Romanos 11
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Phúnuôrò vǎ ki sudyǎ lahyǎ thǐ, ma Cò́marya vǐkyǎ kyǎ hò́ a myěcôphú ní̤dû yě hò́ è̌? A vǐkyǎ ná èthǐ taki꤮ to. Tane̤myá lahyǎ myá vǎyě, vǎ ma꤮ Israelphú tôprè̤prè́ kǒkǒ. Vǎ ma Abraham aklwǐalyǎ, Benjamino aklwǐ kalya̤ prè́.
1 Então eu pergunto: será que Deus rejeitou o seu povo? De modo nenhum! Porque eu também sou israelita, da descendência de Abraão, da tribo de Benjamim.
2 Cò́marya vǐkyǎ ná akayǎ dố a nwóhtya htuô̌hò́ èthǐ dố kalúkhè̌ nuôtahe to. Lisǎsè̌ hé Prè̤pro̤ Elia ari-akyǎ nuôma thǐ thè́gně nyǎ to è̌? A tauô̌tasè̌htya Cò́marya ná amyěcô Israelphú tahe ari-akyǎ rò a hé,
2 Deus não rejeitou o seu povo, a quem de antemão conheceu. Ou vocês não sabem o que a Escritura diz a respeito de Elias, como pediu com insistência diante de Deus contra Israel, dizendo:
3 “Kố꤮ Byacè꤮, èthǐ me̤thyěkyǎ hò́ prè̤pro̤ dố nè̤ nò̌hyǎ èthǐ nuôtahe hò́. Èthǐ dòpruố tǎ̤lò̌ hò́ tè̤lǔtyǎrè̤́ tahe hò́. A okyǎ prè́tû́ vǎ tôprè̤꤮ tuô̌ prè́, tadû́rò ǔ pṳ̌me̤thyěpǎ vǎvǎ.”
3 “Senhor, mataram os teus profetas, derrubaram os teus altares. Sou o único que sobrou, e procuram tirar-me a vida.”
4 Rò Cò́marya hésû ka̤khyě lǔ phútě? Cò́marya hésû lǔ, “Nè̤ okyǎ tû́dû tôprè̤ má̤to, vǎ dya-okyǎ kuô̌pǎ kayǎ thuô̌thyótôrí. Prè̤zo̤ dố ǔ è́ ná Baal yěnuô, èthǐ yětahe dángṳ̂ cò́bè̌htya kuô̌ǔ to.”
4 Mas qual foi a resposta divina? Foi esta: “Reservei para mim sete mil homens que não dobraram os joelhos diante de Baal.”
5 Khǒnyá̤yě bèbè a thyá phúnuôhò́, Cò́marya nwóhtya hò́ pè̤ ná abwídu-ataryěhtǔ yětahenuô, a okyǎpǎ taki.
5 Assim também nos dias de hoje sobrevive um remanescente segundo a eleição da graça.
6 Ki Cò́marya me̤lwóhteka̤ èthǐ ná tè̤bwítè̤taryě kihérò, angó̤lasá ma dố èthǐ me̤ tè̤ryá akhu-akhyě nuômá̤to. Dố èthǐ me̤ryátè̤ khukhyě kihérò Cò́marya abwíataryě nuô, a má̤ pǎ tè̤dyékrǎ shyězṳ́ má̤pǎto hò́.
6 E, se é pela graça, já não é pelas obras; do contrário, a graça já não é graça.
7 Phúnuôrò, angó̤lasá ma má̤hò́ tè̤ dố Israelphú myápṳ̌ ní̤dyé yěnuô, a myáhtye ní̤dyé to. Tû́prè́ kayǎ dố Cò́marya nwóhtya èthǐ yětahe myáhtye lahyǎ prè́. Lò̌꤮ a okyǎ nuôtahe ma Cò́marya nò̌ khuklò́pryě̤ lò̌ nyǎhò́ èthǐ nuôtahe hò́.
7 Que diremos, então? O que Israel buscava, isso não alcançou; mas a eleição conseguiu isso. Os demais foram endurecidos,
8 Phú lisǎsè̌kǔ héone,
8 como está escrito: “Deus lhes deu um espírito de profundo sono, olhos para não ver e ouvidos para não ouvir, até o dia de hoje.”
