Marcos 12
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Yẹ́sụ̃ iꞌdó dó ị́jọ́ jọlé ꞌbá tá mụlépi ĩꞌdi rụ̂lé rĩ ꞌbaní ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ jọ, “Ágọ́bị́ ãzí ándrá ãlu ámvụ́ ãzị́ ngalépi la sa ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá zãbíbũ. Sị bõrõ areke rú la ãga la gá cí, ga ꞌbụ́ ámvụ́ agá ꞌdãá cí sĩ zãbíbũ sụ́ nzijó, sị jó gõrófã rú la ꞌbá aga la tẽlépi rĩ ní sĩ ãngũ undréjó. Ágọ́bị̂ ĩpãngĩsã dó zãbíbũ ꞌbá ãzí ámvụ́ ãzị́ ngalépi la ꞌbadrị́, ko dó drị̃ mụlé ãcị̃ gá.
1 Depois Jesus começou a falar por meio de parábolas . Ele disse:
2 Sáwã zãbíbũ ũtĩjó rĩ la mụ calé ꞌbo, pẽ ãtíꞌbó ãlu tị mụlé ãka la ajílé ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã sĩ ámvụ̂ ĩpãngĩsãjó ꞌdã ꞌbadrị̂lé ĩꞌdinî.
2 Quando chegou o tempo da colheita, o dono enviou um empregado para receber a sua parte.
3 ꞌBá ꞌdã co kí ĩꞌdi, ãpẽ kí ĩꞌdi tị drị́ drị́ ru ãko ãzí kóru.
3 Mas os lavradores agarraram o empregado, bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
4 Ámvụ́ ꞌdị́pị pẽ vâ ãtíꞌbó ãzí tị ị̃dị́ ĩꞌba rụ̂lé, wó gbã kí drị̃ la kpãwụ́, uꞌdá kí ĩꞌdi fẽ kí dó sĩ ĩꞌdiní drị̃nzá.
4 O dono mandou mais um empregado, mas eles bateram na cabeça dele e o trataram de um modo vergonhoso.
5 Ámvụ́ ꞌdị́pị así ku pẽ vâ ãtíꞌbó ãzí la tị ị̃dị́. ꞌDị kí ãtíꞌbó ꞌdã rá. Pẽ vâ ũꞌbí la kí tị ị̃dị́, co kí ãzí rĩ kí cõ-cõ, ụꞌdị́ kí ãzí rĩ kí rá.
5 E ainda outro foi mandado para lá, mas os lavradores o mataram. E o mesmo aconteceu com muitos mais — uns foram surrados, e outros foram mortos.
6 “Ace dó ꞌbá trũ ãlu tị pẽlé, ꞌdĩ ngọ́pị̃ mgbã ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba rĩ ꞌi. Ãsị̃jó pẽ dó tị la jọ, kí dó idé ĩꞌdi sĩ ụ̃rị̃ sĩ rá.
6 E agora a única pessoa que o dono da plantação tinha para mandar lá era o seu querido filho. Finalmente ele o mandou, pensando assim: “O meu filho eles vão respeitar.”
7 Wó ꞌbá ámvụ́ ĩpãngĩsãlépi ꞌdã jọ kí ị́jọ́ kí drĩdríŋĩ gá, ‘ꞌDĩ dó bãsĩ ꞌbá ámvụ́ ꞌdĩ ꞌbã ꞌdị́pị rú rĩ ꞌi. Ĩmi amụ́, lẽ ãꞌdị kí ĩꞌdi rá ãko ꞌdĩ ꞌba ace kí rú ãma ãni la rú.’
7 Mas os lavradores disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
8 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, rụ kí ĩꞌdi ꞌdịlé rá aꞌdụ́ kí ãvũ la aꞌbélé ámvụ́ agâlé ãmvé.”
8 — Então agarraram o filho, e o mataram, e jogaram o corpo para fora da plantação.
