Mateus 27

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ ãtalo ãmbogo rĩ kí pírí ꞌbá ĩyõ drị̃lẹ́ ru ꞌdĩ kí abe ãꞌị̃ kí Yẹ́sụ̃ ꞌdịjó rá.
1 Ao romper o dia, todos os principais sacerdotes e os anciãos do povo entraram em conselho contra Jesus, para o matarem;
2 Umbé kí Yẹ́sụ̃ agụlé Pĩlátõ drị́ ꞌdĩ gávũnã ꞌbá Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbadrị́ rĩ ꞌi.
2 e, amarrando-o, levaram-no e o entregaram ao governador Pilatos.
3 Yụ́dãsị̃ Yẹ́sụ̃ ꞌbã mẹ́lẹ́ mbelépi rĩ la mụ ndrelé la úlị ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị̃ gâ sĩ ĩꞌdi ꞌdịjó rá ꞌbo, ị́jọ́ ꞌdĩ fi ásị́ la gá ãzá ru, uja ásị́ ãzíla uja sĩlíngĩ sílĩvã rú ífí-ífí kãlị́ na ꞌdã kí vúlé ãtalo ãmbogo rĩ ꞌbadrị́ ꞌbá ĩyõ rĩ abe.
3 Então Judas, que o traiu, vendo que Jesus havia sido condenado, tocado de remorso, devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e aos anciãos, dizendo:
4 Yụ́dãsị̃ jọ, “Má iza rá mâ ꞌbá ị́jộ kóru rĩ fẽjó ꞌdịjó ãrí asujó rĩ sĩ.”
4 — Pequei, traindo sangue inocente. Eles, porém, responderam: — Que nos importa? Isso é com você.
5 Yụ́dãsị̃ ꞌbe sĩlíngĩ ífí-ífí ꞌdĩ kí vụ̃rụ́ jó Ãdróŋá drị̂ agá ꞌdãá, ãzíla fũ dó ꞌdãá rĩ sĩ mụ dó ru nzilé rá.
5 Então Judas, atirando as moedas de prata para dentro do templo, retirou-se e se enforcou.
6 Ãtalo ãmbogo ꞌdĩ aꞌdụ́ kí sĩlíngĩ ꞌdã kí rá jọ kí, “Sĩlíngĩ ꞌdĩ kí ꞌbá ãrí asujó la, ãzị́táŋá ãmadrị̂ ãꞌị̃ ãmaní sĩlíngĩ ꞌbá ꞌdịjó ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ kí tãmbajó ãngũ sĩ sĩlíngĩ jó Ãdróŋá drị̂ gá rĩ kí tãmbajó rĩ gá ku.”
6 E os principais sacerdotes, pegando as moedas, disseram: — Não é lícito colocá-las no cofre das ofertas, porque é preço de sangue.
7 Ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí dó mụ ị́jọ́ sĩlíngĩ ꞌdĩ kí drị̃ gá rĩ delé itú agá ꞌbo, ꞌdụ kí sĩlíngĩ ꞌdĩ kí sĩ ãngũ ĩgbãjó ꞌbá úmvú sịlépi rĩ drị́ sĩ ꞌbá ãmị́yọ́ŋá ru rĩ kí ị̃sị̃jó.
7 E, tendo deliberado, compraram com elas o campo do oleiro, para cemitério de forasteiros.
8 Ị́jọ́ ꞌdĩ bãsĩ ãngũ ꞌdã umvejó, “Ámvụ́ ãrí drị̂ ꞌi” kpere ãndrũ ꞌdĩ.
