Gênesis 41
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ílí ị̃rị̃ ãmbógó wáyĩnĩ fẽlépi úpí Fãráwũ ní rĩ ujajó ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá, urobí ũbĩ Fãráwũ ꞌi, tu pá mĩrĩ umvelé Náyĩlĩ ꞌi rĩ tị gá.
1 Passados dois anos completos, Faraó teve um sonho e eis que estava em pé junto ao rio Nilo.
2 Ndre tị́ ázị̂rị̃ use-mgbụ́rụtụtụ ãlá la ãfũ kí mĩrĩ agâlé iꞌdó kí ũzú nalé.
2 Do rio subiam sete vacas de boa aparência e gordas e pastavam no meio dos juncos.
3 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ndre vâ tị́ ãzí ũnzíkãnã nzụlépi goromoto la kí ázị̂rị̃ ãfũ kí vâ Mĩrĩ Náyĩlĩ agâlé. Utu kí pá tị́ use ãlá ꞌdã kí andre gá mĩrĩ tị gá ꞌdãá.
3 Após elas subiam do rio outras sete vacas, de aparência feia e magras; e pararam junto às primeiras, na margem do rio.
4 Tị́ tá ũnzíkãnã nzụlépi goromoto ꞌdã na kí tị́ use-mgbụ́rụtụtụ ãlá ꞌdã kí pírí rá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Fãráwũ angá rá.
4 As vacas de aparência feia e magras engoliam as sete vacas de boa aparência e gordas. Então Faraó acordou.
5 Wó ụ́ꞌdụ́ ꞌbe ĩꞌdi ị̃dị́ ãzíla urobí ị̃rị̃ rĩ ũbĩ vâ ĩꞌdi; urobí ị̃rị̃ ꞌdĩ gá ndre ãná céke ãlu gá ãná ãgũ kí use-use rú ãzíla ũniyambamba rú ázị̂rị̃.
5 Tornando a dormir, sonhou outra vez. De uma só haste saíam sete espigas cheias e boas.
6 ꞌDã ꞌbã vúlé gá ndre vâ ãná céke ãlu gá ãná nụlépi ị̃tụ́kã sĩ diri-diri la kí ázị̂rị̃.
6 E após elas nasciam sete espigas mirradas e queimadas pelo vento leste.
7 Ãná nụlépi ị̃tụ́kã sĩ diri-diri ꞌdã uti kí ãná use-use ꞌdã kí pírí. Fãráwũ angá dó rá ịsụ́ íni ꞌdĩ urobí la ĩꞌdi ũbĩ agá nĩ.
7 As espigas mirradas devoravam as sete espigas grandes e cheias. Então Faraó acordou. Tinha sido um sonho.
8 Ãngũ la mụ ụwị́lé ꞌbo, ụ̃ꞌbụ́tị sĩ Úpí Fãráwũ ásị́ ri umvúlé umvû; ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ pẽ dó ꞌbá tị ũjogo kí umvelé ꞌbá ũndũwã trũ Mị̃sị́rị̃ gá rĩ abe. Fãráwũ nze dó urobí ĩꞌdi ũbĩlépi rĩ kí vú ꞌbá ꞌdĩ ꞌbanî, wó ꞌbá ãzí icólépi urobí ꞌdĩ kí ífí icélépi ĩꞌdiní rá la yụ.
8 De manhã, ao despertar muito perturbado, mandou chamar todos os magos do Egito e todos os seus sábios. Contou-lhes os seus sonhos, mas não havia ninguém que pudesse dar a interpretação.
9 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãmbógó wáyĩnĩ fẽlépi rĩ jọ Fãráwũ ní, “Má agá ị́jọ́ mání izalé rĩ ãndrũ rá.
9 Então o copeiro-chefe disse a Faraó: — Hoje me lembro das minhas ofensas.
10 Fãráwũ uꞌá ándrá ũmbã sĩ ãtiꞌbo ĩꞌdidrị́ gá rĩ ꞌbanî ãzíla ꞌbã ma mãbụ́sụ̃ gá ãmbógó ꞌbá ãkónã aꞌdílépi rĩ kí drị̃lẹ́ gá rĩ be jó ãsĩkárĩ ãmbógó úpí andre tẽlépi rĩ drị̂ gá.
