Mateus 13
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ꞌdã ꞌbã vúŋá sĩ, Yẹ́sụ̃ fũ jó agá ꞌdãá ãmvé ãzíla mụ dó rilé mĩrĩ tị gá.
1 Naquele mesmo dia Jesus saiu de casa, foi para a beira do lago da Galileia, sentou-se ali e começou a ensinar.
2 ꞌBá ũꞌbí atrá kí ru ĩꞌdi andre gá, tụ dó filé rilé vụ̃rụ́ íꞌbó agá, ꞌbá pírí utu kí dó pá mĩrĩ tị gá ꞌdãá.
2 A multidão que se ajuntou em volta dele era tão grande, que ele entrou num barco e sentou-se; e o povo ficou em pé na praia.
3 Iꞌdó dó ĩꞌbaní ị́jọ́ ũꞌbí ũlũlé ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ. Jọ dó, “Ágọ́bị́ ãzí fũ mụlé ũri kpẹ̃lé ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá.
3 Jesus usou parábolas para ensinar muitas coisas. Ele disse:
4 Ĩꞌdi ꞌbã ũri kpẹ̃ agá ꞌdâ, ũri ãzí rĩ uꞌde kí gẹ̃rị̃ tị gá, ãriŋa angá kí tị kí kí rá.
4 Quando estava espalhando as sementes, algumas caíram na beira do caminho, e os passarinhos comeram tudo.
5 Ãzí rĩ uꞌde kí ãngũ írãkí ru vũ ĩzâ kóru rĩ agá, angá kí mbẽlẽŋá ru rá, ãꞌdusĩku ụ̃nọ́kụ́ ꞌbã adrujó cene rú rĩ sĩ.
5 Outra parte das sementes caiu num lugar onde havia muitas pedras e pouca terra. As sementes brotaram logo porque a terra não era funda.
6 Wó ị̃tụ́kã la mụ kalé ri ꞌbo, ị̃tụ́kã ivé kí, ꞌi kí rá ízókí la ꞌbã kí adrujó cene rú rĩ sĩ.
6 Mas, quando o sol apareceu, queimou as plantas, e elas secaram porque não tinham raízes.
7 Ũri ãzí rĩ uꞌde kí ãvúkí ụ̃cị́kị́ trũ rĩ agá, zo kí ãvúkí ụ̃cị́kị́ trũ rĩ abe ãlu, ãvúkí ụ̃cị́kị́ trũ rĩ vu kí rá.
7 Outras sementes caíram no meio de espinhos, que cresceram e sufocaram as plantas.
8 Wó ãzí rĩ uꞌde kí ụ̃nọ́kụ́ vũ ĩzá trũ rĩ agá, zo kí ka kí ífí rá, ãzí rĩ kí túrú ãlu, ãzí rĩ kí kãlị́ ázíyá ãzíla ãzí rĩ kí kãlị́ na.
8 Mas as sementes que caíram em terra boa produziram na base de cem, de sessenta e de trinta grãos por um.
9 ꞌBá bị́lẹ́ trũ ị́jọ́ arelépi rĩ ꞌbã are ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌi.”
9 E Jesus terminou, dizendo:
10 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ãzíla zị kí ĩꞌdi, “Mí ị́jọ́ jọ ꞌbá ꞌbanî ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
10 Então os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Por que é que o senhor usa
11 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ị́jọ́ zị̃lé zị̃-zị̃ Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ drị́ gá rĩ úfẽ ĩꞌdi nị̃lé ĩminî, wó adru ĩꞌbanî ku.
11 Jesus respondeu:
12 Ãꞌdusĩku ꞌbá ãko trũ rĩ ála ãzíla ũꞌbã drị̃ la gá, ĩꞌdi dó adru ãko trũ ĩyõ rú. Wó ꞌbá ãko kóru rĩ drị́ ĩꞌdi táni trũ adrujó ĩmbíráŋá rĩ ála ꞌdụ la ĩꞌdidrị́ ꞌdâ rá.
12 Pois quem tem receberá mais, para que tenha mais ainda. Mas quem não tem, até o pouco que tem lhe será tirado.
13 Ma ị́jọ́ jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ la,
13 É por isso que eu uso parábolas para falar com essas pessoas. Porque elas olham e não enxergam; escutam e não ouvem, nem entendem.
