Atos 17

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Èthǐ cuốtalwókyǎ vǐ̤ Amphipoli ná vǐ̤ Apollonia rò a cuốtuố̤ lahyǎ dố vǐ̤ Thessalonia. Bí vǐ̤nuô tôvǐ̤ akǔnuô, Judaphú tè̤cò́bè̌hǒ o tômě.
1 E, passando por Anfípolis e Apolônia, chegaram a Tessalônica, onde havia uma sinagoga de judeus.
2 Phú Paulu lé̤klǒ me̤ ní̤dyé nuô, a cuốnuô̌ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ. Judaphú a Mò̤́nyěduô thuô̌phuố lò̌nuô a cuố hébèdônyǎ krékryá̤ ná kayǎ bè́mṳ bínuô tahe rò a zṳ̌luô̌ pé̤ ǔ ná lisǎsè̌ ari-akyǎ.
2 E Paulo, como tinha por costume, foi ter com eles e, por três sábados, disputou com eles sobre as Escrituras,
3 Rò a héso pé̤ èthǐ ná ǔ rǎone lisǎsè̌ ari-akyǎ nuôtahe rò a zṳ̌luô̌plǒ pé̤ ǔ ná Krístu ari-akyǎ. Rò a hé, Krístu dố Cò́marya nwóhtya è ná prè̤me̤lwóhteka̤ ǔ yětôprè̤ nuôma ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ lǔ htuô̌pǎrò a ki ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá dố tè̤thyě pǎ a hésoplǒ pé̤ ǔ phúnuô. Rò a hé, “Jesǔ dố vǎ hésoluô̌ pé̤ thǐ khǒnyá̤yě tôprè̤ nuôma má̤hò́ Krístu dố Cò́marya nwóhtya lǔ dố a ki me̤lwóhteka̤ ǔ yěnuô tôprè̤ hò́.”
3 expondo e demonstrando que convinha que o Cristo padecesse e ressuscitasse dos mortos. E este Jesus, que vos anuncio, dizia ele, é o Cristo.
4 Dố Judaphú aklè̌ tahehenuô, a zṳ̂́ekuô̌ Paulu a tè̤hébè rò athè́plò nuô̌kǔ kuô̌ná Paulu ná Sila. Greekphú dố a bezṳ̂́nyá̤ Cò́marya tahenuô a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ è́kú kuô̌lǎ èthǐ yěthè́nyě̤, htuô̌to prè̤mò dố a mwi̤dumwi̤htǔ tahenuô, athè́plò okuô̌ èthǐ yěthè́nyě̤ rò a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kanuô̌ è́kuô̌ lǎ èthǐ.
4 E alguns deles creram e ajuntaram-se com Paulo e Silas; e também uma grande multidão de gregos religiosos e não poucas mulheres distintas.
5 Manárò Judaphú tahe thè́kháthè́hte èthǐ rò a cuốè́plò́ kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ dố a lě dố klè́kǔ yětahe rò a nò̌me̤ tarû̌tapyǎ lò̌ cò́ ǔ tôvǐ̤lò̌ cò́. Thyáphú èthǐ ki pṳ̂́cwitarṳ́ htení̤ Paulu ná Sila dố kayǎ bè́mṳ yětahe a mèthènyěnuô, Judaphú yětahe ná kayǎ bè́mṳ yětahe cuố me̤pruốnuô̌ Jason ahi rò nuô̌myápṳ̌ Paulu ná Sila.
5 Mas os judeus desobedientes, movidos de inveja, tomaram consigo alguns homens perversos dentre os vadios, e, ajuntando o povo, alvoroçaram a cidade, e, assaltando a casa de Jasom, procuravam tirá-los para junto do povo.
6 Manárò èthǐ myáhtye Paulu ná Sila to akhu-akhyě a cwihte Jason ná apuố̤vyá̤ Krístuphú dố aruô tahe rò a è́cuố èthǐ dố kayǎ htwǒ vǐ̤khuklò́khuklyǎ tahe a mèthènyě rò a è́htǒhtya lahyǎ, “Kayǎ yětahe ma, prè̤me̤ tarû̌tapyǎ tè̤ dố khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho cò́. Rò khǒnyá̤yě èthǐ hyǎtuố̤hò́ dố pè̤ vǐ̤kǔ hò́.
