2 Samuel 12
ꤜꤤ꤬ꤡꤢ꤭ꤏꤢꤧ꤭ ꤢ꤬ꤞꤢꤧ꤭ ꤔꤢ ꤜꤤ꤬ꤡꤢ꤭ꤏꤢꤧ꤭ ꤢ꤬ꤜꤟꤛꤢꤩ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤜꤟꤤ꤬ꤍꤟꤥ (KYUK) vs NTLH
1 ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ꤡꤛꤣ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤚꤟꤥ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤥ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤢ꤬ ꤟꤛꤢ꤭ꤒꤟꤌꤣ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤥ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢ꤬ ꤟꤢꤩ ꤋꤝꤤ ꤔꤢ, “ꤠꤢ꤭ ꤔꤟꤤꤟꤌꤣ꤭ ꤔꤢ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤖꤢꤧ꤭ ꤞꤢꤧꤔꤛꤢꤩ꤭ ꤥ꤬ꤚꤟꤥꤋꤛꤢꤩ꤭ꤜꤢꤨ꤭ ꤘꤣ ꤠꤟꤤ꤭ ꤒꤣ꤬ꤠꤟꤤ꤭ ꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭꤯ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤘꤢꤨ꤬ꤐꤟꤢ, ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤏꤥ꤭ꤖꤢꤏꤥ꤭ꤚꤟꤛꤢ꤬꤯
1 O Senhor Deus mandou que o profeta Natã fosse falar com Davi. Natã foi e disse: — Havia dois homens que viviam na mesma cidade: um era rico, e o outro era pobre.
2 ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤘꤢꤨ꤬ꤐꤟꤢ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ꤞꤤꤗꤟꤤ ꤔꤢ ꤕꤟꤢꤩ ꤔꤢ ꤕꤟꤢꤨꤕꤢ꤬ꤔꤟꤢꤧ ꤥ꤬ꤚꤟꤥ꤮ ꤔꤛꤢ꤬ꤡꤢꤪ꤯
2 O rico possuía muito gado e ovelhas,
3 ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤖꤢꤧ꤭ ꤏꤥ꤭ꤖꤢꤏꤥ꤭ꤚꤟꤛꤢ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤢ꤬, ꤢ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤥ꤬ ꤕꤚꤢꤧ ꤒꤢꤦ꤮ ꤞꤤꤗꤟꤤꤗꤟꤌꤣꤔꤢꤩ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤤ꤬ꤕꤚꤟꤤ꤬ꤔꤟꤤ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤘꤟꤌꤣ꤭ ꤕꤚꤢꤧ꤯ ꤢ꤬ ꤗꤛꤢꤋꤝꤢꤧ꤬ꤘꤢꤨ꤬ꤓꤛꤢ꤬ꤔꤟꤤ ꤞꤤꤗꤟꤤꤗꤟꤌꤣꤔꤢꤩ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤘꤟꤌꤣ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤘꤢꤨ꤬ꤓꤛꤢ꤬ꤒꤟꤣꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤔꤢ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤖꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤢ꤬ ꤙꤟꤌꤣ꤬ꤢꤩ꤬ ꤙꤢꤧ ꤕꤚꤢꤧ ꤞꤤꤗꤟꤤ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤘꤟꤌꤣ꤭ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤥ꤭ ꤒꤣ꤬ꤊꤤ꤬ꤖꤢꤨ ꤕꤚꤢꤧ, ꤢ꤬ ꤥ꤭ ꤚꤟꤥꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤙꤢꤩ꤭ ꤔꤢ ꤜꤢꤨ꤭ ꤒꤣ꤬ꤙꤢꤩ꤭ꤒꤌꤣ꤭ ꤚꤢꤪ ꤞꤤꤗꤟꤤ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤘꤟꤌꤣ꤭ ꤥ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ ꤥ꤬ ꤘꤣ ꤜꤢꤨ꤭ꤒꤢ꤬ꤊꤟꤛꤢ꤭ꤜꤟꤥ꤬ ꤖꤢꤨ ꤢ꤬ꤖꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤗꤢꤪ꤬ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤡꤢꤪ꤯
3 enquanto que o pobre tinha somente uma ovelha, que ele havia comprado. Ele cuidou dela, e ela cresceu na sua casa, junto com os filhos dele. Ele a alimentava com a sua própria comida, deixava que ela bebesse no seu próprio copo, e ela dormia no seu colo. A ovelha era como uma filha para ele.
