João 1
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Dố Cò́marya byálya̤ hí hekhu to akhè̌pǎnuô, ǔ è́ lǔ ná tè̤lǎ̤tè̤ngó̤ yětôprè̤nuô, a ohtuô̌dû hò́. Tè̤lǎ̤tè̤ngó̤ yěnuô a o kuô̌ ná Cò́marya rò tè̤lǎ̤tè̤ngó̤ yěnuôma má̤hò́ Cò́marya hò́.
1 No princípio era o Verbo, e o Verbo estava com Deus, e o Verbo era Deus.
2 Dố Cò́marya byálya̤ hí hekhu to akhè̌pǎnuô è otố̤kuô̌ ná Cò́marya dố kalúkhè̌ pǎ cò́.
2 Ele estava no princípio com Deus.
3 Cò́marya nò̌byálya̤ dǐtû́ lǔ tè̤pwǒ̤tôcô. Tè̤ dố a byálya̤ to nuô a o tôcô꤮ to.
3 Todas as coisas foram feitas por ele, e, sem ele, nada do que foi feito se fez.
4 È ma tè̤htwǒprè̤ a khǎshyékhǎrya̤ rò tè̤htwǒprè̤ yěnuô a dyé tè̤lǐ dố ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ agně.
4 A vida estava nele e a vida era a luz dos homens.
5 È ma athyáná tè̤lǐ rò a lǐtakhè̌ dố tè̤khítè̤lò̤ aklè̌ rò tè̤khítè̤lò̤ me̤pé̤kyǎ cyá̤ lǔ to.
5 A luz resplandece nas trevas, e as trevas não prevaleceram contra ela.
6 Cò́marya nò̌hyǎ kayǎ tôprè̤ dố amwi̤ ná Giovanni Baptista.
6 Houve um homem enviado por Deus, e o nome dele era João.
7 Thyáphú kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki ní̤huô̌ a tè̤hésodônyǎ tahe rò a ki zṳ̂́enyá̤e agněnuô, a hyǎ hésothè́gně pé̤ ǔ ná kayǎ dố Cò́marya nò̌hyǎlya̤ lǔ phú tè̤lǐ yěnuô tôprè̤ ari-akyǎ.
7 Este veio como testemunha para testificar a respeito da luz, para que todos viessem a crer por meio dele.
8 Giovanni nuôma tè̤lǐ má̤to. Manárò è ma prè̤ hyǎ hésothè́gně pé̤ ǔ ná tè̤lǐ ari-akyǎ tôprè̤.
8 Ele não era a luz, mas veio para dar testemunho da luz,
9 Tè̤lǐ má̤lakǒ yěnuô, a kíré̤ hyǎnuô̌ hò́ dố hekhuyě hò́, rò a ki lǐtakhè̌ htyaluô̌ pé̤ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
9 a verdadeira luz, que, vinda ao mundo, ilumina toda a humanidade.
10 A hyǎ ohtwǒprè̤ htuô̌hò́ dố hekhuyě hò́. Rò a byálya̤ ní̤dû cò́ hekhuyě tadû́rò è ma kayǎ phútě tôprè̤nuô hekhuphú thè́gněplǒ lǔ to.
10 O Verbo estava no mundo, o mundo foi feito por meio dele, mas o mundo não o conheceu.
11 A hyǎ dố a htyěphúké̤phú ní̤dû yětahe a o tadû́rò akayǎ ní̤dû tahe è́sû lǔ to.
11 Veio para o que era seu, e os seus não o receberam.
12 Manárò kayǎ dố a è́sû lǔ tahe rò a zṳ̂́enyá̤e lǔ tahenuô a dyéhtwǒhtya èthǐ ná Cò́marya a phúmòphúkhǔ tahe.
12 Mas, a todos quantos o receberam, deu-lhes o poder de serem feitos filhos de Deus, a saber, aos que creem no seu nome,
13 Èthǐ htwǒhtya cyá̤ Cò́marya a phúmòphúkhǔ ná phú kayǎ lé̤klǒ opacè̤̌lya̤ ní̤dyé aphú nuôtahe má̤to. Htuô̌rò phú muố̤phè̌ a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ rò aphú o ní̤dyédû nuô má̤to. Má̤tôkhónuô, èthǐ htwǒhtya cyá̤ Cò́marya a phúmòphúkhǔ phú Cò́marya athè́plò oní̤dû nuôprè́.
