1 Samuel 17
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ, ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ tra kí ãsĩkárĩ ĩꞌbadrị̂ kí sĩ mụjó ãꞌdị́ gá Sọ́kọ̃ gá, ꞌdĩ Yụ́dã gá, tra kí ru drĩdríŋĩ Sọ́kọ̃ ꞌbadrị́ Ãzékã be rĩ gá, ꞌdĩ Ị̃fị̃sị̃ Dãmị́mụ̃ gá.
1 Os filisteus se reuniram para lutar em Socó, uma cidade de Judá. Acamparam num lugar chamado “Fronteira Sangrenta”, entre Socó e Azeca.
2 Sáwụ̃lọ̃ kí ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe tra kí dó ru áꞌbụ ꞌa Élã drị̂ agá, se kí dó ru láyĩnĩ sĩ sĩ mụjó ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ ꞌba rụ́ ãꞌdị́ gá.
2 Saul e os israelitas se juntaram, acamparam no vale do Carvalho e se prepararam para lutar contra os filisteus.
3 ꞌBá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ utu kí pá ꞌbé ãzí rĩ drị̃ gá ãzíla ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ utu kí pá ꞌbé ãzí rĩ drị̃ gá, áꞌbụ kí drĩdríŋĩ gá cí.
3 Os filisteus pararam no monte que ficava de um lado do vale, e os israelitas ficaram no monte do outro lado.
4 Kẹ́jẹ́ŋị́ ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ ꞌbã rụ́ Gũlĩyátõ ꞌi, ĩꞌdi ꞌbá ãzí Gátũ gá la, ĩꞌdi ꞌbã ãzo ụrụgâlé ru rĩ ĩꞌdi fị́tị̃ úrômĩ.
4 Um homem chamado Golias, da cidade de Gate, saiu do acampamento filisteu para desafiar os israelitas. Ele tinha quase três metros de altura
5 Sụ̃ kõfíyã ãꞌdị́ drị́ idélé bũrônzĩ sĩ rĩ drị̃kã gá cí, ãzíla sụ̃ bõngó ãꞌdị́drị́ iꞌdálépi ãrã íní áni idélé bũrônzĩ sĩ rĩ ãni rú kị́lọ̃ kãlị́ tõwú drị̃ ázị̂rị̃
5 e usava um capacete de bronze e uma armadura também de bronze, que pesava uns sessenta quilos.
6 sũ ãko pá gá ãꞌdị́ ãni idélé aya bũrônzĩ sĩ la kí cí, ãzíla bõngó idélé bũrônzĩ sĩ rĩ kọ́trọ́ gá.
6 As pernas estavam protegidas por caneleiras de bronze, e ele carregava nos ombros um dardo , também de bronze.
7 Ãjụ́ céke ĩꞌdidrị̂ use cécé ife ꞌbá bõngó cãlépi rĩ ꞌbã kí sĩ bõngó cãjó rĩ áni. Ãjụ́ sị́ aya rú rĩ ãnzị̃ lã kị́lọ̃ ázị̂rị̃, ꞌbá ãko ĩꞌdidrị́ ãꞌdị́ drị̂ kí ujílépi rĩ ĩꞌdi ĩꞌdĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá.
7 A lança dele era enorme, muito grossa e pesada; a ponta era de ferro e pesava mais ou menos sete quilos. Na frente dele ia um soldado carregando o seu escudo .
8 Gũlĩyátõ tụ pá za dó ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụ gá sĩ ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌba rụ̂lé, “Ĩmi ụ̃tị̃ ĩmi íni ãꞌdị́ gá yã? Ĩmi ũrã má adru kẹ́jẹ́ŋị́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ ꞌbadrị̂ ku yã? Ĩmi adru ãtíꞌbó Sáwụ̃lọ̃ ãni la ku yã? Ĩmi ãpẽ mání ꞌbá ãlu ĩmi agá ꞌdâ la ꞌbã ãzí ꞌbã asị́ ãꞌdị́ gá má rụ́ ꞌdõlé.