4 “ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ꤚꤢꤪ, ꤏꤤ꤭ꤕꤚꤟꤢꤩ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤟꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤢꤨ꤬ꤐꤟꤢ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤥ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤘꤢꤨ꤬ꤐꤟꤢ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤜꤟꤢꤩꤖꤥ꤭ꤢꤩ꤬ꤖꤥ꤭ꤥ꤭ ꤕꤢꤩ ꤏꤤ꤭ꤕꤚꤟꤢꤩ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤏꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤥ꤭ ꤢ꤬ꤑꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢ꤬ ꤞꤢꤧꤜꤥ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤏꤥ꤭ꤢꤩ꤬ ꤔꤟꤤ ꤢ꤬ꤞꤤꤗꤟꤤ ꤔꤢ ꤕꤟꤢꤩ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤕꤟꤢꤨꤕꤢ꤬ꤔꤟꤢꤧ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤡꤛꤣꤖꤛꤢꤩꤖꤢꤩ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤏꤥ꤭ꤖꤢꤏꤥ꤭ꤚꤟꤛꤢ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤞꤤꤗꤟꤤꤗꤟꤌꤣꤔꤢꤩ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤘꤟꤌꤣ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤏꤥ꤭ꤢꤩ꤬ ꤜꤢꤨ꤭, ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤖꤥ꤭ꤢꤩ꤬ꤖꤥ꤭ꤥ꤭ ꤕꤢꤩ ꤔꤢ ꤏꤤ꤭ꤕꤚꤟꤢꤩ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬꤯” ꤢ꤬ ꤟꤢꤩ ꤜꤢꤨ꤭ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬꤯
4 Certo dia um visitante chegou à casa do homem rico. Este não quis matar um dos seus próprios animais para preparar uma refeição para o visitante; em vez disso, pegou a ovelha do homem pobre, matou-a e preparou com ela uma refeição para o seu hóspede.
5 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤞꤢꤧꤕꤜꤢꤪ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤜꤟꤤ꤬ꤊꤢ꤬ꤞꤝꤤꤡꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤘꤢꤨ꤬ꤐꤟꤢ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤟꤢꤩ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤚꤟꤥ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤔꤢ, “ꤠꤢ꤭ ꤙꤛꤢ꤭ꤡꤢꤪ ꤠꤢ꤭ꤍꤟꤥ ꤘꤣ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤑꤢꤩ꤭ꤟꤛꤢ꤭ ꤔꤢ, ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤖꤢꤧ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤨ꤭ ꤒꤥ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭꤯
5 Então Davi ficou furioso com aquele homem e disse: — Eu juro pelo
6 ꤢ꤬ ꤞꤢꤧꤐꤟꤢꤪ꤬ꤔꤟꤤ ꤢꤨ꤭ ꤒꤥ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤖꤢꤨꤛꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤢ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ ꤘꤛꤢꤩꤜꤟꤛꤢꤩ꤭ ꤊꤟꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭ ꤢꤨ꤭ ꤞꤤꤗꤟꤤꤗꤟꤌꤣꤔꤢꤩ꤬ ꤜꤝꤟꤤ꤭ꤘꤟꤌꤣ꤭,” ꤢ꤬ ꤟꤢꤩ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬꤯
6 Ele deverá pagar quatro vezes o que tirou, por ter feito uma coisa tão cruel!
7 ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ꤟꤢꤩ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤚꤟꤥ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤔꤢ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤔꤢ, “ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤢ꤬ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤢꤨ꤬ꤐꤟꤢ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤟꤢꤪ꤯ ꤛꤢꤩ꤭ꤗꤢ꤬ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤢꤟꤢꤪ ꤤ꤬ꤎꤢ꤬ꤚꤟꤢꤩꤜꤢ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤡꤣ꤬ꤖꤢꤨ ꤢ꤬ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ ꤗꤟꤢꤡꤢꤪ ꤔꤢ, ‘ꤠꤢ꤭ ꤔꤝꤥꤓꤛꤢ꤬ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤤ꤬ꤎꤢ꤬ꤚꤟꤢꤩꤜꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤋꤝꤤ ꤚꤢꤪ ꤠꤢ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤏꤤ꤬ꤕꤜꤢꤧ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤎꤢꤪꤜꤢꤨ ꤢ꤬ꤒꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤢꤨ꤭꤯
7 Então Natã disse a Davi: — Esse homem é você. E é isto o que diz o
8 ꤠꤢ꤭ ꤘꤛꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤙꤛꤢ꤬ꤡꤢꤧ꤬ ꤋꤝꤤꤎꤢꤪꤜꤢꤨ ꤢ꤬ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤢ꤬ꤊꤟꤢꤩ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤘꤣ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤒꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤢꤨ꤭꤯ ꤠꤢ꤭ ꤔꤢꤪ꤭ ꤕꤣꤔꤟꤤ ꤟꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤤ꤬ꤎꤢ꤬ꤚꤟꤢꤩꤜꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤊꤜꤝꤤ꤭ ꤟꤢꤪ꤯ ꤚꤢꤪ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤛꤢꤩ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤗꤢ꤬, ꤢ꤬ ꤊꤤ꤬ ꤕꤢ꤬ꤒꤤ ꤕꤢ꤭ ꤘꤣ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤟꤢꤩꤚꤢꤪ, ꤠꤢ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤘꤛꤢꤩ ꤢꤧꤜꤣꤕꤟꤥ ꤡꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤕꤢ꤭꤯
8 Eu lhe dei o reino e as mulheres dele; tornei você rei de Israel e de Judá. E, se isso não bastasse, eu lhe teria dado duas vezes mais.
