1 Tessalonicenses 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA
1 Puố̤vyá̤thǐ, pè̤ cuốolě kuô̌ thǐ nuô, a lò̌kyǎdě ashuốakhè̌ má̤to. Abwítaryě oprè́ nuôma thǐ thè́gně dûhò́.
1 Porque vós, irmãos, sabeis, pessoalmente, que a nossa estada entre vós não se tornou infrutífera;
2 Phú thǐ thè́gně htuô̌hò́nuôhò́, bí pè̤ hyǎ tyakuô̌hí dố thǐ oto akhè̌nuô, vǐ̤ Philippiphú tahe me̤cyě̤me̤cṳ̂ pè̤, htuô̌rò me̤thè́tarè̤̌ lò̌ pè̤. Ǔ me̤ takhwótakè dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ cò́ pè̤ tadû́rò thyáphú pè̤ ki hésodônyǎ ní̤pé̤ thǐ ná Cò́marya a tè̤thè́krṳ̂̌mila nuôrò, pè̤ Cò́marya dyéhò́ pè̤ tè̤khû̌hǎ hò́.
2 mas, apesar de maltratados e ultrajados em Filipos, como é do vosso conhecimento, tivemos ousada confiança em nosso Deus, para vos anunciar o evangelho de Deus, em meio a muita luta.
3 Pè̤ dyéhè̌dyére thǐ ná thǐ ki zṳ̂́e tè̤thè́krṳ̂̌mila phúyěnuôma athû́ náto. Pè̤ tè̤tane̤ ma a mwǒ̤plǐthǐplo dố thǐkhu prè́, pè̤ cuố pṳ̌ lahǒ kuô̌ ná ǔ tôprè̤꤮ to.
3 Pois a nossa exortação não procede de engano, nem de impureza, nem se baseia em dolo;
4 Pè̤ hébè prè́ phú atǒ Cò́marya athè́plò nuôprè́, me̤těhérò pè̤ myáhtye bènò́ htuô̌hò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ rò pè̤ thè́plò pyépé̤ to akhu-akhyě, a zṳ̂́e thè́lè̤ní̤ pè̤ rò a dyétǎ̤hò́ tè̤thè́krṳ̂̌mila yě dố pè̤ takhukǔ hò́. Pè̤ pṳ̌ hé phú atǒ kayǎ thè́plò nuômá̤to. Pè̤ pṳ̌ hé phú atǒ Cò́marya dố a ce̤myá pè̤ thè́plòyě tôprè̤ a tè̤thè́zṳ̂́ nuôprè́.
4 pelo contrário, visto que fomos aprovados por Deus, a ponto de nos confiar ele o evangelho, assim falamos, não para que agrademos a homens, e sim a Deus, que prova o nosso coração.
5 Phú thǐ thè́gně htuô̌hò́nuôhò́, pè̤ hyǎ hébèhtuthè́ lahǒnò́ ná thǐ tôphuố꤮ to. Pè̤ thè́zṳ̂́ lò̤̌phǎe ní̤rû̌ní̤htè̌ rò pè̤ hyǎ cyé̤khocyé̤khá nò́ ná pè̤né̤ tôphuố꤮ to. Pè̤ me̤nò́kuô̌ ná phúyě to nuôma Cò́marya zṳ̌bè́ prè́.
5 A verdade é que nunca usamos de linguagem de bajulação, como sabeis, nem de intuitos gananciosos. Deus disto é testemunha.
6 Thǐ bèbè, kayǎ dố aruô tahenuô bèbè, thyáphú a ki htuthè́ ní̤kuô̌ pè̤ rò pè̤ pṳ̌me̤ phúnuô má̤to.
6 Também jamais andamos buscando glória de homens, nem de vós, nem de outros.
7 Pè̤ ma Krístu a Prè̤dônyǎphú tahe akhu-akhyě, pè̤ ki kwǐshyo tè̤ dố thǐo nuôma akòabè prè́, manárò pè̤ me̤phúnuôto. Bí pè̤ okuô̌ ná thǐ akhè̌nuô, pè̤ hébècè̤́hébènya̤ prè́ thǐ, thyáná muố̤tôprè̤ myání̤khwèní̤ dyé aphú tahe nuôprè́.
