Tito 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA
1 Manárò Tito, nè̤ rò ithyótǒithyóbè pé̤ ǔ ná tè̤ithyóithya dố acò́ate̤ nuôtahe ní꤮.
1 Tu, porém, fala o que convém à sã doutrina.
2 Thyáphú muố̤prè̤́ prè̤khǔ tahe ki cyé̤ thǎryǎsǎprè̤́ kuô̌ lahyǎ ané̤, thyáphú ǔ ki dyaduzṳ̂́nyá̤ kuô̌ èthǐ, rò thyáphú èthǐ ki khò̌pé̤dyé lahyǎ athè́plò nuôrò, ithyóithya lahyǎ èthǐ ní꤮. Èthǐ tǒbè o ná a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ dố ashyo-asò̌, èthǐ tǒbè lốbǎ ná tè̤mo̤ní̤ǔ, èthǐ tǒbè khyácyě̤khyácṳ̂ khyáthè́plòhtǔbè́ lahyǎ.
2 Quanto aos homens idosos, que sejam temperantes, respeitáveis, sensatos, sadios na fé, no amor e na constância.
3 Phúnuôhò́, thyáphú prè̤mò muố̤prè̤́ tahe ki dyathudyathè́ kuô̌ a tè̤ohtwǒprè̤ dố a tǒkò ohtwǒprè̤ rò dyasǎsè̌ kuô̌ lahyǎ athè́ dố Cò́marya a o agněnuôrò, ithyóithya lahyǎ èthǐ ní꤮. Htuô̌rò èthǐ tǒbè dyání̤ ǔzo̤ to, a tǒbè htwǒní̤ htyěsípré̤ acṳ̂́ to. Ǔ tǒbè me̤tè̤ryá phútěphútě nuô, èthǐ tǒbè ithyó ǔ.
3 Quanto às mulheres idosas, semelhantemente, que sejam sérias em seu proceder, não caluniadoras, não escravizadas a muito vinho; sejam mestras do bem,
4 Èthǐ ki me̤phúnuô tû́ma prè̤mò muố̤prè̤́ yětahenuô, a ithyócyá̤ pé̤kuô̌ prè̤mò nacè̤́ tahe ná èthǐ tǒbè mo̤ ní̤dyé lahyǎ avè̤ ná aphúalye̤ tahe phútě prè́.
4 a fim de instruírem as jovens recém-casadas a amarem ao marido e a seus filhos,
5 Thyáphú ǔ ki pacyé̤ishyé tǎ Cò́marya alǎ̤angó̤ tǎmé̤nuô, prè̤mò muố̤prè̤́ yětahenuô, a bè ithyópé̤ prè̤mò nacè̤́ tahe. Rò a bè ithyó èthǐ ná èthǐ bè htwǒ prè̤mò tahe dố a khò̌pé̤ ní̤dyé athè́plò, èthǐ thè́plò bè mwǒ̤plǐthǐplo, èthǐ bè htwǒ mě dố a myákhwè ní̤ ryá ahi-aphyǎ, èthǐ bè me̤tè̤ dố aryá, rò a bè cṳ̌e avè̤ ngó̤.
5 a serem sensatas, honestas, boas donas de casa, bondosas, sujeitas ao marido, para que a palavra de Deus não seja difamada.
6 Phúnuôhò́, dyéhè̌dyére pé̤kuô̌ prè̤khǔ nacè̤́ tahenuô ná a ki khò̌bè́ ní̤cyá̤ dyékuô̌ lahyǎ athè́plò.
6 Quanto aos moços, de igual modo, exorta-os para que, em todas as coisas, sejam criteriosos.
7 Nè̤ kuô̌kerò, nè̤ me̤tè̤ ǐtětě꤮ bèbè, thyáphú prè̤khǔ nacè̤́ tahe ki myábû̌kuô̌ nè̤nuô rò, me̤ prè́ tè̤ryá nuôtahe ní꤮. Bí nè̤ ithyóithya ǔ akhè̌nuô, dyacò́cû́ nè̤ thè́plò htuô̌rò cyé̤ sǎprè̤́sǎmyǎ nè̤né̤ ní꤮.
7 Torna-te, pessoalmente, padrão de boas obras. No ensino, mostra integridade, reverência,
8 Bí nè̤ ithyóithya ǔ akhè̌nuô, thyáphú ǔ ki pṳ̌ dyacyá̤ pǎ tǎ nè̤ tè̤thû́ tǎmé̤nuô, hébècò́cò́꤮ nè̤ngó̤ ní꤮. Nè̤ ki me̤phúnuô hérò èthǐ lé̤hé mǔmyá̤ricyá̤ pè̤ripè̤kyǎ a o pǎ to akhu-akhyě, èthǐ ki thè́tarè̤̌kyǎ prè́.
