João 7

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Byacè Jesǔ héhtuô̌ phúyě rò, a cuố dố Galilea ké̤ rò, a lě tôdò̌ htuô̌ tôdò̌ bínuô. Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe yǒ myápṳ̌ me̤thyě lǔ akhu-akhyě, a thè́zṳ̂́ cuố dố Juda ké̤kǔ to.
1 Depois disso, Jesus percorria a Galiléia. Ele não queria deter-se na Judéia, porque os judeus procuravam tirar-lhe a vida.
2 Manárò, bínuôkhè̌, Judaphú apwè̌ isò́lé̤thû kíré̤ bè nuô a phûhyǎ hò́.
2 Aproximava-se a festa dos judeus chamada dos Tabernáculos.
3 Phúnuôrò Byacè Jesǔ a puố̤prè̤khǔ tahe hé lǔ, “Thyáphú nè̤ khǒpacè̤̌ tahe ki myáhtyekuô̌ nè̤ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe agněnuôrò, nè̤ tǒkò htecuố khókyǎ ná bíyě rò cuố dố Juda ké̤kǔ nuô.
3 Seus irmãos disseram-lhe: Parte daqui e vai para a Judéia, a fim de que também os teus discípulos vejam as obras que fazes.
4 Kayǎ dố a thè́zṳ̂́ mwi̤ luô̌htyěluô̌ké̤ hénuôma, a me̤huôme̤thwè́ tè̤ tôprè̤꤮ to. Nè̤ ki me̤nyǎ hò́ tè̤pro̤tè̤prya̤ phúnuôtahe hérò dyéluô̌ pé̤ kuô̌ǔ nè̤né̤ ná hekhu tôbalò̌ nuô kǒkǒ.”
4 Pois quem deseja ser conhecido em público não faz coisa alguma ocultamente. Já que fazes essas obras, revela-te ao mundo.
5 Me̤těhérò Byacè a puố̤prè̤khǔ ní̤dyédû tahecò́nuô꤮, a zṳ̂́e lǔ to.
5 Com efeito, nem mesmo os seus irmãos acreditavam nele.
6 A hé lǔ phúnuô akhu-akhyě, Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bènuô a hyǎtuố̤ dố vǎgně híto. Manárò dố thǐgněnuô thǐcuốthǐka̤ bíkhè̌tě ma aní̤ prè́.
6 Disse-lhes Jesus: O meu tempo ainda não chegou, mas para vós a hora é sempre favorável.
7 Prè̤lu hekhuphú tahe thè́hte cyá̤ thǐ to. Manárò a thè́hte lahyǎ vǎ, me̤těhérò vǎ yǒ héhteluô̌ èthǐ me̤ tè̤mǔmyá̤ tahe nuô̌꤮.
7 O mundo não vos pode odiar, mas odeia-me, porque eu testemunho contra ele que as suas obras são más.
8 Cuốdûmò̌ lahyǎ dố pwè̌kǔ nuô. Vǎ cuố híto, me̤těhérò shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè hyǎtuố̤ dố vǎgně híto.” A hésû apuố̤ thǐtahe phúnuô.
8 Subi vós para a festa. Quanto a mim, eu não irei, porque ainda não chegou o meu tempo.
9 Byacè Jesǔ héhtuô̌ phúyě rò a okyǎ bí Galilea ké̤kǔ nuô.
9 Dito isto, permaneceu na Galiléia.
10 Manárò bí a puố̤prè̤khǔ tahe htecuốkyǎ htuô̌hò́ akhè̌nuô, a hte cuốhuôcuốthwè́ kuô̌ dốkhyě, a cuốlá̤cuốlǐ to.
10 Mas quando os seus irmãos tinham subido, então subiu também ele à festa, não em público, mas despercebidamente.
11 Judaphú khuklò́khuklyǎ tahenuô, “Jesǔ otǒ bítě?” A myápṳ̌ sudyǎ lahyǎ lǔ phúnuô.
11 Buscavam-no os judeus durante a festa e perguntavam: Onde está ele?
12 Kayǎ bè́mṳ tahe dônyǎhuô dônyǎthwè́ è́nyacò́ lǔrilǔkyǎ. Tahehenuô, a hé lahyǎ, “È ma kayǎ ryá prè́.”
12 E na multidão só se discutia a respeito dele. Uns diziam: É homem de bem. Outros, porém, diziam: Não é; ele seduz o povo.
13 Ǔ yǒ thè́isě lahyǎ Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe rò ǔ hélá̤hélǐ sûbû tôprè̤꤮ to.
