Lucas 18

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Htuô̌rò Jesǔ thè́zṳ̂́ ná a khǒpacè̤̌ tahe ki kwǐcò́bè̌ lahyǎ pwǒ̤꤮ tôphuố, rò èthǐ ki thè́plòpyé tǎ taki꤮ tǎmé̤ nuôrò, a dyákhákho pé̤ a khǒpacè̤̌ tahe ná ngó̤ tômû̌.
1 E contou-lhes também uma parábola sobre o dever de orar sempre, e nunca desfalecer,
2 Jesǔ dyá pé̤ èthǐ phútě hérò, “Dố vǐ̤tôvǐ̤ akǔnuô, prè̤ciryatè̤ otôprè̤. Kayǎ tôprè̤nuô a thè́isě bezṳ̂́benyá̤ kuô̌ǔ Cò́marya toto, a bezṳ̂́benyá̤ kuô̌ǔ prè̤lu kayǎ toto.
2 Dizendo: Havia numa cidade um certo juiz, que nem a Deus temia, nem respeitava o homem.
3 Bí vǐ̤ nuôtôvǐ̤ akǔ nuôprè́, prè̤mòokryá o tôprè̤. Rò a hyǎ kwǐthè́zò̤ tamǒmǒ prè̤ciryatè̤ yětôprè̤, ‘Me̤cwó̤ pé̤ré̤ vǎ rò ciryacò́cò́ pé̤ré̤ vǎ ná prè̤ dố a thè́hte vǎ yěnuô.’
3 Havia também, naquela mesma cidade, uma certa viúva, que ia ter com ele, dizendo: Faze-me justiça contra o meu adversário.
4 “A cṳ̌kuô̌ prè̤mòokryá yětôprè̤ to tadû́rò dốkhyěnuô a tane̤lya̤ ní̤dyé ané̤, ‘Vǎ ma kayǎ dố a thè́isě kuô̌ǔ Cò́marya to, bezṳ̂́benyá̤ kuô̌ǔ kayǎ to tadû́rò,
4 E por algum tempo não quis atendê-la; mas depois disse consigo: Ainda que não temo a Deus, nem respeito os homens,
5 prè̤mòokryá yětôprè̤nuô, a yǒ hyǎme̤súsá tamǒtamǒ vǎ rò vǎ ki myá taritaryǎ pé̤kyǎ è pǎ. Vǎ ki me̤phúnuô to héma, a hyǎ me̤súsá tamǒtamǒ vǎ pǎ rò tadû꤮ tadû ma vǎ ladyáladǎ kyǎdě prè́.’”
5 Todavia, como esta viúva me molesta, hei de fazer-lhe justiça, para que enfim não volte, e me importune muito.
6 Htuô̌rò Byacè hé, “Thǐ ní̤dǎ myámyá prè̤ciryatè̤ cò́te̤to yětôprè̤ hé ngó̤ yětômû̌ nuô.
6 E disse o Senhor: Ouvi o que diz o injusto juiz.
7 Kayǎ dố Cò́marya nwóhtya è tahenuô, ki a kwǐ tè̤me̤cwó̤ pwǒ̤nyěpwǒ̤thè̌ hénuô, Cò́marya cirya cò́te̤ pé̤ èthǐ toma a ocyá̤ nyǎ è̌? Thyáphú a ki me̤cwó̤ pé̤ ǔ agně nuôrò a ki me̤khò̌me̤zò̌ pǎ è̌?
7 E Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que clamam a ele de dia e de noite, ainda que tardio para com eles?
8 Vǎ hé thǐ, Cò́marya ki cirya cò́te̤ pryǎpryǎ pé̤ èthǐ pǎ. Manárò bí prè̤lu aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě hyǎ pǎ akhè̌nuô, dố hekhuyě pǎ vǎ myáhtye pǔ kayǎ tahe ki opǎ lahyǎ ná tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ pǎ è̌?”
8 Digo-vos que depressa lhes fará justiça. Quando porém vier o Filho do homem, porventura achará fé na terra?
9 Kayǎ dố a zṳ̂́e ní̤dyé ané̤ ná acò́ate̤ rò a tane̤patí ǔruô tahenuô, Jesǔ dyá pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tôtó̤.
9 E disse também esta parábola a uns que confiavam em si mesmos, crendo que eram justos, e desprezavam os outros:
10 “Kayǎ thè́nyě̤ cuốhtya kwǐcò́bè̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ. Tôprè̤ rò Pharisěophú, dố aruôtôprè̤ rò prè̤kwǐamo-arǎ.