10 Quando Faraó ficou irado com os seus servos e me pôs na prisão, na casa do comandante da guarda, a mim e ao padeiro-chefe,
11 Urobí ũbĩ ãma ị́nị́ ãlu agá ãzíla urobí ãma ũbĩlépi ꞌda kí ífí ndú-ndú.
11 tivemos um sonho na mesma noite, eu e ele. Sonhamos, e cada sonho tinha o seu próprio significado.
12 Ịsụ́ íni ꞌdĩ kãrị́lẹ̃ Ĩbũrãníyã rú ãmbógó ãsĩkárĩ úpí andre tẽlépi rĩ kí drị̃lẹ́ gá rĩ ꞌbã ãtíꞌbó ru rĩ ándrá ꞌdãá cí. Ãnze urobí ãma ũbĩlépi rĩ kí vú ĩꞌdinî, ãzíla icé ꞌbá ãlu-ãlu ꞌbã urobí ífí ꞌbá ãlu-ãlu ní rá.
12 Achava-se conosco um jovem hebreu, escravo do comandante da guarda. Contamos a ele os nossos sonhos, e ele nos deu a interpretação, a cada um segundo o seu sonho.
13 Urobí ífí ĩꞌdi ꞌbã icélé rĩ idé kí ru cécé ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ áni; mâ rú rĩ ûja ma ãzị́ gá rá, ágọ́bị́ ãzí rĩ úꞌdị ĩꞌdi rá.”
13 E tal como nos interpretou, assim aconteceu: eu fui restituído ao meu cargo, e o outro foi enforcado.
14 Fãráwũ pẽ dó ꞌbá tị Yụ̃sụ́fụ̃ umvelé, gbõgbõ íyá dó Yụ̃sụ́fụ̃ mãbụ́sụ̃ gâlé rá. Ĩꞌdi mụ ru drị̃ꞌbị́ falé ꞌbo uja dó bõngó ãzíla mụ dó sĩ Fãráwũ drị̃lẹ́ gá.
14 Então Faraó mandou chamar José, e o fizeram sair às pressas da masmorra. Ele se barbeou, mudou de roupa e foi apresentar-se a Faraó.
15 Fãráwũ jọ Yụ̃sụ́fụ̃ ní, “Urobí ũbĩ ma, wó ꞌbá ãzí icólépi mání ífí la icélépi rá la yụ wó újọ mání mi urobí ífí icé rá údrĩ míní vú la nze rá rĩ gá.”
15 Este lhe disse: — Tive um sonho, e não há quem o interprete. Porém ouvi falar a respeito de você que, quando ouve um sonho, é capaz de interpretá-lo.
16 Yụ̃sụ́fụ̃ umvi Fãráwũ ní, “Má icé urobí ífí má ꞌi ku, wó rá la Ãdróŋá la míní urobí múké rĩ ꞌbã ífí icé nĩ.”
16 José respondeu: — Isso não está em mim; mas Deus dará resposta favorável a Faraó.
17 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Fãráwũ jọ Yụ̃sụ́fụ̃ ní, “Urobí áma ũbĩlépi rĩ agá átu pá Mĩrĩ Náyĩlĩ tị gá,
17 Então Faraó disse a José: — No meu sonho, eu estava em pé na margem do Nilo,
18 ãzíla ándre tị́ ázị̂rị̃ use-mgbụ́rụtụtụ ãlá la ãfũ kí Mĩrĩ Náyĩlĩ agâlé iꞌdó kí ũzú nalé.
18 e eis que subiam dele sete vacas gordas e de boa aparência e pastavam no meio dos juncos.
19 ꞌDã ꞌbã vúlé gá, ándre tị́ ãzí ũnzíkãnã nzụlépi goromoto la kí ázị̂rị̃ ãfũ kí vâ Mĩrĩ Náyĩlĩ agâlé. Ándre jõ drĩ tị́ ãzí ũnzíkãnã nzụlépi goromoto ꞌdã áni la kí ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ gá ꞌdâ ãluŋá la ku.
19 Após estas subiam outras vacas, fracas, muito feias e magras. Eu nunca tinha visto vacas tão feias, em toda a terra do Egito.
