Lucas 5
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Tônyěkhè̌ bí Jesǔ kahtò o dố Gennesaret htyěòduhtû̌ akhè̌nuô, kayǎ tahe thè́zṳ̂́ ní̤huô̌ lahyǎ Cò́marya alǎ̤angó̤ rò a hyǎ tadwítashya ró̤è́ nyacò́ dố Jesǔ a o.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 Jesǔ myáhtye thòklyě dố ǔ ka̤ báo è dố htyěhtû̌ nyě̤bè. Prè̤me̤-etè̤̌phú tahe htecuốkyǎ dố thòklyěkǔ rò èthǐ cuố ishuôplǐ ní̤dyé lahyǎ a itavǐ.
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 Jesǔ cuốhtyanuô̌ dố Simonè a thòklyěkǔ rò a nò̌khyǎ thò́thû́nuô̌ lǔ thòklyě yěnuô dố htyězǎ̤ taki, htuô̌rò Jesǔ onyǎtǎ̤ dố thòklyěkǔ rò a ithyótǎ̤ kayǎ bè́mṳ nuôtahe.
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 Bí a ithyó htuô̌hò́nuô, a hé Simonè, “Khyǎnuô̌ye̤ nè̤ thòklyěyě dố htyězǎ̤nuô. Thyáphú thǐ ki pṳ̂́ní̤ lahyǎ tè̤̌ agněnuôrò, cò̤́tǎ̤ lahyǎ thǐ itavǐ nuôtahe.”
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Simonè hésû lǔ, “Thárá, pè̤ cò̤́htuô̌hò́ tôthè̌꤮ tôthè̌ cò́hò́ rò tè̤̌ní̤ tôbè꤮ to, tadû́rò phú nè̤ hénuô vǎ ki cò̤́tǎ̤ pó̤khyě è꤮.”
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Èthǐ cò̤́tǎ̤ itavǐ rò tè̤̌ní̤ è́nyacò́, a tuố̤ cò́ dố itavǐ phû lazè̤̌kyǎ cò́.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Phúnuô akhu-akhyě, èthǐ è́hyǎ pó̤ lahyǎ akhǒ o dố thòklyěkǔ dố aruô tôbè tahe ki hyǎ me̤cwó̤kuô̌ èthǐ. Akhǒ tahe hyǎ me̤cwó̤ kuô̌ èthǐ rò a pṳ̂́nuô̌ lahyǎ tè̤̌ dố thòklyěkǔ rò a bǎ cò́ ná thòklyě nyě̤bè, rò tuố̤ cò́ dố thòklyě yěnyě̤bè phûlacû́ talí cò́.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Bí Simonè Petru myáhtye tè̤me̤-ané̤ phúyě akhè̌, a dángṳ̂lya̤ dố Jesǔ a khǎduôshyé rò a hé, “Byacè, htecuố taphǎkyǎ ná vǎ, vǎ ma kayǎ tè̤thû́tè̤oraphú prè́.”
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 È ná akhǒ dố a o kuô̌ ná lǔ tahe pṳ̂́ní̤ è́nyacò́ tè̤̌ akhu-akhyě, èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌ lahyǎ cò́.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 Prè̤me̤ró̤kuô̌ tè̤̌ ná Simonè tahema Zebedeo aphúkhǔ, Jakomo ná Giovanni prè́. Èthǐ ma a khyéthukhyéthè́ kuô̌ nyacò́ cò́.
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Èthǐ báokyǎ thòklyě yětahe dố htyěhtû̌ rò, bekyǎ lò̌lò̌꤮ tè̤ dố a o ná èthǐ nuôtahe htuô̌rò èthǐ krwǒkuô̌ Jesǔ akhyě. Rò èthǐ htwǒhtyakuô̌ Byacè Jesǔ Krístu a khǒpacè̤̌ tahe.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Tôphuốkhè̌ bí Jesǔ o dố vǐ̤tôvǐ̤ akhè̌nuô, prè̤bè tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ o tôprè̤. Bí a myáhtye Jesǔ akhè̌nuô, a dángṳ̂lya̤ dố Jesǔ a khǎduôshyé, rò a kwǐthè́zò̤ lǔ, “Byacè꤮, nè̤ ki thè́plòo zasǐmé̤ pé̤ vǎ tè̤sè̌yě hénuôma nè̤ za cyá̤ prè́.”
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Jesǔ zó̤hyǎ atakhu rò a tôbèhtuô̌ lǔ rò a hé lǔ, “Vǎ thè́plòo prè́,” a hé htuô̌rò “Tè̤sè̌꤮ sǐmé̤kyǎmò̌,” a hé pó̤ phúnuô, rò tôphuốtuô̌ tè̤sè̌ sǐmé̤kyǎ cò́.
