Atos 8
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Ǔ me̤thyě Stephano yěnuô, Saulu sutǒ thyákuô̌ athè́plò ná prè̤me̤thyě Stephano nuôtahe rò a krwǒò́lya̤ thyákuô̌ phúnuô. Cáhtya bínuô tônyě tǎ̤plehyǎ rò kayǎ dố a o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ rò a zṳ̂́enyá̤e Jesǔ tahenuô ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ nyacò́ èthǐ cò́. Kayǎ dố a okyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ tahe nuôma tû́prè́ Prè̤dônyǎphú tahe prè́. Rò lò̌꤮ kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤etè̤ tahenuô a hteklya cuốpruốcuốpryǎ lò̌plǐ dố Judaké̤ ná Samaria ké̤.
1 E Saulo havia aprovado a morte de Estêvão. Naquele dia, rompeu uma grande perseguição contra a comunidade de Jerusalém. Todos se dispersaram pelas regiões da Judéia e de Samaria, com exceção dos apóstolos.
2 Prè̤ mo̤ní̤ nyacò́ Cò́marya nuô a o tahe rò a cuố iluố dwókyǎ Stephano. Rò èthǐ nguố̤thyěnguố̤o lahyǎ cò́.
2 Entretanto, alguns homens piedosos trataram de enterrar Estêvão e fizeram grande pranto a seu respeito.
3 Saulu héyě tôprè̤nuô a yácû́ pṳ̌ me̤pyéme̤kyǎ Krístu a prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú tahe. A cuốhtya nuô̌ dố hitômě htuô̌ tômě akǔ, rò a cuốcwi tarṳ́hte prè̤mòmò, prè̤khǔkhǔ dố a zṳ̂́enyá̤etè̤ tahe rò dò́nuô̌ èthǐ dố htò̌kǔ.
3 Saulo, porém, devastava a Igreja. Entrando pelas casas, arrancava delas homens e mulheres e os entregava à prisão.
4 Prè̤zṳ̂́etè̤phú dố a klyacuốpruốcuốpryǎ kyǎ lò̌ lǔ tahenuô, a cuốtuố̤lò̌ dố khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho rò a cuốlě hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Jesǔ a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ yětahe.
4 Os que se haviam dispersado iam por toda parte, anunciando a palavra {de Deus}.
5 Philipu cuốtuố̤ dố vǐ̤dulố dố a o dố Samaria ké̤kǔnuô tôvǐ̤. Rò a cuố hésodônyǎ pé̤ kayǎ o bínuô tahe ná Krístu ari-akyǎ.
5 Assim Filipe desceu à cidade de Samaria, pregando-lhes Cristo.
6 Kayǎ bè́mṳ tahe ní̤huô̌nò́ htuô̌hò́ Philipu a tè̤hésodônyǎ tahe, htuô̌rò èthǐ myáhtyenò́ htuô̌hò́ lǔ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe akhu-akhyě a ní̤dǎ ryányacò́ lǔ tè̤hébè tahe.
6 A multidão estava atenta ao que Filipe lhe dizia, escutando-o unanimemente e presenciando os prodígios que fazia.
7 Khǐnékhǐnò̌ mǔmyá̤ tahe è́htǒè́mo̤ htecuố taphǎkyǎ dố kayǎ tahe alo̤ nuô a o è́lǎ, htuô̌to a zasǐmé̤ è́ pé̤ lǎ kayǎ dố a thyětôkyě tahe ná kayǎ dố a khǎduôdá tahe.
7 Pois os espíritos imundos de muitos possessos saíam, levantando grandes brados. Igualmente foram curados muitos paralíticos e coxos.
8 Phúnuô akhu-akhyě, vǐ̤kǔphú tahe thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́.
8 Por esse motivo, naquela cidade reinava grande alegria.
9 Bí vǐ̤kǔnuô kayǎ dố amwi̤ ná Simonè o tôprè̤. A hé ní̤dyé ané̤ ná è ma a htwǒ khuklò́du khusuhtǔ tôprè̤, rò a cuốlě me̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ htuô̌ è́ pé̤ lǎ hò́ Samariaphú tahe ná tè̤me̤ taple ǔmèthè tahe.
9 Ora, havia ali um homem, por nome Simão, que exercia magia na cidade, maravilhando o povo de Samaria, e fazia-se passar por um grande personagem.
10 Phúnuôrò lò̌꤮ kayǎ dố a htwǒduhtwǒkhu rò a o bí vǐ̤kǔ nuôtahe bèbè, kayǎ esè rya̤tè̤phú o bí vǐ̤kǔ nuôtahe bèbè, a ní̤dǎthyění̤dǎo lò̌plǐ cò́ lǔngó̤. Èthǐ hé lahyǎ, “Kayǎ yětôprè̤ ma Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ dố ǔ è́ ná tè̤pro̤prya̤ dố adu-azǎ̤ nyǎhò́.”
