João 5
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Phúnuôhtuô̌rò, Jesǔ cuốkuô̌ Judaphú tahe apwè̌ dố vǐ̤ Jerusalem.
1 Depois disso, houve uma festa dos judeus, e Jesus foi até Jerusalém.
2 Dố vǐ̤ Jerusalem akǔnuô htyěò o tôò. Htyěò nuôtôò nuô a ophû ná Thímílo̤ Kadǎkǔ rò Hebreo ngó̤ nuôma ǔ è́ ná Bethesda. Dố htyěò khuprǐ alo̤nuô ǔ isò́ tava̤ ná lé̤thû nyǎ̤mě.
2 Ali existe um tanque que tem cinco entradas e que fica perto do Portão das Ovelhas. Em hebraico esse tanque se chama “Betezata”.
3 Bí lé̤thû nuôtahe akǔnuô kayǎ mèthèlè̌, kayǎ khǎduôdá, ná kayǎ thyětôkyě tahe hyǎomyě ró̤ è́kú lǎ lahyǎ bínuô.
3 Perto das entradas estavam deitados muitos doentes: cegos, aleijados e paralíticos. [Esperavam o movimento da água,
4 (Èthǐ opò̤́ lahyǎ htyěkazuô̤̌ me̤těhérò Cò́marya a tanéphú hyǎlya̤ me̤kazuô̤̌ tamǒmǒ htyěyě rò bí htyě kazuô̤̌ akhè̌nuô, kayǎ dố a cuốnuô̌ ré̤lố dố htyěkǔ tôprè̤prè̤ nuô, atè̤swí sǐmé̤kyǎ.)
4 porque de vez em quando um anjo do Senhor descia e agitava a água. O primeiro doente que entrava no tanque depois disso sarava de qualquer doença.]
5 Kayǎ swí nyě̤hò́ thuô̌shyě ná nalwǐ̤thyó obínuô tôprè̤.
5 Entre eles havia um homem que era doente fazia trinta e oito anos.
6 Jesǔ myáhtye a omyěkhû́o bínuô rò a thè́gně ná aswí nyě̤hò́ akhu-akhyě a sudyǎ lǔ, “Nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌sǐmé̤ nè̤ tè̤sè̌ è̌?”
6 Jesus viu o homem deitado e, sabendo que fazia todo esse tempo que ele era doente, perguntou:
7 Rò a hésû Byacè, “Byacè꤮, bí ǔ me̤ kazuô̤̌ htyěò akhè̌nuô, kayǎ dố a ki cò̤̌nuô̌ vǎ dố htyěò akǔnuô a o tôprè̤꤮ to. Rò bí vǎ yácû́ cuốnuô̌ akhè̌nuô, kayǎ dố aruôtôprè̤ cuốnuô̌phe ré̤kyǎ hò́ vǎ.”
7 Ele respondeu: — Senhor, eu não tenho ninguém para me pôr no tanque quando a água se mexe. Cada vez que eu tento entrar, outro doente entra antes de mim.
8 Byacè hé è, “Ihtò talǔní̤ nè̤ klolé̤myě rò cuốmò̌.”
8 Então Jesus disse:
9 Atè̤swí sǐmé̤kyǎ cò́ tôphuốtuô̌ rò a talǔní̤ alé̤myě rò a cuố.
9 No mesmo instante, o homem ficou curado, pegou a cama e começou a andar. Isso aconteceu no sábado.
10 Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe hé kayǎ dố atè̤sè̌ sǐmé̤ nuôtôprè̤, “Yětônyě ma Mò̤́nyěduô. Tè̤thyótè̤thya o ná nè̤ phyácuốní̤ nè̤ lé̤myě phúnuô ma aní̤ to.”
10 Por isso os líderes judeus disseram a ele: — Hoje é sábado, e a nossa
11 Manárò a hésû èthǐ, “Kayǎ dố a zasǐmé̤ vǎ nuôtôprè̤ hé vǎ, ‘Talǔní̤ nè̤ klolé̤myě nuô rò cuốmò̌,’ a hé vǎ nuô̌꤮.”
11 Ele respondeu: — O homem que me curou me disse: “Pegue a sua cama e ande.”
12 Èthǐ sudyǎ lǔ, “Kayǎ dố a nò̌me̤ nè̤ phúyě tôprè̤nuô ma ǔpě?”
