Marcos 14
Mbumbukiam-qa Manqat Mbomambaqape (KVG) vs NVT
1 Khøuwa menas mba mu꞉-ewabám, atema Zu ezoqam-qa Pasova khøuwa kandambaqape-te neka ta khøuwa kandakanda nøme ndigu, flawa poponøvemav gilouzatun. Yaq Mbumbukiam-gi iziz ezoqa kandakanda neka Mozes-qa guguna manqat nømendim ezoqam nakhoa-qa ndøvawát, Yesu ande āv kimbøé-matemateømēm, neka vǿ-møvøinām, sasa ndǿlaēm.
1 Faltavam dois dias para a Páscoa e para a Festa dos Pães sem Fermento. Os principais sacerdotes e mestres da lei ainda procuravam uma oportunidade de prender Jesus em segredo e matá-lo.
2 Geté ndigu āv gini-einím nqǽgo, “Ni khøuwa kandambaqape-te, bizi-matønø̀me᷄m. Soqaín ndøgo, ezoqa qaqa tigonem ni-te, yaq nøfe kandambaqape ndǿfakhān, ti mokho-te.”
2 “Mas não durante a festa da Páscoa, para não haver tumulto entre o povo”, concordaram entre eles.
3 Yesu Betani vemiav-te gegoam, Saemon-qá khoev-té geqotám. Ngenek Saemon, bugukhokhof kha sisi-us ndøgoám. Yaq Yesu ate av-té lou ge꞉logat, sævam kopo tunduwáv ndǿgo, botol-qase vøndōndap. Tae et sisip qanimav-qape mu꞉nqeitavám. Taqa fia kandambá tantáv. Yaq ndugu até gundigu, botol gumboqòā, tae et sisip mbomambaqape, Yesu-qa kawa-te sasa mo꞉qouz.
3 Enquanto isso, Jesus estava em Betânia, na casa de Simão, o leproso. Quando ele estava à mesa, uma mulher entrou com um frasco de alabastro contendo um perfume caro, feito de essência de nardo. Ela quebrou o frasco e derramou o perfume sobre a cabeça dele.
4 Ezoqa nøme, nqanek matev giqeivim, ndigu khanakhanakh mbaín, neka yaqyaq-a gibond, “Gekha zapâ, ngunuk nqanek tae et fia kandambaqape, sa gungiu?
4 Alguns dos que estavam à mesa ficaram indignados. “Por que desperdiçar um perfume tão caro?”, perguntaram.
5 Nqanek gigiap fia kandambá tantáv. Moni mokho tri andled mø̀ndø-løvuám. Ngunuk ambá gewiín, fia kandambaqape vø̄qasɨn, yaq ni moni gigiap-av ezoqam vizizø̄-etoamɨn.” Yaq ndigu ngunuk sævam gèmbo-ponqomém.
5 “Poderia ter sido vendido por trezentas moedas de prata, e o dinheiro, dado aos pobres!” E repreenderam a mulher severamente.
6 Geté yaq Yesu gezø-ein, “Sègembo-ivøvém. Gekha zapâ, zo ngunuk sævam viniv nqazombøe-veet? Ngunuk matev mbomambaqapé gunø-matanam.
6 Jesus, porém, disse: “Deixem-na em paz. Por que a criticam por ter feito algo tão bom para mim?
7 Zo gigiap-av ezoqam namba, oskia zøté-yageapát. Yaq gekha khøuwā ndøgo, zo tøzø-pøovat, kopømbaqapé tozozø-tøkeat. Geté no namba, oskia zí꞉yageák.
7 Vocês sempre terão os pobres em seu meio e poderão ajudá-los sempre que desejarem, mas nem sempre terão a mim.
8 Matev eqeieqei ndøgo, ndugu kopømbaqape qagoam, tumatanam, mø̀ndø-matanám. Ngunuk nqanek tae et sisip mbomambaqape, noqa kha-te guoqouz, ndugu no otønat nonqo me꞉khakheinømbém.
8 Ela fez o que podia e ungiu meu corpo de antemão para o sepultamento.
9 No unimanqatín nqazø-manqate. Gekha manqei-tē ndøgo, ezoqa Manqat Mbomambaqape ti꞉zømesimat, manqei-qape-te ate nqægo, ezoqa ngunuk sævam-qa yaq-te mé꞉manqatát, matev mbomambaqape av guimatanam, neka ngunuk vømbøé-matavupāt.”
