Marcos 4
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ị́jọ́ ꞌdã kí ũngúkú gá, Yẹ́sụ̃ mụ vâ ꞌbá kí imbálé ị̃yị́tị Gãlị́lị̃ drị̂ gâlé ị̃dị́. ꞌBá ũꞌbí atrá kí ru ĩꞌdi andre gá tụ dó filé rilé íꞌbó drị̃ gá se kí ru ị̃yị́ agâlé, ꞌbá pírí kí dó ãngũ ãꞌí rĩ gá ãmvé lé.
1 Jesus começou a ensinar outra vez à beira-mar. E uma numerosa multidão se reuniu em volta dele, de modo que entrou num barco, onde se assentou, afastando-se da praia. E todo o povo estava à beira-mar, na praia.
2 Yẹ́sụ̃ imbá ꞌbá kí ị́jọ́ ũꞌbí sĩ ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ, ãzíla ímbátáŋá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ agá jọ,
2 Assim, ensinava-lhes muitas coisas por parábolas e, durante o seu ensino, dizia:
3 “Ĩmi are drĩ! Ágọ́bị́ ãzí fũ mụlé ũri kpẹ̃lé ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá.
3 — Escutem! Eis que o semeador saiu a semear.
4 Ĩꞌdi ꞌbã ũri kpẹ̃ agá ꞌdâ ũri ãzí rĩ uꞌde kí gẹ̃rị̃ tị gá ãriŋa angá kí, tị kí kí rá.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e vieram as aves e a comeram.
5 Ãzí rĩ uꞌde kí ãngũ írãkí ru vũ ĩzá kóru rĩ agá, angá kí mbẽlẽŋá ru rá, ãꞌdusĩku ụ̃nọ́kụ́ ꞌbã adrujó cene rĩ sĩ.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 Wó ị̃tụ́kã la mụ kalé ri ꞌbo, ị̃tụ́kã ivé kí, ꞌi kí rá ízókí la ꞌbã kí adrujó cene rú rĩ sĩ.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Ũri ãzí rĩ uꞌde kí ãvúkí ụ̃cị́kị́ trũ rĩ agá, zo kí ãvúkí ụ̃cị́kị́ trũ rĩ abe ãlu, ãvúkí ụ̃cị́kị́ trũ rĩ vu kí rá, ka kí dó sĩ ku.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram, e não deu fruto.
8 Wó ũri ãzí rĩ uꞌde kí ụ̃nọ́kụ́ vũ ĩzá trũ rĩ agá, angá kí rá, zo kí rá, ãzí rĩ ka kí ífí kãlị́ na, kãlị́ ázíyá, jõku túrú ãlu.”
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto; a semente brotou, cresceu e produziu a trinta, a sessenta e a cem por um.
9 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “ꞌBá bị́lẹ́ trũ ị́jọ́ arelépi rĩ ꞌbã are ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌi.”
9 E Jesus acrescentou:
10 Yẹ́sụ̃ la mụ adrulé áꞌdụ̂sĩ, ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ rĩ kí ãzíla ꞌbá ãzí kî trũ zị kí ĩꞌdi, ĩꞌdi ị́jọ́ uꞌbéŋá ꞌbã ífí drị̃ gá.
10 Quando Jesus ficou só, os que estavam junto dele com os doze começaram a lhe fazer perguntas a respeito das parábolas.
11 Umvi ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ zị̃lé zị̃-zị̃ Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gá rĩ drị́ gá rĩ úfẽ ĩꞌdi nị̃lé ĩminî. Wó ꞌbá ãzí ãmvé ꞌdã ꞌbaní ála iꞌda la ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ.
11 Jesus disse a eles:
12 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ,
12 para que, vendo, vejam e não percebam; e, ouvindo, ouçam e não entendam; para que não venham a converter-se e sejam perdoados.
13 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ jọlé ꞌbo, zị kí, “Ĩnị̃ vâ ị́jọ́ mání jọlé ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ ꞌdĩ ꞌbã ífí ku yã? Ĩmi dó mụ ị́jọ́ mání jọlé rĩ kí nị̃lé íngoní ru?
13 Então Jesus lhes perguntou:
14 ꞌBá ũri kpẹ̃lépi rĩ ĩꞌdi cécé ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ũlũlépi rĩ áni.
14 O semeador semeia a palavra.
15 ꞌBá ãzí rĩ kí cécé ũri ꞌdelépi gẹ̃rị̃ tị gá rĩ kî áni rĩ kí ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ arelépi rá wó sáwã were vúlé gá Sĩtánĩ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí ꞌdụlé kí ásị́ gá ꞌdâ rá rĩ kî.
15 Estes são os da beira do caminho, onde a palavra é semeada: quando a ouvem, logo Satanás vem e tira a palavra semeada neles.
16 Ũri ꞌdelépi ãngũ írãkí ru rĩ agá rĩ kí cécé ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ arelépi ãyĩkõ sĩ ãzíla kí ãꞌị̃ la ásị́ ãlu sĩ rĩ kî.
