1 Reis 20
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Bẽnĩ Hãdádĩ úpí Sírĩyã drị̂ atrá dó ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí pírí ãngũ ãlu gá. Ũpi kãlị́na drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ amụ́ kí ĩꞌdi rụ́, aꞌdụ́ kí ĩꞌbã fãrásĩ ãzíla gárĩ ãꞌdị́drị̂ kí ĩndĩ. Mụ dó sĩ táwụ̃nị̃ Sãmãríyã drị̂ celé sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó ꞌbá ala gá rĩ kí abe.
1 O rei Ben-Hadade da Síria reuniu todo o seu exército e, apoiado por trinta e dois outros reis, com os seus cavalos e carros, subiu, e cercou a cidade de Samaria, e atacou-a.
2 Úpí Bẽnĩ Hãdádĩ pẽ dó ꞌbá ị́jọ́ ujílépi la kí tị táwụ̃nị̃ ãmbógó Sãmãríyã drị̂ gâlé úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ãhábũ rụ́, jọ kí dó ĩꞌdiní, “ꞌDĩ ị́jọ́ Bẽnĩ Hãdádĩ ꞌbã jọlé rĩ ꞌi.
2 Ele enviou alguns mensageiros, os quais entraram na cidade
3 ‘Sílĩvã mídrị̂ kí gólũdĩ mídrị̂ kí abe kí má ãni. Ũkú mídrị́ múké ãndânĩ rĩ kí anzị mídrị́ múké ãndânĩ rĩ kí abe má ãni.’”
3 e disseram a Acabe, rei de Israel: — O rei Ben-Hadade exige que o senhor entregue a ele a sua prata e o seu ouro, as suas mulheres e os seus filhos mais fortes.
4 Úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ umvi dó, “Ãmbógó ãzíla úpí mádrị̂, ĩꞌdi cécé míní jọlé rĩ áni. Ma ãko mádrị̂ kí abe pírí mí ãni.”
4 Acabe respondeu: — Diga ao meu patrão, o rei Ben-Hadade, que eu concordo. Eu e tudo o que tenho somos dele.
5 ꞌBá ị́jọ́ ujílépi rĩ amụ́ kí ị̃dị́ ãzíla jọ kí, “ꞌDĩ ị́jọ́ Bẽnĩ Hãdádĩ ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, ‘Áfẽ ándrá míní ụ́ꞌdụ́kọ́ tị, lẽ mí ãfẽ mání sílĩvã mídrị̂ kí gólũdĩ kí abe, ũkú mídrị̂ kí ãzíla anzị mídrị̂ kí abe.
5 Mais tarde, os mensageiros voltaram com outro recado do rei Ben-Hadade. Era o seguinte: — Eu lhe mandei uma mensagem exigindo que você me entregasse a sua prata e o seu ouro, as suas mulheres e os seus filhos.
6 Wó drụ̃sị̃ ãnirú sáwã ꞌdõ áni rĩ gá, ma mụ ãsĩkárĩ ãmbogo mádrị̂ kí tị pẽlé sĩ lị́cọ́ mídrị́ úpí drị̂ ãzíla jó ãsĩkárĩ ãmbogo mídrị̂ ꞌbadrị̂ kí ꞌa ndrụ̃jó. Kí mụ málĩ mídrị́ ụ̃rọ̃drị́ ru rĩ kí ụꞌdụlé ãzíla kí amụ́ kí trũ rá.’”
6 No entanto, amanhã a esta hora, eu vou mandar os meus servidores, e eles vão examinar o seu palácio e as casas dos seus servidores. Eles vão tirar tudo aquilo que acharem que tem valor.
7 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Ãhábũ umve dó ꞌbá ĩyõ sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí pírí ãzíla jọ dó ĩꞌbaní, “Ĩndre drĩ, ágọ́bị́ ꞌdĩ la ãlí ndrụ̃, ãꞌdusĩku ãfẽ ándrá mání ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ ũkú mádrị̂ kí tị pẽjó anzị kí abe, sĩ sílĩvã mádrị̂ kí aꞌị́jó gólũdĩ mádrị̂ kí abe, wó ágã ị́jọ́ míní aꞌị́lé mádrị́ ꞌdã kí ku.”