8 Golias veio, parou e gritou para os israelitas: — Por que é que vocês estão aí, em posição de combate? Eu sou filisteu, e vocês são escravos de Saul! Escolham um dos seus homens para lutar comigo.
9 Drĩ áma ꞌdị rá, ãma dó acá ãtíꞌbó ĩmi ani la rú. Wó ádrĩ ĩꞌdi ꞌdị rá, ĩmi acá ãtíꞌbó ãma ãni la rú.”
9 Se ele vencer e me matar, nós seremos escravos de vocês; mas, se eu vencer e matá-lo, vocês serão nossos escravos.
10 Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gô jọ, “Ma drị̃nzá fẽ ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ãndrũ, ĩfẽ mání ꞌbá ãlu ãma dó sĩ ãma co ĩꞌdi be ãlu kí ãlu be.”
10 Eu desafio agora o exército israelita. Mandem alguém para lutar comigo!
11 Sáwụ̃lọ̃ kí mụ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ abe ị́jọ́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gô ꞌbã jọlé rĩ arelé ꞌbo acá kí cãndí sĩ ãzíla ụ̃rị̃ sĩ.
11 Quando Saul e os seus soldados ouviram isso, ficaram apavorados.
12 Dãwụ́dị̃ ĩꞌdi ándrá ágọ́bị́ umvelé Yésẽ Ĩfũrátã gó ru rĩ ꞌbã ngọ́pị, angájó Bẹ̃tẹ̃lẹ̃hẹ́mụ̃ gá ꞌdĩ ãngũ Yụ́dã drị̂ agá. Ĩꞌdi ꞌbã anzị ãgọbị rĩ kí pírí rĩ gá ãrõ ãzíla sáwã Sáwụ̃lọ̃ ngárĩ sĩ ĩꞌdi dó ꞌdĩ sĩ ĩdránígó ru.
12 Davi era filho de Jessé, do povoado de Efrata, que ficava perto de Belém de Judá. Jessé tinha oito filhos. No tempo em que Saul era rei, Jessé já estava bem idoso.
13 Anzị Yésẽ drị́ na kãyú rĩ mụ kí Sáwụ̃lọ̃ trũ ãꞌdị́ gâlé ĩndĩ, ngọ́tị́ŋá kãyú rĩ Ĩlĩyábũ ꞌi, ị̃rị̃ rĩ Ãbĩnãdábũ ꞌi, na rĩ Sámã ꞌi.
13 Os seus três filhos mais velhos tinham ido com Saul para a guerra. O primeiro se chamava Eliabe, o segundo, Abinadabe, e o terceiro, Simeia.
14 Dãwụ́dị̃ dó ngọ́tị́ŋá ãsị̃jó rĩ ꞌi, ãnzị kãyú na ꞌdĩ mụ kí ãꞌdị́ gâlé Sáwụ̃lọ̃ trũ ĩndĩ,
14 Davi era o filho mais novo. Enquanto os seus três irmãos mais velhos ficavam com Saul,
15 wó Dãwụ́dị̃ ri acị́lé Sáwụ̃lọ̃ rụ̂lé ãzíla ri vâ gõlé vúlé átẹ́pị̃ ꞌbã kãbĩlõ kí ucélé Bẹ̃tẹ̃lẹ̃hẹ́mụ̃ gâlé.
15 Davi ia ao acampamento de Saul e voltava a Belém para tomar conta das ovelhas do seu pai.
16 Ụ́ꞌdụ́ kãlị́sụ ꞌdĩpí ụ́ꞌdụ́ ãlu ãlu sĩ Gũlĩyátõ la amụ́ pá utulé ụ̃ꞌbụ́tị sĩ ãzíla ĩndró sĩ ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá.
