1 Pedro 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ACF
1 Krístu ané̤klò̤́ khyácyě̤khyácṳ̂ akhu-akhyě, thǐ tǒbè dyathyákuô̌ thǐ thè́plò phú Byacè nuô, rò thǐ tǒbè khyáthè́plòhtǔ kuô̌ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ tahe, me̤těhérò, kayǎ dố a khyácyě̤khyácṳ̂ dố né̤klò̤́ pházye tôkyě tahenuô, a me̤ pǎ tè̤thû́tè̤ora to.
1 Ora, pois, já que Cristo padeceu por nós na carne, armai-vos também vós com este mesmo pensamento, que aquele que padeceu na carne já cessou do pecado;
2 Phúnuôrò cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ rò, thǐ mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố a okyǎpǎ dố hekhuyě tahenuô thǐ bè ohtwǒprè̤ phú Cò́marya a tè̤thè́zṳ̂́ nuô. Thǐ bè ohtwǒprè̤ ní̤ pǎ phú prè̤lukayǎ a tè̤thè́zṳ̂́ mǔmyá̤ nuôtahe tohò́.
2 Para que, no tempo que vos resta na carne, não vivais mais segundo as concupiscências dos homens, mas segundo a vontade de Deus.
3 Dố nuôkhè̌, phú kayǎ dố a thè́gně kuô̌ǔ Cò́marya to nuôtahe me̤lò̌kyǎdě ashuốakhè̌nuô thǐ me̤ lò̌kyǎdě pòkuô̌ lò̌ htuô̌hò́ phúnuôhò́. Thǐ ohtwǒprè̤ lò̌shuốlò̌khè̌ kyǎdě kryá꤮ ná ǐtě hénuôma, thǐ tè̤othǎryǎsǎprè̤́ ryáto, thǐ tè̤thè́plò patápatô̌, thǐ tè̤emṳ̂ǒpryá, thǐ tè̤me̤pwè̌me̤la dố a oná tè̤etalwóǒtalye̤ tahe, thǐ tè̤cò́bè̌ prè̤zo̤prè̤kí̤ dố lé̤thè́zò̤́thè́ryǎ̤ ní̤ è tahenuô hò́.
3 Porque é bastante que no tempo passado da vida fizéssemos a vontade dos gentios, andando em dissoluções, concupiscências, borrachices, glutonarias, bebedices e abomináveis idolatrias;
4 Phúnuôrò khǒnyá̤yě thǐ bò́thyóbò́lǎ me̤mwi̤lapyé pǎ thǐné̤ ná tè̤yětahe to akhu-akhyě, kayǎ dố a thè́gně Cò́marya to yětahe khyéthukhyéthè́ lahyǎ rò a pacyé̤ishyé lò̌plǐ thǐ hò́.
4 E acham estranho não correrdes com eles no mesmo desenfreamento de dissolução, blasfemando de vós.
5 Manárò èthǐ me̤htuô̌hò́ kryá꤮ ǐtěnuô, èthǐ tǒbè ka̤ hésoluô̌plǒ khyěthyá Cò́marya ná ané̤ pǎ. Cò́marya o taritaryǎ one hò́ ané̤ ná a ki cirya kayǎ htwǒprè̤ tahe ná kayǎthyě yětahe hò́.
5 Os quais hão de dar conta ao que está preparado para julgar os vivos e os mortos.
6 Phúnuôrò ǔ hésodônyǎ pé̤htuô̌hò́ kayǎ dố a thyě khǒnyá̤yě tahenuô ná tè̤thè́krṳ̂̌mila hò́ nuôma dốyě akhu-akhyě hò́. Ǔ ciryahò́ èthǐ né̤klò̤́pházye phú ǔ cirya htuô̌hò́ kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ nuôtahehò́. Manárò èthǐ thè́plòhtwǒprè̤ tahenuô a ki ohtwǒprè̤ thyáná Cò́marya ohtwǒprè̤ nuô pǎ.
6 Porque por isto foi pregado o evangelho também aos mortos, para que, na verdade, fossem julgados segundo os homens na carne, mas vivessem segundo Deus em espírito;
7 Tè̤lò̌꤮ plǐ a kíré̤ tadûkyǎhò́ nuô a hyǎtuố̤ phûhò́. Phúnuô akhu-akhyě thyáphú thǐ kwǐcò́bè̌bè́ kuô̌ǔ nuô, othǎklyǎ kuô̌ lahyǎ rò ithyóithya lya̤ ní̤dyé lahyǎ thǐné̤, htuô̌to ohtwǒprè̤ sǎprè̤́ kuô̌ lahyǎ ní꤮.
7 E já está próximo o fim de todas as coisas; portanto sede sóbrios e vigiai em oração.
8 Dố tè̤lò̌꤮ plǐ aklè̌nuô, tè̤mo̤ lakálakǒ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ nuôma a lodulố ǔ hò́, me̤těhérò tè̤mo̤nuô a me̤bíkyǎcyá̤ è́nyacò́ tè̤thû́.
8 Mas, sobretudo, tende ardente amor uns para com os outros; porque o amor cobrirá a multidão de pecados.
9 È́mo̤sû lahyǎ sǐpré̤sǐmya̤ dố thǐhidò́ hiphyǎkǔ ní꤮, tamwǒ̤talè̌ tǎ lahyǎ mé̤ ní꤮.
9 Sendo hospitaleiros uns para com os outros, sem murmurações,
10 Cò́marya dyéhtuô̌hò́ thǐ shyězṳ́ tôprè̤ ná tôprè̤hò́, rò nò̌e pé̤kuô̌ lahyǎ thǐ shyězṳ́ yěnuô ná kayǎ dố aruô tahe agně nuô. Pốtarí tǎ̤te̤ní̤ lahyǎ shyězṳ́ dố Cò́marya zṳ́tǎ̤ khólǔ tôprè̤ ná tôprè̤ yěnuô ní꤮.
