Mateus 9
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Byacè Jesǔ nuô̌ dố thòklyěkǔ rò cuốbè́ htyěòdu rò a ka̤ dố adò̌ dố a cuốo yětôdò̌.
1 E entrando Jesus num barco, passou para o outro lado, e chegou à sua própria cidade.
2 Kayǎ tahe záhyǎní̤ kayǎ thyětôkyě tôprè̤ dố Byacè Jesǔ a o rò a omyěo prè́ dố lé̤myěkhu. Bí Byacè Jesǔ myáhtye èthǐ tè̤zṳ̂́ akhè̌nuô, a hé kayǎ thyětôkyě nuôtôprè̤, “Vǎ phúprè̤khǔ꤮ dyashyodyasò̌ nè̤ thè́plò ní꤮. Vǎ plwǒkyǎhò́ nè̤ tè̤thû́ hò́.”
2 E eis que lhe trouxeram um paralítico deitado num leito. Jesus, pois, vendo-lhes a fé, disse ao paralítico: Tem ânimo, filho; perdoados são os teus pecados.
3 Bínuôakhè̌ prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe tane̤ lahyǎ dố a thè́plòkǔ, “Kayǎ yětôprè̤ hébèthû́ hò́ Cò́marya hò́.”
3 E alguns dos escribas disseram consigo: Este homem blasfema.
4 Byacè Jesǔ thè́gně luplú lò̌plǐ èthǐ tè̤tane̤ nuôtahe rò a hé èthǐ, “Mame̤těrò thǐ cuố tane̤ mǔmyá̤ricyá̤ tuố̤ tè̤phúnuô tahe dố thǐ thè́plòkǔ me̤tě?
4 Mas Jesus, conhecendo-lhes os pensamentos, disse: Por que pensais o mal em vossos corações?
5 ‘Vǎ plwǒkyǎ nè̤ tè̤thû́ hò́’ héma azǔklò̌ è̌? Kimá̤torò ‘Kahtò rò cuốmò̌’ héma azǔklò̌ è̌?
5 Pois qual é mais fácil? dizer: Perdoados são os teus pecados, ou dizer: Levanta-te e anda?
6 Manárò prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤ vǎyě, thyáphú thǐ ki thè́gně lahyǎ ná dố hekhu yěnuô, vǎ o ná taryěshyosò̌ dố vǎ plwǒkyǎbè́ ǔ tè̤thû́tè̤plá tahenuôrò, vǎ ki dyéluô̌ pé̤ thǐ,” a hé htuô̌phúnuôrò, a hé kayǎphè̌ thyětôkyě yětôprè̤, “Ihtò talǔní̤ nè̤ klolé̤myě nuôrò ka̤mò̌ dố nè̤ hinuô.”
6 Ora, para que saibais que o Filho do homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados {disse então ao paralítico}: Levanta-te, toma o teu leito, e vai para tua casa.
7 Kayǎ nuôtôprè̤ ihtòka̤ dố ahi.
7 E este, levantando-se, foi para sua casa.
8 Cò́marya dyétǎ̤pé̤ kayǎ a taryěshyosò̌ phúyě akhu-akhyě, bí kayǎ bè́mṳ myáhtye tè̤me̤-ané̤ phúnuô akhè̌, èthǐ thè́isě bezṳ̂́nyá̤ lahyǎ Cò́marya rò htuthè́htya lahyǎ Cò́marya.
8 E as multidões, vendo isso, temeram, e glorificaram a Deus, que dera tal autoridade aos homens.
9 Bí Byacè Jesǔ htecuốkyǎ bínuôakhè̌, a myáhtye kayǎ tôprè̤ amwi̤ ná Matteo onyǎo me̤ tè̤me̤ dố lé̤kwǐ amo-arǎ hikǔ. Byacè Jesǔ hé lǔ, “Cuố꤮, krwǒkuô̌ vǎkhyě rò htwǒkuô̌ vǎ khǒpacè̤̌.” Rò Matteo ihtòcuố rò krwǒkuô̌ lǔkhyě.
9 Partindo Jesus dali, viu sentado na coletoria um homem chamado Mateus, e disse-lhe: Segue-me. E ele, levantando-se, o seguiu.
10 Bí Byacè Jesǔ edǐ mò̤́hé dố Matteo hi akhè̌nuô, prè̤kwǐamo-arǎ tahe ná prè̤oraphú tahe hyǎ etố̤plu-etố̤phè kuô̌lò̌ ná Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe.
10 Ora, estando ele à mesa em casa, eis que chegaram muitos publicanos e pecadores, e se reclinaram à mesa juntamente com Jesus e seus discípulos.