9 Yẹ́sụ̃ zị kî, “Ĩminí ũrãjó la rĩ sĩ ámvụ́ zãbíbũ drị́ gá rĩ ꞌbã ꞌdị́pị la mụ ãꞌdu idélé yã?”
9 Aí Jesus perguntou:
10 Ĩlã drĩ ị́jọ́ sĩlé ꞌdĩ ku yã:
10 Vocês não leram o que as
11 Úpí Ãdróŋá idé ị́jọ́ ꞌdĩ nĩ,
11 Isso foi feito pelo Senhor
12 ꞌBá Yãhụ́dị̃ ꞌbã drị̃lẹ́ ru ꞌdĩ lẽ kí tí ĩꞌdi rụlé ãꞌdusĩku nị̃ kí rá Yẹ́sụ̃ la ị́jọ́ uꞌbé kí drị̃ gá rĩ cé. Wó idé kí ụ̃rị̃ sĩ ꞌbá ũꞌbí kí ị́jọ́ sĩ, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ aꞌbe kí dó ĩꞌdi rá, ĩdã kí dó ru ĩꞌdi andre gá ꞌdãá mụjó rá.
12 Os líderes judeus sabiam que a parábola era contra eles e quiseram prender Jesus, mas tinham medo do povo. Por isso deixaram Jesus em paz e foram embora.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá ꞌdĩ pẽ kí ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú la ãzí kí tị ꞌbá Hẽródẽ drị́ ꞌdĩ kí abe Yẹ́sụ̃ rụ̂lé ĩꞌdi mbãjó, ãzíla rụjó ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ kí agá.
13 Depois mandaram que alguns fariseus e alguns membros do partido de Herodes fossem falar com Jesus a fim de conseguirem alguma prova contra ele.
14 Amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé jọ kí ĩꞌdiní, “Ímbápị, ãnị̃ rá mi ị́jọ́ mgbã rĩ kí jọ. Mí así vâ ꞌbá ãzí ꞌbã ị́jọ́ sĩ ku, ãzíla íꞌbã ásị́ ꞌbá ãzí ꞌbã úmgbó drị̃ gá ku, wó mi ị́jọ́ mgbã Ãdróŋá ꞌbã lẽlé rĩ imbá ꞌbá ꞌbanî áyụ. Ílũ drĩ ãmaní, ãzị́táŋá ãꞌị̃ ꞌbá ní mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó Kãyị̃sárị̃ ní rá yã jõku yụ?
14 Eles chegaram e disseram: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto e não se importa com a opinião dos outros. O senhor não julga pela aparência, mas ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige. Diga: é ou não é contra a nossa
15 Ãma icó ꞌbelé la rá yã jõku yụ?”
15 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
16 Ají kí ĩꞌdiní dị̃nárị̃ ãlu ndrelé, uja dó kí zịlé, “Íꞌdá dị̃nárị̃ drị̃ gá ꞌdĩ kí ãꞌdi ãni yã? Wó ị́jọ́ sĩlé drị̃ la gá ꞌdĩ kí ãꞌdi ãni yã?”
16 Eles trouxeram, e ele perguntou: Eles responderam: — São do Imperador.
17 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ãko Úpí Kãyị̃sárị̃ drị̂ kí Úpí Kãyị̃sárị̃ drị́ ãzíla ãko Ãdróŋá drị̂ kí Ãdróŋá drị́.”
17 Então Jesus disse: E eles ficaram admirados com Jesus.
18 Ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá Sãdũkáyõ rú jọlépi la ꞌbá angá ídri rú ku rĩ ꞌbã ãzí amụ́ kí Yẹ́sụ̃ rú zịtáŋâ trũ, jọ kí,
18 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus e disseram:
19 “Ímbápị, Mụ́sã sĩ ándrá ãmanî, ꞌbá ãzí ꞌbã ádrị́pị drĩ drã rá drĩ ũkú aꞌbe anzị kóru, lẽ ádrị́pị̃ ꞌbã fi ãwụ́zị́ ꞌdã sĩ anzị tịjó ádrị́pị̃ drãlépi rá ꞌdã nî.