10 Todos lhe davam ouvidos, do menor até o maior, comentando: Este homem é o poder de Deus, chamado o Grande.
11 A me̤ khyéthukhyéthè́ pé̤ ǔ ná atè̤me̤ taple ǔmèthè bínuô ma anyě̤lǎhò́ akhu-akhyě, ǔ ní̤dǎthyění̤dǎo cò́ lǔngó̤.
11 Eles o atendiam, porque por muito tempo os havia deslumbrado com as suas artes mágicas.
12 Manárò bí Philipu hésodônyǎ pé̤ èthǐ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ ná Jesǔ Krístu ari-akyǎ akhè̌nuô, prè̤mòmò, prè̤khǔkhǔ a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ tè̤thè́krṳ̂̌mila rò plwǒka̤ lò̌ ané̤ ná htyě.
12 Mas, depois que acreditaram em Filipe, que lhes anunciava o Reino de Deus e o nome de Jesus Cristo, homens e mulheres pediam o batismo.
13 Simonè ané̤byacè ní̤dû a zṳ̂́enyá̤e kuô̌ Jesǔ rò a plwǒka̤kuô̌ ané̤ ná htyěhtyě, htuô̌to a cuốró̤ka̤ró̤ kuô̌ cò́ ná Philipu pwǒ̤꤮ tôphuố. Bí a myáhtye tè̤me̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ dố adu-azǎ̤ tahe phúyě akhè̌nuô, a khyéthukhyéthè́ nyacò́.
13 Simão também acreditou e foi batizado. Ele não abandonava Filipe, admirando, estupefato, os grandes milagres e prodígios que eram feitos.
14 Bí Prè̤dônyǎphú dố vǐ̤ Jerusalem akǔ tahe ní̤huô̌ ná Samariaphú tahe zṳ̂́e kuô̌ lahyǎ Cò́marya alǎ̤angó̤ akhè̌nuô, èthǐ nò̌cuố Petru ná Giovanni dố èthǐo.
14 Os apóstolos que se achavam em Jerusalém, tendo ouvido que a Samaria recebera a palavra de Deus, enviaram-lhe Pedro e João.
15 Bí èthǐ hyǎtuố̤hò́ akhè̌, thyáphú Samariaphú tahe ki ní̤bèkuô̌ Thè́ Sǎsè̌ Byacè agněnuô, a kwǐcò́bè̌ pé̤ èthǐ.
15 Estes, assim que chegaram, fizeram oração pelos novos fiéis, a fim de receberem o Espírito Santo,
16 Me̤těhérò Thè́ Sǎsè̌ hyǎlya̤ hí dố èthǐ alo̤ tôprè̤꤮ to. Èthǐ plwǒ tû́pǎprè́ lahyǎ ané̤ ná htyě dố Byacè Jesǔ amwi̤ akǔ pǎprè́.
16 visto que não havia descido ainda sobre nenhum deles, mas tinham sido somente batizados em nome do Senhor Jesus.
17 Phúnuôrò Petru ná Giovanni behtya atakhu dố èthǐ alo̤, rò èthǐ ní̤bè lahyǎ Thè́ Sǎsè̌ Byacè.
17 Então os dois apóstolos lhes impuseram as mãos e receberam o Espírito Santo.
18 — ausente —
18 Quando Simão viu que se dava o Espírito Santo por meio da imposição das mãos dos apóstolos, ofereceu-lhes dinheiro, dizendo:
19 — ausente —
19 Dai-me também este poder, para que todo aquele a quem impuser as mãos receba o Espírito Santo.
20 Rò Petru hésû lǔ, “Cò́marya a tè̤dyékrǎ shyězṳ́ yěnuô, ipri̤ è ná rû̌ ma aní̤ prè́, nè̤ tane̤ phúnuô akhu-akhyě, nè̤ ná nè̤rû̌ ki latǎ̤ tố̤dûlǔ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ ní꤮.
20 Pedro respondeu: Maldito seja o teu dinheiro e tu também, se julgas poder comprar o dom de Deus com dinheiro!
21 Nè̤ ma kayǎ dố a otố̤kuô̌ dố pè̤ tè̤phyétè̤me̤ akǔ má̤to, me̤těhérò nè̤ thè́plò yěnuô, acò́ dố Cò́marya a mèthènyě to.