9 ꤗꤢ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭ꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤡꤛꤣ ꤒꤢ꤬ꤔꤟꤢꤩ꤬ꤕꤢ꤬ꤒꤤ ꤠꤢ꤭ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤗꤢꤩ꤬ꤊꤛꤢ꤭ꤍꤟꤥ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭? ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤡꤛꤣꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤗꤢꤨ꤭ꤗꤟꤛꤢꤚꤤ꤬ꤡꤟꤛꤢ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ ꤠꤢ꤭ ꤗꤟꤢꤟꤢꤪ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤞꤢꤧꤕꤜꤢꤪ꤬ ꤒꤥ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭? ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ ꤋꤢꤧꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤤꤒꤤꤗꤛꤢꤩ꤭ꤡꤣ꤬ꤖꤢꤨ ꤋꤢꤨ꤭ꤢꤨꤚꤤꤛꤢ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤗꤥ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤡꤣ꤬ꤖꤢꤨ ꤢ꤬ꤕꤜꤟꤢꤧ꤯ ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤖꤛꤢꤩꤊꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ꤗꤢꤩ꤭꤯
9 Por que é que você desobedeceu aos meus mandamentos e fez essa coisa tão horrível? Você fez com que Urias, o heteu, fosse morto na batalha; deixou que os amonitas o matassem e então ficou com a esposa dele!
10 ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤙꤢꤩ꤬ꤐꤟꤢꤦꤙꤢꤩ꤬ꤑꤟꤢ ꤠꤢ꤭ ꤒꤥ꤬ ꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤖꤛꤢꤩꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤤꤒꤤꤗꤛꤢꤩ꤭ꤡꤣ꤬ ꤋꤢꤨ꤭ꤢꤨꤚꤤꤛꤢ ꤢ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤡꤢꤔꤟꤤ ꤋꤥ꤭ꤑꤟꤢꤛꤢꤩ꤭ ꤒꤟꤢ꤭ꤕꤜꤢꤩ꤬ꤟꤛꤢ꤭, ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤟꤤ꤬ꤖꤢꤨꤖꤛꤢ꤭ꤖꤢꤨ ꤊꤟꤢꤦ ꤞꤛꤢꤩ꤭ ꤔꤢ ꤘꤤ꤬ꤓꤥꤔꤢꤧꤊꤟꤌꤣ ꤕꤢ꤭꤯
10 Portanto, porque você me desobedeceu e tomou a mulher de Urias, sempre alguns dos seus descendentes morrerão de morte violenta.
11 “‘ꤛꤢꤩ꤭ꤗꤢ꤬ ꤠꤢ꤭ ꤗꤟꤢꤟꤢꤪ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ ꤗꤟꤢꤡꤢꤪ ꤔꤢ, ꤠꤢ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤔꤢꤪ꤭ ꤥ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤕꤟꤛꤢꤗꤟꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤭ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤣ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤟꤤ꤬ꤖꤢꤨꤖꤛꤢ꤭ꤖꤢꤨ ꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤟꤤꤘꤢꤦ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ ꤕꤢ꤭꤯ ꤠꤢ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤖꤛꤢꤩꤊꤛꤢ꤭ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤚꤢꤪ ꤠꤢ꤭ ꤘꤛꤢꤩꤊꤛꤢ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤢ ꤜꤢꤨ꤭ ꤕꤢ꤭ ꤔꤌꤣ꤬, ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤛꤢꤓꤛꤢꤩ꤬ ꤏꤛꤢꤩ꤭ꤒꤢꤪ꤬ ꤔꤟꤤꤘꤢꤦ꤬ ꤡꤢꤪ ꤔꤢ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤔꤟꤢꤩ ꤕꤢ꤭꤯ ꤚꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤥ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤒꤟꤣ ꤔꤢ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ꤔꤌꤣ꤬, ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤕꤝꤟꤥ꤭꤮ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤛꤢꤓꤛꤢꤩ꤬ꤡꤟꤛꤢ ꤜꤟꤢꤪ꤭ꤡꤢꤪ ꤕꤢ꤭꤯
11 E também afirmo que farei uma pessoa da sua própria família causar a sua desgraça. Você verá isso quando eu tirar as suas esposas e as der a outro homem; e ele terá relações com elas em plena luz do dia.
