1 Coríntios 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs BKJ
1 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ otố̤kuô̌ ná thǐ dố aré̤khè̌ nuôma, vǎ ithyó pé̤ thǐ phú vǎ ithyó pé̤ kayǎ dố a cṳ̌e ní̤dǎ Thè́ Sǎsè̌ Byacè angó̤ tahe nuôma aní̤ hí to. Vǎ bè ithyó pé̤ thǐ phú prè̤luhekhu phú dố a lṳ̂krwǒ me̤ pǎprè́ a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ tahe nuôtahe prè́. Matěhérò thǐ tè̤zṳ̂́e Krístu nuô ashyo-asò̌ híto akhu-akhyě thǐ thyápǎprè́ ná pacè̤̌phú dố a ǒnúpǎ nuôtahe prè́.
1 E eu, irmãos, não pude falar a vós como a espirituais, mas como a carnais, como a bebês em Cristo.
2 Thǐ esè dố apryě̤azwǒ tahe nuôma aní̤ híto akhu-akhyě, vǎ bè dyé ǒ prè́ thǐ pṳ́ nuô̤htyě thyáná pacè̤̌phú tôprè̤nuô prè́. Tuố̤khǒnyá̤yě cò́ bèbè a thyá pǎprè́ ná thǐ e sèe a pryě̤ rò a ní̤híto nuô. Vǎ ki ithyó thǐ ná tè̤ dố acò́azǎ̤ tahe hérò thǐ thè́gněplǒ hí to.
2 Eu alimentei-vos com leite e não com alimento sólido, porque até agora não fostes capazes de suportar, nem mesmo agora sois capazes.
3 Me̤těhérò thǐ ohtwǒprè̤ thyá pǎprè́ ná prè̤lu hekhuphú dố a krwǒlṳ̂ me̤ pǎprè́ lahyǎ phú a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ o nuôtahe prè́. Thǐ thè́khwè́ ní̤dyé khyělǔ tôprè̤ ná tôprè̤, thǐklyéthǐngǎ ní̤dyé khyělǔ nuôma a dyéluô̌htyahò́ ná thǐ thyá pǎprè́ ná prè̤lu hekhuphú nuôtahe prè́ vǎhéto? Thǐ me̤thyá pǎprè́ ná kayǎ dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ Krístu to nuôtahe prè́.
3 Porque ainda sois carnais, pois, havendo entre vós inveja, contendas e divisões, não sois carnais e andais como os homens?
4 Bí thǐ hé ní̤dyé khyělǔ, vǎ ma Paulu a khǒpacè̤̌, vǎ ma Apollo a khǒpacè̤̌ akhè̌ nuôma, thǐ me̤ thyá pǎprè́ phú prè̤lu hekhuphú alé̤klǒ me̤nuô prè́ vǎhéto?
4 Porque enquanto um diz: Eu sou de Paulo; e outro: Eu sou de Apolo; não sois carnais?
5 Kihélò̌lò̌ rò, Apollo ma ǔpě? Paulu ma ǔpě? Pè̤ ma kayǎ mò̤́hémò̤́lǐphú dố a me̤ Cò́marya atè̤me̤ tahe prè́. Dố pè̤ hésodônyǎluô̌ pé̤ thǐ akhu-akhyě thǐ zṳ̂́enyá̤e ka̤ lahyǎ Byacè Jesǔ Krístu. Phú Cò́marya dyétǎ̤ pè̤ tè̤me̤ tôprè̤ ná tôprè̤ nuô, pè̤ me̤ ní̤dû phú a nò̌me̤ pè̤ yěnuô prè́.
5 Quem, então, é Paulo, e quem é Apolo, senão ministros pelos quais crestes, conforme o Senhor deu a cada homem?
6 Vǎ ma prè̤iluố̤tǎ̤ tè̤klwǐ. Apollo ma prè̤zṳ̂htyě. Manárò prè̤ dố a nò̌phè́htyaduhtya tè̤klwǐtè̤lwí nuôma Cò́marya prè́.
6 Eu tenho plantado, Apolo regado; mas Deus dá o crescimento.
7 Prè̤iluố̤tǎ̤ tè̤klwǐtè̤lwí ná prè̤zṳ̂htyě yěnuôma a lodu lǎ má̤to. A lodulố ǔ ma prè̤ dố a nò̌phè́htyaduhtya tè̤klwǐ yětôprè̤nuô hò́.
7 Assim então, nem o que planta é alguma coisa, nem o que rega, mas Deus, que dá o crescimento.
8 Prè̤ dố a iluố̤tǎ̤ tè̤klwǐ yě ná prè̤ dố a zṳ̂htyě yě thè́nyě̤ lò̌ nuô, a tè̤taze myásû̌ one tahe nuôma a thyálǔ prè́, aduklò̌ ná lǔ to. Phú èthǐ tôprè̤ ná tôprè̤ yácû́-yáre me̤htuô̌hò́ tè̤tahenuô Cò́marya ki dyé èthǐ tè̤rya̤ ní̤khwókè pǎ.