7 Embora pudéssemos, como enviados de Cristo, exigir de vós a nossa manutenção, todavia, nos tornamos carinhosos entre vós, qual ama que acaricia os próprios filhos;
8 Pè̤ yǒ mo̤ ní̤dyé nyacò́ thǐ, htuô̌rò thǐ htwǒ pè̤ khǒbò́thyó dố a mo̤nyacò́ pè̤ tahe akhu-akhyě, pè̤ taritaryǎ one pè̤né̤ dố pè̤ ki dyáso thè́gně tû́pé̤prè́ thǐ ná Cò́marya a tè̤thè́krṳ̂̌mila yě ari-akyǎ nuômá̤to, pè̤ o taritaryǎ one pó̤ cò́ pè̤né̤ ná pè̤ ki otố̤kuô̌ ná thǐ rò, phyécwó̤me̤cwó̤ kuô̌pó̤ cò́ thǐ.
8 assim, querendo-vos muito, estávamos prontos a oferecer-vos não somente o evangelho de Deus, mas, igualmente, a própria vida; por isso que vos tornastes muito amados de nós.
9 Puố̤vyá̤thǐ, pè̤ krṳ̂̌erya̤ nyacò́ tè̤ nuôma thǐ klyá tǒ̤ní̤pǎ prè́. Bí pè̤ hésodônyǎ pé̤ thǐ ná Cò́marya a tè̤thè́krṳ̂̌mila akhè̌nuô, thyáphú pè̤ ki buôe ní̤dyé pè̤ hò́kǔsè, htuô̌to thyáphú pè̤ ki me̤htuôme̤nyé tǎ thǐ tǎmé̤ nuôrò, pè̤ rya̤tè̤ mò̤́khíkhí mò̤́sè̌klè̌klè̌ cò́.
9 Porque, vos recordais, irmãos, do nosso labor e fadiga; e de como, noite e dia labutando para não vivermos à custa de nenhum de vós, vos proclamamos o evangelho de Deus.
10 Bí pè̤ otố̤kuô̌ ná thǐ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe akhè̌nuô, pè̤ ohtwǒprè̤ sǎsè̌, pè̤ ocò́ote̤, htuô̌rò pè̤ me̤tè̤thû́ to nuô thǐ thè́gnědûhò́. Pè̤ ma kayǎ phútě tahenuôma, thǐ ná Cò́marya ki khyáluô̌dûhò́ thǐthè́ hò́.
10 Vós e Deus sois testemunhas do modo por que piedosa, justa e irrepreensivelmente procedemos em relação a vós outros, que credes.
11 Pè̤ myákhwèní̤ thǐ yěnuô, a thyácò́ná phè̌ tôprè̤ myákhwè ní̤dyé aphú cò́ nuôma thǐ thè́gnědûhò́.
11 E sabeis, ainda, de que maneira, como pai a seus filhos, a cada um de vós,
12 Me̤těhérò thyáphú thǐ ki ohtwǒprè̤tǒ ohtwǒprè̤bè phú Cò́marya athè́plònuô rò pè̤ dyéhè̌dyére thǐ, pè̤ hébèmo̤hébèryá thǐ, pè̤ shyakrwǒ thǐkhyě pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́. Cò́marya ma prè̤ dố a è́nuô̌ thǐ dố ahtyěaké̤kǔ ná a taryěduhtǔ akǔ tôprè̤hò́.
12 exortamos, consolamos e admoestamos, para viverdes por modo digno de Deus, que vos chama para o seu reino e glória.
13 Bí thǐ ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ dố pè̤ héso pé̤ thǐyě akhè̌nuô, thǐ phyésû è phú a o dố kayǎ a o rò a hyǎnuô má̤to, thǐ phyésû cò́ è phú a o dố Cò́marya a o rò a hyǎ nuô cò́. Phúnuô akhu-akhyě, pè̤ hébwíhétaryě Cò́marya pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. Rò tè̤ritè̤kyǎ yěnuôma Cò́marya a tè̤ritè̤kyǎ má̤lakǒ cò́. Rò dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyě, Cò́marya nò̌ohtwǒprè̤ hò́ thǐ phú atǒ lǔthè́plò nuôhò́.
13 Outra razão ainda temos nós para, incessantemente, dar graças a Deus: é que, tendo vós recebido a palavra que de nós ouvistes, que é de Deus, acolhestes não como palavra de homens, e sim como, em verdade é, a palavra de Deus, a qual, com efeito, está operando eficazmente em vós, os que credes.
14 Puố̤vyá̤thǐ, tè̤cuốhtwǒhtya tuố̤ané̤ ná thǐ phúyětahe me̤těhénuôma a thyáhò́ ná tè̤me̤htwǒhtya htuô̌hò́ ané̤ dố Cò́marya a prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú dố a o dố Judaké̤kǔ nuôtahe hò́. Èthǐ yǒ htwǒ Jesǔ Krístu akayǎ tahe akhu-akhyěrò a htwǒhtya prè́. Thǐ myěcôphú me̤cyě̤me̤cṳ̂ ní̤dyé khyědû thǐ yěnuô a thyácò́hò́ ná Judaphú tahe me̤cyě̤me̤cṳ̂ ní̤dyé khyěthyádû prè̤zṳ̂́etè̤phú dố a o dố Judaké̤kǔ nuôtahe cò́ hò́.