11 Bí Pharisěophú tahe myáhtye phúyě akhè̌, a sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Thǐ Thárá rò a cuố etố̤ǒtố̤ kuô̌tuố̤ ná prè̤kwǐamo-arǎ ná prè̤tè̤oraphú nuôtahe me̤tě?”
11 E os fariseus, vendo isso, perguntavam aos discípulos: Por que come o vosso Mestre com publicanos e pecadores?
12 Byacè Jesǔ ní̤huô̌huô̌ ná a hésû èthǐ, “Kayǎ dố a oshyo-opryǎ tahenuô, a lo ná tè̤khuthárádu to. Kayǎ dố aswíasè̌ tahenuô tû́ma a lo prè́ tè̤khuthárádu prè́.
12 Jesus, porém, ouvindo isso, respondeu: Não necessitam de médico os sãos, mas sim os enfermos.
13 Manárò pṳ̌thè́gně lahyǎ Cò́marya thè́zṳ̂́ hé angó̤lasá tahe dố a hé, ‘Vǎ thè́zṳ̂́ tè̤lǔtè̤tyǎ to, vǎ thè́zṳ̂́prè́ tè̤thè́zò̤klabè ní̤ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ nuôprè́.’ Me̤těhérò, vǎ hyǎ è́ka̤ kayǎ dố acò́ate̤ nuôtahe má̤to. Vǎ hyǎ è́ka̤prè́ kayǎ dố a tè̤thû́tè̤ora odûgně nuôtahe prè́.”
13 Ide, pois, e aprendei o que significa: Misericórdia quero, e não sacrifícios. Porque eu não vim chamar justos, mas pecadores.
14 Htuô̌rò Giovanni Baptista a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a hyǎ sudyǎ lǔ, “Pè̤ ná Pharisěophú tahenuô, pè̤ duôesè, manárò nè̤ khǒpacè̤̌ yětahe rò a duôe kuô̌ǔ sè to me̤tě?”
14 Então vieram ter com ele os discípulos de João, perguntando: Por que é que nós e os fariseus jejuamos, mas os teus discípulos não jejuam?
15 Byacè Jesǔ hésû èthǐ ná ngó̤khákho tômû̌ rò a hé, “Bí khǒmè̤̌khǔphè̌ otố̤kuô̌pǎ ná akhǒ sǐpré̤sǐmya̤ akhè̌nuô, a khǒsǐpré̤ yětahe cuốthè́plè̤̌ cyá̤ phútě? Manárò shyé꤮ shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́ dố ǔ è́cuố taphǎkyǎhò́ khǒmè̤̌khǔphè̌ hò́pǎ akhè̌nuô, èthǐ ki duôeduôǒ lahyǎ pǎ.
15 Respondeu-lhes Jesus: Podem porventura ficar tristes os convidados às núpcias, enquanto o noivo está com eles? Dias virão, porém, em que lhes será tirado o noivo, e então hão de jejuar.
16 “Ǔ isè́phè hyeca̤lye̤ ná ikè̤̌thè̌ dố a tanuố hítoyě nuô a o tôprè̤꤮ to, me̤těhérò ki isè́phè hénuô ikè̤̌thè̌yě a ki htò́tanuốka̤ rò a lé htò́tazwí lazè̤̌ cuốlyá̤ryá pó̤ hyeca̤lye̤yě pǎ.
16 Ninguém põe remendo de pano novo em vestido velho; porque semelhante remendo tira parte do vestido, e faz-se maior a rotura.
17 Ǔ zṳ̂nuô̌ htyězǎ̤thè̌ dố htyěǒphálye̤kǔ nuô a o tôprè̤꤮ to. Ǔ ki zṳ̂nuô̌ phúnuô hérò, htyěǒphá ki pò̤́pruố rò htyězǎ̤ ki lakuố̤lò̌ pǎ. Htuô̌to htyěǒphá ki pyékyǎ lò̌ pǎ. Phúnuôrò ǔ zṳ̂nuô̌ prè́ htyězǎ̤ athè̌ yěnuô dố htyěǒphá athè̌kǔ prè́. Ki me̤phúnuô hérò htyězǎ̤ bèbè, htyěǒphá bèbè, a pyé pǎ to.”
17 Nem se deita vinho novo em odres velhos; do contrário se rebentam, derrama-se o vinho, e os odres se perdem; mas deita-se vinho novo em odres novos, e assim ambos se conservam.