12 Eles perguntaram: — Quem é o homem que mandou você fazer isso?
13 Manárò Jesǔ ma ǔpě nuô kayǎ yětôprè̤ thè́gněto, me̤těhérò Byacè Jesǔ htecuố mé̤kyǎ dố kayǎ oró̤oè́ aklè̌.
13 Mas ele não sabia quem tinha sido, pois Jesus havia ido embora por causa da multidão que estava ali.
14 Anonuô, Jesǔ myáhtye khyěthyá è dố tè̤lǔhǒdu akǔ rò a hé lǔ, “Ní̤dǎ, vǎ hé nè̤, khǒnyá̤yě nè̤ tè̤swí sǐmé̤hò́. Thyáphú nè̤ ki myáhtyebè pǎ tǎ ná tè̤ dố acyě̤ lốklò̌ cò́ ná yě pǎ tǎmé̤nuô me̤pǎ tǎ tè̤thû́ tǎmé̤ ní꤮.”
14 Mais tarde Jesus encontrou o homem no pátio do Templo e disse a ele:
15 Htuô̌rò a htecuố héso pé̤ Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe ná kayǎ dố a zasǐmé̤ vǎ tè̤swí nuôma amwi̤ ná Jesǔ hénuô̌꤮.
15 O homem saiu dali e foi dizer aos líderes judeus que quem o havia curado tinha sido Jesus.
16 Phúnuô akhu-akhyě, Jesǔ yǒ me̤ tè̤yětahe dố Mò̤́nyěduô khukhyě, Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe cáhtya me̤súsáhyǎ lǔ.
16 Então eles começaram a perseguir Jesus porque ele havia feito essa cura no sábado.
17 Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎphè̌ me̤ tè̤me̤ pwǒ̤꤮ phuố, a okuố tôphuố꤮ to rò vǎ tǒbè me̤kuô̌ phúnuô.”
17 Então Jesus disse a eles:
18 Dố Jesǔ hébè ngó̤ phúyě akhu-akhyě Judaphú khuklò́khuklyǎ tahe lé yácû́ pṳ̌me̤thyě shyolốklò̌ pó̤ ná dố aré̤khè̌ nuô. Má̤ prè́tû́ a me̤ talwótalye̤ tǒ okuố Mò̤́nyěduô a tè̤thyótè̤thya tû́dû yěnuô má̤to, a yǒ hé pó̤ ná Cò́marya mamá̤ aphè̌ ní̤dû rò a be krṳ̂nya̤ní̤ ané̤ ná Cò́marya akhu-akhyě èthǐ pṳ̌ me̤thyě lǔ prè́.
18 E, porque ele disse isso, os líderes judeus ficaram ainda com mais vontade de matá-lo. Pois, além de não obedecer à lei do sábado, ele afirmava que Deus era o seu próprio Pai, fazendo-se assim igual a Deus.
19 Phúnuôrò, Jesǔ hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, phúkhǔyě a me̤ cṳ́꤮ dû phú a thè́zṳ̂́me̤ nuôma aní̤ to. A me̤prè́ phú a myáhtye a Phè̌ Cò́marya me̤nuô tahe prè́. Phè̌ me̤tè̤ ǐtě bèbè, a phúkhǔ me̤ kuô̌dû phúnuô.
19 Então Jesus disse a eles:
20 Me̤těhérò, phè̌ mo̤ní̤ aphúkhǔ rò a dyéluô̌ lǔ lò̌꤮ tè̤ dố a me̤ ná ané̤ nuôtahe. Aphè̌ ki dyéluô̌ lǔ tè̤me̤ dố adulốklò̌ pǎ cò́ ná yětahe pǎ rò thǐ ki khyéthukhyéthè́ nyacò́ pǎ.
20 pois o Pai ama o Filho e lhe mostra tudo o que está fazendo. E vai mostrar a ele coisas ainda maiores do que essas, e vocês vão ficar admirados.