14 Tanto é assim, irmãos, que vos tornastes imitadores das igrejas de Deus existentes na Judeia em Cristo Jesus; porque também padecestes, da parte dos vossos patrícios, as mesmas coisas que eles, por sua vez, sofreram dos judeus,
15 Judaphú tahe ma prè̤me̤thyě Byacè Jesǔ ná prè̤pro̤ tahe, htuô̌to a vè̤́htekyǎ pè̤. A me̤tǒ Cò́marya thè́plò to, htuô̌rò, a thè́htethè́hǎ lò̌ cò́ ǔpwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
15 os quais não somente mataram o Senhor Jesus e os profetas, como também nos perseguiram, e não agradam a Deus, e são adversários de todos os homens,
16 Thyáphú Judaphú má̤to tahe ki ní̤bè kuô̌ tè̤me̤lwóhteka̤ agněnuôrò, pè̤ hésodônyǎ luô̌ pé̤kuô̌ hò́ èthǐ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila hò́. Bínuôakhè̌ Judaphú tahe pṳ̌ me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ pè̤. Phúnuôrò èthǐ me̤tè̤ tahenuô, a dyabǎhtyacǒmǒ ní̤dyé lò̌plǐ cò́ a tè̤thû́tè̤ora nuôtahe tuố̤ cò́dố lé̤dyahtya akhǎlé̤ opǎ cò́to hò́. Khǒnyá̤yě Cò́marya a tè̤thè́plòdu a tè̤cirya dố khyělố yěnuô a ki hyǎtuố̤hò́ dố èthǐ o hò́.
16 a ponto de nos impedirem de falar aos gentios para que estes sejam salvos, a fim de irem enchendo sempre a medida de seus pecados. A ira, porém, sobreveio contra eles, definitivamente.
17 Manárò puố̤vyá̤thǐ, bí tè̤me̤cyě̤me̤cṳ̂ me̤ sipruốsipryǎkyǎ pè̤né̤klò̤́ ná thǐ né̤klò̤́yě taplô̤taplyáphú akhè̌yěnuô, pè̤ nethuô nyacò́ thǐ cò́. Pè̤ thè́zṳ̂́ myáhtye thǐ rò pè̤ cyé̤pryě̤cyé̤li̤ nyacò́. Pè̤né̤klò̤́ oye̤ ná thǐ tadû́rò pè̤ tè̤tane̤ tahe nuôma a ophûnyé ná thǐ prè́.
17 Ora, nós, irmãos, orfanados, por breve tempo, de vossa presença, não, porém, do coração, com tanto mais empenho diligenciamos, com grande desejo, ir ver-vos pessoalmente.
18 Pè̤ thè́zṳ̂́ hyǎolě kuô̌pó̤lǎ thǐ. Vǎ má̤dû Paulu yě, vǎ yácû́ hyǎ tamǒmǒ kuô̌pó̤ cò́ dố thǐo tadû́rò khǐnéricyá̤ khuklò́ me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ pè̤klyá.
18 Por isso, quisemos ir até vós (pelo menos eu, Paulo, não somente uma vez, mas duas); contudo, Satanás nos barrou o caminho.
19 Mame̤těrò pè̤ thè́zṳ̂́ cuốolě kuô̌pó̤ nyacò́ thǐ hénuôma, thǐ yǒ o ná thǐ tè̤zṳ̂́ dố ashyo-asò̌ akhu-akhyě, pè̤ o ná tè̤myásû̌, pè̤ o ná tè̤thè́luố̤phòphû̌, rò bí Byacè Jesǔ Krístu hyǎ tônyěpǎnuô, thǐ htwǒhò́ pè̤ lé̤phyéhtyalô̌ní̤ pè̤ thè́plò dố anyěhyǎ pǎ hò́.
19 Pois quem é a nossa esperança, ou alegria, ou coroa em que exultamos, na presença de nosso Senhor Jesus em sua vinda? Não sois vós?
20 Thǐ ma pè̤ lé̤phyéhtyalô̌ pè̤ thè́plò ná pè̤ tè̤thè́luố̤phòphû̌ tahe hò́.
20 Sim, vós sois realmente a nossa glória e a nossa alegria!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Tessalonicenses 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.