19 — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte lei : “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
20 Ãgọbị ãzí kí ándrá ádrị́pịka rú ꞌbá ázị̂rị̃. Kãyú rĩ ĩgbã ũkú, wó drã anzị kóru.
20 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
21 Ádrị́pị̃ ị̃rị̃ rĩ fi vâ ãwụ́zị́ ꞌdĩ ꞌi drã vâ rá, aꞌbe ĩꞌdi anzị kóru. Idé vâ ru ádrị́pị̃ na rĩ be ꞌdĩ ꞌbã áni.
21 O segundo casou com a viúva e morreu sem deixar filhos. Aconteceu a mesma coisa com o terceiro.
22 ꞌBá ázị̂rị̃ ꞌdĩ ũdrã kí pírí anzị kóru. Ãsị̃jó ũkû drã dó vâ rá.
22 Afinal, os sete irmãos casaram com a mesma mulher e morreram sem deixar filhos. Depois de todos eles, a mulher também morreu.
23 Ụ́ꞌdụ́ ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã kí angájó ídri ꞌdã sĩ, ũkú ꞌdĩ dó mụ adrulé ãꞌdi ꞌbã ũkú yã? Anzị ázị̂rị̃ ádrị́pịka gá ꞌdĩ ꞌbã kí ĩꞌdi alejó pírí ũkú ru rá rĩ gá?”
23 Portanto, no dia da ressurreição, quando todos os mortos tornarem a viver, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
24 Yẹ́sụ̃ umvi kí, “Ĩmi ãvĩ íni ngá ku yã? Ĩnị̃ ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ ku, ãzíla ĩnị̃ vâ ũkpõ Ãdróŋá drị̂ ku.
24 Jesus respondeu:
25 Ụ́ꞌdụ́ ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã kí angájó ídri rú rĩ sĩ, icó kí ru ĩgbãlé ku, kí adru cécé mãlãyíkã ꞌbụ̃ gá rĩ kí áni.
25 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
26 ꞌBá drãlépi rá rĩ ꞌbã angáŋá ꞌbã ị́jọ́ sĩ, ĩlã bụ́kụ̃ Mụ́sã ꞌbã sĩlé rĩ agá Ãdróŋá ꞌbã ru iꞌdajó ĩꞌdiní mị̃rị́ velépi vẽvẽ rĩ agá rĩ ꞌbã ị́jọ́ ku yã? Ãdróŋá jọ ĩꞌdiní, ‘Ma Ãdróŋá Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ ꞌi, Ĩsákã drị̂ ꞌi, ãzíla Yãkóꞌbõ drị̂ ꞌi.’
26 Vocês nunca leram no
27 Adru Ãdróŋá ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã ãni la ku, wó ꞌbá ídri rĩ ꞌbaní. Ị́jọ́ ĩmi nị̃lé ku ꞌdĩ sĩ ĩmi iza dó ĩmi trẹ̃yị́.”
27 E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos. Vocês estão completamente errados!
28 Ímbáꞌbá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ ꞌbã ãzí ãlu mụ ãzíla are ị́jọ́ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbã kí jọlé ꞌdĩ kí rá, ĩꞌdi mụ ndrelé la Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní ị́jọ́ kí ndẽjó rá zị ĩꞌdi, “Ãzị́táŋá ndẽlépi ãmbõgõ sĩ ãzị́táŋá kí agá ꞌdâ rá rĩ íngõ ꞌi?”
28 Um mestre da Lei que estava ali ouviu a discussão. Viu que Jesus tinha dado uma boa resposta e por isso perguntou: — Qual é o mais importante de todos os mandamentos da
29 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ãzị́táŋá ãmbógó ãndânĩ rĩ ĩꞌdi ꞌdĩ: ‘Mí are mi ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ, Úpí Ãdróŋá ãmadrị́ gá rĩ lú Úpí ãlu.