16 Durante quarenta dias Golias desafiou os israelitas todas as manhãs e todas as tardes.
17 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Yésẽ jọ ngọ́pị̃ Dãwụ́dị̃ ní, “Mí agụ mí ádrị́pịka ꞌbaní ãná ũbĩlé rá gụ́fá ãlu ꞌdĩ kí mũkátĩ mụdrị́ ꞌdĩ kí abe ĩꞌba rụ́ kámbĩ ãsĩkárĩ drị̂ gâlé gbõrú.
17 Um dia Jessé disse a Davi: — Pegue dez quilos de trigo torrado e estes dez pães e vá depressa levar para os seus irmãos no acampamento.
18 Mí agụ vâ lẹ́sụ́ kụ̃lépi rá ꞌdĩ ãsĩkárĩ ãmbógó ãsĩkárĩ álĩfũ ãlu kí drị̃lẹ́ gá rĩ ní ĩndĩ. Índre mí ádrị́pịka kí íngoní yã rĩ, mí ají dó sĩ mání ị́jọ́ kí tị gá rĩ ĩndĩ.
18 Leve também estes dez queijos ao comandante. Veja como os seus irmãos estão passando e traga uma prova de que você os viu e de que eles estão bem.
19 Mí ádrị́pịka kí Sáwụ̃lọ̃ abe ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí trũ áꞌbụ ꞌa Élã drị̂ gá kí ãꞌdị́ ꞌdị ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ kí abe lé ꞌdã.”
19 Os seus irmãos, o rei Saul e todos os outros soldados israelitas estão no vale do Carvalho, lutando contra os filisteus.
20 Dãwụ́dị̃ angá ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́ ãzíla aꞌbe dó kãbĩlõ kí ꞌbá ãzí kãbĩlõ ucélépi la be, ꞌdụ ãko fẽlé rĩ kí trũ mụjó átẹ́pị̃ Yésẽ ꞌbã jọlé rĩ áni. Ca dó kámbĩ gâlé ịsụ́ ꞌdĩ sĩ ãsĩkárĩ kí ru itú sĩ mụjó ãngũ ãꞌdị́ drị̂ gâlé, kí dó úngó ãꞌdị́ drị̂ ngo agá.
20 Na manhã seguinte Davi se levantou cedo, deixou alguém encarregado das ovelhas, pegou os mantimentos e foi, como Jessé havia mandado. Ele chegou ao acampamento justamente na hora em que os israelitas, soltando o seu grito de guerra, estavam saindo a fim de se alinhar para a batalha.
21 Ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ kí abe ụ̃tị̃ kí ꞌdĩ sĩ ru aꞌdị́ gá, ãsĩkárĩ ãlu ãlu ndre kí ru ãsĩkárĩ mẹ́rọ́ꞌbá ru rĩ be ndre-ndrẽ.
21 O exército dos filisteus e o exército dos israelitas tomaram posição de combate, um de frente para o outro.
22 Dãwụ́dị̃ aꞌbe ãko ĩꞌdiní agụlé rĩ kí ágọ́bị́ ãko kí tãmbalépi rĩ drị́, ãzíla afụ ru ãsĩkárĩ ꞌba rụ̂lé sĩ ádrị́pịka kí zịjó.
22 Davi deixou as coisas com o oficial encarregado da bagagem e correu para a frente de batalha. Chegou perto dos seus irmãos e perguntou se estavam bem.
23 Ĩꞌdiní ị́jọ́ jọ agá ádrị́pịka kí abe, Gũlĩyátõ kẹ́jẹ́ŋị́ ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂, ãfũ ãsĩkárĩ kí agâlé ãzíla za ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ údu rĩ áni re, wó Dãwụ́dị̃ are ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ kí rá.
23 Enquanto Davi estava falando com eles, Golias avançou e desafiou os israelitas, como já havia feito antes. E Davi escutou.
