Atos 7
Mbumbukiam-qa Manqat Mbomambaqape (KVG) vs NAA
1 Yaq ndego Mbumbukiam-ge iziz ezoqam kandambaqape, Stiven gembobevap, “Gê, manqat ndøgo, ngiqa-møvøet, unimanqatîn?”
1 Então o sumo sacerdote perguntou a Estêvão: — Isso de fato é assim?
2 Yaq Stiven gezø-qavøiu, “Tát-za neka ata-za! Zøtøndé-yogēm. Nigi atanakha-zapa Eibleem, Elan taon-te yageav qagoam, gete Mesopotemia manqei-te zua gegoam, yaq ndego Mbumbukiam Iz-akhae-qape mbofakhán,
2 Estêvão respondeu: — Irmãos e pais, escutem. O Deus da glória apareceu a Abraão, nosso pai, quando este estava na Mesopotâmia, antes de morar em Harã,
3 vømbō-ein, ‘Qoqa manqei neka qakeza ezoqa vø̀zuváz. Yaq manqei ndǿgo toqonǿqáv, ma no tøteqamakh.’
3 e lhe disse: “Saia da sua terra e do meio da sua parentela e vá para a terra que eu lhe mostrarei.”
4 Yaq Eibleem ekeza manqei, ndøgo iz nøme Kalde manqei gimbo-akhaemam, sège-iváv. Yaq Elan taon-té genøwáv, vømø̄qom. Yaq tege eve genanim, Mbumbukiam ndego nqánek gendo-khofotáv, zo ndakin nqazoyage.
4 Então Abraão saiu da terra dos caldeus e foi morar em Harã. E dali, com a morte de seu pai, Deus o trouxe para esta terra em que vocês agora estão morando.
5 Geté Mbumbukiam Eibleem-te, manqei-qase etopøteáv. Mbaín! Geté ndego manqa mbusa mbové, av nqægo, manqei ndø̀mbo-etoām, ndego neka tegi zi. Ta khøuwa-te ndøgo, Mbumbukiam manqa mbusa geve, Eibleem nakhasam fakhaneav mbogoám. Zuá.
5 Nela, não lhe deu herança, nem sequer o espaço de um pé; mas prometeu dar-lhe a posse dela e, depois dele, à sua descendência, embora Abraão ainda não tivesse filhos.
6 Mbumbukiam Eibleem āv gembøe-eín nqǽgo, ‘Qogi qazi manqei nøme-té géyagát. Ta manqei-te ndøgo, ndigu mo-manqei-aním mbá. Yaq ndigu yaq-fia mbain sasae ezoqam ndǿgoát. Ezoqa ndigu géngenøzotát. Viav kandambá. Até tægoat, viav fo andléd.
6 E Deus falou que a descendência dele seria peregrina em terra estrangeira, onde seriam escravizados e maltratados durante quatrocentos anos.
7 Geté no ndigu bawan ezoqam, ndigu yaq-fia mbain sasae-te titøpøtavat, yaq-fia nqosøgeap nøzǿ-etoám. Yaq taqa zita-te, qogi qazi gendó-fakház, ta manqei-te ndøgo ti꞉sokhoat. Yaq noqa iz nqánek gí-eqatát.’
7 — Deus disse ainda: “Castigarei a nação da qual forem escravos; e, depois disso, sairão daí e me servirão neste lugar.”
8 Yaq Mbumbukiam, Eibleem namba, poev ndø-unimanqatín, neka ngusu qogøzat matev vømbō-etoam. Yaq tege yo Aezek geqan, ta khøuwa-te ndøgo, ndego khøuwa eit qamømbo-ndap, Eibleem ngusum mbokepøtáz. Yaq ndego Aezek, matev até kopó, tege yo Zekop, ngusum vømbōkepøtaz. Yaq até Zekóp-a, tegi nakhei angana tuelv, ngusu vøzø̄qogaz, ndigu nigi atanakha-zapazapa-za kandakanda.
8 Então lhe deu a aliança da circuncisão. Assim, Abraão gerou Isaque e o circuncidou no oitavo dia; e Isaque gerou Jacó, e Jacó gerou os doze patriarcas.
