Mateus 18

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Bínuôakhè̌, Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố lǔo rò hyǎ sudyǎ lǔ, “Dố mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuôma, ǔpě ki htwǒdulố ǔ pǎpě?”
1 Naquela hora, aproximaram-se de Jesus os discípulos, perguntando: Quem é, porventura, o maior no reino dos céus?
2 Byacè Jesǔ è́ pacè̤̌ tôprè̤ rò a nò̌hyǎ kahtòo lǔ dố èthǐklè̌.
2 E Jesus, chamando uma criança, colocou-a no meio deles.
3 Rò a hé èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ꤮, thǐ ki htulya taple thǐ thè́plò to, thǐ ki htwǒhtya thyáná pacè̤̌phú yětahe to hénuô, thǐ nuô̌ní̤ cyá̤ dố mò́khu htyělé̤ké̤kǔ takhyá꤮ to.
3 E disse: Em verdade vos digo que, se não vos converterdes e não vos tornardes como crianças, de modo algum entrareis no reino dos céus.
4 Me̤phúnuôrò, kayǎ dố a shyalya̤ athè́plò phú pacè̤̌phú yětôprè̤nuô, dố mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuôma adulốǔ hò́.
4 Portanto, aquele que se humilhar como esta criança, esse é o maior no reino dos céus.
5 “Kayǎ dố a myá vǎmèthè rò a ki è́mo̤sû pacè̤̌phú thyáná yětôprè̤ tôprè̤prè̤nuô a è́mo̤sû hò́ vǎ hò́.”
5 E quem receber uma criança, tal como esta, em meu nome, a mim me recebe.
6 “Kayǎ tôprè̤prè̤ ki nò̌me̤thû́ kayǎ patílố dố a zṳ̂́e vǎ yětahe aklè̌ tôprè̤prè̤ hénuô, cò̌ lò̤́du dố a kyǎ̤bǒlo̤nuô rò tá̤tǎ̤kyǎ è dố htyědutava̤kǔ nuôma aryáklò̌ pǎ cò́ dố lǔgně cò́.
6 Qualquer, porém, que fizer tropeçar a um destes pequeninos que creem em mim, melhor lhe fora que se lhe pendurasse ao pescoço uma grande pedra de moinho, e fosse afogado na profundeza do mar.
7 “Tè̤ dố a hyǎ ilo-ilyápyé kayǎ rò a nò̌me̤thû́ ǔ nuô a o tahe. Phúnuô akhu-akhyě Cò́marya ki ciryacyě̤ ciryacṳ̂ prè̤lu hekhuphú tahe pǎ. Tè̤ yětahenuô, a bè hyǎ má̤lakǒ nyǎpǎ. Manárò Cò́marya ki ciryacyě̤ ciryacṳ̂ kayǎ dố a me̤ htwǒhtya tè̤ yěnuôtahe pǎ.
7 Ai do mundo, por causa dos escândalos; porque é inevitável que venham escândalos, mas ai do homem pelo qual vem o escândalo!
8 Nè̤ takhu bèbè, nè̤ khǎduô bèbè, a ki nò̌me̤ nè̤ tè̤thû́ hérò pǎ̤tṳ̂̌ rò vǐkyǎ kyǎ ènuô. Nè̤ takhutṳ̂̌ nè̤ khǎduôtṳ̂̌ rò nè̤ ka̤kanuô̌bè́ dố mò́khunuô aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤ takhu khǎduô ǒpwǒ̤ rò ǔ bè vǐtǎ̤kyǎ nè̤ dố mikyǎ̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ nuôtôphè akǔ pǎnuô cò́.
8 Portanto, se a tua mão ou o teu pé te faz tropeçar, corta-o e lança-o fora de ti; melhor é entrares na vida manco ou aleijado do que, tendo duas mãos ou dois pés, seres lançado no fogo eterno.
9 Nè̤mèthè ki nò̌me̤ nè̤ tè̤thû́ hérò kaǔhtekyǎ rò vǐkyǎ kyǎ ènuô. Nè̤mèthè oprè́ tôkyě rò nè̤ ka̤kanuô̌bè́ dố mò́khu nuô aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤mèthè opwǒ̤odwǒ lò̌nyě̤kyě rò ǔ bè vǐtǎ̤kyǎ nè̤ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ pǎnuô cò́.”