24 Ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ drĩ kí ĩꞌdi ndre ꞌbo kí pírí apá ụ̃rị̃ sĩ rá.
24 Quando os israelitas viram Golias, fugiram apavorados.
25 Ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ri kí ru ụzịlé, “Índre ágọ́bị́ ãfũlépi ꞌdĩ rá yã? Ĩꞌdi ãfũ ụ́ꞌdụ́ ãlu ãlu sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí idelé. ꞌBá ĩꞌdi ꞌdịlépi rĩ ní úpí la málĩ ãmbógó la fẽ rá. Ĩꞌdi vâ ꞌbá ꞌdã ní ĩꞌdi ꞌbã ị̃zẹ́pị fẽ ũkú ru ãzíla ĩꞌdi ꞌbá lị́cọ́ ꞌdã agá rĩ kí nze mụ̃sọ́rọ̃ ꞌbeŋá gá rá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí agá ꞌdâ.”
25 Eles diziam: — Olhem para ele! Escutem o seu desafio! Quem matar esse filisteu receberá uma grande recompensa: o rei lhe dará muitas riquezas, lhe dará sua filha em casamento, e a família do seu pai nunca mais vai ter de pagar nenhum imposto.
26 Dãwụ́dị̃ zị ãsĩkárĩ pá tulépi ĩꞌdi andre gá rĩ kí, “Ála ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gô ꞌdịlépi ãzíla drị̃nzá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃ gá rĩ wụ̃lépi rá rĩ ní ãꞌdu fẽ? Ágọ́bị́ la Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gó ru ĩtãrãlé ku drị̃nzá fẽlépi ãsĩkárĩ Ãdróŋá ídri rĩ drị̂ ꞌbaní ꞌdĩ dó ãꞌdi ꞌi?”
26 Então Davi perguntou aos soldados que estavam perto dele: — O que ganhará o homem que matar esse filisteu e livrar Israel desta vergonha? Afinal de contas, quem é esse filisteu pagão para desafiar o exército do Deus vivo?
27 ꞌBá ꞌdĩ ri kí Dãwụ́dị̃ ní ị́jọ́ ꞌdĩ amvilé ị̃dị́-ị̃dị́, “Ãndá-ãndá ru, ꞌdĩ ị́jọ́ úpí ꞌbã mụlé idélé ꞌbá ágọ́bị́ ꞌdã ꞌdịlépi rá rĩ nî rĩ ꞌi.”
27 Aí eles lhe contaram o que ganharia quem matasse Golias.
28 Dãwụ́dị̃ ꞌbã ádrị́pị kãyú Ĩlĩyábũ la mụ Dãwụ́dị̃ arelé ị́jọ́ jọ agá ꞌbá ꞌdĩ kí abe, ũmbã na dó ĩꞌdi Dãwụ́dị̃ ní ãzíla zị dó ĩꞌdi, “Mí amụ́ ꞌdõlé ãꞌdu gá? Mí aꞌbe dó kãbĩlõ kí ãꞌdi drị́? Ánị̃ mi ãfó ru ãzíla ími ị́jọ́ ũnzí rĩ lọ́lọ́. Ílẽ íni ngá ãꞌdị́ ꞌdĩ ndrelé ĩndĩ.”
28 Eliabe, o irmão mais velho de Davi, ouviu-o conversando com os soldados. Então ficou zangado e disse: — O que é que você está fazendo aqui? Quem é que está tomando conta das suas ovelhas no deserto? Seu convencido! Você veio aqui só para ver a batalha!
29 Dãwụ́dị̃ umvi, “Má idé dó ãꞌdu? Má icó dó ị́jọ́ jọlé ku yã?”
29 — O que foi que eu fiz agora? — perguntou Davi. — Será que não posso nem fazer uma pergunta?