8 Por isso, aquele campo é chamado, até o dia de hoje, Campo de Sangue.
9 Ị́jọ́ nábị̃ Yẽrẽmíyã ꞌbã jọlé rĩ ꞌbã acá rú ru idélé ĩꞌdi ꞌbã kẹ̃jị́ gá, “ꞌDụ kí sĩlíngĩ kãlị́ na ãjẹ̃ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ ꞌbadrị̂ ꞌbã kí ãꞌị̃lé rĩ ĩꞌdi ị́jọ́ sĩ rĩ ũfẽjó,
9 Então se cumpriu o que foi dito por meio do profeta Jeremias: “Pegaram as trinta moedas de prata, preço em que foi estimado aquele a quem alguns dos filhos de Israel avaliaram,
10 ãzíla ayú kí sĩlíngĩ ꞌdĩ kí sĩ ámvụ́ ꞌbá úmvú sịlépi rĩ drị̂ ĩgbãjó, cécé Úpí Ãdróŋá ꞌbã ãzị́táŋá la fẽlé rĩ áni.”
10 e as deram pelo campo do oleiro, assim como me ordenou o Senhor.”
11 Yẹ́sụ̃ ꞌbã pá tu agá gávũnã drị̃lẹ́ gá ꞌdâ, gávũnã zị ĩꞌdi, “Mi Úpí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi yã?”
11 Jesus estava em pé diante do governador, e este o interrogou, dizendo: — Você é o rei dos judeus? Jesus respondeu:
12 Ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí ꞌbá ĩyõ rĩ abe kí mụ Yẹ́sụ̃ tõlé ꞌbo, umvi ĩꞌbaní ị́jọ́ ku.
12 E, sendo acusado pelos principais sacerdotes e pelos anciãos, Jesus nada respondeu.
13 Pĩlátõ zị Yẹ́sụ̃ ꞌi, “Mí are ị́jọ́ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbã kí sĩ ími tõjó ꞌdĩ kí ku yã?”
13 Então Pilatos perguntou: — Não está ouvindo quantas acusações fazem contra você?
14 Wó Yẹ́sụ̃ umvi ị́jọ́ Pĩlátõ tị gá ãluŋá la ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ fẽ gávũnã uꞌá dó ụ̃sụ̃táŋá ãmbógó la sĩ.
14 Mas Jesus não respondeu nem uma palavra, a ponto de o governador ficar muito admirado.
15 Ụ́ꞌdụ́ ãlu-ãlu ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ drị̂ sĩ, lãꞌbĩ gávũnã drị́ gá rĩ sĩ, ĩꞌdi ꞌbá ꞌbá ꞌbã kí lẽlé rĩ anzé mãbụ́sụ̃ gâlé rá.
15 Ora, por ocasião da festa, o governador costumava soltar ao povo um preso, conforme eles quisessem.
16 Ị̃tụ́ ꞌdã sĩ ágọ́bị́ ãzí rụ́ kụlépi ị́jọ́ ũnzí sĩ mãbụ́sụ̃ gâlé la cí rụ́ la Bãrábã ꞌi.
16 Naquela ocasião, eles tinham um preso muito conhecido, chamado Barrabás.
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ũꞌbí kí dó mụ ru atrálé ꞌbo, Pĩlátõ zị dó ũꞌbí kí, “ꞌBá ĩminí lẽlé má anzé ĩminí ĩꞌdi rá rĩ ãꞌdi ꞌi yã: Bãrábã ꞌi jõku, Yẹ́sụ̃ umvelé Kúrísĩtõ ꞌi rĩ ꞌi yã?”
17 Estando, pois, o povo reunido, Pilatos lhes perguntou: — Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?
18 Ãꞌdusĩku Pĩlátõ nị̃ rá ꞌbá Yãhụ́dị̃ ꞌbã ãmbogo rú ꞌdĩ fẽ kí Yẹ́sụ̃ ĩꞌdi drị̂lé la ĩꞌbaní idéjó ãjã sĩ rĩ sĩ.
18 Porque sabia que era por inveja que eles tinham entregado Jesus.
19 Pĩlátõ ꞌbã drĩ ri agá úmvúke ĩꞌdidrị́ ị́jọ́ lịjó rĩ drị̃ gá ꞌdãá ũkû ị̃drị̃ ĩꞌdiní ụ́ꞌdụ́kọ́ jọ, “Ífi jõ ị́jọ́ ꞌbá ị́jộ kóru ꞌdĩ drị̂ agâlé ku, ãꞌdusĩku ácị tá drị̃ urobí drị́ ambamba ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã ị́jọ́ sĩ.”
