Mateus 20

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 “Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé ꞌdĩ ꞌbã áni, ágọ́bị́ ãzí cí fũ ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ ãgọbị ãzí kí iyólé ãzị́ ngajó ĩꞌdidrị́ zãbíbũ ámvụ́ agá.
1 Jesus disse:
2 Ãꞌị̃ kí ũfẽjó dị̃nárị̃ ãlu ãzị́ ngajó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ, ãzíla pẽ dó kí tị ãzị́ ngalé ĩꞌdidrị́ zãbíbũ ámvụ́ gâlé.
2 Ele combinou com eles o salário de costume, isto é, uma moeda de prata por dia, e mandou que fossem trabalhar na sua plantação.
3 “Ãni rú sáwã na gá ꞌdĩ, fũ mụlé ãmvêlé, ndre ꞌbá ãzí kí pá utu agá sụ̂ tị gá ꞌdãá ãzị̂ kóru.
3 Às nove horas, saiu outra vez, foi até a praça do mercado e viu ali alguns homens que não estavam fazendo nada.
4 Jọ ĩꞌbaní, ‘Ĩmụ vâ ãzị́ ngalé mádrị́ zãbíbũ ámvụ́ gâlé, ãzíla ma mụ ĩmi ũfẽlé ãjẹ̃ múké sĩ rá.’
4 Então disse: “Vão vocês também trabalhar na minha plantação de uvas, e eu pagarei o que for justo.”
5 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, mụ kí dó rá.
5 — E eles foram. Ao meio-dia e às três horas da tarde o dono da plantação fez a mesma coisa com outros trabalhadores.
6 Ãni rú sáwã mụdrị́ drị̃ ãlu gá ꞌdĩ, fũ vâ mụlé ãmvêlé ãzíla ịsụ́ vâ ꞌbá ãzí kí pá utu agá ãzị̂ kóru ꞌdãá. Zị kí, ‘Ĩmi utu pá ꞌdâ ị̃tụ̂rụ̃ ãzị̂ kóru ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?’
6 Eram quase cinco horas da tarde quando ele voltou à praça. Viu outros homens que ainda estavam ali e perguntou: “Por que vocês estão o dia todo aqui sem fazer nada?”
7 “Umvi kí, ‘Ãꞌdusĩku ꞌbá ãzí ãma iyólépi la yụ.’
7 — “É porque ninguém nos contratou!” — responderam eles.
8 “Ĩndró la mụ acálé ꞌbo, zãbíbũ ámvụ́ ꞌdị́pị jọ ꞌbá ãmbógó ru ĩꞌdi ꞌbã ꞌbãlé ꞌbá kí drị̃lẹ́ gá rĩ nî, ‘Mí umve ꞌbá ãzị́ ngalépi rĩ kî, ãzíla mí ũfẽ ũyá ĩꞌbadrị̂ kí, iꞌdójó ꞌbá tá iyólé vúlé-vúlé ꞌdĩ kí sĩ cajó kpere ꞌbá tá drị̃drị̃ ꞌdã ꞌbá rụ́.’
8 — No fim do dia, ele disse ao administrador: “Chame os trabalhadores e faça o pagamento, começando com os que foram contratados por último e terminando pelos primeiros.”
9 “ꞌBá tá iyólé sáwã mụdrị́ drị̃ ãlu gá rĩ amụ́ kí ãzíla úfẽ ĩꞌbaní ũyá pírí dị̃nárị̃ ãlu-ãlu.
9 — Os homens que começaram a trabalhar às cinco horas da tarde receberam uma moeda de prata cada um.
10 ꞌBá tá iyólé drị̃drị̃ rĩ kí mụ acálé, ũrã kí ála mụ kí ũfẽlé ãndânĩ íni. Wó ĩꞌba ãlu-ãlu ní úfẽ vâ ũyá dị̃nárị̃ ãlu-ãlu.
10 Então os primeiros que tinham sido contratados pensaram que iam receber mais; porém eles também receberam uma moeda de prata cada um.
11 Kí mụ ịsụ́lé la ꞌbo, iꞌdó kí unulé ámvụ́ ꞌdị́pị bị́lẹ́ gá.
11 Pegaram o dinheiro e começaram a resmungar contra o patrão,
12 Jọ kí, ‘ꞌBá tá iyólé vúlé-vúlé ru ꞌdĩ nga kí ãzị́ lú sáwã ãlu, wó íꞌbã ãma ꞌbá tá ị̃tụ́ ꞌbã zãlé, ãnũ ãzị́ drị̂ ꞌbã sĩ fijó ãma rụ́ ị̃tụ̂rụ̃ rá ꞌdĩ ĩꞌba abe trũtrũ.’