30 Uja ru ádrị́pị̃ rụ́ ꞌdâ rĩ sĩ ꞌbá ãzí rĩ rụ́, ãzíla zị zịtáŋá ãlu ꞌdã ị̃dị́, ꞌbá umvi kí ĩꞌdiní tá ãlu ꞌdã áni.
30 Então Davi fez a mesma pergunta a outro soldado. E ouviu a mesma resposta.
31 Ị́jọ́ Dãwụ́dị̃ ꞌbã jọlé rĩ kí ꞌbá ꞌdĩ are kí kí rá ãzíla agụ kí kí lũlé Sáwụ̃lọ̃ nî, Sáwụ̃lọ̃ ãpẽ dó sĩ ꞌbá tị sĩ ĩꞌdi umvejó.
31 Alguns soldados ouviram o que Davi tinha dito e contaram a Saul. Então ele mandou chamar Davi.
32 Dãwụ́dị̃ jọ Sáwụ̃lọ̃ ní, “ꞌBá ãzí ꞌbã ásị́ ꞌba umvú ágọ́bị́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ rú ꞌdĩ sĩ ku, ãtíꞌbó mídrị̂ la mụ ĩꞌdi rụ̂lé ãꞌdị́ gá rá.”
32 Davi chegou e disse a Saul: — Meu senhor, ninguém deve ficar com medo desse filisteu! Eu vou lutar contra ele.
33 Sáwụ̃lọ̃ umvi ĩꞌdiní, “Mí icó mụlé ágọ́bị́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ rú ꞌdĩ rụ̂lé ãꞌdị́ gá ku, mi drĩ ngọ́tị́ŋá, wó iꞌdó ándrá ãꞌdị́ ꞌdịlé kãrị̃lẹ̃ sĩ.”
33 Mas Saul respondeu: — Você não pode lutar contra esse filisteu. Você não passa de um rapazinho, e ele tem sido soldado a vida inteira!
34 Wó Dãwụ́dị̃ jọ Sáwụ̃lọ̃ ní, “Ãtíꞌbó mídrị̂ la jõ átẹ́pị̃ ꞌbã kãbĩlõ kí ucé, kẹ̃mị̃ jõku ụ̃bọ̃gụ̃ drĩ jõ amụ́ kãbĩlõ ꞌdụlé kãbĩlõ kí agá yã áni,
34 — Meu senhor, — disse Davi — eu tomo conta das ovelhas do meu pai. Quando um leão ou um urso carrega uma ovelha,
35 ma vú la bĩ, ma kãbĩlõ ꞌdã apá tị la gá rĩ sĩ rá, wó drĩ angá áma drị̃ gá trụ, ma ĩꞌdi rụ tịꞌbị́ gá, ma ĩꞌdi co ãzíla ma ĩꞌdi ꞌdị rá.
35 eu vou atrás dele, ataco e tomo a ovelha. Se o leão ou o urso me ataca, eu o agarro pelo pescoço e o golpeio até matá-lo.
36 Ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌdị kẹ̃mị̃ kí ụ̃bọ̃gụ̃ be ị̃rị̃ trá rá, Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gó ru ĩtãrãlépi ku ꞌdĩ, ma ĩꞌdi ꞌdị cécé ĩꞌbã ãzí áni, ãꞌdusĩku ĩꞌdiní drị̃nzá fẽjó ãsĩkárĩ Ãdróŋá ídri rĩ drị̂ ꞌbaní rĩ sĩ.
36 Tenho matado leões e ursos e vou fazer o mesmo com esse filisteu pagão, que desafiou o exército do Deus vivo.
37 Úpí áma apálépi kẹ̃mị̃ ãzíla ụ̃bọ̃gụ̃ ꞌbã únúká gá rá rĩ la áma pa ágọ́bị́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gó ru ꞌdĩ drị́ gá rá.”
