Lucas 5
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Yẹ́sụ̃ ꞌbã pá tu agá mĩrĩ Gẹ̃nẹ̃sãrẹ́tị̃ tị gá, ũꞌbí tra kí ru andre la gá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ arelé,
1 Estando Jesus um dia à margem do lago de Genesaré, o povo se comprimia em redor dele para ouvir a palavra de Deus.
2 ndre ị̃yị́ ꞌbã gọ́rọ̃tị́yọ̃ gá ꞌdãá íꞌbó kí ị̃rị̃ ꞌbá ị̃ꞌbị ꞌbelépi rĩ ꞌbã kí aꞌbelé ꞌdĩ sĩ kí ĩꞌbã ímbá kí ũjĩ agá rĩ.
2 Vendo duas barcas estacionadas à beira do lago, - pois os pescadores haviam descido delas para consertar as redes -,
3 Fi íꞌbó ãlu rĩ ꞌbã ãzí agá ꞌdĩ Sị̃mọ́nị̃ drị́ rĩ ꞌi, jọ ꞌbã pẽ ĩꞌdi were agâlé ru angájó gọ́rọ̃tị́yọ̃ gá ꞌdãá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ri íꞌbó agá ꞌdãá ꞌbá kí imbálé gọ́rọ̃tị́yọ̃ tị gá ꞌdãá.
3 subiu a uma das barcas que era de Simão e pediu-lhe que a afastasse um pouco da terra; e sentado, ensinava da barca o povo.
4 Ĩꞌdi mụ ị́jọ́ jọŋá delé ꞌbo, jọ Sị̃mọ́nị̃ nî, “Ípẽ íꞌbó ꞌi ị̃yị́ kị́rị́ rĩ gá, íꞌbe ímbá ị̃ꞌbị ꞌbejó ala gá ꞌdãá.”
4 Quando acabou de falar, disse a Simão: Faze-te ao largo, e lançai as vossas redes para pescar.
5 Sị̃mọ́nị̃ umvi, “Ãmbógó ãnga ãzị́ ị́nị́-ãrã tí ãma aꞌbé ị̃ꞌbị ãluŋá la ku, wó ãma dó ímbá kí ꞌbe rá la ị́jọ́ mî jọlé ꞌdĩ sĩ.”
5 Simão respondeu-lhe: Mestre, trabalhamos a noite inteira e nada apanhamos; mas por causa de tua palavra, lançarei a rede.
6 ꞌBá ꞌdĩ kí dó mụ idélé la ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ áni ꞌbo, ị̃ꞌbị ꞌde dó ĩꞌbaní wẽwẽ rú ímbá iꞌdó kí dó asilé asî.
6 Feito isto, apanharam peixes em tanta quantidade, que a rede se lhes rompia.
7 Umve kí dó ꞌbá kí andre gá ꞌdã kí kí ãzãkolé, amụ́ kí rá íꞌbó ị̃rị̃ ꞌdã ga kí tré iꞌdó kí dó ꞌdelé ị̃yị́ ị̃ndụ́.
7 Acenaram aos companheiros, que estavam na outra barca, para que viessem ajudar. Eles vieram e encheram ambas as barcas, de modo que quase iam ao fundo.
8 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ la mụ ndrelé la ꞌdĩ ꞌbã áni, ꞌbe ru Yẹ́sụ̃ pálé gá jọ ĩꞌdiní, “Mí ĩdã mi áma andre gá ꞌdâ Úpí, ma ꞌbá ũnzí la!”
8 Vendo isso, Simão Pedro caiu aos pés de Jesus e exclamou: Retira-te de mim, Senhor, porque sou um homem pecador.
9 ꞌBá ĩꞌdi andre gá ꞌdâ ri kí ĩꞌdi trũ pírí aru kí aru-arû ị̃ꞌbị ĩꞌbã kí rụlé ꞌdã sĩ.
9 É que tanto ele como seus companheiros estavam assombrados por causa da pesca que haviam feito.
10 ꞌBá ãzí ngalépi ĩꞌdi abe Zĩbĩdáyõ ꞌbã ngọ́pịka Yãkóꞌbõ kí Yõhánã be aru kí vâ ĩndĩ. Yẹ́sụ̃ jọ Sị̃mọ́nị̃ ní, “Mí idé ụ̃rị̃ sĩ ku, iꞌdójó ãndrũ kpere drị̃lẹ́ gâlé mi adru ꞌbá ꞌbá kí atrálépi áma nị̃jó rĩ ꞌi.”
10 O mesmo acontecera a Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus companheiros. Então Jesus disse a Simão: Não temas; doravante serás pescador de homens.
