2 Coríntios 6
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Pè̤ ma prè̤me̤ró̤tè̤ ná Cò́marya tahe akhu-akhyě, pè̤ shyakrwǒ thǐ ná thǐ ki ohtwǒprè̤ phú Cò́marya thè́zṳ̂́ nò̌ohtwǒprè̤ thǐnuô. Thǐ ma kayǎ dố a ní̤bè htuô̌hò́ Cò́marya abwíataryě tahe hò́ akhu-akhyě, thǐ bè ohtwǒprè̤ lahyǎ phúnuô.
1 Como cooperadores de Deus, suplicamos a vocês que não recebam em vão a graça de Deus.
2 Me̤těhérò Cò́marya hé,
2 Pois Deus diz: “No tempo certo, eu o ouvi; no dia da salvação, eu lhe dei socorro”. De fato, agora é o “tempo certo”. Hoje é o dia da salvação!
3 Pè̤ dônyǎ pé̤ ǔ ná Jesǔ Krístu ari-akyǎ yě thyáphú ǔ ki htésûkyǎ tǎmé̤ nuôrò, tè̤me̤ dố a htwǒhtya èthǐ tè̤pacyé̤ishyé tahenuô pè̤ me̤ tôcô꤮ to.
3 Vivemos de forma que ninguém tropece por nossa causa, nem tenha motivo para criticar nosso ministério.
4 Pè̤ me̤ tè̤ ǐtětě꤮ bèbè, thyáphú ǔ ki myáhtye ná pè̤ ma Cò́marya a prè̤me̤tè̤phú tahe agněnuô, pè̤ dyéluô̌ pé̤ ǔ ná pè̤ khyáthè́plòhtǔ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ tahe, ná pè̤ khyá sǒphásǒrya̤ tè̤tahe ná pè̤ khyábè tè̤pyá̤tè̤sè̌ thǐtahe hò́.
4 Em tudo que fazemos, mostramos que somos verdadeiros servos de Deus. Suportamos pacientemente aflições, privações e calamidades de todo tipo.
5 Ǔmṳ̂̌ǔpò̤ cò́ pè̤. Ǔ dò́tǎ̤ pè̤ dố htò̌kǔ. Ǔ me̤ tarû̌tapyǎ pè̤ rò ǔ vè̤́htecuốkyǎ pè̤, pè̤ erya̤ thè́práladyá pwǒ̤nyěpwǒ̤thè̌ cò́, tôthè̌꤮ tôthè̌ omyěnò́to nuô a o athè̌ è́ lǎ, htuô̌rò enò́ǒnò́ to nuôma a oo.
5 Fomos espancados e encarcerados, enfrentamos multidões furiosas, trabalhamos até a exaustão, suportamos noites sem dormir e passamos fome.
6 Dố pè̤ htwǒ má̤hò́ Cò́marya a prè̤me̤tè̤phú tahe akhu-akhyě, pè̤ dyéluô̌ pé̤ ǔ ná pè̤ thè́plò mwǒ̤plǐthǐplo, pè̤ tè̤thè́khuthè́gně, pè̤ tè̤thè́plòhtǔ, pè̤ tè̤thè́zò̤ní̤ ǔ yětahe hò́. Thè́ Sǎsè̌ Byacè o dố pè̤kǔ rò pè̤ mo̤ lò̌thulò̌thè́ cò́ ǔ cò́.
6 Mostramos quem somos por nossa pureza, nosso entendimento, nossa paciência e nossa bondade, pelo Espírito Santo que vive em nós e por nosso amor sincero.
7 Pè̤ ithyó pé̤ ǔ Cò́marya alǎ̤angó̤ dố acò́ate̤ tahe, rò Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ ashyo-asò̌ yě me̤cwó̤ pè̤. Phúnuô akhu-akhyě pè̤ yětahenuô Cò́marya dyéluô̌plǒ cò́ hò́ ná pè̤ htwǒ èprè̤me̤tè̤phú tahe hò́. Pè̤ o ná katya dố lé̤tadyǎ tǎ̤tṳ̂̌ yěnuô ná pè̤nè́ má̤hò́ tè̤cò́tè̤te̤ dố Cò́marya dyé pè̤ yětahe, rò a thyáhò́ ná klyěphú tôprè̤ nò̌e ní̤dyé a takuô̤tabè̌ dố a ki sátè̤ agně yěnuô hò́.
7 Proclamamos a verdade fielmente, e o poder de Deus opera em nós. Usamos as armas da justiça, com a mão direita para atacar e com a mão esquerda para defender.
8 Prè̤ htuthè́ pè̤ ma a oo, prè̤ pacyé̤ pè̤ ma a oo. Prè̤ hébèryá pè̤ ma a oo, prè̤ hémǔmyá̤ pè̤ ma a oo. Prè̤ hé pè̤ ná kayǎlahǒ tahe nuôma a oo, manárò pè̤ ma kayǎ dố a hébècò́ tè̤ tahe prè́.
8 Servimos quer as pessoas nos honrem, quer nos desprezem, quer nos difamem, quer nos elogiem. Somos chamados de impostores, apesar de sermos honestos.