13 os quais não nasceram do sangue, nem da vontade da carne, nem da vontade do homem, mas de Deus.
14 Kayǎ dố ǔ è́ è ná tè̤lǎ̤tè̤ngó̤ yětôprè̤nuô, a hyǎhtwǒ phú prè̤lukayǎ nuô rò a hyǎ ohtwǒprè̤ hò́ dố pè̤klè̌. Pè̤ myáhtyehò́ a tè̤taryědu taryěhtǔ. Cò́marya aphúkhǔ yǒ otû́ tôprè̤prè́ akhu-akhyě, è ní̤bè lò̌plǐ cò́ tè̤taryědu taryěhtǔ yě dố aphè̌o cò́. È ma kayǎ dố a lốbǎ ná tè̤bwítè̤taryě ná tè̤má̤tè̤cò́ tôprè̤.
14 E o Verbo se fez carne e habitou entre nós, cheio de graça e de verdade, e vimos a sua glória, glória como do unigênito do Pai.
15 Giovanni hésothè́gně è ari-akyǎ rò a è́htǒhtya, “Phú vǎ héso htuô̌pé̤hò́ thǐ è ari-akyǎ, ‘Kayǎ dố a ki hyǎ dố vǎkhyěkhu pǎ tôprè̤nuô a taryěpro̤prya̤ duhtǔklò̌ cò́ ná vǎ pǎ, me̤těhérò bí vǎ opacè̤̌lya̤ híto akhè̌nuô, a one htuô̌dûhò́.’”
15 João dá testemunho a respeito dele e exclama: — Este é aquele de quem eu dizia: “Ele vem depois de mim, mas é mais importante do que eu, pois já existia antes de mim.”
16 Abwíataryě olốobǎ cò́ akhu-akhyě, pè̤ lò̌꤮ plǐ ní̤bè kuô̌dûhò́ tè̤bwítè̤taryě tôcô htuô̌ tôcô dố lǔo hò́.
16 Porque todos nós temos recebido da sua plenitude e graça sobre graça.
17 Cò́marya dyétǎ̤ tè̤thyótè̤thya ná Mosè rò Mosè dyétǎ̤ dǐtû́ ná pè̤, tadû́rò Jesǔ Krístu mamá̤ kayǎ dố a dyétǎ̤ pé̤ pè̤ tè̤bwítè̤taryě ná tè̤má̤tè̤cò́.
17 Porque a lei foi dada por meio de Moisés; a graça e a verdade vieram por meio de Jesus Cristo.
18 Ǔ myáhtyenò́ Cò́marya tôprè̤꤮ to tadû́rò, aphúkhǔ otû́ tôprè̤ yěnuôma má̤hò́ Cò́marya hò́ dố a otố̤kuô̌ ná a Phè̌ yě dyéluô̌htyahò́ pè̤ ná Cò́marya hò́.
18 Ninguém jamais viu Deus; o Deus unigênito, que está junto do Pai, é quem o revelou.
19 Bètôphuố Judaphú khuklò́khuklyǎ dố a o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ tahe nò̌cuố bwídu ná Leviphú dố a me̤cwó̤ tè̤lǔhǒdu tahe dố Giovanni a o rò a nò̌sudyǎ lǔ, “Nè̤ ma ǔpě?” Rò Giovanni héluô̌ thè́gně pé̤ èthǐ,
19 Este foi o testemunho de João, quando os judeus lhe enviaram de Jerusalém sacerdotes e levitas para perguntar: “Quem é você?”
20 “Vǎ ma Messia má̤to.” A ò́lya̤ lá̤lá̤lǐlǐ sûpé̤ èthǐ phúnuô.
20 Ele confessou e não negou; confessou: — Eu não sou o Cristo.
21 Èthǐ sudyǎ pó̤, “Ki me̤phúnuôrò, nè̤ ma ǔpě? Nè̤ ma Prè̤pro̤ Elia è̌?” Rò Giovanni hésû èthǐ, “má̤to.”