19 E, estando Pilatos sentado no tribunal, a mulher dele mandou dizer-lhe: — Não se envolva com esse justo, porque hoje, em sonho, sofri muito por causa dele.
20 Wó ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí ꞌbá ĩyõ ꞌdĩ abe usú kí ꞌbá kí bị́lẹ́ Bãrábã aꞌbejó ãzíla Yẹ́sụ̃ ꞌdịjó rá.
20 Mas os principais sacerdotes e os anciãos persuadiram o povo a que pedisse Barrabás e condenasse Jesus à morte.
21 Gávũnã zị ꞌbá kí, “ꞌBá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí agá ĩminí lẽlé má aꞌbe ĩminí rĩ ãꞌdi ꞌi?”
21 De novo, o governador perguntou: — Qual dos dois vocês querem que eu solte? Eles responderam: — Barrabás!
22 Pĩlátõ zị ũꞌbí kí, “Ĩlẽ má idé Yẹ́sụ̃ umvelé Kúrísĩtõ ꞌi rĩ ãꞌdu rú yã?”
22 Pilatos lhes perguntou: — Que farei, então, com Jesus, chamado Cristo? Todos responderam: — Que seja crucificado!
23 Pĩlátõ zị kí, “Ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Ị́jọ́ ũnzí ĩꞌdi ꞌbã idélé rĩ ãꞌdu?” Wó ꞌbá pírí umvi kî, “Mí ipa ĩꞌdi mũsãláꞌbã sị́ gá.”
23 Pilatos continuou: — Que mal ele fez? Porém eles gritavam cada vez mais: — Que seja crucificado!
24 Pĩlátõ la mụ ndrelé la ꞌî icó ãko ãzí idélé ku, wó ãgọ̃bị̃ lẽ dó iꞌdólé kpẹ̃lé nĩ, aꞌdụ́ ị̃yị́ ũjĩ ru drị́ ũꞌbí kí drị̃lẹ́ gá ꞌdãá jọ, “Ma ị́jộ kóru, ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã ãrí ĩmi drị̃ gá, ꞌdĩ ị́jọ́ ĩmi ãni.”
24 Vendo Pilatos que nada conseguia e que, ao contrário, o tumulto aumentava, mandou trazer água e lavou as mãos diante do povo, dizendo: — Estou inocente do sangue deste homem; fique o caso com vocês!
25 Ũꞌbí pírí nga kí umvilé la, “Ãrí la ꞌbã adru ãma drị̃ gá, ãzíla anzị ãmadrị̂ kí drị̃ gá.”
25 E o povo todo respondeu: — Que o sangue dele caia sobre nós e sobre os nossos filhos!
26 Pĩlátõ aꞌbe dó Bãrábã ĩꞌbaní rá. Wó ĩꞌdi mụ Yẹ́sụ̃ fẽlé colé ꞌbo, fẽ dó ĩꞌdi ĩꞌbadrị́ mụlé ipalé mũsãláꞌbã sị́ gá.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Ãsĩkárĩ ꞌdụ kí dó Yẹ́sụ̃ agụlé lị́cọ́ ãzíla ãngũ gávũnã ꞌbã sĩ ị́jọ́ lịjó rĩ gá, ãzíla ãsĩkárĩ ãzí ꞌdãá rĩ kí pírí tra kí ru ãga la gá.
27 Logo a seguir, os soldados do governador, levando Jesus para o Pretório, reuniram em torno dele toda a tropa.
28 Ãsĩkárĩ ũtrũ kí dó ĩꞌdi ꞌbã bõngó kí rá, ãzíla su kí dó ĩꞌdiní bõngó ãzo ika la,
28 Tiraram a roupa de Jesus e o vestiram com um manto escarlate.
29 ãzíla idé kí ĩꞌdiní kẹ́rịŋá ụ̃cị́kị́ sĩ sulé drị̃kã gá tãgíyã ũpĩ drị̂ rú. Fẽ kí ĩꞌdiní túré ũzú ru la rụlé drị́ ãndá gá, ãzíla tị̃ kí ãja ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá vụ̃rụ́ ĩꞌdi idejó jọ kí, “Háyẹ̃, Úpí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ ꞌdĩ.”