9 Kayǎ dố a tane̤patí pè̤ nuô a o tahe tadû́rò pè̤ripè̤kyǎ nuô, Cò́marya thè́gně lò̌ prè́. Pè̤ kíré̤ phûthyě tamǒmǒ cò́ tadû́rò pè̤ ohtwǒprè̤ tuố̤pǎ khǒnyá̤. Ǔmṳ̂̌ǔpò̤ cò́ pè̤ tadû́rò pè̤ thyě hí toto.
9 Somos tratados como desconhecidos, embora sejamos bem conhecidos. Vivemos à beira da morte, mas ainda estamos vivos. Fomos espancados, mas não mortos.
10 Pè̤ myáhtye è́nyacò́ tè̤pyá̤tè̤sè̌ tadû́rò pè̤ thè́luố̤phòphû̌ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. A cô ná pè̤ sǒrya̤sǒphá nyacò́ tadû́rò dố pè̤ ithyóithya pé̤ ǔ akhu-akhyěrò ǔ duzá̤htyathè̌ dốthudốthè́ tôkyě nuô a o è́nyacò́ hò́. A cô ná pè̤tè̤ o kuô̌ǔ tôcô꤮ to tadû́rò pè̤ ní̤bè lò̌hò́ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô hò́.
10 Nosso coração se entristece, mas sempre temos alegria. Somos pobres, mas enriquecemos a muitos outros. Não possuímos nada e, no entanto, temos tudo.
11 Khǒbò́thyómo̤ vǐ̤ Corinthiaphú thǐ꤮, lò̌꤮ tè̤ dố a o dố pè̤ thè́plòkǔ tahenuô, pè̤ hésoluô̌ pé̤ lò̌ cò́ thǐ hò́. Pè̤ mo̤kanó꤮ thǐ to.
11 Queridos coríntios, falamos a vocês com toda honestidade e lhes abrimos o coração.
12 Pè̤ ma kayǎ dố a phyéka̤khyě atè̤mo̤ tahe má̤to. Kayǎ dố a phyéka̤khyě atè̤mo̤ tahe nuôma thǐ hò́.
12 Não falta amor da nossa parte, mas vocês nos negaram seu afeto.
13 Khǒnyá̤rò vǎ ki hé thǐ phú vǎphúvǎlye̤ ná vǎné̤ nuô. Mo̤khyěthyá pè̤ phú pè̤ mo̤ thǐ nuô.
13 Peço que retribuam esse amor como se fossem meus próprios filhos. Abram o coração para nós!
14 Puố̤vyá̤ thǐ, zácû̌ tố̤ tǎ izá ná kayǎ dố a zṳ̂́ekuô̌ pè̤ Byacè Jesǔ to nuôtahe tǎmé̤ ní꤮. Me̤těhérò acò́ ná ataka̤ nuô a dò́ngǎ̤ma ícû̌cyá̤ lǔ to. A lǐ ná a khí nuô bèbè, a otố̤cyá̤ lǔ toto.
14 Não se ponham em jugo desigual com os descrentes. Como pode a justiça ser parceira da maldade? Como pode a luz conviver com as trevas?
15 Krístu ná khǐnéricyá̤ khuklò́ cuố thè́plò tǎ̤tǒtǎ̤bè cyá̤ lǔ phútě? Phúnuôhò́ Krístu aphúalye̤ tôprè̤ ná khǐnéricyá̤ khuklò́ aphúalye̤ tôprè̤nuô a cuố thè́plò ícû̌cyá̤ lǔ tômětuô̌ phútě?
15 Que harmonia pode haver entre Cristo e o diabo? Como alguém que crê pode se ligar a quem não crê?
16 Cò́marya a tè̤lǔhǒdu nuô a otố̤cyá̤ nyǎ ná prè̤zo̤ è̌. Phúnuôhò́, pè̤ yětahe nuôma Cò́marya dố a htwǒprè̤ yětôprè̤ a tè̤lǔhǒdu. Cò́marya hé, “Vǎ ki hyǎo dố vǎkayǎ tahe a thè́plòkǔ pǎ rò vǎ ki cuố tố̤kuô̌ ná èthǐ pǎ. Rò vǎ ki htwǒ èthǐ Cò́marya pǎ, rò èthǐ ki htwǒ vǎkayǎ tahe pǎ.”
16 E que união pode haver entre o templo de Deus e os ídolos? Pois somos o templo do Deus vivo. Como ele próprio disse: “Habitarei e andarei no meio deles. Serei o seu Deus, e eles serão o meu povo.
17 Htuô̌to Cò́marya hé pó̤,
17 Portanto, afastem-se e separem-se deles, diz o Senhor. Não toquem em coisas impuras, e eu os receberei.
18 Rò vǎ ki htwǒ thǐphè̌ pǎ. Rò thǐ ki htwǒ vǎphúvǎlye̤ tahe pǎ,” Byacè dố apro̤aprya̤ tôprè̤ hé phúnuô.
18 Eu serei seu Pai, e vocês serão meus filhos e minhas filhas, diz o Senhor Todo-poderoso”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.