Lucas 5

BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Kìtú àlo dhɨ, Yésu totó tá ɨ adrélé Gìká nɨ kúlí longó tä́pä́ríandre Gènèsàrétè àdhya mìle. Móndɨ́ zyandre àyɨ kɨ kɨmóbhá akódhɨ làgásè kúrú dhɨ ɨ̀ adré tá àyɨ kɨ tribe rúásà, ɨ̀ kòkɨtswáró Gìká nɨ kúlí yi be dhɨ bvó.
1 E aconteceu que, apertando-o a multidão para ouvir a palavra de Deus, estava ele junto ao lago de Genesaré.
2 Yésu dré mì bhèzo kòlóngbò rì dhɨ kɨ no yǐandre nda mìle. Kosyá bhebhá ɨ̀ así tá kòlóngbò nda ɨ lésè, adrélé àyɨ kɨ kɨmbá kɨ mì dzɨ.
2 E viu estar dois barcos junto à praia do lago; e os pescadores, havendo descido deles, estavam lavando as redes.
3 Gò Yésu dré mbàzo kòlóngbò nda kɨ àlo adrélépi Sìmónà àdhya ró dhɨ na gò, tàá drá dhɨ, kòkisí kòlóngbò nda vwàle tsà yǐ gàrà rúsè. Dré lɨrɨ́zó lána gò adrélé móndyá zyandre nda kɨ tadhá.
3 E, entrando num dos barcos, que era o de Simão, pediu-lhe que o afastasse um pouco da terra; e, assentando-se, ensinava do barco a multidão.
4 Kòtà tà akɨ́lé dre dhɨ, dré tàzoá Sìmónà dré dhɨ: «Mɨ́ kisí kòlóngbò tä́lí na, mɨ̀ kòbheró àmɨ kɨ kɨmbá ɨ kosyá rùzo.»
4 E, quando acabou de falar, disse a Simão: faze-te ao mar alto, e lançai as vossas redes para pescar.
5 Sìmónà logó drá dhɨ: «Mírì, mà bhe kɨmbá ɨ ngá wàle tà wóyá, mà kisú ngá àlo ko. Dɨ, mɨ́ dré tàle mɨ dhɨ sè dhɨ, má nɨ go kɨmbá nda kɨ bhe tódhyá.»
5 E, respondendo Simão, disse-lhe: Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, porque mandas, lançarei a rede.
6 Dɨ ɨ̀ kòbhe dre dhɨ, ɨ̀ dré kosyá rùzo zyandre ró gò, kɨmbá nda ɨ̀ dré kɨdhózó adrélé tɨkɨ́lé.
6 E, fazendo assim, colheram uma grande quantidade de peixes, e rompia-se-lhes a rede.
7 Gò ɨ̀ dré àyɨ kɨ arúpi kòlóngbò àzya na dhɨ kɨ agózó, ɨ̀ kàlɨ̀ró drɨ́gá bha àyɨ vélé. Ɨ̀ kàtsá dre dhɨ, àyɨ títí dhɨ ɨ̀ dré kosyá lomvózó gàle kòlóngbò rì nda ɨ sè bǐbi, tsàle kòlóngbò nda ɨ̀ dré adrézó ꞌòle arɨ́lé na tɨ́nɨ ká.
7 E fizeram sinal aos companheiros que estavam no outro barco, para que os fossem ajudar. E foram e encheram ambos os barcos, de maneira tal que quase iam a pique.
8 Sìmónà Pétèró kònò tà nda dre dhɨ, dré adhézó áyɨ kórókó titì Yésu kandrá, tàzoá dhɨ: «Mírì, mɨ́ kisí mɨ má làgásè. Ma tàkonzɨ̀ líyí ꞌɨ!»
8 E, vendo isso Simão Pedro, prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: Senhor, ausenta-te de mim, por que sou um homem pecador.