12 dizendo: “Estes homens que foram contratados por último trabalharam somente uma hora, mas nós aguentamos o dia todo debaixo deste sol quente. No entanto, o pagamento deles foi igual ao nosso!”
13 “Wó umvi ĩꞌba ãzí ãlu rĩ ní, ‘Mâ wọ̃rị̂, má idé ꞌbá ãzí ũnzí ku. Mí idé tá ị́jọ́ má be ãzị́ ngajó dị̃nárị̃ ãlu sĩ ku yã?
13 — Aí o dono disse a um deles: “Escute, amigo! Eu não fui injusto com você. Você não concordou em trabalhar o dia todo por uma moeda de prata?
14 Íꞌdụ mî séndẽ, íko drị̃ mụlé. Álẽ ꞌbá amụ́lépi ãzị́ vúlé-vúlé ꞌdĩ kí ũfẽlé cécé mání ími ũfẽjó rĩ áni.
14 Pegue o seu pagamento e vá embora. Pois eu quero dar a este homem, que foi contratado por último, o mesmo que dei a você.
15 Má icó ị́jọ́ mání lẽlé rĩ idélé séndẽ mádrị̂ kí sĩ ku yã? Jõku mi mịfị́ ịnị ꞌbã má rụ́ mání ãko fẽjó ꞌbá ꞌbaní rĩ sĩ yã?’”
15 Por acaso não tenho o direito de fazer o que quero com o meu próprio dinheiro? Ou você está com inveja somente porque fui bom para ele?”
16 Yẹ́sụ̃ de ị́jọ́ ꞌbá ꞌdĩ abe rĩ ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá vúlé rĩ kí mụ adrulé ꞌbá drị̃drị̃ rĩ kî, ãzíla ꞌbá drị̃drị̃ rĩ kí mụ adrulé ꞌbá vúlé rĩ kî.”
16 E Jesus terminou, dizendo:
17 Yẹ́sụ̃ ꞌbã mụ agá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ru ꞌdĩ gá ꞌdâ, ꞌdụ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ kí bụ́lụ́ gá ãzíla jọ ĩꞌbaní,
17 Quando Jesus estava subindo para Jerusalém, chamou os discípulos para um lado e falou com eles em particular, enquanto caminhavam. Ele disse:
18 “Ãma mụ kpere Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, ála mụ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ fẽlé ũcõgõ ịsụ́lé ãtalo ãmbogo rĩ ꞌbadrị́ ãzíla imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí abe, kí ị́jọ́ lị drị̃ la gá ĩꞌdi ꞌdịjó káyĩ rá,
18 — Escutem! Nós estamos indo para Jerusalém, onde o
19 ãzíla kí ĩꞌdi ꞌdụ fẽlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ ꞌbadrị́ kí ĩꞌdi ide, kí ĩꞌdi co, ãzíla kí ĩꞌdi ipa mũsãláꞌbã sị́ gá. Wó ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá ála mụ ĩꞌdi ingalé ídri!”
19 e o entregarão aos não judeus. Estes vão zombar dele, bater nele e crucificá-lo; mas no terceiro dia ele será ressuscitado.
20 Ị́jọ́ ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, Zĩbĩdáyõ ꞌbã ũkû amụ́ Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé, ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pịka ị̃rị̃ ꞌdĩ kí abe, tị̃ ãja vụ̃rụ́ Yẹ́sụ̃ drị̃lẹ́ gá, zị ị́jọ́ ĩꞌdi tị gâ sĩ mũkẽ ĩꞌdidrị́ gá rĩ ịsụ́jó.
20 Então a mãe dos filhos de Zebedeu chegou com os seus filhos perto de Jesus, curvou-se e pediu a ele um favor.
21 Yẹ́sụ̃ zị ĩꞌdi, “Ílẽ ãꞌdu?”
21 — O que é que você quer? — perguntou Jesus. Ela respondeu: — Prometa que, quando o senhor se tornar Rei, estes meus dois filhos sentarão à sua direita e à sua esquerda.
22 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ĩnị̃ ị́jọ́ ĩminí zịlé rĩ ãꞌdu yã rĩ ku! Ĩmi icó kópõ ũcõgõ ãni mání mụlé mvụlé rĩ mvụlé ĩndĩ rá yã?”