18 Bí a hébè ǔ phúyě akhè̌nuô, tè̤cò́bè̌hǒ khuklò́du tôprè̤ hyǎ dángṳ̂lya̤ dố lǔnyěhyǎ rò a hé lǔ, “Vǎ phúprè̤mò thyěmópǎprè́, manárò ka̤kuô̌ vǎ rò ka̤dyahtya nè̤ takhu dố alo̤ ma a klyá htwǒprè̤ nyǎ prè́.”
18 Enquanto ainda lhes dizia essas coisas, eis que chegou um chefe da sinagoga e o adorou, dizendo: Minha filha acaba de falecer; mas vem, impõe-lhe a tua mão, e ela viverá.
19 Byacè Jesǔ ihtò rò krwǒka̤kuô̌ lǔ. Rò a khǒpacè̤̌ krwǒka̤kuô̌ lǔ.
19 Levantou-se, pois, Jesus, e o foi seguindo, ele e os seus discípulos.
20 Bí èthǐ ka̤ dố klyálo̤ akhè̌nuô, prè̤mò dố a khyábè tè̤sè̌thwitǎ̤ dố anyě̤ cò́hò́ shyényě̤na nuô a o tôprè̤, rò a krwǒka̤kuô̌ Byacè khyěkhu rò a hyǎ tôbè Jesǔ ca̤kyǎkhǎmí̤.
20 E eis que certa mulher, que havia doze anos padecia de uma hemorragia, chegou por detrás dele e tocou-lhe a orla do manto;
21 “Vǎ ki tôbè prè́bí aca̤cwo̤ yěnuôprè́ ma vǎ tè̤sè̌thwitǎ̤ yě klyá sǐmé̤ nyǎ hò́,” a hé huô ní̤dyédû ané̤ rò a hyǎ dố Jesǔ khyěkhu rò a hyǎ tô lǔ ca̤kyǎ.
21 porque dizia consigo: Se eu tão-somente tocar-lhe o manto, ficarei sã.
22 Byacè Jesǔ tarí myáka̤khyě rò myáhtye lǔ akhè̌ a hé lǔ, “Phúmò, dyashyodyasò̌ nè̤ thè́plò ní꤮, nè̤ tè̤zṳ̂́ yěnuô, a zasǐmé̤ kyǎhò́ nè̤ tè̤sè̌hò́.” Yětôphuốrò prè̤mò yětôprè̤ a tè̤sè̌nuô, a lamé̤ tôphuố lamé̤kyǎ cò́.
22 Mas Jesus, voltando-se e vendo-a, disse: Tem ânimo, filha, a tua fé te salvou. E desde aquela hora a mulher ficou sã.
23 Bí Byacè hyǎnuô̌ dố Judaphú khuklò́ yětôprè̤ ahikǔ akhè̌nuô, a myáhtye kayǎ uốtěló tahe ná kayǎ nguố̤hè pra̤rû́pra̤tè́ tôplutôphè rò a hé èthǐ,
23 Quando Jesus chegou à casa daquele chefe, e viu os tocadores de flauta e a multidão em alvoroço,
24 “Cuốtaphǎ lò̌ lahyǎ. Pacè̤̌muố̤phú yětôprè̤ ma a thyě má̤to, a omyě sǒtapa̤ prè́.” A hé rò ǔ nyě̤kruô̌ lò̌plǐ lǔ.
24 disse; Retirai-vos; porque a menina não está morta, mas dorme. E riam-se dele.
25 Bí ǔ nò̌htelò̌ htuô̌ kayǎ bè́mṳ nuôtahe dố aklò̌ khè̌nuô, Jesǔ nuô̌ dố hidò́kǔ bí pacè̤̌muố̤phú yětôprè̤ lé̤omyěo khǎlé̤ nuô rò a pṳ̂́ lǔtakhu akhè̌ pacè̤̌muố̤phú yětôprè̤ ihtòka̤khyě.
25 Tendo-se feito sair o povo, entrou Jesus, tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Tè̤ritè̤kyǎ yě a luô̌ pasǐ cuốlò̌ cò́ pwǒ̤htyěpwǒ̤ké̤ cò́.
26 E espalhou-se a notícia disso por toda aquela terra.
27 Bí Byacè Jesǔ htecuốkyǎ bínuô tôpho akhè̌, kayǎ mèthèkhí thè́nyě̤ krwǒ è́htǒ kuô̌ lǔkhyě, “Kố꤮ Davi aphúkhǔ, thè́zò̤ rò me̤cwó̤ré̤ pè̤ ní꤮.”