8 linguagem sadia e irrepreensível, para que o adversário seja envergonhado, não tendo indignidade nenhuma que dizer a nosso respeito.
9 Kayǎ dố a htwǒ prè̤me̤tè̤phú tahenuô a me̤ ǐtětě꤮ bèbè, a tǒbè dyépố ané̤ ná abyacè rò èthǐ bè me̤tǒ abyacè tahe athè́plò. Èthǐ bè klyésû htésûní̤ abyacè to,
9 Quanto aos servos, que sejam, em tudo, obedientes ao seu senhor, dando-lhe motivo de satisfação; não sejam respondões,
10 èthǐ tǒbè ehuôehíní̤ abyacè atè̤ to, má̤tôkhónuô, thyáphú abyacè ki zṳ̂́e tǎ̤te̤ ní̤cyá̤ èthǐ agněnuô, èthǐ tǒbè ohtwǒprè̤ luô̌ryá pé̤ abyacè. Ki me̤phúnuô hérò ǔ ki htuthè́ní̤ lò̌ Cò́marya dố a me̤lwóhteka̤ pè̤ yětôprè̤ a tè̤ithyóithya yě dố tè̤pwǒ̤꤮ tôcô akǔ pǎ.
10 não furtem; pelo contrário, deem prova de toda a fidelidade, a fim de ornarem, em todas as coisas, a doutrina de Deus, nosso Salvador.
11 Me̤těhérò thyáphú Cò́marya ki me̤lwóhteka̤ prè̤lukayǎ lò̌꤮ plǐ agněnuô, a dyéluô̌hò́ abwíataryě hò́.
11 Porquanto a graça de Deus se manifestou salvadora a todos os homens,
12 Cò́marya abwíataryěyě, a ithyó pè̤ ná pè̤ ki vǐkyǎ klyá dố a mǔmyá̤ tahe ná hekhu a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ tahe. Khǒnyá̤rò Cò́marya abwíataryě ithyó pè̤ ná pè̤ tǒbè khò̌ tǒbè khyábè́ ní̤cyá̤dyé pè̤ thè́plò rò pè̤ tǒbè ohtwǒprè̤ cò́cò́te̤te̤, htuô̌to pè̤ tǒbè ohtwǒprè̤ phú atǒ Cò́marya athè́plò nuô.
12 educando-nos para que, renegadas a impiedade e as paixões mundanas, vivamos, no presente século, sensata, justa e piedosamente,
13 Bí pè̤ opò̤́myásû̌ hò́ tè̤sò̌ri amò̤́nyě má̤dûhò́ shyé꤮ pè̤ Phè̌ Cò́marya du ná prè̤me̤lwóhteka̤ pè̤ Jesǔ Krístu a lǐtakhè̌ ki hyǎ oluô̌htya hò́ pǎ akhè̌nuô, pè̤ bè ohtwǒprè̤ phú a hé pè̤ yěnuô tahe.
13 aguardando a bendita esperança e a manifestação da glória do nosso grande Deus e Salvador Cristo Jesus,
14 Thyáphú a ki me̤lwóhteka̤ pè̤ dố tè̤mǔmyá̤ricyá̤ lò̌꤮ plǐ tahe akǔ, htuô̌to thyáphú a ki me̤ mwǒ̤plǐthǐplo ka̤ pè̤ rò pè̤ ki htwǒhtya akayǎ htuô̌to pè̤ ki thè́plòshyo me̤tè̤ dố aryá tahe agněnuô, a khyáthyě pé̤ hò́ athè́ dố pè̤gně hò́.
14 o qual a si mesmo se deu por nós, a fim de remir-nos de toda iniquidade e purificar, para si mesmo, um povo exclusivamente seu, zeloso de boas obras.
15 Ithyóithya pé̤kuô̌ lahyǎ èthǐ yěnuôtahe. Dyéhè̌dyére pé̤ èthǐnuô. Thè́prwǒ̤ lahyǎ èthǐ rò nò̌e lò̌ nè̤ taryěshyosò̌ nuô ní꤮. Nò̌tane̤patí tǎ ǔ ná nè̤né̤ tǎmé̤ ní꤮.
15 Dize estas coisas; exorta e repreende também com toda a autoridade. Ninguém te despreze.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tito 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.