1 Coríntios 13
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs BKJ
1 Vǎ ki hébècyá̤ lò̌ cò́ prè̤lukayǎ angó̤ tahe ná lò̌꤮ mò́khu tanéphú tahe angó̤ cò́ tadû́rò vǎ ki mo̤ní̤ ǔ to hénuô, vǎ htwǒ prè́ mo̤ ná cácé̤ dố apra̤ tawò́tathû̌ kaò̌kaáyá kyǎdě yěnuôtahe prè́.
1 Ainda que eu falasse as línguas dos homens e dos anjos, e não tivesse caridade, eu me tornaria como o bronze ressoante ou um címbalo tilintante.
2 Vǎ ki ní̤bè cò́ tè̤cyá̤tè̤dè dố vǎ ki hésodônyǎ cyá̤ pé̤ cò́ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ tahe cò́ bèbè, vǎ ki thè́gně lò̌lá̤takli cò́ tè̤ acò́azǎ̤ tahe ná lò̌꤮ tè̤thè́khuthè́gně tahenuô cò́ bèbè, vǎ ní̤bè cò́ tè̤zṳ̂́ dố a nò̌thò́thû́ cuốkyǎbè́ cò́ so tahe bèbè, vǎ ki mo̤ní̤ ǔ to hénuô, vǎ ma kayǎ olốoklò̌ tôprè̤ prè́.
2 E ainda que eu tivesse o dom de profecia, e entendesse todos os mistérios, e todo o conhecimento, e ainda que eu tivesse toda a fé, de tal maneira que eu pudesse remover montes e não tivesse caridade, eu nada seria.
3 Lò̌ tè̤ dố a o ná vǎ tahenuô, vǎ ki dyé lò̌kyǎ cò́ ná kayǎ sǒphásǒrya̤ tahe cò́bèbè, htuô̌to vǎ ki lǔhtyakyǎ cò́ vǎné̤ dố ǔ ki sû́û̌kyǎ cò́ vǎ ná mi bèbè, vǎ ki mo̤ní̤ ǔ to hénuô, a ní̤bwíní̤taryě dố vǎgně tôcô꤮ to.
3 E ainda que eu distribuísse todos os meus bens para alimentar os pobres, e ainda que eu entregasse o meu corpo para ser queimado, e não tivesse caridade, de nada me aproveitaria.
4 Pè̤ ki mo̤ní̤ ǔ hérò, pè̤ khyáthè́plòhtǔbè́, pè̤ thè́zò̤ní̤ ǔ, pè̤ thè́khwè́ kuô̌ǔ tè̤ to, pè̤ hébèhtyalô̌ pè̤ngó̤ to, pè̤ phyédu phyéhtyalô̌ pè̤né̤ to.
4 A caridade é sofredora, e é benigna; a caridade não é invejosa; a caridade não se vangloria, não se envaidece,
5 Pè̤ ki mo̤ní̤ ǔ hérò tè̤ dố akòabè to tahenuô pè̤hépè̤me̤ ǔ to. Pè̤ myápṳ̌myávyá̤ ní̤dyédû pè̤gně to. Pè̤ ki mo̤ní̤ ǔ hénuô pè̤ thè́plòdu zǔnyé ǔ to. Pè̤ pṳ̂́ma ǔtè̤thû́ to.
5 não se comporta indecentemente, não busca os seus interesses, não se irrita facilmente, não pensa mal;
6 Pè̤ ki mo̤ní̤ ǔ hérò, bí ǔ me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ akhè̌nuô, pè̤ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ to, manárò ǔ ki hécò́me̤cò́ tè̤ hénuô, pè̤ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́.