9 Se um dos teus olhos te faz tropeçar, arranca-o e lança-o fora de ti; melhor é entrares na vida com um só dos teus olhos do que, tendo dois, seres lançado no inferno de fogo.
10 “Thyáphú thǐ ki tane̤ patí tǎ kayǎ patílố dố ǔklè̌ yětahe tǎmé̤ nuô, rò̤ní̤ lahyǎ thǐné̤. Me̤těhérò vǎ hé hò́ thǐ, èthǐ atanémò́khuphú dố a opò̤́ myá lǔ tahenuô a ophû ná Phè̌ Cò́marya dố mò́khu nuô pwǒ̤꤮ tôphuố cò́.
10 Vede, não desprezeis a qualquer destes pequeninos; porque eu vos afirmo que os seus anjos nos céus veem incessantemente a face de meu Pai celeste.
11 Me̤těhérò, prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, vǎ hyǎlya̤ è́ka̤ kayǎ dố a lamé̤ tahe prè́.
11 [Porque o Filho do Homem veio salvar o que estava perdido.]
12 “Thǐ tane̤ myámyá, kayǎ tôprè̤ ki athímí o aduô̌ tôzè̤, rò a ki cuốpè̤̌ mé̤kyǎ tôduô̌ kihérò a ki dyakyǎ aduô̌ lwǐ̤thyótôshyě ná lwǐ̤thyó tôduô̌ yěnuô dố asèekhu rò a klyá htecuố myápṳ̌ nyǎprè́ a cuốpè̤̌ mé̤kyǎ yětôduô̌ nuôprè́ má̤to è̌?
12 Que vos parece? Se um homem tiver cem ovelhas, e uma delas se extraviar, não deixará ele nos montes as noventa e nove, indo procurar a que se extraviou?
13 Vǎ hécò́cò́ thǐ, ki a myáhtye ka̤khyě a lamé̤ yětôduô̌ hérò, a ki thè́krṳ̂̌ lốklò̌ pǎ cò́ ná a okyǎ lwǐ̤thyótôshyě ná lwǐ̤thyó tôduô̌ dố a cuốpè̤̌ kuô̌ǔ to yětahe cò́.
13 E, se porventura a encontra, em verdade vos digo que maior prazer sentirá por causa desta do que pelas noventa e nove que não se extraviaram.
14 Thyáphúnuôhò́, dố kayǎ patílố dố ǔklè̌ yětahenuô, a ki thyěkyǎ dốthudốthè́ tôkyě bí tôprè̤ prè́ nuô, thǐphè̌ dố mò́khuyě tôprè̤ thè́plòo taki꤮ to.”
14 Assim, pois, não é da vontade de vosso Pai celeste que pereça um só destes pequeninos.
15 “Nè̤ puố̤vyá̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú tôprè̤prè̤ ki me̤thû́ nè̤ bíkhè̌tě꤮ bèbè, cuốmyáhtye hébè tû́dû ná è rò hésoluô̌ pé̤ lǔ tè̤ dố a me̤thû́ nè̤ nuô tahe. Ki a thè́plòtǒ kuô̌ ná nè̤ rò a ki ò́lya̤ a tè̤me̤thû́ kihérò nè̤ ní̤bè ka̤khyě khyěthyá hò́ nè̤ puố̤vyá̤yě tôprè̤ hò́.
15 Se teu irmão pecar [contra ti], vai argui-lo entre ti e ele só. Se ele te ouvir, ganhaste a teu irmão.
16 Manárò a ki ní̤dǎ nè̤ngó̤ to hérò, nè̤ kè̤ lǔ ná atè̤thû́ o yěnuô, thyáphú a kiklò̤kima agněnuôrò, prè̤ myáhtye ní̤huô̌ kuô̌ tè̤ ná nè̤nuô, a tǒbè o thè́nyě̤, thè́thuô̌ bá nuô. Phúnuôrò è́krwǒhyǎní̤ kuô̌ǔ tôprè̤, tomaná thè́nyě̤ nuô.
16 Se, porém, não te ouvir, toma ainda contigo uma ou duas pessoas, para que, pelo depoimento de duas ou três testemunhas, toda palavra se estabeleça.