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Jesǔ mekyǎ lǔ ngó̤, “Hésoluô̌ pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮. Cuố dyéluô̌myá nè̤né̤ dố bwídu nuôtôprè̤ a o nuô ní꤮. Htuô̌rò nè̤ tè̤sè̌ sǐmé̤hò́ yěnuô, thyáphú a ki khyáluô̌ pé̤kuô̌ dố kayǎ è́prè̤ a mèthènyě nuôrò lǔtyǎhtya kuô̌ phú Mosè a tè̤mekyǎngó̤ o nuô ní꤮.”
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 A nò̌héluô̌ ǔ tôprè̤꤮ to tadû́rò Byacè Jesǔ ari-akyǎ yěnuô, kayǎ lé héso luô̌pasǐcuố ye̤klò̌ ná a khǎlé̤lye̤ nuô cò́, rò kayǎ tahe thè́zṳ̂́ ní̤huô̌ lahyǎ a tè̤hébè, htuô̌rò a thè́zṳ̂́ nò̌hyǎ zasǐmé̤ lahyǎ a tè̤swítè̤sè̌ rò a hyǎró̤hyǎè́ nyacò́ dố lǔo cò́.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 Manárò Jesǔ htecuốkyǎ tamǒmǒ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu rò cuố kwǐcò́bè̌ bínuô.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Tônyěkhè̌ bí Jesǔ ithyóithyatǎ̤ ǔ akhè̌nuô, Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe onyǎo kuô̌ lahyǎ bínuô. Èthǐ yětahe nuôma a o lahyǎ hò́ dố lò̌꤮ dò̌ o dố Galilea ké̤kǔ, nuôtahe ná lò̌꤮ dò̌ o dố Juda ké̤kǔ nuôtahe ná dố vǐ̤ Jerusalem akǔnuô hyǎ hò́. Thyáphú Jesǔ ki zasǐmé̤ pé̤ kayǎswíkayǎsè̌ yětahenuôrò Byacè Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ okuô̌ ná lǔ.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Kayǎ tahe záhyǎ kayǎ thyětôkyě tôprè̤, rò èthǐ záhyǎ sǐhtě ná lé̤myě. Rò thyáphú a ki dyatǎ̤ní̤ lǔ dố Jesǔ a mèthènyě nuôrò, a yácû́ cò̤̌nuô̌ lǔ dố hidò́kǔ.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Manárò kayǎ yǒ oró̤ talwósû́lû̌ akhu-akhyě, èthǐ zánuô̌ cyá̤ pǎto. Phúnuôrò èthǐ záhtya lǔ dố hikhuklwó tabyekhu rò htyame̤plǒ lahyǎ hikhuklwó rò cya̤tǎ̤ sǐhtělò̌ lé̤myěmyě kayǎyǎ dố kayǎ tôplutôphè aklǎměkǔ dố Jesǔ anyěhyǎ.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Bí Jesǔ myáhtye èthǐ atè̤zṳ̂́sò̌ nyacò́ akhè̌nuô, a hé kayǎ swí nuôtôprè̤, “Khǒbò́thyó꤮ vǎ plwǒkyǎ hò́ nè̤ tè̤thû́tè̤ora tahe hò́.”
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 Prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ná Pharisěophú tahe hé ní̤dyé khyělǔ, “Kayǎ yětôprè̤ hébèthû́ hò́ Cò́marya hò́. Ǔpě tôprè̤ ki plwǒkyǎ cyá̤ tè̤thû́ pě? Prè̤ plwǒkyǎ cyá̤ tè̤thû́ ma tû́prè́ Cò́marya tôprè̤ prè́.”
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Jesǔ thè́gně èthǐ hé ní̤dyé khyělǔ yětahe rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ cuốtane̤ tuố̤ lahyǎ dố thǐ thè́plòkǔ phúnuôma me̤tě?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Ki hé, ‘Plwǒkyǎhò́ nè̤ tè̤thû́tè̤ora hò́,’ má̤torò ‘Kahtò rò cuốmò̌,’ kihéma bítě tôcô azǔklò̌?
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Manárò prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤ vǎyě, thyáphú thǐ ki thè́gně lahyǎ, dố hekhu yěnuô, vǎ o ná taryěshyosò̌ dố vǎ plwǒkyǎbè́ ǔ tè̤thû́tè̤plá tahenuôrò, vǎ ki dyéluô̌ pé̤ thǐ,” a héhtuô̌ phúnuô rò a hé prè̤thyětôkyě yětôprè̤, “Vǎ hé nè̤, ihtò talǔní̤ nè̤ klolé̤myě nuôrò ka̤mò̌ dố nè̤ hinuô.”
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Tôphuốtuô̌ kayǎphè̌ nuôtôprè̤ ihtò talǔní̤ a klolé̤myě dố kayǎ tôplutôphè anyěhyǎ rò hteka̤kyǎ dố ahi rò a htuthè́htya Cò́marya.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 Ǔ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ prè̤ cò́. Rò èthǐ htuthè́htya lahyǎ Cò́marya rò a hé lahyǎ, “Yětônyě, pè̤ myáhtyehò́ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe hò́!”