13 Ninguém, contudo, ousava falar dele livremente com medo dos judeus.
14 Bí ǔ pwè̌ phû꤮ klǎměhò́ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ cuốhtyanuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ rò a cáhtya ithyóithya ǔ bínuô.
14 Lá pelo meio da festa, Jesus subiu ao templo e pôs-se a ensinar.
15 Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe khyéthukhyéthè́ rò a hé lahyǎ, “A htyadyánò́ kuô̌ǔ dố Judaphú thyólihǒ a thárádu tahe a khadǎkǔ to tadû́rò a cuố thè́gně è́nyacò́ báyě nuôma a cuố ithyóní̤tǒ bítětě?”
15 Os judeus se admiravam e diziam: Este homem não fez estudos. Donde lhe vem, pois, este conhecimento das Escrituras?
16 Rò Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ ithyó ǔ yětahe nuôma vǎ tè̤ithyóithya ní̤dû má̤to. Tè̤ithyó yětahe nuôma a hyǎ dố Cò́marya dố a nò̌hyǎ vǎyě tôprè̤ a o.
16 Respondeu-lhes Jesus: A minha doutrina não é minha, mas daquele que me enviou.
17 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ lṳ̂me̤tǒ Cò́marya athè́plò hénuô, tè̤ithyóithya yětahe nuôma a o dố Cò́marya a ohyǎ è̌? Má̤torò vǎ hébè ní̤dyédû ná vǎ taryěshyosò̌ è̌, nuô aklyá thè́gně nyǎ prè́.
17 Se alguém quiser cumprir a vontade de Deus, distinguirá se a minha doutrina é de Deus ou se falo de mim mesmo.
18 Kayǎ dố a hébè ní̤dyédû ná a taryěshyosò̌ tôprè̤prè̤ nuô, a thè́zṳ̂́ nò̌htuthè́ní̤ ǔ ná ané̤ prè́. Manárò kayǎ dố a thè́zṳ̂́ nò̌htuthè́ní̤ ǔ ná prè̤ dố a nò̌hyǎ lǔ yětôprè̤prè̤ nuô, a hébècò́ prè́, a lahǒlahya ǔ to.
18 Quem fala por própria autoridade busca a própria glória, mas quem procura a glória de quem o enviou é digno de fé e nele não há impostura alguma.
19 Mosè dyéhò́ thǐ tè̤thyótè̤thya vǎhéto? Manárò thǐ lṳ̂krwǒme̤ kuô̌ tè̤thyótè̤thya tôprè̤꤮ to. Thǐ pṳ̌ me̤thyě vǎ me̤tě?”
19 Acaso não foi Moisés quem vos deu a lei? No entanto, ninguém de vós cumpre a lei!...
20 “Khǐné me̤bè hò́ nè̤ hò́. Ǔpě tôprè̤ pṳ̌me̤thyě nè̤ pě?” Kayǎ bè́mṳ hésû lǔ phúnuô.
20 Por que procurais tirar-me a vida? Respondeu o povo: Tens um demônio! Quem procura tirar-te a vida?
21 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Dố Mò̤́nyěduô akhè̌nuô, vǎ me̤ pé̤ thǐ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô rò thǐ khyéthukhyéthè́ lò̌ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ vǎ!
21 Replicou Jesus: Fiz uma só obra, e todos vós vos maravilhais!
22 Mosè mekyǎ thǐ, lò̌꤮ thǐ phúprè̤khǔ tahenuô thǐ bè dû́talí lǔphá a hé rò thǐ dû́talí lahyǎ aphá bí Mò̤́nyěduô nuôtônyě. Ki héklyácò́ rò prè̤ dố a me̤ ré̤lố yěnuôma, Mosè má̤to. Thǐphyěthǐphuô̌ dố꤮ nyénu tahe cáhtya me̤ré̤lố prè́.
22 Moisés vos deu a circuncisão {se bem que ela não é de Moisés, mas dos patriarcas}, e até no sábado circuncidais um homem!
23 Phúnuôrò thyáphú thǐ ki khè̌talwócuốtalye̤ tǎ Mosè a tè̤thyótè̤thya tǎmé̤ nuô, thǐ ki tǒ dû́talí lahyǎ thǐ phúprè̤khǔ tahe aphá bí Mò̤́nyěduô akhè̌nuô, kihérò thǐ dû́talí lahyǎ prè́. Phúnuôrò bí vǎ zasǐmé̤ kayǎswí kayǎsè̌ dố Mò̤́nyěduô akhè̌ rò thǐ cuố thè́plòdu vǎ me̤tě?