9 “Eu lhes digo a verdade: onde quer que as boas-novas sejam anunciadas pelo mundo, o que esta mulher fez será contado, e dela se lembrarão”.
10 Yaq Zudas Iskaliot, ndego Yesu-gi paev ezoqa tuelv gegoam, ndego Mbumbukiam-gi iziz ezoqa kandakanda-té genøwáv, manqat vømø̄-kopo꞉nem, av nqægo, Yesu tiqā zenda-tē genø̄vē.
10 Então Judas Iscariotes, um dos Doze, foi aos principais sacerdotes para combinar de lhes entregar Jesus.
11 Yaq ndigu khanakhanakh kandambá gindapem, teqa manqat giyogem, neka yaq-moni etoam manqat vømbō-einim. Yaq Zudas nakhoa-qa ndøváo, Yesu tiqa zenda-te, ande āv kenévē.
11 Quando souberam por que ele tinha vindo, ficaram muito satisfeitos e lhe prometeram dinheiro. Então ele começou a procurar uma oportunidade para trair Jesus.
12 Zu ezoqam-qa khøuwa kandakanda qangaz, ndøgo flawa poponøvemav gilouzatun, ta bugukhokhof khøuwa-te ndøgo, ndigu Pasova lou loge nonqo, sip nakheis gizitagatun, Yesu-gi paev ezoqam tinduzáv ndǿgo, vømbō-bevøpem, “Gê, qoqa poev gekhâm? Ni gekham-tē qatíniāv, Pasova lou vøimøqá-khakheinømēm?”
12 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento, quando o cordeiro pascal era sacrificado, os discípulos de Jesus lhe perguntaram: “Onde quer que lhe preparemos a refeição da Páscoa?”.
13 Yaq Yesu ekeza paev ezoqa menas ndøkhofotáz, gezø-ein, “Zelusalem taon mokho-té qazonǿzáv. Yaq ezoqam zomǿ-ometám. Ibøkha ndǿ-eqatét. Yaq zombó-paevém.
13 Então Jesus enviou dois deles a Jerusalém, com as seguintes instruções: “Ao entrarem na cidade, um homem carregando uma vasilha de água virá ao seu encontro. Sigam-no.
14 Khoev mokho-te te-on, yaq ta khoev ndøgo, khoev eve āv qazømbøé-einím nqǽgo, ‘Nømendim ezoqam āv geqande-beváp nqǽgo: Noqa khoev kouwat gekham-tē qágo, ma nogi paev ezoqam namba Pasova lou teimilog?’
14 Digam ao dono da casa em que ele entrar: ‘O Mestre pergunta: Onde fica o aposento no qual comerei a refeição da Páscoa com meus discípulos?’.
15 Yaq ndego zo khoev kouwat kandambaqape mé꞉zømás, khoev ova ndo꞉go. Qonam nonqo neka lou-qase khakheitáp. Yaq niqa lou ndǿgo tozomǿ-khakheinømém.”
15 Ele os levará a uma sala grande no andar superior, que já estará arrumada. Preparem ali a refeição”.
16 Yaq nginik Yesu-gi paev ezoqam, taon-qape-te gizav, ndigu matev āv timiqeivím, av Yesu gezømbe-ein ndægo. Yaq ndigu Pasova lou vømø̄-khakheinømem.
16 Então os dois discípulos foram à cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito, e ali prepararam a refeição da Páscoa.
17 Yaq qakhagus ndøgo, Yesu tegi paev ezoqam tuelv namba tinøpindám ndǿgo, lou loge-te vø̄qonav.
17 Ao anoitecer, Jesus chegou com os Doze.
18 Yaq ate av-té lou gi꞉logat, Yesu āv gezømbe-eín nqǽgo, “No unimanqatín nqazø-manqate. Zo ezoqa kopo, ndakin lou nqazologet, segenǿ-qambún, neka no qaqa ezoqam-qa zenda-te vǿvē.”
18 Quando estavam à mesa, comendo, Jesus disse: ‘Eu lhes digo a verdade: um de vocês que está aqui comendo comigo vai me trair”.