7 Então o rei Acabe reuniu todos os líderes do país e disse: — Vocês estão vendo como esse homem está querendo nos arruinar! Ele mandou um recado exigindo que eu entregasse as minhas mulheres, os meus filhos, a minha prata e o meu ouro, e eu concordei.
8 Wó ꞌbá ĩyõ kí ꞌbá ãzí rĩ kí abe pírí jọ kí, “Lẽ mí ãꞌị̃ ị́jọ́ Bẽnĩ Hãdádĩ ꞌbã jọlé míní ꞌdĩ ku jõku mí idé ị́jọ́ ĩꞌdiní lẽlé rĩ kí ku.”
8 Os líderes e o povo responderam: — Não dê atenção a ele; não entregue nada.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãhábũ jọ dó ꞌbá Bẽnĩ Hãdádĩ drị́ ị́jọ́ ujílépi rĩ ꞌbaní, “Ĩlũ ãmbógó mádrị́ úpí ní, ‘Má icó ĩꞌdiní ãko ĩꞌdi ꞌbã ándrá aꞌị́lé mádrị́ drị̃drị̃ ꞌdã kí fẽlé pírí rá, wó má icó dó ị́jọ́ ãzí ĩꞌdiní lẽlé vúlé-vúlé ru ꞌdĩ kí ngalé ku.’” ꞌBá Bẽnĩ Hãdádĩ drị́ ị́jọ́ ujílépi rĩ agụ kí dó ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã umvilé ꞌdĩ lũlé ĩꞌdiní rá.
9 Então Acabe respondeu aos mensageiros de Ben-Hadade o seguinte: — Digam ao meu patrão, o rei, que eu concordo com tudo o que ele pediu na primeira vez, porém não posso concordar com o que ele está exigindo agora. Os mensageiros foram embora e entregaram essa resposta.
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Bẽnĩ Hãdádĩ pẽ dó ụ́ꞌdụ́kọ́ tị Ãhábũ rụ́ jọ, “Ma mụ ãsĩkárĩ kãlãfe calépi rá rĩ kí tị pẽlé sĩ táwụ̃nị̃ ãmbógó mídrị́ Sãmãríyã drị́ ꞌdĩ andijó ãzíla kí bõrõ ꞌbã fúfú andilépi rĩ kí umvú kí drị́gá ĩndĩ. Ádrĩ ị́jọ́ ꞌdĩ nga ku, lẽ ãdroŋa ꞌbã sõ kí ma káyĩ rá.”
10 Ben-Hadade tornou a mandar os mensageiros. Eles levaram a seguinte mensagem: — Que os deuses me matem, se eu não arrasar Samaria com um exército tão grande, que, se cada soldado levar dela um punhado de terra, a cidade vai desaparecer!
11 Úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ãhábũ umvi, “Ĩmụ lũlé la úpí Bẽnĩ Hãdádĩ ní, ‘Ãsĩkárĩ mgbã rĩ la ãfó idé ĩꞌdi ꞌbã ãꞌdị́ ndẽjó ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá adru ĩꞌdi idé la ꞌdĩ sĩ ndẽ drĩ ãꞌdị́ ku rú la ku.’”
11 O rei Acabe respondeu: — Digam ao rei Ben-Hadade que um verdadeiro soldado se gaba depois de uma batalha e não antes.
12 Bẽnĩ Hãdádĩ la dó mụ ị́jọ́ Ãhábũ ꞌbã umvilé ꞌdĩ arelé ĩꞌbaní íwá mvụ agá ũpi tị icílépi ĩꞌdi be rĩ kí abe bõrõkõ gá ꞌdĩgá ꞌdâ ꞌbo, jọ dó ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní, “Ĩmi itú ĩmi bábá sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãsĩkárĩ ꞌdã itú kí dó ru mụjó táwụ̃nị̃ ãmbógó Sãmãríyã drị́ ꞌdã cejó rá.
