẹ́pị drã rá úꞌdîꞌda, mí amụ́ mụlé ími drị́ ꞌbãlé drị̃ la gá ĩꞌdi dó sĩ adrí benĩ.”
18 Enquanto estas coisas lhes dizia, eis que um chefe, aproximando-se, o adorou e disse: Minha filha faleceu agora mesmo; mas vem, impõe a mão sobre ela, e viverá.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ angá dó mụlé ágọ́bị́ ꞌdĩ be ãzíla ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ bĩ kí dó vú la.
19 E Jesus, levantando-se, o seguia, e também os seus discípulos.
20 Wó íni ꞌdĩ ũkú ãzí ãrí ꞌbã rajó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá ílí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ la apí ru Yẹ́sụ̃ ꞌbã ũngúkú gâ sĩ ãzíla aló Yẹ́sụ̃ ꞌbã bõngó tị.
20 E eis que uma mulher, que durante doze anos vinha padecendo de uma hemorragia, veio por trás dele e lhe tocou na orla da veste;
21 Ũkú ꞌdĩ ꞌbã ĩꞌdi ásị́ gâlé, “Ádrĩ lú bõngó la aló áꞌdụ̂sĩ, ma adrí rá.”
21 porque dizia consigo mesma: Se eu apenas lhe tocar a veste, ficarei curada.
22 Yẹ́sụ̃ uja ru ãzíla ndre ũkú ꞌdĩ ꞌi, jọ ĩꞌdiní, “Mâ ị̃zẹ́pị, ími ásị́ ꞌbã umvú ku ãꞌị̃táŋá mídrị̂ fẽ míní adrílé nĩ.” Cọtị ũkû adrí sáwã ꞌdã agá rá.
22 E Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem bom ânimo, filha, a tua fé te salvou. E, desde aquele instante, a mulher ficou sã.
23 Yẹ́sụ̃ la mụ calé ãmbógó ꞌbá drị̃ celépi rĩ drị́ lị́cọ́ gâlé ndre ꞌbá úngó ngolépi drã tị gá ãzíla ꞌbá ru usalépi ꞌdĩ kí abe,
23 Tendo Jesus chegado à casa do chefe e vendo os tocadores de flauta e o povo em alvoroço, disse:
24 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “ꞌBá pírí ꞌbã fũ kí ãmvé, ĩzóŋá ĩmbíráŋá ꞌdĩ drã ku, ĩꞌdi íni ụ́ꞌdụ́ ko.” ꞌBá pírí gụ kí dó Yẹ́sụ̃ gụ̃gụ̃.
24 Retirai-vos, porque não está morta a menina, mas dorme. E riam-se dele.
25 ꞌBá pírí kí dó mụ ãfũlé ãmvé ꞌdõlé ꞌbo, fi dó jó agâlé, arụ́ dó ĩzóŋâ drị́ gá ꞌdâ, ãzíla ĩzóŋâ angá dó ụrụgá.
25 Mas, afastado o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Ị́jọ́ ꞌdĩ iré ru ãngũ ꞌdã agá pírí.
26 E a fama deste acontecimento correu por toda aquela terra.
27 Yẹ́sụ̃ la mụ ãngũ ꞌdã aꞌbelé ꞌbo, ãzíla ĩꞌdi ꞌbã mụ agá acị́ trũ, ꞌbá ị̃rị̃ mịfị́ kóru la ãbĩ kí ĩꞌdi vú úzáŋâ trũ, “Dãwụ́dị̃ ngọ́pị, mí andré ãma ízákĩzã.”
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, clamando: Tem compaixão de nós, Filho de Davi!
28 Yẹ́sụ̃ la mụ filé jó agâlé ꞌbo, ꞌbá ị̃rị̃ mịfị́ kóru ꞌdã amụ́ kí kpere ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé, zị kî, “Ĩmi ãꞌị̃ má icó ĩmi mịfị́ kí nzị̃lé rá yã?”