6 Porém, não os achando, trouxeram Jasom e alguns irmãos à presença dos magistrados da cidade, clamando: Estes que têm alvoroçado o mundo chegaram também aqui,
7 Prè̤ è́mo̤sû èthǐ dố ahikǔ ma Jason hò́. Èthǐ hé lahyǎ ná khwídu o dố aruô tôprè̤, rò amwi̤ ná Jesǔ akhu-akhyě, èthǐ hébè talwótalye̤ hò́ Khwídu Caesare a tè̤thyótè̤thya tahe hò́.”
7 os quais Jasom recolheu. Todos estes procedem contra os decretos de César, dizendo que há outro rei, Jesus.
8 Dố èthǐ hébè lahyǎ phúyě akhu-akhyě a me̤tarû̌tapyǎ súsámahyǎ htyalò̌ kayǎ bè́mṳ ná kayǎ dố a htwǒ vǐ̤khuklò́khuklyǎ tahe hò́.
8 E alvoroçaram a multidão e os principais da cidade, que ouviram estas coisas.
9 Thyáphú Jason ná apuố̤vyá̤ Krístuphú dố aruô tahe ki siplè́ agněnuô, èthǐ kwǐ Jason ná akhǒ yětahe rû̌, htuô̌rò a plwǒhtecuốkyǎ no èthǐ prè́.
9 Tendo, porém, recebido satisfação de Jasom e dos demais, os soltaram.
10 Mò̤́khíhò́ akhè̌nuô, prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe thǔcuốkyǎ Paulu ná Sila dố vǐ̤ Beroea. Bí a cuốtuố̤ dố vǐ̤kǔ akhè̌nuô, a cuốnuô̌ cò́cû́ cò́ dố Judaphú a tè̤cò́bè̌hǒ akǔ cò́.
10 E logo os irmãos enviaram de noite Paulo e Silas a Bereia; e eles, chegando lá, foram à sinagoga dos judeus.
11 Judaphú o bí vǐ̤ Beroea tahenuô a thè́plòhtǔ myáhtyeye̤klò̌ ná vǐ̤ Thessaloniaphú thǐtahe. Èthǐ ní̤dǎ sǎprè̤́sǎmyǎ nyacò́ tè̤ritè̤kyǎ dố tè̤thè́plòshyo akǔcò́. Htuô̌rò thyáphú èthǐ ki thè́gně tǎ̤te̤ ná Paulu a tè̤hébè yěnuôma, amá̤ è̌ ma má̤to è̌ nuô a pṳ̌thè́gně lahyǎ cò́ lisǎsè̌ pwǒ̤nyěnyě pwǒ̤thè̌thè̌ cò́.
11 Ora, estes foram mais nobres do que os que estavam em Tessalônica, porque de bom grado receberam a palavra, examinando cada dia nas Escrituras se estas coisas eram assim.
12 Èthǐ zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ è́lǎ, htuô̌rò Greek myěcôphú prè̤mò dố a mwi̤dumwi̤htǔ tahe ná Greekphú prè̤khǔ tahe zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ è́lǎ.
12 De sorte que creram muitos deles, e também mulheres gregas da classe nobre, e não poucos varões.
13 Rò bí Judaphú dố vǐ̤ Thessalonia tahe ní̤huô̌hò́ ná Paulu hésodônyǎ pé̤ pó̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ dố vǐ̤ Beroea akǔ akhè̌nuô, èthǐ hyǎryǎ̤ kayǎ bè́mṳ yětahe mikuố rò a nò̌ me̤tarû̌tapyǎ ǔ.
13 Mas, logo que os judeus de Tessalônica souberam que a palavra de Deus também era anunciada por Paulo em Bereia, foram lá e excitaram as multidões.
14 Prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe thǔcuố tôphuố thǔcuốkyǎ Paulu dố htyědutava̤htû̌, manárò Sila ná Timothy thè́nyě̤lò̌ okyǎpǎ bí vǐ̤ Beroea akǔ nuôprè́.