29 E, tecendo uma coroa de espinhos, a puseram na cabeça dele, e colocaram um caniço na sua mão direita. E, ajoelhando-se diante dele, zombavam, dizendo: — Salve, rei dos judeus!
30 Uwí kí sụ̃sụ́ ĩꞌdi ụrụꞌbá gá ãzíla ꞌdụ kí túré drị́ la gá ꞌdâ rá ũgbã kí drị̃ la ị̃dị́-ị̃dị́.
30 E, cuspindo nele, pegaram o caniço e batiam na sua cabeça.
31 Ĩꞌbaní Yẹ́sụ̃ idejó ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá, trũ kí bõngó ãzo rĩ rá, su kí dó bõngó ĩꞌdidrị́ ídu rĩ kí ĩꞌdi ụrụꞌbá gâlé. Agụ kí dó ĩꞌdi ipalé mũsãláꞌbã sị́ gá.
31 Depois de terem zombado dele, tiraram-lhe o manto e o vestiram com as suas próprias roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Ĩꞌbaní dó mụ agá ãmvê ꞌdĩ gá ꞌdâ, ụfụ kí drị̃ ágọ́bị́ ãzí angálépi Kụ̃rẹ́nị̃ gá umvelé Sị̃mọ́nị̃ rĩ be, ãzíla ũŋmĩ kí ĩꞌdi ũkpó sĩ mũsãláꞌbã mụjó Yẹ́sụ̃ ipajó rĩ ꞌdụjó.
32 Ao saírem, encontraram um cireneu, chamado Simão, a quem obrigaram a carregar a cruz de Jesus.
33 Acá kí dó ãngũ umvelé Gõlõgótã ꞌi (ífí la ãngũ drị̃kã ụ́rụ́kụ́ ꞌi) rĩ gá.
33 E, chegando a um lugar chamado Gólgota, que significa “Lugar da Caveira”,
34 ꞌDãá fẽ kí dó Yẹ́sụ̃ ní wáyĩnĩ usalé írúwá ụ̃jị́ la trũ la mvụlé, wó Yẹ́sụ̃ la mụ ꞌbị̃lé la ꞌbo, gã mvụlé la úmgbé.
34 deram vinho com fel para Jesus beber; mas ele, provando-o, não quis beber.
35 Ála mụ ĩꞌdi ipalé mũsãláꞌbã sị́ gá ꞌbo, awa kí ĩꞌdi ꞌbã bõngó kí jẽgê ꞌbeŋá sĩ.
35 Depois de o crucificarem, repartiram entre si as roupas dele, tirando a sorte.
36 ꞌDã ꞌbã vúlé gá ri kî dó vụ̃rụ́ sĩ ĩꞌdi ndrejó.
36 E, assentados ali, o guardavam.
37 Yẹ́sụ̃ ꞌbã drị̃lẹ́ gá ꞌdãá sĩ kí ị́jọ́ sĩ ĩꞌdi tõjó rĩ, “ꞌdĩ yẹ́sụ̃, úpí ꞌbá yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi.”