22 Jesus disse aos dois filhos dela: — Podemos! — responderam eles.
23 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ãndá, ĩmi mụ kópõ mání mụjó ãko mvụjó ala gá rĩ sĩ ãko mvụlé rá, wó ĩminí rijó áma drị́ ãndá rĩ gá ãzíla drị́ ị̃jị́ rĩ gá rĩ adru ũkpó má ãni la ku. Ãngũ ꞌdĩ áni ꞌdĩ kí ꞌbá mâ Átẹ́pị ꞌbã idélé ĩꞌbaní ꞌdĩ ꞌbã ãni.”
23 Então Jesus disse:
24 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã ãzí mụdrị́ ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé, ũmbã ꞌde kí agá ꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩ ꞌbanî.
24 Quando os outros dez discípulos ouviram isso, ficaram zangados com os dois irmãos.
25 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ umve kí ãngũ ãlu gá, ãzíla jọ, “Ĩnị̃ rá ꞌbá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí drị̃ celépi ꞌdĩ kí úpí ru kí drị̃lẹ́ gá ãzíla ĩꞌbã drị̃lẹ́ ãmbogo rú ꞌdĩ ꞌbã ũkpó cí kí drị̃ gá.
25 Então Jesus chamou todos para perto de si e disse:
26 ꞌDĩ adru ị́jọ́ ĩmi sĩ adrujó ala gá rĩ ꞌi ku. ꞌBá ãzí drĩ lẽ adrulé ãmbógó ru ĩmi drĩdríŋĩ gá, lẽ ꞌbã adru ãtíꞌbó ĩmi ãni,
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, quem quiser ser importante, que sirva os outros,
27 ãzíla ꞌbá lẽlépi adrulépi drị̃drị̃ ĩmi agá ꞌdâ rĩ ꞌbã adru ꞌbá ĩmĩ ãtíꞌbó rú,
27 e quem quiser ser o primeiro, que seja o escravo de vocês.
28 ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ amụ́ sĩ ãzị́ ngajó ĩꞌdiní la ku be la amụ́ ãzị́ ngalé ꞌbá ꞌbanî ãzíla ru ídri fẽjó ꞌbá ũꞌbí kí unzejó.”
28 Porque até o
29 Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí abe ĩꞌbã kí Yẹ̃rị́kọ̃ aꞌbe agá ꞌbá ũꞌbí ꞌde kí ĩꞌdi vú gâ sĩ.
29 Quando Jesus e os discípulos estavam saindo de Jericó, uma grande multidão seguia Jesus.
30 Ịsụ́ ꞌbá ị̃rị̃ mịfị́ kóru la ri kí gẹ̃rị̃ tị gá ꞌdãá, kí mụ arelé la Yẹ́sụ̃ la alị nĩ, iꞌdó kí uzálé, “Dãwụ́dị̃ ngọ́pị! Mí andré ãma ízákĩzã ĩndĩ fô ãmbógó!”
30 Dois cegos, sentados na beira do caminho, ouviram alguém dizer que ele estava passando e começaram a gritar: — Senhor,
31 ꞌBá ũꞌbí angá kí kí drị̃ gá ãzíla jọ kí ĩꞌbaní ꞌbã ĩyãŋã kí tú. Wó ri kí dó bãsĩ uzálé rere ũkpó sĩ, “Dãwụ́dị̃ ngọ́pị! Mí andré ãma ízákĩzã ĩndĩ fô ãmbógó!”
31 A multidão os repreendeu e mandou que calassem a boca, mas eles gritaram ainda mais: — Senhor, Filho de Davi, tenha pena de nós!
32 Yẹ́sụ̃ tu pá ãzíla umve kî, “Ĩlẽ má idé ĩminí ãꞌdu?”
32 Então Jesus parou, chamou os cegos e perguntou:
33 Umvi kí, “Úpí, ãlẽ ífẽ ãmaní ãngũ ndrelé.”
33 — Senhor, queremos poder enxergar! — responderam eles.
34 Yẹ́sụ̃ ndre ĩꞌbã ízákĩzã rá ãzíla aló ĩꞌbã mịfị́ kî, nzị̃ kí dó ru rá. Cọtị ndre kí dó ãngũ rá ãzíla ꞌde kí dó vú la gâ sĩ.
34 Jesus teve pena dos cegos e tocou nos olhos deles. No mesmo instante eles puderam ver e então seguiram Jesus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.