10 Dois homens subiram ao templo, para orar; um, fariseu, e o outro, publicano.
11 Pharisěophú tôprè̤ cuố ihtòo kwǐcò́bè̌ rò a hé, ‘Kố꤮ Cò́marya, vǎ hébwíhétaryě nè̤, me̤těhérò phú ǔruô tahe cuốpṳ̂́phe zè́plè́ e ǔtè̤, lahǒlahya ǔ, cuốthû́ ǔphúǔmě nuô vǎ me̤nò́ kuô̌ǔ to. Vǎ thyákuô̌ ná prè̤kwǐe amo-arǎ nuôtôprè̤ to akhu-akhyě vǎ hébwíhétaryě nyacò́ nè̤.
11 O fariseu, estando em pé, orava consigo desta maneira: Ó Deus, graças te dou porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros; nem ainda como este publicano.
12 Thuô̌thyótônyě akǔnuô, vǎ duôe sèesèǒ nyě̤nyě pwǒ̤꤮ tôphuố cò́, htuô̌rò lò̌꤮ vǎ ní̤bè tè̤ tahenuô, vǎ dyé ka̤khyě cò́ nè̤ pwíshyétôpwí cò́.’
12 Jejuo duas vezes na semana, e dou os dízimos de tudo quanto possuo.
13 “Manárò prè̤kwǐamo-arǎ yětôprè̤nuô, a cuốkahtòo lǒ dố aye̤, rò a tṳ́htya bû cò́ amèthè dố mò́khu to. A thè́plè̤̌ rò a htòlya̤ ní̤dyé ataǒ rò a hé, ‘Kố꤮ Cò́marya꤮ thè́zò̤ní̤ré̤ vǎ. Vǎ ma prè̤oraphú tôprè̤.’”
13 O publicano, porém, estando em pé, de longe, nem ainda queria levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: Ó Deus, tem misericórdia de mim, pecador!
14 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Vǎ hé thǐ, kayǎ dố acò́ate̤ dố Cò́marya a mèthènyě nuôma Pharisěophú yětôprè̤nuô má̤to. Prè̤kwǐamo-arǎ yětôprè̤nuô, bí a ka̤ dố ahi akhè̌, acò́ate̤ dố Cò́marya a mèthènyě hò́, me̤těhérò kayǎ dố a phyéhtyalô̌ ané̤ tôprè̤nuô, Cò́marya ki shyalya̤ è pǎ rò kayǎ dố ashyalya̤-athè́ tôprè̤nuô, Cò́marya ki dyahtyalô̌ è pǎ.”
14 Digo-vos que este desceu justificado para sua casa, e não aquele; porque qualquer que a si mesmo se exalta será humilhado, e qualquer que a si mesmo se humilha será exaltado.
15 Kayǎ tahe è́hyǎ aphúpatí tahe dố Jesǔ a o rò a thè́zṳ̂́ nò̌dyahtya Jesǔ takhu dố pacè̤̌phú yětahe alo̤, manárò a khǒpacè̤̌ tahe myáhtye rò a thè́prwǒ̤sû èthǐ.
15 E traziam-lhe também meninos, para que ele lhes tocasse; e os discípulos, vendo isto, repreendiam-nos.
16 Manárò Jesǔ è́hyǎ pacè̤̌phú thǐtahe dố a o rò a hé, “Plwǒhyǎ pacè̤̌phú nuôtahe dố vǎoyě, me̤tǎ̤tṳ̂̌ tǎ èthǐ tǎmé̤, me̤těhérò Cò́marya ahtyěaké̤ nuôma kayǎ dố a shyalya̤ athè́plò thyáná pacè̤̌phú yěnuôtahe atè̤hò́.
16 Mas Jesus, chamando-os para si, disse: Deixai vir a mim os meninos, e não os impeçais, porque dos tais é o reino de Deus.
17 Vǎ hécò́cò́ thǐ, thǐ ki nò̌pố thǐné̤ ná Cò́marya phú pacè̤̌phú tahe nò̌pốní̤ ané̤ nuôto hénuô, thǐ nuô̌ ní̤ cyá̤ dố Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ takhyá꤮ to.”
17 Em verdade vos digo que, qualquer que não receber o reino de Deus como menino, não entrará nele.
18 Kayǎ htwǒ khuklò́ tôprè̤ sudyǎ Jesǔ, “Kố꤮ tháráryá꤮ thyáphú vǎ ki ní̤bè kuô̌ǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ nuôrò, vǎ tǒbè me̤kryá꤮ maǐtě?”
18 E perguntou-lhe um certo príncipe, dizendo: Bom Mestre, que hei de fazer para herdar a vida eterna?
19 Jesǔ sudyǎ lǔ, “Nè̤ cuốè́ tuố̤ vǎ ná tháráryá me̤tě? Kayǎryá o tôprè̤꤮ to, a o prè́tû́ Cò́marya tôprè̤prè́.
19 Jesus lhe disse: Por que me chamas bom? Ninguém há bom, senão um, que é Deus.
20 Nè̤ thè́gně Cò́marya mekyǎngó̤ tahe hé, ‘Cuốthû́ tǎ ǔphúǔmě tǎmé̤, me̤thyě tǎ kayǎ tǎmé̤, ehuôehí tǎ ǔtè̤ tǎmé̤, khyá lahǒlahya tǎ tè̤ tǎmé̤, bezṳ̂́nyá̤ nè̤muố̤nè̤phè̌.’”