12 ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤢꤦꤟꤌꤣ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤢꤦꤞꤝꤢꤧ ꤕꤚꤢꤧ ꤒꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤚꤢꤪ, ꤠꤢ꤭ ꤚꤢꤪ ꤠꤢ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤜꤟꤌꤣ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤛꤢꤩ꤭ ꤘꤣ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤤ꤬ꤎꤢ꤬ꤚꤟꤢꤩꤜꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤗꤢꤧ꤬ꤞꤢꤧ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤕꤢ꤭, ꤚꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤕꤝꤟꤥ꤭꤮ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤛꤢꤓꤛꤢꤩ꤬ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤡꤢꤪ ꤕꤢ꤭,’” ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ꤟꤢꤩ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤚꤟꤥ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬꤯
12 Você pecou escondido, em segredo, mas eu farei com que isso aconteça em plena luz do dia, para todo o povo de Israel ver.”
13 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤟꤢꤩ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤚꤟꤥ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤔꤢ, “ꤠꤢ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤢꤦꤟꤢꤪ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤟꤢꤪ꤯”
13 Então Davi disse: — Eu pequei contra Deus, o Natã respondeu: — O
14 ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ꤗꤢ꤬ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤛꤢꤩꤜꤟꤌꤣ꤭ ꤟꤢꤪ ꤔꤢ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤙꤢꤩ꤬ꤐꤟꤢꤦꤙꤢꤩ꤬ꤑꤟꤢ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤒꤥ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤖꤢꤨ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤥ꤬ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤜꤟꤛꤢ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤗꤟꤢꤜꤢ꤬ꤊꤥ꤭ ꤡꤢꤪ ꤕꤢ꤭꤯”
14 Mas, porque, fazendo isso, você mostrou tanto desprezo pelo Senhor , o seu filho morrerá.
15 ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤚꤟꤥ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤊꤟꤢ꤬ ꤓꤌꤣ꤭ꤟꤢꤪ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤟꤤ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ ꤏꤝꤤꤘꤢꤨ꤬ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤘꤣ ꤋꤢꤨ꤭ꤢꤨꤚꤤꤛꤢ ꤢ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤔꤟꤤꤔꤢ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤏꤝꤤꤏꤛꤥ꤬ ꤔꤛꤢ꤬ꤡꤢꤪ꤯
15 Aí Natã foi para casa. Então o
16 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤊꤝꤤ꤭ꤞꤢꤧꤐꤟꤢꤪ꤬ꤓꤛꤢ꤬ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤘꤣ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤛꤢꤩ꤭ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤑꤢꤩ꤭꤯ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤘꤟꤌꤣ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤊꤢ꤬ꤔꤟꤌꤣ꤭ ꤘꤣ ꤟꤤ꤬ꤘꤢꤪꤊꤢꤨ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤥ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤒꤟꤢ꤭ ꤘꤣ ꤒꤝꤟꤥ꤬ꤋꤢꤨ꤬ ꤒꤣ꤬ꤞꤢꤧ꤭꤮ ꤒꤣ꤬ꤞꤢꤧ꤭ ꤡꤢꤪ꤯
16 Davi orou a Deus para que a criança sarasse e não quis comer nada. Entrou no seu quarto e passou a noite inteira deitado no chão.