11 Anzé kí dó íꞌbó kí ị̃yị́ ꞌbã gọ́rọ̃tị́yọ̃ gá ꞌdõlé, aꞌbe kí ãko pírí kí cã bĩ kí Yẹ́sụ̃ vú áyụ.
11 E atracando as barcas à terra, deixaram tudo e o seguiram.
12 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Yẹ́sụ̃ ĩꞌdi táwụ̃nị̃ ãzí agá, ꞌbá ãrí ꞌbã nalé rá la ꞌdãá cí. Ĩꞌdi mụ Yẹ́sụ̃ ndrelé ꞌbe ru vũ gá su drị̃ vụ̃rụ́ iꞌdó mãmálá ꞌbãlé, “Ãmbógó, ídrĩ lẽ la rá, mí icó áma adrílé rá.”
12 Estando ele numa cidade, apareceu um homem cheio de lepra. Vendo Jesus, lançou-se com o rosto por terra e lhe suplicou: Senhor, se queres, podes limpar-me.
13 Yẹ́sụ̃ su drị́ ĩꞌdi rụ̂lé ãzíla aló dó sĩ ágọ́bị̂ jọ ĩꞌdiní, “Álẽ rá. Mí adru ãlá ru.” Cọtị ãrí abe ĩꞌdi rá.
13 Jesus estendeu a mão, tocou-o e disse: Eu quero; sê purificado! No mesmo instante desapareceu dele a lepra.
14 ꞌDãá Yẹ́sụ̃ azị ĩꞌdiní ũkpó ru, “Lẽ ílũ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbá ãzí ní ku, Wó ímụ ími ụrụꞌbá iꞌdalé átáló ídétáŋá idélépi rĩ ꞌbanî, ãzíla ífẽ ãko ándrá fẽtáŋá ru Mụ́sã ꞌbã azịlé ꞌbá ãrí ꞌbã nalé adrílépi rá rĩ ꞌbaní sĩ ị́jọ́ vú nzejó rĩ ĩꞌbadrị́.”
14 Ordenou-lhe Jesus que o não contasse a ninguém, dizendo-lhe, porém: Vai e mostra-te ao sacerdote, e oferece pela tua purificação o que Moisés prescreveu, para lhes servir de testemunho.
15 Wó ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị̃ gá rĩ kụ ị̃dị́-ị̃dị́ mgbọ rú, ꞌbá ũꞌbí amụ́ kí ị́jọ́ arelé ĩꞌdi tị gá ãzíla ꞌbá kí agá ꞌdãá ãyánĩ rú rĩ adrí kí ãyánĩ kí rụlépi rĩ kí sĩ.
15 Entretanto, espalhava-se mais e mais a sua fama e concorriam grandes multidões para o ouvir e ser curadas das suas enfermidades.
16 Ĩꞌdi vâ ru nze mụlé ãngũ ꞌbá kóru rĩ gá Ãdróŋá aꞌị́lé cící.
16 Mas ele costumava retirar-se a lugares solitários para orar.
17 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Yẹ́sụ̃ ꞌbã ị́jọ́ ũlũ agá ꞌdâ, ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú la ãzíla imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí abe angálépi táwụ̃nị̃ ãzí Gãlị́lị̃ gá rĩ kí agá, Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ãzíla táwụ̃nị̃ Yụ̃dị́yã gá rĩ kí ãzí agá ꞌdãá rĩ kí ĩndĩ. Ũkpõ Ãdróŋá drị́ gá rĩ Yẹ́sụ̃ ní cí sĩ ãyánĩ ꞌbaní adríjó.
17 Um dia estava ele ensinando. Ao seu derredor estavam sentados fariseus e doutores da lei, vindos de todas as localidades da Galiléia, da Judéia e de Jerusalém. E o poder do Senhor fazia-o realizar várias curas.
18 ꞌBá ãzí amụ́ kí ágọ́bị́ ãzí ãcá trũ la ꞌdụlé bị́rị̃sị̃ sĩ ãzíla ụ̃ꞌbị̃ kí ĩꞌdi agụlé jó agâ sĩ ĩꞌdi ꞌbãjó Yẹ́sụ̃ drị̃lẹ́ gá.
18 Apareceram algumas pessoas trazendo num leito um homem paralítico; e procuravam introduzi-lo na casa e pô-lo diante dele.
19 Wó ꞌbá ꞌbaní ru trajó tré rĩ sĩ, ịsụ́ kí gẹ̃rị̃ sĩ fijó jó agâlé ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, tụ kí ụrụgá jó drị̃ gá, unze kí tégũlã ꞌbã ãzí kí, ịsị́ kí ĩꞌdi vụ̃rụ́ Yẹ́sụ̃ drị̃lẹ́ gá ꞌdõlé ala gâ sĩ ĩꞌdi ꞌbã bị́rị̃sị̃ trũ pírí.