23 Se um homem recebe a circuncisão em dia de sábado, e isso sem violar a Lei de Moisés, por que vos indignais comigo, que tenho curado um homem em todo o seu corpo em dia de sábado?
24 Dyatè̤thû́ tǎ ǔ phú thǐ myáhtye ǔ dố aklò̌ nuôtahe tǎmé̤. Má̤tôkhónuô, dyalya̤cò́ dyalya̤te̤ lahyǎ thǐ thè́plò dố thǐ ki ciryatǒ ciryabè ǔ nuô ní.”
24 Não julgueis pela aparência, mas julgai conforme a justiça.
25 Jerusalemphú tahehe hé, “Judaphú khuklò́khuklyǎ pṳ̌ me̤thyě lǔ nuôma è hò́ è̌?
25 Algumas das pessoas de Jerusalém diziam: Não é este aquele a quem procuram tirar a vida?
26 Myámò̌lé, a hébècò́ dố kayǎ tôplutôphè anyěhyǎ cò́ rò ǔ hé tǎ̤tṳ̂̌ lǔ tôprè̤꤮ to. Khǒnyá̤yě ma pè̤ khuklò́khuklyǎ tahe thè́gně tǎ̤te̤ hyǎnyǎ hò́ ná è ma Messia tôprè̤ hò́, phúnuô è̌ ha?
26 Todavia, ei-lo que fala em público e não lhe dizem coisa alguma. Porventura reconheceram de fato as autoridades que ele é o Cristo?
27 Ǔ hé ná Krístu ki hyǎpǎ nuô, ǔ thè́gně adò̌aso tôprè̤꤮ to ǔ hé vǎhé, manárò èyě a o tǒ dò̌bítě nuô pè̤ thè́gně prè́yě.” Èthǐ hé lahyǎ phúnuô.
27 Mas este nós sabemos de onde vem. Do Cristo, porém, quando vier, ninguém saberá de onde seja.
28 Bí Byacè Jesǔ ithyótǎ̤pǎ ǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a è́htǒhtya, “Thǐ thè́gně vǎ nuôma amá̤vǎ. Vǎ o tǒ bítě hyǎ nuôma thǐ thè́gně má̤lakǒ nyǎ vǎ ni. Vǎ hyǎ cṳ́꤮ dû vǎ thè́plò má̤to. Prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤ nuôma, thǐ thè́gně lǔ to. È ma prè̤ dố acò́ tôprè̤.
28 Enquanto ensinava no templo, Jesus exclamou: Ah! Vós me conheceis e sabeis de onde eu sou!... Entretanto, não vim de mim mesmo, mas é verdadeiro aquele que me enviou, e vós não o conheceis.
29 Manárò vǎ thè́gně lǔ, me̤těhérò vǎ yǒ o dố lǔo hyǎ prè́ nuô̌꤮. Prè̤ nò̌hyǎ vǎ ma è prè́ nuô̌꤮.”
29 Eu o conheço, porque venho dele e ele me enviou.
30 A héhtuô̌ phúnuôrò èthǐ pṳ̌htû́pṳ̂́ Byacè Jesǔ. Manárò shuốkhè̌ dố ǔ ki pṳ̂́ me̤thyě lǔ agněnuô, a hyǎtuố̤ híto akhu-akhyě ǔ pṳ̂́hí lǔ tôprè̤꤮ to.
30 Procuraram prendê-lo, mas ninguém lhe deitou as mãos, porque ainda não era chegada a sua hora.
31 Manárò ǔ zṳ̂́eró̤ zṳ̂́eè́ pǎnyǎ lǔ prè́. Èthǐ hé lahyǎ, “Shyé꤮ Krístu ǔ hé nuôtôprè̤ hyǎpǎ akhè̌nuô, a ki me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ è́klò̌pǎ cò́ ná yětôprè̤ pǎ è̌?” A hé lahyǎ phúnuô.
31 Muitos do povo, porém, creram nele e perguntavam: Quando vier o Cristo, fará mais milagres do que este faz?
32 Èthǐ hébèhuô hébèthwè́ ní̤dyélǔ ná Byacè Jesǔ Krístu ari-akyǎ phúyě akhè̌nuô, Pharisěophú tahe ní̤huô̌ rò èthǐ ná bwídukhu tahe nò̌cuốpṳ̂́ Byacè Jesǔ ná klyěphú dố a opò̤́ tè̤lǔhǒdu nuôtahe.