17 ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤖꤢꤨ ꤗꤟꤌꤣꤕꤚꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣꤕꤚꤟꤢꤧ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤟꤛꤢ꤭ꤊꤢ꤬ꤓꤢꤪ꤬ ꤥ꤬ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤜꤢꤨ꤭ ꤋꤢ꤭ꤏꤛꤢꤩ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤟꤛꤢ꤭ꤤ꤬ꤜꤢꤪ꤭ ꤢꤧꤊꤢ꤬ꤓꤢꤪ꤬ ꤒꤢ꤬ꤘꤢꤦ꤬ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭꤯ ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤊꤢ꤬ꤓꤢꤪ꤬ ꤔꤢ ꤒꤥ꤬꤯ ꤢ꤬ꤢꤩ꤬ꤢ꤬ꤥ꤭ ꤚꤟꤥꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤏꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤥ꤭ ꤔꤢ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤒꤥ꤬ꤒꤥ꤬꤯
17 Então os funcionários do palácio tentaram fazer Davi se levantar, mas ele não quis e não comeu nada com eles.
18 ꤙꤤ ꤢ꤬ꤙꤢ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤟꤢꤪ ꤞꤌꤣ꤭ꤞꤛꤥꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭꤯ ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤞꤢꤧꤤ꤬ꤏꤢꤩ꤭ ꤡꤛꤣꤟꤢꤩꤏꤥ꤬ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭, ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭ꤟꤢꤩꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤟꤢꤩꤔꤟꤤꤋꤛꤢꤩ꤭ꤜꤢꤨ꤭ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ, “ꤙꤤ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤥ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬ ꤡꤢꤪ꤮ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤔꤟꤤꤘꤢ꤭ ꤔꤢ ꤕꤟꤢꤧ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤟꤢꤩꤙꤢꤧ꤬ ꤒꤥ꤬꤯ ꤋꤥ꤭ꤑꤟꤢꤚꤢꤪ ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤊꤤ꤬ ꤡꤛꤣꤟꤢꤩꤏꤥ꤬ ꤜꤢꤨ꤭ ꤔꤢ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤢꤪ ꤟꤢꤩꤗꤢ꤬, ꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤙꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤭ ꤔꤟꤤꤘꤛꤢꤩ ꤢ꤬ꤔꤟꤢꤩ ꤟꤢꤩ꤬,” ꤢ꤬ ꤟꤢꤩꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬꤯
18 Uma semana depois, a criança morreu, e os funcionários ficaram com medo de dar a notícia a Davi. Eles disseram: — Enquanto a criança estava viva, Davi não respondia quando falávamos com ele. Como vamos dizer a ele que a criança morreu? Ele poderá fazer alguma loucura!
19 ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤗꤛꤢꤓꤛꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤟꤢꤩꤙꤢꤧ꤬ꤟꤌꤣ꤬ꤔꤟꤤ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤜꤢꤨ꤭ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢ꤬ ꤞꤢꤧꤑꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤢꤪ ꤔꤢ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤢꤪ꤯ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤏꤢꤨ꤬ꤘꤛꤢ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤢ, “ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤢꤪ ꤟꤟꤢꤧ꤭?”
19 Quando Davi viu os oficiais cochichando uns com os outros, compreendeu que a criança havia morrido. Então perguntou: — A criança morreu? — Morreu! — responderam eles.
20 ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤥ꤬ ꤘꤣ ꤒꤝꤟꤥ꤬ꤋꤢꤨ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤊꤢ꤬ꤓꤢꤪ꤬, ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤡꤛꤣꤤ꤬ꤜꤟꤌꤣꤓꤛꤢꤩ꤭, ꤢ꤬ ꤕꤜꤟꤢꤪ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤜꤟꤌꤣ꤬ ꤔꤢ ꤗꤢꤢꤨ꤭ꤓꤛꤢꤩ꤭, ꤢ꤬ ꤊꤢꤦ꤭ꤞꤛꤢ ꤒꤢ꤬ꤕꤜꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤟꤛꤢꤩ꤬ꤡꤟꤢ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤡꤛꤣ ꤘꤣ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤟꤤ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤡꤛꤣ ꤡꤢꤪꤙꤢꤧ꤭꤯ ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤊꤟꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤟꤥ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ ꤖꤛꤢꤩꤟꤛꤢ꤭ ꤢꤨ꤭ ꤏꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤥ꤭, ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤢꤩ꤬ꤢ꤬ꤥ꤭ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ꤯
20 Então Davi se levantou do chão, tomou um banho, penteou os cabelos e trocou de roupa. Depois foi à casa de Deus, o Senhor , e o adorou. Quando voltou ao palácio, pediu comida e comeu logo o que lhe foi servido.