19 Mas não achando por onde o introduzir, por causa da multidão, subiram ao telhado e por entre as telhas o arriaram com o leito ao meio da assembléia, diante de Jesus.
20 Yẹ́sụ̃ la mụ ĩꞌbã ãꞌị̃táŋá íngõpí yã rĩ ndrelé ꞌbo, jọ, “Mâ wọ̃rị̂, ị́jọ́ ũnzí mídrị̂ kí útrũ kí rá.”
20 Vendo a fé que tinham, disse Jesus: Meu amigo, os teus pecados te são perdoados.
21 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi ꞌdĩ kí abe ũrã kí ị́jọ́ kí agâlé cénĩ-cénĩ rú jọ kí, “Ágọ́bị́ ru ꞌbãlépi Ãdróŋâ rú ꞌdĩ ãꞌdi ꞌi? Ãdróŋâ ꞌi áꞌdụ̂sĩ icó ị́jọ́ ũnzí trũlé rá rĩ gá nĩ.”
21 Então os escribas e os fariseus começaram a pensar e a dizer consigo mesmos: Quem é este homem que profere blasfêmias? Quem pode perdoar pecados senão unicamente Deus?
22 Wó Yẹ́sụ̃ nị̃ ị́jọ́ ĩꞌbã kí ũrãlé kí ásị́ gâlé rĩ cé, zị kí, “Ĩmi ị́jọ́ ꞌdĩ kí ũrã ĩmi ásị́ gâlé íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?
22 Jesus, porém, penetrando nos seus pensamentos, replicou-lhes: Que pensais nos vossos corações?
23 Ị́jọ́ íngõ áŋmátrẽ rú la nĩ yã, jọjó la Ị́jọ́ ũnzí mídrị̂ kí útrũ kí rá rĩ ꞌi, jõku jọjó la ‘Mí angá ụrụgá ãzíla ímụ rĩ ꞌi yã?’
23 Que é mais fácil dizer: Perdoados te são os pecados; ou dizer: Levanta-te e anda?
24 Wó ị́jọ́ ꞌdĩ dó fẽ ĩmi dó sĩ nị̃ la Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã ũkpõ cí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ sĩ ị́jọ́ ũnzí trũjó.” Yẹ́sụ̃ jọ dó ꞌbá ãcá trũ rĩ ní, “Mí angá ụrụgá, íꞌdụ mî bị́rị̃sị̃ ãzíla ímụ lị́cọ́ gá.”
24 Ora, para que saibais que o Filho do Homem tem na terra poder de perdoar pecados {disse ele ao paralítico}, eu te ordeno: levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa.
25 Cọtị ágọ́bị̂ angá ụrụgá ꞌbá pírí kí mịfị́ trũ, ꞌdụ ĩꞌdi ꞌbã bị́rị̃sị̃ ĩꞌdi sĩ ru lajó rĩ, mụ dó lị́cọ́ gá Ãdróŋâ ị́cụ́ŋâ trũ.
25 No mesmo instante, levantou-se ele à vista deles, tomou o leito e partiu para casa, glorificando a Deus.
26 ꞌBá pírí uꞌá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ. Ụ̃rị̃ fi kí ásị́ gá ũkpõ Ãdróŋá drị̂ sĩ, ịcụ́ kí Ãdróŋá ꞌi, jọ kí, “Ãndre ãko ãzí ụ̃sụ̃táŋá ru la kí ãndrũ.”
26 Todos ficaram transportados de entusiasmo e glorificavam a Deus; e tomados de temor, diziam: Hoje vimos coisas maravilhosas.
27 Ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã vúlé gá, Yẹ́sụ̃ aꞌbe tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdã ꞌi, ĩꞌdi ꞌbã mụ agá, ndre ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi la ãngũ ꞌbá kí sĩ mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbejó rĩ gá, rụ́ la Lẹ́vị̃ ꞌi. Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Mí ãbĩ áma vú.”
27 Depois disso, ele saiu e viu sentado ao balcão um coletor de impostos, por nome Levi, e disse-lhe: Segue-me.
28 Lẹ́vị̃ aꞌbe ãko pírí kî, angá ụrụgá, bĩ dó Yẹ́sụ̃ vú.
28 Deixando ele tudo, levantou-se e o seguiu.
29 Lẹ́vị̃ ꞌbã ụ̃mụ̃ ãmbógó la lị́cọ́ ĩꞌdidrị̂ agá Yẹ́sụ̃ nî, ꞌbá ãzí ĩndĩ rĩ kí ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ kí ꞌbá ãzí ꞌdĩ abe.