12 Ben-Hadade recebeu a resposta de Acabe enquanto ele e os outros reis estavam bebendo nas suas barracas. Então deu ordem aos seus soldados para se aprontarem a fim de atacar a cidade, e eles se colocaram em posição de batalha.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ ãzí amụ́ dó úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ãhábũ ndrelé ãzíla jọ ĩꞌdiní, “Úpí jọ íni, ‘Índre ãsĩkárĩ wẽwẽ rú ꞌdĩ kí rá yã? Ãndrũ ma mụ kí fẽlé ími drị́lẹ́ gá, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá mi dó nị̃ la rá ma Úpí ꞌi.’”
13 Enquanto isso, um profeta foi falar com Acabe, rei de Israel, e lhe disse: — O
14 Wó Ãhábũ zị, “Mgbã rĩ gá ãꞌdi la dó mụ áma ãzãkolé sĩ ãꞌdị́ ꞌdĩ ndẽjó nĩ?”
14 — Quem vai comandar o ataque? — perguntou Acabe. O profeta respondeu: — O — Quem vai comandar a força principal? — perguntou o rei. — O senhor, ó rei! — respondeu o profeta.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí Ãhábũ atrá dó ãsĩkárĩ ãmbogo ãsĩkárĩ kãrị́lẹ̃ rú rĩ kí drị̃ celépi rĩ kí kãlãfe sĩ 232. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, atrá dó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ꞌbã ãzí kí 7,000.
15 Então o rei mandou chamar os ajudantes dos administradores dos distritos, que eram duzentos e trinta e dois. Aí o rei convocou o exército israelita, que tinha sete mil homens.
16 Ãsĩkárĩ ꞌdĩ ko kí dó drị̃ mụlé sáwã ázíyá ị̃tụ́ sĩ, ịsụ́ íni ꞌdĩ Bẽnĩ Hãdádĩ kí drĩ ꞌdĩ sĩ íwá mvụ ũpi kãlị́na drị̃ ị̃rị̃ tị icílépi ĩꞌdi abe rĩ kí abe.
16 O ataque começou ao meio-dia, quando Ben-Hadade e os seus trinta e dois aliados estavam se embebedando nas suas barracas.
17 Ãsĩkárĩ kãrị́lẹ̃ rú rĩ ko kí dó drị̃ ãꞌdị́gá drị̃drị̃.
17 Os jovens ajudantes dos administradores avançaram primeiro. Alguns espiões mandados por Ben-Hadade contaram a ele que um grupo de soldados estava saindo de Samaria.
18 Bẽnĩ Hãdádĩ jọ dó ĩꞌbaní, “Ãsĩkárĩ ꞌdã drĩ kí amụ́ ị́jọ́ ásị́ ị̃gbẹ̃ ãni la sĩ, ĩmi arụ́ kí ídri rú jõku drĩ kí amụ́ ãꞌdị́ gá, ĩmi arụ́ vâ kí ídri rú.”
18 Ele ordenou: — Prendam vivos esses soldados, quer tenham vindo para lutar, quer tenham vindo pedir paz.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãsĩkárĩ ãmbogo ãsĩkárĩ kãrị́lẹ̃ rú rĩ kí drị̃ celépi rĩ ãfũ kí dó táwụ̃nị̃ ãmbógó rĩ agá rĩ sĩ ãmvé ãzíla ãsĩkárĩ ãzí rĩ aꞌdé kí dó kí ũngúkú gâsĩ sĩ mụjó ãꞌdị́gá.
19 Os ajudantes dos administradores atacaram primeiro, seguidos pelo exército israelita,
20 Ãsĩkárĩ ãlu ãlu Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌdị dó mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌdidrị̂ rá. Ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ ce kí dó ru ụ́ngụ́lẹ́ gá, ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ri kí dó kí vú drolé. Wó úpí Sírĩyã drị́ Bẽnĩ Hãdádĩ apá dó fãrásĩ sĩ ãsĩkárĩ fãrásĩ cẹ̃lépi rĩ kí abe.
