Marcos 5
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB
1 Ị́jọ́ ꞌdã kí vúlé gá Yẹ́sụ̃ za kí dó mĩrĩ ꞌbã ꞌá ꞌdã sĩ wókõ ị̃yị́tị gá ãngũ umvelé Gẽrãsénĩ gá.
1 Chegaram então ao outro lado do mar, à terra dos gerasenos.
2 Yẹ́sụ̃ ꞌbã drĩ ãfũ agá íꞌbó agâlé ꞌdĩ gá ꞌdâ, ágọ́bị́ ãzí úríndí ũnzí trũ la iꞌdó ãcẹ̃lé angájó ãngũ ị̃nádrị̃ drị̂ agâlé drị̃ ụfụjó ĩꞌdi be.
2 E, logo que Jesus saíra do barco, lhe veio ao encontro, dos sepulcros, um homem com espírito imundo,
3 Ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbãngá uꞌá ị̃nádrị̃ ꞌbã drĩdríŋĩ gá, ãzíla ícó ĩꞌdi drị̃ ụtrị́lé ku táni ĩꞌdi icíjó ímve sĩ rá tí.
3 o qual tinha a sua morada nos sepulcros; e nem ainda com cadeias podia alguém prendê-lo;
4 Úri ĩꞌdi pá kí icílé drị́ abe ímve sĩ ãzíla nõrórõ sĩ, wó ĩꞌdi ímve pá gá ꞌdĩ kí anu kící-kící, nõrórõ kí uce rũwã-rũwã rá. ꞌBá ãzí ũkpó trũ icólépi ĩꞌdi drị̃ arụ́lépi rá la ꞌdáyụ.
4 porque, tendo sido muitas vezes preso com grilhões e cadeias, as cadeias foram por ele feitas em pedaços, e os grilhões em migalhas; e ninguém o podia domar;
5 Ĩꞌdi acị́ ngara ị̃nádrị̃ kí drĩdríŋĩ gâ sĩ, ꞌbé sị́ gâ sĩ, ụ́ꞌdụ́ pírí ị̃tụ̂rụ̃, ị́nị́-ãrã úzáŋâ trũ ãzíla ĩꞌdi ru ụrụꞌbá ụlị́ írã sĩ.
5 e sempre, de dia e de noite, andava pelos sepulcros e pelos montes, gritando, e ferindo-se com pedras,
6 Ágọ́bị̂ la mụ Yẹ́sụ̃ ndrelé rá-rá ru ꞌdáni, mvu cẹ̃lé ụ́ngụ́lẹ́ sĩ, ĩꞌdi mụ calé ꞌbo, tị̃ ãja drị̃lẹ́ la gá ꞌdãá vụ̃rụ́.
6 Vendo, pois, de longe a Jesus, correu e adorou-o;
7 Za ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ re, “Yẹ́sụ̃ Ãdróŋá ụrụgá ãndânĩ rĩ ꞌbã Ngọ́pị! Ílẽ má rụ́ ãꞌdu? Ísõ ũyõ Ãdróŋá rụ́ sĩ mí icó mání cãndí fẽlé ku!”
7 e, clamando com grande voz, disse: Que tenho eu contigo, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? conjuro-te por Deus que não me atormentes.
8 Ágọ́bị́ ꞌdĩ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ íni la ãꞌdusĩku Yẹ́sụ̃ jọ tá úríndí ũnzí ꞌdã ní ꞌbã ãfũ ĩꞌdi agâlé rá.
8 Pois Jesus lhe dizia: Sai desse homem, espírito imundo.
9 Yẹ́sụ̃ zị dó úríndí ũnzí ꞌi, “Ími rụ́ ãꞌdi ꞌi?” Umvi ĩꞌdiní, “Áma rụ́ Ũꞌbígá ꞌi ãꞌdusĩku ãma ágọ́bị́ ꞌdĩ agá ꞌdâ ũꞌbí ru.”
9 E perguntou-lhe: Qual é o teu nome? Respondeu-lhe ele: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Úríndí ũnzí aꞌị́ kí Yẹ́sụ̃ ị̃dị́-ị̃dị́ ꞌbã dro jõ kí ãngũ drị̃ gá ꞌdâ ãmvé ku.
10 E rogava-lhe muito que não os enviasse para fora da região.
11 Ãngũ ꞌdã gá ꞌdãá, ĩzõgó ũꞌbí kí na agá ꞌbé pá gá ãni rú ꞌdãá.
11 Ora, andava ali pastando no monte uma grande manada de porcos.
12 Úríndí ũnzí aꞌị́ kí Yẹ́sụ̃ ꞌi, “Ífẽ ãmụ ãmaní filé ĩzõgó ꞌdã kí agá.”