20 Sabes os mandamentos: Não adulterarás, não matarás, não furtarás, não dirás falso testemunho, honra a teu pai e a tua mãe.
21 Rò kayǎphè̌ yětôprè̤ hésû lǔ, “Lò̌꤮ yětahenuô vǎ tǒ̤ní̤ htuô̌lò̌hò́ rò vǎ krwǒme̤ htuô̌lò̌hò́ dố vǎ pacè̤̌khè̌ nuô pǎ cò́hò́.”
21 E disse ele: Todas essas coisas tenho observado desde a minha mocidade.
22 Bí Jesǔ ní̤huô̌ a hé phúyě akhè̌nuô, a hé lǔ, “Tè̤ dố nè̤ lome̤ nuô a opǎ tôcô, ka̤ isè̌kyǎlò̌ nè̤ tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ nuôtahe rò zṳ́tǎ̤ pé̤ lò̌ ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú nuôtahe. Nè̤ ki me̤phúnuô hérò nè̤ ki ní̤bè tè̤duzá̤htyathè̌ dố mò́khu pǎ. Ka̤me̤htuô̌ phúnuô rò hyǎ krwǒkuô̌ vǎkhyě.”
22 E quando Jesus ouviu isto, disse-lhe: Ainda te falta uma coisa; vende tudo quanto tens, reparte-o pelos pobres, e terás um tesouro no céu; vem, e segue-me.
23 Kayǎphè̌ yětôprè̤nuô, a yǒ duzá̤ tǎ̤pòtǎ̤pè̤̌ cò́ akhu-akhyě bí a ní̤huô̌ ngó̤ yětômû̌ akhè̌nuô, a thè́plè̤̌ nyacò́.
23 Mas, ouvindo ele isto, ficou muito triste, porque era muito rico.
24 Jesǔ myátǎ̤tǎ̤꤮ htuô̌ lǔ rò a hé, “Kayǎ duzá̤htyathè̌ tahe kíré̤ nuô̌ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô, apyá̤ nyacò́ dố èthǐgně cò́!
24 E, vendo Jesus que ele ficara muito triste, disse: Quão dificilmente entrarão no reino de Deus os que têm riquezas!
25 Tathíbuô̌du tôduô̌ kíré̤ plyénuô̌ dố htè́khǎlí̤kǔnuô azǔ klò̌pǎ cò́ ná kayǎ duzá̤htyathè̌ tôprè̤ kíré̤ nuô̌ dố mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô cò́.”
25 Porque é mais fácil entrar um camelo pelo fundo de uma agulha do que entrar um rico no reino de Deus.
26 Kayǎ dố a ní̤huô̌ Jesǔ tè̤hébè yětahenuô, a sudyǎ lǔ, “Ki me̤phúnuôrò ǔpě tôprè̤ kíré̤ ní̤bè cyá̤pǎ tè̤me̤lwóhteka̤ pě?”
26 E os que ouviram isto disseram: Logo quem pode salvar-se?
27 Rò Jesǔ hésû, “Tè̤ dố kayǎ me̤cyá̤tonuô, Cò́marya me̤cyá̤ prè́.”
27 Mas ele respondeu: As coisas que são impossíveis aos homens são possíveis a Deus.
28 Petru hé, “Myámò̌, pè̤ dyakyǎ lò̌ cò́ hò́ pè̤hipè̤phyǎ tahe rò pè̤ krwǒkuô̌hò́ nè̤khyě hò́.”
28 E disse Pedro: Eis que nós deixamos tudo e te seguimos.
29 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Vǎ hélakǒ cò́ thǐ cò́, dố Cò́marya ahtyěaké̤ agněrò, kayǎ tôprè̤prè̤ ki dyakyǎ ahi-aphyǎ bèbè, aphúamě bèbè, apuố̤avyá̤ tahe bèbè, amuố̤aphè̌ bèbè hénuôma,
29 E ele lhes disse: Na verdade vos digo que ninguém há, que tenha deixado casa, ou pais, ou irmãos, ou mulher, ou filhos, pelo reino de Deus,
30 Cò́marya ki dyépludyéphè è́lốklò̌ pǎ cò́ thǐ ná yětôhtû̌nuô pǎ, htuô̌to shyé꤮ nopǎ tôhtû̌nuô, Cò́marya ki dyé lǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ pǎ.”