21 Phú vǎphè̌ me̤htwǒprè̤ ka̤khyě kayǎ dố a thyě rò a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ nuô, aphúkhǔyě a ki dyépé̤ kuô̌ǔ thè́htwǒprè̤ dố a thè́plòo thè́zṳ̂́ dyé pé̤ ǔ nuôtahe pǎ.
21 Porque, assim como o Pai ressuscita os mortos e lhes dá vida, assim também o Filho dá vida aos que ele quer.
22 Phè̌ ané̤byacè ní̤dû cirya ǔ tôprè̤꤮ to. A dyétǎ̤ lốbǎ lò̌ tè̤cirya tahe dố aphúkhǔ khadǎkǔ hò́.
22 O Pai não julga ninguém, mas deu ao Filho todo o poder para julgar
23 Me̤těhérò, thyáphú kayǎ lò̌꤮ plǐ ki bezṳ̂́benyá̤ aphúkhǔ phú ǔ bezṳ̂́benyá̤ phè̌nuô rò a dyétǎ̤ lò̌ tè̤cirya dố lǔ khadǎkǔ. Kayǎ dố a bezṳ̂́benyá̤ phúkhǔ to tahenuô, má̤hò́ a bezṳ̂́benyá̤ phè̌ dố a nò̌hyǎlya̤ lǔ nuôtôprè̤ to hò́.
23 a fim de que todos respeitem o Filho, assim como respeitam o Pai. Quem não respeita o Filho também não respeita o Pai, que o enviou.
24 “Vǎ hécò́cò́ thǐ, kayǎ dố a ní̤huô̌ vǎ lǎ̤ngó̤ yěrò a zṳ̂́enyá̤e prè̤ dố a nò̌hyǎlya̤ vǎ yětôprè̤ tahenuô, a ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ hò́. Rò a myáhtye bènò́pǎ tè̤cirya to. A cuố talwóbè́ hò́ ná tè̤thyě rò a cuốnuô̌ hò́ dố tè̤htwǒprè̤ akǔ hò́.
24 — Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem ouve as minhas palavras e crê naquele que me enviou tem a vida eterna e não será julgado, mas já passou da morte para a vida.
25 Vǎ hésocò́cò́ thǐ, shuốkhè̌ dố kayǎthyě tahe ki ní̤huô̌ Cò́marya aphúkhǔ ngó̤, rò kayǎ dố a ní̤huô̌ yětahe ki htwǒprè̤ pǎ nuô, a ki hyǎtuố̤ pǎ. A hyǎtuố̤ cò́hò́ khǒnyá̤ hò́.
25 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: vem a hora, e ela já chegou, em que os mortos vão ouvir a voz do Filho de Deus, e os que a ouvirem viverão.
26 Phú vǎphè̌ odû ná a taryěshyosò̌ dố a dyé cyá̤ ǔ thè́htwǒprè̤ nuô, phè̌yě a dyé kuô̌hò́ aphúkhǔyě a taryěshyosò̌ dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ hò́.
26 Assim como o Pai é a fonte da vida, assim também fez o Filho ser a fonte da vida.
27 Rò è ma prè̤lukayǎ aphúkhǔ akhu-akhyě, Cò́marya dyétǎ̤kuô̌ hò́ è taryěshyosò̌ dố a ki cirya kuô̌ǔ hò́.
27 E ele deu ao Filho autoridade para julgar, pois ele é o
28 “Khyéthukhyéthè́ lahyǎ tǎmé̤, me̤těhérò shuốkhè̌ dố kayǎ odố luô̤̌kǔ lò̌꤮ plǐ tahe ki ní̤huô̌ Cò́marya aphúkhǔyě angó̤nuô a ki hyǎtuố̤ pǎ.
28 — Não fiquem admirados por causa disso, pois está chegando a hora em que todos os mortos ouvirão a voz do Filho do Homem
29 Bínuôakhè̌ pǎ, kayǎ o dố luô̤̌kǔ tahe ki ihtòhteka̤ lahyǎ pǎ. Kayǎ dố a me̤ryá tè̤ tahenuô a ki thyě ihtòka̤khyě rò htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ pǎ. Kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ tahenuô, a ki thyě ihtòka̤khyě htuô̌pǎ rò ǔ ki cirya èthǐ pǎ.”