27 Partindo Jesus dali, seguiram-no dois cegos, que clamavam, dizendo: Tem compaixão de nós, Filho de Davi.
28 Bí Byacè cuốnuô̌ dố hi tôměkǔ akhè̌nuô, kayǎ yěthè́nyě̤ krwǒnuô̌ kuô̌ lǔ rò Byacè Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Vǎ me̤lǐ cyá̤ thǐ mèthè nuô thǐ zṳ̂́e è̌?”
28 E, tendo ele entrado em casa, os cegos se aproximaram dele; e Jesus perguntou-lhes: Credes que eu posso fazer isto? Responderam-lhe eles: Sim, Senhor.
29 Rò Byacè tôhyǎ èthǐ mèthèplò rò a hé, “Dố thǐ zṳ̂́e akhu-akhyě, vǎ zasǐmé̤ thǐ.”
29 Então lhes tocou os olhos, dizendo: Seja-vos feito segundo a vossa fé.
30 Rò èthǐ mèthè lǐka̤khyě khyěthyá lò̌. Byacè Jesǔ metǎ̤mete̤kyǎ èthǐ, “Dyásoluô̌ pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮.”
30 E os olhos se lhes abriram. Jesus ordenou-lhes terminantemente, dizendo: Vede que ninguém o saiba.
31 Manárò èthǐ htecuố rò cuốlě dyáso pasǐlò̌ tè̤ritè̤kyǎ yě bí nuôtôké̤ akǔ dố khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho.
31 Eles, porém, saíram, e divulgaram a sua fama por toda aquela terra.
32 Bí kayǎ mèthèkhí yěthè́nyě̤ htecuố htuô̌nuô, ǔ è́hyǎní̤ kayǎphè̌ dố khǐné me̤bè lǔ rò a pè́ tôprè̤ dố Byacè Jesǔ a o.
32 Enquanto esses se retiravam, eis que lhe trouxeram um homem mudo e endemoninhado.
33 Bí Byacè Jesǔ vè̤́htekyǎ htuô̌hò́ khǐné akhè̌nuô, kayǎpè́ yětôprè̤ hébè cyá̤ ka̤khyě khyěthyá. Rò kayǎ bè́mṳ tahe khyéthukhyéthè́ nyacò́. “Ǔ me̤cyá̤ tè̤ phúyě dố Israelphú aklè̌nuô myáhtye nò́hí takhyá꤮ to,” a hé lahyǎ phúnuô.
33 E, expulso o demônio, falou o mudo e as multidões se admiraram, dizendo: Nunca tal se viu em Israel.
34 Manárò, Pharisěophú tahe hé, “A vè̤́htekyǎ cyá̤ khǐné tahe phúyě nuôma má̤prè́ khǐné khuklò́du nuôtahe yǒ dyé lǔ taryěpro̤prya̤ nuô khukhyě prè́.”
34 Os fariseus, porém, diziam: É pelo príncipe dos demônios que ele expulsa os demônios.
35 Byacè Jesǔ lě cuốlò̌ vǐ̤ pwǒ̤tôvǐ̤ dò̌ pwǒ̤꤮ tôdò̌ rò lě ithyóithya pé̤ ǔ dố Judaphú tè̤cò́bè̌hǒ tahe akǔ, rò cuốnuô̌ dônyǎhéso pé̤ ǔ ná Cò́marya ahtyěaké̤ a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ, rò zasǐmé̤ pé̤ lò̌ ǔ tè̤swítè̤sè̌ pwǒ̤tôcô.
35 E percorria Jesus todas as cidades e aldeias, ensinando nas sinagogas, pregando o evangelho do reino, e curando toda sorte de doenças e enfermidades.
36 Bí a myáhtye kayǎ bè́mṳ dố a bèpyá̤bèsè̌ rò a lé̤thè́lè̤ní̤ ǔ a o kuô̌ǔ tôprè̤꤮ to rò athyáná thímí tômṳ dố ǔ prè̤kyě̤ èthǐ oto yětahe akhè̌nuô, a thè́zò̤ ní̤dyé nyacò́ èthǐ.
36 Vendo ele as multidões, compadeceu-se delas, porque andavam desgarradas e errantes, como ovelhas que não têm pastor.
37 Bínuôakhè̌, a hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Lé̤kè́buố akhǎlé̤ oè́lǎ, manárò prè̤kè́buố opatí꤮ nyacò́.
37 Então disse a seus discípulos: Na verdade, a seara é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Rò kwǐ lahyǎ lyá̤byacè ná a ki nò̌hyǎ prè̤kè́buố tahe dố alyá̤khu yěnuô ní꤮.”
38 Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.