37 Por cima da cabeça de Jesus puseram por escrito a acusação contra ele: “ Este é Jesus, o Rei dos Judeus ”.
38 Îpa ụ̃gụꞌba ãzí kí ị̃rị̃ ĩꞌdi be ĩndĩ mũsãláꞌbã sị́ gá, ãlu rĩ drị́ ãndá gá ãzí rĩ drị́ ị̃jị́ gá. Îpa ụ̃gụꞌba kí ị̃rị̃ Yẹ́sụ̃ be, ãlu rĩ drị́ ãndá gá ãzí rĩ drị́ ị̃jị́ gá.|alt="Two robbers were crucified with him" src="LB00328b.tif" size="col" ref="27:38"
38 E dois ladrões foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 ꞌBá alịlépi gẹ̃rị̃ ꞌdã gâ sĩ rĩ ide kí Yẹ́sụ̃ ꞌi ãzíla drị̃kã ayaŋâ trũ
39 Os que iam passando blasfemavam contra ele, balançando a cabeça e dizendo:
40 jọ kí, “Ị́jọ́ ándrá mi jó Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ andi rá, mi sị la ụ́ꞌdụ́ na agá rá! Ípa ími ãmgbã rĩ! Mí asị́ vụ̃rụ́ mũsãláꞌbã sị́ gâlé, ídrĩ adru Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi rĩ gá.”
40 — Ei, você que destrói o santuário e em três dias o reedifica! Salve a si mesmo, se você é o Filho de Deus, e desça da cruz!
41 Ãtalo ãmbogo rĩ kí, imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí ãzíla ꞌbá ĩyõ rĩ abe ide kí vâ Yẹ́sụ̃ gẹ̃rị̃ ãlu ꞌdĩ sĩ,
41 De igual modo, os principais sacerdotes com os escribas e anciãos, zombando, diziam:
42 jọ kí vâ, “Pa ándrá ꞌbá ãzí kí rá, wó pa ru ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ! Ĩꞌdi Úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ gá rĩ, lẽ ꞌba asị́ mũsãláꞌbã sị́ gâlé vụ̃rụ́ ꞌdõlé ãma dó sĩ ĩꞌdi ãꞌị̃ rá.
42 — Salvou os outros, a si mesmo não pode salvar. É rei de Israel! Que ele desça da cruz, e então creremos nele.
43 ꞌBã jõ ꞌdâ ásị́ Ãdróŋâ drị̃ gá. Lẽ Ãdróŋá ꞌbã pa dó ĩꞌdi ꞌi úꞌdîꞌda, Ãdróŋá drĩ ĩꞌdi lẽ rá rĩ gá ãꞌdusĩku jọ ꞌi Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi.”
43 Confiou em Deus; pois que Deus venha livrá-lo agora, se, de fato, lhe quer bem; porque ele disse: “Sou Filho de Deus.”
44 Ụ̃gụꞌba ipalé Yẹ́sụ̃ be ꞌdĩ ide kí vâ ĩꞌdi gẹ̃rị̃ ãlu ꞌdĩ sĩ ĩndĩ.
44 Também os ladrões que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
45 Ị̃tụ́ la mụ calé sáwã ázíyá gá ꞌbo, ãngũ nị kpákpá kpere sáwã úrômĩ.
45 A partir do meio-dia, houve trevas sobre toda a terra até as três horas da tarde.
46 Sáwã la dó mụ calé úrômĩ ꞌbo, Yẹ́sụ̃ za ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ũkpó sĩ, “Ẽlóyĩ, Ẽlóyĩ, lama sãbãkĩtánĩ?” Ífí la, “Ãdróŋá mádrị̂, Ãdróŋá mádrị̂, mí aꞌbe ma rá ãꞌdu sĩ yã?”
46 Por volta de três horas da tarde, Jesus clamou em alta voz, dizendo:
47 ꞌBá ãzí pá utulépi ꞌdãá rĩ are kí ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ jọ kí, “Ĩꞌdi Ĩlíyã umve.”
47 Alguns dos que estavam ali, ouvindo isto, diziam: — Ele chama por Elias.
48 Cọtị ĩꞌbã ãzí ãlu ãcẹ̃ ãko ãzí vónõ áni la trũ. Su ĩꞌdi wáyĩnĩ ũká la agá, umbé ĩꞌdi ũzú sị́ gá ãzíla su ĩꞌdi Yẹ́sụ̃ tị gá ĩꞌdiní mvụlé.
48 E, logo, um deles correu a buscar uma esponja e, tendo-a embebido em vinagre e colocado na ponta de um caniço, deu-lhe de beber.
