Apocalipse 14
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ándre Kãbĩlõmvá pá tu agá ꞌbé Zị̃yọ́nị̃ sị́ gá, ꞌbá trũ álĩfũ túrú ãlu kãlị́ sụ drị̃ sụ ĩꞌdi ru rụ́ sĩjó Átẹ́pị̃ drị̂ be kí androko gá cí rĩ kî.
1 Olhei, e eis que o Cordeiro estava em pé sobre o monte Sião. Com ele estavam cento e quarenta e quatro mil, que tinham escrito na testa o nome do Cordeiro e o nome de seu Pai.
2 Má are ụ́ꞌdụ́kọ́ ꞌbụ̃ agâlé cécé ị̃yị́ ꞌdelépi kụ̃rụ̃ ꞌụlépi ãvi ꞌbã nuŋá ĩꞌdi ꞌbã kpẹ̃jó ꞌbo rĩ sĩ rĩ áni. Ụ́ꞌdụ́kọ́ mâ arelé ꞌdã cécé ꞌbá ụ̃ꞌdị́ colépi rĩ ꞌbã ụ̃ꞌdị́ ꞌbaní ꞌụlé rĩ áni.
2 Ouvi uma voz do céu como som de muitas águas, como som de um forte trovão. A voz que ouvi era como de harpistas quando tocam as suas harpas.
3 ꞌBá álĩfũ túrú ãlu kãlị́ sụ drị̃ sụ ꞌdĩ tu kí pá úmvúke drị̃lẹ́ gá, ãnãkpá ídri sụ ãzíla ꞌbá ĩyõ kãlị́ ị̃rị̃ drị̃ sụ ꞌdĩ kí drị̃lẹ́ gá, ri kí úngó úꞌdí la ngolé, ĩꞌbaní nị̃lé nĩ áꞌdụ̂sĩ la. Kí lú ꞌbá Ãdróŋá ꞌbã unzelé ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá rĩ kí agá rĩ kî.
3 Entoavam um cântico novo diante do trono, diante dos quatro seres viventes e dos anciãos. E ninguém podia aprender o cântico, senão os cento e quarenta e quatro mil que foram comprados da terra.
4 ꞌBá ꞌdĩ kí ꞌbá mịfị́ ãcí idélépi ku, Kãbĩlõmvá vú ũbĩlépi ãngũ pírí ĩꞌdiní mụjó rĩ gá rĩ kî. Kí ꞌbá unzelé drị̃drị̃ ũri ꞌbá ꞌbadrị̂ kí agá fẽlé fẽtáŋá ãlá ru Ãdróŋá ní Kãbĩlõmvá be rĩ kî.
4 Estes são os que não se macularam com mulheres, porque são virgens. Eles seguem o Cordeiro por onde quer que ele vá. São os que foram comprados dentre todos os seres humanos, primícias para Deus e para o Cordeiro;
5 Ị́sụ́ kí tị gá ĩnzó ku, kí vâ ị́jộ kóru.
5 e não se achou mentira na sua boca; não têm mácula.
6 Ándre mãlãyíkã ãzí ꞌbã nga agá ꞌbụ̃ agá ágágá ꞌdãá, ị́jọ́ mgbã Yẹ́sụ̃ drị́ jã ꞌdâ rĩ ũlũ agá ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdĩ ꞌbanî, sụ́rụ́ pírí, ꞌbá pírí ãzíla tị pírí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá rĩ ꞌbanî.
6 Vi outro anjo voando pelo meio do céu, tendo um evangelho eterno para pregar aos que habitam na terra, e a cada nação, tribo, língua e povo,
7 Jọ ị́jọ́ ụ́ꞌdụ́kọ́ mgbọ sĩ re, “Ĩru Ãdróŋá ꞌi, ãzíla ĩmi ị̃nzị̃ ĩꞌdi ãmbõgõ ĩꞌdidrị́ gá rĩ sĩ! Ãꞌdusĩku sáwã ĩꞌdidrị́ ꞌbá pírí kí ị́jọ́ lịjó rĩ acá ꞌbo. Ĩmi ị̃nzị̃ ꞌbá ꞌbụ̃ kí ꞌbãlépi vũ be, mĩrĩ ãzíla kídí ị̃yị́ ꞌbã sĩ agájó rĩ abe rĩ ị̃nzị̃-ị̃nzị̃.”
