Gálatas 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Galasiaphú dố a uốáyá thǐ꤮ thyáphú thǐ thè́zṳ̂́ ní̤dǎ krwǒme̤kuô̌ khyěthyá Mosè a tè̤thyótè̤thya yěnuô rò ǔpě hyǎ ilolahǒ thǐ pě? Vǎ dônyǎplǒphè́ pé̤htuô̌hò́ thǐ ná Jesǔ Krístu khyáthyě ané̤ dố krusulo̤ nuôhò́ vǎhé꤮.
1 Ó insensatos gálatas! Quem vos fascinou a vós, ante cujos olhos foi apresentada a imagem de Jesus Cristo crucificado?
2 Hé pé̤myá vǎ tû́ yětôcôcô꤮ nuôprè́. Dố thǐ krwǒme̤kuô̌ tè̤thyótè̤thya akhyě rò thǐ ní̤bè Thè́ Sǎsè̌ Byacè è̌? Kimá̤torò dố thǐ ní̤huô̌ tè̤thè́krṳ̂̌mila rò thǐ zṳ̂́enyá̤e akhu-akhyěrò, thǐ ní̤bè Thè́ Sǎsè̌ Byacè phúnuô è̌?
2 Apenas isto quero saber de vós: recebestes o Espírito pelas práticas da lei ou pela aceitação da fé?
3 Taki꤮ rò thǐ tane̤plǒ cò́ to me̤tě? Bí thǐ cáhtya zṳ̂́elú Krístu akhè̌nuô, thǐ thè́lè̤ní̤ htuô̌hò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè hò́ tadû́rò khǒnyá̤yěrò ma thǐ cyé̤pryě̤ ohtwǒprè̤ thè́lè̤htya ní̤dyédû nyǎhò́ thǐné̤ phúnuô è̌?
3 Sois assim tão levianos? Depois de terdes começado pelo Espírito, quereis agora acabar pela carne?
4 Thǐ khyácyě̤khyácṳ̂ htuô̌hò́ tè̤è́cô dố tè̤thè́krṳ̂̌mila agně hò́ tadû́rò khǒnyá̤yě a htwǒ kyǎdě lò̌ hò́ è̌? Hétǎ̤tǎ̤꤮ ma thǐ khyácyě̤khyácṳ̂ tè̤yě nuôma abwíataryě o má̤lakǒ cò́ meně.
4 Ter feito tais experiências em vão! Se é que foi em vão!
5 Phúnuôrò dố thǐ krwǒme̤kuô̌ tè̤thyótè̤thya akhyě rò Cò́marya dyé thǐ Thè́ Sǎsè̌ Byacè rò a me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ dố thǐklè̌ phúnuô è̌? Phúnuô má̤to. Dố thǐ ní̤huô̌ tè̤thè́krṳ̂̌mila rò thǐ zṳ̂́e akhu-akhyěrò a dyé prè́ thǐ prè́. Dố thǐ lṳ̂krwǒme̤ kuô̌ tè̤thyótè̤thya yě akhyě nuô má̤to.
5 Aquele que vos dá o Espírito e realiza milagres entre vós, acaso o faz pela prática da lei, ou pela aceitação da fé?
6 Tane̤myámò̌ lahyǎ, lisǎsè̌kǔ hé, Abraham a tè̤ohtwǒprè̤ yěnuô, “A zṳ̂́e Cò́marya rò dố a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akhu-akhyě, Cò́marya dya hò́ è phú kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ nuôhò́.”
6 Foi este o caso de Abraão: ele creu em Deus e isto lhe foi levado em conta de justiça {Gn 15,6}.
7 Me̤phúnuôrò thǐ tǒ thè́gně ná kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e Cò́marya tahe nuôma Abraham aklwǐalwí má̤lakǒ hò́.
7 Sabei, pois: só os que têm fé é que são filhos de Abraão.
8 Lisǎsè̌ héone htuô̌dû hò́ múnumúthakhè̌ pǎ, Cò́marya ki dyacò́dyate̤ Judaphú má̤to tahenuô ná èthǐ atè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akhyě pǎ, a héone phúnuô. Cò́marya alǎ̤angó̤ dyé thè́gněré̤ tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ dố Abraham a o rò a hé, “Dố nè̤khunè̤khyě rò, vǎ ki sò̌ritǎ̤ dǐtû́ lò̌lò̌꤮ myěcô tahe ná nè̤ pǎ,” a hé lǔ phúnuô.
8 Prevendo a Escritura que Deus justificaria os povos pagãos pela fé, anunciou esta boa nova a Abraão: Em ti todos os povos serão abençoados {Gn 18,18}.