19 Yaq tegi paev ezoqam, nqanek manqat giyogem, ndigu mbøni zøvá. Yaq ezoqa kopokopo ate gi꞉goam, āv gimbøe-bevupát nqǽgo, “Éisa. Qo ekeqá no qote-manqaté.”
19 Aflitos, eles protestaram: “Certamente não serei eu!”.
20 Yaq Yesu gezø-ein, “Zo ezoqa tuelv nqazo-qonøve, no namba lou yaf-te nqazi-afønumit, ezoqa kopo ngû꞉gú.
20 Jesus respondeu: “É um dos Doze. É alguém que come comigo da mesma tigela.
21 Ezoqam-ge Yo ndø̀naním, av Mbumbukiam-qa Manqat qæ-ein. Geté te-te ndego, unimé꞉-soqá, ndego Ezoqam-ge Yo sa temboqambun, neka qaqa ezoqam-qa zenda-te vǿvē. Ngenek ezoqam qaneav tøgonin, ambá qanimáv te-te.”
21 Pois o Filho do Homem deve morrer, como as Escrituras declararam há muito tempo. Mas que terrível será para aquele que o trair! Para esse homem seria melhor não ter nascido”.
22 Ndigu ate av-té lou gi꞉logat, yaq Yesu flawa ndøndapáz, Mbumbukiam-te ike manqat vø̄-ein, sasa ndømbegim, ekeza paev ezoqam vøzø̄-etoam, gezø-ein, “Mòzo-upøgím. Nqanek noqá khá.”
22 Enquanto comiam, Jesus tomou o pão e o abençoou. Em seguida, partiu-o em pedaços e deu aos discípulos, dizendo: “Tomem, porque este é o meu corpo”.
23 Yaq izam nonqo ndøndáp, waen-ús, Mbumbukiam-te ike manqat vø̄-ein, ekeza paev ezoqam sasa zø-etoam. Yaq ndigu ate gi꞉goam sùgumu-izumát, ta izam nonqo kopo-te.
23 Então tomou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois, entregou-o aos discípulos, e todos beberam.
24 Yaq Yesu āv gezømbe-eín nqǽgo, “Nqanek noqá kóuk. Mbumbukiam poev mé꞉-unimanqatín, tegi ezoqam namba. Noqa kouk, ezoqam kopoav zapayá qanéwá.
24 Então Jesus disse: “Este é o meu sangue, que confirma a aliança. Ele é derramado como sacrifício por muitos.
25 No unimanqatín nqazø-manqate. No waen tae nanga-qa et, nqawa naqanøká nǿ-izák. No sa ndǿgo tømé-íz, ta khøuwa-te ndøgo, no Mbumbukiam-qa Megeat Matev-te, waen ndakinak tæmø-iz.”
25 Eu lhes digo a verdade: não voltarei a beber vinho até aquele dia em que beberei um vinho novo no reino de Deus”.
26 Lou gumulog, Mbumbukiam-te ouv sasa ndøqaem, yaq Oliv manqei pøyat-té ginøzáv. Evezøza-qa vaev lou loge, ekeza paev ezoqam namba|alt="The Lord’s last supper" src="IB-049gr.jpg" size="span" copy="International Bible Society" ref="14:22-25"
26 Então cantaram um hino e saíram para o monte das Oliveiras.
27 Yaq Yesu ekeza paev ezoqam gezø-ein, “Zo ate nqazøte꞉go, møe zóbøín. No sozó-nøuvøném. Mbumbukiam-qa Manqat, āv qane-peawáp nqǽgo, ‘No sip keoge ezoqam nólaváo. Yaq sip segemǿ-panqaním.’
27 No caminho, Jesus disse: “Todos vocês me abandonarão, pois as Escrituras dizem: ‘Deus ferirá e as ovelhas serão dispersas’.
28 Geté no løvøte-te tøtøndo-khandi꞉n, yaq Gelili plovins-té qatǿnáv. No é-ndøto꞉má ndøgo, zoqa megemege-te.”
28 Mas, depois de ressuscitar, irei adiante de vocês à Galileia”.
29 Geté Pita gendo-ein, “Ezoqa ewaqape, qo ambá giní-qouvøqém. Geté no, nóqouvaqák.”
29 Pedro declarou: “Mesmo que todos os outros o abandonem, eu jamais farei isso”.
30 Yaq Yesu gembo-ein, “No unimanqatín nqataqa-manqate. Nqægo lova, kokolok menas naqanøká gé-ogeayák. Qo noqa yaq-te ndòqotøkhæ-nawám. Misiká toqoto-nawam.”