9 Tà tá kònɨ̀nɨ tàko ko, àyɨ arúpi nɨ ɨ́be dhɨ kɨ lɨ́ndrɨ́ ga tá gagà, kosyá zyandre ɨ̀ dré tá rùle dhɨ kɨ tà sè.
9 Pois que o espanto se apoderara dele e de todos os que com ele estavam, por causa da pesca que haviam feito,
10 Tà nda tá kókpà kònɨ̀nɨ akódhɨ nɨ àzízɨ̌, Yàkóbhò ɨ Yòwánɨ̀ be, Zèbèdáyò nɨ ànzɨ ɨ dré. Dɨ, Yésu dré tàzoá Sìmónà dré dhɨ: «Mɨ́ ro ngá ko. Kɨdhólé nyànomvá dhɨ, mɨ́ gò vélé adrélé kosyá ru ko. Mɨ́ nɨ go adrélé móndɨ́ kɨ nda kòdhya.»
10 e, de igual modo, também de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram companheiros de Simão. E disse Jesus a Simão: Não temas; de agora em diante, serás pescador de homens.
11 Dɨ ɨ̀ dré àyɨ kɨ kòlóngbò nda kɨ logózó yǐ gàrà ꞌa, àyɨ kɨ ngá wä́yi dhɨ kɨ tayɨ́zó gò, ɨ̀ dré ngàzo adrélé Yésu nɨ lebè.
11 E, levando os barcos para terra, deixaram tudo e o seguiram.
12 Kìtú àlo, Yésu dré tá adréràꞌa bhàandre àlo na dhɨ ꞌá dhɨ, agó àlo kàrɨ́ dré rùle lavúlé dhɨ atsá tá àrà nda ꞌá. Kònò Yésu dre dhɨ, dré adhézó áyɨ mìbhalé bha kìní mi gò, akódhɨ nɨ ti lizízó tàzoá dhɨ: «Mírì, mɨ rìnyí ɨ́be kɨtswázó áma temvé tɨdrɨ́lé, mɨ́ kòlè dhɨ.»
12 E aconteceu que, quando estava em uma daquelas cidades, eis que um homem cheio de lepra, vendo a Jesus, prostrou-se sobre o rosto e rogou-lhe, dizendo: Senhor, se quiseres, bem podes limpar-me.
13 Dɨ Yésu dré áyɨ drɨ́gá kɨdzɨ̀zo akódhɨ nɨ tabè gò, tàzoá dhɨ: «Má lè ꞌí. Mɨ́ kàdré kemve kpɨ́rɨ́kpɨ́rɨ́ wà!» Gbǎ kòdhwa, kàrɨ́ drà nda dré ngàzo rúásà.
13 E ele, estendendo a mão, tocou-lhe, dizendo: Quero; sê limpo. E logo a lepra desapareceu dele.
14 Gò Yésu dré lazízóá drìá dhɨ: «Mɨ́ kòlongó tà kòdhɨ dhya àlo dré ko. Be ró dhɨ, mɨ́ lɨ̀ mɨ́na ámɨ tadhá kòwánà dré nòle, ɨ̀ndɨ̀ mɨ́ fè ngá mòbòmà ro Gìká dré ámɨ temvema sè ngóró Mósè nɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí dré adrélé tàle dhɨ tɨ́nɨ, tadházóá móndɨ́ ɨ dré dhɨ, mɨ́ adrɨ́ dre káyà dhɨ.»
14 E ordenou-lhe que a ninguém o dissesse. Mas disse-lhe: Vai, mostra-te ao sacerdote e oferece, pela tua purificação, o que Moisés determinou, para que lhes sirva de testemunho.
15 Dɨ, Yésu nɨ rúbí adré tá ɨ́na laꞌúlé lɨ̀le drìdrì. Móndɨ́ zyandre lavúlé dhɨ ɨ̀ adré tá alɨ̀le akódhɨ nɨ kúlí yi, kòtɨdrɨ́ró kpà àyɨ àyɨ kɨ drà ɨ lésè be dhɨ bvó.
15 Porém a sua fama se propagava ainda mais, e ajuntava-se muita gente para o ouvir e para ser por ele curada das suas enfermidades.