29 Jesus respondeu:
30 Ílẽ Úpí Ãdróŋá mídrị́ gá rĩ ími ásị́ pírí sĩ, ími ídri pírí sĩ, ími ásị́sị́ŋá pírí sĩ ãzíla ími ũkpó pírí rĩ sĩ, ꞌdĩ ãzị́táŋá drị̃drị̃ rĩ ꞌi.’
30 Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com toda a mente e com todas as forças.”
31 Ãzị́táŋá námbã ị̃rị̃ sĩ rĩ ĩꞌdi íni: ‘Ílẽ mî jĩránĩ cécé míní ími lẽlé rĩ áni.’ Ãzị́táŋá ãzí ãmbõgõ sĩ ãzị́táŋá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí ndẽlépi rá la ꞌdáyụ.”
31 E o segundo mais importante é este: “Ame os outros como você ama a você mesmo.” Não existe outro mandamento mais importante do que esses dois.
32 ꞌBá ãzị́táŋá imbálépi rĩ jọ, “Ímbápị, ị́jọ́ míní jọlé Ãdróŋá ĩꞌdi lú ãlu ãzí ndú la ꞌdáyụ ꞌdĩ ĩꞌdi ị́jọ́ ãndá la.
32 Então o mestre da Lei disse a Jesus: — Muito bem, Mestre! O senhor disse a verdade. Ele é o único Deus, e não existe outro além dele.
33 Ị́jọ́ vâ míní jọlé ílẽ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ími ásị́ pírí sĩ, ími ídri pírí sĩ, ími ásị́sị́ŋá pírí sĩ ãzíla ími ũkpó pírí sĩ ãzíla ílẽ mî jĩránĩ cécé míní ími lẽlé rĩ áni ꞌdĩ kí ãndá. Ãzị́táŋá ꞌdĩ kí ãmbógó ru ãndânĩ, ndẽ kí ãnãkpá ꞌbá ꞌbã kí fẽlé Ãdróŋá ní ídétáŋá ivélé ivê rĩ rú, ãzíla ídétáŋá ãzí ĩꞌbã kí fẽlé rĩ kí rá.”
33 Devemos amar a Deus com todo o nosso coração, com toda a nossa mente e com todas as nossas forças e também devemos amar os outros como amamos a nós mesmos. Pois é melhor obedecer a estes dois mandamentos do que trazer animais para serem queimados no altar e oferecer outros sacrifícios a Deus.
34 Yẹ́sụ̃ la mụ ndrelé la ágọ́bị̂ umvi ị́jọ́ ꞌdĩ kí ũndũwã sĩ, jọ ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, mí adru dó Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ rĩ be rá-rá ru ku.” Iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ, ꞌbá ãzí zị dó ĩꞌdi zịtáŋá sĩ ị̃dị́ ku.
34 Jesus viu que o mestre da Lei tinha respondido com sabedoria e disse: Depois disso ninguém tinha coragem de fazer mais perguntas a Jesus.
35 Yẹ́sụ̃ ꞌbã mụ agá drị̃ gá ꞌbá kí imbáŋâ trũ lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá ꞌdãá, zị ꞌbá kí, “Ímbáꞌbá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ jọ kí Kúrísĩtõ ĩꞌdi Dãwụ́dị̃ ngọ́pị ꞌi íngoní-íngoní ru yã?
35 Quando Jesus estava ensinando no pátio do Templo, perguntou:
36 Wó Úríndí Ãlá rĩ fẽ Dãwụ́dị̃ ní jọjó la:
36 Pois Davi, inspirado pelo Espírito Santo, escreveu:
37 Dãwụ́dị̃ ꞌbã mgbã rĩ umve vâ Kúrísĩtõ ‘Úpí ꞌi,’ wó icó adrulé drị̃lẹ́ Dãwụ́dị̃ ãni íngoní ru?” ꞌBá wẽwẽ rú ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ arelépi rĩ uꞌá kí pírí ãyĩkõ sĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ sĩ.