30 Jesus respondeu: “Eu lhe digo a verdade: esta mesma noite, antes que o galo cante duas vezes, você me negará três vezes”.
31 Geté yaq Pita manqa qavøiwat gego, manqat bazaføgakh-ús ge-ein, “Āv taoká. Oskiá ndøgo, no totonanim, qo zapaya, no notó-nawamák, qoqa yaq-te.”
31 Pedro, no entanto, insistiu enfaticamente: “Mesmo que eu tenha de morrer ao seu lado, jamais o negarei!”. E todos os outros discípulos disseram o mesmo.
32 Yaq Yesu ekeza paev ezoqam namba, khae manqei-té ginøzáv. Taqa iz, Getsemaní. Yaq gimøfakhaz ndøgo, tegi paev ezoqam, āv gezømbe-eín nqǽgo, “Até vo꞉qonøvé nqanek. No nomǿ-guligulím.”
32 Então foram a um lugar chamado Getsêmani, e Jesus disse a seus discípulos: “Sentem-se aqui enquanto vou orar”.
33 Yaq ndego ti-mba ngínik gekhatób, namba gi꞉zav, Pita neka Zems neka Zion. Yaq Yesu mbøni vaev matev mbongáz. Viniv kandambá gembo-ewag.
33 Levou consigo Pedro, Tiago e João e começou a sentir grande pavor e angústia.
34 Yaq gezø-ein, “Noqa mbøni kandambá qanevá. No avønín, nǿnaním. Até vøgó nqanek, neka até vo꞉tiawét.”
34 “Minha alma está profundamente triste, a ponto de morrer”, disse ele. “Fiquem aqui e vigiem.”
35 Yaq Yesu elavøqase nøme vø̄wav. Khapémbá. Yaq katuk ndømøkuí. Bugug manqei-té, vø̄guligulim, av nqægo, “Kopømba tøgoat, ta matev ndøgo, tønøfakhan, ambá sege-løvumbín.”
35 Ele avançou um pouco e curvou-se até o chão. Então orou para que, se possível, a hora que o esperava fosse afastada dele.
36 Neka nøme āv gene-eín nqǽgo, “Ába! Tát! Qo kopømbaqapé, matev ate ndægo toqogo. Nqanek nqosøgeap kandambaqape, ndøgo ande ibøkha khaqain-qape me tønømbe-fakhan, ambá qøndapɨ́n. Geté matev āv tabete-fakhán, av qoqa poev ndægo. Ambá ndø̄go, av no nqanømbe-poev.”
36 E clamou: “Aba, Pai, tudo é possível para ti. Peço que afastes de mim este cálice. Contudo, que seja feita a tua vontade, e não a minha”.
37 Yaq ndego tegi paev ezoqa misika-te gevesez, tezømét ndǿgo. Gèsømbiám. Yaq Yesu Pita gembo-ein, “Sáemon! Qo qóbuvit? Ge qô, kopømba mbaîn, no namba elavøqase toqote-tiawet?
37 Depois, voltou aos discípulos e os encontrou dormindo. “Simão, você está dormindo?”, disse ele a Pedro. “Não pode vigiar comigo nem por uma hora?
38 Zo até vo꞉tiawét, neka gèguligulimít. Soqaín ndøgo, khamasim matev tøndowav zo-te, yaq zo zō-o꞉āz. Unimanqatín. Nqova poev ndømbôgó. Geté kha, bazaføgakh mbaín.”
38 Vigiem e orem para que não cedam à tentação, pois o espírito está disposto, mas a carne é fraca.”
39 Yaq Yesu nangó genøwáv, vømø̄-guligulim. Guliguli manqat até kopó, av bugukhokhof ge꞉guligulim.
39 Então os deixou novamente e fez a mesma oração de antes.
40 Yaq tegi paev ezoqa misika-te nango gendovesez, gezømet, ndigu nqawá ginø-sømbiám. Venanqei baza khàpe zømbepós. Yaq gisuz ndøgo, ndigu mè꞉zøtezák, gekha manqat mbó-einīm.