9 Htuô̌rò Davi hé,
9 E Davi disse: “Que a mesa deles se transforme em laço e armadilha, em tropeço e punição;
10 Thyáphú èthǐ ki myáhtyekuô̌ pǎ tǎ ǔ tè̤má̤tè̤cò́ tǎmé̤nuô, me̤lè̌kyǎ èthǐ mèthèplò nuô ní꤮. Nò̌khyábè nyá̤takû́cò́ èthǐ ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ tacṳ́prè̤ yěnuô ní꤮.”
10 que os olhos deles se escureçam, para que não vejam, e fiquem para sempre encurvadas as suas costas.”
11 Phúnuôrò vǎ ki sudyǎ, bí Judaphú tahe sítakluô̌ lakhû́ akhè̌nuô, apyéakyǎ lǎ cò́ è̌? Apyéakyǎ lǎto. Èthǐ yǒ me̤dûgně tè̤thû́ rò, Cò́marya me̤lwóhteka̤ ke Judaphú má̤to tahe, rò a me̤ thè́khwè́kuô̌ Israelphú tahe ná èthǐ prè́.
11 Então eu pergunto: será que eles tropeçaram para que caíssem? De modo nenhum! Mas, pela transgressão deles, a salvação chegou aos gentios, para fazer com que os judeus ficassem com ciúmes.
12 Dố èthǐ me̤ tè̤thû́tè̤ora akhu-akhyě, Cò́marya sò̌ri è́nyacò́ hò́ kayǎ o dố hekhu yětôba hò́. Dố èthǐ thukyǎ Cò́marya a tè̤myádu èthǐ akhu-akhyě, Judaphú má̤to tahe ní̤bè lốbǎkyǎ hò́ Cò́marya a tè̤myáduní̤ èthǐ hò́. Phúnuôrò shyé꤮ lò̌꤮ Judaphú dố Cò́marya nwóhtya èthǐ nuôtahe ki zṳ̂́eka̤ lò̌hò́ Krístu akhè̌ pǎnuô, Cò́marya ki sò̌risò̌bǔ lò̌ cò́ ǔ bá꤮ tě pǎnuô, tane̤myá lahyǎ mò̌.
12 Ora, se a transgressão deles resultou em riqueza para o mundo, e a diminuição deles resultou em riqueza para os gentios, quanto mais a plenitude deles!
13 Khǒnyá̤yě, vǎ hébè ná thǐ Judaphú má̤to tahe. Cò́marya nò̌ vǎ phú Prè̤dônyǎphú tôprè̤ dố Judaphú má̤to tahe agně akhu-akhyě, tè̤me̤ dố Cò́marya dyé vǎ yě vǎ tane̤du ní̤dyé nyacò́ è.
13 Dirijo-me a vocês que são gentios. Visto que eu sou apóstolo dos gentios, glorifico o meu ministério,
14 Phú Cò́marya me̤ryá htuô̌pé̤hò́ thǐ Judaphú má̤to tahe agněnuô, vǎ myásû̌ ná thyáphú vǎ ki me̤ thè́khwè́ ní̤pé̤ kuô̌dû vǎkhǒ Judaphú ní̤dû tahe agně, htuô̌to thyáphú vǎ ki iloka̤ní̤ kuô̌ èthǐ tahehe ná a ki ní̤bè kuô̌ǔ tè̤me̤lwóhteka̤ agněnuôrò, vǎ tane̤du ní̤dyé nyacò́ tè̤me̤ dố Cò́marya dyé vǎ yěnuô cò́.
14 para ver se de algum modo posso fazer com que os do meu povo fiquem com ciúmes e alguns deles se salvem.
15 Cò́marya vǐkyǎ èthǐ akhu-akhyě, lò̌꤮ kayǎ hekhuphú dố aruô tahenuô a htwǒhtya tapleke hò́ lǔ khǒbò́thyó hò́. Kihéphúnuô rò shyé꤮ Cò́marya è́mo̤sû khyěthyá hò́ Judaphú yětahe akhè̌pǎnuô a ki thyáná maǐtě pǎnuô tane̤myámò̌ lahyǎ. A ki thyácò́ná kayǎthyě htuô̌rò a htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá nuô cò́ pǎ.
15 Porque, se o fato de eles terem sido rejeitados trouxe reconciliação ao mundo, que será o seu restabelecimento, senão vida dentre os mortos?