16 Dɨ, vésè be bǐ, Yésu adré tá ɨ́na pfòle kalóma, kɨtswálé tà ta Gìká be àrà móndɨ́ àko dhɨ na.
16 Porém ele retirava-se para os desertos e ali orava.
17 Kìtú àlo, Yésu dré tá adréràꞌa móndɨ́ kɨ tadhá dzó àlo na dhɨ ꞌá dhɨ, Fàrìsáyò ɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá ɨ́be dhɨ ɨ̀ lɨrɨ́ tá adrélé akódhɨ làga. Àyɨ nda ɨ̀ angá tá bhà títí bvò Gàlìláyà àdhya lé dhɨ ɨ lésè, bvò Yùdáyà àdhya lésè, ɨ̀ndɨ̀ Yèrúsalémà lésè. Yésu tá rìnyí Mírì àdhya kɨtswázó dràbhá kɨ tɨdrɨ́ dhɨ ɨ́be.
17 E aconteceu que, em um daqueles dias, estava ensinando, e estavam ali assentados fariseus e doutores da lei que tinham vindo de todas as aldeias da Galileia, e da Judeia, e de Jerusalém. E a virtude do Senhor estava com ele para curar.
18 Dɨ móndɨ́ àruka ɨ̀ dré agó àlo pá be àbvò ro dhɨ nɨ adózó kíndri dri alɨ̀zo ába. Ɨ̀ adré tá láti nda kɨtswázó fɨ̀le ába dzó nda na, akódhɨ nɨ bha Yésu kandrá dhɨ bvó.
18 E eis que uns homens transportaram numa cama um homem que estava paralítico e procuravam fazê-lo entrar e pô-lo diante dele.
19 Dɨ, móndyá zyandre nda kɨ tà sè dhɨ, ɨ̀ kɨtswá tá àyɨkya láti kisú fɨ̀zo ába bwà ko. Dɨ ɨ̀ dré ngàzo mbàle ába dzó nda drìna gò, dzó nda nɨ drì awú, akódhɨ nɨ tɨrɨ́zó sìle kíndri dri Yésu kandrá móndyá zyandre nda ɨ kòfalé.
19 E, não achando por onde o pudessem levar, por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, o baixaram com a cama até ao meio, diante de Jesus.
20 Dɨ Yésu kònò àyɨ kɨ tà kaꞌìkaꞌì dre dhɨ, dré tàzoá agó pá be àbvò ro nda dré dhɨ: «Áma arúpi, à trì ámɨ tàkonzɨ̀ ɨ dre.» Fàrìsáyò ɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá ɨ́be dhɨ|src="CN01690B.TIF" size="span" loc="LUK 5:17-21 "
20 E, vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico: Homem, os teus pecados te são perdoados.
21 Gò Fàrìsáyò nda ɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá nda ɨ́be dhɨ ɨ̀ dré dhèzo adrélé kisùá àyɨ léna dhɨ: «Dhya kòndɨ tá àdhi ꞌɨ, adrélé Gìká nɨ dha kònɨ̀nɨ nɨ? Àdhi nɨ kɨtswá tàkonzɨ̀ tri nɨ̀, kàdré ngbà ꞌí Gìká ꞌɨ kalóma ko dhɨ?»
21 E os escribas e os fariseus começaram a arrazoar, dizendo: Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, senão Deus?
22 Yésu dré tà ɨ̀ dré adrélé kisùle nda nɨ nìzo kyá gò, tàzoá dhɨ: «Mɨ̀ adré àmɨkya tà kisù kònɨ̀nɨ àdho tà sè?
22 Jesus, porém, conhecendo os seus pensamentos, respondeu e disse-lhes: Que arrazoais em vosso coração?
23 Tà kɨtswálé tàle mbèlè agó pá be àbvò ro kònɨ̀dhɨ dré dhɨ, ángùdhi ꞌɨ: ‹À trì ámɨ tàkonzɨ̀ ɨ dre› dhɨ, kó ngalè, ‹Mɨ́ nga, mɨ́ kɨdhó atsí to› dhɨ?