9 Ndigu atanakha-zapazapa-za, tigi eveqase-te Zosef, ova ndø-einím. Yaq ndego gèwiím. Yaq ndigu ezoqam, ma gi꞉wiim, Izip manqei-té ginø-ituím, ndego yaq-fia mbain sasae ezoqam vø̄veem. Geté Mbumbukiam até gegoám, te namba,
9 — Os patriarcas, invejosos de José, venderam-no para ser levado para o Egito. Mas Deus estava com ele
10 neka teqa yage føgakh-te vø̄khandi꞉v. Yaq Zosef Felo-qa megemege-te go꞉-itan, ndego Izip manqei-ak-ge kawa, Mbumbukiam matavap loloakh mbo-etoám. Yaq Felo, até gendego, Zosef vesøteve iz vømbō-akha. Yaq Izip manqei ate qægoam neka kawa-qa khoev ate qægoam, ndégo tembo-kewagám.
10 e o livrou de todas as suas aflições, concedendo-lhe também graça e sabedoria diante de Faraó, rei do Egito, que o constituiu governador daquela nação e de toda a casa real.
11 Yaq Izip neka Keinan manqei ate qægoam, vikia sekeqape ndømát. Yage føgakh kandambá. Nigi atanakha-zapazapa-za, lou mbaín. Gèzø-navøém.
11 Depois houve fome e grande sofrimento em todo o Egito e em Canaã, e nossos pais não achavam o que comer.
12 Yaq Zekop ge-ewag, av nqægo, Izip manqei-te, lou zua ndøgō, yaq ndego ekeza nakheis, nigi atanakha-zapazapa-za, andé tene-khofotáz, ndøgo Izip manqei-te.
12 Mas, quando Jacó ouviu que no Egito havia trigo, mandou, pela primeira vez, os nossos pais até lá.
13 Yaq khøuwa nøme nqawa ginduzav, Zosef ekeza zapikia-za tènezømás, av nqægo, ‘No zogé zøveqasé.’ Ndakin Felo mø̀ndæ-otév, Zosef-gi namba-qaniap ngínik.
13 Na segunda vez, José se fez reconhecer pelos seus irmãos, e o Faraó veio a conhecer a família de José.
14 Yaq Zosef eve-te Zekop, manqat ndøkhofotáv, av nqægo: Ndego ekeza ezoqam namba, Izip manqei-té giabetøndozáv. Ndigu ezoqa ate gi꞉goam seventi-fáev.
14 Então José mandou chamar Jacó, seu pai, e toda a sua parentela, isto é, setenta e cinco pessoas.
15 Yaq Zekop Izip manqei-té genøwáv, ekeza ezoqa namba. Yaq ndǿgo teyagám, atema vø̄nanim. Neka até ndigú-a, tegi nakhei angana, nigi atanakha-zapazapa-za, ndǿgo tiyagám, atema vumū-pakhaez.
15 Jacó foi para o Egito, e ali morreu ele e também os nossos pais.
16 Ndigu gipakhaetat, yaq tiqa kha Sekem manqei-té ginø-tonqogimám. Yaq ndǿgo, tinø-osumám, ta manqei ozu-te ndøgo, ibugukhokhof Hamo-gi nakheis-qa manqei ozu qagoam, yaq Eibleem vø̄wi.
16 Depois eles foram transportados para Siquém e postos no túmulo que Abraão tinha comprado dos filhos de Hamor, em Siquém, pagando um certo preço.
17 Khøuwa qækhatoat, Mbumbukiam ekeza manqat te-unimanqatin, av ibugukhokhof Eibleem-te manqa mbusa ge꞉ve, ndigu bawan kandambá qazø-khouwev, Izip manqei-te ndøgo.
17 — E, quando já estava próximo o tempo em que Deus cumpriria a promessa feita a Abraão, o povo cresceu e se multiplicou no Egito,
18 Geté ndego kawa ezoqam ndakinak, Izip manqei gembo-kewagam, ndego Zosef-qa yaq-te otevateáv.
18 até que se levantou ali outro rei, que não conhecia José.
19 Yaq ngenek kawa ezoqam, nigi atanakha-zapazapa-za gèzømbe-khavozumám neka ngenøgim matev vøzø̄-matønumam. Ndego āv gene-vøovám nqǽgo: Tigi nakhei ndakinak qaniap, bavokhó giabeto-abupít. Yaq ndigu tìabiti-pakhaetét.
19 Este outro rei tratou com astúcia a nossa gente e torturou os nossos pais, a ponto de forçá-los a abandonar seus meninos recém-nascidos, para que não sobrevivessem.
20 Ta khøuwa-te ndøgo, Mozes tèneqán. Mbumbukiam poev kandambá te-te. Ndego geqan, yaq bugukhokhof evøndipakha-qá khoev-té gunugoám, neka vømbō-kewagam. Løvøyak misiká.