16 Judaphú ma athyáná ǔ nío khò́mǔ huô̌mû tôbûnuô. Dố huô̌mû yětôbû aklè̌nuô, huô̌mûplò aré̤lố tôplò dố ǔ lǔhtya ná Cò́marya yě ki a sǎsè̌ hénuô, a ki sǎsè̌ lò̌hò́ tôbûhò́. Judaphú tahenuô a thyákuô̌ pó̤dû ná thòmò̤́ tôthò nuônuôhò́. Thòrwí̤yě a ki sǎsè̌ hérò amò̤́aphyǎ tahenuô a sǎsè̌ kuô̌ lò̌ nyǎ dû hò́.
16 E, se forem santas as primícias da massa, igualmente será santa a sua totalidade; se for santa a raiz, também os ramos o serão.
17 Judaphú yětahe nuôma athyáná ǔ cuố zò́kè̤́kyǎ olivaphyǎ dố ǔ isò́dyá lǔ dố tarè́kǔ yětahe aphyǎ rò ǔ cuố zò́kè̤́ka̤ kuô̌ke olivaphyǎ dố a dyání̤dû ané̤ dố mi̤klè̌ nuôtahe aphyǎ rò ǔ ka̤ pluôhtû̌ ícû̌lǔ. Thǐ Judaphú má̤to tahe nuôma athyáná olivamò̤́ dố a dyá dố mi̤klè̌ yětahe nuôhò́. Khǒnyá̤yě thǐ ní̤bè kuô̌hò́ tè̤sò̌ri dố Cò́marya sò̌rikyǎ Judaphú phyěphuô̌ dố nuôkhè̌ tahe hò́. Thǐ ní̤bè thyáná thòphyǎ yětahe cwíǒ ní̤hè̌ní̤re kuô̌ thòcyǎhtyě dố a o dố arwí̤kǔ rò a hyǎ yětahe nuôhò́.
17 Se, porém, alguns dos ramos foram quebrados, e você, sendo oliveira brava, foi enxertado no meio deles e se tornou participante da raiz e da seiva da oliveira,
18 Manárò thǐ dố a má̤dû Judaphú má̤to yětahenuô, thǐ tǒbè hébè htyamò́htyapho rò hétakhwótakè ní̤ Judaphú dố a má̤dû thòphyǎ dố ǔ zò́kè̤́kyǎ è yěnuôtahe to. Thǐ ki tane̤ htyalô̌ ní̤dyé thǐné̤ hérò, thè́né̤htyabè lahyǎ, thǐ dyéhè̌dyére ní̤ thòrwí̤ má̤to. Thòrwí̤ dyéhè̌dyére ní̤ thǐ prè́.
18 não se glorie contra os ramos. Mas, se você se gloriar, lembre que não é você que sustenta a raiz, mas é a raiz que sustenta você.
19 Thǐ ki hé, “Thyáphú Cò́marya ki pluôhtû̌ ícû̌ ní̤ vǎnuô, a zò́kè̤́kyǎ thòphyǎ yětahe prè́.”
19 Então você dirá: “Alguns ramos foram quebrados, para que eu fosse enxertado.”
20 Thǐ hé yěnuôma a má̤hò́. Manárò dố èthǐ zṳ̂́e Krístu to akhu-akhyě, Cò́marya zò́kè̤́kyǎ thòphyǎ dố a má̤ Judaphú yěnuô prè́. Dố thǐ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akhu-akhyěrò, Cò́marya pluôhtû̌ ícû̌ thǐ ná thòmò̤́ yěnuô prè́. Phúnuôrò tane̤du ní̤dyé tǎ lahyǎ thǐné̤ tǎmé̤.
20 Correto! Eles foram quebrados por causa da incredulidade, mas você continua firme mediante a fé. Não fique orgulhoso, mas tema.
21 Cò́marya ki thè́lǒ ní̤dyé a thòphyǎlye̤ dố a má̤ Judaphú thǐ yětahe to kihérò thǐ ma꤮ a thè́lǒ ní̤dyé toto.
21 Porque, se Deus não poupou os ramos naturais, também não poupará você.
22 Phúnuôrò tane̤ tǎ̤te̤ lahyǎ. Cò́marya nuô, tôkyěma a thè́zò̤ní̤ akayǎ, tôkyě nuô a ci sò̌sò̌ ní̤dyé akayǎ. A cisò̌ ní̤dyé akayǎ Judaphú dố a cuố taphǎkyǎ lǔ tahenuô tadû́rò a thè́zò̤ ní̤dyé thǐ dố a má̤ Judaphú má̤to yětahe. Manárò thǐ tǒ dyaduzṳ̂́nyá̤ plehyǎ lahyǎ a tè̤thè́zò̤ ní̤dyé thǐ yěnuô. Kimá̤toma a ki pǎ̤tṳ̂̌kyǎ kuô̌ thǐ pǎ.