20 e cada um matou o homem contra quem lutava. Os sírios fugiram, e os israelitas os perseguiram, mas Ben-Hadade escapou a cavalo, junto com alguns soldados da cavalaria.
21 Úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ãhábũ mụ dó ãꞌdị́ gâlé, upa dó fãrásĩ kí gárĩ ãꞌdị́ drị̂ kí abe ãzíla ụlị́ dó ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ kí ũꞌbí ru.
21 O rei Acabe saiu, tomou os cavalos e os carros de guerra e derrotou completamente os sírios.
22 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ mụ dó úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ rụ́ ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “Ígõ vúlé ãzíla mí itú ãsĩkárĩ mídrị̂ kí bábá sĩ ãꞌdị́ ãzí amụ́lépi rĩ drị̃ tẽjó. Mí iꞌdó ị́jọ́ kí ụ̃tị̃lé sáwã ꞌdĩgá ꞌdâ, ãꞌdusĩku úpí Sírĩyã drị̂ la mụ ãgõlé ãꞌdị́gá ílí úꞌdí rĩ ꞌbã iꞌdóŋá gá ị̃dị́.”
22 Então o profeta foi falar com o rei Acabe e disse: — Volte, fortaleça o seu exército e faça planos cuidadosos, pois daqui a um ano o rei da Síria vai atacar de novo.
23 Ála dó mụ ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ kí ndẽlé ꞌbo, jọ kí dó úpí ĩꞌbadrị́ Bẽnĩ Hãdádĩ ní, “Ãdroŋa ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ kí ãdroŋa ꞌbé drị̂ kî. ꞌDĩ bãsĩ ị́jọ́ ĩꞌbã kí sĩ ãma ndẽjó rá rĩ ꞌi. Wó ãdrĩ ãꞌdị́ ꞌdị ĩꞌba abe ãngũ gbayi rĩ gá, ãndá ãndá ru ãma kí ndẽ ị́jọ́ tị gá ꞌdĩ ambamba.
23 Os oficiais do rei Ben-Hadade disseram a ele: — Os deuses dos israelitas são deuses das montanhas, e foi por isso que os israelitas foram mais fortes do que nós. Mas, se lutarmos contra eles em lugares planos, seremos mais fortes do que eles.
24 Ị́jọ́ míní idélé rĩ ꞌba adru íni, mí unze ũpi kí ãꞌdị́ drị̃ ceŋá gá rá ãzíla kí kẹ̃jị́ gá mí ũꞌbã ãsĩkárĩ ãlị̃gọ̃ ãꞌdị́ drị̂ trũ múké múké rĩ kí áyụ!
24 Portanto, faça o seguinte: tire os trinta e dois reis do comando e ponha capitães no lugar deles.
25 Ísĩ ãsĩkárĩ ãzí úꞌdí la kí cécé ándrá ụꞌdị́lé rá ꞌda kî áni. Ífẽ ãmaní fãrásĩ kí ꞌbã kãlãfe gárĩ ãꞌdị́ drị̂ kí abe ãzíla ãsĩkárĩ kí abe cécé ándrá míní fẽlé ãsĩkárĩ ndẽlé rá ꞌdã ꞌbadrị́ rĩ áni. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãma dó mụ ãꞌdị́ ꞌdịlé ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ãngũ gbayi rĩ agá, wó ãnị̃ rá ãma kí ndẽ rá.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Bẽnĩ Hãdádĩ ãꞌị̃ dó ị́jọ́ jọlé ĩꞌdiní ꞌdĩ kí rá ãzíla nga dó ị́jọ́ ꞌdĩ kí cécé jọlé ĩꞌdiní rĩ áni.
25 Depois forme um exército tão grande como aquele que o senhor perdeu e com o mesmo número de cavalos e carros. Nós lutaremos contra os israelitas nos lugares planos e certamente seremos mais fortes do que eles. O rei Ben-Hadade concordou e seguiu o conselho deles.