20 Tị́ ũnzíkãnã nzụlépi goromoto ꞌdã uti kí tị́ use mgbụrụtụtụ ãlá ꞌda kí pírí rá.
20 E as vacas magras e ruins devoravam as primeiras sete vacas gordas.
21 Wó ĩꞌbaní táni tị́ use mgbụrụtụtụ ãlá ꞌda kí uti agá rá tí, mí icó nị̃lé la uti kí kí rá rĩ gá ku ãꞌdusĩku ace kí goromoto rú ũgũgõ. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ma angá dó rá.
21 E, depois de as terem engolido, não davam aparência de que as tinham devorado, pois o aspecto delas continuava ruim como no princípio. Então acordei.
22 “Urobí áma ũbĩlépi ị̃rị̃ rĩ gá ándre ãná céke ãlu gá ãná ãgũ kí use-use rú ãzíla ũniyambamba rú ázị̂rị̃.
22 Depois, vi, em meu sonho, que sete espigas saíam da mesma haste, cheias e boas.
23 ꞌDã ꞌbã vúlé gá ándre vâ ãná céke ãlu la gá ãná nụlépi ị̃tụ́kã sĩ diri-diri la kí ázị̂rị̃.
23 Depois delas nasceram sete espigas secas, mirradas e queimadas pelo vento leste.
24 Ãná nụlépi ị̃tụ́kã sĩ diri-diri ꞌdã uti kí ãná tá use-use ãzíla ũniyambamba rú ꞌdĩ kí pírí rá. Ánze dó urobí ị̃rị̃ ꞌdĩ kí vú ꞌbá mádrị́ ũjogo rú ꞌdĩ ꞌbanî, wó ꞌbá ãzí ãlu icólépi mání ífí la kí icélépi rá la ꞌdáyụ.”
24 As sete espigas mirradas devoravam as sete espigas boas. Contei isso aos magos, mas ninguém foi capaz de me dar a interpretação.
25 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yụ̃sụ́fụ̃ jọ Fãráwũ ní, “Urobí ị̃rị̃ ími ũbĩlépi ꞌdĩ kí ꞌbã ífí ꞌbã ngá ãlu. Ãdróŋá iꞌda míní ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã lẽlé mụlé ngalé rĩ kî.
25 Então José respondeu: — O sonho de Faraó é apenas um; Deus revelou a Faraó o que ele vai fazer.
26 Tị́ ázị̂rị̃ use mgbụrụtụtụ ꞌda kí ãzíla ãná céke ãlu gá ãgũlépi use-use rú ãzíla ũniyambamba rú ázị̂rị̃ ꞌdã kí ílí ázị̂rị̃; wó kí pírí urobí ífí ãlu la.
26 As sete vacas boas serão sete anos; as sete espigas boas, também sete anos; o sonho é um só.
27 Tị́ ázị̂rị̃ ũnzíkãnã nzụlépi goromoto ꞌdã kí Ãná nụlépi ị̃tụ́kã sĩ diri-diri ázị̂rị̃ ꞌda kí abe kí ílí ázị̂rị̃ ãbị́rị́ ꞌbã sĩ ꞌdejó nĩ rĩ kî.
27 As sete vacas magras e feias, que subiam após as primeiras, serão sete anos, bem como as sete espigas mirradas e queimadas pelo vento leste serão sete anos de fome.
28 “Ĩꞌdi cécé tá mání jọlé Fãráwũ ní rĩ áni, Ãdróŋá la míní ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã lẽlé mụlé idélé rĩ kí iꞌda.
28 — Esta é a palavra, como acabo de dizer a Faraó: Deus manifestou a Faraó o que ele vai fazer.
29 Ílí ázị̂rị̃ ꞌda kí agá ãkónã la mụ kalé rõnzõ-rõnzõ ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ agá.
29 Eis que vêm sete anos de grande abundância por toda a terra do Egito.
30 Wó ílí ázị̂rị̃ ãkónã ꞌbã sĩ kajó rõnzõ-rõnzõ ꞌdã kí ũngúkú gá rílẽ la mụ ꞌdelé ílí ázị̂rị̃. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãkónã kalépi ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ gá rõnzõ-rõnzõ ꞌda kí ukó rá ãzíla rílẽ ꞌdã la ãngũ iza ũnzíkãnã rú.
30 Depois virão sete anos de fome. Toda aquela abundância será esquecida na terra do Egito e a fome consumirá a terra;
31 Rílẽ ꞌdã ꞌbã ũnzĩkãnã sĩ ị́jọ́ ãkónã ka ándrá ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ gá rõnzõ-rõnzõ rá rĩ la ãvĩ rá.