7 dizendo com voz forte: — Temam a Deus e deem glória a ele, pois é chegada a hora em que ele vai julgar. E adorem aquele que fez o céu, a terra, o mar e as fontes das águas.
8 Mãlãyíkã ãzí ị̃rị̃ rĩ bĩ vú la ꞌbụ̃ agá ꞌdãá, jọ, “Bãbụ̃lọ́nị̃ ãmbógó rĩ aꞌdé rá, aꞌdé vụ̃rụ́ ꞌbo, ĩꞌdi ándrá sụ́rụ́ pírí ị̃jọ̃tọ̃lépi íwá sĩ aza rú, ãzíla mịfị́ ãcí ãwụ̃ idéjó rĩ sĩ rĩ ꞌi.”
8 Seguiu-se outro anjo, o segundo, dizendo: — Caiu! Caiu a grande Babilônia que fez com que todas as nações bebessem o vinho do furor da sua prostituição.
9 Mãlãyíkã na rĩ bĩ tá drị̃drị̃ ꞌdã kí vú jọ ụ́ꞌdụ́kọ́ mgbọ sĩ, “ꞌBá ãzí drĩ ụ̃bọ̃gụ̃ ị̃nzị̃ rá, ĩꞌdi ꞌbã íꞌdá be, ãzíla drĩ kí ãlámã ĩꞌdidrị̂ ụlị́ kí androko gá, ãzíla drị́ gá,
9 Seguiu-se a estes outro anjo, o terceiro, dizendo com voz forte: — Se alguém adora a besta e a sua imagem e recebe a sua marca na testa ou na mão,
10 kí ịmvụ́ ũmbã Ãdróŋá drị́ dralépi íwá ru rĩ sĩ, ũsũlé kópõ Ãdróŋá drị́ ũmbã drị̂ agá ũkpõ sĩ tré rĩ sĩ. Ála kí ĩcãndĩ ãcí anụ́lépi ku rĩ sĩ, mãlãyíkã ãlá rĩ kí drị̃lẹ́ gá, ãzíla Kãbĩlõmvá drị̃lẹ́ gá.
10 também esse beberá do vinho do furor de Deus, preparado, sem mistura, no cálice da sua ira, e será atormentado com fogo e enxofre, diante dos santos anjos e na presença do Cordeiro.
11 Ãcí kí ivéjó rĩ ꞌbã ãcíkã la tụ gbũꞌdí ụrụgâlé jã ꞌdâ. ꞌBá ụ̃bọ̃gụ̃ ị̃nzị̃lépi íꞌdá ĩꞌdidrị̂ be rĩ, avị́ kí ku ị̃tụ́ kí ị́nị́ be, ãzíla ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã ãlámã ãzíla rụ́ ãꞌị̃lépi rá rĩ, avị́ kí vâ ku ị̃tụ́ kí ị́nị́ be.”
11 A fumaça do seu tormento sobe para todo o sempre. E os adoradores da besta e da sua imagem e quem quer que receba a marca do nome da besta não têm descanso algum, nem de dia nem de noite.
12 Ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌba imbá ꞌbá Ãdróŋá ãni ãlá ꞌdĩ kí ásị́ sĩ ị́jọ́ tajó, ãzị́táŋá Ãdróŋá drị̂ tãmbajó, ãzíla ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị̂ ꞌbãjó Yẹ́sụ̃ agá.
12 Aqui está a perseverança dos santos, os que guardam os mandamentos de Deus e a fé em Jesus.
13 Má are ụ́ꞌdụ́kọ́ angájó ꞌbụ̃ agâlé jọ, “Ísĩ ị́jọ́ ꞌdĩ cí, drị̃lẹ́ba ꞌbá ũdrãlépi ãzị́ Úpí drị̂ agá úꞌdîꞌda kpere drị̃lẹ́ gá rĩ ꞌbanî.”