30 Que não haja de receber muito mais neste mundo, e na idade vindoura a vida eterna.
31 Jesǔ è́ní̤huô tû́ prè̤dônyǎphú shyéthè́nyě̤, rò a hé èthǐ, “Pè̤ ki htya lò̌ dố vǐ̤ Jerusalem. Rò lò̌꤮ tè̤ritè̤kyǎ dố prè̤pro̤ tahe rǎ onekyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔ ari-akyǎ yětahenuô, a ki lốhtyabǎhtya pǎ.
31 E, tomando consigo os doze, disse-lhes: Eis que subimos a Jerusalém, e se cumprirá no Filho do homem tudo o que pelos profetas foi escrito;
32 Vǐ̤ Jerusalemphú tahe ki dyétǎ̤kyǎ vǎ dố Judaphú má̤to tahe a takhukǔ pǎ, rò èthǐ ki pacyé̤ nyě̤kruô̌ lò̌ vǎ rò htuplá lò̌ vǎ ná pli̤htyě pǎ.
32 Pois há de ser entregue aos gentios, e escarnecido, injuriado e cuspido;
33 Èthǐ ki plí vǎ rò me̤thyě vǎ pǎ tadû́rò thuô̌nyě tônyě pǎ nuô, vǎ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.”
33 E, havendo-o açoitado, o matarão; e ao terceiro dia ressuscitará.
34 Manárò a khǒpacè̤̌ tahe thè́gněplǒ lǔ tè̤hébè yětômû̌꤮ to. Tè̤hébèyě angó̤lasá yěnuô, ǔ dya dò́uốdò́bí pé̤ èthǐ akhu-akhyě, èthǐ thè́gněplǒ lahyǎ a hé pé̤ èthǐ yěnuô to.
34 E eles nada disto entendiam, e esta palavra lhes era encoberta, não percebendo o que se lhes dizia.
35 Bí Jesǔ hyǎtuố̤phûhò́ ná vǐ̤ Jeriko akhè̌nuô, kayǎ mèthèkhí kwǐesè onyǎo dố klyáhtû̌ tôprè̤.
35 E aconteceu que chegando ele perto de Jericó, estava um cego assentado junto do caminho, mendigando.
36 Bí a ní̤huô̌ kayǎ bè́mṳ cuố bí lǔkhǎshyé akhè̌nuô, a sudyǎ ǔ, “Ǔ me̤ kryá꤮ ǐtě?”
36 E, ouvindo passar a multidão, perguntou que era aquilo.
37 Rò èthǐ héso pé̤ lǔ, “Vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ hyǎnuô̌ cuốplúrwó bí vǐ̤kǔyě prè́.”
37 E disseram-lhe que Jesus Nazareno passava.
38 Rò a è́htǒhtya, “Kố꤮ Davi aklwǐalyǎ Jesǔ꤮ thè́zò̤ní̤ré̤ vǎ ní!”
38 Então clamou, dizendo: Jesus, Filho de Davi, tem misericórdia de mim.
39 Kayǎ cuố ré̤ dố nyě tahenuô a thè́prwǒ̤ lǔ rò, a nò̌ thuôthuô꤮ o lǔ tadû́rò a lé è́htǒ pra̤shyo ryáryá, “Kố꤮ Davi aphúkhǔ Jesǔ, thè́zò̤ní̤ kuô̌ré̤ vǎ ní꤮.”
39 E os que iam passando repreendiam-no para que se calasse; mas ele clamava ainda mais: Filho de Davi, tem misericórdia de mim!
40 Phúnuô akhu-akhyě, Jesǔ okuố rò a nò̌è́hyǎ ǔ ná kayǎ mèthèkhí yěnuô tôprè̤ dố a o. Bí a hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, Jesǔ sudyǎ lǔ,
40 Então Jesus, parando, mandou que lho trouxessem; e, chegando ele, perguntou-lhe,
41 “Nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌me̤ vǎ maǐtě?”
41 Dizendo: Que queres que te faça? E ele disse: Senhor, que eu veja.
42 Jesǔ hé è, “Mèthè, lǐ mò̌꤮. Nè̤ tè̤zṳ̂́ zasǐmé̤hò́ nè̤ hò́.”
42 E Jesus lhe disse: Vê; a tua fé te salvou.
43 Tôphuốtuô̌ a myáhtye cyá̤ rò a krwǒkuô̌ Jesǔ akhyě, rò a hébwíhétaryě Cò́marya. Rò bí kayǎ bè́mṳ myáhtye tè̤me̤htwǒhtya phúyě akhè̌nuô, a htuthè́htya lò̌plǐ cò́ Cò́marya pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
43 E logo viu, e seguia-o, glorificando a Deus. E todo o povo, vendo isto, dava louvores a Deus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.