6 não se regozija com a iniquidade, mas regozija com a verdade;
7 Pè̤ ki mo̤ní̤ ǔ hénuô, pè̤ thè́plò pyé pé̤ tôphuố꤮ to. Pè̤ zṳ̂́e plehyǎ tadû ná ǔ ki ryá hyǎ pǎ, pè̤ myásû̌ plehyǎ tadû ná Cò́marya ki me̤ryá hyǎ ǔ pǎ, htuô̌to pè̤ khyáthè́plòhtǔbè́ tè̤pwǒ̤tôcô.
7 sofre todas as coisas; crê em todas as coisas, espera em todas as coisas, suporta todas as coisas.
8 Tè̤mo̤nuô atadû cyá̤to, a oklò̤ma tacṳ́prè̤. Prè̤pro̤ tahe a tè̤hébè tahe bèbè, tè̤hébècyá̤ ngó̤khókhye tahe bèbè, tè̤thè́gněplǒphè́ tahe bèbè, a o klò̤ma tacṳ́prè̤ má̤to, a ki lamé̤kyǎ lò̌ pǎ.
8 A caridade nunca falha; mas, havendo profecias, elas falharão; havendo línguas, cessarão; havendo conhecimento, desaparecerá.
9 Pè̤ tè̤thè́khuthè́gně khǒnyá̤khè̌ yětahenuô bèbè, pè̤ tè̤hépro̤ one Cò́marya alǎ̤angó̤ tahenuô bèbè alốabǎ hí to.
9 Porque em parte conhecemos, e em parte profetizamos.
10 Manárò shyé꤮ nopǎ bí Cò́marya dyé hò́ pè̤ tè̤thè́khuthè́gně dố alốabǎhò́ yě akhè̌pǎnuô, tè̤ dố alốabǎ to tahenuô a ki sǐmé̤kyǎ lò̌ pǎ.
10 Mas, quando o que é perfeito vier, então, o que o é em parte será aniquilado.
11 Bí vǎ pacè̤̌ pǎ akhè̌nuô, vǎ tè̤hébè bèbè, vǎ tè̤dya vǎ thè́plòthuôhtyě tahenuô bèbè, vǎ tè̤tane̤ tahenuô bèbè, athyáná pacè̤̌ tôprè̤nuô prè́. Manárò bí vǎ duprè̤́ hyǎ hò́ akhè̌nuô, vǎ vǐkyǎ lò̌ pacè̤̌ alé̤klǒ tahe.
11 Quando eu era criança, falava como criança, entendia como criança, pensava como criança; mas quando eu me tornei homem, eu coloquei de lado as coisas infantis.
12 Thyáphúnuôhò́ tè̤ dố pè̤ thè́gně khǒnyá̤yě tahe nuôma a thyáprè́ ná pè̤ myá mǎ̤duô dố a luô̌ ò́ruố̤ tôbè nuô prè́. Manárò dố khyě pǎnuô mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố pè̤ ki myáhtye tǎ̤sû shyěklò̤́ cò́ Cò́marya ná pè̤né̤ pǎ nuô, a ki hyǎtuố̤ pǎ, rò pè̤ ki thè́gněplǒ lò̌ pwǒ̤꤮ tôcô cò́ pǎ. Khǒnyá̤rò pè̤ thè́gněplǒ lò̌ hí Cò́marya to tadû́rò bínuôkhè̌ pǎ nuô, pè̤ ki thè́gně tǎ̤te̤ lò̌ phú Cò́marya thè́gně tǎ̤te̤ lò̌ pè̤ nuô pǎ.
12 Porque agora vemos através de um espelho, sombriamente; mas então veremos face a face; agora eu conheço em parte, mas então conhecerei como também eu sou conhecido.
13 Manárò khǒnyá̤ yěnuô, tè̤zṳ̂́, tè̤myásû̌ ná tè̤mo̤ okyǎ pǎ thuô̌cô. Dố yě thuô̌cô aklè̌nuô adulố ǔ ma tè̤mo̤ hò́.
13 E agora permanecem a fé, a esperança e a caridade, estas três; mas a maior destas é a caridade.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.