28 Tendo ele entrado em casa, aproximaram-se os cegos, e Jesus lhes perguntou: Credes que eu posso fazer isso? Responderam-lhe: Sim, Senhor!
29 Yẹ́sụ̃ aló ĩꞌbã mịfị́ kî, ãzíla jọ ĩꞌbaní, “ꞌBã idé ru ĩmi rụ́ cécé tá ĩminí ãꞌị̃lé rĩ ꞌbã áni,”
29 Então, lhes tocou os olhos, dizendo: Faça-se-vos conforme a vossa fé.
30 ãzíla mịfị́ la nzị̃ kí dó ru rá. Yẹ́sụ̃ itré kí ũkpó ru jọ, “Ĩndre ꞌbá ãzí ꞌbã nị̃ jõ ị́jọ́ ꞌdĩ ku.”
30 E abriram-se-lhes os olhos. Jesus, porém, os advertiu severamente, dizendo: Acautelai-vos de que ninguém o saiba.
31 Wó ꞌbá ꞌdĩ ꞌbã kí fũ agá ãmvêlé mụ kí ị́jọ́ ꞌdĩ iré trũ drị̃ gá drị̃ gá ãngũ ꞌdã agâ sĩ pírí.
31 Saindo eles, porém, divulgaram-lhe a fama por toda aquela terra.
32 ꞌBá ꞌdĩ ꞌbã kí fũ agá ãmvêlé, ájí Yẹ́sụ̃ rụ́ ágọ́bị́ ãzí úríndí ũnzí trũ mịfị́ kóru ãzíla ị́jọ́ jọlépi ku la.
32 Ao retirarem-se eles, foi-lhe trazido um mudo endemoninhado.
33 Yẹ́sụ̃ la mụ úríndí ũnzí ala gá rĩ adrólé ãmvé ꞌbo, ꞌbá ị́jọ́ jọlépi ku rĩ iꞌdó dó ị́jọ́ jọlé. ꞌBá ũꞌbí ꞌdã pírí ụ̃sụ̃ kí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé ꞌdĩ sĩ ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃ zị kî, “Ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã áni la ídu idé jõ drĩ ru ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ agá ku.”
33 E, expelido o demônio, falou o mudo; e as multidões se admiravam, dizendo: Jamais se viu tal coisa em Israel!
34 Wó ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ jọ kí, “Ĩꞌdi úríndí ũnzí kí adro ũkpó úpí úríndí ũnzí ꞌbadrị̂ sĩ.”
34 Mas os fariseus murmuravam: Pelo maioral dos demônios é que expele os demônios.
35 Yẹ́sụ̃ mụ ácị̃ trũ táwụ̃nị̃ ãzíla tọ̃rọ́mẹ́ pírí kí agâ sĩ, ꞌbá kí imbá trũ ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agâ sĩ, ị́jọ́ mgbã Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ ũlũ trũ ãzíla ꞌbá kí adrí trũ ãyánĩ ndú-ndú kí abe.
35 E percorria Jesus todas as cidades e povoados, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Yẹ́sụ̃ la mụ ꞌbá ũꞌbí ꞌdĩ kí ndrelé ꞌbo, ị́jọ́ ꞌdĩ fi ásị́ la gá ãzá-ãzá, ãꞌdusĩku ãndẽ kí rá ãzíla kí ũkpó kóru, ĩꞌbã kí adrujó cécé kãbĩlõ ru irélépi ꞌbá kí ucélépi rĩ kóru rĩ áni rĩ sĩ.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque estavam aflitas e exaustas como ovelhas que não têm pastor.
37 Yẹ́sụ̃ jọ dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní, “Ãkónã ka rá wó ꞌbá kí ũkũnãlépi rĩ kí were rú.
37 E, então, se dirigiu a seus discípulos: A seara, na verdade, é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Ĩzị Úpí ãkónã fẽlépi kalépi rĩ tị gá, sĩ ꞌbá ãzị́ ngalépi rĩ kí tị pẽjó ãkónã ũkũnãjó ámvụ́ agâlé.”
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.