Gênesis 31

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 Yãkóꞌbõ are ị́jọ́ anzị Lábãnĩ drị̂ ꞌbã kí unujó ĩꞌbã kí jọjó la, “Yãkóꞌbõ ꞌdụ ãko ãmã átẹ́pị drị̂ kí pírí ãzíla ịsụ́ dó sĩ málĩ ĩꞌdidrị̂ kí angájó ãko ãmã átẹ́pị drị́ kí agá rĩ rá.”
1 Jacó, porém, ouviu falar que os filhos de Labão estavam dizendo: "Jacó tomou tudo que o nosso pai tinha e juntou toda a sua riqueza à custa do nosso pai".
2 Ndre vâ Lábãnĩ lẽ ꞌi cécé ándrá ídu rĩ áni ku rĩ gá rá.
2 E Jacó percebeu que a atitude de Labão para com ele já não era a mesma de antes.
3 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí jọ Yãkóꞌbõ ní, “Ígõ vúlé ãngũ mí átẹ́pị drị̂ gá, kãká mídrị̂ ꞌbarụ̂lé ãzíla ma adru mí be cí.”
3 E o Senhor disse a Jacó: "Volte para a terra de seus pais e de seus parentes, e eu estarei com você".
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yãkóꞌbõ ị̃drị̃ ụ́ꞌdụ́kọ́ tị Léyã ꞌbaní Rãkẹ́lị̃ be amụ́jó ĩꞌdi drị̃ tẽjó ãngũ kãbĩlõ ꞌbã kí adrujó rĩ gá.
4 Então Jacó mandou chamar Raquel e Lia para virem ao campo onde estavam os seus rebanhos,
5 Jọ ĩꞌbaní, “Ándre úꞌdîꞌda ĩmĩ átẹ́pị lẽ ma cécé ándrá ídu rĩ áni ku, wó Ãdróŋá mâ átẹ́pị drị̂ Ĩꞌdi má be cí.
5 e lhes disse: "Vejo que a atitude do seu pai para comigo não é mais a mesma, mas o Deus de meu pai tem estado comigo.
6 Ĩmi ị̃rị̃trá ị̃nị̃ ánga ãzị́ ĩmĩ átẹ́pị ní ásị́ pírí sĩ rĩ gá rá.
6 Vocês sabem que trabalhei para seu pai com todo o empenho,
7 Ĩꞌdiní táni áma ũnzã agá ũyá mádrị̂ kí sĩ pâlé mụdrị́ rá tí, wó Ãdróŋá fẽ idé ma ũnzí ku.
7 mas ele tem me feito de tolo, mudando o meu salário dez vezes. Contudo, Deus não permitiu que ele me prejudicasse.
8 Lábãnĩ drĩ táni jọ la, ‘Ị̃ndrị́ ru uꞌbélépi lúbékẽ rĩ kí adru mâ ũyá ru,’ ị̃ndrị́ kí mvaka kí tị lúbékẽ rú. Drĩ táni jọ la, ‘Ị̃ndrị́ kpĩcíkpĩcí rĩ kí adru mâ ũyá ru,’ ị̃ndrị́ kí pírí mvaka tị kpĩcíkpĩcí ru.
8 Se ele dizia: ‘As crias salpicadas serão o seu salário’, todos os rebanhos geravam filhotes salpicados; e se ele dizia: ‘As que têm listras serão o seu salário’, todos os rebanhos geravam filhotes com listras.
9 Ãdróŋá aꞌdụ́ ị̃ndrị́ kí pírí ĩmĩ átẹ́pị rụ̂lé rá ãzíla fẽ dó kí mánî.
9 Foi assim que Deus tirou os rebanhos de seu pai e os deu a mim.
10 “Sáwã ĩꞌbaní ĩlũwãjó rĩ gá urobí ũbĩ ma ándre ala gá ị̃ndrọgọ kí ĩlũwãlépi rĩ kí kpĩcíkpĩcí ru ãzíla uꞌbé kí ru lúbékẽ rú.
10 "Na época do acasalamento, tive um sonho em que olhei e vi que os machos que fecundavam o rebanho tinham listras, eram salpicados e malhados.