23 Qual é mais fácil? Dizer: Os teus pecados te são perdoados, ou dizer: Levanta-te e anda?
24 Má adré lèá mɨ̀ kònì dhɨ, Móndɨ́ nɨ Mvá rìnyí ɨ́be adrézó tàkonzɨ̀ tri bvò dri.» Dɨ dré tàzoá agó pá be àbvò ro nda dré dhɨ: «Má adré tàá mɨ́ dré dhɨ: Mɨ́ nga, mɨ́ do ámɨ kíndri, ɨ̀ndɨ̀ mɨ́ nzɨ mɨ́ bhàna!»
24 Ora, para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra poder de perdoar pecados (disse ao paralítico), eu te digo: Levanta-te, toma a tua cama e vai para tua casa.
25 Gbǎ kòdhwa, agó nda dré ngàzo móndyá títí ɨ misè, áyɨ kíndri ɨ́ dré tá ayízó drìá dhɨ nɨ do gò, nzɨ̀zo ɨ́ bhàna Gìká nɨ rú bhabe kùle.
25 E, levantando-se logo diante deles e tomando a cama em que estava deitado, foi para sua casa glorificando a Deus.
26 Dɨ móndyá títí nda kɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo bhwǎbhwa gò, ɨ̀ dré ngàzo adrélé Gìká nɨ rú bha kùle. Àyɨ kɨ togó adré tá kpà gàle tirì sè bǐ gò, ɨ̀ dré adrézó tàá dhɨ: «Ándrò, mà nò tà lɨ́ndrɨ́ga ró dhɨ ɨ dre!»
26 E todos ficaram maravilhados, e glorificaram a Deus, e ficaram cheios de temor, dizendo: Hoje, vimos prodígios.
27 Àmvolásà dhɨ, Yésu dré pfòzo gò, mèdáyɨ̀ lagɨ́lépi àlo rú be Lévì dhɨ nɨ no adréràꞌa lɨrɨ́lé mèdáyɨ̀ lagɨ́rà na. Dré tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ lebè ma!»
27 E, depois disso, saiu, e viu um publicano, chamado Levi, assentado na recebedoria, e disse-lhe: Segue-me.
28 Dɨ Lévì nda dré ngàzo áyɨ ngá títí dhɨ kɨ tayɨ́ gò, kɨdhózó adrélé Yésu nɨ lebè.
28 E ele, deixando tudo, levantou-se e o seguiu.
29 Bvóá dhɨ, Lévì dré gwányá kàdrɨ̀ dhɨ nɨ ꞌòzo Yésu dré áyɨ dzó na. Gò ɨ̀ dré lɨrɨ́zó mɨ́sá làgásè adrélé ngá nya túmä́ní mèdáyɨ̀ lagɨ́bhá zyandre dhɨ ɨ́be, ɨ̀ndɨ̀ móndɨ́ àruka ɨ́be.
29 E fez-lhe Levi um grande banquete em sua casa; e havia ali uma multidão de publicanos e outros que estavam com eles à mesa.
30 Dɨ, Fàrìsáyò ɨ túmä́ní tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá Fàrìsáyò ro dhɨ ɨ́be dhɨ ɨ̀ dré dhèzo adrélé kúlí tɨ Yésu nɨ lebèbhá ɨ rú, adrézó tàá àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ adré ngá nya adrézó ngá mvu túmä́ní mèdáyɨ̀ lagɨ́bhá ɨ́be ɨ̀ndɨ̀ tàkonzɨ̀bhá ɨ́be àdho tà sè?»
30 E os escribas deles e os fariseus murmuravam contra os seus discípulos, dizendo: Por que comeis e bebeis com publicanos e pecadores?
31 Dɨ Yésu dré logózóá àyɨ dré dhɨ: «Móndyá rúbhá be dóro dhɨ ɨ̀ ndà gà kódzó ko na. Be ró dhɨ, móndyá drà ro dhɨ ɨ̀ adré àyɨkya ndàá àyɨ.
31 E Jesus, respondendo, disse-lhes: Não necessitam de médico os que estão sãos, mas sim os que estão enfermos.
32 Má alɨ̀ móndyá adrébhá àyɨ kɨ no gyǎgya dhɨ kɨ azí kòdhya ko. Be ró dhɨ, má alɨ̀ mána tàkonzɨ̀bhá kɨ azí kòdhya, ɨ̀ kòladzáró àyɨ kɨ togó agòzo Gìká vélé.»