12 Rogaram-lhe, pois, os demônios, dizendo: Manda-nos para aqueles porcos, para que entremos neles.
13 Ãꞌị̃ ĩꞌbaní rá, úríndí ũnzí ãfũ kí ágọ́bị̂ agâlé, mụ kí filé ĩzõgó kí agâlé. Ĩzõgó ũꞌbí ꞌdã kí kãlãfe ãni rú álĩfũ ị̃rị̃ ꞌdĩpí, kpẹ̃ kí rị̃ cẹ̃lé ꞌbé ꞌbã ãngũ cị́kị́cị́kị́ ꞌdã gâ sĩ uꞌdelé ịmvụ́lé mĩrĩ agâlé.
13 E ele lho permitiu. Saindo, então, os espíritos imundos, entraram nos porcos; e precipitou-se a manada, que era de uns dois mil, pelo despenhadeiro no mar, onde todos se afogaram.
14 ꞌBá ĩzõgó kí ucélépi rĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ndrelé ꞌbo, mvu kí cẹ̃lé táwụ̃nị̃ ãníŋá ꞌdã gâlé, tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdãá rĩ kí agá ị́jọ́ ꞌdĩ vú nzelé. ꞌBá pírí afụ kí ru mụlé ị́jọ́ ru idélépi ꞌdã ndrelé kí mịfị́ sĩ.
14 Nisso fugiram aqueles que os apascentavam, e o anunciaram na cidade e nos campos; e muitos foram ver o que era aquilo que tinha acontecido.
15 Kí mụ ru tralé Yẹ́sụ̃ andre gá ụ̃rị̃ rụ kí cí, ĩꞌbaní ágọ́bị́ jõ úríndí ũnzí trũ ꞌdĩ ndrejó ri agá Yẹ́sụ̃ pálé gá bõngó trũ ãzíla úŋmĩ ị́jọ́ ũrãlépi múké rĩ agá.
15 Chegando-se a Jesus, viram o endemoninhado, o que tivera a legião, sentado, vestido, e em perfeito juízo; e temeram.
16 ꞌBá ị́jọ́ ru idélépi ágọ́bị́ úríndí ũnzí trũ ꞌdã ụrụꞌbá gá ãzíla ĩzõgó ꞌdã kí ụrụꞌbá gá rĩ ndrelépi cé rĩ nze kí vú la ꞌbá ꞌdã ꞌbanî.
16 E os que tinham visto aquilo contaram-lhes como havia acontecido ao endemoninhado, e acerca dos porcos.
17 Ị́jọ́ ꞌdã sĩ ꞌbã kí mãmálá Yẹ́sụ̃ ꞌbã ĩdã ru ĩꞌba rụ́ ꞌdãá rá, ãzíla ꞌba aꞌbe kí ãngũ ĩꞌbadrị́ ꞌdã ꞌi rá.
17 Então começaram a rogar-lhe que se retirasse dos seus termos.
18 Yẹ́sụ̃ la mụ filé íꞌbó agâlé vúlé, ágọ́bị́ úríndí ũnzí drojó ala gá ꞌdã aꞌị́ Yẹ́sụ̃ ꞌi ílẽ mụlé ĩꞌdi be ĩndĩ.
18 E, entrando ele no barco, rogava-lhe o que fora endemoninhado que o deixasse estar com ele.
19 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ímụ má be ku, ígõ vúlé lị́cọ́ gá mî kãká ꞌba rụ̂lé, ínze ĩꞌbaní ị́jọ́ ũniamba Úpí Ãdróŋá ꞌbã idélé míní ꞌdĩ kí vú, ãzíla ĩꞌdi ꞌbã ásị́ ị̃gbẹ̃ ími ụrụꞌbá gá rĩ.”
19 Jesus, porém, não lho permitiu, mas disse-lhe: Vai para tua casa, para os teus, e anuncia-lhes o quanto o Senhor te fez, e como teve misericórdia de ti.
20 Ágọ́bị̂ mụ dó rá, iꞌdó dó acị́lé Dẹ̃kãpọ́lị̃ gá ꞌdãá sĩ ꞌbá ꞌbaní ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rĩ kí vú nzejó. ꞌBá pírí ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã vú nzelé ꞌdĩ arelépi rĩ uꞌá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ.
20 Ele se retirou, pois, e começou a publicar em Decápolis tudo quanto lhe fizera Jesus; e todos se admiravam.
21 Yẹ́sụ̃ la mụ zalé íꞌbó sĩ ị̃dị́ wókõ mĩrĩ drị́ ãzí ꞌdã gâlé ꞌbo, ꞌbá ũꞌbíkãná tra kí ru ĩꞌdi andre gá ị̃yị́tị gá ꞌdãá.
21 Tendo Jesus passado de novo no barco para o outro lado, ajuntou-se a ele uma grande multidão; e ele estava à beira do mar.