11 Mãlãyíkã Ãdróŋá drị̂ jọ mání urobí agá ꞌdãá, ‘Yãkóꞌbõ!’ Má ãꞌị̃, ‘Ma cí.’
11 O anjo de Deus me disse no sonho: ‘Jacó! ’ Eu respondi: ‘Eis-me aqui! ’
12 ‘Índre ị̃ndrọgọ ị̃ndrị́ kí ĩlũwãlépi rĩ kí kpĩcíkpĩcí ru ãzíla lúbékẽ rú. Áfẽ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã idé kí ru íni la ãꞌdusĩku ándre ị́jọ́ Lábãnĩ ꞌbã idélé mí rụ́ ꞌdĩ kí rá.
12 Então ele disse: ‘Olhe e veja que todos os machos que fecundam o rebanho têm listras, são salpicados e malhados, porque tenho visto tudo o que Labão lhe fez.
13 Ma Ãdróŋá ándrá míní ru iꞌdalépi Bẹ̃tẹ́lị̃ gá, míní sĩ ãdu ũsũjó írã míní ịꞌdịlé rĩ drị̃ gá ãzíla míní sĩ ũyõ najó ĩꞌdiní rĩ ꞌi. Mí itú dó sĩ mi bábá sĩ gõjó ãngũ ándrá ími tịjó rĩ gâlé.’”
13 Sou o Deus de Betel, onde você ungiu uma coluna e me fez um voto. Saia agora desta terra e volte para a sua terra natal’ ".
14 Rãkẹ́lị̃ umvi kí Léyã be Yãkóꞌbõ ní, “Ãko ãzí acelépi ãmã átẹ́pị drị́ gá ꞌdâ ãmaní ãwítã rú la ꞌdáyụ.
14 Raquel e Lia disseram a Jacó: "Temos ainda parte na herança dos bens de nosso pai?
15 Ĩꞌdi ãma ndre ãmị́yọ́ŋá ru. Ụzị ãma rá ãzíla iza séndẽ fẽlé ãma agá ĩꞌdiní rĩ kí pírí rá.
15 Não nos trata ele como estrangeiras? Não apenas nos vendeu como também gastou tudo o que foi pago por nós!
16 Málĩ Ãdróŋá ꞌbã aꞌdụ́lé ãmã átẹ́pị drị̂lé ꞌdĩ kí pírí ãma ãni anzị ãmadrị̂ kí abe. Mí idé ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé míní rĩ ꞌi.”
16 Toda a riqueza que Deus tirou de nosso pai é nossa e de nossos filhos. Portanto, faça tudo quanto Deus lhe ordenou".
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yãkóꞌbõ itú ru, ũꞌbã anzị kí ũkúka abe ngãmíyã kí drị̃ gá.
17 Então Jacó ajudou seus filhos e suas mulheres a montar nos camelos,
18 Dro dó sĩ ĩꞌdi ꞌbã ãnãkpá kí ãko pírí ĩꞌdi ꞌbã ịsụ́lé Pãdãnĩ Ãrámũ gá rĩ kí abe ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá trũ mụjó átẹ́pị̃ Ĩsákã rụ́ ãngũ Kãnánĩ drị̂ gá.
18 e conduziu todo o seu rebanho, junto com todos os bens que havia acumulado em Padã-Arã, para ir à terra de Canaã, à casa de seu pai Isaque.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ idé ru Lábãnĩ ꞌbã vúlé gá ịsụ́ ꞌdĩ sĩ mụ ĩꞌdi ꞌbã kãbĩlõ kí ꞌbíko lịlẹ́, wó ị̃zẹ́pị̃ Rãkẹ́lị̃ ụ̃gụ̃ ĩꞌdi ꞌbã ãdroŋa ĩnzõ rú jó agá rĩ kí ĩndĩ.
19 Enquanto Labão tinha saído para tosquiar suas ovelhas, Raquel roubou de seu pai os ídolos do clã.
20 Yãkóꞌbõ ulé Lábãnĩ Ãrãménĩyã rú rĩ, apá dó sĩ ĩꞌdiní vúlé gá azịŋá kóru.
20 Foi assim que Jacó enganou a Labão, o arameu, fugindo sem lhe dizer nada.
21 Aꞌdụ́ ãko ĩꞌdidrị̂ kí pírí trũ apájó gbõŋáŋá ru. Za ị̃yị́ Ũfũrátĩ ꞌi ãzíla ja dó sĩ drị̃ mụlé ãngũ ꞌbé ꞌa rú Gị̃lẹ́dị̃ drị̂ gâlé ru.