14 No mesmo instante, os irmãos mandaram a Paulo que fosse até ao mar, mas Silas e Timóteo ficaram ali.
15 Prè̤ dố a thǔcuố Paulu tahenuô, a krwǒ sidyácuố tuố̤kuô̌ lǔ thòklyědu dố vǐ̤ Athenia cò́. Rò bí èthǐ ka̤khyě khyěthyá dố vǐ̤ Beroea hò́ akhè̌nuô, Paulu krwǒmecuốní̤ èthǐ ngó̤ ná a ki ka̤héso ní̤pé̤ lǔ Sila ná Timothy ki hyǎpryǎkuô̌ dố lǔo.
15 E os que acompanhavam Paulo o levaram até Atenas e, recebendo ordem para que Silas e Timóteo fossem ter com ele o mais depressa possível, partiram.
16 Bí Paulu opò̤́ Sila ná Timothy bí vǐ̤ Athenia akhè̌nuô, a myáhtye prè̤zo̤ tahe oè́ nyacò́ bí vǐ̤kǔnuô akhu-akhyě a thè́plòpyé nyacò́.
16 E, enquanto Paulo os esperava em Atenas, o seu espírito se comovia em si mesmo, vendo a cidade tão entregue à idolatria.
17 Phúnuô akhu-akhyě, a hébèdônyǎ krékryá̤ ná Judaphú ná Greek myěcôphú dố a bezṳ̂́benyá̤ Cò́marya tahe bí tè̤cò́bè̌hǒ akǔ nuô, htuô̌to a dônyǎkrékryá̤ kuô̌pó̤ ná kayǎ dố a o lahyǎ dố klè́kǔ nuôtahe phúnuô pwǒ̤nyěnyě꤮ cò́.
17 De sorte que disputava na sinagoga com os judeus e religiosos e, todos os dias, na praça, com os que se apresentavam.
18 Thárá dố ǔ è́, Epicureaphú ná Stoicphú tahe hébèdônyǎ krékryá̤ lahyǎ ná Paulu. Èthǐ aklè̌ tahehenuô, a hé lahyǎ Paulu, “Kayǎ tè̤thè́gně okuô̌ǔ tôcô꤮ to rò a cuốcyé̤me̤ ané̤ phú prè̤cyá̤prè̤dè yětôprè̤yě a cuố hékryá꤮ ǐtětě?” Tahehe rò a héke, “A thyáná a dônyǎ htyěruôké̤klò̌ a cò́marya tahe ari-akyǎ,” a hé phúnuô. Èthǐ cuốhétuố̤ lahyǎ phúyě me̤těhérò a tǒbí Paulu hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Jesǔ ari-akyǎ ná atè̤thyě ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě ari-akyǎ akhè̌nuô akhu-akhyě a hé lahyǎ phúnuô.
18 E alguns dos filósofos epicureus e estoicos contendiam com ele. Uns diziam: Que quer dizer este paroleiro? E outros: Parece que é pregador de deuses estranhos. Porque lhes anunciava a Jesus e a ressurreição.
19 Htuô̌rò èthǐ è́cuố Paulu dố kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe a o rò èthǐ cuố okúokyá lǔ bí Areopago khǒlǒkhunuô, rò èthǐ sudyǎ Paulu, “Pè̤ thè́zṳ̂́ thè́gně kuô̌ nè̤ tè̤ithyóithya athè̌ yětôcô ari-akyǎ.
19 E, tomando-o, o levaram ao Areópago, dizendo: Poderemos nós saber que nova doutrina é essa de que falas?
20 Tè̤ritè̤kyǎ dố nè̤ dônyǎ yěnuô, akhóakhye nyacò́ dố pè̤gně rò angó̤lasá hyǎ phútěnuô pè̤ thè́zṳ̂́ thè́gněkuô̌,” a hé lǔ phúnuô.
20 Pois coisas estranhas nos trazes aos ouvidos; queremos, pois, saber o que vem a ser isso.
21 (Me̤těhérò, Atheniaphú ná htyěruôké̤klò̌phú dố a o lahyǎ bínuô pwǒ̤꤮ prè̤nuô, dǎ tè̤ritè̤kyǎ oluô̌htyathè̌ khókhye hò́ tôcôcô hò́ hénuôma, a thè́zṳ̂́ dônyǎ lahyǎ, a thè́zṳ̂́ ní̤dǎ rò a me̤lò̌kyǎdě lò̌ a tè̤shuốtè̤khè̌ ná tè̤yětahe ari-akyǎ prè́.)