14 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ị́jọ́ ándrá nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã jọlé rĩ acá dó ĩꞌdi ꞌbã kẹ̃jị́ gá,
14 E assim acontece com essas pessoas o que disse o
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ꞌdĩ kí ásị́ mba ũkpómgboroto rú cécé írã áni,
15 Pois a mente deste povo está fechada:
16 Wó ĩmi mịfị́ kí drị̃lẹ́ba rú, ĩꞌbã kí ãngũ ndrejó rĩ sĩ ãzíla bị́lẹ́ ꞌbã kí ị́jọ́ arejó rĩ sĩ.
16 Jesus continuou, dizendo:
17 Ãꞌdusĩku ma ĩminí ị́jọ́ mgbã rĩ jọ, nãbịya ãzíla ꞌbá ãlá wẽwẽ rú ꞌdĩ lẽ kí ãko ĩmi ndrelé ꞌdĩ kí ndrelé vị́ sĩ wó ndre kí kí ku, ãzíla lẽ kí arelé la rá wó are kí kí ku.
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: muitos profetas e muitas outras pessoas do povo de Deus gostariam de ver o que vocês estão vendo, mas não puderam; e gostariam de ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 “Ĩmi are ị́jọ́ jọlé ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ ꞌbá ũri kpẹ̃lépi rĩ drị̃ gá rĩ ꞌbã ífí.
18 — Então escutem e aprendam o que a
19 ꞌBá ị́jọ́ Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ drị̂ arelépi rá, wó ífí la vãlépi ku rĩ kí cécé ũri uꞌdelépi gẹ̃rị̃ tị gá rĩ áni. Sĩtánĩ la amụ́ ị́jọ́ Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ drị̂ ũlũlé rĩ palé kí ásị́ gá ꞌdâ rá.
19 As pessoas que ouvem a mensagem do vem e tira o que foi semeado no coração delas.
20 Ũri uꞌdelépi ãngũ írãkí ru rĩ agá rĩ kí ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ãꞌị̃lépi ãyĩkõ sĩ ĩꞌbã kí arejó la rĩ sĩ rĩ kî.
20 As sementes que foram semeadas onde havia muitas pedras são as pessoas que ouvem a mensagem e a aceitam logo com alegria,
21 Wó ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ rĩ fi kí agâlé álị́ ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ũcõgõ drĩ aꞌdé kí drị̃ gá jõku cõcóŋá abe, ị́jọ́ mgbã rĩ sĩ, kí aꞌdé mbẽlẽ rú rá.
21 mas duram pouco porque não têm raiz. E, quando por causa da mensagem chegam os sofrimentos e as perseguições, elas logo abandonam a sua fé.
22 Ũri uꞌdelépi ãngũ ife ụ̃cị́kị́ trũ rĩ kí ị̃ndụ́ gá rĩ kí ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ gá rĩ arelépi rá, wó ũcõgõ ídri ꞌdõ drị̂ sĩ ãzíla lẽtáŋá málĩ lẽjó rĩ abe kí kí ị́jọ́ ala gá rĩ inzí rá, icó kí dó sĩ ífí kalé ku.
22 Outras pessoas são parecidas com as sementes que foram semeadas no meio dos espinhos. Elas ouvem a mensagem, mas as preocupações deste mundo e a ilusão das riquezas sufocam a mensagem, e essas pessoas não produzem frutos.
23 Ãzíla ũri kpẹ̃lé uꞌdelépi ụ̃nọ́kụ́ múké rĩ agá ꞌdĩ kí ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ arelépi rá ãzíla ífí la vãlépi rá, kí ífí ka, ãzí rĩ kí ka la túrú ãlu, ãzí rĩ kí kãlị́ ázíyá ãzíla ãzí rĩ kí kãlị́ na.”
23 E as sementes que foram semeadas em terra boa são aquelas pessoas que ouvem, e entendem a mensagem, e produzem uma grande colheita: umas, cem; outras, sessenta; e ainda outras, trinta vezes mais do que foi semeado.
24 Yẹ́sụ̃ jọ vâ ĩꞌbaní ị́jọ́ uꞌbéŋá ãzí, “Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé ágọ́bị́ ãzí kpẹ̃ ũri múké la ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá.
24 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
25 Ị́nị́ ãzí ãlu ꞌbá ꞌbã kí ụ́ꞌdụ́ ko agá ꞌdĩ, mẹ́rọ́ꞌbá amụ́ ãvúkí rĩlé ãná agá ãzíla ko drị̃ mụlé rá.
25 Certa noite, quando todos estavam dormindo, veio um inimigo, semeou no meio do trigo uma erva ruim, chamada joio, e depois foi embora.