16 E estes são os semeados em solo rochoso, os quais, ouvindo a palavra, logo a recebem com alegria.
17 Wó ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ rĩ fi kí agâlé álị́ ku, ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ icó adrulé kí agá sáwã ãzo rú ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ị́jọ́ ũcõgõ rú la drĩ kí acá kí ụrụꞌbá gá, kí aꞌdé mbẽlẽ rú rá.
17 Mas eles não têm raiz em si mesmos, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandalizam.
18 Ũri uꞌdelépi ụ̃cị́kị́ agá rĩ kí ꞌbá ị́jọ́ arelépi rĩ kî,
18 Os outros, os semeados entre os espinhos, são os que ouvem a palavra,
19 wó ũrãtáŋá ídri ụ̃nọ́kụ́ ꞌdõ drị́ gá kí ulélépi kí tá sĩ lẽ acálé kụ́rẹ́nị́ ru rĩ ꞌbã ị́jọ́ sĩ, ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ rĩ la iré kí ásị́ gá ꞌdãá rá, icó kí dó sĩ ífí kalé ku.
19 mas as preocupações deste mundo, a fascinação da riqueza e outras ambições aparecem e sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
20 Ũri uꞌdelépi ụ̃nọ́kụ́ múké rĩ agá ꞌdĩ kí cécé ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ arelépi ãzíla ãꞌị̃lépi la ásị́ pírí sĩ rĩ kî. Kí ífí ka kãlị́ na, kãlị́ ázíyá jõku túrú ãlu.”
20 Os que foram semeados em boa terra são aqueles que ouvem a palavra e a recebem, frutificando a trinta, a sessenta e a cem por um.
21 Yẹ́sụ̃ mụ ị́jọ́ jọŋâ trũ drị̃ gá jọ, “ꞌBá tárã tị ꞌbãlépi jó agâlé tị la akulépi jõku ꞌbãlépi la mgbọ́lọ́ ị̃ndụ́ rĩ ãꞌdi ꞌi yã? Adru ĩꞌdi ꞌbã la ãngũ sĩ tárã ꞌbãjó rĩ gá ku yã?
21 Jesus também lhes disse:
22 Ãko ãzí zị̃lé zị̃-zị̃ la yụ pẽ lú drụ́zị́ ĩꞌdi iꞌdá tọndọlọ jõku ãko aꞌbólé aꞌbô rĩ ĩꞌdi drụ́zị́ adru ãngũ ule gá.
22 Porque não há nada oculto, senão para ser manifesto; e nada escondido, senão para ser revelado.
23 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá bị́lẹ́ trũ ị́jọ́ arejó rĩ ꞌbã are ị́jọ́ jọlé ꞌdĩ ꞌi.”
23 Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.
24 Jọ vâ, “Ĩmi are vâ ị́jọ́ jọlé ꞌdĩ múké-múké, ãzíla ãko ĩminí ụ̃ꞌbị̃lé ꞌbá ãzí nĩ rĩ ála vâ vúŋá la ụ̃ꞌbị̃ ĩminí, ála vâ idé la ĩmi ụrụꞌbá gá ndẽ dó rá.
24 Então lhes disse:
25 ꞌBá ãko trũ rĩ ála ãzíla ũꞌbã drị̃ la gá, wó ꞌbá ãko kóru rĩ drị́ ĩꞌdi táni trũ adrujó ĩmbíráŋá rĩ ála ꞌdụ la ĩꞌdi drị́ ꞌdâ rá.”
25 Pois ao que tem, mais será dado; e, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
26 Yẹ́sụ̃ mụ ị́jọ́ jọŋâ trũ drị̃ gá jọ, “Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ gá rĩ cécé ꞌdĩ ꞌbã áni, ágọ́bị́ ãzí fũ mụlé ũri kpẹ̃lé ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá.
26 Jesus disse ainda:
27 Ị́nị́ kí ị̃tụ́ be ri ĩꞌdi ꞌbã ãzị́ ãzí rĩ kí ngalé, ũri iꞌdó kí angálé zojó ĩꞌdi ꞌbã nị̃ŋâ kóru,
27 Ele dorme e acorda, de noite e de dia, e a semente germina e cresce, sem que ele saiba como.
28 ãꞌdusĩku ũri kí ka ꞌbá ꞌbã nị̃ŋâ kóru. Drị̃drị̃ rĩ sĩ kí bị́ asú, vúlé la gá drị̃ la ĩꞌdi sĩ zojó rĩ ꞌi, ꞌdã vúlé gá kénĩ jõku bị́ ífí la ꞌbã sĩ kajó rĩ ꞌi.
28 A terra por si mesma frutifica: primeiro aparece a planta, depois, a espiga, e, por fim, o grão cheio na espiga.
29 Ũri drĩ dó mba ꞌbo, ála dó ị́lị́ŋá ꞌdụ sĩ mụjó lajó la ãꞌdusĩku ĩꞌdi ꞌbã wajó ꞌbo rĩ sĩ.”