21 Não terás direito nem parte alguma neste ministério, já que o teu coração não é puro diante de Deus.
22 Nè̤ thè́plò a tè̤tane̤ mǔmyá̤ricyá̤ yětahenuô, nè̤ tǒbè za̤ ní̤dû mò̌ è rò kwǐcò́bè̌ Cò́marya nuô. Bètǒbè꤮ ma Cò́marya plwǒkyǎ cyá̤ pǎ nè̤ tè̤tane̤thû́ yěnuô tahe pǎ.
22 Arrepende-te desta tua maldade e roga a Deus, para que, sendo possível, te seja perdoado este pensamento do teu coração.
23 Me̤těhérò vǎ myáhtye ná nè̤ thè́plò nuô a bǎtapí cò́ ná tè̤thè́htethè́hǎ rò nè̤ tè̤thû́tè̤ora cò̌klò̤ma nè̤ thyácò́ná ǔ tǎ̤ dố htò̌kǔ tôprè̤nuô cò́.”
23 Pois estou a ver-te no fel da amargura e nos laços da iniqüidade.
24 Simonè hésû Petru ná Giovanni, “Thyáphú lò̌꤮ thǐ héhò́ yětahe ki tǎ̤bè tǎ vǎ tôcô꤮ tǎmé̤ nuô rò kwǐcò́bè̌ pé̤ lahyǎ vǎ dố Byacè o.”
24 Retorquiu Simão: Rogai vós por mim ao Senhor, para que nada do que haveis dito venha a cair sobre mim.
25 Bí Petru ná Giovanni hésoluô̌ pé̤ ǔ ná tè̤ dố a thè́gně myáhtyenò́ htuô̌hò́ Jesǔ Krístu ari-akyǎ nuôtahe rò dônyǎluô̌ pé̤ htuô̌ ǔ ná Byacè alǎ̤angó̤ akhè̌nuô, èthǐ ka̤khyě khyěthyá dố vǐ̤ Jerusalem. Bí èthǐ ka̤ dố klyálo̤ akhè̌nuô, a lěka̤ dố Samaria dò̌ è́dò̌ rò a nuô̌ tôdò̌ hte tôdò̌ rò a lě hésodônyǎ luô̌ ka̤ pé̤ ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila.
25 Os apóstolos, depois de terem dado testemunho e anunciado a palavra do Senhor, voltaram para Jerusalém e pregavam a boa nova em muitos lugares dos samaritanos.
26 Byacè a tanémò́khuphú tôprè̤ hé Philipu, “Taritaryǎ one nè̤né̤ rò cuốpalya̤ rwópó̤ klyá cuố dố vǐ̤ Jerusalem rò a tǎ̤kalya̤ cuốrwó dố vǐ̤ Gaza nuôtôbǒ. Klyá yěnuôma ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu aklyá.”
26 Um anjo do Senhor dirigiu-se a Filipe e disse: Levanta-te e vai para o sul, em direção do caminho que desce de Jerusalém a Gaza, a Deserta.
27 Phúnuôrò Philipu o taritaryǎ ané̤ rò a htecuố. Bí a cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, a myáhtyesû ná Ethiopiaphú dố aswíkyǎ a dye tôprè̤. È ma a htwǒ khuklò́ rò a bè myákhwè pốtaríní̤ Ethiopia khwímuố̤ Candace arû̌htè̌ lò̌꤮ plǐ tôprè̤. A cuố cò́bucò́bè̌ htuô̌ dố vǐ̤ Jerusalem rò a ka̤khyě dố adò̌ ná tathíló̤.
27 Filipe levantou-se e partiu. Ora, um etíope, eunuco, ministro da rainha Candace, da Etiópia, e superintendente de todos os seus tesouros, tinha ido a Jerusalém para adorar.
28 Bí a ka̤ dố klyálo̤ akhè̌nuô, a hố li dố Prè̤pro̤ Isaiah rǎo dố꤮ nyénu nuôtahe.
28 Voltava sentado em seu carro, lendo o profeta Isaías.
29 Thè́ Sǎsè̌ Byacè héso Philipu, “Cuố dố a tathíló̤ khǎshyénuô.”
29 O Espírito disse a Filipe: Aproxima-te para bem perto deste carro.
30 Rò Philipu klyacuố dố tathíló̤ khǎshyé rò bí a ní̤huô̌ a hố Prè̤pro̤ Isaiah li akhè̌nuô, a sudyǎ lǔ, “Nè̤ hố liyě nuôma, nè̤ thè́gně ní̤dyé sálé̤ angó̤lasá è̌?”
30 Filipe aproximou-se e ouviu que o eunuco lia o profeta Isaías, e perguntou-lhe: Porventura entendes o que estás lendo?
31 Rò kayǎ htwǒ khuklò́ yětôprè̤ hésû lǔ, “Ǔ ki hésothè́gněplǒ pé̤ vǎ tôprè̤꤮ to hérò vǎ cuố thè́gněcyá̤ phútě?” A hé rò a è́htya sidyá pé̤ lǔ ló̤.