21 Ele fugiu com tudo o que tinha e, atravessando o Eufrates, foi para os montes de Gileade.
22 Lábãnĩ are Yãkóꞌbõ apá rá rĩ ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá.
22 Três dias depois, Labão foi informado de que Jacó tinha fugido.
23 ꞌDụ dó sĩ ãgọbị ĩꞌdidrị̂ kí ĩndĩ sĩ Yãkóꞌbõ vú drojó ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃ kpere ĩꞌdiní ĩꞌdi arụ́ agá ãngũ ꞌbé ꞌa rú Gị̃lẹ́dị̃ gá.
23 Tomando consigo os homens de sua família, perseguiu Jacó por sete dias e o alcançou nos montes de Gileade.
24 Wó Ãdróŋá amụ́ ru iꞌdalé Lábãnĩ Ãrãménĩyã rú rĩ ní urobí agâ sĩ ị́nị́ ꞌdã sĩ, jọ ĩꞌdiní, “Lẽ mí adru mịfị́ trũ íjọ Yãkóꞌbõ ní ị́jọ́ ãzí múké jõ ku ũnzí la ku.”
24 Então, de noite, Deus veio em sonho a Labão, o arameu, e o advertiu: "Cuidado! Não diga nada a Jacó, não lhe faça promessas nem ameaças".
25 Yãkóꞌbõ sõ hémã ĩꞌdidrị̂ ãngũ ꞌbé ꞌa rú Gị̃lẹ́dị̃ gá ãzíla Lábãnĩ ãsõ vâ hémã ĩꞌbadrị́ kãká ĩꞌdidrị̂ abe rĩ kí ꞌdãá ĩndĩ.
25 Labão alcançou Jacó, que estava acampado nos montes de Gileade. Então Labão e os homens se acamparam ali também.
26 Lábãnĩ jọ Yãkóꞌbõ ní, “Mí ulé dó ma ãzíla mí aꞌdụ́ mâ izonzị kí bãdã-tị́ áni la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?
26 Ele perguntou a Jacó: "Que foi que você fez? Não só me enganou como também raptou minhas filhas como se fossem prisioneiras de guerra.
27 Mí ulé ma sĩ apájó mání ũní ãꞌdu sĩ yã? Ídrĩ ájẹ́ mání lũ la rá la, ma ájẹ́ ími tị ãpẽ ãyĩkõ sĩ úngó tuŋá ụ̃ꞌdị́ sĩ, árị́ sĩ ãzíla kõyõ trũ rĩ sĩ.
27 Por que você me enganou, fugindo em segredo, sem avisar-me? Eu teria celebrado a sua partida com alegria e cantos, ao som dos tamborins e das harpas.
28 Ífẽ vâ mání sáwã azịjó mâ ị̃zẹ́pịka ãzíla mâ ngọ́pịka kí abe ku. ꞌDã ị́jọ́ ãzí ífí kóru la.
28 Você sequer me deixou beijar meus netos e minhas filhas para despedir-me deles. Você foi insensato.
29 Áma ũkpó cí sĩ ími idéjó ũnzí, wó Ãdróŋá mí átẹ́pị drị̂ iꞌda ru mání ị́nị́ ájẹ rĩ sĩ jọ, ‘Lẽ mí adru mịfị́ trũ íjọ Yãkóꞌbõ ní ị́jọ́ ãzí múké jõ ku ũnzí la ku.’
29 Tenho poder para prejudicá-los; mas, na noite passada, o Deus do pai de vocês me advertiu: ‘Cuidado! Não diga nada a Jacó, não lhe faça promessas nem ameaças’.