29 Levi deu-lhe um grande banquete em sua casa; vários desses fiscais e outras pessoas estavam sentados à mesa com eles.
30 Wó ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ abe unu kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí bị́lẹ́ gá zị kí, “Ĩmi íná na ãzíla ãko mvụ ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi ꞌdĩ abe vâ ꞌbá ũnzí ꞌdĩ abe la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
30 Os fariseus e os seus escribas puseram-se a criticar e a perguntar aos discípulos: Por que comeis e bebeis com os publicanos e pessoas de má vida?
31 Yẹ́sụ̃ umvi kí, “ꞌBá ídri rĩ lẽ kí írúwá ku wó ꞌbá ãyánĩ rú rĩ kí mụ írúwá gá nĩ.
31 Respondeu-lhes Jesus: Não são os homens de boa saúde que necessitam de médico, mas sim os enfermos.
32 Má amụ́ ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdõlé ꞌbá múké rĩ ꞌbaní lũlé la ꞌba uja kí ásị́ íni ku. Má amụ́ ꞌbá ũnzí rĩ kí umvelé ásị́ ujajó ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kî sĩ.”
32 Não vim chamar à conversão os justos, mas sim os pecadores.
33 ꞌBá ãzí rĩ jọ kí Yẹ́sụ̃ ní, “ꞌBá Yõhánã ꞌbã imbálé rĩ kí íná gã nalé úmgbé sĩ Ãdróŋá aꞌị́jó, ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ ꞌbã kí imbálé rĩ kí vâ ꞌdĩ áni ĩndĩ. Wó ꞌbá mídrị́ mî imbálé ꞌdĩ gã kí ꞌbãngá íná sáwã were ãni ku la ãꞌdu sĩ?”
33 Eles então lhe disseram: Os discípulos de João e os discípulos dos fariseus jejuam com freqüência e fazem longas orações, mas os teus comem e bebem...
34 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ãmụ́ ị́zị́gọ́ drị̂ ꞌbã kí drĩ adru agá ĩꞌdi andre gá ꞌdĩ, ícó ãmụ́ kí aꞌbelé uꞌálé ãko ãzí naŋâ kóru ị́zị́gọ́ ꞌbã adru agá ĩꞌba abe cí rĩ gá rá yã? ꞌDĩ áni la ꞌdáyụ!
34 Jesus respondeu-lhes: Porventura podeis vós obrigar a jejuar os amigos do esposo, enquanto o esposo está com eles?
35 Wó ụ́ꞌdụ́ ãzí la amụ́ lé ꞌdĩ, ála mụ ị́zị́gọ́ ꞌdụlé ĩꞌba rụ́ ꞌdâ rá. Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã kí dó ĩꞌdi ꞌbã wọ̃rị́ka ꞌbã kí íná gãjó najó rĩ ꞌi.”
35 Virão dias em que o esposo lhes será tirado; então jejuarão.
36 Yẹ́sụ̃ jọ vâ ĩꞌbaní ị́jọ́ ị́jọ́ uꞌbélé ꞌdĩ sĩ: “ꞌBá icó bõngó úꞌdí rĩ ụrụꞌbá gá úkõ la ãsĩlé sĩ ụ̃kụ rĩ ịgbẹjó la ku. Drĩ kí idé la ꞌdĩ ꞌbã áni rá yã áni, kí bõngó úꞌdí ꞌdã iza, bõngó tá vâ ĩꞌbã kí ãsĩlé úꞌdí ꞌdã ụrụꞌbá gá rĩ icó kí ru ajílé bõngó ụ̃kụ rĩ be ku.
36 Propôs-lhes também esta comparação: Ninguém rasga um pedaço de roupa nova para remendar uma roupa velha, porque assim estragaria uma roupa nova. Além disso, o remendo novo não assentaria bem na roupa velha.
37 Ĩmi icó ímbátáŋá mádrị̂ kí icílé lãꞌbĩ ĩmi ãni ídu rĩ abe ku.
37 Também ninguém põe vinho novo em odres velhos; do contrário, o vinho novo arrebentará os odres e entornar-se-á, e perder-se-ão os odres;
38 ꞌBá kí bãsĩ rá la wáyĩnĩ ụ̃sụ̃ íníríkó úꞌdí rĩ kí agá.
38 mas o vinho novo deve-se pôr em odres novos, e assim ambos se conservam.
39 ꞌBá lẽ kí vâ wáyĩnĩ úꞌdí rĩ ku drĩ kí angá ụ̃kụ rĩ mvụlé rĩ gá, ãꞌdusĩku ũrã kí wáyĩnĩ ụ̃kụ rĩ múké sĩ ndẽ úꞌdí rĩ rá.”
39 Demais, ninguém que bebeu do vinho velho quer já do novo, porque diz: O vinho velho é melhor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.