26 Ũri ꞌbã kí zo agá kpere ĩꞌbã kí ífí ka agá, ãvúkî iꞌda dó ru rá.
26 Quando as plantas cresceram, e se formaram as espigas, o joio apareceu.
27 “Ãtíꞌbó ágọ́bị́ ꞌdã drị̂ amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ãzíla jọ kí ĩꞌdiní, ‘Ãmbógó, ũri ándrá míní kpẹ̃lé mídrị́ ámvụ́ agá rĩ adru ándrá múké rĩ ꞌi ku yã? Ãvúkí ala gá ꞌdã ãfũ dó íngõlé yã?’
27 Aí os empregados do dono das terras chegaram e disseram: “Patrão, o senhor semeou sementes boas nas suas terras. De onde será que veio este joio?”
28 “Ãmbógó umvi, ‘Mẹ́rọ́ꞌbá idé ị́jọ́ ꞌdĩ nĩ.’
28 — “Foi algum inimigo que fez isso!”, respondeu ele.
29 “Ãmbógó umvi ‘Yụ. Ĩmi mụ ãná ꞌbã mgbã kí nzelé ĩndĩ ku.
29 — “Não”, respondeu ele, “porque, quando vocês forem tirar o joio, poderão arrancar também o trigo.
30 Ĩmi aꞌbe ãná ꞌbã zo kí pírí ãlu kpere sáwã lãjó la rĩ sĩ. Ma mụ jọlé la ꞌbá ãná lãlépi rĩ ꞌbaní drị̃drị̃ rĩ sĩ ꞌbã ũkũnã kí drĩ ãvúkî ráká, ãzíla ꞌbã amụ́ kí dó ãná ũkũnãlé ꞌbãlé ĩrá gá ĩndõ.’”
30 Deixem o trigo e o joio crescerem juntos até o tempo da colheita. Então eu direi aos trabalhadores que vão fazer a colheita: ‘Arranquem primeiro o joio e amarrem em feixes para ser queimado. Depois colham o trigo e ponham no meu depósito.’ ”
31 Yẹ́sụ̃ jọ vâ ị́jọ́ uꞌbéŋá ãzí rĩ ꞌi: “Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé ũri umvelé hãrãdálị̃ rĩ ꞌbã ífí áni, ágọ́bị́ ãzí ꞌdụ ĩꞌdi salé ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá.
31 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
32 Ĩꞌdi ꞌbã ndẽjó ĩmbĩrãŋã sĩ ũri kí agá pírí nĩ rĩ sĩ, wó ĩꞌdi zo ãmbõgõ sĩ ife ámvụ́ agá ꞌdĩ ꞌbaní pírí ãndânĩ, ĩꞌdi acá adrujó ife ãmbógó ru, ãriŋa ꞌbụ̃ gá rĩ kí dó amụ́ jõrõvũ sịlé kénĩ la kí agá.”
32 Ela é a menor de todas as sementes; mas, quando cresce, torna-se a maior de todas as plantas. Ela até chega a ser uma árvore, de modo que os passarinhos vêm e fazem ninhos nos seus ramos.
33 Yẹ́sụ̃ jọ vâ ĩꞌbaní ị́jọ́ uꞌbéŋá ãzí la ị̃dị́, “Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé ꞌdĩ áni: ãkụ́kị́ ũkú ꞌbã ꞌdụlé usalé ãnáfóró agá rĩ áni ꞌdĩ sĩ ụ̃pị̃ drĩ ku rú kpere ĩꞌdi ꞌbã ụ̃pị̃ agá rĩ áni.”
33 Jesus contou mais esta parábola para o povo:
34 Yẹ́sụ̃ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ kí ꞌbá ũꞌbí ꞌdĩ ꞌbaní ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ, jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ ãzí ị́jọ́ uꞌbéŋâ kóru la ku.
34 Jesus usava parábolas para dizer tudo isso ao povo. Ele não dizia nada a eles sem ser por meio de parábolas.
35 Idé ị́jọ́ ꞌdĩ ị́jọ́ ándrá nábị̃ ꞌbã jọlé rĩ ꞌbã idé rú sĩ ru ĩꞌdi ꞌbã kẹ̃jị́ gá,
35 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito: “Usarei parábolas quando falar com esse povo e explicarei coisas desconhecidas desde a criação do mundo.”
