Romanos 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Ki hé phúnuôrò, htwǒ Judaphú tôprè̤nuô abwítaryě oǐtě? Judaphú a tè̤dû́talíphá yěnuôma abwítaryě otôcôcô è̌?
1 Então qual é a vantagem de ser judeu? Será que ser circuncidado tem algum valor?
2 Htwǒ Judaphú tôprè̤ nuôma abwítaryě oè́ má̤lakǒ cò́. Tè̤dố abwítaryě olốǔ tôcô nuôma má̤hò́ Cò́marya zṳ̂́ení̤ pè̤ Judaphú tahe akhu-akhyě, a hésoluô̌ pé̤ pè̤ngó̤ dố a thè́zṳ̂́ héso pé̤ ǔ nuôtahe hò́.
2 Tem, sim, e de muitas maneiras! E a primeira vantagem é que Deus entregou a sua mensagem aos cuidados dos judeus.
3 Judaphú tahehe ki cò́ ní̤dyé pǎ angó̤ ná Cò́marya to hérò, Cò́marya a tè̤ò́lya̤ tahe ki taphǔkyǎ lò̌ pǎ è̌?
3 Mas, se alguns não foram fiéis, será que por isso Deus vai ser infiel?
4 A taphǔkyǎ ná taki꤮ to. Prè̤lukayǎ lò̌꤮ plǐ htwǒlò̌ cò́ kayǎ lahǒlahya cò́ bèbè, Cò́marya cò́ tadûpǎ nyǎ ná angó̤ prè́. Lisǎsè̌kǔ hé,
4 De modo nenhum! Que Deus continue a ser verdadeiro, mesmo que todas as pessoas sejam mentirosas. Como dizem as Escrituras Sagradas a respeito dele: “Que fique provado que tu tens razão quando falas e que sejas vencedor quando fores julgado.”
5 Manárò pè̤ Judaphú a tè̤cò́tè̤te̤ to tahenuô a ki dyéluô̌ lǐphó cò́ Cò́marya a tè̤cò́tè̤te̤ kihérò pè̤ kíré̤ hédyé è phútě? Cò́marya thè́plòdu rò a cirya pè̤yě nuôma athû́ prè́, pè̤ ki hé phúnuô è̌? (Vǎ hébè phú prè̤lukayǎ lé̤klǒ hénuô prè́.)
5 Mas, se as injustiças que cometemos servem para mostrar que Deus age com justiça, o que é que podemos dizer? Que Deus é injusto quando nos castiga? (Eu falo aqui como as pessoas costumam falar.)
6 Ki héphúnuôma a tǒto. Cò́marya me̤tè̤yě ki a tǒto hérò a ki ciryatǒ ciryabècyá̤ prè̤lu hekhuphú phútě pǎ?
6 É claro que não! Se Deus não fosse justo, como poderia julgar o mundo?
7 Kayǎ tahehe ki kryá̤sû, “Vǎ me̤ tè̤cò́tè̤te̤ to tahenuô, a ki dyéluô̌htya Cò́marya a tè̤má̤tè̤cò́, htuô̌to a ki me̤ è́htyapó̤ Cò́marya a taryědutaryěhtǔ kihérò, mame̤těrò a cuố ciryatuố̤ prè̤oraphú, phú vǎyě me̤tě?”
7 Mas digamos que a minha mentira faz com que a verdade de Deus fique mais clara, aumentando assim a glória dele. Nesse caso, por que é que devo ainda ser condenado como pecador?
8 Èthǐ héyě a ki tǒ hérò, pè̤ lohékuô̌, “Thyáphú ǔ ki htuthè́htya Cò́marya ná a me̤tè̤ nuô a tǒprè́ agněnuô, tarú me̤ lahyǎ tè̤thû́nuô,” lohékuô̌ phúyěprè́kǒ. Kayǎ dố a hé phúnuô tahema Cò́marya cirya lǔ nuô a tǒprè́. Manárò kayǎ tahehenuô a dyá lò̌ vǎzo̤ ná vǎ ithyó ǔ phúnuô. Manárò vǎ ithyó ǔ phúnuô má̤to.