21 Diante disso, lhe perguntaram: — Quem é você, então? Você é Elias? Ele disse: — Não sou. Então perguntaram: — Você é o profeta? Ele respondeu: — Não, não sou.
22 Htuô̌rò èthǐ hé, “Thyáphú pè̤ ki ka̤ héluô̌bè́ pé̤ kayǎ dố a nò̌cuố sudyǎ pè̤ tahe agněnuô, hésoluô̌ pé̤ pè̤ ná nè̤ ma ǔpě? Nè̤ hé ní̤dyé nè̤né̤ ná nè̤ ma ǔpě?”
22 Disseram-lhe, então: — Diga quem é você, para podermos dar uma resposta àqueles que nos enviaram. O que é que você diz a respeito de si mesmo?
23 Giovanni hésû phú Prè̤pro̤ Isaiah hénuô, rò a hésû èthǐ, “Vǎ ma kayǎ tôprè̤ dố a è́htǒhtya dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu, ‘Me̤cò́ one pé̤ lahyǎ Byacè lé̤hyǎ klyá agně ní꤮,’ a ki è́htǒ pé̤ ǔ nuôtôprè̤ prè́.”
23 Então ele respondeu: — Eu sou “a voz do que clama no deserto: Endireitem o caminho do Senhor”, como disse o profeta Isaías.
24 Pharisěophú tahe nò̌hyǎ kayǎ yětahe dố Giovanni a o,
24 Ora, os que haviam sido enviados eram do grupo dos fariseus.
25 rò èthǐ hyǎ sudyǎ pó̤ Giovanni, “Nè̤ ki má̤ Krístu má̤toto, Prè̤pro̤ Elia má̤toto, prè̤pro̤ dố Cò́marya ò́lya̤ dố a nò̌hyǎ lǔ nuôtôprè̤ má̤toto kihérò nè̤ cuố plwǒ pé̤ tuố̤ ǔ htyě me̤tě?” Èthǐ hé lǔ phúnuô,
25 E perguntaram a João: — Então por que você batiza, se não é o Cristo, nem Elias, nem o profeta?
26 Rò Giovanni hésû èthǐ, “Vǎ plwǒ pé̤ ǔ ná htyě tadû́rò dố thǐklè̌ nuô kayǎ o tôprè̤ manárò thǐ thè́gně lǔ to.
26 João respondeu: — Eu batizo com água, mas no meio de vocês está alguém que vocês não conhecem.
27 A hyǎ dố vǎkhyěkhu pǎ prè́ tadû́rò vǎ ki ilyěkyǎ pé̤ prè́ a khupháplye̤ pǎ prè́nuô vǎ kò ná lǔ to.”
27 Ele vem depois de mim, mas não sou digno de desamarrar as correias das suas sandálias.
28 Lò̌꤮ tè̤me̤-ané̤ yětahe nuôma, a htwǒhtya bí Jordano htyělyǎ̤muố̤ bè́rè̤̌, dò̌ Bethania, bí Giovanni lé̤plwǒ pé̤ ǔ htyě nuôtôpho.
28 Essas coisas aconteceram em Betânia, do outro lado do Jordão, onde João estava batizando.
29 Dốkhyě tônyěnuô, Giovanni myáhtye Jesǔ hyǎ dố a o rò a hé, “Myámò̌, Cò́marya athímíphú dố a phyévǐkyǎ kyǎ prè̤lu hekhuphú a tè̤thû́tè̤ora tahe yěnuô tôprè̤.
29 No dia seguinte, vendo que Jesus vinha em sua direção, João disse: — Eis o Cordeiro de Deus, que tira o pecado do mundo!
30 Vǎ héso htuô̌hò́ thǐ, ‘Kayǎ tôprè̤ ki hyǎ dố vǎkhyěkhu pǎ prè́ tadû́rò a taryěpro̤prya̤ duhtǔklò̌ ná vǎ pǎ, me̤těhérò bí vǎ opacè̤̌lya̤ tyahíto nuô, a one htuô̌ré̤hò́.’ È ma má̤ kayǎ dố vǎ héso pé̤ thǐ nuôtôprè̤ hò́.