29 e sairão das suas sepulturas. Aqueles que fizeram o bem vão ressuscitar e viver, e aqueles que fizeram o mal vão ressuscitar e ser condenados.
30 Byacè Jesǔ héplehyǎ pó̤, “Vǎ me̤ cṳ́꤮ dû phú vǎ thè́zṳ̂́ me̤ nuôma aní̤ to. Vǎ cirya phú Phè̌ Cò́marya héso vǎ nuô prè́. Vǎ tè̤cirya nuôma atǒ prè́, me̤těhérò vǎ me̤ cṳ́꤮ dû vǎ thè́plònuô má̤to. Vǎ me̤prè́ phú prè̤ dố a nò̌hyǎlya̤ vǎ yětôprè̤ a tè̤thè́zṳ̂́ o nuôprè́.
30 Jesus continuou a falar a eles. Ele disse:
31 “Hékuốré̤, vǎ ki khyáluô̌ ní̤dyédû vǎrivǎkyǎ kihérò lé̤zṳ̂́ení̤ akhǎlé̤ o tôcô꤮ to.
31 — Se eu dou testemunho a favor de mim mesmo, então o que digo não tem valor.
32 Manárò kayǎ dố a ki khyáluô̌ní̤ pé̤ thǐ ná vǎrivǎkyǎ nuô, a o tôprè̤. Rò vǎ thè́gně ná a khyáathè́ ná vǎrivǎkyǎ yěnuôma a má̤lakǒ cò́.
32 Mas existe outro que testemunha a meu favor, e eu sei que o que ele diz a respeito de mim é verdade.
33 “Thǐ nò̌cuố thǐkayǎ dố Giovanni a o rò a khyáathè́ ná vǎrivǎkyǎ nuôma amá̤ prè́.
33 Vocês mandaram fazer perguntas a João, e o testemunho que ele deu é verdadeiro.
34 Vǎ lo ná prè̤lukayǎ ki khyápé̤ vǎrivǎkyǎ tôprè̤꤮ to. Manárò thyáphú thǐ ki zṳ̂́e tè̤ dố è hé nuôtahe rò thǐ ki tuố̤kuô̌ǔ dố tè̤me̤lwóhteka̤ agněnuôrò, vǎ dyé thè́né̤ ka̤khyě khyěthyá thǐ ná Giovanni a hé vǎrivǎkyǎ yěnuôtahe prè́.
34 Eu não preciso que ninguém dê testemunho a meu favor, mas digo essas coisas para que vocês sejam salvos.
35 Giovanni nuô a lǐtakhè̌htya thyáná mikò̌ tômě dố a kyǎ̤htya nuô. Thǐ thè́luố̤ atè̤lǐ taplô̤taplyáphú prè́, angó̤lasá nuôma, a thè́hé ná thǐ thè́zṳ̂́ hyǎ ní̤dǎ a tè̤ithyó taplô̤taplyáphú prè́ a thè́hé phúnuô.
35 — João era como uma lamparina que estava acesa e brilhava, e por algum tempo vocês se alegraram com a luz dele.
36 “Manárò vǎ tè̤khyáthè́ dố adulốklò̌ pǎ cò́ ná Giovanni a tè̤khyáthè́ yěnuô a o tahe. Vǎphè̌ dyé vǎ tè̤phyétè̤me̤ dố vǎ bè me̤htuô̌kyǎ, rò khǒnyá̤yě vǎ me̤ hò́ tè̤me̤ yětahe hò́. Tè̤me̤ yětahe nuôma, a khyáluô̌ hò́ athè́ ná vǎphè̌ nò̌hyǎ má̤lakǒ hò́ vǎ nuô hò́.
36 Mas eu tenho um testemunho a meu favor ainda mais forte do que o que João deu: são as coisas que eu faço, as quais o meu Pai me mandou fazer. Elas dão testemunho a favor de mim e provam que o Pai me enviou.
37 Rò phè̌ dố a nò̌hyǎ vǎ yětôprè̤nuô, a khyákuô̌ athè́ dố vǎgně. Thǐ ní̤huô̌nò́ ná atalǎ̤ to, htuô̌rò thǐ myáhtyenò́ ná amèthè tôphuố꤮ to.