30 Ánị̃ rá mi apá íni la ílẽ ásị́ pírí sĩ calé ĩmi drị́ko gâlé rá, wó mí ụ̃gụ̃ dó mâ ꞌbawụga jó agá ꞌdãá rĩ kí ĩndĩ la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
30 Agora, se você partiu porque tinha saudade da casa de seu pai, por que roubou meus deuses? "
31 Yãkóꞌbõ umvi ĩꞌdiní, “Má idé ụ̃rị̃ sĩ, ãꞌdusĩku má ũrã mí icó mî ị̃zẹ́pịka kí ꞌdụlé mádrị́ ꞌdâ rá.
31 Jacó respondeu a Labão: "Tive medo, pois pensei que você tiraria suas filhas de mim à força.
32 Wó ídrĩ ịsụ́ la mî ꞌbawụga kí ꞌbá ãzí ꞌdâ la drị́ cí yã áni ála ꞌbá la ꞌdã ꞌdị rá, kãká ãmadrị́ mí be ꞌdĩ kí dó adru ãmã sãdínĩ, mí undré drĩ ãko mídrị̂ kí mádrị̂ kí agá ꞌdâ ãzíla mí uya mídrị̂ kí ꞌdụlé.” Yãkóꞌbõ nị̃ Rãkẹ́lị̃ ụ̃gụ̃ Lábãnĩ ꞌbã ꞌbawụga jó agá rĩ kí nĩ rĩ gá ku.
32 Quanto aos seus deuses, quem for encontrado com eles não ficará vivo. Na presença dos nossos parentes, veja você mesmo se está aqui comigo qualquer coisa que lhe pertença, e, se estiver, leve-a de volta". Ora, Jacó não sabia que Raquel os havia roubado.
33 Lábãnĩ mụ hémã Yãkóꞌbõ drị̂ kí ꞌa undrê trũ, fi Léyã drị̂ agá ãzíla ũkú ị̃rị̃ ãtiꞌbo rú rĩ ꞌbadrị̂ kí agá wó ịsụ́ ĩꞌdi ꞌbã ꞌbawụga kí ku. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, fi dó Rãkẹ́lị̃ drị́ hémã agá.
33 Então Labão entrou na tenda de Jacó, e nas tendas de Lia e de suas duas servas, mas nada encontrou. Depois de sair da tenda de Lia, entrou na tenda de Raquel.
34 Rãkẹ́lị̃ aꞌdụ́ ꞌbawụga jó agá rĩ kí, ꞌbã kí íníríkó rijó ngãmíyã drị̃ gá jũrúwã rú rĩ agá, rĩ dó kí drị̃ gá cí. Lábãnĩ undré ãngũ hémã agá ꞌdãá pírí ịsụ́ dó ãko ꞌdĩ kí ku.
34 Raquel tinha colocado os ídolos dentro da sela do seu camelo e estava sentada em cima. Labão vasculhou toda a tenda, mas nada encontrou.
35 Rãkẹ́lị̃ jọ átẹ́pị̃ ní, “Mí idé mání ũmbã sĩ ku má átẹ́pị, má icó pá tulé ụrụgá ími drị̃lẹ́ gá ku ãꞌdusĩku ándre ĩmbá.” Lábãnĩ ndrụ̃ dó ꞌbawụga jó agá rĩ kí tí ịsụ́ dó kí ku.
35 Raquel disse ao pai: "Não se irrite, meu senhor, por não poder me levantar em sua presença, pois estou com o fluxo das mulheres". Ele procurou os ídolos, mas não os encontrou.
36 Yãkóꞌbõ ásị́ iza dó ru rá zị dó Lábãnĩ ũmbã rú, “Ị́jọ́ ũnzí mání izalé mí rụ́ míní sĩ ãma vú adrojó rĩ ãꞌdu?
36 Jacó ficou irado e queixou-se a Labão: "Qual foi meu crime? Que pecado cometi para que você me persiga furiosamente?
37 Índrụ̃ dó úꞌdîꞌda ãko mádrị̂ kí ꞌa pírí ãko míní ịsụ́lé mî ní la rú rĩ dó ãꞌdu? Íꞌbã ĩꞌdi ãmvé ꞌdâ sãdínĩ mádrị̂ ꞌbã ndre kî sĩ cé ꞌbá mídrị̂ kí abe. ꞌBã lị kí sĩ ị́jọ́ ãma drĩdríŋĩ gá mí be ãꞌdi múké la nĩ yã rĩ ꞌi.
37 Você já vasculhou tudo o que me pertence. Encontrou algo que lhe pertença? Então coloque tudo aqui na frente dos meus parentes e dos seus, e que eles julguem entre nós dois.
