Romanos 13
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ tǒbè cṳ̌e ní̤dǎ khwícò́phya dố a pốhtyěké̤ tahe angó̤, me̤těhérò Cò́marya ki nò̌pố èthǐ to hénuô, èthǐ htyahtwǒbè́ khwí to. Kayǎ dố a pốhtyěpốké̤ khǒnyá̤yě tahe nuôma Cò́marya dyahtya lò̌ èthǐ prè́.
1 Cada qual seja submisso às autoridades constituídas, porque não há autoridade que não venha de Deus; as que existem foram instituídas por Deus.
2 Phúnuô rò, kayǎ dố a sásû prè̤pốhtyěpốké̤ tahe nuôma a sásûhò́ Cò́marya taritaryǎ dyahtya tè̤yěnuô hò́. Htuô̌to, kayǎ dố a me̤ phúyě tahenuô, ǔ ki cirya èthǐ pǎ.
2 Assim, aquele que resiste à autoridade, opõe-se à ordem estabelecida por Deus; e os que a ela se opõem, atraem sobre si a condenação.
3 Kayǎ dố a me̤tè̤ryá tahenuô, a lo thè́isě ná prè̤pốhtyěké̤ yětahe alé̤ to. Manárò kayǎ dố a me̤tè̤thû́ tahenuô, a ki thè́isě èthǐ alé̤ pǎ. Phúnuôrò thǐ ki thè́zṳ̂́ thè́isě èthǐlé̤ to hérò, me̤ tè̤ryánuô, dố thǐ me̤phúnuô akhu-akhyěrò prè̤pốtè̤ yětahe ki htuthè́ ní̤dyé thǐ pǎ.
3 Em verdade, as autoridades inspiram temor, não porém a quem pratica o bem, e sim a quem faz o mal! Queres não ter o que temer a autoridade? Faze o bem e terás o seu louvor.
4 Me̤těhérò, thyáphú a ki htwǒbwíhtwǒtaryě dố thǐgně rò Cò́marya dyahtya pé̤hò́ thǐkhwí yětahe hò́. Thǐ ki me̤thû́ hérò thǐ tǒbè thè́isě má̤lakǒ nyǎ hò́, me̤těhérò Cò́marya dyé má̤lakǒ hò́ lǔ taryěshyosò̌ dố a ki ciryaní̤ thǐ pǎ hò́. È ma Cò́marya a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤. Bí a cirya kayǎ dố a me̤thû́tè̤ tahe phúyě akhè̌nuôma má̤hò́ a cirya pé̤ hò́ Cò́marya akhǎlé̤ hò́.
4 Porque ela é instrumento de Deus para teu bem. Mas, se fizeres o mal, teme, porque não é sem razão que leva a espada: é ministro de Deus, para fazer justiça e para exercer a ira contra aquele que pratica o mal.
5 Phúnuôrò, thǐ tǒbè ní̤dǎ kayǎ dố a pố thǐ tahe angó̤. Dố thǐ me̤thû́ akhu-akhyěrò a ki cirya thǐ pǎ phúnuô tû́dû má̤to, thyáphú thǐ ki thè́gnělya̤ ní̤dyé kuô̌ pó̤dû thǐné̤ ná me̤phúyě ma aryáryá phúnuô prè́.
5 Portanto, é necessário submeter-se, não somente por temor do castigo, mas também por dever de consciência.
6 Phúnuô akhu-akhyěrò, thǐ tǒbè dyépé̤ kuô̌ khwí amo-arǎ, me̤těhérò èthǐ ma a htwǒ Cò́marya a prè̤me̤tè̤phú tahe. Htuô̌rò èthǐ ma a dyélya̤ athè́ rò a me̤ lò̌shuốlò̌khè̌ pé̤ ǔ ná a tè̤pốtarí yě agně.
6 É também por essa razão que pagais os impostos, pois os magistrados são ministros de Deus, quando exercem pontualmente esse ofício.
7 Phúnuôrò, thǐ lo dyé ǔ tahenuô, dyé lahyǎ, ki thǐ lo dyé ní̤dyédû thǐ né̤byacè amo-arǎ kihérò dyé lahyǎ ní꤮. Thǐ ki lodyé amo-arǎ dố aruô tahe hérò tarú dyé lahyǎ ní꤮. Thǐ tǒ bezṳ̂́benyá̤ ǔ tahenuô bezṳ̂́benyá̤ lahyǎ ǔ ní꤮. Thǐ tǒ me̤lǐme̤takhè̌ ǔ tahenuô me̤lǐme̤takhè̌ lahyǎ ǔ ní꤮.
7 Pagai a cada um o que lhe compete: o imposto, a quem deveis o imposto; o tributo, a quem deveis o tributo; o temor e o respeito, a quem deveis o temor e o respeito.