37 O Senhor Deus me salvou dos leões e dos ursos e me salvará também desse filisteu. — Pois bem! — respondeu Saul. — Vá, e que o
38 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sáwụ̃lọ̃ ụ̃sụ̃ dó Dãwụ́dị̃ ꞌbõngó ĩꞌdidrị́ ãꞌdị́ drị̂ kí sĩ, sụ̃ dó kọ́tị̃ ãꞌdị́ drị̂ ãzíla kõfíyã idélé bũrônzĩ sĩ rĩ drị̃ la gá.
38 Então deu a sua própria armadura para Davi usar. Pôs um capacete de bronze na cabeça dele e lhe deu uma couraça para vestir.
39 Dãwụ́dị̃ umbé ĩꞌdi ꞌbã ménéŋá ãko ãꞌdị́ drị̂ kí drị̃ gá, ko dó drị̃ mụlé acị́ trũ sĩ kí ụ̃ꞌbị̃jó, ãꞌdusĩku ayú jõ drĩ ãko ꞌdĩ kí ídu ku.
39 Davi prendeu a espada de Saul num cinto sobre a armadura e tentou andar. Mas não conseguiu porque não estava acostumado a usar essas coisas. Aí disse a Saul: — Não consigo andar com tudo isto, pois não estou acostumado. Então Davi tirou tudo.
40 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌdụ dó ĩꞌdi ꞌbã túrê drị́ gá ꞌdâ ĩndĩ, uya írã ũré la kí tõwú ꞌbãlé ĩꞌdĩ ꞌbã bẹ́gị̃ sĩ acị́jó kãbĩlõ ucé trũ rĩ agá, ꞌdụ ĩꞌdĩ bã rõgbógbõ drị́ gá ꞌda ĩndĩ ãzíla mụ dó sĩ ãꞌdị́ gá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gô rụ̂lé.
40 Pegou o seu bastão, escolheu cinco pedras lisas no ribeirão e pôs na sua sacola. Pegou também a sua funda e saiu para enfrentar Golias.
41 Ịsụ́ ꞌdĩ sĩ Gũlĩyátõ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gó ru rĩ, amụ́ ꞌbá ĩꞌdĩ ꞌbã gọ́bẹ́rẹ́ ãꞌdị́ drị̂ kí ujílépi rĩ be drị̃lẹ́ gá, ãzíla asé dó ru ãni rú Dãwụ́dị̃ andre gá.
41 Golias, o filisteu, começou a caminhar na direção de Davi. O ajudante que carregava as suas armas ia na frente. Quando chegou perto de Davi,
42 Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gô ndre Dãwụ́dị̃ ngọ́tị́ŋá ãzí ãzị́ kóru la rú, mẹ́lẹ́tị la dị̃-dị̃ ãzíla ũnĩ-ambamba rú, ide dó sĩ Dãwụ́dị̃ ide ĩdẽ.
42 Golias olhou bem para ele e começou a caçoar porque Davi não passava de um rapaz bonito e de boa aparência.
43 Jọ Dãwụ́dị̃ ní, “Mí ũrã ma ũcógó míní dó sĩ amụ́jó má rụ́ ꞌdõlé túré trũ ꞌdĩ yã?” Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gô wã dó sĩ Dãwụ́dị̃ ãdroŋa ĩꞌdidrị̂ kí rụ́ sĩ.
43 Aí disse a Davi: — Para que é esse bastão? Você pensa que eu sou algum cachorro? Em seguida rogou a maldição dos seus deuses sobre Davi
44 Gũlĩyátõ jọ Dãwụ́dị̃ ní, “Mí amụ́ má rụ́ ꞌdõlé, ma ími ĩzá fẽ tilé ãriŋa ꞌbụ̃ gá rĩ ꞌbaní rá ãzíla ãnãkpá ásé agá rĩ kí ími ĩzá na rá.”
44 e o desafiou, dizendo: — Venha, que eu darei o seu corpo para as aves e os animais comerem.