9 Phú Abraham zṳ̂́e Cò́marya rò a ní̤bè tè̤sò̌ri nuô, lò̌꤮ kayǎ dố a zṳ̂́e tè̤ tahenuô a ki ní̤bè kuô̌ tè̤sò̌ri phú è nuô pǎ.
9 De modo que os homens de fé são abençoados com a bênção de Abraão, homem de fé.
10 Manárò kayǎ dố a thè́lè̤htya ní̤dû tè̤thyótè̤thya dố a ki ní̤bè tè̤cò́tè̤te̤ agně tahenuô, Cò́marya ki cirya èthǐ pǎ. Me̤těhénuôrò lisǎsè̌kǔ hé, “Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a ohtwǒprè̤ krwǒlṳ̂me̤ kuô̌ tè̤thyótè̤thya akhyě pwǒ̤tômǎ̤ to tôprè̤nuô, Cò́marya ki cirya è pǎ,” a hé phúnuô.
10 Todos os que se apóiam nas práticas legais estão sob um regime de maldição. Pois está escrito: Maldito aquele que não cumpre todas as prescrições do livro da lei {Dt 27,26}.
11 Pè̤ thè́gně lǐphó cò́ ná kayǎ dố a yácû́ krwǒlṳ̂me̤ kuô̌ tè̤thyótè̤thya akhyě tahenuô, Cò́marya dyacò́dyate̤ èthǐ tôprè̤꤮ to. Me̤těhénuôrò lisǎsè̌kǔ hé, “Kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ dố a ní̤bè thè́htwǒprè̤ nuôma má̤dố a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akhu-akhyě prè́.”
11 Que ninguém é justificado pela lei perante Deus é evidente, porque o justo viverá pela fé {Hab 2,4}.
12 Manárò kayǎ dố a thè́lè̤htya ní̤dyé a krwǒlṳ̂ me̤bè́ tè̤thyótè̤thya akhyě tahenuô, a thè́lè̤htya ní̤cyá̤ dố tè̤zṳ̂́ alo̤ to. A zṳ̂́e ní̤dyélò̌ prè́ lò̌꤮ a me̤bè́ nuôtahe prè́. Lisǎsè̌kǔ hé, “Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a lṳ̂krwǒme̤ lò̌lò̌꤮ tè̤thyótè̤thya o tahenuô, a ki htwǒprè̤ má̤lakǒ pǎ,” a hé phúnuô.
12 Ora, a lei não provém da fé e sim {do cumprimento}: quem observar estes preceitos viverá por eles {Lv 18,5}.
13 Lò̌꤮ tè̤thyótè̤thya tahenuô, ǔ lṳ̂krwǒ me̤bè́ tôprè̤꤮ to akhu-akhyě, Cò́marya ki cirya lò̌ ǔpwǒ̤꤮ tôprè̤ pǎ, tadû́rò Krístu ihtaka̤ hò́ pè̤ hò́. Dố a khyápé̤ pè̤ tè̤cirya dố krusulo̤ yě akhu-akhyěrò a hyǎnuô̌ khyápé̤hò́ pè̤ tè̤cirya dố a ki hyǎbè pè̤ pǎ yěnuô akhǎlé̤ hò́. Me̤těhérò lisǎsè̌kǔ hé, “Kayǎ tôprè̤prè̤ dố ǔ mṳ̂̌thyěhtya è dố krusu alo̤ nuô, tè̤cirya bèhò́ è hò́,” a hé phúnuô.
13 Cristo remiu-nos da maldição da lei, fazendo-se por nós maldição, pois está escrito: Maldito todo aquele que é suspenso no madeiro {Dt 21,23}.
14 Thyáphú Judaphú má̤to tahe ki ní̤bè kuô̌dû tè̤sò̌risò̌bǔ nuôrò, Jesǔ Krístu hyǎihtaka̤ htuô̌ lò̌ pé̤ hò́ pè̤ hò́. Tè̤sò̌ri yěnuô, a thyáhò́ ná Cò́marya ò́lya̤kyǎ Abraham mú꤮ nukhè̌ nuô hò́. Htuô̌to Cò́marya ò́lya̤ htuô̌hò́ ná a ki dyétǎ̤ pè̤ Thè́ Sǎsè̌ Byacè pǎ. Thyáphú kayǎ dố a zṳ̂́e Jesǔ tahe ki ní̤bè Thè́ Sǎsè̌ Byacè pǎnuôrò, Jesǔ hyǎ ihtaka̤ pè̤ prè́.
14 Assim a bênção de Abraão se estende aos gentios, em Cristo Jesus, e pela fé recebemos o Espírito prometido.
15 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ ki hésoluô̌ pé̤ thǐ ná tè̤ dố ǔ lé̤klǒ me̤ ní̤dyé è mò̤́hémò̤́lǐ tôcô. Bí kayǎ thè́nyě̤ ema htuô̌hò́ lǔsè akhè̌nuô, ǔpěpě꤮ bèbè, a ki hyǎ me̤pyékyǎ má̤torò a ki hyǎ me̤khókyǎ hénuô, aní̤ pǎ to hò́.