30 Este é aquele a respeito de quem eu falava, quando disse: “Depois de mim vem um homem que é mais importante do que eu, porque já existia antes de mim.”
31 Kayǎ dố vǎ héso pé̤ thǐ dố aré̤khè̌ tôprè̤ nuôma ǔpěnuô vǎ thè́gněto tadû́rò thyáphú Israelphú ki thè́gně tǎ̤te̤ è agněnuô, vǎ hyǎ plwǒ pé̤ ǔ ná htyě prè́.”
31 Eu mesmo não o conhecia, mas vim batizando com água a fim de que ele fosse manifestado a Israel.
32 Htuô̌rò Giovanni hésothè́gně pé̤ ǔ, “Vǎ myáhtye htuô̌hò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè o dố mò́khu hyǎlya̤ o dố lǔlo̤ thyáná htulwí̤ nuôhò́.
32 E João testemunhou, dizendo: — Vi o Espírito descer do céu como pomba e pousar sobre ele.
33 Dố aré̤khè̌ nuôma vǎ thè́gněhí ná è ma kayǎ htwǒ phúyěnuô tôprè̤ híto tadû́rò Cò́marya dố a nò̌ vǎ dố vǎ ki plwǒ pé̤ ǔ ná htyě yětôprè̤nuô a hé vǎ, ‘Shyé꤮ nopǎ nuô, ki nè̤ myáhtye Thè́ Sǎsè̌ Byacè hyǎlya̤ o dố kayǎ tôprè̤ alo̤ pǎ hénuô è ma má̤hò́ kayǎ dố a ki plwǒ pé̤ ǔ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè pǎ nuôtôprè̤ hò́.’
33 Eu não o conhecia; aquele, porém, que me enviou a batizar com água me disse: “Aquele sobre quem você vir descer e pousar o Espírito, esse é o que batiza com o Espírito Santo.”
34 Tè̤htwǒhtya phúyěnuô, vǎ myáhtye htuô̌hò́ akhu-akhyě, vǎ hésocò́ pé̤hò́ thǐ ná è ma Cò́marya aphúkhǔ má̤lakǒ tôprè̤ hò́.”
34 Pois eu mesmo vi e dou testemunho de que ele é o Filho de Deus.
35 Ano tônyěnuô Giovanni kahtò oró̤kuô̌ khyěthyá ná a khǒpacè̤̌ thè́nyě̤.
35 No dia seguinte, João estava outra vez na companhia de dois dos seus discípulos
36 A myáhtye Jesǔ cuố dố klyálo̤ rò a hé, “Myámò̌ lahyǎ, Cò́marya athímíphú dố ǔ ki lǔhtya lǔ pǎ nuôtôprè̤.”
36 e, vendo Jesus passar, disse: — Eis o Cordeiro de Deus!
37 A khǒpacè̤̌ yěthè́nyě̤ ní̤huô̌ Giovanni hébèngó̤ phúyě rò a krwǒcuốkuô̌ Jesǔ akhyě.
37 Os dois discípulos, ouvindo-o dizer isso, seguiram Jesus.
38 Bí Jesǔ tarí myáka̤khyě akhè̌, a myáhtye èthǐ krwǒcuốkuô̌ lǔ dố khyě rò a sudyǎ èthǐ, “Thǐ myápṳ̌ ǐtě?”
38 E Jesus, voltando-se e vendo que o seguiam, disse-lhes: Eles disseram: — Rabi, onde o senhor mora? (“Rabi” quer dizer “Mestre”.)
39 Rò a hésû èthǐ, “Krwǒcuốmyá kuô̌dû vǎ,”
39 Jesus respondeu: Então eles foram, viram onde Jesus estava morando e ficaram com ele aquele dia. Eram mais ou menos quatro horas da tarde.
40 Èthǐ ní̤huô̌ htuô̌ Giovanni Baptista hé, “Myámò̌ lahyǎ, Cò́marya athímíphú dố ǔ ki lǔhtya lǔ pǎ nuôtôprè̤,” phúnuô htuô̌rò èthǐ krwǒcuốkuô̌ Jesǔ akhyě. Dố a krwǒcuốkuô̌ Jesǔ akhyě yěthè́nyě̤ aklè̌nuô, tôprè̤ ma Simonè Petru apuố̤ Andrea prè́.