31 e não será lembrada a abundância na terra, por causa da fome que seguirá, porque será gravíssima.
32 Ásị́sị́ŋá Ãdróŋá ꞌbã urobí ị̃rị̃ ꞌdĩ kí iꞌdajó Fãráwũ míní rĩ Ãdróŋá ꞌbã ị́jọ́ la ũkpó ru, ãzíla ĩꞌdi mụ ị́jọ́ ꞌdĩ idélé gbõŋáŋá ru.
32 O sonho de Faraó foi repetido, porque a coisa é estabelecida por Deus, e Deus se apressa a fazê-la.
33 “Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, lẽ Fãráwũ ꞌbã ndrụ̃ ꞌbá ãzí ị́jọ́ nị̃lépi cé ãzíla ũndũwã rú la ꞌbãlé ãmbógó ru ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ drị̃ gá.
33 — Agora, pois, Faraó devia escolher um homem ajuizado e sábio e encarregá-lo de dirigir a terra do Egito.
34 Lẽ Fãráwũ ꞌbã ũpẽ vâ ꞌbá ãzí drị̃lẹ́ ru la kí ãkónã kalépi ílí ázị̂rị̃ ꞌdĩ agá rĩ kí ꞌbã ĩsélé ãlu tõwú drị̂ trajó.
34 Faraó devia fazer isto: pôr administradores sobre a terra e recolher a quinta parte dos frutos da terra do Egito nos sete anos de fartura.
35 Ị́jọ́ Fãráwũ ꞌbã azịlé rĩ sĩ ꞌbã tra kí ãkónã ílí amụ́lépi ázị̂rị̃ ũniyambamba ꞌdĩ kí agá, ꞌbã mba kí dó sĩ ãkónã ꞌdĩ kí tã ĩrá gá táwụ̃nị̃ ãlu-ãlu agá.
35 Esses administradores deviam ajuntar toda a colheita dos bons anos que virão, recolher cereal por ordem de Faraó, para mantimento nas cidades, e guardá-lo em armazéns.
36 Lẽ úmba ãkónã ꞌdĩ kí tã lómúre gá múké-múké sĩ ãbị́rị́ amụ́lépi ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ drị̃ gá ílí ázị̂rị̃ ꞌdã kí agá ꞌdã drị̃ tẽjó rílẽ ꞌbã ị̃lị̃kị̃ rû sĩ ꞌbá Mị̃sị́rị̃ drị̂ kí ku.”
36 Assim, o mantimento servirá para abastecer a terra nos sete anos da fome que haverá no Egito, para que a terra não seja destruída pela fome.
37 Ị́jọ́ Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã itúlé ꞌdĩ fẽ ãyĩkõ Fãráwũ ní ãmbogo ĩꞌdidrị̂ kí abe.
37 O conselho agradou a Faraó e a todos os seus oficiais.
38 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Fãráwũ zị ãmbogo ĩꞌdi pálé gá rĩ kî, “Ãma icó ꞌbá ãzí úríndí Ãdróŋá drị̂ trũ ị́jọ́ ngalépi cécé Yụ̃sụ́fụ̃ áni la ịsụ́lé rá yã?”
38 Então Faraó perguntou aos seus oficiais: — Será que poderíamos achar alguém melhor do que José, um homem em quem está o Espírito de Deus?
39 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Fãráwũ jọ Yụ̃sụ́fụ̃ ní, “Ãdróŋá ꞌbã ị́jọ́ ꞌdĩ kí ífí icéjó míní rĩ sĩ, ꞌbá ãzí calépi mí rụ́ ị́jọ́ vãŋá sĩ ãzíla ũndũwã sĩ ími ndẽlépi Mị̃sị́rị̃ gá ꞌdâ rá la yụ.
39 Depois, Faraó disse a José: — Visto que Deus revelou tudo isto a você, não há ninguém tão ajuizado e sábio como você.
40 Ma mụ ími ꞌbãlé ãzị́ ꞌdĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru, mi dó adru ãmbógó ãko mádrị́ lị́cọ́ agá rĩ kí drị̃lẹ́ gá pírí ãzíla ꞌbá mádrị̂ kí pírí mụ ị́jọ́ arelé ími tị gá, ma dó adru ãmbógó ru ími drị̃lẹ́ gá la lú úmvúke mádrị́ ũpĩ drị̂ sĩ.