21 ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤏꤢꤨ꤬ꤘꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ ꤔꤢ, “ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤛꤢꤩ꤭, ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤢꤧꤑꤢꤩ꤭ꤓꤝꤥ ꤊꤟꤌꤣ꤭ꤕꤢ꤭ ꤡꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤒꤥ꤬ꤒꤥ꤬, ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤡꤛꤣꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤟꤌꤣ ꤖꤢꤨꤛꤢꤩ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭? ꤙꤤ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤥ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤟꤌꤣ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤍꤟꤌꤣ꤯ ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤢ꤬ ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤢꤪ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤊꤢ꤬ꤓꤢꤪ꤬ ꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤢꤩ꤬ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤏꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤥ꤭꤯”
21 Aí os seus oficiais disseram: — Nós não entendemos isto. Enquanto o menino estava vivo, o senhor chorou por ele e não comeu; mas, logo que ele morreu, o senhor se levantou e comeu!
22 ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤟꤢꤩꤏꤢꤦ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤢ, “ꤙꤤ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤥ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤠꤢ꤭ ꤒꤢ꤬ꤔꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤒꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤮ ꤗꤢ꤬ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤢꤧꤐꤟꤢꤪ꤬ꤔꤟꤤ ꤠꤢ꤭ ꤕꤢ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤘꤛꤢꤩꤥ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤒꤟꤢ꤭ꤕꤜꤢꤩ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤠꤢ꤭ ꤘꤟꤌꤣ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤠꤢ꤭ ꤍꤟꤌꤣ꤯
22 — Sim! — respondeu Davi. — Enquanto o menino estava vivo, eu jejuei e chorei porque o Senhor poderia ter pena de mim e não deixar que ele morresse.
23 ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤋꤥ꤭ꤑꤟꤢ ꤢ꤬ ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤢꤪ, ꤠꤢ꤭ ꤡꤛꤣꤘꤟꤌꤣ꤬ꤢꤩ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤏꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ ꤗꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭? ꤠꤢ꤭ ꤢꤧꤊꤟꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭ ꤡꤟꤛꤢ ꤕꤢ꤭ꤔꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ ꤘꤣ ꤠꤢ꤭ꤥ꤬ ꤟꤟꤢꤧ꤭? ꤠꤢ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤡꤛꤣꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤘꤣ ꤜꤢꤨ꤭ ꤥ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤕꤚꤢꤧ꤯ ꤢꤧ꤬ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ ꤊꤟꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭ ꤡꤟꤛꤢꤕꤢ꤭ ꤘꤣ ꤠꤢ꤭ꤥ꤬ ꤒꤥ꤬ ꤟꤢꤪ꤯”
23 Mas agora que está morto, por que jejuar? Será que eu poderia fazê-lo viver novamente? Um dia eu irei para o lugar onde ele está, porém ele nunca voltará para mim.
24 ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤤ꤬ꤜꤢꤪ꤭ ꤘꤛꤢꤩꤟꤢꤧ꤭ꤘꤛꤢꤩꤚꤢꤩ꤬ ꤔꤟꤤꤘꤛꤢꤩ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤢ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤗꤢꤪ꤬ꤙꤢ꤬ꤒꤢ꤬ꤏꤛꤢꤩ꤬ꤙꤢ꤯ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤥ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤒꤟꤣ ꤔꤢ ꤜꤢꤨ꤭꤯ ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤖꤢꤨꤥ꤬ꤔꤟꤤ ꤖꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤢꤧꤔꤟꤤ ꤜꤢꤨ꤭ꤗꤝꤟꤤ꤬ ꤔꤢ ꤋꤢꤨ꤭ꤏꤢꤪ꤬ꤜꤢ꤬ꤗꤥ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤥ꤬ꤔꤟꤤ ꤔꤛꤢ꤬ꤡꤢꤪ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬꤯
24 Então Davi consolou a sua esposa Bate-Seba. Teve relações com ela, e ela deu à luz um filho, a quem Davi deu o nome de Salomão. Deus amou o menino
25 ꤚꤢꤪ ꤘꤣ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤥ꤬ꤔꤟꤤ ꤔꤛꤢ꤬ꤡꤢꤪ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤢ꤬ ꤟꤢꤩꤏꤥ꤬ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤚꤟꤥ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤔꤢ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ ꤢꤧ ꤕꤢ꤬ꤡꤟꤢꤧꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤗꤝꤟꤤ꤬ ꤔꤢ ꤋꤢꤨ꤭ꤡꤢꤩ꤬ꤘꤤꤘꤤ꤯ (ꤡꤢꤩ꤬ꤘꤤꤘꤤ ꤢ꤬ꤍꤟꤥꤜꤢ꤬ꤏꤢ ꤗꤢ꤬ ꤡꤢꤪꤗꤢ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤡꤟꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤥ꤬ꤔꤟꤤ꤯)
25 e mandou que o profeta Natã lhe desse o nome de Jedidias porque o Senhor Deus o amava.