8 Plálǐlò̌ thǐnuố̤thǐsu ní꤮, nò̌okyǎ tǎ tôcô꤮ tǎmé̤ ní꤮. Nò̌okyǎ prè́tû́ su dố thǐ lo mo̤ní̤ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ nuôprè́ ní꤮. Me̤těhérò kayǎ dố a mo̤ní̤ ǔ nuô, a me̤ lốbǎhò́ tè̤thyótè̤thya hò́.
8 A ninguém fiqueis devendo coisa alguma, a não ser o amor recíproco; porque aquele que ama o seu próximo cumpriu toda a lei.
9 Cò́marya a tè̤mekyǎngó̤ tahe hé, “Cuốthû́ tǎ ǔphúǔmě tǎmé̤ ní,” “Me̤thyě tǎ prè̤lu kayǎ tǎmé̤ ní,” “Ehuô tǎ ǔtè̤ tǎmé̤,” “Thè́zṳ̂́thè́lò̌ kuô̌ tǎ ǔtè̤ tǎmé̤,” lò̌ tè̤yětahe, ná tè̤mekyǎngó̤ dố aruôtahe betố̤lò̌ prè́ lǔ tômû̌ rò a hé, “Mo̤ní̤ kayǎ dố a ophû nè̤ khǎsò̌khǎshyé tahe phú nè̤ mo̤lya̤ ní̤dyé nè̤né̤ nuô ní꤮.”
9 Pois os preceitos: Não cometerás adultério, não matarás, não furtarás, não cobiçarás, e ainda outros mandamentos que existam, eles se resumem nestas palavras: Amarás o teu próximo como a ti mesmo.
10 Thǐ ki mo̤ní̤ ǔ nuô thǐ me̤thû́ pǎ ǔ to hò́. Phúnuôrò kayǎ dố a mo̤ní̤ ǔ nuô, a krwǒ me̤lốbǎ lò̌hò́ tè̤thyótè̤thya hò́.
10 A caridade não pratica o mal contra o próximo. Portanto, a caridade é o pleno cumprimento da lei.
11 Thǐ bè mo̤ní̤ ǔ me̤těhérò khǒnyá̤ yěnuô thǐ thè́gně ná shuốkhè̌ dố a lodu má̤lakǒlố yětôcônuô a phû꤮ kíré̤ hyǎtuố̤hò́. Ihtòmò̌ lahyǎ, shuốkhè̌ tǒ omyěo má̤pǎto hò́. Tè̤me̤lwóhteka̤ pè̤ yěnuô, a hyǎtuố̤ phûklò̌ hò́ ná dố pè̤ zṳ̂́e lú khè̌ nuôhò́.
11 Isso é tanto mais importante porque sabeis em que tempo vivemos. Já é hora de despertardes do sono. A salvação está mais perto do que quando abraçamos a fé.
12 Mò̤́khí kíré̤ cuốtalwókyǎ hò́, mò̤́ kíré̤ bǔtalí lǎhò́. Phúnuôrò pè̤ ki dyatǎ̤kyǎ lò̌ tè̤me̤mǔmyá̤ dố pè̤ me̤ dố tè̤khíklè̌ yěnuôtahe pó꤮. Rò pè̤ ki kû̌thyáhtya lahyǎ tè̤lǐ aca̤ tò̤́htè́ yětahe pó꤮.
12 A noite vai adiantada, e o dia vem chegando. Despojemo-nos das obras das trevas e vistamo-nos das armas da luz.
13 Yětôphuốrò, pè̤ ohtwǒprè̤ thǎryǎ eǒ kuô̌ǔ phú kayǎ dố a ohtwǒprè̤ dố mò̤́sè̌klè̌ nuôtahe pó꤮. Me̤ tarû̌tapyǎ pwè̌la bèbè, emṳ̂ǒpryá bèbè, thwihtyě a tè̤thè́zṳ̂́ mǔmyá̤ tahe bèbè, tè̤tane̤ patápatô̌ tahe bèbè, tè̤klyétè̤ngǎ lǔ tahe bèbè, tè̤tane̤ thè́khwè́ lǔ tahe bèbè, pè̤ me̤pǎto hò́ pó꤮.
13 Comportemo-nos honestamente, como em pleno dia: nada de orgias, nada de bebedeira; nada de desonestidades nem dissoluções; nada de contendas, nada de ciúmes.
14 Krwǒ myábû̌kuô̌ Jesǔ Krístu a tè̤ohtwǒprè̤ yěnuô ní꤮. Phú thǐ kû̌thyáhtya hyeca̤ nuô, kû̌thyáhtya taple kuô̌ke dố Byacè Jesǔ Krístu rò tane̤ pǎ tǎ lahyǎ tè̤lṳ̂ me̤mo̤ thwihtyě a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ aklyáaklǒ tahe tǎmé̤ ní꤮.
14 Ao contrário, revesti-vos do Senhor Jesus Cristo e não façais caso da carne nem lhe satisfaçais aos apetites.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.