Hebreus 6
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, lẽ ãma ãsị̃ kí ímbátáŋá ãmaní ịsụ́lé drị̃drị̃ Kúrísĩtõ drị̃ gá rĩ kî sĩ ku, ãzíla lẽ ãmụ kí ímbátáŋá fẽlépi la ãma sĩ zo mbajó ũkpó ru úríndí agá ꞌdĩ kî trũ drị̃ gá. Lẽ ãma adru kí ꞌbá lẽlépi la ꞌbá ãzí ꞌbã imbá ãma, ị́jọ́ ásị́ ujajó ị́jọ́ ũnzí aꞌbejó ãzíla ãꞌị̃táŋá ꞌbãjó Ãdróŋá agá rĩ kí sĩ nĩ ku,
1 Pelo que, transpondo os ensinamentos elementares da doutrina de Cristo, procuremos alcançar-lhe a plenitude. Não queremos agora insistir nas noções fundamentais da conversão, da renúncia ao pecado, da fé em Deus,
2 ímbátáŋá bãbụ̃tị́zị̃ drị̃ gá, drị́ tị̃ŋá ꞌbá drị̃ gá, angáŋá ídri drã agá rĩ ãzíla ị́jọ́ lịŋá ukólépi ku drị̃lẹ́ gâlé rĩ ku.
2 a doutrina dos vários batismos, da imposição das mãos, da ressurreição dos mortos e do julgamento eterno.
3 Ãzíla ãmụ kí drị̃ gá, ị́jọ́ ꞌdĩ ãma mụlé idélé rĩ, Ãdróŋá drĩ ãꞌị̃ la rá.
3 Isto faremos, se Deus o permitir.
4 Ĩꞌdi ị́jọ́ ãzí ũkpó la ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ nị̃lépi rá, ãzíla fẽtáŋá Ãdróŋá drị̂ ꞌbụ̃ gá rĩ ꞌbã ãjị́ ụ̃ꞌbị̃lépi rá vâ Úríndí Ãlá rĩ alelépi ãꞌị́lépi la rá,
4 Porque aqueles que foram uma vez iluminados saborearam o dom celestial, participaram dos dons do Espírito Santo,
5 ãzíla ꞌbá ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbã ãjị́ múké rĩ ụ̃ꞌbị̃lépi ráká, ãzíla ũkpõ ị́jọ́ ílí amụ́lépi rĩ ꞌbadrị̂ abe.
5 experimentaram a doçura da palavra de Deus e as maravilhas do mundo vindouro e, apesar disso, caíram na apostasia,
6 ꞌBá ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ drĩ aꞌdé rá, ĩꞌdi ũkpó-ũkpó kí ajíjó vúlé ásị́ ujajó ãꞌdusĩku ị́jọ́ ĩꞌbã ãvĩjó rĩ sĩ kí Ãdróŋá Ngọ́pị fẽ ipalé mũsãláꞌbã sị́ gá ị̃dị́-ị̃dị́ ãzíla ĩꞌbã kí drị̃nzá fẽjó ĩꞌdiní ũꞌbí kí drị̃lẹ́ gá rĩ sĩ.
6 é impossível que se renovem outra vez para a penitência, visto que, da sua parte, crucificaram de novo o Filho de Deus e publicamente o escarneceram.
7 Ụ̃nọ́kụ́ uzogó ꞌbã ꞌdịjó drị̃ la gá rĩ mvụlépi ãkónã sĩ ka múké rĩ áni, ĩꞌdi ụ̃rọ̃drị́ ru ꞌbá ámvụ́ sõlépi rĩ nî ãꞌdusĩku ĩꞌdi ásị́ ị̃gbẹ̃ Ãdróŋá drị̂ ịsụ́.
7 O terreno que recebe chuvas freqüentes e fornece ao agricultor boas searas, é abençoado por Deus.
8 Wó ụ̃nọ́kụ́ drĩ dụ ụ̃cị́kị́ ru ãzíla ãváŋá ru, ụ̃rọ̃drị́ la ꞌdáyụ. Ĩꞌdi fi ũcõgõ agá ị́jọ́ ĩꞌdi wãjó rá rĩ sĩ. Ãsị̃ŋá gá ála mụ ĩꞌdi ivélé ãcí sĩ.
8 O que produz só espinhos e abrolhos, é abandonado, não demora que será amaldiçoado e acabará sendo incendiado.
9 Wó mâ wọ̃rị́kâ mání lẽlé ambamba ꞌdĩ, ãdrĩ táni ị́jọ́ jọ ꞌdĩ ꞌbã áni, ãꞌbã ásị́ ĩmi drị̃ gá. Ãma ásị́ ũkpó ru ãmã nị̃jó la rá patáŋá ꞌbã adrujó ĩmi ãni rĩ sĩ.
9 Embora vos falemos desse modo, caríssimos, temos a melhor idéia a vosso respeito e de vossa salvação.
10 Ãdróŋá ꞌbá ị́jọ́ lịlépi pịrị ku la ku icó sĩ ãzí mídrị̂ ãvĩlé ku, ãzíla lẽtáŋá míní iꞌdalé ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ agâ sĩ ꞌbá ãlá rĩ kí ãzã kojó, kpere míní idélé úꞌdîꞌda rĩ áni mụjó drị̃ gâlé ru.