29 E, quando o fruto já está maduro, logo manda cortar com a foice, porque chegou a colheita.
30 Yẹ́sụ̃ zị ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí, “Ma Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ ụ̃ꞌbị̃ ãꞌdu be yã? Ma ị́jọ́ uꞌbéŋá íngõ ayú sĩ ífí la iꞌdajó yã?
30 Disse mais:
31 Ĩꞌdi cécé ũri umvelé hãrãdálị̃ rĩ ꞌbã ífí ĩmbĩrãŋã sĩ ndẽlépi ũri pírí kí agá salé vụ̃rụ́ rĩ áni.
31 Ele é como um grão de mostarda, que, quando semeado, é a menor de todas as sementes sobre a terra;
32 Údrĩ ĩꞌdi sa vụ̃rụ̂lé ꞌbo, ĩꞌdi angá zolé ife ãmbógó la rú ãzíla kénĩ trũ ãriŋa ꞌbụ̃ gá rĩ kí dó sĩ amụ́ urilé avị́lé índríkã la gá.”
32 mas, uma vez semeada, cresce e se torna maior do que todas as hortaliças; cria ramos tão grandes, que as aves do céu podem se aninhar à sua sombra.
33 Yẹ́sụ̃ ayú ị́jọ́ uꞌbéŋá ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ kí wẽwẽ rú sĩ kí imbájó, lẽ ásị́ pírí sĩ ꞌbã vã kí rú sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí rá.
33 E com muitas parábolas semelhantes Jesus lhes expunha a palavra, conforme podiam compreendê-la.
34 Ĩꞌdi ní ũꞌbí kí imbá agá, jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ ãzí ị́jọ́ uꞌbéŋâ kóru la ku. Wó drĩ dó adru ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí abe áꞌdụ̂sĩ ĩꞌdi ĩꞌbaní ị́jọ́ ꞌdĩ kí ífí iꞌda tọndọlọ.
34 E sem parábolas não lhes falava; tudo, porém, explicava em particular aos seus próprios discípulos.
35 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã ꞌbã ĩndró sĩ, Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní, “Ãza kí mĩrĩ ꞌbã ꞌá ꞌdã sĩ.”
35 Naquele dia, sendo já tarde, Jesus disse aos discípulos:
36 Aꞌbe kí dó ꞌbá ũꞌbí kí vúlé ꞌdãá, ꞌdụ kí Yẹ́sụ̃ ꞌi ĩꞌba abe ĩndĩ za kí ĩꞌdi trũ íꞌbó sĩ ꞌâlé, íꞌbó ãzí mụ kí ĩꞌdi trũ ĩndĩ.
36 E eles, despedindo a multidão, o levaram assim como estava, no barco; e outros barcos o seguiam.
37 Ĩꞌbã kí mụ agá, gbõgbõ ãlụ́kụ́kụ̃ acé ũkpó ru, iꞌdó ị̃yị́ gbãlé íꞌbó agá íꞌbó ní sĩ lẽjó ꞌdejó ị̃yị́ ị̃ndụ́.
37 Ora, levantou-se grande temporal de vento, e as ondas se arremessavam contra o barco, de modo que o mesmo já estava se enchendo de água.
38 Wó ꞌdĩ sĩ Yẹ́sụ̃ la ụ́ꞌdụ́ ko agá íꞌbó ị̃ndụ́lẹ́ gá ándrâlé, ãtị̃ ru drị̃ cí. Ímbáꞌbá inga kí dó ĩꞌdi, jọ kí ĩꞌdiní, “Ímbápị mí así ku ãdrĩ ịmvụ́ rá míní múké yã?”
38 E Jesus estava na popa, dormindo sobre o travesseiro. Os discípulos o acordaram e lhe disseram: — Mestre, o senhor não se importa que pereçamos?
39 Yẹ́sụ̃ angá dó ụ́ꞌdụ́ gâlé rá jọ ãlụ́kụ́kụ̃ ní, “Mí adru dríŋá.” Gbõgbõ ãlụ́kụ́kụ̃ ịgbẹ dó ndrú.
39 E ele, despertando, repreendeu o vento e disse ao mar: O vento se aquietou, e tudo ficou bem calmo.
40 Uja dó tị ímbáꞌbá ꞌba rụ́ jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ãꞌdu sĩ yã? Kpere ĩmi drị̃ ãꞌị̃táŋâ kóru yã?”
40 Então Jesus lhes perguntou:
41 Ụ̃rị̃ ãmbógó la fi kí agá ãzíla iꞌdó kí ị́jọ́ jọlé kí drĩdríŋĩ gá, “ꞌBá ꞌdĩ ãmgbã rĩ gá ãꞌdi ꞌi, ãlụ́kụ́kụ̃ ãzíla ị̃yị́ ungalépi tũlãtũlã ꞌdĩ ꞌbã kí tị la arejó cé ꞌdĩ?”
41 E eles, possuídos de grande temor, diziam uns aos outros: — Quem é este que até o vento e o mar lhe obedecem?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.