20 Por esse tempo nasceu Moisés, que era formoso aos olhos de Deus. Durante três meses ele foi mantido na casa de seu pai.
21 Geté bavokho gimø-ivøvem, av Felo manqa ge꞉vøovam, ndego Izip ezoqam-ge kawa, yaq kawa-gú yu ndø-omét. Yaq ndugu gè-anqó, neka kopømba ande av ekeza nakhasam nde꞉go vø̄-okef.
21 Quando tiveram de abandoná-lo, a filha de Faraó o recolheu e criou como seu próprio filho.
22 Yaq ndigu Mozes, Izip ezoqam-qá matavap loloakh me꞉-ometimám, ate qægoam. Yaq ndego otevat kandambá. Manqa manqate nekā sasae gone-qa yaq-te.
22 E Moisés foi educado em toda a ciência dos egípcios e era poderoso em palavras e obras.
23 Yaq Mozes viav foti qamømbo-ndap, yaq ndego okha ndøwáv, ti-te ndigu, Izlael ezoqam, tegi ekeza ezoqam.
23 — Quando completou quarenta anos, Moisés teve a ideia de visitar os seus irmãos, os filhos de Israel.
24 Yaq ndego tekewág ndǿgo, Izip ezoqam, Izlael ezoqam ndøfeumát. Yaq Mozes até gendego, vømbōtøke, Izip ezoqam pakhapakha vømbō-khana.
24 Vendo um homem ser maltratado, saiu em defesa dele e vingou o oprimido, matando o egípcio.
25 Mozes āv gene-matavupám nqǽgo: Ekeza ezoqam àbe-matøvemém, av nqægo, ndego Mbumbukiam ndokhofotāv, ndigu vǿe-khandī꞉z. Geté ndigu matavapøteáv.
25 Ora, Moisés pensava que seus irmãos entenderiam que Deus queria salvá-los por meio dele; eles, porém, não entenderam.
26 Yaq khøuwa nøme qandopave, Mozes Izlael ezoqa menas ndøzømét, ginøfeat. Yaq ndego ndigu nqawa tøkuzuat-qa ndøgoám, gezø-ein, ‘Nqáe! Zo bawan kopó. Zo gekha zapâ, nqazo-nøfeet?’
26 No dia seguinte, Moisés aproximou-se de uns que brigavam e procurou reconduzi-los à paz, dizendo: “Homens, vocês são irmãos; por que estão maltratando um ao outro?”
27 Geté ndego, ma nøfe gendengaz, Mozes gènqontáv, vømbō-ein, ‘Ge qô, gekha ezoqām ndǿveataq, nigi kawa neka manqa ovøyam megeat ezoqam toqogoat?
27 Mas o que agredia o seu próximo repeliu Moisés, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz sobre nós?
28 Gê, qo até nó-a, løvømbe-qa qógo, av nømøkhaiya Izip ezoqam qotelavao?’
28 Será que quer me matar, assim como ontem matou o egípcio?”
29 Mozes nqanek manqat ge-ewag, yaq ndego gèkhokhón, Midian manqei-te vømø̄qom. Ta manqei-te ndøgo, ndego mo-manqei-aním mbá. Yaq geyagam ndøgo, nakhei angana menás gimbo-fakhaz.
29 Ao ouvir isto, Moisés fugiu e se tornou peregrino na terra de Midiã, onde lhe nasceram dois filhos.
30 Yaq viav foti nøme qame-navøem, leg-av manqei-te, Sainai olol avønin-te, enzol ezoqam mbofakhán. Tae-qase wageap-us mokho-té genømbo-fakhán.
30 — Passados quarenta anos, apareceu-lhe, no deserto do monte Sinai, um anjo, por entre as chamas de uma sarça que estava queimando.
31 Mozes nqanek matev geqeiv, ndego nqova ndafe kandambá. Yaq avønin-te gewav, matev uni qeivi-qa gegoam, ndego Evezøza-qá manqa wag ndø-ewág. Ndøgo āv qane-eín nqǽgo,
31 Moisés ficou maravilhado diante daquela visão e, aproximando-se para contemplá-la, ouviu-se a voz do Senhor, que disse:
32 ‘No qogi atanakha-zapazapa-za-gé Mbumbukiám, ndigu Eibleem neka Aezek neka Zekop.’ Mozes kha wageap kandambá, nqanek manqat ge-ewag. Yaq ndego møe ndøgó, vǿekewāg.