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 A me̤htuô̌ phúnuô rò, Jesǔ htecuốkyǎ, rò a cuốmyáhtye ná prè̤kwǐe amo-arǎ tôprè̤ dố amwi̤ ná Levi. Rò a onyǎo dố lé̤kwǐ amo-arǎ hikǔ. Rò Jesǔ hé lǔ, “Krwǒkuô̌ vǎkhyě rò htwǒ kuô̌ vǎ khǒpacè̤̌.”
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 Levi kahtò rò dyakyǎ lò̌lò̌꤮ tè̤ dố a o ná lǔ nuôtahe rò a krwǒcuốkuô̌ Jesǔ akhyě.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Yětôphuốrò, Levi me̤ní̤ pwè̌du tôpwè̌ dố ahi, rò a me̤pwè̌ pé̤ Jesǔgně prè́. Rò a mehyǎní̤ akhǒathyó dố a kwǐ amo-arǎ tahe ná sǐpré̤sǐmya̤ dố aruôtahe, rò a hyǎepluhyǎephè kuô̌ lò̌ ná lǔ.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá dố èthǐ aplò́amṳkǔ tahe dya lò̌ tè̤thû́ dố Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ tahe akhu rò a hé, “Thǐ cuố etố̤ǒtố̤kuô̌ ná prè̤kwǐamo-arǎ tahe ná prè̤oraphú nuôtahe me̤tě?” Èthǐ sudyǎ lahyǎ phúnuô.
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Jesǔ hésû èthǐ, “Kayǎ dố a oshyo-opryǎ tahenuô a lo ná tè̤khuthárádu to. Kayǎ dố aswíasè̌ tahenuô tû́ma a lo prè́ tè̤khuthárádu prè́.
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Vǎ hyǎ è́ka̤ kayǎ dố acò́ate̤ nuôtahe má̤to. Thyáphú prè̤oraphú tahe ki za̤ ní̤dû lahyǎ ané̤ nuôrò, vǎ hyǎ è́ka̤ èthǐ prè́.”
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hé Jesǔ, “Giovanni a khǒpacè̤̌ tahe ná Pharisěophú a khǒpacè̤̌ tahe duôe sèesèǒ rò kwǐcò́bè̌ tamǒtamǒ cò́ tadû́rò nè̤ khǒpacè̤̌ taherò a duôeduôǒ kuô̌ǔ to vǎ.”
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Byacè Jesǔ hésû èthǐ ná ngó̤khákho tômû̌ rò a hé, “Bí khǒmè̤̌khǔphè̌ otố̤kuô̌pǎ ná akhǒ sǐpré̤sǐmya̤ akhè̌nuô, ǔ nò̌ duôeduôǒ cyá̤nyǎ sǐpré̤sǐmya̤ tahe sè è̌?
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Tônyěnyě pǎnuô ǔ ki è́cuố taphǎkyǎ khǒmè̤̌khǔphè̌ pǎ. Bínuôakhè̌ pǎma èthǐ ki duôeduôǒ lahyǎ pǎ.”
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 Jesǔ hé pé̤ pó̤ èthǐ ná ngó̤khákho tôtó̤ rò a hé, “Ǔ htò́zè̤̌ ca̤thè̌ rò ǔ isè́phèbí ná ca̤lye̤ nuô a o tôprè̤꤮ to. Ki me̤phúnuô hérò ca̤thè̌yěnuô a ki lazè̤̌pyékyǎ pǎ, htuô̌to ikè̤̌thè̌ ná ikè̤̌lye̤ yěnuô arè̤̌thò́rè̤̌htyě pǎ lǔ to.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 Ǔ zṳ̂nuô̌ thòbǐthèhtyězǎ̤thè dố htyěǒphálye̤kǔ nuô a o tôprè̤꤮ to. Ǔ ki zṳ̂nuô̌ phúnuô hérò htyězǎ̤thè̌ yěnuô a ki thè̌phè́kyǎ htyěǒphálye̤ yětômě pǎ, rò htyězǎ̤ ki lakuố̤kyǎ lò̌ pǎ, rò htyěǒ ki phè́pyékyǎ pǎ.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Ǔ tǒbè zṳ̂nuô̌ prè́ htyězǎ̤thè̌ dố htyěǒpháthè̌ akǔ prè́꤮.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Htuô̌rò kayǎ dố a ǒnò́ htuô̌hò́ htyězǎ̤lye̤ tahenuô a thè́zṳ̂́ ǒ pǎ htyězǎ̤thè̌ tôprè̤꤮ to. ‘Htyězǎ̤lye̤ nuô a viklò̌ ná athè̌,’ a hé pé̤ èthǐ phúnuô.”
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.