26 ꤙꤤꤔꤌꤣ꤬ꤋꤢꤧ꤭, ꤊꤜꤛꤢꤩ꤭ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤢꤪꤘꤢꤨ꤬ ꤋꤢꤨ꤭ꤡꤛꤥ꤬ꤢ꤬ ꤓꤛꤢ꤬ꤏꤢ ꤢ꤬ꤗꤥ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤡꤣ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤠꤟꤤ꤭ ꤠꤟꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣꤚꤢ꤬ꤙꤢ ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤ ꤜꤟꤢꤩꤥ꤬ ꤠꤟꤤ꤭ꤢꤨ꤭ꤘꤢꤨ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤒꤢ꤬ꤔꤛꤢ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ ꤥ꤬ꤖꤢꤦ꤬ ꤔꤢ ꤠꤟꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣ ꤔꤌꤣ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤏꤢꤕꤟꤢꤩꤔꤟꤤꤊꤛꤢ꤭ ꤋꤝꤤ ꤜꤟꤢꤩꤥ꤬ ꤠꤟꤤ꤭ꤢꤨ꤭ꤘꤢꤨ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤒꤢ꤬ꤔꤛꤢ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤖꤥ꤬꤯
26 Enquanto isso, Joabe continuou a atacar Rabá, a capital do país de Amom. Quando estava para conquistar a cidade,
27 ꤚꤢꤪ ꤋꤢꤨ꤭ꤡꤛꤥ꤬ꤢ꤬ ꤞꤢꤨ꤭ꤡꤛꤣ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤚꤤ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤢ꤬ꤥ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤟꤢꤩ ꤜꤢꤨ꤭ ꤔꤢ, “ꤠꤢ꤭ ꤓꤛꤢ꤬ꤏꤢ ꤠꤟꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣꤚꤢ꤬ꤙꤢ ꤚꤢꤪ ꤠꤢ꤭ ꤓꤛꤢ꤬ꤏꤢꤕꤟꤢꤩꤔꤟꤤꤊꤛꤢ꤭ ꤡꤢꤪꤟꤢꤪ ꤋꤝꤤ ꤥ꤬ꤔꤟꤤ ꤠꤟꤤ꤭ꤢꤨ꤭ꤘꤢꤨ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤒꤢ꤬ꤔꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤥ꤬ꤖꤢꤦ꤬ ꤔꤢ ꤠꤟꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣ ꤔꤌꤣ꤬ ꤡꤢꤪꤟꤢꤪ꤯ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤠꤟꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣꤚꤢ꤬ꤙꤢ ꤔꤌꤣ꤬ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ ꤖꤛꤢꤩ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤕꤚꤢꤧ ꤓꤛꤢꤩ꤭ ꤙꤤꤛꤢꤩ꤭ꤒꤣ꤬ꤖꤥ꤬ ꤕꤚꤢꤧ꤯
27 enviou mensageiros com o seguinte recado para Davi: — Eu ataquei Rabá e conquistei os seus reservatórios de água.
28 ꤋꤥ꤭ꤑꤟꤢꤚꤢꤪ ꤢꤧꤕꤜꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤊꤜꤛꤢꤩ꤭ꤖꤢꤨ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤥ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤚꤢꤪ ꤟꤛꤢ꤭ꤙꤢꤪ꤬ꤒꤢ꤬ꤠꤟꤢ꤬ ꤗꤢꤪ꤭ ꤠꤟꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣꤚꤢ꤬ꤙꤢ ꤔꤌꤣ꤬ ꤚꤢꤪ ꤓꤛꤢ꤬ꤏꤢꤊꤛꤢ꤭ ꤗꤢꤪ꤭ ꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬꤯ ꤊꤤ꤬ꤗꤟꤢꤒꤥ꤬ꤟꤢꤩꤗꤢ꤬ ꤠꤢ꤭ ꤓꤛꤢ꤬ꤏꤢꤕꤟꤢꤩ ꤊꤛꤢ꤭ ꤟꤢꤪ ꤠꤟꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤠꤟꤤ꤭ ꤕꤢ꤭, ꤚꤢꤪ ꤢꤨ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤢꤧꤊꤛꤢ꤭ ꤠꤟꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤠꤟꤤ꤭ ꤢ꤬ꤗꤝꤟꤤ꤬ ꤔꤢ ꤠꤟꤤ꤭ꤡꤛꤥ꤬ꤢ꤬ ꤕꤢ꤭꤯”
28 Reúna agora o resto dos seus soldados, e o senhor ataque a cidade, e tome-a. Eu não quero ficar com a glória dessa vitória.