37 O próprio Davi chama o Messias de Senhor. Portanto, como é que o Messias pode ser descendente de Davi? Uma grande multidão escutava com prazer o que Jesus ensinava.
38 Yẹ́sụ̃ ꞌbã mụ agá ꞌbá kí imbáŋâ trũ drị̃ gá, jọ ꞌbá ꞌbaní, “Ĩmi adru mịfị́ trũ imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi ꞌdĩ kí sĩ. Lẽ kí acị́lé ambamba la bõngó ãzo ꞌdĩ kí sĩ ãzíla lẽ kí úzị kí ị̃nzị̃táŋá ru sụ̂ tị gâ sĩ.
38 Ele dizia ao povo:
39 Lẽ kí vâ ambamba la rilé kụ́rụ̃sị̃ drị̃lẹ́ gá rĩ kí drị̃ gá, ꞌdĩ ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agá ãzíla ãngũ ụ̃mụ̃ drị̂ kí agâ sĩ.
39 preferem os lugares de honra nas
40 Kí ãwụzị ꞌbã ãko kí na íni ĩsá ru, kí Ãdróŋá zị sáwã ãzo rú sĩ ru icéjó. ꞌBá ꞌdĩ ꞌbã áni ꞌdĩ kí ála drụ́zị́ ị́jọ́ lị kí drị̃ gá mgbã ásị́ ãcí sĩ.”
40 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçarem, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!
41 Yẹ́sụ̃ ri vụ̃rụ́ ụ̃tị̃ kí ru ãngũ sĩ ãwãꞌdĩfô fẽjó rĩ be, ri séndẽ ꞌbá ũꞌbí ꞌbã kí ꞌbelé rĩ kí ndrelé jó Ãdróŋá drị̂ agá ãngũ sĩ ãwãꞌdĩfô kí tãmbajó rĩ gá. ꞌBá ũꞌbí kụ́rẹ́nị́ ru rĩ yĩ kí séndẽ ĩꞌbadrị́ ambamba ꞌdĩ kí ala gâlé.
41 Jesus estava no pátio do Templo, sentado perto da caixa das ofertas, olhando com atenção as pessoas que punham dinheiro ali. Muitos ricos davam muito dinheiro.
42 Wó ũkú ãzí ãwụ́zị́ ru lẽmẽrí la amụ́, ꞌbe séndẽ ífí-ífí ru níríŋá la kí ị̃rị̃ pírí nụ́sụ̃ séndẽ ãlu drị̂.
42 Então chegou uma viúva pobre e pôs na caixa duas moedinhas de pouco valor.
43 Umve dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí pírí ãngũ ãlu gá, jọ ĩꞌbaní, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ũkú lẽmẽrí ãwụ́zị́ ru ꞌdĩ fẽ ãko ãwãꞌdĩfô rú rĩ ãndânĩ sãndụ́kụ̃ ãwãꞌdĩfô tãmbajó ꞌdã agá ꞌdãá ndẽ ꞌbá tá ãwãꞌdĩfô fẽlépi ꞌdĩ kí pírí.
43 Aí Jesus chamou os discípulos e disse:
44 ꞌBá ãzí ꞌdĩ fẽ kí ãko ĩꞌbadrị́ ambamba rĩ ꞌbã ị́mbị́ la kî. Wó ũkú lẽmẽrí ãwụ́zị́ ru ꞌdĩ ꞌbe ãko ĩꞌdi drị̂ kí pírí ãndá-ãndá ru ũkú ꞌdĩ fẽ ãko ĩꞌdi ídri tãmbalé rĩ kí pírí.”
44 Porque os outros deram do que estava sobrando. Porém ela, que é tão pobre, deu tudo o que tinha para viver.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.