10 Cada um administre aos outros o dom como o recebeu, como bons despenseiros da multiforme graça de Deus.
11 Ǔpěpě꤮ bèbè, a ki hésodônyǎ pé̤ ǔ hénuô, a bè hésodônyǎ pé̤ ǔ phú Cò́marya hébè ǔ rò a nò̌hésodônyǎ dǐtû́ ná nè̤nuô, rò ǔpěpě꤮ bèbè dố a ki me̤lulé tè̤me̤ hénuô, a tǒbè me̤ ná hè̌re dố Cò́marya dyétǎ̤ lǔ nuôtahe. Ki me̤phúnuô hérò, dố Jesǔ Krístu akhu-akhyě, ǔ ki htuthè́htya Cò́marya ná lò̌ tè̤ dố thǐ me̤ yětahe akhu-akhyě pǎ. Tè̤lǐtè̤takhè̌ ná tè̤pro̤tè̤prya̤ ki okuô̌ dû ná Cò́marya tacṳ́prè̤ talèkrè́ ní꤮ Amèn.
11 Se alguém falar, fale segundo as palavras de Deus; se alguém administrar, administre segundo o poder que Deus dá; para que em tudo Deus seja glorificado por Jesus Cristo, a quem pertence a glória e poder para todo o sempre. Amém.
12 Vǎ khǒbò́thyómo̤ thǐ꤮, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ thǐ yěnuôma ǔ me̤myá thǐ tè̤zṳ̂́ prè́ akhu-akhyě, khyéthukhyéthè́ lahyǎ tǎmé̤ ní꤮. Thǐ ki htwǒmá̤ Krístuphú hérò, tè̤htwǒhtya ané̤ phúyě nuôma akhóakhye ná dố thǐgně tôcô꤮ to.
12 Amados, não estranheis a ardente prova que vem sobre vós para vos tentar, como se coisa estranha vos acontecesse;
13 Má̤tôkhónuô, shyé꤮ Krístu hyǎlya̤ oluô̌htya hò́ ná alǐatakhè̌ pǎnuô, thyáphú thǐ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ è́htǒè́mo̤ kuô̌ǔ pǎ agně nuôrò, tè̤ dố thǐ khyácyě̤khyácṳ̂ tố̤kuô̌ ná Krístu phúyě tahenuô tarú thè́krṳ̂̌ lahyǎ ní꤮.
13 Mas alegrai-vos no fato de serdes participantes das aflições de Cristo, para que também na revelação da sua glória vos regozijeis e alegreis.
14 Ki thǐ khyábè tè̤pacyé̤ishyé dố thǐ krwǒkuô̌ Krístu akhyě kihérò thǐ ní̤bè tè̤sò̌ri, me̤těhérò Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ dố alǐatakhè̌ yěnuô, a otố̤kuô̌ ná thǐ hò́.
14 Se pelo nome de Cristo sois vituperados, bem-aventurados sois, porque sobre vós repousa o Espírito da glória e de Deus; quanto a eles, é ele, sim, blasfemado, mas quanto a vós, é glorificado.
15 Thǐ ki me̤thyě kayǎ, má̤torò thǐ ki ehuôehí, má̤torò thǐ ki me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤, má̤torò thǐ ki cuốnuô̌me̤ sǐvyá̤dídyǎ ǔ kihérò thǐ tǒkò khyábènyǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ hò́. Manárò thǐ yětahe nuôma thǐ tǒ khyábèní̤ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ ná thǐ me̤ tè̤mǔmyá̤ yětahe akhyě to.
15 Que nenhum de vós padeça como homicida, ou ladrão, ou malfeitor, ou como o que se entremete em negócios alheios;
16 Manárò dố thǐ htwǒ Krístuphú akhu-akhyěrò thǐ khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ hénuô, thè́tarè̤̌ tǎ lahyǎ tǎmé̤ ní꤮, ǔ è́cò́ hò́ thǐ ná Krístu amwi̤ hò́ akhu-akhyě tarú htuthè́htya lahyǎ Cò́marya ní꤮.
16 Mas, se padece como cristão, não se envergonhe, antes glorifique a Deus nesta parte.
17 Mame̤těhérò, tè̤shuốtè̤khè̌ hyǎtuố̤hò́ dố Cò́marya ki cáhtya ciryaní̤ ré̤lốdû akayǎ hò́. Ki a cáhtya cirya ré̤lố ní̤dyé pè̤ pǎ kihérò kayǎ dố a ní̤dǎ kuô̌ Cò́marya a tè̤thè́krṳ̂̌mila to tahenuô a kipyá̤kisè̌ kicyě̤kicṳ̂ cò́ bá꤮ tě pǎ cò́.
17 Porque já é tempo que comece o julgamento pela casa de Deus; e, se primeiro começa por nós, qual será o fim daqueles que são desobedientes ao evangelho de Deus?
18 Phú lisǎsè̌ héone,
18 E, se o justo apenas se salva, onde aparecerá o ímpio e o pecador?
19 Phúnuôrò, thǐ khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yěnuô, a ki tǒ ná Cò́marya athè́plò hérò, thǐ tǒkò me̤ryá plehyǎ lǎpó̤, htuô̌to thǐ tǒ belya̤ thǐ thè́plò sǐmě dố Byacè dố a byátǎ̤ tè̤ rò acò́ ná angó̤ yětôprè̤ a takhukǔ.
19 Portanto também os que padecem segundo a vontade de Deus encomendem-lhe as suas almas, como ao fiel Criador, fazendo o bem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Pedro 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.