10 Deus não é injusto e não esquecerá vossas obras e a caridade que mostrastes por amor de seu nome, vós que servistes e continuais a servir os santos.
11 Álẽ ĩmi iꞌda ũndũwã ꞌbá lẽjó ꞌdĩ kpere ãsị̃ŋá gá ãꞌdusĩku ị́jọ́ ĩminí sĩ ásị́ ꞌbãjó rĩ dó sĩ ru iꞌda ãndá-ãndá ru.
11 Desejamos, apenas, que ponhais todo o empenho em guardar intata a vossa esperança até o fim,
12 Álẽ ĩmi adru ũvú ku, wó lẽ ĩmi ũbĩ ꞌbá ándrá ãꞌị̃táŋá agá ãzíla ásị́ tẽŋâ trũ ꞌdĩ kí vú ịsụ́ kí ãko ándrá Ãdróŋá ꞌbã azịlé ĩꞌbaní rĩ rá.
12 e que, longe de vos tornardes negligentes, sejais imitadores daqueles que pela fé e paciência se tornam herdeiros das promessas.
13 Ãdróŋá la mụ azịŋá azịlé Ịbụrahị́mụ̃ ní ꞌbo, na ũyõ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ kí idéjó rá. ꞌBá ãzí ꞌbã adrujó ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ĩꞌdiní ãndânĩ yụ rĩ sĩ, na dó sĩ ũyõ ĩꞌdidrị̂ kí ĩꞌdi ꞌbã rụ́ sĩ.
13 Quando Deus fez a promessa a Abraão, como não houvesse ninguém maior por quem jurar, jurou por si mesmo,
14 Ãdróŋá jọ, “Ána ũyõ ma míní sụ̃sụ́ wi ma míní drị̃lẹ́ kí fẽ wẽwẽ rú cécé lẽlẽgó ụrụ gá rĩ kî áni jõku cínákí mĩrĩ tị gá rĩ áni.”
14 dizendo: Em verdade eu te abençoarei, e multiplicarei a tua posteridade {Gn 22,16s}.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Ịbụrahị́mụ̃ tẽ dó ásị́ ị̃gbẹ́ sĩ, ãzíla ịsụ́ dó ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã azịlé ĩꞌdiní rĩ rá.
15 E Abraão, esperando com paciência, alcançou a realização da promessa.
16 ꞌBá kí ũyõ na ꞌbá ĩꞌbaní ãndânĩ rĩ kí rụ́ sĩ, ãzíla ũyõ la ị́jọ́ jọlé rĩ fẽ pá tulé ũkpó ru ãzíla ĩꞌdi ãgátã pírí kí fẽ ukólé rá.
16 Os homens, com efeito, juram por quem é maior do que eles, e o juramento serve de garantia e põe fim a toda controvérsia.
17 Ãꞌdusĩku Ãdróŋá lẽ ándrá ũkpõ ĩꞌdi ãni ru ujalépi ku rĩ ꞌbã ãzị́ ꞌbãlé tọndọlọ rú ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã sĩ ị́jọ́ azịjó rĩ ꞌbanî, icé ị́jọ́ la ũyõ sĩ.
17 Por isso, querendo Deus mostrar mais seguramente aos herdeiros da promessa a imutabilidade da sua resolução, interpôs o juramento.
18 Ãdróŋá idé ị́jọ́ ꞌdĩ íni la ãꞌdusĩku ị́jọ́ ị̃rị̃ ꞌdĩ icó kí ru ujalé ku ãzíla Ãdróŋá icó ĩnzõ alị́lé kí agá ku. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãma gápi apálépi ĩꞌdi rụ́ ásị́ ꞌbãŋá fẽlé ãmaní ꞌdĩ ꞌdụlépi ãma ãni rú ꞌdĩ kî dó sĩ ásị́ ũŋmĩŋá ịsụ́.
18 Por este ato duplamente irrevogável, pelo qual o próprio Deus se proibia de desdizer-se, encontramos motivo de profunda consolação, nós que pusemos nossa perspectiva em alcançar a esperança proposta.
19 Ásị́ ꞌbãŋá ꞌdĩ dó ãmaní cécé kị̃lị̃mgbọ̃rọ̃ áni ãzíla ĩꞌdi ãma úríndí rụ ũkpó sĩ pá tujó ụ̃rị̃ kóru. Yẹ́sụ̃ ꞌbá ãmaní sĩ ásị́ ꞌbãjó rĩ mụ ãngũ ãlápítí Ãdróŋá drị̂ gá cécé átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ ꞌbã mụjó bõngó jó ꞌa alịjó rĩ ꞌbã ũngúkú gá agâlé ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá,
19 Esperança esta que seguramos qual âncora de nossa alma, firme e sólida, e que penetra até além do véu, no santuário
20 Yẹ́sụ̃ fi drị̃lẹ́ gâlé ãma ị́jọ́ sĩ. Acá dó átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ rú jã ꞌdâ cécé Mẹ̃lẹ̃kị̃zẹ̃dẹ́kị̃ áni.
20 onde Jesus entrou por nós como precursor, Pontífice eterno, segundo a ordem de Melquisedec.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.