45 Dãwụ́dị̃ jọ dó Gũlĩyátõ ní, “Mi amụ́ má rụ́ ꞌdõlé ménéŋá trũ, ãjụ́ trũ ãzíla ãjụ́ ãmbógó rĩ trũ, wó má amụ́ mí rụ́ ꞌdõlé Úpí Ũkpó ꞌdị́pị, Ãdróŋá ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ drị́ míní sĩ drị̃nzá fẽjó ĩꞌdiní rĩ ꞌbã rụ́ sĩ.
45 Davi respondeu: — Você vem contra mim com espada, lança e
46 Ụ́ꞌdụ́ ãndrũ ꞌdĩ sĩ Úpí fẽ mi áma drị́ gá ꞌbo, ma ími ꞌdị, ma ími drị̃kã lị rá, ãzíla ma ꞌbá mídrị́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ rú ũdrãlépi rĩ kí ꞌbã ãvũ fẽ tilé ãriŋa ꞌbụ̃ gá rĩ ꞌbaní ãzíla ãnãkpá kí kí ĩzá na nĩ. ꞌBá pírí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ rĩ kí dó sĩ nị̃la rá Ãdróŋá ĩꞌdi Ịsịrayị́lị̃ gá cí.
46 Hoje mesmo o Senhor Deus entregará você nas minhas mãos; eu o vencerei e cortarei a sua cabeça. E darei os corpos dos soldados filisteus para as aves e os animais comerem. Então o mundo inteiro saberá que o povo de Israel tem um Deus,
47 ꞌBá pírí ru tralépi ꞌdâ ri kí dó sĩ nị̃ la Úpí pa ꞌbá ménéŋá sĩ jõku ãjụ́ sĩ la ku, ãꞌdusĩku ãꞌdị́ ꞌdĩ Úpí ãni, ãzíla ĩꞌdi ĩmi fẽ pírí ãmã drị́ agá rá.”
47 e todos aqui verão que ele não precisa de espadas ou de lanças para salvar o seu povo. Ele é vitorioso na batalha e entregará todos vocês nas nossas mãos.
48 Gũlĩyátõ ꞌbã ru asé agá ãni rú ãꞌdị́ gá ꞌdĩ gá ꞌdâ, Dãwụ́dị̃ cẹ̃ dó mbẽlẽŋá ru sĩ mụjó ĩꞌdi drị̃ tẽjó láyĩnĩ ãꞌdị́ drị̂ gá ꞌdãá.
48 Então Golias começou novamente a caminhar na direção de Davi, e Davi correu rápido na direção da linha de batalha dos filisteus, para lutar contra ele.
49 Dãwụ́dị̃ su dó drị́ ĩꞌdĩ ꞌbã bẹ́gị̃ agâlé, aꞌdụ́ dó írã ãzíla rõgbógbõ, iwi dó ĩꞌdi ãzíla vu dó sĩ ágọ́bị́ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ rú rĩ androko gá dõꞌbõ, Gũlĩyátõ aꞌdé dó tị drị̃ gá kpụ́kụ-kpụ́kụ rú.
49 Enfiou a mão na sua sacola, pegou uma pedra e com a funda a atirou em Golias. A pedra entrou na testa de Golias, e ele caiu de cara no chão. Então Davi correu, ficou de pé sobre Golias, tirou a espada dele da bainha e o matou, cortando com ela a cabeça dele. E assim Davi venceu Golias e o matou apenas com uma pedra. Quando os filisteus viram que o seu herói estava morto, fugiram.
50 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ ndẽ dó Gũlĩyátõ rõgbógbõ ãzíla írã ífí ãlu sĩ, ménéŋá kóru vu ĩꞌdi írã sĩ ꞌbũrã vũ gá, ꞌdị dó sĩ ĩꞌdi rá.