8 Então por que não dizer: “Façamos o mal para que desse mal venha o bem”? Na verdade alguns têm me caluniado, dizendo que eu afirmo isso. Porém eles serão condenados como merecem.
9 Phúnuôrò, pè̤ ki hé phútě? Pè̤ Judaphú tahe ma pè̤ ryáklò̌ ná Judaphú má̤to tahe è̌? Pè̤ ryáklò̌ ná taki꤮ to. Pè̤ dyéluô̌ htuô̌hò́ ná Judaphú bèbè, Judaphú má̤to bèbè èthǐ olò̌plǐ prè́ dố tè̤thû́tè̤ora a taryěshyosò̌ alè̤̌ prè́.
9 Então será que nós, os judeus, estamos em melhor situação do que os não judeus? De modo nenhum! Já mostrei que todos, judeus e não judeus, estão debaixo do poder do pecado.
10 Lisǎsè̌kǔ hé,
10 Como dizem as Escrituras Sagradas: “Não há uma só pessoa que faça o que é certo;
11 Kayǎ dố a o ná tè̤thè́khuthè́gně hénuô bèbè, kayǎ dố a myápṳ̌ Cò́marya tahe bèbè, a o tôprè̤꤮ to.
11 não há ninguém que tenha juízo; não há ninguém que adore a Deus.
12 Kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cuố taphǎkyǎ lò̌hò́ ná Cò́marya. Èthǐ htwǒlò̌hò́ kayǎ olốoklò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hò́. Kayǎ dố a me̤ tè̤ryá nuô a opǎ tôprè̤꤮ to, bí tôkǔ tôprè̤prè́ nuô, a oto.
12 Todos se desviaram do caminho certo, todos se perderam. Não há mais ninguém que faça o bem, não há ninguém mesmo.
13 Èthǐ tè̤hébè tahenuô, lé̤thè́zò̤́thè́ryǎ̤ thyácò́ná nè̤ me̤mǒ luô̤̌kǔ rò a nuô̤thò̌ hteluô̌ nuô cò́. Èthǐ pṳ̌ ilolahǒ ǔ ná a tè̤hébèhésû̌ tahe. Athyáná rṳ́thí iphuô̌ ǔ rò aryǎ̤ nuô, èthǐ me̤pyéme̤kyǎ lò̌ ǔ ná a tè̤hébè tahe.
13 Todos mentem e enganam sem parar. Da língua deles saem mentiras perversas, e dos seus lábios saem palavras de morte, como se fossem veneno de cobra.
14 Èthǐ atè̤hébèhésû̌ tahenuô, a lốbǎ cò́ ná tè̤isò̌iba. Èthǐ hébè shuô̌shuô̌ ngó̤ dố taklě ní̤huô̌ ènuô tahe cò́.
14 A boca deles está cheia de terríveis maldições.
15 Me̤thyě kayǎ pó꤮ kihérò èthǐ cuố tapluố̤taplyě cò́.
15 Eles se apressam para matar.
16 Èthǐ cuố bítě꤮ tôpho bèbè, a cuố me̤pyéme̤kyǎ ǔ, a cuốme̤ thè́plè̤̌thè́zò̤ ǔ.
16 Por onde passam, deixam a destruição e a desgraça.
17 Tǒ ohtwǒprè̤ krṳ̂̌klè̌ pě̤dwǒkuô̌ ná ǔ phútěnuô, èthǐ thè́gně kuô̌ǔ to.
17 Não conhecem o caminho da paz
18 Tǒbè thè́isě Cò́marya nuô èthǐ tane̤ tuố̤kuô̌ǔ tôcô꤮ to.”
18 e não aprenderam a temer a Deus .”
19 Pè̤ thè́gně ná lò̌ tè̤thyótè̤thya héso tahenuô, a hé pé̤ kayǎ dố a ní̤bè tè̤thyótè̤thya nuôtahe agněprè́. Thyáphú pè̤ ki hébè siplè́cyá̤ ní̤dyé pǎ tǎ pè̤né̤ ná pè̤ me̤ tè̤thû́ akhyěyě tǎmé̤ nuôrò, Cò́marya dyétǎ̤ pé̤ pè̤ tè̤thyótè̤thya yěnuô prè́. Htuô̌to thyáphú Cò́marya ki cirya lò̌꤮ kayǎ o dố hekhu yětôba pwǒ̤꤮ tôprè̤ pǎ nuôrò, a dyétǎ̤ prè́.