26 Ílí úꞌdí rĩ ꞌbã iꞌdóŋá gá, Bẽnĩ Hãdádĩ atrá dó ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ kí ãzíla mụ dó ĩꞌba abe táwụ̃nị̃ ãmbógó Ãfékĩ drị̂ gâlé sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ be.
26 Um ano depois ele convocou os seus soldados e marchou com eles para a cidade de Afeca a fim de atacar os israelitas.
27 Ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ tra kí vâ ru, úfẽ dó ĩꞌbaní ãkónã kí ãzíla mụ kí dó ãꞌdị́ gá. Wó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị́ ru tralépi tị ndú ndú ị̃rị̃ rĩ indré kí ũkpó kóru údrĩ kí ụ̃ꞌbị̃ ãsĩkárĩ Sírĩyã drị́ kãlãfe sĩ wẽwẽ rú ãngũ ꞌdã sulépi pírí rĩ kí abe rĩ gá.
27 Estes haviam sido convocados e tinham recebido mantimentos; eles marcharam contra o exército de Ben-Hadade e acamparam em dois grupos, de frente para os sírios. Os israelitas pareciam dois pequenos rebanhos de cabras comparados com os sírios, que estavam espalhados por todo o campo.
28 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ Ãdróŋá drị̂ asé dó ru úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂rụ́ ãnirú ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “Úpí jọ íni, ‘Ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ ꞌbã kí jọjó la, Úpí ĩꞌdi ãdróŋá ꞌbé drị̂ ꞌi adru ãdróŋá ãngũ gbayi rĩ drị̂ ꞌi ku rĩ sĩ, ma dó mụ ãsĩkárĩ ĩꞌbadrị́ wẽwẽ rú ꞌdĩ kí fẽlé ími drị́ alé gá, mi dó sĩ nị̃ la rá ãndá ãndá ru ma Úpí ꞌi.’”
28 Um profeta foi falar com o rei Acabe e disse: — O que o
29 Ãsĩkárĩ Sírĩyã ꞌbadrị́ Ịsịrayị́lị̃ be ꞌdĩ utu kí dó pá ũfẽ kí tị ũfẽ-ũfẽ ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃. Ĩꞌdi dó mụ calé ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃ la sĩ, ãꞌdị̂ iꞌdó dó rá, Ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ụꞌdị́ kí dó ãsĩkárĩ Sírĩyã drị́ amụ́lépi vũ rụ̂sĩ rĩ kí 100,000 ụ́ꞌdụ́ ãlu agá.
29 Durante sete dias os sírios e os israelitas ficaram acampados de frente uns para os outros. No sétimo dia começou a batalha, e os israelitas, num só dia, mataram cem mil sírios.
30 Ãsĩkárĩ ãzí acelépi rĩ ce kí dó ru wákátá ụ́ngụ́lẹ́ gá sĩ apájó fijó bõrõ táwụ̃nị̃ ãmbógó Ãfékĩ drị̂ gá ãzíla bõrõ uja dó aꞌdélé ãsĩkárĩ acelépi 27,000 rĩ kí drị̃ gá. Bẽnĩ Hãdádĩ apá dó ru zị̃lé bõrõ táwụ̃nị̃ ãmbógó rĩ drị̂ ꞌbã rụ́mụ̃ agâlé la agá.
30 O resto fugiu e entrou na cidade de Afeca, e as muralhas da cidade caíram em cima de vinte e sete mil deles. Ben-Hadade também fugiu, e entrou na cidade, e se escondeu no quarto dos fundos de uma casa.
31 Ãsĩkárĩ ãmbogo ĩꞌdidrị̂ jọ kí dó ĩꞌdiní, “Ãmbógó, índre, ãma are ũpi Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ꞌbá ásị́ ị̃gbẹ́ la kî. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãma iri kí ãma vũ gá, ãsụ̃ kí kõlĩbá ãma ụ́pị́cẹ́ gá, ãma icí kí ãma drị̃ gá ĩbáká cí, ãfũ kí dó úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ rụ̂lé ãzíla ãfẽ kí dó ãma pírí ĩꞌdidrị́ gá. Sáwã ãzí sĩ ĩꞌdi nõ vâ ími aꞌbe ídri rá be.”