40 Quando voltou pela segunda vez, mais uma vez encontrou os discípulos dormindo, pois não conseguiam manter os olhos abertos. Eles não sabiam o que dizer.
41 Yaq Yesu nqawá genøwáv, vømø̄-guligulim. Yaq qambo-misika, tegi paev ezoqam-te nango gendovesez, gezø-ein, “Zo sekembā sozó-sømbiapet neka pusa zótavet? Sag! Khøuwa iz mø̀ndøndáp. Ezoqam-ge Yo, manqa-zapazapa-us ezoqam-qá zenda-té ginǿveém.
41 Ao voltar pela terceira vez, disse: “Vocês ainda dormem e descansam? Basta; chegou a hora. O Filho do Homem está para ser entregue nas mãos de pecadores.
42 Mòzosúz. Bìziniáv. Ngé! Ezoqam ngének, no ezoqam-qa zenda-te teve!” Yesu Getsemani manqei-te geguligulim|alt="Jesus praying in Getsemane" src="IB-055gr.jpg" size="col" copy="International Bible Society" ref="14:32-42"
42 Levantem-se e vamos. Meu traidor chegou”.
43 Yesu ate av-té manqat ge꞉manqatam, Zudas tènefakhán. Tegi paev ezoqa tuelv, ezoqa nøme ndégo tegoám. Ezoqa kopoáv namba me꞉geavún, ndigu kaiya neka ndawa vøndō-upøgim. Nginik Mbumbukiam-gi iziz ezoqa kandakanda neka Mozes-qa guguna manqat nømendim ezoqam neka Zu megetapak kandakanda ndokhofotáz.
43 No mesmo instante, enquanto Jesus ainda falava, Judas, um dos Doze, chegou com uma multidão armada de espadas e pedaços de pau. Tinham sido enviados pelos principais sacerdotes, mestres da lei e líderes do povo.
44 Zudas, manqat é-møndøzø-eín, av nqægo, “Ezoqam ndégo, no tængenøtam. Ndégo tozó-møvøinám, neka gèmbo-kewagét, tozoqavaz.”
44 O traidor havia combinado com eles um sinal: “Vocês saberão a quem devem prender quando eu o cumprimentar com um beijo. Então poderão levá-lo em segurança”.
45 Yaq Zudas até gendego, Yesu-té genøwáv, gembo-ein, “Nøméndim ezoqam.” Neka sasa ndøngenøtam.
45 Assim que chegaram, Judas se aproximou de Jesus. “Rabi!”, exclamou ele, e o beijou.
46 Yaq ezoqam tinduzáv ndǿgo, vø̄-møvøinam.
46 Os outros agarraram Jesus e o prenderam.
47 Yaq paev ezoqa kopo, avønin gembogoam, kaiya mba ndøliváz, Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape, tege sasae ezoqam, gea vømbōkawa.
47 Mas um dos que estavam com Jesus puxou a espada e feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha.
48 Yaq Yesu gezø-ein, “Ge zô, no pepen ezoqam zøténæmbem, nakhag kaiya neka ndawa-us qazogeavun, no vozó-møvønonām?
48 Jesus perguntou: “Por acaso sou um revolucionário perigoso, para que venham me prender com espadas e pedaços de pau?
49 No khøuwa ate qæpavpavemam, Mbumbukiam-qá khoev-té qæqoám, zo namba, ezoqa vøtē-zømesimam. Geté ndøgo, zo no møvønoateáv. Geté nqanek matev ate ndægo, tønefakhán ndǿgo, Mbumbukiam-qa Manqat tàbete-unimanqatín, av bugukhokhof ge꞉-ein.”
49 Por que não me prenderam no templo? Todos os dias estive ali, no meio de vocês, ensinando. Mas estas coisas estão acontecendo para que se cumpra o que dizem as Escrituras”.