19 Nós sabemos que tudo o que a lei diz é dito para os que vivem debaixo da lei. Isso a fim de que todos parem de se justificar e a fim de que todas as pessoas do mundo fiquem debaixo do julgamento de Deus.
20 Me̤těhérò, dố ǔ ohtwǒprè̤ krwǒme̤kuô̌ tè̤thyótè̤thya akhu-akhyěrò, ǔ htwǒhtyacyá̤ kayǎcò́kayǎte̤ dố Cò́marya a mèthènyě nuô a o tôprè̤꤮ to. Thyáphú pè̤ ki thè́gněhyǎ ní̤dyé pè̤ tè̤thû́ rò Cò́marya dyétǎ̤ pè̤ prè́.
20 Pois ninguém é aceito por Deus por fazer o que a lei manda, porque a lei faz com que as pessoas saibam que são pecadoras.
21 Manárò khǒnyá̤yě, thyáphú prè̤lukayǎ ki htwǒhtya kayǎcò́kayǎte̤ dố Cò́marya a mèthènyě nuô, a me̤ khódû klyá dố aruô tôbǒ ná ané̤. Cò́marya aklyáyě nuôma dố pè̤ ní̤dǎ cṳ̌e tè̤thyótè̤thya akhu-akhyě nuô má̤to. Mosè ná prè̤pro̤ tahe rǎone htuô̌hò́ dố lisǎsè̌kǔ mú꤮ nukhè̌ pǎ cò́.
21 Mas agora Deus já mostrou que o meio pelo qual ele aceita as pessoas não tem nada a ver com lei . A Lei de Moisés e os Profetas dão testemunho do seguinte:
22 Kayǎ dố a zṳ̂́e ná Jesǔ Krístu me̤htuô̌ pé̤hò́ lǔgně tahenuô, Cò́marya dya hò́ lǔ phú kayǎcò́kayǎte̤ nuôhò́. Yěma klyá dố Cò́marya me̤pé̤ lò̌꤮ kayǎ dố a zṳ̂́e Jesǔ Krístu nuôtahe agně hò́. Dố Cò́marya a mèthènyěnuô akhóakhye ná lǔ tôprè̤꤮ to.
22 Deus aceita as pessoas por meio da fé que elas têm em Jesus Cristo. É assim que ele trata todos os que creem, pois não existe nenhuma diferença entre as pessoas.
23 Me̤těhérò kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ me̤ tè̤thû́tè̤ora. A lṳ̂ tuố̤htya htwóbè́ Cò́marya dyamá a taryědutaryěhtǔ yěnuô tôprè̤꤮ to.
23 Todos pecaram e estão afastados da presença gloriosa de Deus.
24 Cò́marya yǒ thè́zò̤ní̤ pè̤ akhu-akhyě, a dyacò́dyate̤ krǎprè́ pè̤ prè́. Dố Jesǔ Krístu ihtaka̤ hò́ pè̤ akhu-akhyě, pè̤cò́pè̤te̤ prè́.
24 Mas, pela sua graça e sem exigir nada, Deus aceita todos por meio de Cristo Jesus, que os salva. Deus ofereceu Cristo como sacrifício para que, pela sua morte na cruz, Cristo se tornasse o meio de as pessoas receberem o perdão dos seus pecados, pela fé nele. Deus quis mostrar com isso que ele é justo. No passado ele foi paciente e não castigou as pessoas por causa dos seus pecados; mas agora, pelo sacrifício de Cristo, Deus mostra que é justo. Assim ele é justo e aceita os que creem em Jesus.