17 Ki a ní̤dǎkuô̌ èthǐngó̤ to kihérò dyásoluô̌ ná prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú nuô tahe, rò prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú hé lǔ rò a ki ní̤dǎ toto kihérò hébèhésû̌ è phú thǐ dya kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e kuô̌ǔ to tôprè̤nuô, tomaná hébèhésû̌ è phú prè̤kwǐamo-arǎ tôprè̤nuô.
17 E, se ele não os atender, dize-o à igreja; e, se recusar ouvir também a igreja, considera-o como gentio e publicano.
18 “Vǎ hécò́cò́ thǐ, dố hekhuyě thǐ cò̌klò̤ma ǐtětě꤮ bèbè, dố mò́khu nuô, Cò́marya ki cò̌klò̤ma kuô̌dû phúnuô pǎ. Dố hekhu yěnuô thǐ ilyěplwǒkyǎ ǐtětě꤮ bèbè, Cò́marya ki ilyěplwǒkyǎ kuô̌dû dố mò́khu pǎ.
18 Em verdade vos digo que tudo o que ligardes na terra terá sido ligado nos céus, e tudo o que desligardes na terra terá sido desligado nos céus.
19 “Vǎ hé pé̤ pó̤ thǐ, dố hekhu yěnuô, kayǎ thè́nyě̤ ki thè́plò thyálǔ hérò a kwǐcò́bè̌ tè̤ǐtětě꤮ bèbènuô vǎphè̌ dố mò́khu yětôprè̤ ki dyépé̤ lò̌lò̌꤮ èthǐ kwǐnuô tahe pǎ.
19 Em verdade também vos digo que, se dois dentre vós, sobre a terra, concordarem a respeito de qualquer coisa que, porventura, pedirem, ser-lhes-á concedida por meu Pai, que está nos céus.
20 Mame̤těhérò, kayǎ thè́nyě̤prè́ bèbè, thè́thuô̌prè́ bèbè, èthǐ ki otố̤oplò́ lǔ dố vǎmwi̤ akǔ kihérò vǎ ki otố̤oplò́ kuô̌dû ná èthǐ pǎ.”
20 Porque, onde estiverem dois ou três reunidos em meu nome, ali estou no meio deles.
21 Htuô̌rò Petru hyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a sudyǎ lǔ, “Byacè, vǎ puố̤vyá̤ tôprè̤ ki me̤thû́ vǎ hérò vǎ tǒbè plwǒkyǎ lǔtè̤thû́ báphuố cò́tě? Ma vǎ bè plwǒkyǎ bǎ cò́ è thuô̌thyótôphuố cò́ è̌?”
21 Então, Pedro, aproximando-se, lhe perguntou: Senhor, até quantas vezes meu irmão pecará contra mim, que eu lhe perdoe? Até sete vezes?
22 Rò Byacè Jesǔ hésû è, “Vǎ hé nè̤ ná bè plwǒkyǎ prè́ thuô̌thyótôphuố má̤to, nè̤ bè plwǒkyǎ bǎ cò́ è thuô̌thyótôshyě nuô aphuố thuô̌thyótôphuố cò́.
22 Respondeu-lhe Jesus: Não te digo que até sete vezes, mas até setenta vezes sete.
23 “Phúnuô akhu-akhyě, dố mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô athyáná khwí tôprè̤ dố a thè́zṳ̂́ me̤lá̤me̤lǐkyǎ lò̌ a rǎmárǎdyǎ oní̤ alulé tahe nuố̤su o lǔ nuôtahe.
23 Por isso, o reino dos céus é semelhante a um rei que resolveu ajustar contas com os seus servos.
24 Rò bí a cáhtya me̤lá̤me̤lǐ hò́ alulé anuố̤asu tahe akhè̌nuô, a nò̌è́hyǎ ré̤lố alulé dố asu-o è́talwósû́lû̌ lǔ yěnuô tôprè̤.
24 E, passando a fazê-lo, trouxeram-lhe um que lhe devia dez mil talentos.
25 Rò alulé yětôprè̤ plábè́ lǔ to akhu-akhyě, abyacè hétǎ̤ngó̤ ná a bèka̤ isè̌tǎ̤kyǎ dyé ané̤ ná aphúamě ná a tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ lò̌꤮ plǐ rò a bè hyǎ plálǐkyǎ anuố̤asu.
25 Não tendo ele, porém, com que pagar, ordenou o senhor que fosse vendido ele, a mulher, os filhos e tudo quanto possuía e que a dívida fosse paga.