32 “Eu sou o Deus dos seus pais, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó.” Moisés, tremendo de medo, não ousava contemplar a sarça.
33 Yaq Mbumbukiam gembo-ein, ‘Qoqa tamak vø̀khofoé. Zapa ndǿgo, nqanek manqei, ma nqoqote-ya, khakheitáp. Noqá.
33 Então o Senhor disse: “Tire as sandálias dos pés, porque o lugar em que você está é terra santa.
34 No matev soqøsoqa, Izip ezoqam nogi ezoqam ndizø-matanam, mø̀eqeív. Neka tiqa fumugap, mø̀e-ewág. No ndǿgo tøtøndevís, no ndigu nónqovotáz. Yaq nakémbá, mòqoqáv. No nqawa Izip manqei-té qatǿ-khofotáq.’
34 Certamente vi o sofrimento do meu povo no Egito, ouvi o seu gemido e desci para libertá-lo. Venha, agora; vou mandar você para o Egito.”
35 Ngenek Mozes, ndégo, ibugukhokhof Zu ezoqam gisanqawem, gimbo-einim, ‘Ge qô, gekha ezoqām ndǿveataq, nigi kawa neka manqa ovøyam megeat ezoqam toqogoat?’ Geté ndego Mbumbukiam ndokhofotáv, ezoqa tezømbo-megetet neka vǿnqovotāz. Nqanek sasae, enzol ezoqam mokho-té genømbo-etoám, ndego tae-qase wageap-us mokho-te gembo-fakhan.
35 — A este Moisés, a quem tinham rejeitado, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz?”, Deus enviou como chefe e libertador, com a assistência do anjo que lhe apareceu na sarça.
36 Yaq ndigu Izlael ezoqam, ndégo tezømbo-megé, Izip manqei vø̄-ivøvem. Ndego umingiap matev kandambá gegoat, até Izip manqei-té-a neka kewan-te ndøgo, Ndaola Køkouk ndimbo-akhayam, neka ta viav foti ndøgo, ndigu leg-av manqei-te gigoam.
36 Foi Moisés quem os tirou de lá, fazendo prodígios e sinais na terra do Egito, no mar Vermelho e no deserto, durante quarenta anos.
37 Ngenek Mozes, Izlael bawan-ak āv gezømbe-eín nqǽgo, ‘Mbumbukiam zo mokho-te manqa vevezam ezoqam ndǿveatáv, av no nqate꞉go.’
37 Foi ainda Moisés quem disse aos filhos de Israel: “Deus fará com que, do meio dos irmãos de vocês, se levante um profeta semelhante a mim.”
38 Nigi atanakha-zapazapa-za, leg-av manqei-te ndøgo, Sainai olol avønin-te giwambupam, olol-te Mozes ndøqavíg, Mbumbukiam-ge enzol ezoqam-qa manqat vømø̄-ewag. Mbumbukiam-qa khandi manqat, ndégo tendáp, ni vønī-etoam.
38 É este Moisés quem esteve na congregação no deserto, com o anjo que lhe falava no monte Sinai e com os nossos pais. Foi ele quem recebeu palavras vivas para nos transmitir.
39 Geté nigi atanakha-zapazapa-za, teqa manqat upøgimáv. Ndigu sège-sanqawám, neka Izip manqei-te nqawa vesezam-qa ndøgoám.
39 — Nossos pais não quiseram obedecer a Moisés, mas o rejeitaram e, no seu coração, voltaram para o Egito,
40 Mozes olol-te go꞉goam, yaq ndigu Elon, tege zapikia, āv gimbøe-einím nqǽgo, ‘Tae khøuwiap mbumbuk qoní-khakheinøvém. Yaq ndǿgo tønimbó-megetát. Zapa ndǿgo, ndego Mozes, ni Izip manqei-te gendo-itumb, ni zì꞉nøtenák, gekha matev mbōfakhan.’
40 dizendo a Arão: “Faça para nós deuses que vão adiante de nós; porque, quanto a este Moisés, que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que lhe aconteceu.”
41 Yaq ta khøuwa-te ndøgo, ndigu tae ndøkhøuwimém. Andé kao nakhasam-qá bugug me꞉kewagám. Yaq ndigu até gindigonem, søvakha gigiap vømbō-løvusømem. Ta tae khøuwiap ndøgo, ekeza zenda gi꞉khakheinømem, andé Mbumbukiam me me꞉vewém, neka khanakhanakh vømbōgonem.