49 ꞌBá acelépi rĩ ꞌbã ãzí jọ kí, “Ĩmi aꞌbe drĩ ĩꞌdi ꞌi, úndre drĩ Ĩlíyã la nõ amụ́ ĩꞌdi palé rá yã áni.”
49 Os outros, porém, diziam: — Espere! Vejamos se Elias vem salvá-lo.
50 Yẹ́sụ̃ la mụ zalé ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ re ị̃dị́, drã dó rá.
50 E Jesus, clamando outra vez em alta voz, entregou o espírito.
51 Sáwã ꞌdã agá ꞌdãá bõngó jó Ãdróŋá drị̂ ꞌa alịjó rĩ asi ru ị̃rị̃ iꞌdójó ụrụgá kpere vụ̃rụ́. Vũ aya ru írã asi kí ru rá.
51 Eis que o véu do santuário se rasgou em duas partes, de alto a baixo; a terra tremeu e as rochas se partiram;
52 Ị̃nádrị̃ asi kí nzị̃ kí ru mgbọ, ãzíla ꞌbá ãlá ũꞌbí Ãdróŋá drị́ ũdrãlépi rá ꞌdĩ angá kí ídri rú.
52 os túmulos se abriram, e muitos corpos de santos já falecidos ressuscitaram;
53 Yẹ́sụ̃ ꞌbã angájó ídri rĩ ꞌbã vúlé gá, ꞌbá ꞌdĩ ãfũ kí ị̃nádrị̃ agá rĩ sĩ mụlé filé táwụ̃nị̃ ãlá ãmbógó rĩ agâlé, ãzíla iꞌda kí ru ꞌbá wẽwẽ rú ꞌbanî.
53 e, saindo dos túmulos depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa e apareceram a muitos.
54 Ãmbógó ãsĩkárĩ Rụ́mị̃ gá rĩ drị̂ kí ꞌbá ĩꞌdidrị́ Yẹ́sụ̃ aga tẽlépi ꞌdĩ abe amá kí ũyãkĩyã ꞌdã rá, ãzíla ndre kí ị́jọ́ pírí ru idélépi ꞌdĩ kí rá. ꞌBá ꞌdĩ uꞌá kí ụ̃rị̃ sĩ jọ kí, “ꞌDĩ ãndá-ãndá ru Ãdróŋá ꞌbã Ngọ́pị ꞌi.”
54 O centurião e os que com ele guardavam Jesus, vendo o terremoto e tudo o que se passava, ficaram possuídos de grande temor e disseram: — Verdadeiramente este era o Filho de Deus.
55 Ũkú wẽwẽ rú ándrá ị́jọ́ ꞌdĩ kí ndrelépi rá-rá ru ꞌdãá la kí cí, ãbĩ kí Yẹ́sụ̃ vú angájó Gãlị́lị̃ gâlé sĩ ĩꞌdi ãzã kojó ãzị́ sĩ.
55 Estavam ali muitas mulheres, observando de longe. Eram as que vinham seguindo Jesus desde a Galileia, para o servir.
56 Ũkú ꞌdĩ kí agá ꞌdãá ĩndĩ rĩ kí Mãríyámũ Mãgãdẽlénã ꞌi, Mãríyámũ andre Yãkóꞌbõ ꞌbadrị́ Yụ̃sụ́fụ̃ be rĩ, ãzíla anzị Zĩbĩdáyõ drị̂ ꞌbã ãndrẽ.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e de José, e a mulher de Zebedeu.
57 Ĩndró la mụ acálé ꞌbo, ágọ́bị́ ãzí málĩ trũ angálépi táwụ̃nị̃ Ãrĩmãtéyã gá la mụ Pĩlátõ rụ́. Ágọ́bị́ ꞌdĩ rụ́ Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌi, ĩꞌdi ándrá ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá la.
57 Ao cair da tarde, veio um homem rico de Arimateia, chamado José, que era também discípulo de Jesus.
58 Mụ Pĩlátõ drị̃lẹ́ gá aꞌị́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ, Pĩlátõ fẽ ũkpó sĩ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ fẽjó Yụ̃sụ́fụ̃ drị́.