21 (Pois todos os atenienses e estrangeiros residentes de nenhuma outra coisa se ocupavam senão de dizer e ouvir alguma novidade.)
22 Paulu ihtò dố kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe lé̤okú lǔ bí Areopago khǒlǒkhu anyěhyǎ yěnuô rò a hé, “Vǐ̤ Atheniaphú lò̌plǐ thǐ꤮, bítě tôcôbèbè, vǎ myáhtye ná thǐ dyaduzṳ̂́nyá̤ nyacò́ Cò́marya vǎ꤮.
22 E, estando Paulo no meio do Areópago, disse: Varões atenienses, em tudo vos vejo um tanto supersticiosos;
23 Me̤těhérò, bí vǎ cuốlě dố thǐ vǐ̤kǔ akhè̌ rò vǎ myá thǐ tè̤cò́bucò́bè̌ akhǎlé̤ tahe akhè̌nuô, vǎ myáhtye tè̤lǔtyǎ khǎlé̤ tôpho dố ǔ rǎo lǔ, ‘Cò́marya dố ǔ thè́gně è to tôprè̤ agně’ phúnuô. Phúnuô akhu-akhyě, Cò́marya dố thǐ thè́gně lǔ to rò thǐ cò́bucò́bè̌htya ní̤dyé è yětôprè̤nuô, vǎ ki hésodônyǎ pé̤ thǐ ná è ari-akyǎ khǒnyá̤.
23 porque, passando eu e vendo os vossos santuários, achei também um altar em que estava escrito: Ao Deus Desconhecido . Esse, pois, que vós honrais não o conhecendo é o que eu vos anuncio.
24 “Cò́marya dố a byálya̤tělya̤ tamò̤́, sè, lè̌, hekhu ná tè̤pwǒ̤꤮ tôcô yětôprè̤ nuôma mò́khu ná hekhu a Byacè hò́. Rò tè̤lǔhǒdu dố kayǎ me̤ è ná atakhu tahenuô, Cò́marya o bínuôtahe akǔ to.
24 O Deus que fez o mundo e tudo que nele há, sendo Senhor do céu e da terra, não habita em templos feitos por mãos de homens.
25 Phúnuô akhu-akhyě prè̤lukayǎ ki me̤cwó̤me̤kǒ Cò́marya agněnuô a lo ná tôcô꤮ to, me̤těhérò, ané̤byacè ní̤dû yěnuô, a dyé ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ thè́htwǒprè̤ ná tè̤thè́nuô̌thè́hte ná tè̤ dố aruôtahe pwǒ̤꤮ tôcô cò́.
25 Nem tampouco é servido por mãos de homens, como que necessitando de alguma coisa; pois ele mesmo é quem dá a todos a vida, a respiração e todas as coisas;
26 Cò́marya byálya̤ prè́ kayǎ tôprè̤ prè́ rò a nò̌ohtwǒhtya prè̤luhekhuphú pwǒ̤myěpwǒ̤cô rò a nò̌olò̌ ǔ dố hekhusǐba akǔ. Ané̤byacè ní̤dû taritaryǎ one tǎ̤te̤ tè̤shuốtè̤khè̌ ná tè̤khǎlé̤khǎbya dố prè̤luhekhuphú kiokisò́ agně.
26 e de um só fez toda a geração dos homens para habitar sobre toda a face da terra, determinando os tempos já dantes ordenados e os limites da sua habitação,
27 Thyáphú prè̤lukayǎ ki myápṳ̌ lǔ pǎ rò taryáma a ki myáhtye lǔ pǎ kǒle a tane̤ rò a byálya̤hò́ èthǐ. Ki héklyácò́ ma Cò́marya ophûnyéprè́ ná pè̤ prè́.