32 Os fariseus ouviram esse murmúrio que circulava entre o povo a respeito de Jesus. Então, de acordo com eles, os príncipes dos sacerdotes enviaram guardas para prendê-lo.
33 Byacè Jesǔ hé, “Vǎ otố̤ nyě̤kuô̌pǎ ná thǐ to. Nyě̤tyato pǎma vǎ ki ka̤khyě khyěthyá dố prè̤nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤ a o hò́.
33 Disse Jesus: Ainda por um pouco de tempo estou convosco e então vou para aquele que me enviou.
34 Thǐ ki myápṳ̌thû́ lahyǎ vǎ pǎ, manárò thǐ myáhtye vǎ to. Dố vǎ lé̤o akhǎlé̤ nuô, thǐ cuố cyá̤ kuô̌ vǎ tôprè̤꤮ to.”
34 Buscar-me-eis sem me achar, nem podereis ir para onde estou.
35 Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe hé ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ, “Pè̤ myáhtye cyá̤ è to a hé nuôma, a kíré̤ tane̤ cuố tǒ bítě ha? Ma a kíré̤ cuố dố pè̤ Judaphú cuốo kuô̌ǔ dố Greekphú nuôtahe aklè̌ rò a kíré̤ cuố ithyóke Greekphú bínuôtahe è̌ ha?
35 Os judeus perguntavam entre si: Para onde irá ele, que o não possamos achar? Porventura irá para o meio dos judeus dispersos entre os gregos, para tornar-se o doutor dos estrangeiros?
36 Htuô̌rò a hé, ‘Thǐ ki myápṳ̌ vǎ pǎ tadû́rò thǐ myáhtye vǎ to,’ a hé phúnuô htuô̌rò, a hé pó̤, ‘Dố vǎ lé̤o akhǎlé̤ nuô, thǐ cuố cyá̤ kuô̌ vǎ to,’ a hé phúnuôma a thè́zṳ̂́ hé ǐtě ha?” A hé ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ phúnuô.
36 Que significam essas palavras que nos disse: Buscar-me-eis sem me achar, e onde estou para lá não podereis ir?
37 Bí pwè̌dulố dốkhyě tônyě akhè̌nuô, Byacè Jesǔ kahtò è́htǒ, “Lò̌꤮ kayǎ dố a thè́ǒ htyě tahenuô, nò̌hyǎ phyéǒ lahyǎ htyě dố vǎ oyě.
37 No último dia, que é o principal dia de festa, estava Jesus de pé e clamava: Se alguém tiver sede, venha a mim e beba.
38 Ǔpěpě꤮ bèbè, dố a zṳ̂́enyá̤e vǎnuô, phú lisǎsè̌kǔ hé, htyě dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ ahtyěklǒ yěnuô, a ki htwíhte dố lǔkǔ pǎ.”
38 Quem crê em mim, como diz a Escritura: Do seu interior manarão rios de água viva {Zc 14,8; Is 58,11}.
39 Htyě dyé ǔ thè́htwǒprè̤ dố Byacè Jesǔ hé yěnuôma má̤ Thè́ Sǎsè̌ Byacè prè́. Ǔpěpě꤮ bèbè dố a zṳ̂́e lǔ tahenuô, a ki ní̤bè pǎ. Byacè Jesǔ ní̤bè hí tè̤taryědu taryěhtǔ to, me̤těhérò a thyě ihtòka̤khyě rò a ka̤ kahtya dố mò́khu híto. Phúnuôrò Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ hyǎnuô̌o dố èthǐ thè́plòkǔ tôprè̤ híto.
39 Dizia isso, referindo-se ao Espírito que haviam de receber os que cressem nele, pois ainda não fora dado o Espírito, visto que Jesus ainda não tinha sido glorificado.
40 Bí kayǎ bè́mṳ ní̤huô̌ Byacè Jesǔ è́htǒ hé phúyě akhè̌nuô, tahehe rò a hé, “È ma prè̤pro̤ dố pè̤ opò̤́myásû̌ lǔ nuôtôprè̤ má̤nyǎ hò́.” A hé lahyǎ phúnuô.
40 Ouvindo essas palavras, alguns daquela multidão diziam: Este é realmente o profeta.
41 Tahehe rò a hé, “Messia má̤nyǎ hò́,” manárò tahehenuô a hé, “Messia o dố Galilea ké̤ rò a ki hyǎ pǎ má̤to.
41 Outros diziam: Este é o Cristo. Mas outros protestavam: É acaso da Galiléia que há de vir o Cristo?
42 Lisǎsè̌kǔ hé, Messia ki hyǎ ohtya dố Khwí Davi aklwǐalyǎkǔ pǎ, a ki hyǎ opacè̤̌lya̤ dố Khwí Davi o ní̤dyé vǐ̤ Bethelehem akǔnuô pǎ, vǎhéto?” A hé lahyǎ phúnuô.