31 Então os seus oficiais lhe disseram: — Nós ouvimos dizer que os reis israelitas são bondosos. Por isso, vamos falar com o rei de Israel. Vestiremos roupas feitas de pano grosseiro e amarraremos cordas no pescoço; talvez assim ele não mate o senhor.
32 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãsĩkárĩ ãmbogo Bẽnĩ Hãdádĩ drị̂ sụ̃ kí dó kõlĩbá kí ụ́pị́cẹ́ gá, icí kí dó ĩbáká kí drị̃ gá, fũ kí dó mụlé drị̃ ụfụlé úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ be ãzíla jọ kí ĩꞌdiní, “Ãtíꞌbó mídrị́ Bẽnĩ Hãdádĩ jọ, ‘Kírí-kĩrĩ íko áma ãzã mí aꞌbe ma ídri fô.’”
32 Então eles amarraram roupas feitas de pano grosseiro na cintura e cordas no pescoço e foram falar com Acabe. Eles disseram: — O seu escravo Ben-Hadade pede que o senhor não mande matá-lo. Acabe respondeu: — Então ele ainda está vivo? Ele é como se fosse meu irmão!
33 Ãsĩkárĩ ãmbogo ꞌdĩ ꞌdụ kí dó ị́jọ́ ꞌdĩ ícétáŋá mgbã la rú ãzíla ꞌdụ kí dó ị́jọ́ úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã jọlé rĩ mbẽlẽŋá ru sĩ ãzị́ ngajó. Jọ kí dó, “Cécé míní jọlé rĩ áni, Bẽnĩ Hãdádĩ ĩꞌdi mí ádrị́pị!”
33 Os oficiais de Ben-Hadade estavam esperando por um bom sinal e, quando Acabe falou em “irmão”, aproveitaram logo essa palavra e disseram: — Sim, senhor, Ben-Hadade é seu irmão! — Tragam Ben-Hadade aqui para mim! — ordenou Acabe. Quando Ben-Hadade chegou, Acabe o convidou para subir no carro com ele.
34 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Bẽnĩ Hãdádĩ jọ dó ĩꞌdiní, “Ma mụ táwụ̃nị̃ ãmbogo ãmbogo má átẹ́pị ꞌbã ándrá upalé mí átẹ́pị drị́gá rĩ kí fẽlé mídrị́ vúlé, mi dó sĩ ãngũ sĩ ãko kí ụzịjó ãzíla ĩgbãjó rĩ kí sị táwụ̃nị̃ Dãmãsị̃kị́yã drị̂gá cécé má átẹ́pị ꞌbã ándrá sịlé Sãmãríyã gá rĩ áni.” ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãhábũ jọ dó, “Ma dó mụ ími trũlé ị́jọ́ ũkpó-ũkpó ꞌdĩ kí agá rá.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ idé dó tị icíma Bẽnĩ Hãdádĩ be, ãzíla aꞌbe dó sĩ Bẽnĩ Hãdádĩ mụlé rá.
34 E Ben-Hadade lhe disse: — Eu vou devolver a você as cidades que o meu pai tomou do seu, e além disso você poderá pôr um centro comercial em Damasco, como o meu pai fez na cidade de Samaria. Acabe respondeu: — Se fizermos esse Então Acabe fez o acordo com ele e o deixou ir embora.
35 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí fẽ dó ãzị́táŋá anzị nãbịya ꞌbadrị̂ kí ꞌbã ãzí ãlu la ní jọjọ́ la ágọ́bị́ ãzí ní, “Ígbã ma ãko ímidrị́ gá ꞌdĩ sĩ rá fô!” Wó ágọ́bị̂ gã ĩꞌdi gbãlé úmgbé.