8 Ora, o que planta e o que rega são um; e cada homem receberá a sua própria recompensa, de acordo com o seu próprio trabalho.
9 Pè̤ ma prè̤me̤ró̤lǔtè̤ dố Cò́marya agně tahe prè́. Thǐ ma athyáná Cò́marya a tarè́tara̤ dố pè̤ lé̤me̤-e akhǎlé̤. Htuô̌to thǐ ma athyáná hi dố Cò́marya isò́htya è tômě.
9 Porque nós somos colaboradores de Deus; Vós sois lavoura de Deus e edifício de Deus.
10 Vǎ kuô̌ke rò athyáná prè̤isò́htya hi dố acyá̤adè tôprè̤nuô. Me̤tehérò, Cò́marya dyé vǎ shyězṳ́ ní̤krǎ rò vǎ idè̌ lya̤ hihtû kyǎdè̌ khǎshyé ná lò̤́ tahe. Rò kayǎ dố aruô tahehenuô, a hyǎ isò́htya dǐtû́ kuô̌ke hihtûkyǎdè̌ khǎshyé dố vǎ dè̌lya̤ htuô̌hò́ ná lò̤́yě nuô alo̤. Manárò, èthǐ tǒbè isò́htya phútě nuô, a bè me̤ tǎ̤te̤ lahyǎ.
10 Segundo a graça de Deus que me é dada, como sábio mestre de obras, eu pus a fundação, e outro edifica sobre ele; mas cada homem fique atento como se edifica sobre ele.
11 Hihtûkyǎdè̌ khǎshyé dố vǎ dè̌lya̤ htuô̌hò́ ná lò̤́ má̤hò́ Jesǔ Krístu yěnuô ma a o prè́ tôphotuô̌. Tè̤ dố pè̤ tǒkò zṳ̂́ení̤ nuôma a má̤ prè́tû́ Jesǔ Krístu yětôprè̤ prè́. Ǔ dè̌lya̤ khó dố aruô nuô a o pǎ tôpho꤮ to.
11 Porque nenhum outro fundamento pode alguém lançar além do que já está posto, o qual é Jesus Cristo.
12 Kayǎ tahehe dố a ithyó tǎ̤te̤ ǔ ná tè̤má̤tè̤cò́ tahenuô, a thyáhò́ ná a hyǎ isò́htya dǐtû́ hihtû kyǎdè̌ khǎshyé dố ǔ dè̌lya̤ ná lò̤́ yě alo̤ nuô hò́. A thyáhò́ ná a isò́htya dǐtû́ hò́ ná htè̌, rû̌, má̤torò lò̤́ngṳdupri̤du tahenuô hò́. Manárò dố aruô tahe kuô̌ke rò, a hyǎ isò́htya dǐtû́ ná thò, mi̤mò̤́ má̤torò buốpǔ tahe dố alo̤ yěnuô hò́.
12 Agora, se algum homem sobre este fundamento edificar, de ouro, prata, pedras preciosas, madeira, feno, restolho,
13 Kayǎ tôprè̤ ná tôprè̤ a tè̤isò́htya hi a tè̤cyá̤tè̤dè yěnuô, a ki oluô̌htya shyé꤮ Byacè Krístu hyǎ amò̤́nyě nuôtônyě pǎ. Kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ me̤ tè̤ tahenuô, ǔ ki me̤myá è ná mi pǎ. Tôprè̤ ná tôprè̤ a tè̤cyá̤tè̤dè atè̤me̤ yěnuô, mi ki láû̌ myá lò̌ pǎ rò a ki dyé hteluô̌ lò̌ pǎ.
13 a obra de cada homem se manifestará; pois o dia a declarará, porque esta será revelada pelo fogo; e o fogo provará o tipo da obra de cada homem.
14 Tǎ̤tè̤ dố ǔ hyǎ isò́htya è dố hihtû kyǎdè̌ khǎshyé yě alo̤ tahenuô, a ki khyǎbè́ miláû̌ hérò a tè̤isò́htya hi yěnuô a ki ní̤bè tè̤rya̤ ní̤khwókè pǎ.
14 Se a obra que algum homem edificou permanecer, ele receberá uma recompensa.
15 Manárò, mi ki û̌kyǎ atè̤me̤ yětahe pǎ kihérò, a ki lacṳ́kyǎ pǎ. Manárò, ané̤byacè ní̤dû yěnuô a ki ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ pǎ. Rò a ki siplè́kyǎ ná mi thyáná kayǎ tôprè̤prè̤ siplè́htekyǎ ná mikyǎ̤û̌tǎ̤ hi nuô pǎ.