32 Eu não vim chamar os justos, mas sim os pecadores, ao arrependimento.
33 Gò Fàrìsáyò nda ɨ̀ dré tàzoá Yésu dré dhɨ: «Yòwánɨ̀ nɨ lebèbhá ɨ Fàrìsáyò kya ɨ́be dhɨ ɨ̀ adré tàbirí mvo rä, adrézó tà zi Gìká tí. Dɨ, ámɨ lebèbhá ɨ̀ adré àyɨkya ngá nya, adrézó ngá mvu.»
33 Disseram-lhe, então, eles: Por que jejuam muitas vezes os discípulos de João e fazem orações, como também os dos fariseus, mas os teus comem e bebem?
34 Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ nɨ kɨtswá tsì móndyá azílé gwányá làmó àdhya lé dhɨ kɨ ꞌo tàbirí mvo, ɨ̀ dré adréràꞌa túmä́ní tòkó líyí be dhɨ ꞌá? Tàdzí ko!
34 E ele lhes disse: Podeis vós fazer jejuar os convidados das bodas, enquanto o esposo está com eles?
35 Dɨ, lókyá adrélépi alɨ̀le dhɨ sè dhɨ, à nɨ tòkó líyí nda nɨ tɨngá àyɨ kòfalésè gò, ɨ̀ dré kɨdhózó adrélé tàbirí mvo lókyá nda sè.»
35 Dias virão, porém, em que o esposo lhes será tirado,
36 Yésu dré kpà adrézó tà ta àyɨ dré kúlí alaala sè, adrézó tàá dhɨ: «Dhya àlo kàdré kɨ́tá àku ró lasɨ́lépi dhɨ ɨ́be dhɨ, asɨ̀ kɨ̀gá kɨ́tá tɨ́dhɨ́ ro dhɨ rúsè, kɨ́tá àku nda nɨ lebhézó ásà ko na. Tàko ko, kòꞌo kònɨ̀nɨ dhɨ, lasɨ́ kɨ́tá tɨ́dhɨ́ nda dre, ɨ̀ndɨ̀ kɨ́tá tɨ́dhɨ́ nɨ kɨ̀gá nda kɨtswá ɨ́na ru amú kɨ́tá àku nda be dóro ko.
36 E disse-lhes também uma parábola: Ninguém tira um pedaço de uma veste nova para o coser em veste velha, pois que romperá a nova, e o remendo não condiz com a veste velha.
37 Kòdhɨ ɨ́be dhɨ, dhya àlo dà vínò tɨ́dhɨ́ ro dhɨ kɨ́nɨ́ dhɨ̀le adrézó vínò lɨkɨ́, akùbhá dre dhɨ ɨ léna ko na. Tàko ko, kòꞌo kònɨ̀nɨ dhɨ, vínò tɨ́dhɨ́ nda nɨ abhò kɨ́nɨ́ àku nda kɨ lasɨ́ gò, vínò dré kutúzó, gò kɨ́nɨ́ nda ɨ̀ dré abɨ́zó títí.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos; de outra sorte, o vinho novo romperá os odres e entornar-se-á o vinho, e os odres se estragarão.
38 Ásà dhɨ, à adré vínò tɨ́dhɨ́ ro dhɨ nɨ da kɨ́nɨ́ tɨ́dhɨ́ ro dhɨ ɨ léna.
38 Mas o vinho novo deve ser posto em odres novos, e ambos juntamente se conservarão.
39 Túmä́ní ába dhɨ, dhya àlo vínò àku ró dhɨ nɨ mvùlepi dhɨ gò ɨ́na vínò tɨ́dhɨ́ ro dhɨ nɨ le mvùle ko na. Àngyá ko, adré tàá dhɨ: ‹Vínò àku ró dhɨ adré kɨnɨ́lé tɨ́dhɨ́ ro dhɨ nɨ lavú.›»
39 E ninguém, tendo bebido o velho, quer logo o novo, porque diz: Melhor é o velho.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.