35 Por ordem do Senhor Deus, um homem do grupo dos profetas pediu a um dos seus companheiros que lhe desse um soco. Mas o outro não quis bater nele,
36 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, jọ dó ágọ́bị̂ ní, “Míní ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ gãjó sĩ rĩ sĩ, ídrĩ drị̃kọ márụ́ ꞌdâ rĩ sĩ mụlé ꞌbo, cọtị kẹ̃mị̃ ãzí la ími ci káyĩ rá.” Wó ágọ́bị̂ la dó mụ drị̃kọlé ꞌbo, kẹ̃mị̃ ãzí amvú ĩꞌdi cilé káyĩ rá.
36 e por isso o profeta disse: — Você desobedeceu à ordem do E, logo que o homem saiu, um leão veio e o matou.
37 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ tá ꞌdĩ isụ́ ágọ́bị́ ãzí ãzíla jọ ĩꞌdiní, “ꞌBárĩ ígbã mání ma fô!” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ágọ́bị̂ gbã dó sĩ nábị̃ rá ãzíla adrá dó sĩ ĩꞌdi ũnzíkákãnã rú.
37 Então aquele mesmo profeta foi falar com outro homem e disse: — Dê um soco em mim! E ele lhe deu um soco e o feriu.
38 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ nábị̃ umbé dó ru mịfị́ kí bõngó sĩ cí únị̃ rú sĩ ꞌi ku benĩ ãzíla mụ dó sĩ úpî ũtẽlé gẹ̃rị̃ tị gá.
38 Então o profeta enrolou um pano no rosto para se disfarçar e foi ficar na beira do caminho, esperando que o rei de Israel passasse por ali.
39 Úpî ꞌbã alị agâ ꞌdĩgá ꞌdâ, nábị̃ umve dó ĩꞌdi, jọ, “Ãmbógó, ámụ tá ãꞌdị́ gá ãꞌdị́ ꞌbã mịfị́ ika rĩ gâlé, wó ãsĩkárĩ ãzí uja mẹ́rọ́ꞌbá ãzí arụ́lé ajílé márụ́ ꞌdõlé. Jọ mání, ‘Ímba ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã tã, drĩ apá rá, ála ími ꞌdị ĩꞌdi tị gá jõku mi drị̃rịma rú sílĩvã ífí-ífí la kí ũfẽ 3,000.’
39 Quando o rei ia passando, o profeta o chamou com um grito e disse: — Eu estava lutando na batalha quando um soldado me trouxe um inimigo que havia sido preso e disse: “Tome conta deste homem. Se ele escapar, você pagará com a vida ou então pagará uma multa de trinta e cinco quilos de prata.”
40 Wó mání ãzị́ ãzí ndú la kí nga agá ꞌdĩgá ꞌdâ, ágọ́bị́ tá arụ́lé ꞌdĩ uja dó apálé rá.”
40 Mas eu fiquei ocupado com outras coisas, e o homem escapou. O rei respondeu: — Esse é o seu castigo; foi você mesmo quem deu a sentença.
41 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ uja dó bõngó tá ĩꞌdi ꞌbã sĩ ru mịfị́ kí umbéjó rĩ ayụlé rá ãzíla úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ nị̃ dó cọtị ĩꞌdi nãbịya kí ꞌbã ãzí rĩ gá rá.
41 Aí o profeta arrancou depressa o pano do rosto, e o rei Acabe reconheceu que era um dos profetas.
42 Nábị̃ jọ dó úpí ní, “ꞌDĩ ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, ‘Míní ꞌbá ándrá mání lẽlé úꞌdị ĩꞌdi rá rĩ aꞌbejó mụjó rá rĩ sĩ, ála dó mụ ími ꞌdịlé ĩꞌdi kẹ̃jị́ gá ãzíla ála ꞌbá mídrị̂ kí ụꞌdị́ ꞌbá ĩꞌdidrị̂ kí kẹ̃jị́ gá.’”
42 Então ele disse ao rei: — Esta é a palavra de Deus, o
43 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ mụ dó lị́cọ́ gá Sãmãríyã gâlé ũmbã trũ.
43 Então o rei voltou aborrecido e com raiva para a sua casa em Samaria.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.