15 Irmãos, vou apresentar-vos uma comparação de ordem humana. Se um testamento for feito em boa e devida forma, por quem quer que seja, ninguém o pode anular ou acrescentar-lhe alguma coisa.
16 Phúnuôhò́ Cò́marya dyétǎ̤ a tè̤ô̌lya̤ ná Abraham ná aklwǐalwí aklè̌ tôprè̤ prè́. “Dố aklwǐalwí tahe,” Cò́marya hé phúnuô má̤to. Angó̤lasá ma kayǎ o è́ má̤to. Má̤tôkhónuô, a hé, “Dố nè̤klwǐnè̤lwí aklè̌tôprè̤,” a hé phúnuô khukhyě angó̤lasá ma a héluô̌ prè́ tû́ tôprè̤ prè́. A thè́zṳ̂́ hé yěnuôma Krístu yěnuô hò́.
16 Ora, as promessas foram feitas a Abraão e à sua descendência. Não diz: aos seus descendentes, como se fossem muitos, mas fala de um só: e a tua descendência {Gn 12,7}, isto é, a Cristo.
17 Tè̤dố vǎ thè́zṳ̂́ hénuôma phútě hénuôrò, Cò́marya ò́lya̤ htuô̌hò́ ná Abraham rò dốkhyě ana lwǐ̤zè̤ ná thuô̌shyě nuô a dyétǎ̤no prè́ tè̤thyótè̤thya dố Mosè a o prè́. Tè̤thyótè̤thya yěnuôma, a me̤ taphǔkyǎcyá̤ ná Cò́marya a tè̤ò́lya̤ to.
17 Afirmo, portanto: a lei, que veio quatrocentos e trinta anos mais tarde, não pode anular o testamento feito por Deus em boa e devida forma e não pode tornar sem efeito a promessa.
18 Dố pè̤ lṳ̂krwǒ me̤ tè̤thyótè̤thya akhu-akhyě, pè̤ ki ní̤bècyá̤ Cò́marya a tè̤sò̌ri ucè̌tazè̌ kihérò tè̤sò̌ri yětahe nuôma a hyǎ má̤lakǒ dố Cò́marya a tè̤ò́lya̤ yěnuô a o má̤to. Manárò Cò́marya yǒ ò́lya̤ htuô̌hò́ tè̤sò̌ri ucè̌tazè̌ yěnuô ná Abraham akhu-akhyě, a dyé htuô̌hò́ tè̤sò̌ri ucè̌tazè̌ yěnuô ná lǔ hò́.
18 Porque, se a herança se obtivesse pela lei, já não proviria da promessa. Ora, pela promessa é que Deus deu o seu favor a Abraão.
19 Cò́marya cuốdyétǎ̤ tuố̤ pè̤ tè̤thyótè̤thya me̤tě? Kayǎ yǒ me̤tè̤thû́ akhu-akhyě, a dyétǎ̤ pè̤ prè́. Tè̤thyótè̤thya yěnuô, a oklò̤oma gně tuố̤dố Abraham aklwǐalwí hyǎtuố̤nuô. Abraham aklwǐalwí dố Cò́marya ò́lya̤kyǎ nuôtôprè̤ ma má̤hò́ Jesǔ Krístu yěnuôhò́. Cò́marya dyétǎ̤ tè̤thyótè̤thya yě dố tanémò́khuphú a takhukǔ. Rò tanémò́khuphú dyétǎ̤ dǐtû́ dố Mosè rò Mosè dyétǎ̤ dǐtû́ dố kayǎ a o. Mosè ma prè̤me̤tè̤ dố aklǎměkǔ tôprè̤ prè́.
19 Então que é a lei? É um complemento ajuntado em vista das transgressões, até que viesse a descendência a quem fora feita a promessa; foi promulgada por anjos, passando por um intermediário.
20 Prè̤me̤tè̤ dố aklǎměkǔ tôprè̤ma a oícû̌ lò̌ nyě̤khónyě̤kyě. Cò́marya dyétǎ̤ a tè̤ò́lya̤ dố Abraham a o nuô, a lo ná prè̤me̤tè̤ dố aklǎměkǔ tôprè̤꤮ to. Cò́marya ò́lya̤ tû́dû tôprè̤ prè́.