50 Yaq Yesu nqanek manqa manqate qamømbøe-navøem, tegi paev ezoqam sège-ivøvém. Møe ndøbøín.
50 Então todos o abandonaram e fugiram.
51 Geté ezoqa ndakinak kopo, Yesu até gembopavát. Ndabua papaqa-mba ndøløvøetám. Yaq ndigu ambá ndabua mbogeanemɨn.
51 Um jovem que os seguia vestia apenas um lençol de linho. Quando a multidão tentou agarrá-lo,
52 Geté ndego ndabua geløvøetam, sège-iváv, vø̄teit. Naqei-áv.
52 ele deixou para trás o lençol e escapou nu.
53 Ezoqam ndigu, Yesu gimøvøinam, Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape-qá khoev-té ginøndafém. Yaq Mbumbukiam-gi iziz ezoqa kandakanda neka Zu megetapak kandakanda neka Mozes-qa guguna manqat nømendim ezoqam, tinømøváb ndǿgo.
53 Levaram Jesus para a casa do sumo sacerdote, onde estavam reunidos os principais sacerdotes, os líderes do povo e os mestres da lei.
54 Pita Yesu até gembopavát. Andé qámbá gendopavam. Yaq Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape-qa khoev-te gemøfakhan, até ndegó-a, uta mokho-te vø̄-on. Yaq ndego vos keoge ezoqám namba me꞉qonáv, gøinam avønin-te, kha vø̄qoqoutam.
54 Pedro seguia Jesus de longe e entrou no pátio do sumo sacerdote. Ali, sentou-se com os guardas para se aquecer junto ao fogo.
55 Mbumbukiam-gi iziz ezoqa kandakanda neka Zu ezoqam-gi manqa ovøyam megetapak ate gi꞉goam, Yesu, manqa-zapazapa-qa mbovawát. Yaq ezoqa amba gekha manqat ti-einimin, teqa yaq-te, ndigu ambá gelaemɨ́n. Geté ndigu teqa manqa-zapa qeiviáv.
55 Lá dentro, os principais sacerdotes e todo o conselho dos líderes do povo tentavam, sem sucesso, encontrar provas contra Jesus, para que pudessem condená-lo à morte.
56 Zapa ndǿgo, ezoqa kopoáv, khokho manqat ambá gini-manqatát, Yesu-qa yaq-te. Geté tiqa manqat vinivinimbá.
56 Muitas testemunhas falsas deram depoimentos, mas elas se contradiziam.
57 Yaq ezoqa nøme até gindigonem, vø̄wan, Yesu-qa yaq-te meakha manqat vø̄manqatat, gi-einim,
57 Por fim, alguns homens se levantaram e apresentaram o seguinte testemunho falso:
58 “Ni ngenek mø̀imbo-yogém. Āv gene-eín nqǽgo, ‘No Mbumbukiam-qa khoev, ezoqa giwevem, nó-evøzám. Yaq khøuwa misika mokho-te, nøme nówév. Geté ta khoev ndøgo, ambá av nqǣgo, ezoqam ndøwevēm.’”
58 “Nós o ouvimos dizer: ‘Destruirei este templo feito por mãos humanas e em três dias construirei outro, não feito por mãos humanas’”.
59 Geté ndigu ezoqam, nqanek manqat gimanqatat, ate ndígu-a, meakha manqat vinivinimbá gimanqatat.
59 Mas nem assim seus depoimentos eram coerentes.
60 Yaq Mbumbukiam-gé iziz ezoqam kandambaqape ndø-itán, tiqa megemege-te ndo꞉go, Yesu vømbōbevap, “Ge qô, yaq manqa qavøiwat taqágo, nginik qo-te manqat ngi-møvøet?”
60 Então o sumo sacerdote se levantou diante dos demais e perguntou a Jesus: “Você não vai responder a essas acusações? O que tem a dizer em sua defesa?”.
61 Geté Yesu manqat einiáv neka yaq qavøiwateáv. Yaq ndego Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape, até gendego, Yesu vømbōbevap, “Gê, qo Mesayâ? Mbumbukiam, ndego Iz Eqawat-Qape, tegê Yò?”
61 Jesus, no entanto, permaneceu calado e não deu resposta alguma. Então o sumo sacerdote perguntou: “Você é o Cristo, o Filho do Deus Bendito?”.
62 Yaq Yesu gembo-ein, “No nándev! Zo Ezoqam-ge Yo zomǿ-ometám. Mbumbukiam Bazaføgakh-qape-qá nakeamo zenda-té géqotát. Yaq ndego khaiya ozoz-té genǿgeáv.”