40 Você será o administrador da minha casa, e todo o meu povo obedecerá à sua palavra. Somente no trono eu serei maior do que você.
41 Áꞌbã dó mi ãmbógó ru ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ drị̃lẹ́ gá pírí.”
41 E Faraó disse mais a José: — Eis que eu o constituo autoridade sobre toda a terra do Egito.
42 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Fãráwũ ãtrũ kátĩ ĩꞌdidrị́mváŋá gá rĩ sulé Yụ̃sụ́fụ̃ drị́ gá ãzíla ụ̃sụ̃ dó ĩꞌdi kánzũ ãmbõgõ drị̂ kî sĩ, gĩ ĩꞌdi imbe gá nõrórõ gólũdĩ rú ũpĩ drị̂ ꞌi.
42 Então Faraó tirou o seu anel-sinete da mão e o pôs no dedo de José. Mandou que o vestissem com roupas de linho fino e lhe pôs no pescoço um colar de ouro.
43 Fãráwũ fẽ dó gá rĩ ãmbógó ũpĩ gá námbã ị̃rị̃ sĩ rĩ drị̂ Yụ̃sụ́fụ̃ ní sĩ cẹ̃jó ãzíla ꞌbá kí dó dị̃ uzâ sĩ, “Ĩmi aꞌbe gẹ̃rị̃ ãmbógó nî,” Yụ̃sụ́fụ̃ acá dó sĩ ãmbógó Fãráwũ ꞌbã ũngúkú gá námbã ãlu sĩ rĩ rú. Fãráwũ ꞌbã dó ĩꞌdi ãmbógó ru ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ drị̃lẹ́ gá pírí.
43 E o fez subir na sua segunda carruagem, e clamavam diante dele: “Inclinem-se todos!” Desse modo, deu-lhe autoridade sobre toda a terra do Egito.
44 Fãráwũ jọ Yụ̃sụ́fụ̃ ní, “Ma úpí ru ma ꞌi, ꞌbá ãzí icó ãzị́ ngalé Mị̃sị́rị̃ gá ꞌda ími tị kóru ku.”
44 Disse ainda Faraó a José: — Eu sou Faraó, mas sem a sua ordem ninguém poderá fazer nada em toda a terra do Egito.
45 Fãráwũ uja dó Yụ̃sụ́fụ̃ rụ́ ꞌdalé Zãfẽnátĩ Pãnéyã ꞌi. Fẽ dó Ãsĩnátã Pọ̃tị̃fẹ́rã átáló úrí uwilépi Ụ́nị̃ gá rĩ ꞌbã ị̃zẹ́pị ĩꞌdiní ũkú ru. Yụ̃sụ́fụ̃ acị́ dó ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ agâ sĩ pírí.
45 E Faraó chamou José de Zafenate-Paneia e lhe deu por mulher Asenate, filha de Potífera, sacerdote de Om. E José percorreu toda a terra do Egito.
46 Yụ̃sụ́fụ̃ ílí dó mụ calé kãlị́ na ꞌbo iꞌdó dó ãzị́ ngalé úpí Fãráwũ pálé gá, fũ dó Fãráwũ drị̃lẹ́ gá rĩ sĩ ãzíla acị́ ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ undré trũ pírí.
46 José tinha trinta anos de idade quando se apresentou a Faraó, rei do Egito, e andou por toda a terra do Egito.
47 Ílí ázị̂rị̃ ãkónã ꞌbã sĩ kajó rĩ sĩ, ãngũ ka dó ãkónã kpẽté-kpẽté.
47 Nos sete anos de fartura a terra produziu com abundância.
48 Yụ̃sụ́fụ̃ tra dó ãkónã kalépi kpẽté-kpẽté ílí ázị̂rị̃ Mị̃sị́rị̃ gá ꞌdãá rĩ kí, ꞌbã dó sĩ kí pírí ĩrá gá. Tra ãkónã ámvụ́ táwụ̃nị̃ ãlu-ãlu andre gá rĩ, mba dó kí tã táwụ̃nị̃ ãlu-ãlu gá ꞌdãá cí.
48 E José ajuntou todo o mantimento que houve na terra do Egito durante os sete anos e o guardou nas cidades; o mantimento do campo ao redor de cada cidade foi guardado na mesma cidade.