41 Naqueles dias, fizeram um bezerro e ofereceram sacrifício ao ídolo, alegrando-se com as obras das suas mãos.
42 Yaq Mbumbukiam ndigu zitá genewuáb, neka ekeza matev soqøsoqa-te vøzø̄-ivav. Yaq ndigu khøuwa neka løvøyak neka nduku zøtabupám. Taqa yaq-te, Mbumbukiam-gi manqa vevezam ezoqam-qa mbuk-te, āv qane-peawáp nqǽgo,
42 Mas Deus se afastou e os entregou à adoração das estrelas do céu, como está escrito no Livro dos Profetas: “Ó casa de Israel, será que foi para mim que vocês ofereceram vítimas e sacrifícios no deserto, durante quarenta anos?
43 Geté zo ndego khape mbumbukiam Molek-qá palai khoev zo-eqatát
43 Não é verdade que vocês levantaram o tabernáculo de Moloque e a estrela de Renfã, o deus de vocês, imagens que vocês fizeram para as adorar? Por isso, vou mandar vocês ao exílio para além da Babilônia.”
44 Nigi atanakha-zapazapa-za leg-av manqei-te giyageapam, ndigu Mbumbukiam-qá palai khoev zøgoám. Ta palai khoev mokho-te, Mbumbukiam āv genezømás nqǽgo: Ndego mø̀ndøgoám, ti namba. Mbumbukiam ekezan mbo-eín, Mozes, neka nqovønqova vø̄e-omat, nqanek palai khoev ande āv kiníwevēm. Yaq giwevem, ndigu ùni mbøepavát.
44 — O tabernáculo do testemunho estava entre nossos pais no deserto, como havia ordenado aquele que disse a Moisés que o fizesse segundo o modelo que tinha visto.
45 Yaq ta khøuwa-te ndøgo, Zosua nigi atanakha-zapazapa-za-ge megeat ezoqam gegoam, yaq ndigu nqanek manqei gindapem, ndøgo bawan vini-ak-qa manqei qagoam, ndigu Mbumbukiam tiqa megemege-te gengeasumat, yaq nigi atanakha-zapazapa-za nqanek palai khoev màndo-ndapém, ndøgo evøndipakha-za gi꞉kawawavun. Yaq nqánek qawevám, atema Deivid-gi khøuwa vømø̄-khantøzem.
45 Também nossos pais, com Josué, tendo recebido o tabernáculo, o levaram, quando tomaram posse das nações que Deus expulsou da presença deles. Foi assim até os dias de Davi,
46 Deivid, ndego ezoqam matev mbomambaqapé. Mbumbukiam khanakhanákh te-te. Yaq ndego Mbumbukiam āv gembøeviám nqǽgo, ‘Ambá khoev eqeieqei nøtaqa-wevɨ́n. Yaq ni Zekop-gi zi, ndǿgo teitaqá-vizupát?’
46 que obteve o favor de Deus e pediu autorização para construir uma casa para o Deus de Jacó.
47 Geté Mbumbukiam ndego takeáv. Yaq Deivid-ge yo, Solomon, manqa ndégo tevøovám, Mbumbukiam-qa khoev giwevem.
47 Mas foi Salomão quem lhe edificou a casa.
48 Geté unimanqatín, Mbumbukiam, ndego Eqeiwat-Qape, khoev-te qonumáv, ndøgo ezoqa zenda gi꞉wevemɨn. Taqa yaq-te, Mbumbukiam-ge manqa vevezam ezoqa nøme, ge-ein,
48 Entretanto, o Altíssimo não habita em casas feitas por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 ‘Evezøza āv gene-eín nqǽgo, “Noqa qonam nonqo, yán. Neka manqei-qape, noqa zenda tokhotapak awam nonqó. Yaq ge zô, gekha khoev bugug zonǿwevēm? Neka manqei áv khazøté-qeivīm, no tøteyagat?
49 “O céu é o meu trono, e a terra é o estrado dos meus pés. Que casa vocês edificarão para mim, diz o Senhor, ou qual é o lugar do meu repouso?