62 “Eu sou”, disse Jesus. “E vocês verão o Filho do Homem sentado à direita do Deus Poderoso e vindo sobre as nuvens do céu.”
63 Yaq ndego Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape, mbøni mbonqosøgím, nqanek manqat ge-ewag. Yaq até gendego, ekeza ndabua vø̄keqa, gendo-ein, “Ság! Bøi vizu ezoqa nøme-qa bizivàwe᷄m.
63 Então o sumo sacerdote rasgou as vestes e disse: “Que necessidade temos de outras testemunhas?
64 Zo mòzombo-yogém, Mbumbukiam-qa iz gengiu. Zo gekha zombó-matavap?”
64 Todos ouviram a blasfêmia. Qual é o veredicto?”. E todos o julgaram culpado e o condenaram à morte.
65 Yaq ezoqa nøme até gindigonem, køse vømbø̄e-pisibømem, teqa kha-te. Bøi ndabuá gimbøe-gutøvém, zenda sasa me꞉zuim, gimbo-einim, “Qo Mbumbukiam-ge manqa vevezam ezoqam toqogoat, qotínømánd, av nqægo, qo gekha ezoqām ndǿlavaq.” Yaq vos keoge ezoqam ndozáv, Yesu vø̄-ituim neka vø̄zuim.
65 Então alguns deles começaram a cuspir em Jesus. Vendaram seus olhos e lhe deram socos. “Profetize para nós!”, zombavam. E os guardas lhe davam tapas enquanto o levavam.
66 Pita khoev uta mokho-te gu꞉qotam, yaq Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape, tegu sasae mbasønakam nømu ndowáv.
66 Enquanto isso, Pedro estava lá embaixo, no pátio. Uma das criadas que trabalhava para o sumo sacerdote passou por ali
67 Yaq Pita gu-omet, gøinam-te kha geqoqoutumat, ndugu āv gumbøe-eín nqǽgo, “Até qó-a, Yesú namba qotegoám, ndego Nazalet-ak!”
67 e viu Pedro se aquecendo junto ao fogo. Olhou bem para ele e disse: “Você é um dos que estavam com Jesus de Nazaré”.
68 Geté Pita gò꞉nawám, ge-ein, “No nø̀tenøtenák, qo gekhā qotē-manqate. Áv khoqoté-manqate?” Yaq Pita gewav, uta mboqog avønin-te gemø-itan, kokolok tùni-ogeá.
68 Ele, porém, negou. “Não faço a menor ideia do que você está falando!”, disse, e caminhou em direção à saída. Naquele instante, o galo cantou.
69 Yaq ngunuk mbasønakam, Pita nqawá gunø-omét. Yaq ezoqa nøme, avønin giwaniapam, ndugu āv guzømbe-eín nqǽgo, “Ezoqa nøme, Yesu namba ge꞉goam, ngének.”
69 Quando a criada o viu ali, começou a dizer aos outros: “Este homem com certeza é um deles!”.
70 Geté Pita gò꞉nawám.
70 Mas Pedro negou novamente. Um pouco mais tarde, alguns dos que estavam por lá confrontaram Pedro, dizendo: “Você deve ser um deles, pois é galileu”.
71 Yaq Pita gezø-qavøiu, “No unimanqatín nqazø-manqate. No nandev ezoqam nø̀tenøtenák, zo ndøzøte-manqate. No tøte-khavozumit, yaq Mbumbukiam kopømbaqapé, bèlavámb.”
71 Ele, porém, começou a praguejar e jurou: “Não conheço esse homem de quem vocês estão falando!”.
72 Pita nqanek manqat ge-ein, yaq ndaføyambá, kokolok nango tùndi-ogeá. Yaq Pita manqat gèmbo-matøvém, av Yesu gembøe-ein nqægo, “Kokolok menas naqanøká gé-ogeayák. Qo noqa yaq-te, ndòqotøkhæ-nawám. Misiká toqoto-nawam.”
72 E, no mesmo instante, o galo cantou pela segunda vez. Então Pedro se lembrou das palavras de Jesus: “Antes que o galo cante duas vezes, você me negará três vezes”. E começou a chorar.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.