37 Também o Pai, que me enviou, testemunha a meu favor. Vocês nunca ouviram a voz dele, nem viram o seu rosto.
38 Cò́marya nò̌hyǎ cò́ vǎ tadû́rò thǐ zṳ̂́ení̤ kuô̌ vǎ to akhu-akhyě, Cò́marya alǎ̤angó̤ ohtwǒprè̤ kuô̌ dố thǐ thè́plòkǔ to.
38 As palavras dele não estão no coração de vocês porque vocês não creem naquele que ele enviou.
39 Thǐ myápṳ̌thè́gně lahyǎ lisǎsè̌ tahe me̤těhérò thǐ tane̤ ná thǐ ki myáhtye thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ bí li yěnuôtahe akǔ pǎ. Lisǎsè̌ yětahe nuôma a khyáluô̌ pé̤hò́ athè́ ná vǎrivǎkyǎ hò́.
39 Vocês estudam as
40 Manárò thyáphú thǐ ki ní̤bè kuô̌ǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ agněnuô, thǐ thè́zṳ̂́ hyǎ kuô̌ lahyǎ dố vǎo to.
40 Mas vocês não querem vir para mim a fim de ter vida.
41 “Vǎ myápṳ̌ dố ǔ ki htuthè́htyaní̤ vǎ agněnuô má̤to.
41 — Eu não procuro ser elogiado pelas pessoas.
42 Manárò thǐ ma kayǎ phútě tahe nuôma vǎ thè́gně lò̌hò́ rò vǎ thè́gně, dố thǐ thè́plòkǔnuô, thǐ tè̤mo̤ Cò́marya oto.
42 Quanto a vocês, eu os conheço e sei que não amam a Deus com sinceridade.
43 Vǎ hyǎhò́ ná vǎphè̌ amwi̤ tadû́rò thǐ è́sû vǎ to. Kayǎ dố aruôtôprè̤ ki hyǎ dố thǐo ná amwi̤ ní̤dû kihérò, thǐ è́sû mo̤ní̤ è.
43 Eu vim com a autoridade do meu Pai, e vocês não me recebem. Quando alguém vem com a sua própria autoridade, esse vocês recebem.
44 Thǐ thè́zṳ̂́ htuthè́ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ tadû́rò tû́prè́ Cò́marya tôprè̤ ki htuthè́ní̤ thǐ agněnuô, thǐ myápṳ̌ kuô̌ lahyǎ ǔ to. Thǐ ki htuthè́ ní̤dyé khyědû lǔ phúyě kihérò thǐ cuố zṳ̂́e cyá̤ vǎ phútě?
44 Como é que vocês podem crer, se aceitam ser elogiados pelos outros e não tentam conseguir os elogios que somente o único Deus pode dar?
45 “Tane̤ tǎ vǎ ná kayǎ tôprè̤ dố a ki dya thǐ tè̤thû́ dố phè̌ a mèthènyě nuôpǎ tǎmé̤. Mosè dố thǐ myásû̌ thè́lè̤ ní̤dyé lǔ nuôtôprè̤, ki dya thǐ tè̤thû́ pǎ.
45 Não pensem que sou eu que vou acusá-los diante do Pai; quem vai acusá-los é Moisés, que é aquele em quem vocês confiam.
46 Thǐ ki zṳ̂́e tǎ̤te̤ má̤lakǒ Mosè kihérò, thǐ ki zṳ̂́ekuô̌ nyǎ vǎ prè́, me̤těhérò prè̤ dố a rǎ vǎrivǎkyǎ ma è hò́.
46 Se vocês acreditassem em Moisés, acreditariam também em mim, pois ele escreveu a meu respeito.
47 Manárò, má̤ dố thǐ zṳ̂́e a tè̤rǎkyǎ yěnuôtahe to akhu-akhyě, thǐ cuố zṳ̂́e cyá̤ vǎ tè̤hébè yětahe phútě?”
47 Mas, se vocês não acreditam no que ele escreveu, como vão acreditar no que eu digo?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.