25 Me̤těhérò Cò́marya dyéluô̌ lǐphó cò́ ná Krístu hyǎlya̤ phyékyǎ pé̤hò́ pè̤ tè̤thû́tè̤plá dố Cò́marya kíré̤ cirya pè̤yě pǎ nuô hò́. Dố pè̤ zṳ̂́e Jesǔ Krístu khyáthyě athè́ dố hihtûlo̤ rò athwi htwítǎ̤ dố pè̤gně akhu-akhyě, Cò́marya dyacò́dyate̤ hò́ pè̤. Thyáphú Cò́marya ki dyé htyaluô̌ ná a me̤cò́me̤te̤ tè̤ agněnuô, a nò̌hyǎ Jesǔ Krístu hò́. Dố nuôkhè̌ ma, a khyáthè́dǒ pé̤ hekhuphú tahe a tè̤thû́. A myá talwókyǎ èthǐ me̤ tè̤thû́ nuôtahe rò a cirya èthǐ to.
25 — ausente —
26 Manárò khǒnyá̤yě a ki dyéluô̌ ná a me̤ tè̤yě atǒ prè́ agněnuô a nò̌hyǎ Jesǔ ná a ki hyǎ khyáthyě dố ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ agně. Phúnuô akhu-akhyě, Cò́marya ané̤ Byacè ní̤dû a dyéluô̌ ná a me̤cò́me̤te̤ prè́, rò a dyacò́dyate̤ kayǎ dố a zṳ̂́e Jesǔ nuôtahe ná ané̤ ní̤dû.
26 — ausente —
27 Kihéphúnuôrò, pè̤ lé̤phyéhtyalô̌ ní̤dyé pè̤né̤ nuô a o tôcô꤮ to. Me̤těhérò Cò́marya dyacò́dyate̤ prè̤lukayǎ ná a ní̤dǎ cṳ̌e tè̤thyótè̤thya khukhyě nuô má̤to. Má̤tôkhónuô, prè̤lukayǎ yǒ zṳ̂́ení̤ Krístu thyě pé̤ dố èthǐgně akhu-akhyě, Cò́marya dyacò́dyate̤ èthǐ prè́.
27 Será que temos motivo para ficarmos orgulhosos? De modo nenhum! E por que não? Será que é porque obedecemos à lei? Não; não é. É porque cremos em Cristo.
28 Me̤těhérò prè̤lukayǎ lṳ̂krwǒme̤ kuô̌ tè̤thyótè̤thya akhyě rò Cò́marya dyacò́dyate̤ èthǐ phúnuô má̤to. Dố èthǐ zṳ̂́enyá̤etè̤ khukhyěrò, a dyacò́dyate̤ lǔ prè́.
28 Assim percebemos que a pessoa é aceita por Deus pela fé e não por fazer o que a lei manda.
29 Cò́marya yěnuôma Judaphú a Cò́marya tû́dûprè́ è̌? Ma Judaphú má̤to tahe a Cò́marya má̤tố̤kuô̌ dûto è̌? Cò́marya yěnuôma Judaphú má̤to tahe agně꤮ ma amá̤má̤.
29 Ou será que Deus é somente Deus dos judeus? Será que não é também Deus dos não judeus? Claro que é!
30 Me̤těhérò Cò́marya oprè́ tôprè̤꤮ tuô̌ prè́. Bí Judaphú zṳ̂́ehò́ Krístu akhè̌nuô, a ki dyacò́dyate̤ lǔ pǎ. Htuô̌to, bí Judaphú má̤to tahe zṳ̂́ekuô̌ Krístu akhè̌pǎnuôma꤮, a dyacò́dyate̤ kuô̌ èthǐ pǎpǎ.
30 Deus é um só e aceitará os judeus na base da sua fé e também aceitará os não judeus por meio da fé que eles têm.
31 Cò́marya ki dyacò́dyate̤ pè̤ ná pè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ khukhyě prè́ kihérò tè̤thyótè̤thya yětahe nuôma a taphǔkyǎ lò̌hò́ kǒ? A taphǔkyǎ to. Thǐ hé tǎ ná a taphǔkyǎ tǎmé̤, a lé me̤ shyohtyasò̌htya klò̌lố pǎ taplécò́, me̤těhérò ki pè̤ zṳ̂́e Jesǔ hénuô pè̤ lé ní̤dǎ ryáhyǎ klò̌lố pó̤pó̤ tè̤thyótè̤thya cò́.
31 Será que isso quer dizer que, por causa da fé, nós tratamos a lei como se ela não valesse nada? Não; de modo nenhum! Pelo contrário, afirmamos que a lei tem valor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.