22 Considere, pois, a bondade e a severidade de Deus: para com os que caíram, severidade; mas, para com você, a bondade de Deus, desde que você permaneça nessa bondade. Do contrário, também você será cortado.
23 Judaphú ki tarí ka̤khyětǒ khyěthyá Cò́marya, rò èthǐ ki zṳ̂́e khyěthyá lǔ hénuô, a ki pluôhtû̌ ícû̌ ka̤khyě khyěthyá èthǐ ná thòmò̤́ yěnuô pǎ, me̤těhérò Cò́marya ki pluôhtû̌ ícû̌ ka̤khyě khyěthyá phúnuô ma a me̤ cyá̤prè́.
23 Eles também, se não permanecerem na incredulidade, serão enxertados; pois Deus é poderoso para os enxertar de novo.
24 Thǐ Judaphú má̤to tahenuô athyáná olivaphyǎ dố a dyádû ané̤ dố mi̤klè̌ nuôtahe hò́, rò ǔ cuố ikè̤́ka̤ pluôhtû̌ ícû̌lǔ ná olivamò̤́ dố ǔ isò́dyá è nuôtahe prè́. A bè me̤htwǒ khódû thǐ ná alé̤klǒ me̤dyání̤ yěnuôtahe. Phúnuôrò Cò́marya ki me̤ícû̌ ka̤khyě thòphyǎ dố a pǎ̤kyǎ dố tarè́kǔ nuôtahe hénuôma azǔklò̌ pǎ cò́ ná a me̤htwǒ thǐ yěnuô cò́.
24 Pois, se você foi cortado daquela que, por natureza, era uma oliveira brava e, contra a natureza, foi enxertado numa oliveira boa, quanto mais esses, que são ramos naturais, serão enxertados na sua própria oliveira!
25 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, thyáphú thǐ ki phyé htyalô̌htyamò́ tǎ thǐné̤ tǎmé̤ nuô, khǒnyá̤yě vǎ thè́zṳ̂́ nò̌thè́gně tǎ̤te̤ thǐ ná tè̤má̤tè̤cò́ acò́azǎ̤ dố ǔ thè́gněplǒnò́ lǔ to yěnuôtôcô, me̤těhérò, Cò́marya nò̌ khuklò́pryě̤ Judaphú tahe. Manárò a khuklò́pryě̤ nyě̤tadû tuố̤prè́ bí Cò́marya nwóhtya onehò́ Judaphú má̤to dố a zṳ̂́e Krístu tahe akayǎ bǎprè̤ hò́ pǎ bínuô prè́.
25 Porque não quero, irmãos, que vocês ignorem este mistério, para que não fiquem pensando que são sábios: veio um endurecimento em parte a Israel, até que tenha entrado a plenitude dos gentios.
26 Htuô̌pǎrò, lò̌꤮ Israelphú nuôtahe ki ní̤bè lò̌ tè̤me̤lwóhteka̤ pǎ. A ki htwǒhtya phú Prè̤pro̤ Isaiah rǎone nuô pǎ. Rò a hé,
26 E, assim, todo o Israel será salvo, como está escrito: “O Libertador virá de Sião e afastará de Jacó as impiedades.
27 Bí vǎ phyé taphǎkyǎ htuô̌lò̌hò́ èthǐ tè̤thû́ yětahe akhè̌pǎnuô, vǎ me̤ lốbǎhtya hò́ vǎ tè̤ô̌lya̤ ná èthǐ dố nuôkhè̌ nuôtômû̌ hò́.”