27 para que buscassem ao Senhor, se, porventura, tateando, o pudessem achar, ainda que não está longe de cada um de nós;
28 Phú kayǎ tôprè̤ héhtuô̌hò́, ‘Dố Cò́marya akhu-akhyěrò pè̤ ohtwǒprè̤bè́, rò pè̤ kṳ́ká̤rúrya̤bè́,’ a hé phúnuô. Phú thǐ prè̤rǎngó̤irǒ tahe hékyǎ nuô, ‘Pè̤ ma aphúalye̤ tahe,’ a rǎkyǎ phúnuô.
28 porque nele vivemos, e nos movemos, e existimos, como também alguns dos vossos poetas disseram: Pois somos também sua geração.
29 “Phú pè̤ htwǒhò́ Cò́marya aphúalye̤ tahenuô, Cò́marya ma athyáná rû̌, htè̌, má̤torò lò̤́ tahe pè̤ tǒkò tane̤ní̤ phúnuôto, Cò́marya ma prè̤isò́ byácyá̤hi tahe, prè̤ htwǒ takhucyá̤dè tahe byá htwǒhtya cyá̤ è phú prè̤zo̤ nuôtahe má̤to.
29 Sendo nós, pois, geração de Deus, não havemos de cuidar que a divindade seja semelhante ao ouro, ou à prata, ou à pedra esculpida por artifício e imaginação dos homens.
30 Bí ǔ thè́gně hí Cò́marya to akhè̌nuô, a myá bè́khutǎ̤phuôkyǎ prè̤lukayǎ atè̤thû́ phúnuô tôcô prè́. Manárò khǒnyá̤yěnuô, a hétǎ̤hò́ angó̤ ná kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ dố a o dố khǎlé̤ bítě꤮ tôphobèbè a tǒbè za̤ lahyǎ ané̤ rò a tǒbè tarí ka̤khyětǒ khyěthyá dố Cò́marya a o pwǒ̤꤮ tôprè̤ a héhtuô̌ phúnuô hò́.
30 Mas Deus, não tendo em conta os tempos da ignorância, anuncia agora a todos os homens, em todo lugar, que se arrependam,
31 Me̤těhérò, a beklò̤bema htuô̌hò́ mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố a ki cirya cò́cò́te̤te̤ lò̌ cò́ hekhusǐba pǎ. Cò́marya nwóhtya htuô̌hò́ prè̤ciryatè̤ tôprè̤ hò́. Rò a dyéluô̌ pé̤ htuô̌hò́ ǔpwǒ̤꤮ tôprè̤ ná a tè̤khyáthè́ hò́. Rò a tè̤khyáthè́yě ari-akyǎ ma má̤hò́ a me̤-ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá kayǎ nuôtôprè̤ dố tè̤thyě yěnuôhò́.”
31 porquanto tem determinado um dia em que com justiça há de julgar o mundo, por meio do varão que destinou; e disso deu certeza a todos, ressuscitando-o dos mortos.
32 Bí èthǐ ní̤huô̌ Paulu hésodônyǎ pé̤ èthǐ ná tè̤thyě ihtòka̤khyě ari-akyǎyě akhè̌nuô, tahehe rò a nyě̤kruô̌ lǔ, tahehe kerò a hé, “Pè̤ thè́zṳ̂́ ní̤huô̌ khyěthyápó̤ nè̤ hé pé̤ pè̤ tè̤ritè̤kyǎ yěnuô.”
32 E, como ouviram falar da ressurreição dos mortos, uns escarneciam, e outros diziam: Acerca disso te ouviremos outra vez.
33 Yětôphuốrò Paulu htecuố taphǎkyǎ.
33 E assim Paulo saiu do meio deles.
34 Kayǎ tahehenuô a thè́plòo lǔ rò a bò́thyó ná lǔ rò a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ tè̤. Prè̤ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤tè̤ tahe aklè̌nuô, amwi̤ ná Dionysio otôprè̤. È ma kayǎ tôprè̤ dố a otố̤kuô̌ dố Areopago kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ aplò́amṳ tahe aklè̌ tôprè̤. Htuô̌ ná prè̤mò dố amwi̤ ná Damari ná kayǎ dố aruô tahe zṳ̂́enyá̤eka̤ kuô̌ tè̤.
34 Todavia, chegando alguns varões a ele, creram: entre os quais estava Dionísio, o areopagita, e uma mulher por nome Dâmaris, e, com eles, outros.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.