13 Então ouvi uma voz do céu, dizendo: — Escreva: “Bem-aventurados os mortos que, desde agora, morrem no Senhor.” — Sim — diz o Espírito —, para que descansem das suas fadigas, pois as suas obras os acompanham.
14 Ándre áma drị̃lẹ́ gá ꞌbá cécé ngọ́tị́ ꞌbádrị̂ ri áni ri agá ụ̃rụ́ꞌbụ̃ imve la drị̃ gá. Su drị̃ gá kõfíyã gólũdĩ rú la, ĩꞌdidrị́ gá ị́lị́ŋá ãcí la.
14 Olhei, e eis uma nuvem branca, e sentado sobre a nuvem um semelhante a filho de homem, tendo na cabeça uma coroa de ouro e na mão uma foice afiada.
15 ꞌDãá mãlãyíkã ãfũ jó Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gá rĩ agâlé, jọ ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ re ꞌbá rilépi ụ̃rụ́ꞌbụ̃ drị̃ gá rĩ ní, “Mí iꞌdó dó ũri lãlé ménéŋá sĩ, ãꞌdusĩku ũri ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá rĩ mba kí dó ꞌdãá rá.”
15 Outro anjo saiu do santuário, gritando com voz forte para aquele que estava sentado sobre a nuvem: — Pegue a sua foice e comece a colher, pois chegou a hora da colheita, visto que os campos da terra já amadureceram!
16 ꞌBá rilépi ụ̃rụ́ꞌbụ̃ drị̃ gá rĩ, ꞌdụ dó ménéŋá sĩ ũri kalépi ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá rĩ lajó, útra dó sĩ ũri ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá rĩ kí rá.
16 E aquele que estava sentado sobre a nuvem passou a sua foice sobre a terra e fez a colheita.
17 Mãlãyíkã ãzí rĩ ãfũ vâ jó Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ ꞌdã agâlé, ĩꞌdi vâ ménéŋá ãcí la trũ drị́ gá.
17 Então outro anjo saiu do santuário que se encontra no céu, tendo também ele uma foice afiada.
18 Mãlãyíkã ãzí ãcí ꞌbã drị̃lẹ́ gá rĩ ãfũ ãlĩtárĩ gâlé, jọ ụ́ꞌdụ́kọ́ mgbọ sĩ re ꞌbá ménéŋá ãcí ꞌdã trũ rĩ ní, “Íꞌdụ ménéŋá mí ãni ãcí ꞌdĩ ꞌi, mí ụlị́ zãbíbũ ífí kalépi rõnzõ nịlépi ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdĩ kî.”
18 Ainda outro anjo saiu do altar, o anjo que tem autoridade sobre o fogo, e clamou com voz forte ao que tinha a foice afiada, dizendo: — Pegue a sua foice afiada e ajunte os cachos da videira da terra, porque as suas uvas estão maduras!
19 Mãlãyíkã ꞌdụ ménéŋá ĩꞌdidrị́ gá rĩ, iꞌdó zãbíbũ ífí kí tralé, ũsũ kí ãngũ ãmbógó sĩ kí nzijó ũmbã Ãdróŋá drị́ rĩ agá.
19 Então o anjo passou a sua foice na terra, ajuntou os cachos da videira da terra e os lançou no grande lagar da ira de Deus.
20 Tu kí kí ãngũ sĩ zãbíbũ sụ́ nzijó rĩ gá, ꞌdĩ táwụ̃nị̃ agá ꞌdãá ãmvé ãmvélé ru, ãzíla ãrí ãfũ dịlé ãko sĩ sụ́ la nzijó rĩ gâ sĩ, mgbi la mítã ãlu nụ́sụ̃, ãzo la ĩꞌdi ꞌbã dịjó rĩ máyị̃lị̃ túrú ị̃rị̃.
20 O lagar foi pisado fora da cidade. E correu sangue do lagar, chegando até a altura dos freios dos cavalos, numa extensão de cerca de trezentos quilômetros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.