50 — ausente —
51 Dãwụ́dị̃ cẹ̃ dó ãzíla tu dó pá drị̃ la gá ꞌdãá, anzé dó Gũlĩyátõ ꞌbã ménéŋá ĩꞌdĩ ꞌbã nákũrá agâlé rãwũ, ꞌdị dó sĩ ĩꞌdi rá ãzíla lị dó drị̃kã la wẹ́ ménéŋâ sĩ.
51 — ausente —
52 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ꞌbá Yụ́dã drị̂ kí abe angá kí dó cẹ̃rẹ́ trũ sĩ ru afụjó ãsĩkárĩ Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ kí vú drojó. Dro kí dó kí kpere Gátũ gá ãzíla kpere Ị̃kị̃rọ́nị̃ gá. ꞌBá ũdrãlépi rá rĩ kí ꞌbá ĩpẽŋãlé rá rĩ kí abe uꞌde kí dó ꞌbárá gẹ̃rị̃ agâsĩ iꞌdójó Sãrãyị́mụ̃ gá mụjó Gẹ́tụ̃ gá cajó kpere Ị̃kị̃rọ́nị̃ gá.
52 Aí os soldados de Israel e de Judá correram atrás deles, gritando, e os perseguiram até a cidade de Gate e até os portões de Ecrom. Os filisteus caíram feridos pela estrada de Saaraim, até Gate e Ecrom.
53 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí dó mụ ru ujalé ĩꞌbaní ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ kí dro agâlé rĩ sĩ ꞌbo, ra kí dó kámbĩ ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ rá.
53 Os israelitas voltaram da perseguição aos filisteus e levaram as coisas do acampamento deles.
54 Dãwụ́dị̃ ꞌdụ dó Gũlĩyátõ ꞌbã drị̃kã trũ mụjó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ĩndĩ, wó mba Gũlĩyátõ ꞌbã ãko ãꞌdị́ drị̂ kí tã ĩꞌdidrị́ hémã agá.
54 Davi pegou a cabeça de Golias e a levou para Jerusalém. Porém as armas de Golias ele guardou na sua própria barraca.
55 Sáwụ̃lọ̃ ꞌbã Dãwụ́dị̃ vú ndre agá ĩꞌdi ꞌbã mụ agá Gũlĩyátõ rụ́ ãꞌdị́ gá ꞌdĩ gá ꞌdâ, zị Ãbị̃nẹ́rị̃ ãmbógó ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ ꞌi, “Kãrị́lẹ̃ ꞌdã ãꞌdi ngọ́pị ꞌi.” Ãbị̃nẹ́rị̃ umvi, “Úpí míní uꞌájó ídri rĩ áni, ánị̃ ku.”
55 Quando Saul viu Davi saindo para lutar com Golias, perguntou a Abner, o comandante do seu exército: — Abner, quem é aquele rapaz? — Meu senhor, juro pela sua vida que não sei! — respondeu Abner.
56 Úpí jọ, “Lẽ mí ịsụ́ kãrị́lẹ̃ ꞌdã ãꞌdi ngọ́pị yã rĩ nị̃lé rá.”
56 — Então vá e procure saber! — disse Saul.
57 Cọtị́ Dãwụ́dị̃ la dó mụ ãgõlé angájó Gũlĩyátõ ꞌdịŋá gâlé rĩ sĩ ꞌbo, Ãbị̃nẹ́rị̃ ꞌdụ dó ĩꞌdi agụlé Sáwụ̃lọ̃ drị̃lẹ́ gâlé Gũlĩyátõ ꞌbã drị̃kã trũ drị́ gá.
57 Assim, quando Davi voltou para o acampamento, depois de matar Golias, Abner o levou a Saul. Davi ainda estava carregando a cabeça de Golias.
58 Sáwụ̃lọ̃ zị dó ĩꞌdi, “Mi ãꞌdi ngọ́pị ꞌi.”
58 Saul perguntou: — Rapaz, quem é você? — Sou filho do seu criado Jessé, da cidade de Belém! — respondeu Davi.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.