20 Mas não há intermediário, tratando-se de uma só pessoa, e Deus é um só.
21 Me̤phúnuôrò tè̤thyótè̤thya yěnuô a me̤takhwótakè sû Cò́marya a tè̤ò́lya̤ yětahenuô è̌? A me̤takhwótakè sû tôcô꤮ to. Me̤těhérò tè̤thyótè̤thya yě, a ki dyéohtyacyá̤ pè̤ tè̤ohtwǒprè̤ athè̌ kihérò Cò́marya dyacò́dyate̤ pè̤ ná pè̤ krwǒ cṳ̌ekuô̌ tè̤thyótè̤thya yětahe akhyě prè́.
21 Portanto, é a lei contrária às promessas de Deus? De nenhum modo. Se fosse dada uma lei que pudesse vivificar, em verdade a justiça viria pela lei;
22 Manárò lisǎsè̌kǔ hé, hekhu yětôba lò̌nuô, a o lò̌ dố tè̤thû́tè̤ora a tè̤pốalè̤̌ prè́. Phúnuô akhu-akhyě Cò́marya a tè̤sò̌ri yěnuô a ò́lya̤ ná pè̤ ki zṳ̂́e Jesǔ tû́ma a dyé pè̤ pǎ prè́. Thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yěnuô a dyétû́prè́ kayǎ dố a zṳ̂́e Jesǔ Krístu nuôtahe prè́.
22 mas a Escritura encerrou tudo sob o império do pecado, para que a promessa mediante a fé em Jesus Cristo fosse dada aos que crêem.
23 Bí tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yě hyǎtuố̤ tyahíto akhè̌nuô, tè̤thyótè̤thya dò́oma tadûpǎ pè̤ thyáná kayǎ o dố htò̌kǔ nuôtahe hò́. Pè̤ o tadû bí htò̌kǔnuô tuố̤dố Cò́marya dyéluô̌htya tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ tôphuố pǎ nuô pǎ.
23 Antes que viesse a fé, estávamos encerrados sob a vigilância de uma lei, esperando a revelação da fé.
24 Phúnuô akhu-akhyě, tè̤thyótè̤thya yěnuô athyáná prè̤ opò̤́maní̤ pè̤ tôprè̤nuô hò́. Htuô̌rò thyáphú Cò́marya ki dyacò́dyate̤ pè̤ ná pè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ Krístu akhyě nuô rò tè̤thyótè̤thya yěnuô a thǔcuốhò́ pè̤ dố Krístu a o hò́.
24 Assim a lei se nos tornou pedagogo encarregado de levar-nos a Cristo, para sermos justificados pela fé.
25 Khǒnyá̤rò pè̤ dya hò́ pè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ dố Jesǔ Krístu akǔ akhu-akhyě, tè̤thyótè̤thya yěnuô a opò̤́maní̤ pǎ pè̤ to, htuô̌to a zṳ̌klyázṳ̌klǒ ní̤ pǎ pè̤ to hò́.
25 Mas, depois que veio a fé, já não dependemos de pedagogo,
26 Dố tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akhu-akhyě, thǐ lò̌꤮ plǐ htwǒlò̌hò́ tè̤tôcô꤮ tuô̌ ná Krístu hò́ rò thǐ htwǒlò̌hò́ Cò́marya aphúalye̤ tahe hò́.
26 porque todos sois filhos de Deus pela fé em Jesus Cristo.
27 Me̤těhérò kayǎ dố a plwǒhò́ ané̤ ná htyě tahenuô, a htwǒhtyahò́ tè̤tôcô꤮ tuô̌ ná Krístu hò́ tahe nuôma má̤hò́ a kû̌htyathyáhtyahò́ Krístu thyáná a kû̌htyathyáhtya hyeca̤ dố athè̌ nuôtahe hò́.
27 Todos vós que fostes batizados em Cristo, vos revestistes de Cristo.
28 Judaphú ná myěcôruô Greekphú tahe, cṳ̂́phú ná prè̤ ní̤bè tè̤palǎphú tahe, prè̤khǔ ná prè̤mò, lò̌꤮ tè̤ yětahe nuôma akhóakhye ná lǔ to, me̤těhérò lò̌꤮ thǐ yětahe nuôma thǐ htwǒhtya lò̌ hò́ tè̤tôcô꤮ tuô̌ ná Krístu hò́.
28 Já não há judeu nem grego, nem escravo nem livre, nem homem nem mulher, pois todos vós sois um em Cristo Jesus.
29 Thǐ ki htwǒhò́ Krístu atè̤ hérò thǐ htwǒ má̤hò́ Abraham aklwǐalwí tahehò́. Rò thǐ ki ní̤bè tè̤sò̌ri tahe dố Cò́marya ò́lya̤kyǎ Abraham nuôtahe pǎ.
29 Ora, se sois de Cristo, então sois verdadeiramente a descendência de Abraão, herdeiros segundo a promessa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.