22 ꞌBá ãmbogo drị̃lẹ́ ru ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ ãni rĩ ꞌbã ãzí umvelé Yáyị̃rọ̃ ꞌi rĩ mụ ꞌdãá. Ĩꞌdi mụ Yẹ́sụ̃ ndrelé ꞌbo, aꞌdé ĩꞌdi pálé gá,
22 Chegou um dos chefes da sinagoga, chamado Jairo e, logo que viu a Jesus, lançou-se-lhe aos pés.
23 ꞌbã mãmálá Yẹ́sụ̃ rụ́ ĩꞌdi ꞌbã ĩzóŋá ĩmbíráŋá rĩ adríjó jọ, “Mâ ĩzóŋá la úgólé drãlé drã-drã, mí amụ́ drị́ tị̃lé ụrụꞌbá la gá ꞌba adrí rú sĩ mání ídri fô!”
23 e lhe rogava com instância, dizendo: Minha filhinha está nas últimas; rogo-te que venhas e lhe imponhas as mãos para que sare e viva.
24 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ mụ ĩꞌdi be, ꞌbá ũꞌbíkãná ꞌde kí ĩꞌdi vú gâ sĩ ãzíla mụ kí ĩꞌdi ũŋmĩ trũ kũtrú-kũtrú.
24 Jesus foi com ele, e seguia-o uma grande multidão, que o apertava.
25 Ũkú ãzí ãrí ꞌbã rajó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá drị̃ cịlépi ílí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ la ꞌdãá cí.
25 Ora, certa mulher, que havia doze anos padecia de uma hemorragia,
26 Cị drị̃ dãkĩtárĩ ũꞌbí kí drị́ gá ĩꞌdiní lẽ agá ru adrí agá ꞌdãá, iza dó sĩ ãko ĩꞌdidrị́ gá ꞌdãá rĩ kí pírí. Wó ãrí ní ukójó rĩ kẹ̃jị́ gá ĩꞌdi tụ drị̃ gá drị̃ gá.
26 e que tinha sofrido bastante às mãos de muitos médicos, e despendido tudo quanto possuía sem nada aproveitar, antes indo a pior,
27 Ĩꞌdiní ị́jọ́ arejó Yẹ́sụ̃ drị̃ gá ꞌbo rĩ sĩ, nze ru ũꞌbí kí agâ sĩ ũní ũngúkú la gâ sĩ aló ĩꞌdi ꞌbã bõngó tị, Nze ru ũꞌbí kí agá sĩ, aló ĩꞌdi ꞌbã bõngó tị.|alt="The woman who touched Jesus’ cloak" src="lb00310b.tif" size="col" ref="5:27"
27 tendo ouvido falar a respeito de Jesus, veio por detrás, entre a multidão, e tocou-lhe o manto;
28 ãꞌdusĩku ꞌbã ru ásị́ gá, “Ádrĩ táni ĩꞌdi ꞌbã bõngó tị aló agá áyụ, ma adrí rá.”
28 porque dizia: Se tão-somente tocar-lhe as vestes, ficaria curada.
29 Cọtị, ãrí ralépi ꞌdã tu pá cí, ãzíla ĩtrĩkã ĩꞌdi ụrụꞌbá gâlé ꞌí adrí ꞌbo rĩ gá rá.
29 E imediatamente cessou a sua hemorragia; e sentiu no corpo estar já curada do seu mal.
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbaní ru idé agá ꞌdãá, gbõgbõ Yẹ́sụ̃ ĩtrĩkã ũkpó ꞌbá adríjó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rĩ fũ ꞌbá ãzí adrílé rá. Uja ru kị́lịrị ũꞌbí kí agá ꞌdãá zị, “Ãꞌdi aló mâ bõngó nĩ yã?”
30 E logo Jesus, percebendo em si mesmo que saíra dele poder, virou-se no meio da multidão e perguntou: Quem me tocou as vestes?
31 ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ jọ kí, “Índre ũꞌbí ími ũŋmĩlépi kũtrú-kũtrú ꞌdĩ kí rá, mi dó zị la, ‘Ãꞌdi aló mâ bõngó nĩ yã,’ rĩ gá íngoní ru?”
31 Responderam-lhe os seus discípulos: Vês que a multidão te aperta, e perguntas: Quem me tocou?
32 Yẹ́sụ̃ ri kẹ̃jị́ la gá ãngũ undrélé sĩ ndrejó la ãꞌdi aló ĩꞌdi ꞌbã bõngó nĩ.
32 Mas ele olhava em redor para ver a que isto fizera.
33 Ũkû la mụ ị́jọ́ ru idélépi ĩꞌdi rụ́ ꞌdĩ ndrelé ꞌdĩ ꞌbã áni, mụ ãja tị̃lé vụ̃rụ́ ãzíla ĩꞌdi dị̃ yã sĩ ụ̃rị̃ sĩ yã-yã Yẹ́sụ̃ pálé gá ꞌdãá. Lũ dó ị́jọ́ mgbã rĩ pírí.