26 “Rò a dángṳ̂lya̤ dố khwí nyěhyǎ rò a kwǐthè́zò̤ lǔ, ‘Khyáthè́dǒ kuốré̤ vǎ ní꤮. Vǎ ki plálǐ lò̌dû nè̤ pǎ.’
26 Então, o servo, prostrando-se reverente, rogou: Sê paciente comigo, e tudo te pagarei.
27 Rò Byacè yětôprè̤ thè́zò̤ní̤ lǔ rò a dyahtuô̌ pé̤kyǎ lǔsu rò a plwǒka̤kyǎ lǔ.
27 E o senhor daquele servo, compadecendo-se, mandou-o embora e perdoou-lhe a dívida.
28 “Manárò, lulé yětôprè̤nuô, bí a hteka̤ akhè̌ a myáhtye ná akhǒ luléphú thyálǔ dố asu-o lǔ rû̌tôcwè̤́ yětôprè̤. Rò a pṳ̂́ma lǔ rò a ci lǔ kyǎ̤bǒ rò a hé lǔ, ‘Nè̤ lodyé vǎrû̌nuô dyémò̌ vǎ.’
28 Saindo, porém, aquele servo, encontrou um dos seus conservos que lhe devia cem denários; e, agarrando-o, o sufocava, dizendo: Paga-me o que me deves.
29 “Rò lulé yětôprè̤nuô a dángṳ̂lya̤ rò a kwǐthè́zò̤ lǔ, ‘Khyáthè́dǒ kuốré̤ vǎ ní꤮, vǎ plálǐ lò̌dû nè̤ pǎ,’ a hé lǔ phúnuô.
29 Então, o seu conservo, caindo-lhe aos pés, lhe implorava: Sê paciente comigo, e te pagarei.
30 “Manárò a ní̤dǎ lǔ tè̤kwǐthè́zò̤ to. A plálǐbè́ hí lǔ to rò a nò̌dò́tǎ̤ tadû ǔ dố htò̌kǔ.
30 Ele, entretanto, não quis; antes, indo-se, o lançou na prisão, até que saldasse a dívida.
31 Rò lulé dố aruô tahe myáhtye a me̤ ǔ phúnuôrò èthǐ thè́plòmo̤pǎ cò́ taki꤮ to. Rò a me̤kryá꤮ phútěnuô èthǐ cuốhéso pé̤lò̌ ná khwí nuôtôprè̤.
31 Vendo os seus companheiros o que se havia passado, entristeceram-se muito e foram relatar ao seu senhor tudo que acontecera.
32 “Yětôphuốrò khwí nuôtôprè̤ è́hyǎ lǔ rò a hé lǔ, ‘Kayǎ sǒdǒ thè́plò, nè̤ kwǐthè́zò̤ vǎ rò vǎ dyahtuô̌kyǎ pé̤lò̌ nè̤nuố̤nè̤su tahe,
32 Então, o seu senhor, chamando-o, lhe disse: Servo malvado, perdoei-te aquela dívida toda porque me suplicaste;
33 nè̤ tǒkò thè́zò̤ ní̤kuô̌ nè̤ khǒlulé thyálǔ yěnuô phú vǎ thè́zò̤ní̤ nè̤ nuô, má̤to è̌?’
33 não devias tu, igualmente, compadecer-te do teu conservo, como também eu me compadeci de ti?
34 Rò khwí yětôprè̤ thè́plòdu nyacò́ lǔ rò bí a plálǐ tyahí lǔ to yěnuô a dyétǎ̤kyǎ lǔ dố prè̤me̤cyě̤me̤cṳ̂ lǔ yětahe a takhukǔ.”
34 E, indignando-se, o seu senhor o entregou aos verdugos, até que lhe pagasse toda a dívida.
35 Rò Byacè Jesǔ hé tadûkyǎ dốkhyě, “Thǐ ki plwǒkyǎ lò̌thulò̌thè́ má̤lakǒ thǐ puố̤vyá̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú tôprè̤ ná tôprè̤ atè̤thû́ to hénuôma, Phè̌ Cò́marya dố mò́khu tôprè̤ ki me̤ kuô̌ thǐ thyáphúnuô pǎ.”
35 Assim também meu Pai celeste vos fará, se do íntimo não perdoardes cada um a seu irmão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.