29 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤢꤧꤕꤜꤢꤪꤔꤟꤤꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤢ꤬ꤊꤜꤛꤢꤩ꤭ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤓꤛꤢ꤬ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤠꤟꤤ꤭ꤗꤟꤌꤣꤚꤢ꤬ꤙꤢ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤓꤛꤢ꤬ꤏꤢ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤠꤟꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤠꤟꤤ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤏꤢꤕꤟꤢꤩ ꤔꤟꤤꤊꤛꤢ꤭꤯
29 Então Davi reuniu os seus soldados, foi até Rabá, atacou a cidade e a conquistou.
30 ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤖꤛꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤋꤝꤤ ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤝꤟꤥ꤭ꤓꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤊꤜꤝꤟꤥ꤭ꤓꤛꤢ꤬ꤔꤟꤤ ꤜꤢꤨ꤭꤯ ꤚꤢꤪ ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤝꤟꤥ꤭ꤓꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤗꤢꤩ꤭ ꤗꤢ꤬, ꤓꤢꤧ꤭ ꤥ꤬ꤕꤢ꤬ꤡꤢꤪ ꤔꤛꤢꤩ꤭ꤏꤛꤢꤩ꤭ ꤔꤢ ꤒꤣ꤬ꤡꤝꤟꤢꤧ ꤋꤢ꤭ꤜꤟꤢꤩ ꤚꤢꤪ ꤢꤨ꤭ ꤙꤢꤩ꤬ꤓꤛꤢ꤬ꤥ꤬ꤔꤟꤤ ꤔꤢ ꤜꤟꤢꤪꤍꤟꤢꤨ꤬ꤘꤢꤨ꤬ꤕꤚꤟꤤ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤓꤌꤣ꤭ꤒꤥ꤬ ꤙꤤ ꤠꤟꤤ꤭ꤊꤢꤨ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢ꤬ ꤖꤛꤢꤩꤖꤢꤩ꤬ꤔꤟꤤ ꤢꤧ꤮ ꤔꤛꤢ꤬ꤡꤢꤪ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤍꤟꤢꤨ꤬ꤘꤢꤨ꤬ꤕꤚꤟꤤ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤚꤟꤌꤣ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯
30 Moloque , o ídolo que os amonitas adoravam, tinha uma coroa que pesava mais ou menos trinta e quatro quilos. A coroa era de ouro, e nela havia uma pedra preciosa, que Davi tirou e colocou na sua própria coroa. Levou também de Rabá muitas coisas de valor.
31 ꤓꤌꤣ꤭ꤒꤥ꤬ ꤢ꤬ ꤕꤟꤢꤦꤡꤛꤣꤔꤟꤤ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤥ꤬ ꤙꤤ ꤠꤟꤤ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ꤚꤟꤛꤢ꤬ꤏꤛꤥ꤬ꤚꤟꤛꤢ꤬ꤏꤢꤪ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭, ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤘꤣ ꤙꤢꤧ꤬ ꤚꤟꤛꤢ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤓꤢꤧꤙꤢꤦ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬, ꤙꤢꤧ꤬ ꤚꤟꤛꤢ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤒꤟꤢꤪꤓꤢꤧꤔꤢꤧꤊꤟꤌꤣ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬, ꤙꤢꤧ꤬ ꤚꤟꤛꤢ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤊꤝꤥ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤓꤌꤣ꤭ꤒꤥ꤬ ꤢ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ ꤙꤛꤢ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤟꤢꤩ꤬ꤜꤟꤤ꤬ꤊꤜꤟꤢꤪ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤥ꤬ ꤙꤤ ꤢ꤬ꤗꤥ꤬ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤡꤣ꤬ ꤢ꤬ꤠꤟꤤ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ꤗꤢ꤬, ꤋꤝꤤꤘꤢ꤬ꤠꤤ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤖꤛꤢꤩꤒꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤢ꤬ꤊꤜꤛꤢꤩ꤭ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤊꤟꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤠꤟꤤ꤭ꤛꤢ꤬ꤚꤢꤨꤏꤛꤢ꤬ꤜꤢꤩ꤬꤯
31 Davi fez o povo da cidade trabalhar com serras, enxadas e machados e fabricar tijolos. E fez o mesmo em todas as outras cidades de Amom. Então Davi e os seus soldados voltaram para Jerusalém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.