31 Respondeu-lhe: Como é que posso, se não há alguém que mo explique? E rogou a Filipe que subisse e se sentasse junto dele.
32 Kayǎ dố aswíkyǎ adye yětôprè̤ hố lisǎsè̌ tômǎ̤ dố a hé,
32 A passagem da Escritura, que ia lendo, era esta: Como ovelha, foi levado ao matadouro; e como cordeiro mudo diante do que o tosquia, ele não abriu a sua boca.
33 Ǔ me̤tarè̤̌ lǔ rò ǔ ciryacò́ciryate̤ pé̤ lǔ to, kayǎ dố a dônyǎcyá̤ pé̤ ǔ ná a klwǐkalya̤ ari-akyǎ nuô a o tôprè̤꤮ to, me̤těhérò ǔ phyéka̤kyǎ lǔ thè́plòhtwǒprè̤ dố hekhuyě hò́.”
33 Na sua humilhação foi consumado o seu julgamento. Quem poderá contar a sua descendência? Pois a sua vida foi tirada da terra {Is 53,7s.}.
34 Kayǎ htwǒ khuklò́ yětôprè̤nuô, a sudyǎ Philipu, “Héso pé̤myá vǎ prè̤pro̤ yětôprè̤ hébè tè̤yě, ma a hé ní̤dyédû prè́ è ari-akyǎ prè́ è̌? Má̤toma a héní̤ ǔruô tôprè̤prè̤ ari-akyǎ è̌?”
34 O eunuco disse a Filipe: Rogo-te que me digas de quem disse isto o profeta: de si mesmo ou de outrem?
35 Phúnuôrò Philipu cáhtya hé pé̤ lǔ ná lisǎsè̌ yětômǎ̤ rò a hésoluô̌ní̤ pé̤ lǔ ná Jesǔ a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ.
35 Começou então Filipe a falar, e, principiando por essa passagem da Escritura, anunciou-lhe Jesus.
36 Rò bí èthǐ yěthè́nyě̤ cuố plehyǎ pó̤ dố nyě akhè̌nuô, èthǐ cuốtuố̤ dố htyěo akhǎlé̤ tôpho. Yětôphuốrò kayǎ htwǒ khuklò́ yětôprè̤nuô a hé lǔ, “Htyě o bíyě vǎ꤮! Vǎ ki thè́zṳ̂́ plwǒ vǎné̤ ná htyě hénuôma tè̤me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ vǎklyá o tôcôcô è̌?”
36 Continuando o caminho, encontraram água. Disse então o eunuco: Eis aí a água. Que impede que eu seja batizado?
37 (Philipu hésû lǔ, “Nè̤ ki zṳ̂́e lò̌thulò̌thè́ má̤lakǒ Jesǔ Krístu hénuôma, nè̤ plwǒ nè̤né̤ ná htyě ma aní̤ prè́.” A hé lǔ rò a hésûkhyě, “Jesǔ Krístu ma Cò́marya aphúkhǔ má̤lakǒ nuôma vǎ zṳ̂́e” a hésû phúnuô)
37 {Filipe respondeu: Se crês de todo o coração, podes sê-lo. Eu creio, disse ele, que Jesus Cristo é o Filho de Deus.}
38 kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ yětôprè̤nuô a è́ okuố prè̤vè̤́ tathíló̤ yětôprè̤. Rò Philipu ná kayǎ htwǒ khuklò́du yěthè́nyě̤ lò̌ hítǎ̤ dố htyěkǔ, rò Philipu plwǒ pé̤ a htwǒ khuklò́du yětôprè̤ ná htyě.
38 E mandou parar o carro. Ambos desceram à água e Filipe batizou o eunuco.
39 Bí èthǐ o dố htyěkǔ ka̤kahtya akhè̌nuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè cò̤̌cuố mé̤kyǎ Philipu. Kayǎ htwǒ khuklò́ yětôprè̤ myáhtye pǎ lǔ to tadû́rò a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ rò a ka̤ plehyǎ lǎ dố adò̌.
39 Mal saíram da água, o Espírito do Senhor arrebatou Filipe dos olhares do eunuco, que, cheio de alegria, continuou o seu caminho.
40 Philipu thè́gně ní̤dyé ané̤ ná a cuốtuố̤ dố vǐ̤ Azoto akǔ rò a cuố plehyǎpó̤ dố vǐ̤ Caesarea. Bí a cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, a hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Jesǔ Krístu a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ yě pwǒ̤꤮ tôvǐ̤ cò́.
40 Filipe, entretanto, foi transportado a Azoto. Passando além, pregava o Evangelho em todas as cidades, até que chegou a Cesaréia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.