50 Gigiap ate nqægo, no nøkezan nokhakheinám.” ’”
50 Não é fato que a minha mão fez todas estas coisas?”
51 Stiven nqanek emanqat ate ndægo gumuvotot, yaq ndego manqa ovøyam megetapak, āv gezømbe-eín nqǽgo, “Zo sapi ezoqám! Zoqa mbøni neka zoqa matavap gèzø-tokeáp. Zo Mbumbukiam zøtezateáv neka teqa manqat yogeapáv. Até zó-a, zo Mbumbukiam-ge Nqova Mbomambaqape oskia zosanqawé, av zogi atanakha-zapazapa-za gi꞉matønumam.
51 — Homens teimosos e incircuncisos de coração e de ouvidos, vocês sempre resistem ao Espírito Santo. Vocês fazem exatamente o mesmo que fizeram os seus pais.
52 Gê, Mbumbukiam-ge manqa vevezam ezoqa kopo møndǿgoam, zogi atanakha-zapazapa-za yage ngi꞉wateav qambogoam? Mbaín. Neka ndigu ezoqam, ge꞉zømesimam, av nqægo, ndego Ezoqam Ndaføyamba-qape ndø̀ndowāv, ndigu gèzitagám. Ngenek ezoqam, gi꞉manqatam, mø̀ndø-geavún. Geté zoqa matev até kopó, av zogi atanakha-zapazapa-za gi꞉goam. Zo sòzombo-qambúz, vozōlaem.
52 Qual dos profetas os pais de vocês não perseguiram? Eles mataram os que anteriormente anunciavam a vinda do Justo, do qual vocês agora se tornaram traidores e assassinos,
53 Zo Mbumbukiam-qa guguna manqat mòzondapém. Mbumbukiam-gí enzol ezoqam mo꞉veém, zoqa zenda-te. Geté zo o-mba ndapeáv.”
53 vocês que receberam a lei por ministério de anjos e não a guardaram.
54 Ndigu manqa ovøyam megetapak, Stiven-qa manqat giyogem, ndigu qaqa kandambá neka khaya vømbō-vivisumem.
54 Ao ouvirem isto, ficaram com o coração cheio de raiva e rangiam os dentes contra ele.
55 Geté Stiven, Nqova Mbomambaqape kha é-møndømbøi-tønøyám. Yaq ndego yan-té genøqán, Mbumbukiam-qa waev bazaføgakh-us vø̄qeiv neka Yesu vø̄-omet. Mbumbukiam-qá nakeamo zenda-té geyám.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, fitou os olhos no céu e viu a glória de Deus e Jesus, que estava à direita de Deus.
56 Yaq Stiven āv gezømbe-eín nqǽgo, “Nqáe! No yan mboqoat nqǽqeivi. Neka Ezoqam-ge Yo, Mbumbukiam-qá nakeamo zenda-té geyá.”
56 Então disse: — Eis que vejo os céus abertos e o Filho do Homem, em pé à direita de Deus.
57 Yaq ndigu nqanek manqat gimboyogem, zenda gea me꞉tokeám, vø̄tøkuz. Yaq sa tinø-viviám ndǿgo,
57 Eles, porém, gritando bem alto, taparam os ouvidos e, unânimes, avançaram contra ele.
58 Stiven vø̄-møvøinam. Yaq taon bavokhó ginø-ituím. Yaq nandí gini-pouwím. Ndigu ezoqam, Stiven-qa manqat gisøkuzømem, yaq nandi pouwi gingazem, tiqa ndabua loloakh mø̀ndøkhofoé. Yaq ezoqam ndakinak-qá zenda tokhotapak-té ginø-awém. Teqa iz, Sól. Yaq ndégo tembo-kewagám.
58 E, expulsando-o da cidade, o apedrejaram. As testemunhas deixaram as capas deles aos pés de um jovem chamado Saulo.
59 Yaq Stiven nandi gi꞉pouwat, ndego āv gene-akhá nqǽgo, “Yésu. Evézøza! Noge nqova vø̀kható!”
59 E enquanto o apedrejavam, Estêvão orava, dizendo: — Senhor Jesus, recebe o meu espírito!
60 Yaq ndego sa manazap ndømøkuí, vø̄-akha, “Evézøza! Qo nginik ezoqam-te, nqanek matev soqaqape ngimatønumit, yaq-fia ndø̀ta᷄.” Yaq nqanek manqa manqate qamømbøe-navøem, tènenaním. Stiven nandi gi꞉pouwim|alt="DCC" src="IB-088gr.jpg" size="col" copy="International Bible Society" ref="7:60"
60 Então, ajoelhando-se, gritou bem alto: — Senhor, não os condenes por causa deste pecado! E, depois que ele disse isso, morreu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.