38 “Ári uꞌálé mí be ílí kãlị́ ị̃rị̃; ãnãkpá mídrị̂ ĩcẽ kí tịŋá gá ku, wó ána vâ mî kãbĩlogo kí ku.
38 "Vinte anos estive com você. Suas ovelhas e cabras nunca abortaram, e jamais comi um só carneiro do seu rebanho.
39 Ụ̃bọ̃gụ̃ ci jõ mî kãbĩlõ yã áni, ma ũfẽ la ma ꞌi. Má agụ vâ iꞌdalé la míní sĩ jọjó la ꞌdã ị́jọ́ mâni ku la ku. Ãko mí ãni ụ̃gụ̃lé ị́nị́ sĩ jõku ị̃tụ́ sĩ rĩ kí, ífẽ ándrá má ũfẽ kí ma ꞌi.
39 Eu nunca levava a você os animais despedaçados por feras; eu mesmo assumia o prejuízo. E você pedia contas de todo animal roubado de dia ou de noite.
40 Ári velé ị̃tụ́kã gá ãzíla ị̃gbẹ̃ ri áma fụlé ị́nị́ sĩ ụ́ꞌdụ́ kóŋâ kóru.
40 O calor me consumia de dia, e o frio, de noite, e o sono fugia dos meus olhos.
41 Idé ru ꞌdĩ áni ílí kãlị́ ị̃rị̃ mání sĩ uꞌájó mí be ꞌdĩ kí agá ꞌdâ. Ánga ãzị́ ílí mụdrị́ drị̃ sụ sĩ mî ị̃zẹ́pịka ị̃rị̃ ꞌdĩ kí ĩgbãjó, ílí ázíyá sĩ ãnãkpá kí ịsụ́jó ãzíla mí uja áma ũfẽŋá pâlé mụdrị́.
41 Foi assim nos vinte anos em que fiquei em sua casa. Trabalhei para você catorze anos em troca de suas duas filhas e seis anos por seus rebanhos, e dez vezes você alterou o meu salário.
42 Wó Ãdróŋá má áyị́pị Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ ãzíla má átẹ́pị Ĩsákã drị̂ drị̃ tá adru agá má be ku la, mí tá áma tị ãpẽ agá drị́drị́ ru. Wó Ãdróŋá ndre ãzị́ mání ngalé rĩ rá, ãzíla ị́nị́ ájẹ rĩ sĩ lị ị́jọ́ ãma drĩdríŋĩ gá mí be.”
42 Se o Deus de meu pai, o Deus de Abraão, o Temor de Isaque, não estivesse comigo, certamente você me despediria de mãos vazias. Mas Deus viu o meu sofrimento e o trabalho das minhas mãos e, na noite passada, ele manifestou a sua decisão".
43 Lábãnĩ umvi Yãkóꞌbõ ní, “Ũkú ꞌdĩ kí mâ ị̃zẹ́pịka kî; anzị ĩꞌbadrị́ ꞌdĩ kí má ãni, ãnãkpá ꞌdĩ kí má ãni ãzíla mí icó kî trũ mụlé rá. Ị́jọ́ mgbã sĩ ãko pírí míní ndrelé ꞌdĩ kí má ãni. Ma icó ị́jọ́ ũnzí idélé mâ ị̃zẹ́pịka kí ụrụꞌbá gá mâ ngọ́pịka kí abe íngoní ru?
43 Labão respondeu a Jacó: "As mulheres são minhas filhas, os filhos são meus, os rebanhos são meus. Tudo o que você vê é meu. Que posso fazer por essas minhas filhas ou pelos filhos que delas nasceram?
44 Ma bábá tị icíjó mí be. Ãtra írã ãma igájó tị icíma ãmadrị́ ꞌdĩ agá.”
44 Façamos agora, eu e você, um acordo que sirva de testemunho entre nós dois".
45 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yãkóꞌbõ aꞌdụ́ írã ịꞌdị ĩꞌdi ụrụgá pịrị-pịrị sãdínĩ ru.
45 Então Jacó tomou uma pedra e a colocou de pé como coluna.
46 Jọ ãgọbị ĩꞌdidrị́ ꞌdĩ ꞌbaní, “Ĩtra írã ãzí kî.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ĩmi ũꞌbã kí ngúlú ru ãngũ ãlu gá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, na kí dó íná írã drõlé ngúlú ru ꞌdĩ kí andre gá ꞌdãá.