49 Yụ̃sụ́fụ̃ mba dó ãkónã tã ĩrá gá tré-tré ụ̃ꞌbị̃ŋá la ndẽ ĩꞌdi rá ãkónã ꞌbã adrujó cécé cínákí mĩrĩ gá rĩ áni rĩ sĩ.
49 Assim, José ajuntou muitíssimo cereal, como a areia do mar, até perder a conta, porque ia além das medidas.
50 Ílí rílẽ ꞌbã aꞌdéjó rĩ acá drĩ ku rú, Ãsĩnátã Pọ̃tị̃fẹ́rã átáló úrí uwilépi Ụ́nị̃ gá rĩ ꞌbã ị̃zẹ́pị tị Yụ̃sụ́fụ̃ ní anzị kí ị̃rị̃.
50 Antes de chegar a fome, nasceram dois filhos a José, os quais lhe deu Asenate, filha de Potífera, sacerdote de Om.
51 Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌda dó sĩ ngọ́tị́ kãjãní rĩ rụ́ Mãnásẽ ꞌi jọ, “Ãꞌdusĩku Ãdróŋá fẽ má ãvĩ ị́jọ́ ũcõgõ mádrị̂ kí drị̃ gá ãzíla ꞌbá má átẹ́pị drị́ jó agá rĩ kí abe pírí rá.”
51 Ao primogênito José chamou de Manassés, pois disse: “Deus me fez esquecer todo o meu trabalho e toda a casa de meu pai.”
52 ꞌDa ngọ́tị́ŋá vúlé rĩ ꞌbã rụ́ Ịfụrayị́mụ̃ ꞌi jọ, “Ãꞌdusĩku Ãdróŋá wi mání sụ̃sụ́ ma dô sĩ drị̃lẹ́ trũ ãngũ mání sĩ ũcõgõ najó rĩ gá.”
52 Ao segundo deu o nome de Efraim, pois disse: “Deus me fez próspero na terra da minha aflição.”
53 Ílí ázị̂rị̃ ãkónã ꞌbã kajó rõnzõ-rõnzõ Mị̃sị́rị̃ gá rĩ ukó kí dó rá,
53 Passados os sete anos de abundância que houve na terra do Egito,
54 ãzíla ílí ázị̂rị̃ rílẽ drị̂ iꞌdó kí dó cécé Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ándrá jọlé rĩ áni. Rílẽ ꞌde dó ãngũ drị̃ gá pírí, wó ãkónã ꞌbã ngá ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ agá pírí cí.
54 começaram os sete anos de fome, como José havia predito. E havia fome em todas as terras, mas em toda a terra do Egito havia pão.
55 ꞌBá pírí Mị̃sị́rị̃ gá rĩ kí mụ rílẽ ꞌdã ĩtrĩkãlé ꞌbo, ꞌbã kí mãmálá Fãráwũ drị̃lẹ́ gá ãkónã ị́jọ́ sĩ. Fãráwũ jọ ꞌbá Mị̃sị́rị̃ gá ꞌdãá rĩ ꞌbanî, “Ĩmụ Yụ̃sụ́fụ̃ rụ́, ãzíla ĩmi idé ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ĩminî rĩ kî.”
55 Quando toda a terra do Egito começou a sentir a fome, o povo clamou a Faraó por pão; e Faraó dizia a todos os egípcios: — Vão falar com José e façam o que ele disser.
56 Rílẽ ꞌdã iré dó ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ agá sĩ pírí, Yụ̃sụ́fụ̃ nzị̃ ĩrá lómúre rú rĩ kí tị sĩ ãkónã ụzịjó ꞌbá Mị̃sị́rị̃ gá rĩ ꞌbaní ãbị́rị́ ꞌbã adrujó ambamba rĩ sĩ.
56 Havendo, pois, fome sobre toda a terra, José abriu todos os celeiros e vendia aos egípcios; porque a fome aumentava na terra do Egito.
57 Sụ́rụ́ pírí amụ́ kí dó ãkónã ĩgbãlé Yụ̃sụ́fụ̃ drị́ Mị̃sị́rị̃ gá ãꞌdusĩku rílẽ ꞌdã ꞌbã mịfị́ ka ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ pírí.
57 E todas as terras vinham ao Egito para comprar de José, porque a fome aumentava em todo o mundo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 41, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.