36 Yẹ́sụ̃ la mụ ꞌbá ũꞌbí ꞌdã kí aꞌbelé ꞌbo ãzíla fi dó jó agâlé ru, ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé jọ kí, “Mí iꞌda ãmaní ị́jọ́ uꞌbéŋá ãvúkí drị̂ ꞌbã ífí.”
36 Então Jesus deixou a multidão e voltou para casa. Os discípulos chegaram perto dele e perguntaram: — Conte para nós o que quer dizer a
37 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ágọ́bị́ ũri múké rĩ kpẹ̃lépi rĩ ĩꞌdi Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂,
37 Jesus respondeu:
38 ámvụ́ ĩꞌdi ụ̃nọ́kụ́ ꞌi, ũri múké rĩ ĩꞌdi anzị Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ kî, ãvúkí ĩꞌdi ꞌbá ũnzí rĩ ꞌi.
38 O terreno é o mundo. As sementes boas são as pessoas que pertencem ao .
39 Ãzíla ꞌbá ãvúkí rĩlépi rĩ ĩꞌdi Sĩtánĩ ꞌi. Ũri ũkũnãŋá ĩꞌdi ụ̃nọ́kụ́ ꞌbã ãsị̃ŋá, ãzíla ꞌbá ũri ũkũnãlépi rĩ mãlãyíkã kî.
39 O inimigo que semeia o joio é o próprio Diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os que fazem a colheita são os anjos.
40 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, cécé mụjó ãvúkí tralé rĩ ivéjó ãcí sĩ rĩ áni, ĩꞌdi vâ adru ụ́ꞌdụ́ ãsị̃ŋá drị́ ꞌdã sĩ ꞌdĩ ꞌbã áni.
40 Assim como o joio é ajuntado e jogado no fogo, assim também será no fim dos tempos.
41 Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ la mụ mãlãyíkã ĩꞌdidrị̂ kí tị ũpẽlé, kí mụ ãko ũnzĩkãnã fẽlépi sụ́rụ́ ĩꞌdidrị̂ agá ꞌdĩ kí iyálé ãzíla ꞌbá pírí ũnzíkãnã idélépi ꞌdĩ kî abe ãmvé.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, e eles ajuntarão e tirarão do seu Reino todos os que fazem com que os outros pequem e também todos os que praticam o mal.
42 Kí mụ kí tralé uꞌbélé ãcí agá, ãngũ ꞌdã gá ꞌdãá áwáŋá kí sị́ naŋâ trũ.
42 Depois os anjos jogarão essas pessoas na fornalha de fogo, onde vão chorar e ranger os dentes de desespero.
43 ꞌBá Ãdróŋá drị́ ãlá ꞌdĩ kí dó mụ dị̃lé ị̃tụ́ áni sụ́rụ́ Átẹ́pị ĩꞌbadrị̂ drị̂ agá. Mí are ị́jọ́ ꞌdĩ mi ꞌbá bị́lẹ́ trũ rĩ.
43 Então o povo de Deus brilhará como o sol no Reino do seu Pai. Se vocês têm ouvidos para ouvir, então ouçam.
44 “Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé málĩ zị̃lé ámvụ́ agá rĩ áni. ꞌBá ịsụ́lépi la rĩ ĩꞌdi ĩꞌdi zị̃ drị̃ gá ãzíla ãyĩkõ ĩꞌdi agá rĩ sĩ mụ rá ãzíla ĩꞌdi ãko ĩꞌdi trũ adrujó rĩ kí ị̃tụ̃ndã rá ãzíla ĩꞌdi dó sĩ mụ ámvụ́ ꞌdã ĩgbãlé.
44 — O
45 “Ũꞌbãjó la ꞌdã drị̃ gá, Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé ágọ́bị́ dũkánĩ trũ gólũdĩ ndrụ̃lépi rĩ áni,
45 — O
46 ãzíla drĩ dó ãjẹ̃ trũ ãmbógó rĩ ịsụ́ ꞌbo, ĩꞌdi dó mụ ãko pírí ĩꞌdi trũ adrujó rĩ kí ị̃tụ̃ndãlé rá ĩꞌdi dó mụ ĩgbãlé la áyụ.
46 Quando encontra uma pérola que é mesmo de grande valor, ele vai, vende tudo o que tem e compra a pérola.
47 “Ũꞌbãjó la ꞌdã drị̃ gá, Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ ĩꞌdi cécé ímbá ꞌbelé mĩrĩ agá rĩ áni, ãzíla ĩꞌdi ị̃ꞌbị ũvítá ndú-ndú kí atrá.