46 E disse aos seus parentes: "Juntem algumas pedras". Eles apanharam pedras e as amontoaram. Depois comeram ali, ao lado do monte de pedras.
47 Lábãnĩ ꞌda dó rụ́ la Yégã Sãhãdụ́tã ꞌi, Yãkóꞌbõ ꞌda rụ́ la Gãlị́dị̃ ꞌi.
47 Labão o chamou Jegar-Saaduta, e Jacó o chamou Galeede.
48 Lábãnĩ jọ Yãkóꞌbõ ní, “Írã drõlé ꞌdĩ kí sĩ ãma igájó.” Ị́jọ́ ꞌdĩ bãsĩ ãngũ ꞌdã rụ́ ꞌdajó Gãlị́dị̃ ꞌi ꞌdĩ.
48 Labão disse: "Este monte de pedras é uma testemunha entre mim e você, no dia de hoje". Por isso foi chamado Galeede.
49 Lábãnĩ jọ vâ, “Úpí ꞌbã andré ãngũ ãmaní ãma iré agá ꞌdĩ gá ꞌdâ.” Cọtị úꞌda vâ ãngũ ꞌdã rụ́ Mị̃sị́pã ꞌi.
49 Foi também chamado Mispá, porque ele declarou: "Que o Senhor nos vigie, a mim e a você, quando estivermos separados um do outro.
50 Lábãnĩ mụ vâ ị́jọ́ jọŋâ trũ drị̃ gá jọ, “Ídrĩ mâ ị̃zẹ́pịka kí ĩcãndĩ rá, ídrĩ vâ ũkú ãzí ndú la kí aꞌdụ́ ádrĩ táni ị́jọ́ nị̃ drị̃ la gá ku tí, lẽ ínị̃ rá Ãdróŋá la ãma andré ꞌdĩ.”
50 Se você maltratar minhas filhas ou menosprezá-las, tomando outras mulheres além delas, ainda que ninguém saiba, lembre-se de que Deus é testemunha entre mim e você".
51 Lábãnĩ jọ vâ Yãkóꞌbõ ní, “Írã mání drõlé ãzíla írã mání iꞌdịlé ãma drĩdríŋĩ gá mí be ꞌdĩ kí sãdínĩ ru.
51 Disse ainda Labão a Jacó: "Aqui estão este monte de pedras e esta coluna que coloquei entre mim e você.
52 Írã drõlé ãzíla ịꞌdịlé ꞌdĩ kí pírí sãdínĩ. Má icó alịlé írã drõlé ꞌdĩ drị̃ gâsĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó mí be ku, lẽ mí alị vâ ĩꞌdi drị̃ gâsĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó má be ku.
52 São testemunhas de que não passarei para o lado de lá para prejudicá-lo, nem você passará para o lado de cá para prejudicar-me.
53 Ãdróŋá Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ ãzíla Nãhọ́rị̃ drị̂ ãzíla Ãdróŋá ĩꞌbã átẹ́pị drị̂ la ị́jọ́ awa ãma drĩdríŋĩ gá nĩ.”
53 Que o Deus de Abraão, o Deus de Naor, o Deus do pai deles, julgue entre nós". Então Jacó fez um juramento em nome do Temor de seu pai Isaque.
54 Lị ãnãkpá, idé dô sĩ ĩꞌdi ídétáŋá ru ꞌbé sị́ gá ꞌdãá. Umve kãká ĩꞌdidrị̂ kí ínâ nalé. Kí mụ ínâ nalé ꞌbo, ko kí dó sĩ ụ́ꞌdụ́ ꞌbé sị́ gá ꞌdãá ũgũgõ.
54 Ofereceu um sacrifício no monte e chamou os parentes que lá estavam para uma refeição. Depois de comerem, passaram a noite ali.
55 Ụ̃ꞌbụ́tị ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ drị̂ sĩ Lábãnĩ azị dó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pịka ꞌbaní ị̃zẹ́pịka abe ãzíla wi dó ĩꞌbaní sụ̃sụ́. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, gõ dó vúlé ĩꞌdidrị́ko gâlé.
55 Na manhã seguinte, Labão beijou seus netos e suas filhas e os abençoou, e depois voltou para a sua terra.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 31, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.