40 André, o irmão de Simão Pedro, era um dos dois que tinham ouvido o testemunho de João e seguido Jesus.
41 A cuố myápṳ̌ ré̤lố avyá̤ Simonè rò a héso pé̤ lǔ, “Pè̤ myáhtyehò́ Messia hò́” (Messia angó̤lasá ma Krístu)
41 Ele encontrou primeiro o seu próprio irmão, Simão, a quem disse: — Achamos o Messias! (“Messias” quer dizer “Cristo”.)
42 yětôphuốrò a thǔcuố Simonè dố Jesǔ a o.
42 E o levou a Jesus. Jesus olhou para ele e disse:
43 Ano tônyě mò̤́lǐ akhè̌nuô, Jesǔ dyalya̤ hò́ athè́plò dố a ki cuố dố Galilea ké̤. A myáhtye Philipu rò a hé lǔ, “Cuố! Krwǒkuô̌ vǎkhyě rò htwǒhtyakuô̌ vǎ khǒpacè̤̌ ha.”
43 No dia seguinte, Jesus resolveu ir para a Galileia e encontrou Filipe, a quem disse:
44 Philipu ma vǐ̤ Bethsaidaphú, a otố̤ thyákuô̌ hò́ vǐ̤ ná Andrea ná Petru o ní̤dyé vǐ̤nuô tôvǐ̤ hò́.
44 Esse Filipe era de Betsaida, cidade de André e de Pedro.
45 Philipu myáhtye Nathanael rò a hé lǔ, “Pè̤ myáhtyehò́ kayǎ dố Mosè rǎ lǔrilǔkyǎ dố li tè̤thyótè̤thya akǔnuô ná prè̤pro̤ tahe rǎkuô̌ lǔrilǔkyǎ nuô tôprè̤ hò́. È ma Joseph aphúkhǔ Jesǔ rò è ma vǐ̤ Nazarèphú.”
45 Filipe encontrou Natanael e lhe disse: — Achamos aquele de quem Moisés escreveu na Lei, e a quem se referiram os profetas: Jesus, o Nazareno, filho de José.
46 Rò Nathanael sudyǎ Philipu, “Tè̤twó̤tè̤ryá tôcôcô ohtya cyá̤ sálé̤ nyǎ dố vǐ̤ Nazarè akǔ è̌?”
46 Então Natanael perguntou: — De Nazaré pode sair alguma coisa boa? Filipe respondeu: — Venha ver!
47 Bí Jesǔ myáhtye Nathanael hyǎ dố lǔo akhè̌nuô, a hé Nathanael ari-akyǎ, “È ma Israelphú má̤lakǒ tôprè̤. A lahǒlahya kuô̌ǔ takhyá꤮ to.”
47 Jesus viu Natanael se aproximar e disse a respeito dele:
48 Rò Nathanael sudyǎ lǔ, “Nè̤ cuố thè́gně cyá̤ vǎ phútě?”
48 Natanael perguntou a Jesus: — De onde o senhor me conhece? Jesus respondeu:
49 Nathanael hésû lǔ, “Rabbi꤮ nè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ má̤nyǎ hò́, nè̤ ma Israel akhwí má̤lakǒ cò́ hò́.”
49 Então Natanael exclamou: — Mestre, o senhor é o Filho de Deus! O senhor é o Rei de Israel!
50 Jesǔ hé lǔ, “Vǎ hé nè̤ ná vǎ myáhtye nè̤ dố kadwímò̤́lè̤̌ nuôma nè̤ zṳ̂́e má̤lakǒ vǎ ná vǎ ma Cò́marya aphúkhǔ, Israel akhwí tôprè̤nuô è̌? Nè̤ ki myáhtyepó̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ duklò̌lố cò́ ná yětahenuô pǎ.”
50 Ao que Jesus lhe respondeu:
51 Htuô̌rò Jesǔ hé èthǐ, “Vǎ hésocò́cò́ thǐ, thǐ ki myáhtye mò́khu bámǒ rò Cò́marya tanéphú tahe ki kahtya kalya̤ dố prè̤lu aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě alo̤nuô pǎ.”
51 E acrescentou:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.