58 Este foi até Pilatos e lhe pediu o corpo de Jesus. Então Pilatos mandou que o corpo lhe fosse entregue.
59 Yụ̃sụ́fụ̃ aꞌdụ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ rá ãzíla umbé ĩꞌdi bõngó úꞌdí ãlá la sĩ.
59 E José, levando o corpo, envolveu-o num lençol limpo de linho
60 Agụ ãvũ ꞌbãlé ꞌbụ́ ĩꞌdidrị́ úꞌdí ĩꞌdi ꞌbã galé írã agá ĩꞌdiní rĩ agá. Gũ írã ãmbógó kpakụ la ꞌbụ̂ tị gá cí, ãzíla ko dó drị̃ mụlé rá.ꞌBụ́ ĩꞌdidrị́ úꞌdí ĩꞌdi ꞌbã galé írã agá rĩ|alt="The tomb" src="WA03929b.tif" size="col" ref="27:60"
60 e o depositou no seu túmulo novo, que ele tinha mandado abrir na rocha; e, rolando uma grande pedra para a entrada do túmulo, foi embora.
61 Mãríyámũ Mãgãdẽlénã kí Mãríyámũ ãzí rĩ be, ri kí ị̃nádrị̃ ꞌbã wókõ ãzí rĩ gâlé rá-rá ru.
61 Estavam ali, sentadas em frente do túmulo, Maria Madalena e a outra Maria.
62 Drụ̃sị̃ íni Sãbátũ sĩ ꞌdĩ ụ́ꞌdụ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ ꞌbadrị́ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ sĩ, ãtalo ãmbogo rĩ kí ꞌbá Fãrĩsáyĩ drị̂ kí abe mụ kí Pĩlátõ rụ́.
62 No dia seguinte, que é o dia depois da preparação, os principais sacerdotes e os fariseus se reuniram com Pilatos
63 Jọ kí, “Ãmbógó ãma ũrã ị́jọ́ ándrá ágọ́bị́ ĩnzóꞌbá ru ꞌdĩ ꞌbã jọlé ĩꞌdi ꞌbã drĩ adrujó ídri rú rĩ sĩ rĩ, jọ ándrá, ‘Ma mụ angálé ídri rú ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá ị̃dị́!’
63 e lhe disseram: — Senhor, nós lembramos que aquele enganador, enquanto vivia, disse: “Depois de três dias ressuscitarei.”
64 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ífẽ ãzị́táŋá sĩ ị̃nádrị̃ andre tẽjó ũkpó ru kpere ụ́ꞌdụ́ na ꞌdã kí alị agá, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí mụ ãvũ la ụ̃gụ̃lé, ãzíla kí sĩ mụ jọlé la ꞌbá ꞌbaní angá ꞌbã ídri drã agá la ku. Úlétáŋá vúlé rĩ la dó ũnzĩkãnã sĩ ándrá drị̃drị̃ rĩ ndẽ rá.”
64 Portanto, mande que o túmulo seja guardado com segurança até o terceiro dia, para que não aconteça que, vindo os discípulos dele, o roubem e depois digam ao povo: “Ressuscitou dos mortos.” E este último engano será pior do que o primeiro.
65 Pĩlátõ jọ ĩꞌbaní, “Ĩꞌdụ ãsĩkárĩ kí ꞌbã mụ kí ꞌbụ̂ andre tẽlé múké-múké ĩminí icólé rá rĩ áni.”
65 Pilatos respondeu: — Uma escolta está à disposição de vocês. Vão e guardem o túmulo como bem entenderem.
66 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, mụ kí dó rá, ꞌbã kí ãlámã írã drị̃ gá cí, ãzíla ꞌbã kí dó ãsĩkárĩ ị̃nádrị̃ andre tẽlé múké-múké.
66 Indo eles, montaram guarda ao túmulo, selando a pedra e deixando ali a escolta.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.