27 Esta é a minha aliança com eles, quando eu tirar os seus pecados.”
28 Judaphú tahe yǒ phyésûkuô̌ tè̤thè́krṳ̂̌mila yě to akhu-akhyě, èthǐ htwǒhtyakyǎ prè̤ dố a thè́hte Cò́marya tahe hò́. Manárò thǐgně kuô̌ke rò Cò́marya dyékrǎ hò́ thǐ shyězṳ́ akhu-akhyě a ní̤bwíní̤taryě dố thǐ Judaphú má̤to tahe agně hò́. Ki myáke dố Judaphú tôkyě hérò Cò́marya yǒ nwóhtya htuô̌hò́ èthǐ ná akayǎ hò́ akhu-akhyě, a mo̤ ní̤dyé èthǐ, me̤těhérò a ò́lya̤ one htuô̌hò́ angó̤ ná èthǐ phyěphuô̌du mú꤮ nukhè̌ tahe hò́.
28 Quanto ao evangelho, eles são inimigos por causa de vocês; mas quanto à eleição, amados por causa dos patriarcas;
29 Me̤těhérò Cò́marya dyétǎ̤krǎ htuô̌hò́ shyězṳ́ yěnuô ná kayǎ dố a nwóhtya hò́ lǔ yětahenuô, a hébè taklyé ka̤khyě pǎ angó̤ taki꤮ to hò́.
29 porque os dons e a vocação de Deus são irrevogáveis.
30 A thyáhò́ ná thǐ dố nuôkhè̌ hò́ nuô̌, dố nuôkhè̌ ma thǐ cṳ̌e ní̤dǎ kuô̌ǔ Cò́marya alǎ̤angó̤ to tadû́rò khǒnyá̤yě dố Judaphú tahe cṳ̌e ní̤dǎ kuô̌ǔ Cò́marya angó̤ to akhu-akhyě Cò́marya thè́zò̤ní̤ hò́ thǐ Judaphú má̤to yětahe hò́.
30 Porque assim como no passado vocês foram desobedientes a Deus, mas agora alcançaram misericórdia à vista da desobediência deles,
31 Phúnuôhò́, khǒnyá̤yě Judaphú tahe ní̤dǎ pǎ Cò́marya angó̤ to. Rò Cò́marya yǒ thè́zò̤ní̤ thǐ akhu-akhyě, tônyěnyě pǎnuô Judaphú tahe ki ní̤bèkuô̌ Cò́marya a tè̤thè́zò̤ pǎ.
31 assim também estes agora foram desobedientes, para que também eles alcancem misericórdia, à vista da que foi concedida a vocês.
32 Me̤těhérò thyáphú Cò́marya ki thè́zò̤ní̤ lò̌ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ nuôrò, a dò́nuô̌ othyá lò̌plǐ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ dố tè̤ní̤dǎ ngó̤ to apo̤kǔ yěnuô hò́.
32 Porque Deus encerrou todos na desobediência, a fim de mostrar a sua misericórdia a todos.
33 Cò́marya a tè̤thè́zò̤, a tè̤thítè̤phè́ ná a tè̤thè́khuthè́gně yětahenuô, adu-azǎ̤ nyacò́. A taritaryǎ me̤tè̤ yětahenuô, ǔ thè́gněhtwó bè́ cò́ tôprè̤꤮ to. Aklyá tahenuô ǔ krwǒ thè́gně bè́ cò́ tôprè̤꤮ to.
33 Ó profundidade da riqueza, tanto da sabedoria como do conhecimento de Deus! Quão inexplicáveis são os seus juízos, e quão insondáveis são os seus caminhos!
34 Lisǎsè̌kǔ hé,
34 “Pois quem conheceu a mente do Senhor? Ou quem foi o seu conselheiro?
35 “Kayǎ dố a me̤bwíme̤taryě nò́ è́lǎ hò́ Cò́marya rò Cò́marya tǒ me̤bwíme̤taryě ka̤khyěsû kuô̌ke lǔ nuôma a o ǔpě?”
35 Ou quem primeiro deu alguma coisa a Deus para que isso lhe seja restituído?”
36 Me̤těhérò, a byálya̤ tè̤lò̌꤮ plǐ, a myákhwèní̤ tè̤lò̌꤮ plǐ ná a taryěpro̤prya̤ tahe, rò dố a byálya̤ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô akhu-akhyě ǔ htuthè́htyaní̤ hò́ Cò́marya hò́. Kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki htuthè́htyadû Cò́marya acṳ́cṳ́ ahtû̌htû̌ ní꤮. Amèn.
36 Porque dele, e por meio dele, e para ele são todas as coisas. A ele seja a glória para sempre. Amém!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.