15 Se a obra de algum homem for consumida, ele sofrerá perda; mas ainda assim, ele será salvo, como pelo fogo.
16 Thǐ ma Cò́marya a tè̤lǔhǒdu rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố a o dố Cò́marya a o yětôprè̤ hyǎ nuô̌ ohtwǒprè̤ dố thǐkǔ nuôma thǐ thè́gně nyǎ to è̌?
16 Não sabeis vós que sois o templo de Deus, e que o Espírito de Deus habita em vós?
17 Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a me̤pyékyǎ Cò́marya a tè̤lǔhǒdu yěnuô, Cò́marya ki me̤pyékyǎ lǔ pǎ. Me̤těhérò Cò́marya a tè̤lǔhǒdu ma a sǎsè̌ rò thǐ né̤byacè ní̤dû nuôma má̤hò́ Cò́marya lé̤oní̤ a tè̤lǔhǒdu hò́.
17 Se algum homem corromper o templo de Deus, Deus o destruirá; porque o templo de Deus é santo, e este templo sois vós.
18 Lahǒlya̤ ní̤dyé tǎ thǐné̤ tôprè̤꤮ tǎmé̤. Kayǎ tôprè̤prè̤ ki tane̤lya̤ ní̤dyé ané̤ ná vǎ ma prè̤thíphè́phú tôprè̤ hénuô, a bè htwǒhtya kayǎ olốoklò̌ tôprè̤. Vǎ thè́zṳ̂́ hénuôma phútěhérò, è ki tane̤ ní̤dyé ané̤ ná vǎ ma prè̤thíphè́phú tôprè̤ yěnuô athyáná kayǎ dố a thè́gně kuô̌ǔ Cò́marya to tahe a tè̤tane̤ nuô hò́. Thyáphú a ki htwǒhtya prè̤thíphè́phú má̤lakǒ dố Cò́marya anyěhyǎ tôprè̤nuô, a bè htwǒhtya kayǎ olốoklò̌ tôprè̤ dố prè̤lu hekhuphú tahe a mèthènyě.
18 Nenhum homem se engane a si mesmo; se algum homem dentre vós parecer ser sábio neste mundo, torne-se louco para poder ser sábio.
19 Prè̤lu hekhuphú tahe tane̤ ná yěma tè̤thíphè́ hò́ tahenuô, dố Cò́marya agně nuôma a má̤ prè́ tè̤olốoklò̌ prè́. Lisǎsè̌kǔ hé, “Prè̤thíphè́phú tahe tane̤ ní̤dyé lahyǎ ané̤ ná pè̤ dè lǎ hò́ tadû́rò Cò́marya pṳ̂́ní̤kyǎ hò́ èthǐ ná èthǐ atè̤cyá̤dè adápǎ̤ yěnuôhò́. Èthǐ atè̤me̤cyá̤me̤dè tahe nuôma má̤prè́ dápǎ̤ prè́.”
19 Porque a sabedoria deste mundo é loucura diante de Deus; porque está escrito: Ele apanha os sábios na sua própria astúcia.
20 Lisǎsè̌ dố aruô tômǎ̤ hé pó̤, “Cò́marya thè́gně ná prè̤thíphè́phú tahe a tè̤taze-one tahenuô, angó̤lasá o to.”
20 E outra vez: O Senhor conhece os pensamentos dos sábios, que são vãos.
21 Phúnuôrò, thǐ krwǒkuô̌ ná ǔpěpě꤮ bèbè, thǐ tǒ phyéhtyalô̌ ní̤ thǐné̤ tôprè̤꤮ to. Ki hé tǎ̤tǎ̤ rò, tè̤lò̌꤮ plǐ nuôma thǐ tè̤ prè́.
21 Portanto, nenhum homem se glorie em homens; porque todas as coisas são vossas;
22 Paulu bèbè, Apollo bèbè, Petru bèbè, hekhusǐba lò̌ cò́ bèbè, tè̤thyě ná tè̤htwǒprè̤ bèbè, htû̌khè̌ khǒnyá̤khè̌ yěbèbè, shyé꤮ nopǎ tôhtû̌ bèbè, Cò́marya dyétǎ̤ lò̌ tè̤yětahe dố a ki htwǒbwíhtwǒtaryě dố thǐgně prè́.
22 quer Paulo, ou Apolo, ou Cefas, ou o mundo, ou a vida, ou a morte, ou as coisas do presente, ou as coisas vindouras, tudo é vosso,
23 Thǐ ma Krístu atè̤, rò Krístu ma Cò́marya atè̤.
23 e vós sois de Cristo, e Cristo é de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.