42 Não diz a Escritura: O Cristo há de vir da família de Davi, e da aldeia de Belém, onde vivia Davi?
43 Dố Krístu akhu-akhyěrò kayǎ bè́mṳ tahe tane̤ lṳkhókhyělǔ tômṳ ná tômṳ.
43 Houve por isso divisão entre o povo por causa dele.
44 Tahehenuô a thè́zṳ̂́ pṳ̂́ lǔ, manárò ǔ pṳ̂́ lǔ tôprè̤꤮ to.
44 Alguns deles queriam prendê-lo, mas ninguém lhe lançou as mãos.
45 Bí klyěphú opò̤́ tè̤lǔhǒdu tahe ka̤khyě khyěthyá dố bwídukhu tahe ná Pharisěophú tahe a o akhè̌nuô, a sudyǎ èthǐ, “Thǐ pṳ̂́ka̤ní̤ è to me̤tě?” A hé èthǐ phúnuô.
45 Voltaram os guardas para junto dos príncipes dos sacerdotes e fariseus, que lhes perguntaram: Por que não o trouxestes?
46 Klyěphú opò̤́ tè̤lǔhǒdu tahe hésû èthǐ, “Ǔ hébèdônyǎ thyáná ènuô a o tôprè̤꤮ to.”
46 Os guardas responderam: Jamais homem algum falou como este homem!...
47 Rò Pharisěophú tahe hétakèsû èthǐ, “Ma a ilo ní̤kuô̌ cò́ hò́ thǐ kǒ?
47 Replicaram os fariseus: Porventura também vós fostes seduzidos?
48 Pè̤ dố a htwǒ tè̤cò́bucò́bè̌ a khuklò́khuklyǎ aklè̌ yětahenuô bèbè, Pharisěophú aklè̌ yětahe nuôbèbè, a zṳ̂́e kuô̌ lǔ nuôma a o nyǎ tôprè̤prè̤ è̌?
48 Há, acaso, alguém dentre as autoridades ou fariseus que acreditou nele?
49 A o tôprè̤꤮ to. Kayǎ bè́mṳ nuôtahe ma a thè́gně kuô̌ǔ Mosè a tè̤thyótè̤thya tôcô꤮ to akhu-akhyě, a cuố zṳ̂́ebò̌ zṳ̂́ebye dûgně lahyǎ prè́. Cò́marya ki cirya èthǐ pǎ,” Pharisěophú tahe hétakèsû èthǐ phúnuô.
49 Este poviléu que não conhece a lei é amaldiçoado!...
50 Kayǎmwi̤ ná Nicodemo o tôprè̤. È ma a otố̤kuô̌ dố Pharisěophú aplò́amṳklè̌ tôprè̤. Dố aré̤khè̌ nuôma a hyǎnò́ dố Byacè Jesǔ a o. Rò Nicodemo yě sudyǎ èthǐ,
50 Replicou-lhes Nicodemos, um deles, o mesmo que de noite o fora procurar:
51 “Kayǎ tôprè̤ me̤htuô̌hò́ kryá꤮ maǐtěnuô pè̤ ki ní̤huô̌hí a hé to, pè̤ ki myápṳ̌thè́gně htuô̌hí atè̤me̤ tahe híto nuô, pè̤ bè ciryaní̤ è to pè̤ tè̤thyótè̤thya ophúnuô, vǎhéto?” A sudyǎ èthǐ phúnuô.
51 Condena acaso a nossa lei algum homem, antes de o ouvir e conhecer o que ele faz?
52 Èthǐ hésû lǔ, “Nè̤ ma꤮ Galilea ké̤phú prè́prè́. Myápṳ̌ rwó ka̤khyě khyěthyá mò̌ lisǎsè̌ nuô, nè̤ ki myáhtye thè́gně ná prè̤pro̤ nuôtôprè̤ ohtya dố Galilea ké̤kǔ pǎ má̤to.”
52 Responderam-lhe: Porventura és também tu galileu? Informa-te bem e verás que da Galiléia não saiu profeta.
53 Htuô̌rò kayǎ ka̤kyǎ lò̌ dố ahi pwǒ̤꤮ tôprè̤.
53 E voltaram, cada um para sua casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.