33 Então a mulher, atemorizada e trêmula, cônscia do que nela se havia operado, veio e prostrou-se diante dele, e declarou-lhe toda a verdade.
34 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Mâ ị̃zẹ́pị, ãꞌị̃táŋá mídrị̂ adrí mi rá. Ímụ ásị́ ị̃gbẹ́ sĩ, ãzíla útrũ mi drị̃cị́rị̃ ꞌdĩ agá rá.”
34 Disse-lhe ele: Filha, a tua fé te salvou; vai-te em paz, e fica livre desse teu mal.
35 Yẹ́sụ̃ ꞌbã drĩ ị́jọ́ jọ agá ꞌdãá, ꞌbá ãzí amụ́ kí angájó Yáyị̃rọ̃ ãmbógó ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru rĩ drị́ kogâlé jọ kí, “Mî ị̃zẹ́pị drã rá. Mí ĩcãndĩ dó ímbápị ị̃dị́ ku.”
35 Enquanto ele ainda falava, chegaram pessoas da casa do chefe da sinagoga, a quem disseram: A tua filha já morreu; por que ainda incomodas o Mestre?
36 Yẹ́sụ̃ ꞌbã ásị́ ị́jọ́ ꞌbá ꞌdã kí jọlé rĩ drị̃ gá ku, jọ ĩꞌdiní, “Ími ásị́ ꞌbã mvu ku, mí ãꞌị̃ ma áyụ.”
36 O que percebendo Jesus, disse ao chefe da sinagoga: Não temas, crê somente.
37 Yẹ́sụ̃ uga ũꞌbí kí ꞌdejó ĩꞌdi vú gâ sĩ úmgbé, bela ꞌdụ Pétẽrõ kí Yãkóꞌbõ trũ ãzíla Yõhánã Yãkóꞌbõ ꞌbã ádrị́pị trũ.
37 E não permitiu que ninguém o acompanhasse, senão Pedro, Tiago, e João, irmão de Tiago.
38 Kí mụ calé lị́cọ́ Yáyị̃rọ̃ ãmbógó ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru rĩ drị̂ gâlé ꞌbo, ndre úzáŋá ꞌbá ꞌbã kí awájó ãzíla ụ̃lụ́lụ́ uꞌbéjó ꞌdã ꞌi.
38 Quando chegaram a casa do chefe da sinagoga, viu Jesus um alvoroço, e os que choravam e faziam grande pranto.
39 Ĩꞌdi mụ filé jó agâlé jọ ꞌbá ꞌbanî, “Ĩmi uzá ãzíla, ụ̃lụ́lụ́ uꞌbé íni la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Ngọ́tị́ŋâ drã ku wó rá la ĩꞌdi ụ́ꞌdụ́ ko.”
39 E, entrando, disse-lhes: Por que fazeis alvoroço e chorais? a menina não morreu, mas dorme.
40 Ũꞌbí ri kí ĩꞌdi gụlé gụ̃gụ̃. Jọ ĩꞌbaní ꞌbã fũ kí pírí ãmvé. ꞌDụ dó ãndrẽ kí átẹ́pị̃ be, ãzíla ꞌbá tá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ĩꞌdi ꞌbã trũ mụjó ꞌdã kî trũ fijó ãngũ ngọ́tị́ŋâ ꞌbã sĩ adrujó rĩ gâlé.
40 E riam-se dele; porém ele, tendo feito sair a todos, tomou consigo o pai e a mãe da menina, e os que com ele vieram, e entrou onde a menina estava.
41 Rụ ĩꞌdidrị́ jọ ĩꞌdiní, “Tãlị́tã kụ́mị̃!” Ífí la “Ĩzóŋá wereŋá ꞌdĩ, mí angá ụrụgá.”
41 E, tomando a mão da menina, disse-lhe: Talita cumi, que, traduzido, é: Menina, a ti te digo, levanta-te.
42 Cọtị ĩzóŋá wereŋá ꞌdĩ angá ụrụgá, iꞌdó acị́lé (ĩzóŋá ꞌdĩ ꞌbã ílí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃). ꞌBá ꞌdã uꞌá kí ụ̃sụ̃táŋá ãmbógó la sĩ.
42 Imediatamente a menina se levantou, e pôs-se a andar, pois tinha doze anos. E logo foram tomados de grande espanto.
43 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ ꞌbã lũ kí jõ ꞌbá ãzí ní ku-ku. Jọ dó ꞌbã fẽ kí ĩꞌdiní ãko ãzí nalé.
43 Então ordenou-lhes expressamente que ninguém o soubesse; e mandou que lhe dessem de comer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.