47 — O
48 Drĩ dó ga ꞌbo, ála dó ĩꞌdi asé ãmvé ị̃yị́tị gá cínákí drị̃ gá, ála dó ị̃ꞌbị mgbã rĩ kí ụꞌdụ uꞌbélé gụ́fá agá, ãzí ãzị̂ kóru rĩ kí ála kí ꞌbe ásé gá.Ála ị̃ꞌbị mgbã rĩ kí ụꞌdụ uꞌbélé gụ́fá agá, wó ãzị́ kóru rĩ kí ála kí ꞌbe ásé gá.|alt="The parable of the Net" src="lb00212b.tif" size="col" ref="13:47-48"
48 E, quando está cheia, os pescadores a arrastam para a praia e sentam para separar os peixes: os que prestam são postos dentro dos cestos, e os que não prestam são jogados fora.
49 Ĩꞌdi mụ adrulé ꞌdĩ ꞌbã áni ụ́ꞌdụ́ ãsị̃jó ꞌdã sĩ. Mãlãyíkã kí drụ́zị́ amụ́ ãzíla kí dó ꞌbá ũnzí rĩ kí drĩdríŋĩ co ꞌbá ãlá rĩ abe,
49 No fim dos tempos também será assim: os anjos sairão, e separarão as pessoas más das boas,
50 ãzíla ála dó kí ꞌbe ãcí ukólépi ku rĩ agá, ꞌdãá áwáŋá ãzíla sị́ naŋâ trũ.”
50 e jogarão as pessoas más na fornalha de fogo. E ali elas vão chorar e ranger os dentes de desespero.
51 Yẹ́sụ̃ zị kí, “Ĩvã ị́jọ́ ꞌdĩ kí rá yã?”
51 Então Jesus perguntou aos discípulos: — Sim! — responderam eles.
52 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “ꞌBá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí nị̃lépi rá ãzíla vâ Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ vãlépi rá rĩ ĩꞌdi cécé ꞌbá jó sĩ ãko tãmbajó rĩ trũ rĩ áni. Ĩꞌdi ãko ĩꞌdidrị́ ụ̃rọ̃drị́ ru ꞌdĩ kí iꞌda angájó jó ĩꞌdidrị́ ãko tãmbajó rĩ agâlé, ꞌdĩ kí ãko úꞌdí ãzíla ụ̃kụ ꞌdĩ kí abe.”
52 Jesus disse:
53 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ jọlé ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ ꞌdĩ kí delé jọ agá ꞌbo, nga dó ꞌdãá rĩ sĩ mụlé rá.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas , saiu dali
54 Yẹ́sụ̃ la mụ acálé ãngũ ĩꞌdidrị̂ gá, iꞌdó ꞌbá kí imbálé ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gâ sĩ, ãzíla ꞌbá acá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ. Zị kî, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ ịsụ́ ũndũwã ãzíla ũkpó sĩ tálí kí idéjó ꞌdĩ kí íngõlé?”
54 e voltou para a cidade de Nazaré, onde ele tinha morado. Ele ensinava na sinagoga , e os que o ouviam ficavam admirados e perguntavam: — De onde vêm a sabedoria dele e o poder que ele tem para fazer milagres?
55 ꞌDĩ adru ágọ́bị́ báwũ falépi rĩ ꞌbã ngọ́pị ꞌi ku yã? Ãndrẽ rụ́ adru Mãríyámũ ꞌi ku yã? Ádrị́pịka adru kí Yãkóꞌbõ kí Yụ̃sụ́fụ̃ trũ Sị̃mọ́nị̃ ãzíla Yụ́dãsị̃ trũ ku yã?
55 Por acaso ele não é o filho do carpinteiro? A sua mãe não é Maria? Ele não é irmão de Tiago, José, Simão e Judas?
56 Ámvọ́pịka adru kí pírí ãma abe ꞌdĩ kí ku yã? Ágọ́bị́ ꞌdĩ ịsụ́ ãko ꞌdĩ kí pírí íngõlé yã?
56 Todas as suas irmãs não moram aqui? De onde é que ele consegue tudo isso?
57 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá uꞌá kí ãyĩkõ sĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé rĩ kî sĩ ku.
57 Por isso ficaram desiludidos com ele. Mas Jesus disse:
58 Ãzíla Yẹ́sụ̃ idé tálí kí ũꞌbí ru ku ãꞌdusĩku ãꞌị̃táŋá ãkõ ĩꞌbadrị̂ sĩ.
58 Jesus não pôde fazer muitos milagres ali porque eles não tinham fé.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.